ZPRÁVA o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí
21. 2. 2014 - (2013/2188(INI))
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Claude Moraes
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí
Evropský parlament,
– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na články 2, 3, 4, 5, 6, 7, 10, 11 a 21 této smlouvy,
– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 15, 16 a 218 a hlavu V této smlouvy,
– s ohledem na protokol č. 36 o přechodných ustanoveních a na článek 10 tohoto protokolu a na prohlášení č. 50 k tomuto protokolu,
– s ohledem Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 1, 3, 6, 7, 8, 10, 11, 20, 21, 42, 47, 48 a 52 této listiny,
– s ohledem na evropskou Úmluvu o lidských právech, a zejména na její články 6, 8, 9, 10 a 13 a na protokoly k této úmluvě,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, a zejména na články 7, 8, 10, 11, 12 a 14 této deklarace[1],
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, a zejména na články 14, 17, 18 a 19 tohoto paktu,
– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o ochraně údajů (ETS č. 108) a na Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat o orgánech dozoru a toku dat přes hranice ze dne 8. listopadu 2001 (ETS č. 181),
– s ohledem na Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích, a zejména na články 24, 27 a 40 této úmluvy,
– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě (ETS č. 185),
– s ohledem na zprávu, kterou dne 17. května 2010 předložil zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu lidských práv a základních svobod v rámci boje proti terorismu[2],
– s ohledem na zprávu, kterou dne 17. dubna 2013 předložil zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu přesvědčení a projevu[3],
– s ohledem na pokyny o lidských právech a boji proti terorismu přijaté Výborem ministrů Rady Evropy dne 11. července 2002,
– s ohledem na bruselskou deklaraci ze dne 1. října 2010 přijatou na 6. konferenci parlamentních výborů pro dohled nad zpravodajskými a bezpečnostními službami členských států Evropské unie,
– s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1954 (2013) o národní bezpečnosti a přístupu k informacím,
– s ohledem na zprávu o demokratické kontrole bezpečnostních služeb přijatou Benátskou komisí dne 11. června 2007[4], a očekávaje s velkým zájmem aktualizaci této zprávy, která by měla být předložena na jaře roku 2014,
– s ohledem na svědectví zástupců výborů pro dohled nad zpravodajskými službami Belgie, Nizozemska, Dánska a Norska,
– s ohledem na případy předložené francouzským[5], polským a britským[6] soudům a Evropskému soudu pro lidská práva[7] v souvislosti se systémy hromadného sledování; s ohledem na Úmluvu o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie vypracovanou Radou v souladu s článkem 34 Smlouvy o Evropské unii, a zejména na hlavu III této úmluvy[8];
– s ohledem na rozhodnutí Komise 520/2000 ze dne 26. července 2000 o odpovídající ochraně poskytované podle zásad bezpečného přístavu a s tím souvisejících často kladených otázek vydaných ministerstvem obchodu Spojených států,
– s ohledem na zprávy Komise o posouzení uplatňování zásad bezpečného přístavu ze dne 13. února 2002 (SEC(2002)0196) a ze dne 20. října 2004 (SEC(2004)1323),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. listopadu 2013 (COM(2013)0847) o fungování bezpečného přístavu z hlediska občanů EU a společností usazených v EU a na sdělení Komise ze dne 27. listopadu 2013 o obnovení důvěry v toky údajů mezi EU a USA (COM(2013)0846),
– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2000 o návrhu rozhodnutí Komise o přiměřenosti ochrany poskytované podle zásad bezpečného přístavu v oblasti soukromí a s tím souvisejících často kladených otázek vydaných ministerstvem obchodu Spojených států, v němž vyjádřil názor, že přiměřenost ochrany v rámci tohoto systému nelze potvrdit[9], a na stanoviska pracovní skupiny zřízené podle článku 29, a zejména na stanovisko 4/2000 ze dne 16. května 2000[10],
– s ohledem na dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o používání a předávání jmenné evidence cestujících (dohoda o PNR) uzavřené v roce 2004, 2007[11] a 2012[12],
s ohledem na společný přezkum provádění dohody mezi EU a USA o zpracování a předávání jmenné evidence cestujících ministerstvu USA pro vnitřní bezpečnost[13], který je připojen ke zprávě Komise určené Evropskému parlamentu a Radě o společném přezkumu (COM(2013)844),
– s ohledem na stanovisko generálního advokáta Cruze Villalóna, který dospěl k závěru, že směrnice 2006/24/ES o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí je v plném rozsahu neslučitelná s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a že článek 6 této směrnice je neslučitelný s článkem 7 a čl. 52 odst. 1 této listiny[14],
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2010/412/EU ze dne 13. července 2010 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání a předávání údajů o finančních transakcích z Evropské unie do Spojených států pro účely Programu sledování financování terorismu (TFTP)[15] a na doprovodná prohlášení Komise a Rady,
– s ohledem na Dohodu o vzájemné právní pomoci mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými[16],
– s ohledem na pokračující jednání o rámcové dohodě mezi EU a USA o ochraně osobních údajů při jejich předávání a zpracovávání pro účely prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů, včetně terorismu, v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech („zastřešující dohoda“),
– s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2271/96 ze dne 22. listopadu 1996 o ochraně proti účinkům právních předpisů přijatých určitou třetí zemí uplatňovaných mimo její území, jakož i proti účinkům opatření na nich založených nebo z nich vyplývajících[17],
– s ohledem na prohlášení prezidenta Brazilské federativní republiky při zahájení 68. zasedání Valného shromáždění OSN dne 24. září 2013 a na činnost parlamentního výboru pro vyšetřování špionáže zřízeného brazilským federálním senátem,
– s ohledem na zákon Spojených států o poskytování vhodných nástrojů pro stíhání a bránění terorismu (PATRIOT Act), který dne 26. října 2001 podepsal prezident George W. Bush,
– s ohledem na zákon o zahraničních zpravodajských službách (FISA) z roku 1978 a na pozměňovací akt k tomuto zákonu z roku 2008,
– s ohledem na nařízení výkonné moci č. 12333, které vydal v roce 1981 prezident USA a jež bylo pozměněno v roce 2008,
– s ohledem na prezidentskou směrnici o politice v oblasti zpravodajských služeb (PPD-28) vydanou prezidentem USA Barackem Obamou dne 17. ledna 2014;
– s ohledem na legislativní návrhy, které v současné době projednává Kongres USA, včetně návrhu zákona o naplňování práv a ukončení odposlechu, plošného shromažďování údajů a online sledování (Freedom Act), návrhu zákona o dohledu nad bezpečnostními službami a reformě sledování a dalších,
– s ohledem na přezkumy, které provedly Rada pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod (Privacy and Civil Liberties Oversight Board), Národní bezpečnostní rada USA a skupina pro přezkum zpravodajských a komunikačních technologií zřízená prezidentem, zejména na zprávu „Svoboda a bezpečnost v měnícím se světě“, kterou uvedená skupina předložila dne 12. prosince 2013,
– s ohledem na rozhodnutí okresního soudu Spojených států pro obvod District of Columbia ve věci Klayman et al. v. Obama et al., občanskoprávní řízení č. 13-0851, ze dne 16. prosince 2013, a na rozhodnutí okresního soudu Spojených států pro obvod Southern District of New York ve věci ACLU et. al. v. James R. Clapper et al., občansko právní řízení č. 13-3994 ze dne 11. června 2013,
– s ohledem na zprávu pracovní skupiny ad hoc EU-USA pro ochranu údajů o závěrech této skupiny, kterou dne 27. listopadu 2013 předložili spolupředsedové zastupující EU[18],
– s ohledem na svá usnesení ze dne 5. září 2001 a ze dne 7. listopadu 2002 o existenci globálního systému pro zachycování soukromé a obchodní komunikace (systém Echelon),
– s ohledem na své usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardních podmínkách svobody sdělovacích prostředků v celé EU[19],
– s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o programu sledování Národní bezpečnostní agentury USA, sledovacích subjektech v různých členských státech a jejich dopadu na soukromí občanů EU, v němž Evropský parlament pověřil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby provedl důkladné šetření této záležitosti[20],
– s ohledem na pracovní dokument č. 1 o sledovacích programech USA a EU a jejich dopadu na základní práva občanů EU,
– s ohledem na pracovní dokument č. 3 o vztahu mezi postupy sledování v EU a USA a ustanoveními EU o ochraně údajů,
– s ohledem na pracovní dokument č. 4 o aktivitách sledování ze strany USA s ohledem na údaje EU a jeho možné právní dopady na transatlantické dohody a spolupráci,
– s ohledem na pracovní dokument č. 5 o demokratickém dohledu nad zpravodajskými službami členských států a nad zpravodajskými subjekty EU,
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy[21],
– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o pozastavení platnosti dohody TFTP v důsledku sledování prováděného americkou Agenturou pro národní bezpečnost[22],
– s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o uvolnění potenciálu cloud computingu v Evropě[23],
– s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou o předávání utajovaných informací v držení Rady, jež se týkají záležitostí mimo oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky, Evropskému parlamentu a jeho nakládání s nimi[24],
– s ohledem na přílohu VIII jednacího řádu,
– s ohledem na článek 48 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0139/2014),
Dopady hromadného sledování
A. vzhledem k tomu, že ochrana údajů a ochrana soukromí jsou základními právy; vzhledem k tomu, že opatření v oblasti bezpečnosti, včetně protiteroristických opatření, je tudíž třeba přijímat v souladu s právním státem a musí podléhat povinnostem v oblasti základních práv, včetně těch, která se týkají soukromí a ochrany údajů;
B. vzhledem k tomu, že vazby mezi Evropou a Spojenými státy americkými vycházejí z ducha a zásad demokracie a právního státu, svobody, práva a solidarity;
C. vzhledem k tomu, že spolupráce mezi USA a Evropskou unií a jejími členskými státy v boji proti terorismu je i nadále klíčová pro bezpečnost obou partnerů;
D. vzhledem k tomu, že vzájemná důvěra a porozumění jsou klíčovými faktory transatlantického dialogu a partnerství;
E. vzhledem k tomu, že po 11. září 2001 zařadila většina vlád boj proti terorismu mezi své nejdůležitější priority; vzhledem k tomu, že odhalení vycházející z dokumentů, které zveřejnil bývalý spolupracovník NSA Edward Snowden, donutila politické představitele řešit problém kontroly a monitorování zpravodajských agentur při výkonu sledování a posuzovat dopad jejich činností na základní práva a právní stát v demokratické společnosti;
F. vzhledem k odhalením, která od června 2013 vyvolala v EU značné obavy, pokud jde o:
• rozsah systémů sledování odhalených jak ve Spojených státech, tak v členských státech EU;
• porušení právních norem EU, základních práv a norem na ochranu údajů;
• míru důvěry mezi transatlantickými partnery – EU a USA;
• míru spolupráce a zapojení určitých členských států EU do programů Spojených států pro sledování nebo obdobných programů na vnitrostátní úrovni, kterou odhalily sdělovací prostředky;
· nedostatek kontroly a účinného dohledu politických orgánů Spojených států a určitých členských států EU nad jejich zpravodajskými službami;
• možnost, že operace hromadného sledování budou využívány pro jiné účely, než je národní bezpečnost a boj proti terorismu ve striktním smyslu slova, například k hospodářské a průmyslové špionáži či profilování z politických důvodů;
• oslabování svobody tisku a komunikace s příslušníky profesí, jež mají výsadu důvěrnosti, včetně právníků a lékařů;
• úlohu a míru zapojení zpravodajských agentur a soukromých IT a telekomunikačních společností;
• stále nejasnější hranice mezi prosazováním práva a zpravodajskými činnostmi, což vede k tomu, že se s každým občanem zachází jako s podezřelým a všichni jsou sledováni;
• ohrožení soukromí v digitální éře;
G. vzhledem k tomu, že orgány Spojených států, evropské orgány a instituce a vlády členských států, jejich vnitrostátní parlamenty a soudní orgány musí v plném rozsahu prošetřit bezprecedentní rozsah odhalené špionáže;
H. vzhledem k tomu, že orgány Spojených států popřely některé z odhalených informací, ale většinu z nich nezpochybnily; vzhledem k tomu, že se v USA a některých členských státech EU rozvinula široká veřejná diskuze; vzhledem k tomu, že vlády a parlamenty EU příliš často mlčí a nezahajují odpovídající vyšetřování;
I. vzhledem k tomu, že prezident Obama v nedávné době ohlásil reformu NSA a jejích programů sledování;
J. vzhledem k tomu, že ve srovnání s kroky, které podnikají orgány EU a některé členské státy EU, bere Evropský parlament velmi vážně svou povinnost vnést světlo do odhalení nevybíravých praktik při hromadném sledování občanů EU a ve svém usnesení ze dne 4. července 2013 o programu sledování Národní bezpečnostní agentury USA, sledovacích subjektech v různých členských státech a jejich dopadu na soukromí občanů EU pověřil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby v této věci provedl důkladné šetření;
K. vzhledem k tomu, že povinností evropských orgánů a institucí je zajistit, aby byly právní předpisy EU plně uplatňovány v zájmu evropských občanů a aby nebyla právní síla Smluv EU narušována tím, že budou bez povšimnutí přijímány exteritoriální dopady norem a opatření třetích zemí;
Vývoj ve Spojených státech související s reformou zpravodajských služeb
L. vzhledem k tomu, že okresní soud Spojených států obvod District of Columbia ve svém rozhodnutí ze dne 16. prosince 2013 prohlásil, že hromadné shromažďování metadat ze strany NSA je v rozporu se čtvrtým dodatkem k ústavě Spojených států[25]; vzhledem k tomu, že okresní soud pro obvod Southern District of New York ve svém rozhodnutí ze dne 27. prosince 2013 prohlásil, že toto shromažďování dat je legální;
M. vzhledem k tomu, že okresní soud Spojených států pro obvod Eastern District of Michigan ve svém rozhodnutí prohlásil, že čtvrtý dodatek vyžaduje přiměřenost všech pátrání, předchozí soudní příkazy pro veškeré odůvodněné vyšetřování, povolení, která budou založena na předem existujících pravděpodobných důvodech, specifický přístup k osobám, místům a věcem, a zprostředkování nestranného soudce mezi výkonnými úředníky donucovacích orgánů a občany[26];
N. vzhledem k tomu, že skupina jmenovaná prezidentem USA pro přezkum zpravodajských a komunikačních technologií ve své zprávě ze dne 12. prosince 2013 předkládá prezidentovi Spojených států 46 doporučení; vzhledem k tomu, že tato doporučení zdůrazňují, že je třeba zároveň chránit národní bezpečnost i soukromí osob a občanské svobody; vzhledem k tomu, že v této souvislosti vyzývá vládu USA: aby, jakmile to bude možné, skončila s hromadným shromažďováním záznamů telefonických hovorů osob ve Spojených státech podle článku 215 zákonu USA o poskytování vhodných nástrojů pro stíhání a bránění terorismu (PATRIOT Act); aby přistoupila k důkladnému přezkumu právního rámce NSA a zpravodajských služeb USA s cílem zajistit dodržování práva na soukromí; aby ukončila snahy o poškozování nebo oslabování komerčního softwaru (bacdoor a malware); aby častěji používala kódování, zejména v případě předávání údajů, a nepodrývala úsilí o vytvoření norem pro kódování; aby vytvořila úřad obhájce veřejného zájmu, který by zastupoval soukromí a občanské svobody před soudem pro dohled nad zahraničními zpravodajskými službami; aby Radě pro dohled nad soukromím a občanskými svobodami svěřila pravomoc kontrolovat činnosti zpravodajských služeb pro účely zahraničního zpravodajství, nikoli jen pro účely boje proti terorismu; aby přijímala stížnosti oznamovatelů, aby pro získávání elektronické komunikace využívala smlouvy vzájemné právní pomoci a nevyužívala sledování pro krádež průmyslových nebo obchodních tajemství;
O. vzhledem k tomu, že podle otevřeného memoranda, které předala dne 7. ledna 2014[27] prezidentu Obamovi organizace Former NSA Senior Executives/Veteran Intelligence Professionals for Sanity (VIPS), nezvýší masivní shromažďování údajů jeho schopnost zabránit budoucím teroristickým útokům; vzhledem k tomu, že autoři memoranda zdůrazňují, že hromadné sledování, které provádí NSA, nezabránilo žádným útokům a že se utrácí miliardy dolarů za programy, které jsou méně účinné a více narušují soukromí občanů než interní technologie zvaná THINTHREAD, jež byla vytvořena v roce 2001;
P. vzhledem k tomu, že doporučení adresovaná prezidentovi Spojených států v souvislosti se zpravodajskými činnostmi, které se týkají osob, jež nejsou občany USA, podle článku 702 zákona FISA, uznávají zásadu respektování soukromí a lidské důstojnosti zakotvenou v článku 12 Všeobecné deklarace lidských práv a v článku 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vzhledem k tomu, že nedoporučují poskytovat osobám, které nejsou občany USA, stejná práva jako občanům Spojených států;
Q. vzhledem k tomu, že prezident USA Barack Obama ve své prezidentské směrnici o činnostech v oblasti signálového zpravodajství ze dne 17. ledna 2014 a v souvisejícím projevu uvedl, že hromadné elektronické sledování je pro Spojené státy nezbytné, neboť umožňuje chránit jejich národní bezpečnost, jejich občany a občany spojenců a partnerů USA a prosazovat zájmy v oblasti zahraniční politiky USA; vzhledem k tomu, že tato politická směrnice obsahuje některé zásady pro shromažďování, používání a sdílení signálového zpravodajství a rozšiřuje některé záruky na osoby, které nejsou občany USA, a částečně jim zajišťuje stejné zacházení, jakému se těší občané USA, včetně záruk pro osobní informace o všech jednotlivcích, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo pobytu; vzhledem k tomu, že prezident Obama však nepožádal o žádné konkrétní návrhy, pokud jde o zákaz hromadného sledování a zavedení správní a soudní nápravy pro osoby, které nejsou občany USA;
Právní rámec
Základní práva
R. vzhledem k tomu, že zpráva o zjištěních pracovní skupiny ad hoc EU-USA pro ochranu údajů, kterou předložili spolupředsedové zastupující EU, uvádí přehled právní situace ve Spojených státech, avšak neobsahuje skutečnosti týkající se programů Spojených států pro sledování; vzhledem k tomu, že nebyla poskytnuta žádná informace o tzv. pracovní skupině „druhé cesty“, v jejímž rámci členské státy vedou dvoustranná jednání s orgány Spojených států o otázkách souvisejících s národní bezpečností;
S. vzhledem k tomu, že základní práva, zejména svoboda projevu, tisku, myšlení, svědomí, náboženského vyznání a sdružování, právo na soukromí, ochrana údajů a právo na účinné opravné prostředky, presumpce neviny a právo na spravedlivý proces a nediskriminaci, zakotvená v Listině základních práv Evropské unie a v evropské Úmluvě o lidských právech jsou základními kameny demokracie; vzhledem k tomu, že hromadné sledování lidí je s těmito základními kameny demokracie neslučitelné;
T. vzhledem k tomu, že právní předpisy ve všech členských státech poskytují ochranu před vyzrazením informací důvěrně sdělených ve styku mezi právníkem a klientem, což je zásada uznávaná Evropským soudním dvorem[28];
U. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz Parlament vyzval Komisi, aby předložila legislativní návrh zřizující účinný a komplexní evropský program na ochranu oznamovatelů s cílem chránit finanční zájmy EU, a dále aby přezkoumala, zda by se takovéto budoucí právní předpisy měly vztahovat také na ostatní oblasti působnosti Unie;
Pravomoci Unie v oblasti bezpečnosti
