PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

21. 2. 2014 - (COM(2013)0534 – 2013/0255(APP))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Salvatore Iacolino
Navrhovatelka (*):
Ingeborg Gräßle, Výbor pro rozpočtovou kontrolu
(*) Přidružený výbor - článek 50 jednacího řádu

Postup : 2013/0255(APP)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A7-0141/2014

Předložené texty :

A7-0141/2014

Rozpravy :

PV 11/03/2014 - 15
CRE 11/03/2014 - 15

Hlasování :

PV 12/03/2014 - 8.27
CRE 12/03/2014 - 8.27
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0234

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu(*)
STANOVISKO Rozpočtového výboru
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

(COM(2013)0534 – C7‑0000/2013 – 2013/0255(APP))

Evropský parlament,

– s ohledem na návrh nařízení Rady (COM(2013)0534),

– s ohledem na návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) (COM(2013)0535),

– s ohledem na návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (COM(2012)0363),

– s ohledem na návrh usnesení Rady ze dne 30. listopadu 2009 o cestovní mapě pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení,

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy[1],

– s ohledem na jiné nástroje v oblasti trestního soudnictví, které byly Evropským parlamentem a Radou přijaty postupem spolurozhodování, jako např. směrnice 2013/48/EU o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a o právu na komunikaci po zatčení, směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech atd.,

– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

– s ohledem na články 2, 6, a 7 Smlouvy o Evropské unii a na Listinu základních práv Evropské unie,

– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 86, 218, 263, 265, 267, 268 a 340 této smlouvy,

– s ohledem na stanovisko Agentury Evropské unie pro základní práva,

– s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 11. prosince 2013,

– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 30. ledna 2014,

– s ohledem na čl. 81 odst. 3 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0141/2014),

A. vzhledem k tomu, že hlavními cíli zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce je přispět k posílení ochrany finančních zájmů Unie, posílit důvěru podniků a občanů EU v orgány Unie a zajistit účinnější a účelnější vyšetřování a stíhání deliktů poškozujících finanční zájmy EU, a to za plného dodržování základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie;

B. vzhledem k tomu, že EU si sama předsevzala, že bude rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, a že podle článku 6 Smlouvy o Evropské unii dodržuje lidská práv a základní svobody; zhledem k tomu, že trestná činnost je čím dál tím více přeshraničního charakteru a že v případech trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, které každoročně způsobují značné finanční ztráty, musí EU účinně reagovat, a to způsobem, který dodá přidanou hodnotu společnému úsilí všech členských států, neboť ochrany rozpočtu EU před podvody lze lépe dosáhnout na úrovni EU;

C. vzhledem k tomu, že má-li se proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Evropské unie zakročit soudržným a účinným způsobem, měla by se uplatňovat zásada nulové tolerance vůči podvodům spojeným s rozpočtem EU;

D. vzhledem k tomu, že členské státy nesou prvořadou odpovědnost za plnění asi 80 % rozpočtu Unie a za výběr vlastních zdrojů, jak stanoví rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom[2], které bude zanedlouho nahrazeno rozhodnutím Rady o Komisí předloženém pozměněném návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie (COM(2011)0739);

E. připomíná, že je stejně důležité zajistit ochranu finančních zájmů Unie jak při výběru zdrojů EU, tak na úrovni výdajů;

F. vzhledem k tomu, že z případů vyšetřovaných úřadem OLAF se jen 10 % týká přeshraničního organizovaného zločinu, ale že z celkového finančního hlediska mají tyto případy 40% podíl na poškozování finančních zájmů Evropské unie;

G. vzhledem k tomu, že zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce je v oblasti spravedlnosti v trestních věcech jediným aktem, na nějž nelze uplatnit řádný legislativní postup;

H. vzhledem k tomu, že návrh nařízení, jímž se zřizuje Úřad evropského veřejného žalobce, je prostřednictvím trestního práva vnitřně provázán s návrhem směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie a s návrhem nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), na něž se uplatní řádný legislativní postup;

I. vzhledem k tomu, že hlavní zásadou při tvorbě veškerých právních předpisů EU musí být dodržování pravidel právního státu, zejména ve věci spravedlnosti a ochrany základních lidských práv;

J. vzhledem k tomu, že 14 komor vnitrostátních parlamentů z 11 členských států uplatnilo vůči návrhu Komise mechanismus „žluté karty“, a vzhledem k tomu, že Komise dne 27. listopadu 2013 rozhodla, že tento návrh ponechá v původním znění s tím, že během legislativního procesu řádně zohlední odůvodněná stanoviska vnitrostátních parlamentních komor;