V. vzhledem k tomu, že EU podle čl. 67 odst. 3 SFEU „usiluje o zajištění vysoké úrovně bezpečnosti“; vzhledem k tomu, že z ustanovení Smlouvy (zejména z čl. 4 odst. 2 SEU a článků 72 a 73 SFEU) vyplývá, že EU má určité pravomoci v záležitostech týkajících se společné vnější bezpečnosti Unie; vzhledem k tomu, že EU má pravomoc v otázkách vnitřní bezpečnosti (čl. 4 písm. j) SFEU) a využila této pravomoci při rozhodování o určitých legislativních nástrojích a uzavírání mezinárodních dohod (PNR, TFTP), jejichž cílem je boj proti závažné trestné činnosti a terorismu, a při vypracovávání strategie vnitřní bezpečnosti a zřizování agentur pro činnost v této oblasti;
W. vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování Evropské unie uvádí, že „členské státy mohou mezi sebou a na vlastní odpovědnost organizovat formy spolupráce a koordinace, které považují za vhodné, mezi příslušnými útvary svých státních správ pověřenými zajišťováním národní bezpečnosti“ (článek 73 SFEU);
X. vzhledem k tomu, že článek 276 SFEU stanoví, že „při výkonu svých pravomocí týkajících se ustanovení části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 o prostoru svobody, bezpečnosti a práva nemá Soudní dvůr Evropské unie pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací prováděných policií nebo jinými donucovacími orgány členského státu, ani rozhodovat o výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti“;
Y. vzhledem k tomu, že pojmy „národní bezpečnost“, „vnitřní bezpečnost“, „vnitřní bezpečnost EU“ a „mezinárodní bezpečnost“ se překrývají; vzhledem k tomu, že Vídeňská úmluva o smluvním právu, zásada loajální spolupráce mezi členskými státy EU a zásada právních předpisů v oblasti lidských práv o úzkém výkladu všech výjimek společně směřují k restriktivnímu výkladu pojmu „národní bezpečnost“ a vyžadují, aby členské státy neoprávněně nezasahovaly do pravomocí EU;
Z. vzhledem k tomu, že evropské Smlouvy svěřují Evropské komisi úlohu „strážkyně Smluv“, a proto je její právní povinností vyšetřit každé potenciální porušení práva EU;
AA. vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 6 SEU, který se týká Listiny základních práv EU a Evropské úmluvy o lidských právech, musí agentury členských států i soukromé subjekty působící v oblasti národní bezpečnosti dodržovat práva zakotvená v této úmluvě, ať už jde o práva jejich občanů nebo občanů jiných států;
Extrateritorialita
AB. vzhledem k tomu, že exteritoriální uplatňování zákonů, předpisů a jiných legislativních či výkonných nástrojů ze strany třetí země v situaci, která spadá do jurisdikce EU nebo jejích členských států, by mohlo mít dopad na vytvořený právní řád a právní stát, nebo by dokonce mohlo porušovat mezinárodní právní předpisy či právo EU, včetně práv fyzických či právnických osob, s přihlédnutím k rozsahu a deklarovanému či skutečnému cíli tohoto uplatňování; vzhledem k tomu, že za těchto okolností je nezbytné podniknout na úrovni Unie kroky k zajištění toho, aby v rámci EU byly dodržovány hodnoty EU zakotvené v článku 2 SEU, v Listině základních práv, v článcích EÚLP týkajících se základních práv, demokracie a právního státu i práva fyzických a právnických osob, jak jsou zakotvena v sekundárních právních předpisech, které uplatňují tyto základní zásady, například tím, že se odstraní, neutralizují, zablokují nebo jinak vyřeší dopady příslušných právních předpisů cizích států;
Mezinárodní předávání údajů
AC. vzhledem k tomu, že předávání osobních údajů Spojeným státům orgány, institucemi, úřady nebo agenturami EU či členskými státy za účelem prosazování práva při neexistenci odpovídajících záruk a ochran pro dodržování základních práv občanů EU, zejména práva na soukromí a ochranu osobních údajů, by vedlo k tomu, že daný orgán, instituce, úřad nebo agentura EU či členský stát by byl podle článku 340 SFEU nebo ustálené judikatury Soudního dvora EU[29] odpovědný za porušení právních předpisů EU, což zahrnuje jakékoli porušení základních práv zakotvených v Listině EU;
AD. vzhledem k tomu, že přenos údajů není zeměpisně omezen a zákonodárce EU je zejména vzhledem k prohlubující se globalizaci a celosvětové komunikaci konfrontován s novými problémy týkajícími se ochrany osobních údajů a komunikace; vzhledem k tomu, že je tudíž nanejvýš důležité podporovat právní rámce pro společné normy;
AE. vzhledem k tomu, že hromadné shromažďování osobních údajů pro komerční účely a v boji proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti ohrožuje osobní údaje a práva občanů EU na soukromí;
Předávání údajů subjektům usazeným ve Spojených státech na základě zásad bezpečného přístavu
AF. vzhledem k tomu, že právní rámec Spojených států pro ochranu údajů nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany pro občany EU;
AG. vzhledem k tomu, že Komise, aby umožnila správcům údajů EU předávat osobní údaje subjektům ve Spojených státech, ve svém rozhodnutí 520/2000 prohlásila, že zásady bezpečného přístavu a pokyny obsažené v často kladených otázkách vydaných ministerstvem obchodu Spojených států zajišťují odpovídající úroveň ochrany osobních údajů předávaných z Unie organizacím usazeným ve Spojených státech, které se zavázaly uvedené zásady dodržovat;
AH. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 5. července 2000 Parlament vyjádřil pochyby a obavy, pokud jde o přiměřenost ochrany poskytované podle zásad bezpečného přístavu, a vyzval Komisi, aby rozhodnutí v přiměřené lhůtě přezkoumala s ohledem na zkušenosti a vývoj legislativního rámce;
AI. vzhledem k tomu, že zpravodajové vyjádřili v pracovním dokumentu Parlamentu č. 4 o aktivitách sledování ze strany USA s ohledem na údaje EU a jeho možné právní dopady na transatlantické dohody a spolupráci ze dne 12. prosince 2013 pochybnosti a obavy, pokud jde o přiměřenost ochrany poskytované podle zásad bezpečného přístavu, a vyzvali Komisi, aby zrušila své rozhodnutí o přiměřenosti ochrany poskytované podle zásad bezpečného přístavu a nalezla nová právní řešení;
AJ. vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise 520/2000 stanoví, že příslušné orgány v členských státech mohou s cílem chránit fyzické osoby v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů uplatnit své stávající pravomoci, aby zastavily toky údajů do organizace, která prostřednictvím samocertifikace osvědčila, že přistoupila k zásadám bezpečného přístavu, pokud je velmi pravděpodobné, že jsou tyto zásady porušovány nebo pokud by pokračování v předávání údajů vyvolalo bezprostřední riziko vzniku vážné újmy subjektům údajů;
AK. vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise 520/2000 také uvádí, že pokud se prokáže, že kterýkoli subjekt pověřený zajištěním toho, aby byly uvedené zásady dodržovány, neplní účinně svou úlohu, uvědomí o tom Komise ministerstvo obchodu Spojených států, a bude-li třeba, předloží návrh opatření s cílem zrušit toto rozhodnutí, pozastavit je nebo omezit jeho působnost;
AL. vzhledem k tomu, že ve svých prvních dvou zprávách o provádění zásad bezpečného přípravu vypracovaných v roce 2002 a 2004 Komise zjistila několik nedostatků, pokud jde o řádné provádění těchto zásad, a vyslovila řadu doporučení adresovaných orgánům Spojených států s cílem napravit tyto nedostatky;
AM. vzhledem k tomu, že ve své třetí zprávě o provádění ze dne 27. listopadu 2013, devět let po předložení druhé zprávy, kdy žádný z nedostatků uvedených v této zprávě nebyl napraven, Komise poukázala na další rozsáhlé slabiny a nedostatky při uplatňování zásad bezpečného přístavu, a dospěla k závěru, že není možné pokračovat ve stávajícím uplatňování těchto zásad; vzhledem k tomu, že Komise zdůraznila, že rozsáhlý přístup zpravodajských služeb Spojených států k údajům předávaným Spojeným státům organizacemi osvědčujícími, že zachovávají zásady bezpečného přístavu, vyvolává další závažné otázky, pokud jde o kontinuitu ochrany údajů o subjektech údajů z EU; vzhledem k tomu, že Komise adresovala orgánům Spojených států 13 doporučení a zavázala se stanovit do léta 2014 společně s orgány Spojených států nápravná opatření, která je třeba co nejrychleji uplatňovat, a vytvořit tak základ pro důkladný přezkum fungování zásad bezpečného přístavu;
AN. vzhledem k tomu, že ve dnech 28.–31. října 2013 se delegace Výboru EP pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (výbor LIBE) setkala ve Washingtonu D.C.se zástupci ministerstva obchodu Spojených států a s Federální obchodní komisí USA; vzhledem k tomu, že ministerstvo obchodu uznalo, že existují organizace, jež se prostřednictvím samocertifikace přihlásily k zásadám bezpečného přístavu, jednoznačně však prokazují „neaktuální stav“, což znamená, že neplní požadavky bezpečného přístavu, ačkoli i nadále přijímají osobní údaje z EU; vzhledem k tomu, že Federální obchodní komise připustila, že mechanismus bezpečného přístavu by měl být revidován s cílem zlepšit jej, zejména pokud jde o stížnosti a alternativní systémy řešení sporů;
AO. vzhledem k tomu, že dodržování zásad bezpečného přístavu může být omezeno pouze „v rozsahu nezbytném pro splnění požadavků bezpečnosti státu, veřejného zájmu nebo prosazování zákonů“; vzhledem k tomu, že jakožto výjimka ze základních práv musí být podobná výjimka vždy vykládána restriktivně a omezovat se na rozsah nezbytný a přiměřený v demokratické společnosti a právní předpisy musí jasně stanovovat podmínky a záruky, které toto omezení odůvodňují; vzhledem k tomu, že rozsah této výjimky by měly USA a EU, konkrétně Komise, vyjasnit, aby nedocházelo k výkladu nebo k uplatňování, jež by mimo jiné v podstatě anulovaly platnost základního práva na soukromí a na ochranu údajů; vzhledem k tomu, že podobná výjimka by tedy neměla být používána způsobem, který by podrýval nebo anuloval ochranu poskytovanou Listinou základních práv, EÚLP, právními předpisy EU o ochraně údajů a zásadami bezpečného přístavu; trvá na tom, že v případě odvolávání se na výjimku v souvislosti s národní bezpečností je třeba specifikovat, podle kterého vnitrostátního práva;
AP. vzhledem k tomu, že hromadný přístup zpravodajských agentur Spojených států závažně narušuje transatlantickou důvěru a má negativní dopad na důvěru k organizacím Spojených států působícím v EU; vzhledem k tomu, že tato situace je dále umocněna nedostatkem soudních a správních opravných prostředků, které by právní předpisy Spojených států poskytovaly občanům EU, a to zejména v případech sledování pro zpravodajské účely;
Předávání údajů do třetích zemí s odpovídající úrovní ochrany
AQ. vzhledem k tomu, že podle odhalených informací a závěrů z vyšetřování prováděného výborem LIBE byly národní bezpečnostní agentury Nového Zélandu, Kanady a Austrálie ve velké míře zapojeny do hromadného sledování elektronické komunikace a aktivně spolupracovaly se Spojenými státy v rámci takzvaného programu „Five eyes“ a mohly si navzájem vyměňovat osobní údaje občanů EU předávané z EU;
AR. vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise 2013/65[30] a 2/2002 ze dne 20. prosince 2001[31] označuje úroveň ochrany zajišťované novozélandským zákonem o soukromí a kanadským zákonem o ochraně osobních informací a elektronických dokumentech za odpovídající; vzhledem k tomu, že výše uvedená zjištění rovněž závažným způsobem narušují důvěru v právní systémy těchto zemí, pokud jde o kontinuitu ochrany poskytovanou občanům EU; vzhledem k tomu, že se Komise tímto aspektem nezabývala;
Předávání údajů založené na smluvních doložkách a jiných nástrojích
AS. vzhledem k tomu, že směrnice 95/46/ES stanoví, že mezinárodní předávání údajů do třetí země se může uskutečňovat také prostřednictvím specifických nástrojů, pokud správce poskytne dostatečná ochranná opatření pro ochranu soukromí a základních práv a svobod osob, jakož i pro výkon odpovídajících práv;
AT. vzhledem k tomu, že tato ochranná opatření mohou zejména vyplývat z vhodných smluvních doložek;
AU. vzhledem k tomu, že směrnice 95/46/ES Komisi uděluje pravomoc rozhodnout, že některé standardní smluvní doložky představují dostatečnou ochranu vyžadovanou směrnicí, a vzhledem k tomu, že na tomto základě Komise přijala tři modely standardních smluvních doložek pro předávání údajů správcům a zpracovatelům (a dílčím zpracovatelům) ve třetích zemích;
AV. vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí Komise, kterými se stanoví standardní smluvní doložky, mohou příslušné orgány v členských státech uplatnit své stávající pravomoci a zastavit toky údajů, pokud se zjistí, že právní předpisy platné pro dovozce údajů nebo dílčího zpracovatele jim ukládají povinnost odchýlit se od platných právních předpisů o ochraně údajů a tyto odchylky přesahují omezení nezbytná v demokratické společnosti v souladu s článkem 13 směrnice 95/46/ES, přičemž tyto požadavky mohou mít značný negativní dopad na záruky poskytované platnými právními předpisy o ochraně údajů a standardními smluvními doložkami, nebo pokud je velmi pravděpodobné, že standardní smluvní doložky v příloze nejsou nebo nebudou plněny a že další předávání údajů by vyvolalo bezprostřední riziko vzniku vážné újmy subjektům údajů;
AW. vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány pro ochranu údajů vypracovaly závazná podniková pravidla s cílem usnadnit mezinárodní předávání údajů v rámci nadnárodních korporací a poskytnout odpovídající záruky, pokud jde o ochranu soukromí a základních práv a svobod osob a pokud jde o výkon odpovídajících práv; vzhledem k tomu, že před jejich použitím musí být závazná podniková pravidla schválena příslušnými orgány členských států, poté co tyto orgány posoudí jejich soulad s právními předpisy Unie v oblasti ochrany údajů; vzhledem k tomu, že ve zprávě výboru LIBE o obecném nařízení o ochraně údajů byla závazná podniková pravidla pro zpracovatele údajů zamítnuta, neboť by na jejich základě neměl správce údajů a subjekt údajů kontrolu nad tím, v jaké jurisdikci se jejich údaje zpracovávají;
AX. vzhledem k tomu, že Evropský parlament má na základě pravomoci stanovené článkem 218 SFEU odpovědnost za nepřetržité sledování dodržování mezinárodních dohod, s nimiž vyslovil souhlas;
Předávání údajů na základě dohod TFTP a PNR
AY. vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 23. října 2013 vyjádřil závažné obavy ohledně odhalení týkajících se činností NSA, pokud jde o přímý přístup k údajům o finančních transakcích a souvisejícím údajům, což by mohlo představovat jednoznačné porušení dohody TFTP, zejména jejího článku 1;
AZ. vzhledem k tomu, že sledování financování terorismu je nezbytným nástrojem v boji proti financování terorismu a závažné trestné činnosti, které vyšetřovatelům zapojeným do boje proti terorismu pomáhá odhalit vazby mezi cíli šetření a dalšími potenciálními podezřelými propojenými s širšími teroristickými sítěmi, u nichž existuje podezření z financování terorismu;
BA. vzhledem k tomu, že Parlament požádal Komisi, aby platnost dohody pozastavila a aby veškeré relevantní informace a dokumenty byly Parlamentu okamžitě poskytnuty k projednání; vzhledem k tomu, že Komise nesplnila ani jeden z těchto požadavků;
BB. vzhledem k tomu, že na základě tvrzení sdělovacích prostředků Komise rozhodla o zahájení konzultací se Spojenými státy podle článku 19 dohody TFTP; vzhledem k tomu, že dne 27. listopadu 2013 informovala komisařka Malmströmová výbor LIBE o tom, že po setkání se zástupci orgánů USA a s ohledem na odpovědi, které tyto orgány poskytly v písemné podobě i v průběhu jednání, Komise rozhodla, že nebude pokračovat v konzultacích, neboť nebyly zjištěny skutečnosti prokazující, že by vláda Spojených států postupovala v rozporu s ustanoveními dohody, a vzhledem k tomu, že Spojené státy poskytly písemné ujištění, že nedošlo k žádnému přímému shromažďování údajů, které by bylo v rozporu s ustanoveními dohody TFTP; vzhledem k tomu, že není jasné, zda orgány USA neobcházejí dohodu tím, že získávají přístup k těmto údajům jinými prostředky, jak je uvedeno v dopise orgánů USA ze dne 18. září 2013[32];
BC. vzhledem k tomu, že v průběhu cesty delegace výboru LIBE do Washingtonu ve dnech 28.–31. října 2013 se delegace setkala se zástupci ministerstva financí Spojených států; vzhledem k tomu, že ministerstvo financí Spojených států uvedlo, že od vstupu dohody TFTP v platnost nemělo přístup k údajům z databáze SWIFT v EU mimo rámec dohody TFTP; vzhledem k tomu, že ministerstvo financí Spojených států se odmítlo vyjádřit k tomu, zda měl jakýkoli jiný vládní orgán Spojených států nebo ministerstvo přístup k údajům z databáze SWIFT mimo rámec TFTP, nebo zda vláda USA věděla o činnostech NSA v oblasti hromadného sledování; vzhledem k tomu, že dne 18. prosince 2013 pan Glenn Greenwald při vyšetřování konaném ve výboru LIBE prohlásil, že NSA a GCHQ se zaměřovaly na sítě SWIFT;
BD. vzhledem k tomu, že belgické a nizozemské orgány pro ochranu údajů dne 13. listopadu 2013 rozhodly o společném vyšetřování bezpečnosti plateb uskutečňovaných prostřednictvím sítě SWIFT s cílem zjistit, zda by třetí strany mohly získat neoprávněný nebo nelegální přístup k bankovním údajům evropských občanů[33];
BE. vzhledem k tomu, že podle společného přezkumu provádění dohody mezi EU a Spojenými státy o jmenné evidenci cestujících ministerstvo vnitřní bezpečnosti Spojených států předalo údaje PNR agentuře NSA ve 23 případech, které byly jednotlivě posouzeny z hlediska boje proti terorismu, v souladu s konkrétními podmínkami dohody;
BF. vzhledem k tomu, že společný přezkum nezmiňuje skutečnost, že v případě zpracovávání osobních údajů pro zpravodajské účely nemají podle právních předpisů Spojených států osoby, které nejsou občany USA, žádnou soudní nebo správní cestu k ochraně svých práv, a že ústavní ochrana je poskytována pouze občanům USA; vzhledem k tomu, že tento nedostatek soudních nebo správních práv ruší účinky ochrany občanů EU stanovené ve stávající dohodě PNR;
Předávání údajů na základě dohody mezi EU a USA o vzájemné právní pomoci v trestních věcech
BG. vzhledem k tomu, že dohoda mezi EU a USA o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ze dne 6. června 2003[34] vstoupila v platnost dne 1. února 2010 a jejím účelem je usnadnit spolupráci mezi EU a USA zaměřenou na účinnější potírání trestné činnosti s náležitým ohledem na práva jednotlivců a zásady právního státu;
Rámcová dohoda o ochraně údajů v oblasti policejní a justiční spolupráce („zastřešující dohoda“)
BH. vzhledem k tomu, že účelem této všeobecné dohody je zřídit právní rámec pro veškeré předávání osobních údajů mezi EU a USA výhradně za účelem prevence, vyšetřování, odhalování nebo stíhání trestných činů, včetně terorismu, v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech; vzhledem k tomu, že Rada dne 2. prosince 2010 tato jednání povolila; vzhledem k tomu, že tato dohoda je nanejvýš důležitá a měla by sloužit jako základ pro usnadnění předávání údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech;
BI. vzhledem k tomu, že by tato dohoda měla stanovit jasné, přesné a právně závazné zásady pro zpracovávání údajů a obzvláště občanům EU by měla přiznat právo na soudní přístup k jejich osobním údajům v USA, na jejich opravy a vymazání, i právo na účinný mechanismus, který by občanům EU umožňoval správní a soudní nápravu v USA, a na nezávislý dohled nad zpracováním údajů;
BJ. vzhledem k tomu, že Komise ve svém prohlášení ze dne 27. listopadu 2013 uvedla, že výsledkem „zastřešující dohody“ by měla být vyšší úroveň ochrany občanů na obou stranách Atlantiku a větší důvěra Evropanů ve výměnu údajů mezi EU a USA, neboť tato dohoda bude základem pro další rozvoj spolupráce a partnerství mezi EU a USA na poli bezpečnosti;
BK. vzhledem k tomu, že jednání o dohodě nepokročila kvůli postoji vlády USA, která vytrvale odmítá uznat práva občanů EU na správní a soudní opravné prostředky, a kvůli záměru udělit rozsáhlé výjimky ze zásad ochrany údajů zakotvených v dohodě, jako je zásada omezení účelu, uchovávání údajů nebo jejich další předání, ať už vnitrostátní či do zahraničí;
Reforma ochrany údajů
BL. vzhledem k tomu, že právě probíhá přezkum právního rámce EU pro ochranu údajů, jehož cílem je zavést ucelený, jednotný, moderní a spolehlivý systém pro veškeré činnosti související se zpracováváním údajů v Unii; vzhledem k tomu, že v lednu 2012 předložila Komise soubor legislativních návrhů: obecné nařízení o ochraně údajů[35], které nahradí směrnici 95/46/ES a zavede jednotný právní předpis v celé EU, a směrnici[36], která poskytne harmonizovaný rámec pro všechny činnosti související se zpracováním údajů prováděným donucovacími orgány za účelem prosazování práva a zmenší stávající rozdíly mezi právními předpisy jednotlivých států;
BM. vzhledem k tomu, že dne 21. října 2013 přijal výbor LIBE legislativní zprávy týkající se těchto dvou návrhů a rozhodnutí zahájit s Radou jednání o schválení právních nástrojů přijatých v průběhu tohoto legislativního období;
BN. vzhledem k tomu, že ačkoliv Evropská rada ve dnech 24. a 25. října 2013 vyzvala k včasnému přijetí pevného obecného rámce EU pro ochranu údajů s cílem posílit důvěru občanů a podniků v digitální ekonomiku, nepodařilo se Radě ani po dvou letech rokování zaujmout společný postoj k obecnému nařízení o ochraně údajů a k uvedené směrnici[37];
Bezpečnost výpočetní techniky a „cloud computing“
BO. vzhledem k tomu, že usnesení Parlamentu ze dne 10. prosince 2013[38] zdůrazňuje ekonomický potenciál cloud computingu pro růst a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že se očekává, že celková ekonomická hodnota cloudového trhu dosáhne do roku 2016 výše 207 miliard USD ročně, což je dvojnásobek její hodnoty v roce 2012;
BP. vzhledem k tomu, že úroveň ochrany údajů v prostředí souvisejícím s cloud computingem nesmí být nižší, než je úroveň ochrany požadovaná při jakémkoli jiném zpracování údajů; vzhledem k tomu, že právní předpisy Unie o ochraně údajů se již dnes plně vztahují na služby cloud computingu v EU, neboť tyto předpisy jsou z technologického hlediska neutrální;
BQ. vzhledem k tomu, že prostřednictvím hromadného sledování získávají zpravodajské služby přístup k osobním údajům, které jsou ukládány nebo jinak zpracovávány osobami z EU v souladu s dohodami o cloudových službách uzavřenými s hlavními poskytovateli těchto služeb z USA; vzhledem k tomu, že zpravodajské orgány USA získaly přístup k osobním údajům uloženým nebo jinak zpracovávaným na serverech na území EU tak, že pronikly do vnitřních sítí společností Yahoo a Google; vzhledem k tomu, že jde o porušení mezinárodních závazků a evropských norem v oblasti základních práv, například práva na ochranu soukromí a rodinného života, důvěrnosti komunikací, presumpce neviny, svobody projevu, práva na informace, svobody shromažďování a sdružování a svobody podnikat; vzhledem k tomu, že není vyloučeno, že zpravodajské orgány pronikly i k informacím, které si prostřednictvím cloudových služeb uložily veřejné orgány členských států či podniky a instituce;
BR. vzhledem k tomu, že politikou zpravodajských agentur Spojených států je systematicky podkopávat kryptografické protokoly a produkty s cílem zachytit i zašifrovanou komunikaci; vzhledem k tomu, že Agentura pro národní bezpečnost USA shromáždila velké množství tzv. chyb nultého dne (zero day exploits) – slabých míst v bezpečnosti IT, o nichž ještě veřejnost nebo prodejce produktu neví; vzhledem k tomu, že takové činnosti výrazně maří úsilí o zlepšení bezpečnosti IT;
BS. vzhledem k tomu, že zpravodajské agentury se dostaly k osobním údajům uživatelů internetových služeb, což vážně narušilo důvěru občanů v tyto služby a má negativní dopad na podnikatelské investice do rozvoje nových služeb využívajících velkého množství údajů a nových aplikací, jako je „internet věcí“;
BT. vzhledem k tomu, že prodejci IT často dodávají produkty, jež nebyly řádně prověřeny, pokud jde o bezpečnost IT, nebo mají dokonce prodejcem záměrně instalovaná zadní vrátka (backdoor); vzhledem k tomu, že nedostatečná pravidla o odpovědnosti pro prodejce softwaru vedou k situaci, které pak využívají zpravodajské agentury, ale která vede i k riziku útoků ze strany jiných subjektů;
BU. vzhledem k tomu, že je důležité, aby společnosti poskytující tyto nové služby a aplikace dodržovaly předpisy o ochraně údajů a soukromí subjektů údajů, jejichž údaje se shromažďují, zpracovávají a analyzují, aby si mezi občany udržely vysokou míru důvěry;
Demokratický dohled nad zpravodajskými službami
BV. vzhledem k tomu, že zpravodajské služby v demokratických společnostech mají zvláštní pravomoci a schopnosti chránit základní práva, demokracii a právní stát, práva občanů a stát před vnitřními i vnějšími hrozbami a že podléhají demokratické kontrole a soudnímu dohledu; vzhledem k tomu, že výhradně za tímto účelem disponují zvláštními pravomocemi a schopnostmi; vzhledem k tomu, že tyto pravomoci by měly být používány s ohledem na právní omezení, jež ukládají základní práva, demokracie a právní stát, a že jejich uplatňování je třeba důsledně kontrolovat, protože jinak ztrácejí legitimitu a mohou oslabovat demokracii;
BW. vzhledem k tomu, že zpravodajské služby musí mít určitou úroveň utajení, aby nedošlo k ohrožení probíhajících operací, odhalení způsobu práce nebo ohrožení životů agentů; takové utajení však nemůže mít přednost před předpisy o demokratické a soudní kontrole jejich činností a o transparentnosti, zejména pokud jde o dodržování základních práv a právního státu, které jsou základním prvkem demokratické společnosti, nebo tyto předpisy vylučovat;
BX. vzhledem k tomu, že většina stávajících vnitrostátních mechanismů a orgánů dohledu byla vytvořena nebo přepracována v 90. letech 20. století a není jisté, že byla přizpůsobena rychlému politickému a technickému vývoji v posledním desetiletí, který vedl ke zvýšené spolupráci mezinárodních zpravodajských služeb, mimo jiné prostřednictvím rozsáhlé výměny osobních údajů, a častému stírání hranice mezi činnostmi zpravodajských služeb a činností donucovacích orgánů;
BY. vzhledem k tomu, že navzdory intenzivnější výměně informací mezi členskými státy EU navzájem a členskými státy a třetími zeměmi se demokratický dohled nad zpravodajskými službami stále provádí pouze na úrovni jednotlivých států; vzhledem ke zvětšující se propasti mezi úrovní mezinárodní spolupráce na jedné straně a kapacitami pro dohled omezenými pouze na vnitrostátní úroveň na druhé straně, jejímž výsledkem je nedostatečná a neúčinná demokratická kontrola;
BZ. vzhledem k tomu, že vnitrostátní orgány dohledu často nemají úplný přístup ke zpravodajským informacím získaným od zahraniční zpravodajské agentury, což může vytvářet prostor, kde mohou probíhat mezinárodní výměny informací bez odpovídajícího přezkumu; vzhledem k tomu, že tento problém se dále zhoršuje v důsledku tzv. „pravidla třetí strany“ či „kontroly původcem“, jehož cílem je umožnit původci mít pod kontrolou další sdělování svých informací, které považuje za citlivé, avšak často je bohužel vykládáno tak, že se týká také dohledu nad přijímajícími službami;
CA. vzhledem k tomu, že k zajištění důvěry veřejnosti v činnost zpravodajských agentur jsou klíčové soukromé a veřejné reformní iniciativy v oblasti transparentnosti; vzhledem k tomu, že právní systémy by neměly bránit společnostem ve zveřejňování informací o tom, jak řeší všechny typy požadavků vlády a soudní příkazy týkající se přístupu k údajům uživatelů, včetně možnosti zveřejňovat souhrnné informace o počtu schválených a zamítnutých žádostí a příkazů;
Hlavní zjištění
1. domnívá se, že informace, jež se nedávno objevily v tisku díky oznamovatelům a novinářům, a důkazy předložené odborníky během tohoto šetření, připuštění chyb ze strany orgánů a nedostatečná reakce na některá tvrzení přesvědčivě dokládají skutečnost, že existují rozsáhlé, složité a technologicky velmi vyspělé systémy, které vytvořily zpravodajské služby USA a některých členských států s cílem v nebývalé míře shromažďovat, ukládat a analyzovat údaje o komunikacích, včetně obsahu, a lokalizační údaje a metadata všech občanů světa bez rozdílu a aniž by vycházely z jakéhokoli podezření;
2. poukazuje zvláště na zpravodajské programy americké agentury NSA, které umožňují hromadné sledování občanů EU prostřednictvím přímého přístupu do centrálních serverů velkých internetových společností USA (program PRISM), analýzy obsahu a metadat (program Xkeyscore), obcházení internetového šifrování (BULLRUN) a proniknutí do počítačových a telefonních sítí, k lokalizačním údajům a do systémů zpravodajské agentury Spojeného království GCHQ, například sledování transatlantické komunikace (program Tempora), dešifrovací program (Egdehill), cílené útoky MITM na informační systémy (programy Quantumtheory a Foxacid) a shromažďování a uchovávání 200 milionů textových zpráv denně (program Dishfire);
3. bere na vědomí obvinění, podle kterých britská zpravodajská agentura GCHQ napadla či neoprávněně pronikla do systémů společnosti Belgacom; bere na vědomí prohlášení společnosti Belgacom o tom, že nemůže potvrdit ani vyvrátit, že cílem tohoto proniknutí byly orgány EU nebo že tyto orgány jím byly dotčeny a že použitý malware je mimořádně složitý a jeho vývoj a použití vyžaduje rozsáhlé finanční i lidské zdroje, kterými soukromé subjekty nebo hackeři nedisponují;
4. zdůrazňuje, že byla značně otřesena důvěra: důvěra mezi oběma transatlantickými partnery, důvěra mezi občany a jejich vládami, důvěra ve fungování demokratických institucí na obou stranách Atlantického oceánu, důvěra v dodržování právního státu a důvěra v bezpečnost IT služeb a komunikace; domnívá se, že k obnovení důvěry ve všech těchto oblastech je nutné okamžitě vypracovat komplexní plán reakce zahrnující řadu kroků, který bude podroben kontrole veřejnosti;
5. konstatuje, že některé vlády tvrdí, že tyto programy hromadného sledování jsou nezbytné k boji proti terorismu; rozhodně odsuzuje terorismus, ale je pevně přesvědčen o tom, že boj proti terorismu nemůže být nikdy důvodem k použití necílených, tajných a někdy dokonce protizákonných programů hromadného sledování; domnívá se, že tyto programy nejsou slučitelné se zásadami potřebnosti a přiměřenosti v demokratické společnosti;
6. připomíná pevné přesvědčení EU, že je třeba nalézt správnou rovnováhu mezi bezpečnostními opatřeními a ochranou občanských svobod a základních práv a současně zajistit maximální dodržování ochrany soukromí a údajů;
7. domnívá se, že shromažďování údajů prováděné v takovém měřítku vyvolává značné obavy, zda jsou tyto činnosti prováděny pouze za účelem boje proti terorismu, neboť se jedná o shromažďování všech možných údajů všech občanů; poukazuje tudíž na to, že možná existují jiné důvody, včetně politické a hospodářské špionáže, a že tyto pochybnosti je třeba úplně rozptýlit;
8. vyslovuje pochybnosti o tom, zda jsou činnosti masové hospodářské špionáže některých členských států slučitelné s právními předpisy v oblasti vnitřního trhu EU a hospodářské soutěže, které jsou zakotveny v hlavách I a VII Smlouvy o fungování Evropské unie; potvrzuje zásadu upřímné spolupráce, která je stanovena v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, a zásadu, podle níž se členské státy mají „zdržet veškerých opatření, která by mohla ohrozit dosažení unijních cílů“;
9. poukazuje na to, že mezinárodní smlouvy, právní předpisy EU a USA ani vnitrostátní mechanismy dohledu nezajistily nezbytnou kontrolu a vyváženost či demokratickou kontrolu;
10. odsuzuje rozsáhlé a systematické paušální shromažďování osobních údajů nevinných osob, mezi nimiž jsou často důvěrné soukromé informace; zdůrazňuje, že systémy nerozlišujícího hromadného sledování zpravodajskými službami vážně porušují základní práva občanů; podtrhuje, že soukromí není luxusním právem, ale základním kamenem svobodné a demokratické společnosti; navíc poukazuje na to, že hromadné sledování může mít případně nepříznivý dopad na svobodu tisku, myšlení a projevu a na svobodu shromažďování a sdružování a skrývá i značný potenciál pro zneužití shromážděných informací proti politickým protivníkům; podtrhuje, že k těmto činnostem hromadného sledování využívají zpravodajské služby i nezákonné postupy a že tyto činnosti vzbuzují pochybnosti ohledně exteritoriality vnitrostátních zákonů;
11. považuje za důležité chránit privilegium profesní důvěrnosti právníků, novinářů, lékařů a dalších regulovaných profesí před činnostmi hromadného sledování; zdůrazňuje zejména, že jakákoli nejistota ohledně důvěrné povahy komunikace mezi právníky a jejich klienty by mohla mít negativní dopad na právo občanů EU na přístup k právnímu poradenství a ke spravedlnosti a na právo na spravedlivý soudní proces;
12. považuje programy sledování za další krok směrem k zavedení úplného preventivního státu, v němž se mění model trestního práva zavedený v demokratických společnostech, kde musí být každý zásah do základních práv podezřelého povolen soudcem nebo státním zástupcem na základě důvodného podezření a musí se řídit zákony, a místo něj se prosazuje kombinace vymáhání práva a zpravodajských činností s nejasnými a oslabenými právními zárukami, což často není v souladu s demokratickou kontrolou a vyvážeností a se základními právy, zejména s presumpcí neviny; v tomto ohledu připomíná rozhodnutí německého spolkového ústavního soudu[39] o zákazu preventivních policejních zátahových akcí („präventive Rasterfahndung“), pokud neexistuje důkaz o konkrétním ohrožení jiných vysoce významných, zákonem zaručených práv, přičemž stav obecného ohrožení nebo mezinárodního napětí není dostatečným zdůvodněním pro taková opatření;
13. je přesvědčen o tom, že tajné právní předpisy a soudy porušují zásady právního státu; trvá na tom, že nesmí být jakkoli uznáno či provedeno žádné rozhodnutí soudu nebo tribunálu a správního orgánu státu, jenž není členem EU, které přímo či nepřímo povoluje předávání osobních údajů, pokud neexistuje smlouva o vzájemné právní pomoci nebo platná mezinárodní smlouva mezi žádající třetí zemí a Unií nebo členským státem a pokud toto předání předem nepovolil příslušný orgán dohledu; připomíná, že nesmí být uznán či proveden žádný rozsudek tajného soudu nebo tribunálu a žádné rozhodnutí správního orgánu státu, jenž není členem EU, které by přímo nebo nepřímo tajně povolovaly sledování;
14. zdůrazňuje, že výše uvedené obavy prohlubuje rychlý technický a společenský rozvoj, neboť internet a mobilní zařízení jsou v moderním každodenním životě přítomny na každém kroku („všudypřítomná výpočetní technika“) a podnikatelský model většiny internetových společností je založen na zpracovávání osobních údajů; domnívá se, že rozsah toho problém je bezprecedentní; konstatuje, že to může vytvářet situaci, kdy by infrastruktura pro hromadný sběr a zpracovávání údajů mohla být v některých případech změny politického režimu zneužita;
15. konstatuje, že nelze veřejným orgánům a institucím EU ani občanům zaručit, že bezpečnost jejich výpočetní techniky či soukromí je možné uchránit před neoprávněným vniknutím dobře vybavených vetřelců („neexistuje 100% bezpečnost IT“); konstatuje, že pro dosažení maximální bezpečnosti systémů IT musí být evropští občané ochotni věnovat dostatečné zdroje – jak lidské, tak finanční – na ochranu nezávislosti a soběstačnosti Evropy v oblasti IT;
16. důrazně odmítá tvrzení, že všechny otázky související s programy hromadného sledování jsou čistě věcí národní bezpečnosti a že jsou tedy výhradně v kompetenci členských států; opakuje, že členské státy musí při zajišťování své národní bezpečnosti plně respektovat právo EU a EÚLP; připomíná nedávné rozhodnutí Soudního dvora, které stanoví, že „ačkoli je přijetí opatření k zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti státu věcí členských států, nemůže pouhá skutečnost, že se rozhodnutí týká bezpečnosti státu, vést k tomu, že se nepoužije unijní právo.“[40]; dále připomíná, že v sázce je jak ochrana soukromí všech občanů EU, tak i bezpečnost a spolehlivost všech komunikačních sítí EU; domnívá se proto, že diskuse a opatření na úrovni EU nejsou pouze legitimní, ale jsou rovněž otázkou nezávislosti EU;
17. je potěšen skutečností, že v různých částech světa probíhají na téma tohoto vyšetřování různé diskuse, šetření a přezkumy, a to i prostřednictvím podpory občanské společnosti; poukazuje na celosvětovou reformu vládního dohledu (Global Government Surveillance Reform), pod niž se podepsaly čelní světové technologické společnosti a jež vyzývá k rozsáhlým změnám ve vnitrostátních právních předpisech upravujících sledování, například k mezinárodnímu zákazu hromadného sběru údajů, s cílem pomoci zachovat důvěru veřejnosti v internet; poukazuje na výzvy stovek předních akademiků[41], organizací občanské společnosti[42] a 562 mezinárodních autorů, včetně pěti nositelů Nobelovy ceny, k ukončení hromadného sledování; s velkým zájmem bere na vědomí doporučení zveřejněná nedávno skupinou jmenovanou prezidentem USA za účelem přezkumu zpravodajských a komunikačních technologií a zprávu Rady pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod o programu pro monitorování telefonických hovorů podle části 215 zákona USA o poskytování vhodných nástrojů pro stíhání a bránění terorismu (PATRIOT Act) a o operacích soudu pro dohled nad zahraničními zpravodajskými službami[43]; naléhavě vyzývá vlády, aby vzaly tyto výzvy a tato doporučení plně na vědomí a přepracovaly své vnitrostátní rámce upravující činnost zpravodajských služeb, aby tak mohly zavést vhodná ochranná opatření a náležitý dohled;
18. oceňuje instituce a odborníky, kteří přispěli k tomuto vyšetřování; lituje skutečnosti, že orgány některých členských států odmítly spolupráci na vyšetřování, které Evropský parlament vede jménem občanů; vítá otevřenost některých členů Kongresu a vnitrostátních parlamentů;
19. je si vědom toho, že v tak omezeném časovém období bylo od července 2013 možné pouze předběžně prošetřit všechny dotčené otázky; bere na vědomí jak rozsah zjištění, tak i skutečnost, že dochází ke stále novým odhalením; zaujímá proto prozíravý postoj, jehož součástí je záměr předložit soubor konkrétních návrhů a vypracovat mechanismus pro návazná opatření v příštím volebním období, čímž se zajistí, že tato zjištění zůstanou důležitým tématem politického programu EU;
20. hodlá požadovat, aby nová Komise, která bude jmenována po volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014, přijala významné politické závazky, jejichž cílem bude uplatňovat návrhy a doporučení vyplývající z tohoto šetření; očekává, že kandidáti na členy nové Komise účastnící se nadcházejících parlamentních slyšení přijmou odpovídající závazky;
Doporučení
21. vyzývá orgány USA a členských států EU, které tak dosud neučinily, aby zakázaly paušální hromadné sledování;
22. vyzývá členské státy EU, zejména státy účastnící se takzvaných programů „9-eyes“ a „14-eyes“[44], aby komplexně vyhodnotily a případně zrevidovaly své vnitrostátní právní předpisy a postupy týkající se činnosti zpravodajských služeb a zajistily, aby tyto předpisy a postupy podléhaly parlamentnímu a soudnímu dohledu a veřejné kontrole, aby respektovaly zásady legálnosti, nezbytnosti, přiměřenosti, řádného postupu, oznámení uživateli a transparentnosti, například na základě souboru osvědčených postupů OSN a doporučení Benátské komise, a aby byly v souladu se standardy evropské Úmluvy o lidských právech a se povinnostmi členských států v oblasti základních práv, zejména pokud jde o ochranu údajů, soukromí a presumpci neviny;
23. vyzývá všechny členské státy EU a s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 a na slyšení v souvislosti se šetřením zejména Spojené království, Francii, Německo, Švédsko, Nizozemsko a Polsko, aby zajistily, aby jejich stávající nebo budoucí legislativní rámce a mechanismy dohledu nad činnostmi zpravodajských agentur byly v souladu se standardy evropské Úmluvy o lidských právech a s právními předpisy EU o ochraně údajů; vyzývá tyto členské státy, aby vysvětlily obvinění z činností hromadného sledování, včetně hromadného sledování přeshraničních telekomunikací, necíleného sledování kabelové komunikace, případných dohod mezi zpravodajskými službami a telekomunikačními společnostmi, pokud jde o přístup k osobním údajům a jejich výměnu a přístup k transatlantickým kabelům, činnost zaměstnanců zpravodajských agentur USA a přítomnost jejich vybavení na území EU bez dohledu nad sledováním a jejich slučitelnost s právními předpisy EU; vyzývá vnitrostátní parlamenty těchto zemí, aby posílily spolupráci svých orgánů dohledu nad zpravodajskými agenturami na evropské úrovni;