K. vzhledem k tomu, že podle čl. 86 odst. 1 SFEU musí být zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce v Radě schváleno jednomyslně; vzhledem k tomu, že této jednomyslnosti bude podle všeho dosaženo jen stěží, a že se tudíž jeví jako pravděpodobnější, že některé členské státy zřídí Úřad evropského veřejného žalobce na základě posílené spolupráce, a Komise tedy bude muset předložit nový návrh;

1. domnívá se, že cíl návrhu Komise představuje další krok směrem k zavedení evropské oblasti trestního soudnictví a posílení nástrojů na boj proti podvodům zaměřeným na finanční zájmy Unie, čímž se posílí důvěra daňového poplatníka v EU;

2. domnívá se, že zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce by mohlo pro prostor svobody, bezpečnosti a práva představovat skutečný přínos, za předpokladu, že se tohoto projektu zúčastní všechny členské státy, neboť finanční zájmy Unie, a tedy zájmy evropských daňových poplatníků, musí být chráněny ve všech členských státech;

3. vyzývá Radu, aby do své legislativní práce v široké míře zapojila Evropský parlament pomocí souvislého toku informací a stálých konzultací s Evropským parlamentem, což umožní dosáhnout výsledku, který bude v souladu se změnami učiněnými ve Smlouvě o fungování Evropské unie na základě lisabonského procesu a který v zásadě přivítají obě strany;

4. vyzývá evropského zákonodárce, aby se vzhledem k tomu, že soudržnost celkové činnosti Evropské unie v oblasti spravedlnosti je klíčová pro její efektivitu, zabýval tímto návrhem s přihlédnutím k dalším, s ním úzce souvisejícím návrhům, jako je návrh směrnice o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie a návrh nařízení o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), a dalším relevantním nástrojům, které již v oblasti trestního práva a procesních práv byly přijaty, aby mohl zajistit jejich plnou vzájemnou kompatibilitu a soudržné provádění;

5. zdůrazňuje, že při výkonu svých pravomocí musí Úřad evropského veřejného žalobce dodržovat soubor základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie, v Evropské úmluvě o lidských právech a v ústavních tradicích jednotlivých členských států; vyzývá proto Radu, aby řádně zohlednila následující doporučení:

(i) Úřad evropského veřejného žalobce by měl při své činnosti přísně dodržovat zásadu spravedlivého řízení, a tedy i zásadu zákonného soudce, která ukládá, aby byla předem jasně stanovena kritéria, jež určují, který soud bude příslušný k výkonu soudní pravomoci; protože stávající znění čl. 27 odst. 4 svěřuje Úřadu evropského veřejného žalobce příliš rozsáhlé diskreční pravomoci při uplatňování různých jurisdikčních kritérií, tato kritéria by se měla stát závaznými a měla by mezi nimi být zavedena hierarchie s cílem posílit předvídatelnost; v tomto ohledu by měla být také zohledněna práva podezřelého; určení příslušnosti v souladu s těmito kritérii by navíc mělo podléhat soudnímu přezkumu;

(ii) Úřad evropského veřejného žalobce by měl být plně nezávislý na vládách členských států a na orgánech EU a měl by být chráněn před jakýmkoli politickým tlakem;

(iii) oblast působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být přesně definována, aby byly předem vymezeny trestné činy, které do ní spadají; Parlament navrhuje provést pečlivou revizi definic uvedených v článku 13 návrhu Komise, který se týká doplňkové působnosti, protože jejich stávající znění přesahuje rozsah vymezený v čl. 86 odst. 1 až 3 SFEU; cílem této revize by mělo být zajištění toho, aby se pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce vztahovaly na trestné činy nepoškozující finanční zájmy Unie pouze v případě, že budou splněny všechny následující podmínky:

a) konkrétní jednání představuje jak trestný čin poškozující finanční zájmy Unie, tak trestné činy jiné povahy; a

b) trestné činy poškozující finanční zájmy Unie mají dominantní povahu, přičemž ostatní trestné činy jsou pouze doplňkového rázu; a

c) ostatní trestné činy by nebylo možné dále stíhat a trestat, pokud by nebyly stíhány a souzeny spolu s trestnými činy, které poškozují finanční zájmy Unie;

určení příslušnosti v souladu s těmito kritérii by navíc mělo podléhat soudnímu přezkumu;