24. vyzývá především Spojené království, aby s ohledem na řadu informací o hromadném sledování zpravodajskou službou GCHQ, jež přinesly sdělovací prostředky, aby revidovalo svůj stávající právní rámec, který tvoří „komplexní společné působení“ tří samostatných právních předpisů: zákona o lidských právech z roku 1998, zákona o zpravodajských službách z roku 1994 a zákona o regulaci vyšetřovacích pravomocí z roku 2000;
25. bere na vědomí přezkum nizozemského zákona o zpravodajských a bezpečnostních službách z roku 2002 (zpráva Dessensova výboru ze dne 2. prosince 2013); podporuje doporučení přezkumné komise, jejichž cílem je posílit transparentnost a kontrolu nizozemských zpravodajských služeb a dohled nad nimi; vyzývá Nizozemsko, aby nerozšiřovalo pravomoci zpravodajských služeb, což by jim umožnilo provádět i necílené a rozsáhlé sledování kabelové komunikace nevinných občanů, zejména vzhledem ke skutečnosti, že v Amsterodamu se nachází jeden z největších výměnných uzlů internetu na světě (AMS-IX); vyzývá k opatrnosti při stanovování mandátu a kapacit nové společné kybernetické jednotky pro informace SIGINT (Joint Sigint Cyber Unit) i při přítomnosti a působení pracovníků zpravodajských služeb USA na nizozemském území;
26. vyzývá členské státy a jejich zpravodajské agentury, aby nepřijímaly z třetích zemí údaje, které byly shromážděny nezákonným způsobem, a nepovolovaly na svých územích sledování prováděné vládami či agenturami třetích zemí, které je v rozporu s vnitrostátním právem nebo nesplňuje právní záruky stanovené mezinárodními nástroji či nástroji EU a týkající se mimo jiné i ochrany lidských práv zakotvené v SEU, v EÚLP a v Listině základních práv EU;
27. vyzývá členské státy, aby okamžitě začaly plnit svou pozitivní povinnost danou evropskou Úmluvou o lidských právech chránit své občany před sledováním ze strany třetích zemí nebo ze strany vlastních zpravodajských služeb, jež by bylo v rozporu s požadavky těchto členských států, a to i před sledováním prováděným za účelem zajištění národní bezpečnosti, a zajistit, aby nedocházelo k oslabení právního státu exteritoriálním použitím práva třetí země;
28. vyzývá generálního tajemníka Rady Evropy, aby zahájil postup podle článku 52, který stanoví, že „každá Vysoká smluvní strana poskytne na žádost generálního tajemníka Rady Evropy požadované vysvětlení o způsobu, jakým její vnitrostátní právo zajišťuje účinné provádění všech ustanovení této Úmluvy“;
29. vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly náležitá opatření, včetně soudních řízení, je-li programy hromadného sledování narušena jejich suverenita, a tedy porušeno obecné mezinárodní právo veřejné; dále vyzývá členské státy, aby uplatňovaly všechna dostupná mezinárodní opatření k ochraně základních práv občanů EU, zejména zahájením postupu pro podávání mezistátních stížností na základě článku 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
30. vyzývá USA, aby neprodleně revidovaly své právní předpisy s cílem zajistit jejich soulad s mezinárodním právem, uznaly právo na soukromí a další práva občanů EU, zajistily občanům EU možnost soudní nápravy, poskytly občanům EU práva rovnocenná s právy občanů USA a podepsaly dodatkový protokol, který umožňuje předkládání stížností jednotlivci na základě Mezinárodního paktu o občanských a politických právech;
31. v tomto ohledu vítá poznámky prezidenta USA Obamy a jeho směrnici ze dne 17. ledna 2014 jako krok, který by měl omezit povolení používat sledování a zpracovávání údajů pro účely národní bezpečnosti a vést k rovnému zacházení s osobními informacemi všech osob bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo pobytu ze strany zpravodajských služeb USA; v této souvislosti však od vztahu mezi EU a USA očekává další konkrétní kroky, které významně posílí důvěru v oblasti transatlantického předávání údajů a poskytnou závazné záruky v oblasti vymahatelných práv na ochranu soukromí občanů EU, jak je podrobně uvedeno v této zprávě;
32. zdůrazňuje své vážné obavy týkající se práce výboru pro Úmluvu o kyberkriminalitě Rady Evropy, pokud jde o výklad článku 32 Úmluvy o kyberkriminalitě ze dne 23. listopadu 2001 (budapešťská úmluva), který se týká přeshraničního přístupu k počítačových datům uloženým se souhlasem nebo veřejně přístupným, a nesouhlasí s uzavřením dodatkového protokolu nebo s doporučením, jehož cílem by bylo rozšíření tohoto předpisu nad rámec stávajícího režimu stanoveného touto úmluvou, jež je již nyní významnou výjimkou ze zásady teritoriality, neboť výsledkem by mohl být neomezený dálkový přístup donucovacích orgánů k serverům a počítačovým systémům umístěným v jiných jurisdikcích, aniž by byly využity dohody o vzájemné právní pomoci a jiné nástroje soudní spolupráce, zejména úmluva Rady Evropy č. 108, jež byly zavedeny s cílem zaručit základní práva jednotlivce, například práva na ochranu údajů a řádný proces;
33. vyzývá Komisi, aby do července 2014 posoudila použitelnost nařízení (ES) č. 2271/96 na případy rozporů mezi právními předpisy v souvislosti s předáváním osobních údajů;
34. vyzývá Agenturu pro základní práva, aby uskutečnila rozsáhlý výzkum týkající se ochrany základních práv v souvislosti se sledováním, a zejména stávající právní situace občanů EU s ohledem na soudní opravné prostředky, které mají občané EU k dispozici, pokud jde o tyto postupy;
Mezinárodní předávání údajů
Právní rámec USA pro ochranu údajů a nástroj USA „bezpečný přístav“
35. konstatuje, že společnosti, které jsou podle zpráv sdělovacích prostředků zapojeny do rozsáhlého hromadného sledování údajů o občanech EU americkou agenturou NSA, jsou společnosti, které se samy přihlásily k programu „bezpečný přístav“, a že „bezpečný přístav“ je právní nástroj využívaný k předávání osobních údajů z EU do USA (například společnostmi Google, Microsoft, Yahoo, Facebook, Apple, Linkedin); vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že tyto společnosti nešifrují informace a sdělení, jež si jejich datová centra předávají, čímž zpravodajským službám umožňují zachytit je; vítá následná prohlášení některých amerických společností, že urychlí zavedení plánů na šifrování datových toků mezi jejich globálními datovými centry;
36. domnívá se, že masově využívaný přístup zpravodajských služeb USA k osobním údajům v EU zpracovávaným pomocí nástroje „bezpečný přístav“ nesplňuje kritéria pro získání výjimky z důvodu „národní bezpečnosti“;
37. je toho názoru, že zásady nástroje „bezpečný přístav“ neposkytují za stávajících okolností dostatečnou ochranu občanům EU, a proto by tato předávání měla probíhat na základě jiných nástrojů, například smluvních doložek nebo závazných podnikových pravidel, pokud tyto nástroje stanoví konkrétní záruky a mechanismy ochrany a nejsou obcházeny jinými právními rámci;
38. je toho názoru, že Komise nepodnikla kroky, aby dosáhla nápravy dobře známých nedostatků ve stávajícím uplatňování nástroje „bezpečný přístav“;
39. vyzývá Komisi, aby vypracovala opatření, na jejichž základě bude okamžitě pozastavena platnost jejího rozhodnutí 520/2000 o odpovídající ochraně poskytované podle zásad bezpečného přístavu a s tím souvisejících často kladených otázek vydaných Ministerstvem obchodu Spojených států; vyzývá proto příslušné orgány USA, aby předložily návrh nového rámce pro předávání osobních údajů z EU do USA, který by splňoval požadavky právních předpisů Unie na ochranu údajů a stanovoval odpovídající úroveň ochrany;
40. vyzývá příslušné orgány členských států, zejména orgány pro ochranu údajů, aby využívaly svých stávajících pravomocí k okamžitému zastavení datových toků směrem ke každému subjektu, který se přihlásil k dodržování zásad programu USA „bezpečný přístav“, a aby požadovaly, aby tyto datové toky probíhaly výhradně na základě jiných nástrojů a pod podmínkou, že tyto nástroje budou obsahovat nezbytné záruky a mechanismy v souvislosti s ochranou soukromí, základními právy a svobodami jednotlivců;
41. vyzývá Komisi, aby do prosince 2014 předložila komplexní posouzení rámce USA pro ochranu soukromí, v němž budou zahrnuty obchodní činnosti, vymáhání práva a zpravodajská činnost a konkrétní doporučení vyplývající z neexistence obecného zákona na ochranu údajů v USA; vybízí Komisi, aby zahájila jednání s vládou USA s cílem vypracovat právní rámec poskytující vysokou úroveň ochrany jednotlivcům s ohledem na ochranu jejich osobních údajů při předávání do USA a zajistit odpovídající úroveň rámců EU a USA pro ochranu soukromí;
Předávání do dalších třetích zemí s rozhodnutím o přiměřenosti
42. připomíná, že směrnice 95/46/ES stanoví, že k předávání osobních údajů do třetí země smí dojít, aniž by tím bylo dotčeno dodržování vnitrostátních předpisů přijatých na základě ostatních ustanovení této směrnice, pouze pokud dotyčná třetí země zajistí odpovídající úroveň ochrany, a že účelem tohoto ustanovení je zajistit návaznost na ochranu poskytovanou právními předpisy EU o ochraně údajů v případech, kdy jsou osobní údaje předávány mimo EU;
43. připomíná, že podle směrnice 95/46/ES má být odpovídající úroveň ochrany zajišťovaná třetí zemí posuzována s ohledem na všechny okolnosti související s předáním nebo předáváním údajů; připomíná rovněž, že uvedená směrnice také uděluje Komisi prováděcí pravomoci, na jejichž základě může prohlásit, že určitá třetí země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany podle kritérií stanovených směrnicí 95/46/ES; připomíná, že směrnice 95/46/ES také Komisi umožňuje prohlásit, že určitá třetí země odpovídající úroveň ochrany nezajišťuje;
44. připomíná, že ve druhém případě musí členské státy přijmout nezbytná opatření, kterými zabrání jakémukoli předávání údajů téhož druhu do dotčené třetí země, a že Komise by měla zahájit jednání za účelem nápravy této situace;
45. vyzývá Komisi a členské státy, aby bezodkladně posoudily, zda odpovídající úroveň ochrany zajišťovaná novozélandským zákonem o ochraně soukromí a kanadským zákonem o ochraně osobních informací a elektronických dokumentech, kterou Komise potvrdila v rozhodnutí 2013/65 a rozhodnutí 2/2002 ze dne 20. prosince 2001, nebyla oslabena zapojením zpravodajských agentur těchto zemí do hromadného sledování občanů EU, a dále ji vyzývá, aby případně přijala náležitá opatření k pozastavení platnosti nebo ke změně rozhodnutí o odpovídající ochraně; vyzývá rovněž Komisi, aby posoudila situaci pro jiné země, které obdržely odpovídající hodnocení; očekává, že Komise bude Parlament nejpozději do prosince 2014 informovat o svých zjištěních ohledně výše uvedených zemí;
Předávání založené na smluvních doložkách a jiných nástrojích
46. připomíná, že vnitrostátní orgány pro ochranu údajů uvedly, že standardní smluvní doložky ani závazná podniková pravidla neřeší situace, kdy je požadován přístup k osobním údajům pro účely hromadného sledování, a že poskytnutí tohoto přístupu by nebylo v souladu s ustanoveními smluvních doložek nebo závazných podnikových pravidel o výjimkách, která se týkají mimořádných výjimek za účelem legitimních zájmů v demokratické společnosti, a to pouze v nezbytných a přiměřených situacích;
47. vyzývá členské státy, aby zakázaly nebo pozastavily datové toky do třetích zemí na základě standardních smluvních doložek, smluvních doložek nebo závazných podnikových pravidel, jež byly schváleny příslušnými vnitrostátními orgány, pokud je pravděpodobné, že právní předpisy platné pro dovozce údajů stanoví požadavky, které přesahují omezení naprosto nezbytná, vhodná a přiměřená v demokratické společnosti a mohou mít nepříznivý dopad na záruky poskytované platnými právními předpisy o ochraně údajů a standardními smluvními doložkami, nebo pokud by další předávání údajů znamenalo závažné nebezpečí poškození subjektů údajů;
48. vyzývá pracovní skupinu zřízenou podle článku 29, aby vydala pokyny a doporučení ohledně záruk a mechanismů ochrany, které by měly být v zájmu zajištění ochrany soukromí, základních práv a svobod jednotlivců součástí smluvních nástrojů pro mezinárodní předávání osobních údajů z EU obzvláště s ohledem na zákony třetích zemí o zpravodajských službách a národní bezpečnosti a zapojení společností přijímajících údaje v třetí zemi do hromadného sledování prováděného zpravodajskými agenturami třetí země;
49. vyzývá Komisi, aby neprodleně přezkoumala standardní smluvní doložky, které zavedla, a posoudila, zda zajišťují nezbytnou ochranu, pokud jde o přístup k osobním údajům předávaným na základě těchto doložek pro zpravodajské účely, a aby je případně přepracovala;
Předávání založené na dohodě o vzájemné právní pomoci
50. vyzývá Komisi, aby do konce roku 2014 důkladně posoudila platnou dohodu o vzájemné právní pomoci na základě článku 17 této dohody s cílem prověřit její uplatňování v praxi a zejména prověřit, zda ji Spojené státy skutečně používají k získávání informací či důkazů v EU a zda tuto dohodu neobešly, aby tak získaly informace v EU přímo, a rovněž Komisi vyzývá, aby posoudila dopad na základní práva jednotlivců; toto posouzení by se nemělo opírat pouze o oficiální prohlášení USA jako o dostatečný základ pro provedení analýzy, ale mělo by vycházet z konkrétních hodnocení EU; s cílem sladit tento nástroj s právem Unie by měl tento důkladný přezkum řešit i dopady, jaké na něj má uplatňování ústavní struktury Unie, a to obzvláště se zřetelem k protokolu 36 a článku 10 tohoto protokolu a prohlášení č. 50 k tomuto protokolu; vyzývá Radu a Komisi, aby rovněž posoudily dvoustranné dohody mezi členskými státy a Spojenými státy, aby byl zajištěn soulad mezi těmito dvoustrannými dohodami a dohodami se Spojenými státy americkými, které dodržuje nebo se rozhodne dodržovat EU;
Vzájemná pomoc EU v trestních věcech
51. žádá Radu a Komisi, aby Parlament informovaly o tom, jak členské státy ve skutečnosti využívají Úmluvu o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy, zejména hlavu III této úmluvy o odposlechu telekomunikačního provozu; vyzývá Komisi, aby v souladu s prohlášením č. 50 ohledně protokolu 36 předložila do konce roku 2014 požadovaný návrh s cílem přizpůsobit jej rámci danému Lisabonskou smlouvou;
Předávání založená na dohodě o programu pro sledování financování terorismu (TFTP) a dohodě o jmenné evidenci cestujících (PNR)
52. je toho názoru, že z informací poskytnutých Evropskou komisí a ministerstvem financí USA není jasné, zda zpravodajské služby USA získaly přístup k údajům o finančních transakcích SWIFT prováděných v EU proniknutím do sítí SWIFT nebo do operačních systémů či komunikačních sítí bank samy nebo ve spolupráci s vnitrostátními zpravodajskými službami EU a bez použití stávajících dvoustranných nástrojů pro vzájemnou právní pomoc a soudní spolupráci;
53. připomíná své usnesení ze dne 23. října 2013 a žádá Komisi o pozastavení platnosti dohody o programu TFTP;
54. vyzývá Komisi, aby reagovala na obavy z toho, že tři hlavní počítačové rezervační systémy používané leteckými společnostmi na celém světě jsou umístěny v USA a že údaje ze jmenné evidence cestujících se ukládají pomocí cloudových systémů provozovaných na území Spojených států podle právních předpisů USA, které neposkytují přiměřenou ochranu údajů;
Rámcová dohoda o ochraně údajů v oblasti policejní a justiční spolupráce („zastřešující dohoda“)
55. domnívá se, že nezbytnou podmínkou pro úplné obnovení důvěry mezi transatlantickými partnery je nalezení uspokojivého řešení na základě „zastřešující dohody“;
56. žádá o okamžité obnovení jednání se Spojenými státy o „zastřešující dohodě“, která by zajistila občanům EU stejná práva jako občanům USA; zdůrazňuje, že tato dohoda by měla navíc poskytovat účinné a vymahatelné správní a soudní opravné prostředky všem občanů EU v USA bez diskriminace;
57. žádá Komisi a Radu, aby neiniciovaly uzavírání žádných nových odvětvových dohod či ujednání s USA o předávání osobních údajů pro účely vymáhání práva, dokud nevstoupí „zastřešující dohoda“ v platnost;
58. naléhavě žádá Komisi, aby do dubna 2014 podrobně informovala o jednotlivých bodech mandátu k jednání a o aktuální situaci;
Reforma ochrany údajů
59. vyzývá předsednictví Rady a členské státy, aby urychlily práci na celém souboru opatření o ochraně údajů s cílem umožnit jejich přijetí v roce 2014 tak, aby občanům EU mohla být v nejbližší budoucnosti zajištěna vysoká úroveň ochrany údajů; zdůrazňuje, že rozhodné jednání a plná podpora Rady jsou nezbytným předpokladem pro prokázání důvěryhodnosti a srozumitelného postoje vůči třetím zemím;
60. zdůrazňuje, že jak nařízení o ochraně údajů, tak směrnice o ochraně údajů jsou nezbytné k ochraně základních práv jednotlivců a musí se k nim tedy přistupovat jako k souboru předpisů, které mají být přijaty současně, má-li být u všech činností souvisejících se zpracováním údajů v EU zajištěna za všech okolností vysoká úroveň ochrany; zdůrazňuje, že další opatření o spolupráci v oblasti vymáhání práva přijme pouze poté, co Rada zahájí jednání s Parlamentem a Komisí o balíčku opatření na ochranu údajů;
61. připomíná, že koncepce „ochrany soukromí coby aspektu návrhu“ („privacy by design“) a „standardního nastavení ochrany soukromí“ („privacy by default“) posilují ochranu údajů a měly by fungovat jako vodítka pro všechny produkty, služby a systémy poskytované prostřednictvím internetu;
62. považuje vyšší transparentnost a přísnější normy bezpečnosti internetu a telekomunikací za nezbytnou zásadu, jejíž dodržování je nutné, má-li být dosaženo lepšího režimu ochrany údajů; vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh standardizovaných všeobecných podmínek pro internet a telekomunikace a aby určila orgán dohledu pověřený sledováním souladu s všeobecnými podmínkami;
Cloud computing
63. konstatuje, že v důsledku výše uvedených postupů byla oslabena důvěra v cloud computing v USA a v poskytovatele cloudových služeb; zdůrazňuje proto, že rozvoj evropských cloudových a IT řešení má zásadní význam pro růst a zaměstnanost a pro důvěru ve služby založené na cloud computingu, pro důvěru k jejich poskytovatelům a pro zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů;
64. vyzývá všechny veřejné orgány v Unii, aby nepoužívaly cloudové služby v případech, které mohou podléhat jinému právu než právu EU;
65. opakuje své vážné znepokojení nad povinným přímým poskytováním osobních údajů a informací z EU, které jsou zpracovávány podle dohod o cloudových službách, orgánům třetích zemí ze strany poskytovatelů těchto služeb, na něž se vztahují právní předpisy třetí země nebo kteří využívají datové servery nacházející se ve třetích zemích, a nad přímým dálkovým přístupem k osobním údajům a informacím zpracovávaným donucovacími orgány a zpravodajskými službami třetích zemí;
66. vyjadřuje politování nad skutečností, že tento přístup je obvykle získán tak, že orgány třetích zemí přímo prosadí uplatňování vlastních právních předpisů, aniž by byly použity mezinárodní nástroje vytvořené za účelem právní spolupráce, jako jsou dohody o vzájemné právní pomoci nebo jiné formy soudní spolupráce;
67. vyzývá Komisi a členské státy, aby urychlily úsilí o vytvoření evropského partnerství pro cloud computing a plně do něj zapojily občanskou společnost a komunitu odborníků, jako je pracovní skupina IETF, a aby do něj začlenily aspekty týkající se ochrany údajů;
68. naléhavě vyzývá Komisi, aby při sjednávání mezinárodních dohod, jež zahrnují zpracování osobních údajů, věnovala zvláštní pozornost rizikům a problémům, které představuje cloud computing pro základní práva, a zejména, nikoli však výlučně, pro právo na soukromý život a na ochranu osobních údajů, jak stanoví články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie; dále naléhavě vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí vnitrostátní pravidla vyjednávacího partnera, jež upravují přístup donucovacích orgánů a zpravodajských služeb k osobním údajům zpracovávaným prostřednictvím služeb cloud computingu, a zejména aby požadovala, aby byl přístup umožněn pouze na základě plného dodržení řádného právního postupu a jednoznačného právního základu, a dále, aby byly stanoveny přesné podmínky přístupu, účel získání tohoto přístupu, bezpečnostní opatření přijatá při předávání údajů a práva jednotlivců, stejně jako pravidla týkající se dohledu a efektivní nápravný mechanismus;
69. připomíná, že všechny společnosti poskytující služby v EU musí bez výjimky dodržovat právní předpisy EU a nesou odpovědnost za jakékoli jejich porušení, a podtrhuje význam účinných, přiměřených a odrazujících správních sankcí, které by bylo možné uložit poskytovatelům služeb cloud computingu, kteří nedodržují normy EU v oblasti ochrany údajů;
70. vyzývá Komisi a příslušné orgány členských států, aby posoudily, do jaké míry byly předpisy EU o ochraně soukromí a údajů porušeny v důsledku spolupráce právních subjektů EU s tajnými službami nebo v důsledku plnění soudních příkazů, kterými orgány třetí země žádají o osobní údaje občanů EU v rozporu s právními předpisy EU na ochranu údajů;
71. vyzývá společnosti, které poskytují nové služby využívající „data velkého objemu“ a nové aplikace, například „internet věcí“, aby při vyvíjení těchto služeb a aplikací do nich začlenily prvky na ochranu údajů, a přispěly tak k zachování vysoké úrovně důvěry občanů;
Transatlantické partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP)
72. bere na vědomí, že EU a USA pokračují v jednáních o transatlantickém partnerství v oblasti obchodu a investic, které má velký strategický význam pro nastartování dalšího hospodářského růstu;
73. důrazně poukazuje na to, že s ohledem na důležitost digitální ekonomiky ve vzájemných vztazích a její význam pro obnovení důvěry mezi EU a USA by mohl být souhlas Evropského parlamentu s konečným zněním dohody TTIP ohrožen, nebude-li zcela upuštěno od paušálního hromadného sledování a odposlouchávání komunikací orgánů EU a diplomatických zastoupení a nebude-li nalezeno vhodné řešení pro otázky práv občanů EU na soukromí, včetně správních a soudních opravných prostředků; zdůrazňuje, že Evropský parlament může vydat souhlas s konečným zněním dohody TTIP, pouze pokud bude dohoda plně dodržovat mimo jiné základní práva uvedená v Listině EU a pokud se bude ochrana soukromí jednotlivců v souvislosti se zpracováním a šířením osobních údajů i nadále řídit článkem XIV Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS); zdůrazňuje, že právní předpisy EU o ochraně údajů nelze při uplatňování článku XIV dohody GATS považovat za „svévolnou nebo neodůvodněnou diskriminaci“;
Demokratický dohled nad zpravodajskými službami
74. zdůrazňuje, že ačkoliv by se dohled nad činností zpravodajských služeb měl opírat jak o demokratickou legitimitu (silný právní rámec, povolení vydávaná ex ante a ověřování ex post), tak i o odpovídající technické možnosti a odbornost, většině stávajících dohledových orgánů EU a USA oba tyto prvky rozhodně chybí, zejména jim scházejí technické kapacity;
75. vyzývá – podobně jako u programu Echelon – všechny národní parlamenty, které tak dosud neučinily, aby zavedly smysluplný dohled nad činností zpravodajských služeb, jejž budou vykonávat parlamentní orgány nebo odborné subjekty požívající zákonných vyšetřovacích pravomocí; vyzývá národní parlamenty, aby těmto výborům či orgánům pro dohled zajistily dostatečné zdroje, technickou odbornost a právní prostředky, včetně práva provádět inspekce na místě, potřebné k účinné kontrole zpravodajských služeb;
76. požaduje vytvoření skupiny na vysoké úrovni, která by transparentním způsobem a ve spolupráci s parlamenty navrhla doporučení a další kroky, které je třeba přijmout v zájmu posílení demokratického dohledu, včetně parlamentního dohledu, nad zpravodajskými službami a posílení spolupráce v oblasti dohledu v EU, zejména pokud jde o přeshraniční rozměr;
77. domnívá se, že tato skupina na vysoké úrovni by měla:
· stanovit minimální evropské normy či pokyny v oblasti dohledu nad zpravodajskými službami (vykonávaného ex ante i ex post), které by vycházely ze stávajících osvědčených postupů a doporučení mezinárodních organizací (OSN, Rada Evropy) týkajících se kontroly a odpovědnosti zpravodajských služeb ze zahraničí, včetně toho, že orgány dohledu jsou podle „pravidla třetí strany“ považovány za třetí stranu, nebo včetně zásady „kontroly původcem“;
· stanovit přísná omezení délky trvání a rozsahu každého nařízeného sledování, pokud jeho pokračování není řádně zdůvodněno schvalovacím či dohledovým orgánem; připomíná, že trvání jakéhokoli nařízeného sledování by mělo být přiměřené a omezené na daný účel;
· vytvořit kritéria pro zvýšenou transparentnost na základě obecné zásady přístupu k informacím a tzv. zásad z Tshwane[45];
78. má v úmyslu uspořádat do konce roku 2014 konferenci, které by se zúčastnily vnitrostátní orgány dohledu, ať už parlamentní či nezávislé;
79. vyzývá členské státy, aby se inspirovaly osvědčenými postupy za účelem zlepšení přístupu svých dohledových orgánů k informacím o zpravodajské činnosti (včetně utajovaných informací a informací pocházejících od jiných služeb) a zajištění pravomoci k provádění inspekcí na místě, rozsáhlých vyšetřovacích pravomocí, odpovídajících prostředků a odborných znalostí, důsledné nezávislosti na vládě a povinnosti předkládat zprávy svým parlamentům;
80. vyzývá členské státy, aby rozvíjely spolupráci mezi dohledovými orgány, zejména v rámci Evropské sítě vnitrostátních kontrolorů zpravodajských služeb (ENNIR);
81. naléhavě žádá Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby do prosince 2014 předložily návrh právního základu pro činnost Střediska EU pro analýzu zpravodajských informací (IntCen) spolu s vhodným mechanismem dohledu; naléhavě žádá vysokou představitelku, místopředsedkyni, aby pravidelně podávala vysvětlení týkající se činnosti centra IntCen, včetně plného dodržování základních lidských práv a platných předpisů EU pro ochranu soukromých údajů tímto střediskem, a aby konkrétně vyjasnila jeho stávající mechanismus dohledu s Parlamentem;
82. vyzývá Komisi, aby do prosince 2014 předložila návrh ohledně bezpečnostních prověrek EU pro všechny funkcionáře EU, neboť stávající systém, který vychází z bezpečnostních prověrek prováděných členským státem, jehož je daná osoba státním příslušníkem, zahrnuje rozličná kritéria a různé lhůty existující v rámci vnitrostátních systémů, takže bezpečnostní prověrky poslanců a zaměstnanců Parlamentu se provádějí různými postupy v závislosti na jejich státní příslušnosti;
83. připomíná ustanovení interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a Radou o předávání utajovaných informací v držení Rady, jež se týkají záležitostí mimo oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky, Parlamentu a o jeho nakládání s nimi,
Agentury EU
84. vyzývá společný kontrolní orgán Europolu a vnitrostátní orgány pro ochranu údajů, aby do konce roku 2014 provedly společnou inspekci s cílem zjistit, zda informace a osobní údaje sdílené s Europolem nabyly vnitrostátní orgány zákonně, zejména zda informace nebo údaje získaly původně zpravodajské služby v EU nebo ve třetí zemi a zda jsou zavedena náležitá opatření pro zamezení využívání a dalšího šíření takových informací nebo údajů; domnívá se, že Europol by neměl zpracovávat žádné informace či údaje, jejichž získání bylo v rozporu se základními právy, která jsou pod ochranou Listiny základních práv;
85. vyzývá Europol, aby plně využil svůj mandát a požadoval po příslušných orgánech členských států, aby zahájily vyšetřování trestného činu v souvislosti s významnými kybernetickými útoky a narušeními v oblasti IT s potenciálním přeshraničním dopadem; domnívá se, že mandát Europolu by měl být posílen, aby bylo Europolu umožněno zahajovat vlastní vyšetřování na základě podezření na úmyslný útok na sítě a informační systémy dvou nebo více členských států nebo orgánů Unie[46]; vyzývá Komisi, aby přezkoumala činnost Evropského centra pro boj proti kyberkriminalitě (EC3) fungujícího v rámci Europolu a v případě nutnosti předložila návrh komplexního rámce pro posílení pravomocí tohoto centra;
Svoboda projevu
86. vyjadřuje hluboké znepokojení nad narůstajícími hrozbami pro svobodu tisku a odrazujícími účinky, které má na novináře zastrašování ze strany státních orgánů, zejména pokud jde o ochranu důvěrnosti novinářských zdrojů; opakuje výzvy vyjádřené ve svém usnesení ze dne 21. května 2013 o Chartě EU: standardní podmínky svobody sdělovacích prostředků v celé EU;
87. bere na vědomí zatčení Davida Mirandy a zabavení dokumentů v jeho vlastnictví orgány Spojeného království podle dodatku 7 zákona o terorismu z roku 2000 (Terrosism Act 2000) a rovněž žádost, aby deník Guardian tyto materiály zničil nebo odevzdal, a vyjadřuje znepokojení nad tím, že se možná jedná o vážné narušení práva na svobodu projevu uznaného článkem 10 EÚLP a článkem 11 Listiny základních práv EU a že právní předpisy, jejichž záměrem je bojovat proti terorismu, mohou být v takovýchto případech zneužity;
88. upozorňuje na neutěšenou situaci oznamovatelů, kteří upozorní na nekalé praktiky uvnitř vlastní organizace (tzv. whistleblowers) a jejich zastánců, včetně novinářů, kteří se na základě jejich odhalení záležitostí zabývají; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda by se budoucí legislativní návrh zřizující účinný a komplexní evropský program na ochranu těchto oznamovatelů, jak již požadovalo usnesení Parlamentu ze dne 23. října 2013, měl vztahovat i na jiné oblasti pravomocí Unie, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat složitosti otázky oznamování zevnitř organizace v oblasti zpravodajských služeb; vyzývá členské státy, aby důkladně prozkoumaly možnost poskytovat oznamovatelům mezinárodní ochranu před stíháním;
89. vyzývá členské státy, aby zajistily, aby jejich právní předpisy, zejména v oblasti národní bezpečnosti, poskytovaly bezpečnou alternativu k mlčení, pokud jde o odhalování nebo ohlašování porušení zákona, k nimž patří korupce, trestné činy, porušení zákonné povinnosti, justiční omyly a zneužití pravomoci, a aby tato alternativa byla rovněž v souladu s ustanoveními různých mezinárodních protikorupčních nástrojů (OSN a Rada Evropy), se zásadami stanovenými v usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1729 (2010), se zásadami z Tshwane atd.
Bezpečnost informačních technologií v EU
90. poukazuje na to, že nedávné incidenty jasně ukazují kritickou zranitelnost EU, a zejména orgánů EU, vlád a parlamentů členských států, velkých evropských společností, evropské infrastruktury a sítí IT, vůči důmyslným útokům prostřednictvím komplexního softwaru a malwaru; bere na vědomí, že tyto útoky vyžadují finanční a lidské zdroje v takovém měřítku, že je pravděpodobné, že za nimi stojí státní subjekty jednající v zastoupení zahraničních vlád; v této souvislosti považuje případ proniknutí do systému a odposlechy telekomunikační společnosti Belgacom za znepokojivý příklad útoku na kapacity EU v oblasti IT; zdůrazňuje, že posílení kapacity a bezpečnosti EU v oblasti IT rovněž snižuje zranitelnost EU vůči vážným kybernetickým útokům, jejichž původcem jsou velké zločinecké organizace nebo teroristické skupiny;
91. zastává názor, že odhalení masového sledování, které způsobilo krizi, lze využít jako příležitost pro Evropu převzít iniciativu a jako prioritní strategické opatření vybudovat silné a nezávislé klíčové zdroje kapacit v oblasti IT; zdůrazňuje, že v zájmu znovuzískání důvěry by tyto evropské kapacity v oblasti IT měly být v co největší míře založeny na otevřených normách a softwaru s otevřeným zdrojovým kódem (open-source software) a pokud možno otevřeného hardwaru (open-source hardware), díky čemuž bude celý dodavatelský řetězec počínaje architekturou procesoru až po aplikační vrstvu transparentní a přezkoumatelný; poukazuje na to, že aby se obnovila konkurenceschopnost ve strategickém odvětví služeb IT, je potřebná nová digitální politika a rozsáhlé úsilí orgánů EU, členských států, výzkumných institucí, průmyslu a občanské společnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby jako účinný prostředek na podporu takových kapacit zdrojů v EU využívaly veřejné zakázky tak, že jako klíčový požadavek ve veřejných zakázkách na zboží a služby v oblasti IT stanoví normy EU v oblasti bezpečnosti a soukromí; naléhavě proto žádá Komisi, aby přezkoumala stávající postupy v oblasti veřejných zakázek, pokud jde o zpracování údajů, s cílem zvážit omezení nabídkových řízení na certifikované společnosti, a možná na společnosti z EU, v případě, že jsou ve hře bezpečnostní a jiné zásadní zájmy;
92. důrazně odsuzuje skutečnost, že se zahraniční zpravodajské služby snažily snížit bezpečnostní normy v oblasti IT a nainstalovat do řady systémů IT tzv. zadní vrátka; žádá Komisi, aby předložila legislativní návrh o zákazu používání tzv. zadních vrátek donucovacími orgány; doporučuje proto používání softwaru s otevřeným zdrojovým kódem všude, kde je třeba dbát o bezpečnost informačních technologií;
93. vyzývá všechny členské státy, Komisi, Radu a Evropskou radu, aby poskytly co nejširší podporu, a to i financováním v oblasti výzkumu a vývoje, rozvíjení evropských inovačních a technologických kapacit, pokud jde o nástroje, společnosti a poskytovatele (hardwaru, softwaru, služeb a sítí) v oblasti IT, mimo jiné i pro účely kybernetické bezpečnosti, a kódovacích a kryptografických kapacit;
94. vyzývá Komisi, normalizační orgány a agenturu ENISA, aby do prosince 2014 vyvinuly minimální normy v oblasti bezpečnosti a soukromí a pokyny pro systémy, sítě a služby IT, včetně služeb cloud computingu, s cílem lépe chránit osobní údaje občanů EU a integritu všech systémů IT; je přesvědčen, že takové normy by mohly být referenční pro nové celosvětové normy a že by měly být stanoveny otevřeným demokratickým postupem a neměla by je prosazovat pouze jedna země, subjekt nebo nadnárodní společnost; zastává názor, že ačkoli je třeba vzít v úvahu zákonné vymáhání právních předpisů a zájmy zpravodajských služeb s cílem podporovat boj proti terorismu, nemělo by to vést k všeobecnému oslabování spolehlivosti všech systémů IT; vyjadřuje podporu nedávným rozhodnutím pracovní skupiny IETF (Internet Engineering Task Force) zahrnout vlády do modelu ohrožení (tzv. threat model) týkajícího se internetové bezpečnosti;
95. zdůrazňuje, že EU a vnitrostátní regulační orgány v oblasti telekomunikací a v některých případech i telekomunikační společnosti jednoznačně zanedbávaly bezpečnost IT svých uživatelů a zákazníků; vyzývá Komisi, aby plně využila své stávající pravomoci podle směrnice o ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a o předpisovém rámci pro telekomunikace s cílem posílit ochranu důvěrnosti komunikace přijetím opatření k zajištění toho, aby koncová zařízení byla slučitelná s právem uživatele kontrolovat a chránit své osobní údaje, a aby zajistila vysokou úroveň bezpečnosti telekomunikačních sítí a služeb, a to i tím, že bude vyžadovat kódování komunikace mezi koncovými body za pomoci nejmodernějších technologií;
96. podporuje tzv. kyberstrategii EU, je však toho názoru, že nepokrývá všechny možné hrozby a že by měla být rozšířena tak, aby se vztahovala i na jednání státu se zlým úmyslem; zdůrazňuje, že je třeba posílit bezpečnost informačních technologií a odolnost systémů IT;
97. vyzývá Komisi, aby nejpozději do ledna 2015 předložila akční plán, jehož cílem bude rozvoj větší nezávislosti EU v odvětví IT, a to včetně komplexnějšího přístupu ke zvyšování evropských technologických kapacit v oblasti IT (včetně systémů IT, vybavení, služeb, cloud computingu, kódování a anonymizace údajů), a ochrana klíčové infrastruktury IT (a to i pokud jde o vlastnictví a slabiny);
98. vyzývá Komisi, aby v rámci příštího pracovního programu v rámci programu Horizont 2020 přidělila více prostředků na oživení evropského výzkumu, vývoje, inovací a vzdělávání v oblasti IT, zejména pokud jde o technologie a infrastrukturu k zajištění většího soukromí, o šifrování, bezpečné využívání počítačových systémů, nejlepší možná bezpečnostní řešení včetně bezpečnostních řešení s otevřeným zdrojovým kódem a další služby informační společnosti, a také aby podporovala vnitřní trh evropského softwaru a hardwaru a šifrovaných komunikačních prostředků a komunikační infrastruktury, mimo jiné i vyvinutím komplexní průmyslové strategie EU pro odvětví IT; je toho názoru, že malé a střední podniky hrají ve výzkumu zvláštní úlohu; zdůrazňuje, že na projekty, jejichž jediným účelem je získání nezákonného přístupu do systémů IT nebo vyvíjení nástrojů, které to umožňují, by neměly být poskytovány žádné finanční prostředky EU;
99. vyzývá Komisi, aby rozvrhla současné povinnosti a nejpozději do prosince 2014 přezkoumala, zda agentura ENISA, centrum pro boj proti kyberkriminalitě v rámci Europolu a další specializovaná centra EU, skupina CERT nebo úřad evropského inspektora ochrany údajů nevyžadují širší mandát, lepší koordinaci nebo dodatečné prostředky a technické kapacity s cílem umožnit jim hrát klíčovou úlohu, pokud jde o zabezpečování evropských komunikačních systémů, pracovat efektivněji při prevenci a vyšetřování závažných přestupků v oblasti IT v EU a při výkonu technických šetření na místě (nebo při pomoci členským státům a subjektům EU při výkonu těchto šetření) týkajících se závažných přestupků v oblasti IT; zejména vyzývá Komisi, aby zvážila posílení úlohy agentury ENISA, pokud jde o ochranu vnitřních systémů orgánů EU, a zřízení skupiny pro reakci na počítačové hrozby (CERT) pro EU a její členské státy v rámci struktury agentury ENISA;
100. žádá Komisi, aby posoudila, zda je potřebná Akademie IT EU, která by spojila nejlepší nezávislé evropské a mezinárodní odborníky ve všech souvisejících oborech a jejímž úkolem by bylo poskytovat všem příslušným orgánům a institucím EU vědecké poradenství v oblasti IT, včetně strategií týkajících se bezpečnosti;
101. vyzývá příslušné služby sekretariátu Evropského parlamentu, aby pod záštitou předsedy Parlamentu nejpozději do prosince 2014 provedly důkladnou analýzu a posouzení spolehlivosti, pokud jde o bezpečnost IT Evropského parlamentu, zaměřené na: rozpočtové prostředky, lidské zdroje, technické kapacity, vnitřní organizaci a všechny příslušné prvky s cílem dosáhnout vysoké úrovně bezpečnosti systémů IT v Parlamentu; je přesvědčen, že takové posouzení by mělo přinejmenším poskytnout informace, analýzu a doporučení týkající se:
• nutnosti provádění pravidelných, důkladných a nezávislých bezpečnostních auditů a průnikových zkoušek za pomoci vybraných externích odborníků na bezpečnost, přičemž by byla zajištěna transparentnost a poskytnuty záruky, pokud jde o jejich nezávislost ve vztahu k třetím zemím nebo o další osobní zájmy jakéhokoli druhu;
• začlenění specifických požadavků na bezpečnost/soukromí v oblasti IT založených na osvědčených postupech do nabídkových řízení na nové systémy IT, včetně možností požadavku na software s otevřeným zdrojovým kódem jako podmínky nákupu nebo požadavku, aby se zakázky, která se týká citlivých oblastí spojených s bezpečností, účastnily důvěryhodné evropské společnosti;
• seznamu podniků, které jsou ve smluvním vztahu s Parlamentem v oblasti IT a telekomunikací, s přihlédnutím k veškerým informacím, které vyšly najevo a které se týkají jejich spolupráce se zpravodajskými agenturami (např. odhalení týkající se smluv Národní bezpečnostní agentury (NSA) se společnostmi jako je RSA, jejíž produkty Evropský parlament využívá údajně k ochraně v případě dálkového přístupu poslanců a zaměstnanců EP ke svým údajům), včetně proveditelnosti poskytování těchto služeb jinými, pokud možno evropskými společnostmi;
• spolehlivosti a odolnosti softwaru, a zejména standardně dostupného komerčního softwaru, který využívají orgány EU ve svých systémech IT, vůči pronikání a narušování ze strany donucovacích orgánů a zpravodajských služeb EU nebo třetích zem, přičemž se zohlední rovněž příslušné mezinárodní normy, osvědčené postupy týkající se zásad řízení bezpečnostních rizik a dodržování norem EU pro bezpečnost sítí a informací, pokud jde o narušení bezpečnosti;
• využívání systémů s otevřeným zdrojovým kódem ve větší míře;
• kroků a opatření pro řešení zvýšeného využívání mobilních přístrojů (např. chytrých telefonů, tabletů, ať již pracovně či soukromě) a jeho důsledků pro bezpečnost systému z hlediska informačních technologií;
• bezpečnosti komunikace mezi jednotlivými pracovními místy Parlamentu a bezpečnosti systémů IT využívaných v Parlamentu;
• využívání a umístění serverů a center IT pro systémy IT v Parlamentu a důsledky pro bezpečnost a integritu těchto systémů;