(iv) vzhledem k tomu, že směrnice uvedená v článku 12 návrhu, kterou se stanoví trestné činy, pro něž je evropský veřejný žalobce příslušný, doposud nebyla přijata, znění návrhu by mělo upřesnit, že evropský veřejný žalobce nemůže stíhat trestné činy, které nejsou vymezeny v příslušných právních předpisech členských států již v okamžiku spáchání trestného činu; kromě toho by Úřad evropského veřejného žalobce neměl vykonávat svou pravomoc v případě, že se jedná o trestné činy spáchané před tím, než se stal plně funkčním; v tomto smyslu by měl být změněn článek 71 návrhu;

(v) vyšetřovací nástroje a opatření, které bude mít k dispozici Úřad evropského veřejného žalobce, musí být homogenní, přesně určené a slučitelné s právními řády členských států, ve kterých budou uplatňovány; kritéria pro využití vyšetřovacích opatření by navíc měla být podrobněji vymezena s cílem zajistit, aby bylo vyloučeno tzv. forum shopping (tj. spekulativní výběr jurisdikce);

(vi) při trestním vyšetřování je klíčovým prvkem přípustnost důkazů a jejich posuzování v souladu s článkem 30; příslušná pravidla proto musí být jednoznačná a jednotná ve všech oblastech spadajících do oblasti působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce a měla by být plně v souladu s procesněprávními zárukami; v zájmu zajištění tohoto souladu je třeba, aby podmínky pro přípustnost důkazů dodržovaly všechna práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie, Evropskou úmluvou o lidských právech a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

(vii) právo na účinný soudní opravný prostředek by mělo být během činnosti evropského veřejného žalobce v celé Unii vždy dodržováno; rozhodnutí evropského veřejného žalobce by proto měla podléhat soudnímu přezkumu u příslušného soudu; proti rozhodnutím přijatým evropským veřejným žalobcem před zahájením soudního řízení nebo nezávisle na něm, jako jsou rozhodnutí uvedená v článcích 27, 28 a 29 ve věci příslušnosti, odložení případu a dohody, by mělo být z tohoto pohledu možné použít opravné prostředky dostupné u soudů Unie;

článek 36 návrhu by měl být přepracován tak, aby se zabránilo obcházení ustanovení Smlouvy o příslušnosti soudů Unie a nepřiměřenému zásahu do práva na účinné prostředky nápravy před soudem podle čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie;

(viii)ustanovení článku 28 návrhu by měla jednoznačně uvádět, že poté, co evropský veřejný žalobce odloží případ týkající se méně závažných trestných činů, mohou vnitrostátní orgány pověřené trestním stíháním daný případ i nadále vyšetřovat a stíhat, pokud jim to jejich vnitrostátní zákony dovolují; měla by být také pozměněna v tom smyslu, že v případech, kdy nedostatek relevantních důkazů nelze předvídatelně napravit dalším přiměřeným vyšetřováním, je odložení případu povinné; v průběhu vyšetřování by mělo být rovněž co nejdříve ověřeno, zda neexistují důvody k povinnému odložení případu, a pokud se zjistí, že jeden z těchto důvodů pro povinné odložení existuje, měl by být případ bez zbytečného prodlení odložen;

(ix) za všech okolností je nutno předejít svévolnému výkonu spravedlnosti; proto by podmínka „řádného výkonu spravedlnosti“ jako důvod pro dohodu, jak je uvedeno v čl. 29 odst. 1 návrhu, měla být nahrazena konkrétnějšími kritérii; dohoda by měla být zejména vyloučena od okamžiku obžaloby a vždy také v případech, které mohou být odloženy podle článku 28 návrhu, jakož i v závažných případech;

(x) vzhledem k tomu, že pravomoci evropského veřejného žalobce vyžadují nejen soudní přezkum ze strany Soudního dvora, ale také dohled ze strany Evropského parlamentu a národních parlamentů, musí být zavedena příslušná ustanovení, zejména s cílem zajistit účinné a soudržné postupy mezi členskými státy a slučitelnost s právním státem;

6. připomíná co nejširší dodržování základních zásad, jako je zejména spravedlivý proces a záruka obhajoby v trestním řízení, a dále žádá Radu, aby zohlednila následující doporučení a přijala příslušná opatření:

(i) Úřad evropského veřejného žalobce by měl při všech svých činnostech zajistit vysokou úroveň ochrany práv obhajoby, obzvláště vzhledem k tomu, že Unie by se mohla stát oblastí, v níž by Úřad evropského veřejného žalobce mohl fungovat s běžnou provozní rychlostí, aniž by musel využívat nástroje vzájemné právní pomoci; v tomto ohledu představuje dodržování minimálních standardů EU v oblasti práv jednotlivce v trestním řízení ve všech členských státech klíčový prvek řádného fungování Úřadu evropského veřejného žalobce;

v tomto ohledu je dále třeba konstatovat, že cestovní mapa pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení přijatá Radou dne 30. listopadu 2009 ještě nebyla dokončena a že návrh odkazuje pouze na vnitrostátní právní systémy, pokud jde o veškeré otázky spojené s právem nevypovídat, presumpcí neviny a právem na právní pomoc a na vyšetřování ze strany obhajoby; aby byla dodržována zásada „rovnosti zbraní“, je tudíž třeba, aby se právo, které je příslušné pro podezřelé nebo obviněné osoby, kterých se týká řízení vedené Úřadem evropského veřejného žalobce, uplatňovalo rovněž na procesněprávní záruky chránící před úkony Úřadu evropského veřejného žalobce v oblasti vyšetřování a trestního stíhání, aniž by tím byly dotčeny případné dodatečné či vyšší standardy v oblasti procesněprávních záruk poskytované právem Unie;

(ii) po uplynutí příslušné lhůty pro provedení do vnitrostátního práva by nemělo být neprovedení či nesprávné provedení jednoho z aktů práva Unie o procesních právech do vnitrostátního práva nikdy vykládáno v neprospěch konkrétní osoby, která je vyšetřována nebo stíhána, a jejich uplatňování bude vždy v souladu s judikaturou Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva;

(iii) mělo by být zajištěno dodržování zásady ne bis in idem;

(iv) při trestním stíhání by měl být dodržován článek 6 Smlouvy o Evropské unii a článek 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, Listina základních práv Evropské unie a příslušné právní předpisy EU o ochraně osobních údajů; v případě předání osobních údajů třetím zemím nebo mezinárodním organizacím by měla být věnována zvláštní pozornost právům subjektu údajů;

7. požaduje, aby Rada zohlednila následující doporučení s cílem zajistit, aby měl Úřad evropského veřejného žalobce pružnou, racionalizovanou a účinnou strukturu a aby byl schopen dosahovat co nejlepších výsledků:

i) aby byl zajištěn úspěšný a spravedlivý výsledek vyšetřování a jejich koordinaci, měli by ti, kdo je mají řídit a koordinovat, mít zevrubnou znalost právních systémů příslušných zemí; proto by měl organizační model Úřadu evropského veřejného žalobce zajišťovat na centrální úrovni odpovídající dovednosti, zkušenosti a znalost právních systémů členských států;

ii) aby bylo zajištěno, že rozhodnutí budou přijímána rychle a účinně, mělo by být možné, aby Úřad evropského veřejného žalobce rozšířil rozhodovací proces s pomocí vnitrostátních pověřených žalobců, kteří mají pravomoci v konkrétních případech;

iii) aby bylo zajištěno, aby Úřad evropského veřejného žalobce mohl zaručit vysoký standard nezávislosti, efektivnosti, zkušenosti a profesionální odbornosti, měli by mít jeho zaměstnanci nejvyšší možnou kvalifikaci a mělo by být zajištěno, aby bylo dosaženo cílů stanovených v tomto usnesení; tito zaměstnanci mohou zejména přijít ze soudů, z právnických praxí nebo z jiných oblastí, v nichž získali výše uvedené zkušenosti a profesionální odbornost a také odpovídající znalost právních systémů členských států; v tomto ohledu by vyjádření Komise v bodě 4 důvodové zprávy k návrhu, pokud jde o celkové náklady, měla odpovídat skutečným požadavkům na efektivitu a funkčnost úřadu;

iv) měl by být zřízen mechanismus kontroly a každoročně by měl podávat zprávy o činnostech Úřadu evropského veřejného žalobce;

8. bere na vědomí myšlenku využít pro Úřad evropského veřejného žalobce stávající struktury jako postup, který podle očekávání Komise nebude znamenat pro Unii ani její členské státy žádné vysoké nové náklady, administrativní činnosti úřadu totiž zajistí Eurojust a lidské zdroje poskytnou stávající subjekty, například OLAF;