• zavádění stávajících pravidel pro narušení bezpečnosti a rychlého uvědomění příslušných orgánů poskytovateli veřejně dostupných telekomunikačních služeb do praxe;
• využívání cloud computingu a služeb ukládání ze strany Parlamentu, včetně povahy údajů uložených v cloudu, ochrany jejich obsahu a přístupu k nim a umístění cloudových serverů, s vysvětlením příslušných právních rámců pro ochranu údajů a zpravodajské služby a také s posouzením možností využívání cloudových serverů umístěných výhradně na území EU;
• plánu umožňujícího využívání kódovacích technologií ve větší míře, zejména kódování ověřované po celou dobu využití všech služeb IT a komunikačních služeb, jakož i cloud computing, e-mail, výměnu rychlých zpráv a telefonování;
• využívání elektronického podpisu v e-mailech;
• plánu využívání standardního šifrování e-mailů, např. pomocí softwaru GNU Privacy Guard, které by současně umožnilo používat digitální podpis;
• možnosti zřízení bezpečných služeb výměny rychlých zpráv (instant messaging) v Parlamentu, což by umožnilo bezpečnou komunikaci, kdy zašifrovaný obsah vidí pouze server;
102. vyzývá všechny orgány a agentury EU, zejména Evropskou radu, Radu, Evropskou službu pro vnější činnost (včetně delegací EU), Komisi, Soudní dvůr a Evropskou centrální banku, aby nejpozději do prosince 2014 provedly ve spolupráci s agenturou ENISA, Europolem a skupinami CERT obdobná opatření; vyzývá členské státy, aby provedly obdobná hodnocení;
103. zdůrazňuje, že pokud jde o vnější činnost EU, měla by být v případě Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) provedena posouzení souvisejících rozpočtových potřeb a bezodkladně provedena první opatření a že je v návrhu rozpočtu na rok 2015 nutné vyčlenit odpovídající prostředky;
104. je toho názoru, že řada systémů IT využívaných v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, jako je Schengenský informační systém II, Vízový informační systém, Eurodac a další systémy v budoucnu, např. EU-ESTA, by měly být vyvíjeny a provozovány tak, aby bylo zajištěno, že údaje nebudou v důsledku požadavků orgánů třetích zemí ohroženy; vyzývá agenturu eu-LISA, aby do konce roku 2014 Parlament informovala o spolehlivosti zavedených systémů;
105. vyzývá Komisi a ESVČ, aby učinily kroky na mezinárodní úrovni, zejména ve spolupráci s OSN a dalšími zúčastněnými partnery a prováděly strategii EU pro demokratickou správu internetu s cílem předcházet nepřiměřenému vlivu jednotlivých subjektů, společností nebo zemí na činnosti sdružení ICANN a úřadu IANA tím, že zajistí vhodné zastoupení všech zainteresovaných stran v těchto institucích a zároveň zabrání usnadňování státní kontroly nebo cenzury internetu či roztříštění internetu na nespolupracující celky (tzv. balkanizace internetu) a fragmentace internetu;
106. vyzývá EU, aby zaujala vedoucí postavení, pokud jde o přebudování struktury a řízení internetu s cílem řešit rizika související s tokem a ukládáním údajů, přičemž by se mělo více usilovat o minimalizaci údajů a transparentnost a o omezení centralizovaného hromadného ukládání nezpracovaných údajů, jakož i o přesměrování komunikace na internetu nebo o plné šifrování veškeré této komunikace mezi koncovými body, aby se předešlo stávajícím rizikům spojeným se zbytečným směrováním komunikace přes země, které nesplňují základní normy, pokud jde o dodržování základních práv, ochrany údajů a soukromí;
107. vyzývá k podpoře:
– vyhledávačů a sociálních sítí EU, které jsou cenným krokem směrem k nezávislosti EU v oblasti IT;
– evropských poskytovatelů IT služeb;
– kódování veškeré komunikace, včetně e-mailů a SMS zpráv;
– evropských klíčových IT prvků, například pro operační systémy klient-server, používání standardů otevřeného zdrojového kódu, vytváření evropských prvků pro propojování sítí, např. routerů;
108. vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s agenturou ENISA, centrem pro boj proti kyberkriminalitě v rámci Europolu, skupinami CERT a vnitrostátními orgány pro ochranu údajů a útvary pro boj proti kyberkriminalitě vytvářely ovzduší bezpečnosti a zahájily informační kampaně pro zvyšování povědomí s cílem umožnit občanům činit informovanější rozhodnutí ohledně ukládání osobních údajů online a možností lepší ochrany, a to mimo jiné prostřednictvím kódování a bezpečného cloud computingu, přičemž by měli v plné míře využívat platformu pro informace veřejného zájmu, jež je stanovena směrnicí o univerzální službě;
109. vyzývá Komisi, aby do prosince 2014 předložila legislativní návrhy, které by výrobce hardwaru a softwaru pobízely, aby u svých produktů zaváděly více bezpečnostních prvků a prvků souvisejících s ochranou soukromí již od návrhu a se standardním nastavením ochrany soukromí, mimo jiné zavedením odrazujících opatření týkajících se nepřípustného a nepřiměřeného hromadného sběru osobních údajů a zavedením právní odpovědnosti pro výrobce za neopravené známé nedostatky, vadné nebo nezabezpečené produkty nebo instalací tzv. zadních vrátek, která umožňují neoprávněný přístup k údajům a jejich zpracovávání; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby posoudila možnost zřídit systém certifikace nebo validace pro hardware, včetně testovacích postupů na úrovni EU k zajištění integrity a bezpečnosti produktů;
Obnovení důvěry
110. je přesvědčen, že vedle nezbytnosti legislativní změny toto šetření ukázalo, že je nutné, aby se USA a jejich partneři z EU snažili obnovit vzájemnou důvěru, neboť jde především o činnost zpravodajských agentur USA;
111. zdůrazňuje, že krize důvěry měla vliv:
na atmosféru spolupráce v rámci EU, jelikož některé vnitrostátní činnosti zpravodajských služeb mohou ohrozit dosažení cílů Unie;
na občany, kteří zjistili, že je mohou sledovat nejen třetí země či nadnárodní společnosti, ale rovněž vláda jejich země;
na dodržování základních práv, demokracie a právního státu i důvěryhodnost demokratických, soudních a parlamentních záruk a dohledu v digitální společnosti;
Mezi EU a USA
112. připomíná historický i strategický význam partnerství mezi členskými státy EU a USA založeného na společné víře v demokracii, právní stát a základní práva;
113. je přesvědčen že hromadné sledování občanů a špionáž politických představitelů ze strany USA závažným způsobem narušilo vztahy mezi EU a USA a mělo negativní dopad na důvěru vůči organizacím USA, které působí v Evropě; to je dále umocněno tím, že v právu USA neexistují soudní a správní prostředky k nápravě, které by občané EU mohli využít, a to zejména v případech sledování pro zpravodajské účely.
114. uznává v souvislosti s globálními výzvami, kterým EU a USA čelí, že transatlantické partnerství musí být dále posíleno a že je zásadně důležité, aby transatlantická spolupráce v boji proti terorismu pokračovala na základě nově vybudované důvěry založené na skutečném společném dodržování právního státu a zamítnutí všech nerozlišujících postupů hromadného sledování; trvá proto na tom, že je nutné, aby USA učinily jasná opatření k obnovení důvěry a zdůraznění společných základních hodnot, na nichž je toto partnerství založeno;
115. je připraven zapojit se do dialogu se svými partnery v USA, aby se v rámci probíhajících amerických veřejných diskusí a jednání v Kongresu o reformě sledování a přezkoumání dohledu nad bezpečnostními službami zaručilo právo na soukromí a jiná práva občanů EU, osob se sídlem na území EU nebo dalších osob chráněných právními předpisy EU a aby jim byla zaručena stejná práva na informace a ochranu soukromí, včetně právní nápravy, soudy USA, například prostřednictvím revize zákona o soukromí a zákona o ochraně údajů v elektronických komunikacích a prostřednictvím ratifikace opčního protokolu č.1 k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, by se změnila současná diskriminační situace;
116. trvá na tom, aby byly provedeny reformy a byly Evropanům poskytnuty účinné záruky ohledně zajištění toho, aby využívání dohledu a zpracovávání dat pro účely zahraničních zpravodajských služeb bylo přiměřené, omezeno jasně určenými podmínkami a aby se týkalo důvodných podezření a pravděpodobných příčin teroristických aktivit; zdůrazňuje, že tyto záměry by měly být předmětem transparentního soudního dohledu;
117. je toho názoru, že jsou potřeba jasné politické signály od našich amerických partnerů, které by ukázaly, že USA rozlišují mezi spojenci a protivníky;
118. žádá naléhavě Komisi a vládu USA, aby se v souvislosti s probíhajícími jednáními o zastřešující dohodě mezi EU a USA o převodu údajů pro účely vymáhání práva zabývaly právy na informace a na soudní nápravu občanů EU a uzavřely tato jednání v souladu se závazkem, který přijali ministři spravedlnosti a vnitřních věci EU a USA na svém setkání dne 18. listopadu 2013, do léta 2014;
119. vyzývá USA, aby přistoupily k Úmluvě Rady Evropy o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních dat (Úmluva č. 108), stejně jako přistoupily k Úmluvě o kyberkriminalitě z roku 2001, a posílily tak společný právní základ mezi transatlantickými spojenci;
120. vyzývá instituce EU, aby prozkoumaly možnosti zavedení kodexu chování společně s USA, který by zaručil, že žádná špionáž ze strany USA není zaměřena na instituce a zařízení EU;
V rámci Evropské unie
121. je rovněž přesvědčen, že účast a činnost členských států EU vedly ke ztrátě důvěry, a to mezi členskými státy navzájem i mezi občany a jejich vnitrostátními orgány; je toho názoru, že pouze plná transparentnost, pokud jde o účely a prostředky dohledu, veřejná diskuse a konečně revize právních předpisů, včetně ukončení činností masového sledování a posílení systému soudního a parlamentního dohledu, umožní ztracenou důvěru obnovit; připomíná obtíže spojené s vypracováváním komplexní bezpečnostní politiky EU, když zároveň probíhají tyto činnosti masového sledování, a zdůrazňuje, že zásada upřímné spolupráce prosazovaná EU vyžaduje, aby se členské státy zdržely provádění zpravodajské činnosti na území jiných členských států;
122. bere na vědomí, že některé členské státy zahájily komunikaci s USA o nepodložených obviněních ze špionáže na bilaterální úrovni a že některé z nich uzavřely (Spojené království) nebo hodlají uzavřít (Německo, Francie) tzv. „ujednání o neprovádění špionáže“; zdůrazňuje, že tyto členské státy musí v plné míře sledovat zájmy a dodržovat právní rámec EU jako celku; považuje dvoustranné dohody za kontraproduktivní a irelevantní vzhledem k tomu, že je nutný evropský přístup k tomuto problému; žádá Radu, aby informovala Parlament o tom, v jakém stadiu je příprava vzájemné celoevropské dohody o neprovádění špionáže v jednotlivých členských státech;
123. zastává názor, že taková ujednání by neměla porušovat Smlouvy Unie, zejména zásadu upřímné spolupráce (podle čl. 4 odst. 3 SEU), nebo celkově oslabovat politiky EU a konkrétně vnitřní trh, spravedlivou soutěž a hospodářský, průmyslový a sociální rozvoj; rozhodl se přezkoumat, zda jsou veškerá tato ujednání v souladu s evropskými právními předpisy, a vyhrazuje si právo v případě ujednání, u nichž se zjistilo, že odporují soudržnosti Unie nebo jejími základním zásadám, o něž se opírá, zahájit postupy stanovené Smlouvami;
124. vyzývá členské státy, aby vyvinuly maximální úsilí o zajištění lepší spolupráce s cílem poskytnout záruky proti špionáži, a to v souladu s příslušnými institucemi a agenturami EU, a chránit tak občany a orgány EU, evropské společnosti, průmysl EU a infrastrukturu a sítě IT a také evropský výzkum; domnívá se, že aktivní zapojení zúčastněných stran z EU je nezbytným předpokladem pro účinnou výměnu informací; poukazuje na to, že bezpečnostní hrozby se staly mezinárodními, rozptýlenými a složitými, což vyžaduje posílenou evropskou spolupráci; domnívá se, že tento vývoj by se měl více odrážet ve Smlouvách, a tudíž požaduje revizi smluv za účelem posílení myšlenky zásady upřímné spolupráce mezi členskými státy a Unií, co se týče cíle dosažení prostoru bezpečnosti, a zabránění vzájemné špionáži mezi členskými státy v rámci Unie;
125. považuje za naprosto nezbytné zavést ve všech příslušných orgánech a delegacích EU struktury, které nelze odposlouchávat (e-mail a telekomunikace, včetně pevných linek a mobilních telefonů), i zasedací místnosti chráněné před odposlechy; vyzývá proto k vytvoření šifrovaného interního e-mailového systému EU;
126. vyzývá Radu a Komisi, aby neprodleně vyslovily souhlas s návrhem nařízení Evropského parlamentu o pravidlech pro výkon vyšetřovacího práva Evropského parlamentu, kterým se zrušuje rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise 95/167/ES, Euratom, ESUO, předloženým na základě článku 226 SFEU, který Parlament přijal dne 23. května 2012; požaduje revizi Smlouvy, která by tyto vyšetřovací pravomoci rozšířila tak, aby se bez omezení či výjimek vztahovaly na všechny oblasti pravomocí nebo činností Unie a aby zahrnovaly možnost výslechu pod přísahou;
V mezinárodním kontextu
127. vyzývá Komisi, aby nejpozději do ledna 2015 představila strategii EU pro demokratickou správu internetu;
128. vyzývá členské státy, aby se řídily výzvou 35. mezinárodní konference komisařů pro ochranu údajů a soukromí, aby podporovaly přijetí dodatečného protokolu k článku 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) na základě standardů, které byly vyvinuty a schváleny mezinárodní konferencí, a ujednání v obecné připomínce č. 16 Výboru pro lidská práva k mezinárodnímu paktu s cílem vytvořit globálně použitelné standardy pro ochranu údajů a soukromí v souladu se zásadami právního státu; vyzývá členské státy, aby v této souvislosti požadovaly vznik mezinárodní agentury OSN, jež by byla pověřena konkrétním monitorováním vzniku kontrolních nástrojů, jejich regulací a vyšetřováním jejich používání; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a Evropskou službu pro vnější činnost, aby k této záležitosti zaujaly aktivní postoj;
129. vyzývá členské státy, aby v rámci OSN vyvinuly ucelenou a přesvědčivou strategii, která by podpořila zejména usnesení nazvané „Právo na soukromí v digitálním věku“ iniciované Brazílií a Německem a přijaté dne 27. listopadu 2013 třetím výborem Valného shromáždění OSN (výborem pro lidská práva), a aby rovněž přijaly další opatření s cílem bránit základní právo na soukromí a ochranu údajů na mezinárodní úrovni a přitom zabránily jakémukoli usnadňování stání kontroly nebo cenzury či fragmentace internetu, a to i prostřednictvím iniciativy na podporu mezinárodní smlouvy zakazující hromadné sledování a agentury, která by nad ní prováděla dohled;
Seznam priorit: Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku
130. rozhodl se předložit občanům EU, orgánům a členským státům výše uvedená doporučení jako seznam priorit pro následující volební období;
131. rozhodl se zahájit Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku, který sestává z 8 opatření, nad jejichž prováděním bude dohlížet:
Opatření 1: přijmout v roce 2014 balíček opatření na ochranu údajů;
Opatření 2: uzavřít zastřešující dohodu mezi EU a USA zajišťující základní právo občanů na soukromí a ochranu údajů a řádné mechanismy nápravy pro občany EU, včetně v případě převodu údajů z EU do USA pro účely vymáhání práva;
Opatření 3: zastavit program „bezpečný přístav“, dokud nebude proveden důkladný přezkum a současné nedostatky napraveny, a zajistit, aby převody osobních údajů z Unie do USA pro komerční účely mohly probíhat výlučně podle nejvyšších standardů EU;
Opatření 4: pozastavit platnost dohody o programu TFTP do: i) ukončení jednání o zastřešující dohodě; (ii) dokončení důkladného šetření na základě analýzy EU a do řádného vyřešení všech připomínek vznesených Parlamentem v usnesení ze dne 23. října 2013;
Opatření 5: vyhodnocovat každou dohodu, mechanismus nebo výměnu s třetími zeměmi zahrnující osobní údaje, s cílem zajistit, aby kvůli činnostem v oblasti dohledu nedocházelo k porušování práva na soukromí a ochranu osobních údajů, a přijmout nezbytná navazující opatření;
Opatření 6: chránit právní stát a základní práva občanů EU (a to i před hrozbami pro svobodu tisku), právo veřejnosti dostávat nestranné informace a profesní důvěrnost (včetně vztahů mezi právníkem a klientem) a také zajistit posílení ochrany oznamovatelů (whistleblowers);
Opatření 7: vytvořit evropskou strategii pro větší nezávislost informačních technologií („digitální nový úděl“ včetně přidělování náležitých zdrojů na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU) s cílem posílit průmysl IT a umožnit evropským společnostem využívat konkurenční výhodu EU v oblasti soukromí;
Opatření 8: vybudovat postavení EU jako garanta demokratické a neutrální správy internetu;
132. vyzývá orgány EU a členské státy, aby podpořily Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku; zavazuje se převzít úlohu zastánce práv občanů EU s následujícím harmonogramem monitorování provádění:
• duben – červenec 2014: monitorovací skupina založená na vyšetřovacím týmu výboru LIBE, jež bude sledovat veškerá nová odhalení týkající se působnosti vyšetřování a dohlížet na provádění tohoto usnesení;
• od července 2014: stálý mechanismus dohledu pro předávání údajů a opravné prostředky v rámci příslušného výboru;
• jaro 2014: formální výzva Evropské radě, aby začlenila Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku do pokynů, jež mají být přijaty podle článku 68 SFEU;
• podzim 2014: závazek, že Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku a související doporučení budou sloužit jako klíčová kritéria pro schválení příští Komise;
· 2014: konference, která by spojila špičkové evropské odborníky z různých oblastí souvisejících s bezpečností IT (včetně matematiky, kryptografie a technologií pro posílení soukromí) s cílem přispět k posílení strategie IT EU pro následující volební období;
• 2014-2015: pravidelné schůze skupiny pro důvěru/údaje/občanská práva složené ze zástupců Evropského parlamentu a Kongresu USA a jiných zapojených parlamentů třetích zemí, včetně brazilského parlamentu;
• 2014-2015: konference s orgány dohledu nad bezpečnostními službami parlamentů evropských států;
133. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, vnitrostátním orgánům pro ochranu údajů, evropskému inspektorovi ochrany údajů, agentuře eu-LISA, agentuře ENISA, Agentuře pro základní práva, pracovní skupině pro ochranu údajů zřízené podle článku 29, Radě Evropy, Kongresu Spojených států amerických, vládě USA, prezidentovi, vládě a parlamentu Brazilské federativní republiky a generálnímu tajemníkovi OSN.
- [1] http://www.un.org/en/documents/udhr/
- [2] http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N08/134/10/PDF/N0848087.pdf?OpenElement
- [3] http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/HRCouncil/RegularSession/Session23/A.HRC.23.40_EN.pdf
- [4] http://www.venice.coe.int/webforms/documents/CDL-AD(2007)016.aspx
- [5] La Fédération Internationale des Ligues des Droits de l’Homme a La Ligue française pour la défense des droits de l’Homme et du Citoyen v. X; Tribunal de Grande Instance v Paříži.
- [6] Případy předložené Privacy International a Liberty vyšetřovacímu soudu.
- [7] Společná žádost podle čl. 34 Big Brother Watch, Open Rights Group, English Pen Dr. Constanze Kurz (žadatelé) v. Spojené království (odpůrce)..
- [8] Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 1.
- [9] Úř. věst. C 121, 24.4.2001, s. 152.
- [10] http://ec.europa.eu/justice/policies/privacy/docs/wpdocs/2000/wp32en.pdf
- [11] Úř. věst. L 204, 4.8.2007, s. 18.
- [12] Úř. věst. L 215, 11.8.2012, s. 5.
- [13] SEC(2013)0630 ze dne 27.11.2013.
- [14] Stanovisko generálního advokáta Cruze Villalóna ze dne 12. prosince 2013 ve věci C-293/12.
- [15] Úř. věst. L 195, 27.7.2010, s. 3.
- [16] Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s. 34.
- [17] Úř. věst. L 309, 29.11.1996, s. 1.
- [18] Dokument Rady č. 16987/13.
- [19] Přijaté texty, P7_TA(2013)0203.
- [20] Přijaté texty, P7_TA(2013)0322.
- [21] Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
- [22] Přijaté texty, P7_TA(2013)0449.
- [23] Přijaté texty, P7_TA(2013)0535.
- [24] Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 156.
- [25] Klayman et al. v. Obama et al., občanskoprávní řízení č. 13-0851, 16. prosince 2013.
- [26] ACLU v. NSA, č. 06-CV-10204, dne 17. srpna 2006.
- [27] http://consortiumnews.com/2014/01/07/nsa-insiders-reveal-what-went-wrong.
- [28] Rozsudek ze dne 18. května 1982 ve věci C-155/79, AM & S Europe Limited v. Komise Evropských společenství
- [29] Viz zejména spojené věci C-6/90 a C-9/90, Francovich a další v. Itálie, rozsudek ze dne 28. května 1991.
- [30] Úř. věst. L 28, 30.01.13, s. 12.
- [31] Úř. věst. L 2, 04.01.02, s. 13.
- [32] V dopise se uvádí, že „vláda USA vyhledává a získává finanční informace... , [které] jsou shromažďovány prostřednictvím regulačních, diplomatických a zpravodajských kanálů a kanálů v oblasti vymáhání práva i prostřednictvím výměn se zahraničními partnery. Vláda USA používá dohodu TFTP, aby získala údaje z databáze SWIFT, které nedostáváme z jiných zdrojů“.
- [33] http://www.privacycommission.be/fr/news/les-instances-europ%C3%A9ennes-charg%C3%A9es-de-contr%C3%B4ler-le-respect-de-la-vie-priv%C3%A9e-examinent-la
- [34] Úř. věst. L 181, 19.7.2003, s. 25.
- [35] COM(2012)0011, 25.1.2012.
- [36] COM(2012)0010, 25.1.2012.
- [37] http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ec/139197.pdf
- [38] A7-0353/2013 – PE506.114v2.00.
- [39] Č. 1 BvR 518/02 ze dne 4. dubna 2006.
- [40] Rozsudek C-300/11, ZZ v. Secretary of State for the Home Department, ze dne 4. června 2013.
- [41] www.academicsagainstsurveillance.net.
- [42] www.stopspyingonus.com and www.en.necessaryandproportionate.org.
- [43] http://www.pclob.gov/SiteAssets/Pages/default/PCLOB-Report-on-the-Telephone-Records-Program.pdf.
- [44] Program „9-eyes“ zahrnuje Spojené státy, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Dánsko, Francii, Norsko a Nizozemsko; program „14-eyes“ zahrnuje kromě těchto zemí také Německo, Belgii, Itálii, Španělsko a Švédsko.
- [45] Celosvětové zásady pro národní bezpečnost a právo na informace, červen 2013.
- [46] Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne … února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Agentury Evropské unie pro spolupráci a vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (Europol) (A7-0096/2014).
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
„Úloha vládce, ať je to panovník nebo sněm, vyplývá z účelu,
pro nějž byl pověřen svrchovanou mocí,
totiž péčí o bezpečnost lidu.“
Hobbes, Leviathan (30. kapitola)
„Nemůžeme naši společnost chválit před ostatními odchylujíce se
od základních norem, které
ji činí hodnou chvály“
Lord Bingham of Cornhill,
Bývalý nejvyšší soudce Anglie a Walesu
Metodika
Od července 2013 byl vyšetřovací výbor výboru LIBE na plenárním zasedání pověřen velmi náročným úkolem[1] – provést ve velmi krátké lhůtě (za méně než 6 měsíců) šetření ve věci elektronického hromadného sledování občanů EU.
Během tohoto období uspořádal více než 15 slyšení, která byla věnována každému ze souborů témat uvedených v usnesení přijatém dne 4. července, jež se opírala o návrhy odborníků EU i USA vycházejících ze široké škály znalostí a zkušeností: institucí EU, vnitrostátních parlamentů, Kongresu USA, akademických pracovníků, novinářů, občanské společnosti, odborníků na bezpečnost a technologie a soukromého sektoru. Dále delegace výboru LIBE navštívila ve dnech 28.–30. října 2013 Washington, aby se setkala s představiteli výkonné i zákonodárné moci (akademickými pracovníky, právníky, odborníky v oblasti bezpečnosti, zástupci soukromého sektoru)[2]. Delegace Výboru pro zahraniční věci (AFET) zde byla v těchto dnech rovněž přítomna. Konalo se několik společných schůzí.
Zpravodajové společně se stínovými zpravodaji[3] z různých politických skupin a 3 členy výboru AFET[4] vypracovali řadu pracovních dokumentů[5], což umožnilo prezentaci hlavních zjištění vyšetřování. Zpravodaj by rád poděkoval stínovým zpravodajům a členům výboru AFET za jejich úzkou spolupráci a vysoké nasazení během tohoto náročného procesu.
Rozsah problému
Větší zaměření na bezpečnost a zároveň rozvoj technologií umožnil státům dozvědět se o svých občanech více než kdy dříve. Díky schopnosti shromažďovat údaje o obsahu komunikace i metadata a díky schopnosti sledovat elektronické činnosti občanů, zejména využívání chytrých telefonů a tabletových počítačů, mohou zpravodajské služby o člověku zjistit v podstatě cokoli. To přispělo k zásadnímu posunu v práci a postupech zpravodajských agentur od tradiční koncepce cíleného sledování jakožto nezbytného a přiměřeného opatření v boji proti terorismu k systémům hromadného sledování.
Tento proces rostoucího hromadného sledování neprošel žádnou veřejnou rozpravou ani nebyl výsledkem demokratického rozhodování. Je nutné vést diskusi o účelu a rozsahu sledování a jeho místě v demokratické společnosti. Je situace způsobená odhaleními Edwarda Snowdena znakem všeobecného společenského obratu a skutečnosti, že společnost přistoupila na to, že soukromí přestává existovat oplátkou za bezpečnost? Čelíme do té míry porušování soukromí a důvěrnosti, že je možné, že nejen pachatelé trestných činů, ale i společnosti působící v oblasti IT a zpravodajské agentury znají každý detail ze života občanů? Je možné tuto skutečnost akceptovat bez dalších diskusí? Nebo je to odpovědnost zákonodárného orgánu přizpůsobit politické a právní nástroje, které jsou k dispozici, s cílem omezit rizika a předcházet dalším škodám pro případ, že by se moci dostaly méně demokratické síly?
Reakce na hromadné sledování a veřejná diskuse
Diskuse o hromadném sledování neprobíhají uvnitř EU stejnoměrně. V mnoha členských státech veřejná diskuse vlastně téměř neprobíhá a pozornost sdělovacích prostředků se různí. Německo je, jak se zdá, zemí, kde byly reakce na odhalení nejsilnější a kde se proběhla rozsáhlá veřejná diskuse o jeho důsledcích. Ve Spojeném království a Francii se zdály být reakce navzdory šetření deníků The Guardian a Le Monde omezené, tato skutečnost byla připisována údajnému zapojení jejich vnitrostátních zpravodajských služeb do činností s NSA. Vyšetřovací výbor LIBE měl možnost vyslechnout si hodnotné příspěvky parlamentních orgánů dohledu Belgie, Nizozemska, Dánka a dokonce i Norska; britský a francouzský parlament nicméně účast odmítly. Tyto rozdíly znovu dokládají nerovnoměrnou úroveň kontrol a vyvážených pravomocí v EU v těchto otázkách a že je třeba, aby parlamentní orgány odpovědné za dohled spolupracovaly.
V návaznosti na zveřejnění odhalení Edwarda Snowdena ve sdělovacích prostředcích se veřejná diskuse zakládala na dvou typech reakcí. Na jedné straně jsou ti, kteří popírají legitimitu zveřejněných informací na základě toho, že většina zpráv ve sdělovacích prostředcích vychází z mylného výkladu; mnozí navíc pochybují, ačkoli nevyvrátili odhalení, o oprávněnosti zveřejnění z důvodu tvrzení, že tato odhalení způsobují bezpečnostní rizika v oblasti národní bezpečnosti a boje proti terorismu.
Na druhé straně jsou ti, kteří se domnívají, že poskytnuté informace vyžadují informovanou veřejnou diskusi z důvodu rozsahu problémů, které tyto informace způsobují v klíčových oblastech demokracie, včetně právního státu, základních práv, soukromí občanů, veřejné odpovědnosti orgánů pro vymáhání práva a zpravodajských služeb atd. To je jistě případ novinářů a redaktorů největších světových periodik, kteří byli o zveřejnění informováni, včetně The Guardian, Le Monde, Der Spiegel, The Washington Post a Glenn Greenwald.
Tyto dva typy reakcí popsané výše vycházejí z řady důvodů, které pokud by se vzaly v úvahu, mohou vést k úplně opačným rozhodnutím o tom, jak by EU měla nebo neměla reagovat.
Pět důvodů nejednat
– Argument „zpravodajských služeb/vnitřní bezpečnosti EU“: mimo pravomoc EU
Odhalení Edwarda Snowdena se týkají činnosti zpravodajských služeb USA a některých členských států. Národní bezpečnost je však v působnosti členských států, EU nemá v těchto záležitostech žádnou pravomoc (s výjimkou vnitřní bezpečnosti EU), proto není možné jednat na úrovni EU.
– Argument „terorismu“: nebezpečí oznamovatele
Jakákoli návazná opatření na tato odhalení nebo jejich pouhé zohlednění dále oslabují bezpečnost USA a EU, jelikož neodsuzují zveřejnění dokumentů, jejichž obsah, ačkoli je redigovaný, jak se vyjadřují mediální subjekty, může poskytnout cenné informace teroristickým skupinám.
– Argument „velezrady“: nelegitimnost oznamovatele
Zahájení jakékoli diskuse nebo plánování dalších opatření v návaznosti na odhalení E. Snowdena je podle některých návrhů USA a Spojeného království v podstatě neobjektivní a bezvýznamné, jelikož by byly založeny na původní velezradě.
– Argument „realistického pohledu“: obecné strategické zájmy
I kdyby se potvrdili určité omyly a protiprávní činnost, měla by je vyvážit potřeba udržet zvláštní vztahy mezi USA a Evropou s cílem zachovat společné hospodářské a ekonomické zájmy a zájmy v oblasti zahraniční politiky.
– Argument „dobré správy“: důvěřuj své vládě
Vlády USA a EU byly zvoleny demokratickým postupem. V oblasti bezpečnosti by zpravodajské služby měly zásadně dodržovat demokratické standardy, i když je jejich cílem boj proti terorismu. Tento „předpoklad dobré a zákonné správy“ závisí nejen na dobré vůli držitelů výkonných pravomocí v těchto státech, ale rovněž na mechanismech kontroly a vyváženosti, které jsou zakotveny v jejich ústavních systémech.
Lze tedy říci, že existuje řada významných důvodů, proč nejednat. To může být vysvětlením, proč se většina vlád EU po několika počátečních silných reakcích raději rozhodla dále nereagovat. Hlavní činnost Rady ministrů spočívala ve vytvoření „transatlantické skupiny odborníků na ochranu osobních údajů“, která se třikrát setkala a vypracovala závěrečnou zprávu. V rámci druhé skupiny se údajně sešly orgány USA a členských států s cílem diskutovat o otázkách zpravodajských služeb, na toto téma však nejsou dostupné žádné informace. Evropská rada se zabývala problémem sledování pouze v rámci prohlášení hlav států nebo předsedů vlád[6].
S vyšetřováním doposud začalo pouze několik vnitrostátních parlamentů.
Pět důvodů k jednání
– Argument „hromadného dohledu“ – v jaké společnosti chceme žít?
Již od úplně prvního odhalení v červnu 2013 se pravidelně odkazuje na román George Orwella „1984“. Zaměření na bezpečnost a příklon k cílenému a specifickému sledování po útocích z 11. září vážně poškozují a oslabují koncept soukromí. Dějiny Evropy i USA dokazují nebezpečí hromadného dohledu a postupného vytvoření společnosti bez soukromí.
– Argument „základních práv“
Hromadné a nahodilé sledování ohrožuje základní práva občanů, včetně práva na soukromí, ochranu údajů, svobodu tisku a práva na spravedlivý proces, jež jsou všechna zakotvena ve Smlouvách EU, v Listině základních práv a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato práva nelze obejít ani směnit za nějakou předpokládanou výhodu, pokud to není řádně stanoveno v právních nástrojích a v plném souladu se smlouvami.
– Argument „vnitřní bezpečnosti EU“
Vnitrostátní pravomoci v oblasti zpravodajství a vnitrostátní bezpečnosti nevylučují souběžné pravomoci EU. Evropská unie své pravomoci, jež jí byly v oblasti vnitřní bezpečnosti svěřeny Smlouvami EU, vykonává tím, že rozhoduje o řadě legislativních nástrojů a mezinárodních dohod zaměřených na boj proti závažné trestné činnosti a terorismu, o zavádění strategie vnitřní bezpečnosti a zřizování agentur činných v této oblasti. Dále byly vytvořeny další služby, které reagují na potřebu posílené spolupráce na úrovni EU v oblasti zpravodajství. Jedná se o INTCEN (v rámci ESVČ) a koordinátora pro boj s terorismem (v rámci generálního sekretariátu Rady), ani jeden z těchto subjektů nemá právní základ.
– Argument „nedostatečného dohledu“
Přestože zpravodajské služby plní při ochraně demokratické společnosti před vnitřními a vnějšími hrozbami nezastupitelnou úlohu, je třeba, aby fungovaly v rámci právního státu, a musí proto podléhat přísnému a důkladnému mechanismu dohledu. Demokratický dohled nad zpravodajskými činnostmi probíhá na vnitrostátní úrovni, ale kvůli mezinárodní povaze bezpečnostních hrozeb dochází v současnosti k masové výměně informací mezi členskými státy navzájem i s třetími zeměmi, jako jsou USA; je třeba zlepšit mechanismy dohledu jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU, jinak se tradiční mechanismy dohledu stanou neúčinnými a zastaralými.
– „Odrazující účinek na sdělovací prostředky“ a ochrana oznamovatelů
Informace, které odhalil Edward Snowden, a následné mediální zprávy zdůraznily klíčovou úlohu sdělovacích prostředků v demokratických společnostech při zajišťování odpovědnosti vlád. Pokud se mechanismům dohledu nepodaří zabránit hromadnému sledování či zajistit nápravu, stává se úloha sdělovacích prostředků a oznamovatelů při odhalování případného nezákonného jednání či zneužití moci extrémně důležitou. Reakce orgánů USA a Velké Británie směrem ke sdělovacím prostředkům ukázaly na zranitelnost sdělovacích prostředků i oznamovatelů a na naléhavou potřebu je více chránit.
Evropská unie si teď musí vybrat mezi politikou „jako obvykle“ (dostatek důvodů k tomu, aby se nejednalo, vyčkávalo a vidělo) a politikou „kontroly skutečného stavu“ (sledování není nové, existuje však dostatek důkazů o nevídaném rozsahu působnosti a pravomocí zpravodajských agentur, jež vyžadují, aby EU začala jednat).
Zásada habeas corpus ve společnosti zaměřené na sledování
V roce 1679 přijal britský parlament zákon habeas corpus, který představoval významný krok směrem k zajištění práva na soudce v dobách soupeřících jurisdikcí a střetů právních aktů. Naše demokracie v současnosti zajišťují řádná práva odsouzeným nebo zadržovaným osobám, které se osobně fyzicky účastní trestního řízení nebo jsou předvedeny před soud. Avšak údaje uvedené, zpracovávané, uchovávané a dohledatelné na digitálních sítích představují souhrn osobních údajů, tedy jakési „digitální tělo“ specifické pro každého jednotlivce, které umožňuje zjistit mnoho údajů o jeho totožnosti, různých zvycích a preferencích.
Zákon habeas corpus je uznávaným základním právním nástrojem na ochranu osobní svobody před svévolnými zásahy státu. Dnes potřebujeme tento zákon rozšířit na digitální éru. V sázce je právo na soukromí a respektování integrity a důstojnosti jednotlivce. Hromadné shromažďování údajů, při němž nejsou dodržovány předpisy EU na ochranu údajů, a konkrétní porušování zásady proporcionality při správě údajů jsou v rozporu s ústavními tradicemi členských států a se základy evropského ústavního pořádku.
Současnou novinkou je, že tato rizika vyplývají nejen z trestné činnosti (proti níž zákonodárce EU přijal řadu nástrojů) nebo z možných kybernetickým útoků vlád méně demokratických zemí. Je totiž zřejmé, že takováto rizika mohou představovat i donucovací a zpravodajské orgány demokratických zemí, které občany nebo společnosti EU dostávají do kolize norem, což vede k nižší právní jistotě, kdy může docházet k porušování práv, aniž by existovaly řádné mechanismy nápravy.
K zajištění bezpečnosti osobních údajů je nutná správa sítí. Než se vyvinuly moderní státy, nebylo možné zajistit bezpečnost na silnicích nebo v městských ulicích a fyzická integrita byla ohrožena. V dnešní době, přes bezpečnost každodenního života, nejsou informační dálnice bezpečné. Je třeba zajistit integritu digitálních údajů, a to nejen proti zločincům, ale také proti možnému zneužívání pravomocí ze strany státních orgánů nebo smluvních stran či soukromých společností v rámci tajných soudních příkazů.
Doporučení výboru LIBE k šetření
Mnoho zde uvedených problémů se velmi podobá těm, které odhalilo vyšetřování Evropského parlamentu zaměřené na program Echelon v roce 2001. Skutečnost, že tehdejší zákonodárci neměli možnost přijmout opatření v návaznosti na zjištění a doporučení, jež vyplynula z vyšetřování programu Echelon, by měla posloužit jako zásadní ponaučení pro stávající šetření. V tomto usnesení se bere v potaz rozsah odhalení i skutečnost, že k dalším odhalením stále dochází, a zaujímá se proto prozíravý přístup s cílem zajistit, aby byly připraveny konkrétní návrhy návazných opatření pro příští volební období Parlamentu, jež zaručí, že tato zjištění zůstanou důležitým tématem v politickém programu EU.
Na základě tohoto hodnocení by zpravodaj chtěl Parlamentu předložit k hlasování následující opatření:
„Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku“ založený na 8 opatřeních
Opatření 1: přijmout v roce 2014 balíček opatření na ochranu údajů;
Opatření 2: uzavřít zastřešující dohodu mezi EU a USA zajišťující základní právo občanů na soukromí a ochranu údajů a řádné mechanismy nápravy pro občany EU, včetně v případě převodu údajů z EU do USA pro účely vymáhání práva;
Opatření 3: zastavit program „bezpečný přístav“, dokud nebude proveden důkladný přezkum a současné nedostatky napraveny, a zajistit, aby převody osobních údajů z Unie do USA pro komerční účely mohly probíhat výlučně podle nejvyšších standardů EU;
Opatření 4: pozastavit platnost dohody o programu TFTP do i) ukončení jednání o zastřešující dohodě; (ii) dokončení důkladného šetření na základě analýzy EU a do řádného vyřešení všech připomínek vznesených Parlamentem v usnesení ze dne 23. října 2013;
Opatření 5: vyhodnocovat každou dohodu, mechanismus nebo výměnu s třetími zeměmi zahrnující osobní údaje, s cílem zajistit, aby kvůli činnostem v oblasti dohledu nedocházelo k porušování práva na soukromí a ochranu osobních údajů, a přijmout nezbytná navazující opatření;
Opatření 6: chránit právní stát a základní práva občanů EU (a to i před hrozbami pro svobodu tisku), právo veřejnosti dostávat nestranné informace a profesní důvěrnost (včetně vztahů mezi právníkem a klientem) a také zajistit posílení ochrany oznamovatelů (whistleblowers);
Opatření 7: vytvořit evropskou strategii pro větší nezávislost informačních technologií („digitální nový úděl“ včetně přidělování náležitých zdrojů na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU) s cílem posílit průmysl IT a umožnit evropským společnostem využívat konkurenční výhodu EU v oblasti soukromí;
Opatření 8: vybudovat postavení EU jako garanta demokratické a neutrální správy internetu;
Po uzavření šetření by měl Evropský parlament i nadále jednat jako zastánce práv občanů EU, a to na základě následujícího harmonogramu umožňujícího sledovat dosažený pokrok:
• duben – červenec 2014: monitorovací skupina založená na vyšetřovacím týmu výboru LIBE, jež bude sledovat veškerá nová odhalení týkající se působnosti vyšetřování a dohlížet na provádění tohoto usnesení;
• od července 2014: stálý mechanismus dohledu pro předávání údajů a opravné prostředky v rámci příslušného výboru;
• jaro 2014: formální výzva Evropské radě, aby začlenila Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku do pokynů, jež mají být přijaty podle článku 68 SFEU;
• podzim 2014: závazek, že Evropský digitální habeas corpus pro ochranu základních práv v digitálním věku a související doporučení budou sloužit jako klíčová kritéria pro schválení příští Komise;
· 2014: konference, která by spojila špičkové evropské odborníky z různých oblastí souvisejících s bezpečností IT (včetně matematiky, kryptografie a technologií pro posílení soukromí) s cílem přispět k posílení strategie IT EU pro následující volební období;
• 2014-2015: pravidelné schůze skupiny pro důvěru/údaje/občanská práva složené ze zástupců Evropského parlamentu a Kongresu USA a jiných zapojených parlamentů třetích zemí, včetně Brazílie;
• 2014-2015: konference s orgány dohledu nad bezpečnostními službami parlamentů evropských států;
- [1] http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2009_2014/documents/ta/04/07/2013%20-%200322/p7_ta-prov(2013)0322_en.pdf
- [2] Viz zpráva z delegace do Washingtonu.
- [3] Seznam stínových zpravodajů: Axel Voss (PPE), Sophia in’t Veld (ALDE), Jan Philipp Albrecht (VERTS/ALE), Timothy Kirkhope (EFD), Cornelia Ernst (GUE).
- [4] Seznam členů výboru AFET: José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE), Ana Gomes (S&D), Annemie Neyts-Uyttebroeck (ALDE).
- [5] Viz příloha I.
- [6] Závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 24.–25. října 2013, zejména: „Hlavy států a předsedové vlád vzali na vědomí záměr Francie a Německa usilovat o dvoustranná jednání se Spojenými státy americkými s cílem nalézt do konce roku dohodu o vzájemných vztazích v této oblasti Vzali též na vědomí, že se další země EU mohou k této iniciativě připojit. Rovněž připomněli již existující pracovní skupinu EU a Spojených států amerických zabývající se související otázkou ochrany údajů a vyzvali k tomu, aby bylo v tomto ohledu dosaženo rychlého a konstruktivního pokroku.“
PŘÍLOHA I : SEZNAM PRACOVNÍCH DOKUMENTŮ
Šetření výboru LIBE
|
Zpravodaj a stínoví zpravodajové jako spoluautoři |
Otázky |
Usnesení EP ze dne 4. července 2013 (viz odstavce 15–16)
|
|
|
pan Moraes (S&D) |
Programy sledování vytvořené USA a členskými státy EU a jejich dopad na základní práva občanů EU
|
16 a) b) c) d) |
|
|
pan Voss (PPE) |
Sledování ze strany USA, pokud jde o údaje EU, a jeho možné právní dopady na transatlantické dohody a spolupráci
|
16 a) b) c) |
|
|
paní In’t Veld (ALDE) a paní Ernst (GUE) |
Demokratický dohled nad zpravodajskými službami členských států a nad zpravodajskými orgány EU
|
15, 16 a) c) e) |
|
|
pan Albrecht (VERTS/ALE) |
Vztahy mezi postupy sledování v EU a USA a ustanoveními o ochraně údajů v EU |
16 c) e) f) |
|
|
pan Kirkhope (ECR) |
Zaměření mezinárodní, evropské i vnitrostátní bezpečnosti z perspektivy EU
|
16 a) b) |
|
|
členové AFET 3 |
Zahraničněpolitické aspekty šetření elektronického hromadného sledování občanů EU
|
16 a) b) f) |
|
PŘÍLOHA II: SEZNAM SLYŠENÍ A ODBORNÍKŮ
ŠETŘENÍ VÝBORU LIBE
O PROGRAMU SLEDOVÁNÍ AGENTURY NSA SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH
ORGÁNY PRO SLEDOVÁNÍ V RŮZNÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH
A JEJICH DOPAD NA ZÁKLADNÍ PRÁVA OBČANŮ EU A NA TRANSATLANTICKOU SPOLUPRÁCI V OBLASTI SPRAVEDLNOSTI A VNITŘNÍCH VĚCÍ
Na základě usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2013 (bod 16) uskutečnil výbor LIBE sérii slyšení s cílem shromáždit informace o souvisejících aspektech, vyhodnotit dopady sledování, a to zejména na základní práva a předpisy v oblasti ochrany údajů, zkoumat mechanismy nápravy a předložit doporučení na ochranu práv občanů EU i posílení bezpečnosti informačních technologií orgánů a institucí EU.
|
Datum |
Předmět |
Odborníci |
|
|
5. září 2013 15:00–18:30 (BXL) |
– výměna názorů s novináři, kteří případ odhalili a zveřejnili související fakta
– opatření navazující na činnost dočasného výboru pro odposlouchávací systém Echelon |
• Jacques FOLLOROU, Le Monde • Jacob APPELBAUM, investigativní novinář, vývojář softwaru a výzkumník v oblasti počítačové bezpečnost v projektu Tor • Alan RUSBRIDGER, šéfredaktor Guardian News and Media (prostřednictvím videokonference)
• Carlos COELHO (poslanec EP), bývalý předseda dočasného výboru pro odposlouchávací systém Echelon • Gerhard SCHMID (bývalý poslanec EP a zpravodaj pro zprávu o systému ECHELON z roku 2001) • Duncan CAMPBELL, investigativní novinář a autor zprávy STOA „Interception Capabilities 2000“
|
|
|
12. září 2013 10:00–12:00 (STR) |
– zpětná vazba ze setkání transatlantické odborné skupiny EU-USA o ochraně údajů z 19.–20. září 2013 – pracovní metoda a spolupráce v rámci šetření výboru LIBE (neveřejné jednání)
– výměna názorů s pracovní skupinou pro ochranu údajů zřízenou podle článku 29 |
• Darius ŽILYS, předsednictví Rady, ředitel oddělení pro mezinárodní právo, litevské ministerstvo spravedlnosti (spolupředseda pracovní skupiny ad hoc EU-USA o ochraně údajů) • Paul NEMITZ, ředitel GŘ JUST, Evropská komise (spolupředseda pracovní skupiny ad hoc EU-USA o ochraně údajů) • Reinhard PRIEBE, ředitel GŘ HOME, Evropská komise (spolupředseda pracovní skupiny ad hoc EU-USA o ochraně údajů)
• Jacob KOHNSTAMM, předseda |
|
|
24.září 2013 9:00–11:30 a 15:00–18:30 (BXL)
za účasti výboru AFET |
– údajné neoprávněné proniknutí NSA do údajů systému SWIFT používaných v programu TFTP
– zpětná vazba ze setkání transatlantické odborné skupiny EU-USA o ochraně údajů z 19.–20. září 2013
– výměna názorů s občanskou společností USA (část I)
– účinnost dohledu v boji proti trestné činnosti a terorismu v Evropě
– prezentace studie o programech USA zaměřených na sledování a jejich dopadu na soukromí občanů EU |
• Cecilia MALMSTRÖM, členka Evropské komise • Rob WAINWRIGHT, ředitel Europolu • Blanche PETRE, vedoucí systému SWIFT
• Darius ŽILYS, předsednictví Rady, ředitel oddělení pro mezinárodní právo, litevské ministerstvo spravedlnosti (spolupředseda ad hoc pracovní skupiny EU-USA o ochraně údajů) • Paul NEMITZ, ředitel GŘ JUST, Evropská komise (spolupředseda pracovní skupiny ad hoc EU-USA o ochraně údajů) • Reinhard PRIEBE, ředitel GŘ HOME, Evropská komise (spolupředseda pracovní skupiny ad hoc EU-USA o ochraně údajů) • Jens-Henrik JEPPESEN, ředitel, evropské záležitosti, Center for Democracy & Technology (CDT) • Greg NOJEIM, vedoucí právník a ředitel projektu o svobodě, bezpečnosti a technologii, Center for Democracy & Technology (prostřednictvím videokonference)
• Dr. Reinhard KREISSL, koordinátor projektu IRISS („Increasing Resilience in Surveillance Societies“ – zvyšování odolnosti ve společnostech zaměřených na sledování) (prostřednictvím videokonference)
• Caspar BOWDEN, nezávislý výzkumník, bývalý nejvyšší poradce společnosti Microsoft v oblasti soukromí, autor sdělení tematické sekce zadaného výborem LIBE o programech USA zaměřených na sledování a jejich dopadu na soukromí občanů EU |
|
|
30. září 2013 15:00–18:30 (BXL) za účasti výboru AFET |
– výměna názorů s občanskou společnosti USA (část II)
– činnosti oznamovatelů v oblasti dohledu a jejich právní ochrana |
• Marc ROTENBERG, Electronic Privacy Information Centre (EPIC) • Catherine CRUMP, American Civil Liberties Union (ACLU)
Prohlášení oznamovatelů: • Thomas DRAKE, bývalý vedoucí pracovník NSA • J. Kirk WIEBE, bývalý vedoucí analytik NSA • Annie MACHON, bývalá zpravodajská důstojnice MI5
Prohlášení nevládních organizací o právní ochraně oznamovatelů: • Jesselyn RADACK, právnička a zástupkyně šesti oznamovatelů, Government Accountability Project • John DEVITT, Transparency International Ireland |
|
|
3. října 2013 16:00 do 18:30 (BXL) |
– údajné nabourání (hacking) / neoprávněné proniknutí britské zpravodajské služby GCHQ do systémů společnosti Belgacom
|
• pan Geert STANDAERT, místopředseda oddělení Service Delivery Engine, BELGACOM S.A. • pan Dirk LYBAERT, generální tajemník, BELGACOM S.A. • pan Frank ROBBEN, Commission de la Protection de la Vie Privée Belgique, spoluzpravodaj pro „dossier Belgacom“ |
|
|
7. října 2013 19:00–21:30 (STR) |
– dopad programů USA zaměřených na sledování na nástroj USA bezpečný přístav
– dopad programů USA zaměřených na sledování na ostatní nástroje pro mezinárodní předávání údajů (smluvní doložky, závazné podnikové předpisy) |
• Dr. Imke SOMMER, Die Landesbeauftragte für Datenschutz und Informationsfreiheit der Freien Hansestadt Bremen (NĚMECKO) • Christopher CONNOLLY – Galexia • Peter HUSTINX, Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ)
• paní Isabelle FALQUE-PIERROTIN, předsedkyně CNIL (FRANCIE) |
|
|
14. října 2013 15:00–18:30 (BXL) |
– elektronické hromadné sledování občanů EU i dalších zemí
Rada Evropy a
Právo EU
– soudní případy v souvislosti s programy sledování |
• Martin SCHEININ, bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro prosazování a ochranu lidských práv při boji proti terorismu, profesor Evropského univerzitního institutu (EUI) a vedoucí projektu RP7 „SURVEILLE“
• soudce Bostjan ZUPANČIČ, soudce v ESLP (prostřednictvím videokonference)
• Douwe KORFF, profesor práva na London Metropolitan University
• Dominique GUIBERT, místopředseda „Ligue des Droits de l’Homme“ (LDH) • Nick PICKLES, ředitel Big Brother Watch • Constanze KURZ, informatička, vedoucí projektu ve Forschungszentrum für Kultur und Informatik |
|
|
7. listopadu 2013 9:00–11:30 a 15:00–18:30 (BXL) |
– úloha střediska EU IntCen ve zpravodajské činnosti EU (neveřejné jednání)
– vnitrostátní programy pro hromadné sledování osobních údajů v členských státech EU a jejich soulad s právními předpisy EU
– úloha parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami na vnitrostátní úrovni v době hromadného sledování (část I)[1] (Benátská komise) (Velká Británie)
– transatlantická odborná skupina EU-USA |
• pan Ilkka SALMI, ředitel Střediska EU pro analýzu zpravodajských informací (IntCen)
• Dr. Sergio CARRERA, vedoucí výzkumný pracovník a vedoucí oddělení spravedlnosti a vnitřních věcí, Centrum pro evropská politická studia (CEPS), Brusel • Dr. Francesco RAGAZZI, odborný asistent v oboru mezinárodních vztahů, Univerzita v Leidenu
• pan Iain CAMERON, člen Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva – „Benátská komise“ • pan Ian LEIGH, profesor práva, Univerzita v Durhamu • pan David BICKFORD, bývalý právní ředitel bezpečnostních a zpravodajských agentur MI5 a MI6 • pan Gus HOSEIN, výkonný ředitel, Privacy International
• pan Paul NEMITZ, ředitel – základní práva a občanství, GŘ JUST, Evropská komise • pan Reinhard PRIEBE, ředitel – krizové řízení a vnitřní bezpečnost, GŘ Home, Evropská komise |
|
|
11. listopadu 2013 15:00–18:30 (BXL) |
– programy USA zaměřené na dohled a jejich dopad na soukromí občanů EU (prohlášení člena kongresu USA Jima SENSENBRENNERA)
– úloha parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami na vnitrostátní úrovni v době hromadného sledování (NL, SW) (část II)
– programy americké agentury NSA pro elektronické masové sledování a úloha společností v oboru informačních technologií (Microsoft, Google, Facebook) |
• pan Jim SENSENBRENNER, Sněmovna reprezentantů USA (člen Committee on the Judiciary (výbor pro právní záležitosti) a předseda Subcommittee on Crime, Terrorism, Homeland Security, and Investigations (podvýbor pro trestnou činnost, terorismus, vnitřní bezpečnost a vyšetřování))
• pan Peter ERIKSSON, předseda ústavního výboru, švédský parlament (Riksdag) • pan A.H. VAN DELDEN, předseda nizozemského nezávislého přezkumného výboru pro zpravodajské a bezpečnostní služby (CTIVD)
• paní Dorothee BELZ, místopředsedkyně, právní a podnikové záležitosti Microsoft EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika) • pan Nicklas LUNDBLAD, ředitel, styk s veřejností a vztahy s vládami, Google • pan Richard ALLAN, ředitel, styk s veřejností EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika), Facebook
|
|
|
14. listopadu 2013 15:00– 18:30 (BXL) za účasti výboru AFET |
– bezpečnost informačních technologií orgánů a institucí EU (část I) (EP, COM (CERT-EU), (eu-LISA)
– úloha parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami na vnitrostátní úrovni v době hromadného sledování (část III)(BE, DA) |
• pan Giancarlo VILELLA, generální ředitel, GŘ ITEC, Evropský parlament • pan Ronald PRINS, ředitel a spoluzakladatel Fox-IT • pan Freddy DEZEURE, vedoucí pracovní skupiny CERT-EU, GŘ DIGIT, Evropská komise • pan Luca ZAMPAGLIONE, bezpečnostní pracovník, eu-LISA
• pan Armand DE DECKER, místopředseda belgického senátu, člen monitorovacího výboru, který je součástí výboru pro dohled nad zpravodajskými službami • pan Guy RAPAILLE, předseda výboru pro dohled nad zpravodajskými službami (Comité R) • pan Karsten LAURITZEN, člen výboru pro právní záležitosti – mluvčí pro právní záležitosti – dánský Folketing |
|
|
18. listopadu 2013 19:00– 21:30 (STR) |
– soudní případy a další stížnosti na vnitrostátní programy sledování (část II) (polská nevládní organizace) |
• Dr. Adam BODNAR, místopředseda rady, Helsinská nadace pro lidská práva (Polsko) |
|
|
2. prosince 2013 15:00–18:30 (BXL) |
– úloha parlamentního dohledu nad zpravodajskými službami na vnitrostátní úrovni v době hromadného sledování (část IV) (Norsko) |
• pan Michael TETZSCHNER, člen stálého výboru pro kontrolu a ústavní záležitosti, Norsko (Stortinget) |
|
|
5. prosince 2013, 15:00– 18:30 (BXL) |
– bezpečnost informačních technologií orgánů a institucí EU (část II)
– dopad hromadného sledování na důvěrnost vztahů mezi právníkem a klientem |
• pan Olivier BURGERSDIJK, vedoucí strategie, Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě, EUROPOL • Prof. Udo HELMBRECHT, výkonný ředitel agentury ENISA • pan Florian WALTHER, nezávislý konzultant v oblasti bezpečnosti informačních technologií • pan Jonathan GOLDSMITH, generální tajemník, Evropská rada advokátních komor a právnických společností (CCBE) |
|
|
9. prosince 2013 (STR) |
– obnovení důvěry ohledně toku údajů mezi EU-USA
– rezoluce Rady Evropy 1954 (2013) o „vnitrostátní bezpečnosti a přístupu k informacím“ |
• paní Viviane REDING, místopředsedkyně Evropské komise
• pan Arcadio DÍAZ TEJERA, člen španělského senátu, člen parlamentního shromáždění Rady Evropy a zpravodaj pro rezoluci Rady Evropy 1954 (2013) o „vnitrostátní bezpečnosti a přístupu k informacím“ |
|
|
17.–18. prosince (BXL) |
parlamentní výbor pro vyšetřování špionáže v brazilském senátu(videokonference)
prostředky informačních technologií na ochranu soukromí
výměna názorů s novinářem, který fakta zveřejnil (část II) (videokonference)
|
• paní Vanessa GRAZZIOTIN, předsedkyně parlamentního výboru pro vyšetřování špionáže • pan Ricardo DE REZENDE FERRAÇO, zpravodaj parlamentního výboru pro vyšetřování špionáže
• pan Bart PRENEEL, profesor počítačové bezpečnosti a průmyslové kryptografie na Katolické univerzitě v Lovani, Belgie • pan Stephan LECHNER, ředitel, institut pro ochranu a bezpečnost občana (IPSC), společné výzkumné středisko (SVS), Evropská komise • Dr. Christopher SOGHOIAN, hlavní technolog, projekt zaměřený na projev, soukromí a technologie, American Civil Liberties Union • Christian HORCHERT, konzultant v oblasti bezpečnosti informačních technologií, Německo
• pan Glenn GREENWALD, autor a fejetonista se zaměřením na národní bezpečnost a občanské svobody, dříve deník Guardian |
|
|
22. ledna 2014 (BXL) |
Výměna názorů o ruských praktikách zachycování komunikace (SORM) (prostřednictvím videokonference) |
• pan Andrej Soltadov, investigativní novinář, redaktor, Agentura.ru |
|
PŘÍLOHA III: SEZNAM ODBORNÍKŮ, KTEŘÍ ODMÍTLI ÚČAST NA VEŘEJNÝCH SLYŠENÍCH V SOUVISLOSTI S ŠETŘENÍM VÝBORU LIBE
1. Odborníci, kteří pozvání předsedy výboru LIBE odmítli
USA
• pan Keith Alexander, generál armády USA, ředitel agentury NSA[2]
• pan Robert S. Litt, vedoucí právník, úřad ředitele národního zpravodajství[3]
• pan Robert A. Wood, chargé d’affaires, zastoupení Spojených států při Evropské unii
Spojené království
• pan Iain Lobban, ředitel agentury Government Communications Headquarters (GCHQ) Velké Británie
Francie
• pan Bajolet, Directeur général de la Sécurité Extérieure, Francie
• pan. Calvar, Directeur Central de la Sécurité Intérieure, Francie
Německo
• pan Gerhard Schindler, předseda Bundesnachrichtendienst (spolková zpravodajská služba)
Nizozemsko
• pan Ronald Plasterk, ministr vnitra a pro vztahy v království, Nizozemí
• pan Ivo Opstelten, ministr pro bezpečnost a obranu, Nizozemí
Polsko
• pan Dariusz Łuczak, vedoucí polské agentury pro vnitřní bezpečnost
• pan Maciej Hunia, vedoucí polské agentury pro zahraniční zpravodajství
Soukromé společnosti v oboru informačních technologií
• Tekedra N. Mawakana, globální vedoucí pro styk s veřejností a zástupce vedoucího právníka, Yahoo
• Dr Saskia Horsch, vedoucí pro styk s veřejností, Amazon
Telekomunikační společnosti EU
• paní Doutriaux, Orange
• pan Larry Stone, předseda odboru pro veřejné a vládní záležitosti skupiny British Telecom, Velká Británie
• Telekom, Německo
• Vodafone
2. Odborníci, kteří na pozvání předsedy výboru LIBE nereagovali
Nizozemsko
• pan Rob Bertholee, ředitel Algemene Inlichtingen en Veiligheidsdienst (AIVD)
Švédsko
• pan Ingvar Åkesson, národní obranný institut pro rádiové zpravodajství
(Försvarets radioanstalt, FRA)
- [1] Byly pozvány orgány dohledu nad zpravodajskými službami různých vnitrostátních parlamentů zemí EU, aby v rámci vyšetřování svědčily.
- [2] Zpravodaj, předseda Brok a senátor Feinstein se s panem Alexanderem setkali ve Washingtonu dne 29. října 20113.
- [3] Delegace výboru LIBE se s panem Littem setkala ve Washingtonu dne 29. října 2013.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
12.2.2014 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
33 7 17 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Jan Philipp Albrecht, Roberta Angelilli, Mario Borghezio, Rita Borsellino, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Philip Claeys, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Ioan Enciu, Frank Engel, Monika Flašíková Beňová, Kinga Gál, Kinga Göncz, Sylvie Guillaume, Salvatore Iacolino, Lívia Járóka, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Monica Luisa Macovei, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Nuno Melo, Louis Michel, Claude Moraes, Antigoni Papadopoulou, Georgios Papanikolaou, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Csaba Sógor, Rui Tavares, Axel Voss, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra |
||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování |
Alexander Alvaro, Anna Maria Corazza Bildt, Monika Hohlmeier, Stanimir Ilchev, Iliana Malinova Iotova, Jean Lambert, Marian-Jean Marinescu, Jan Mulder, Siiri Oviir, Salvador Sedó i Alabart |
||||
|
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování |
Richard Ashworth, Phil Bennion, Françoise Castex, Jürgen Creutzmann, Christian Ehler, Knut Fleckenstein, Carmen Fraga Estévez, Nadja Hirsch, Maria Eleni Koppa, Evelyn Regner, Luis Yáñez-Barnuevo García, Gabriele Zimmer |
||||