9. vyjadřuje pochybnosti ohledně argumentu nákladové efektivnosti použitého v návrhu, neboť Úřad evropského veřejného žalobce potřebuje vytvořit specializovaná oddělení, pro každý členský stát jedno, a tato oddělení budou muset zevrubně znát příslušný vnitrostátní právní rámec, aby mohl úřad provádět efektivní vyšetřování a vést účinná stíhání; požaduje, aby byla provedena analýza s cílem odhadnout náklady, jaké bude mít pro rozpočet EU zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, a jakékoli případné nároky na rozpočty členských států; žádá, aby podobná analýza byla provedena také s cílem zjistit přínosy úřadu;

10. je znepokojen skutečností, že tento návrh vychází z předpokladu, že administrativní služby poskytované Eurojustem nebudou mít na tuto decentralizovanou agenturu žádné finanční ani personální dopady; domnívá se proto, že finanční výkaz je zavádějící; v této souvislosti upozorňuje na svůj požadavek, aby Komise předložila aktualizovaný finanční výkaz zohledňující potenciální změny, jež může tvůrce právních předpisů provést před dokončením legislativního procesu;

11. doporučuje, aby Komise podle ustanovení čl. 86 odst. 1 SFEU, na jehož základě může Rada vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce „z Eurojustu“, počítala s pouhým přesunem finančních zdrojů z úřadu OLAF do Úřadu evropského veřejného žalobce a aby Úřad evropského veřejného žalobce využil odborných znalostí zaměstnanců Eurojustu a přidané hodnoty, kterou vytvářejí;

12. zdůrazňuje, že nebylo jednoznačně řečeno, zda je Úřad evropského veřejného žalobce jako nově zřízená instituce vázán povinností snížit stav zaměstnanců, jak se plánuje u všech orgánů a institucí Unie; říká jasně, že takový přístup by neměl jeho podporu;

13. vyzývá Radu, aby vyjasnila pravomoci každé ze stávajících institucí odpovědných za ochranu finančních zájmů Unie; upozorňuje, že je nanejvýš důležité, aby byl vztah mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a dalších stávajících institucí, jako jsou Eurojust a OLAF, přesněji definován a jednoznačně vymezen; zdůrazňuje, že Úřad evropského veřejného žalobce by měl těžit z dlouhodobých odborných zkušeností úřadu OLAF s vedením vyšetřování jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie v oblastech týkajících se ochrany finančních zájmů Unie, mj. korupce; zdůrazňuje zejména, že Rada by měla vyjasnit, jak se vzájemně doplňuje činnost úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud jde o tzv. „vnitřní“ a „vnější“ vyšetřování; zdůrazňuje, že současný návrh Komise neobjasňuje ani vztah úřadu OLAF k Úřadu evropského veřejného žalobce, ani to, jakým způsobem mají být prováděna vnitřní vyšetřování v orgánech a institucích EU;

14. domnívá se, že by měla být provedena hlubší analýza souběžného fungování úřadu OLAF, agentury Eurojust a Úřadu evropského veřejného žalobce, aby se omezilo riziko střetu pravomocí; vyzývá Radu, aby vyjasnila příslušné pravomoci těchto institucí, označila jak potenciální sdílené pravomoci, tak nedostatky, a popřípadě navrhla, jak učinit nápravu;

15. žádá, aby vzhledem k tomu, že některé členské státy se pravděpodobně nebudou provádění návrhu o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce účastnit, byla provedena analýza s cílem vyjasnit, které útvary úřadu OLAF a kteří pracovníci mají být přeloženi do Úřadu evropského veřejného žalobce a kteří setrvají v úřadu OLAF; žádá, aby byly úřadu OLAF ponechány prostředky nezbytné pro provádění veškerých činností v rámci boje proti podvodům, které nespadají do mandátu Úřadu evropského veřejného žalobce;

16. upozorňuje, že v působnosti úřadu OLAF budou i nadále ty členské státy, které se neúčastní projektu Úřadu evropského veřejného žalobce, a že těmto státům by se mělo dostat rovnocenné úrovně procesních záruk;

17. žádá proto Komisi, aby mezi změny v nařízení o úřadu OLAF v důsledku vzniku Úřadu evropského veřejného žalobce zařadila i dostatečné procesní záruky, včetně možnosti soudního přezkumu vyšetřovacích opatření, která provedl úřad OLAF;

18. domnívá se, že povinnosti vnitrostátních orgánů informovat Úřad evropského veřejného žalobce o jakémkoli jednání, které by mohlo být trestným činem spadajícím do jeho působnosti, by měly odpovídat povinnostem platným na úrovni členských států, neměly by je přesahovat a měly by respektovat nezávislost těchto orgánů;

19. žádá, aby byl vytvořen zvláštní soubor pravidel na úrovni Unie s cílem zajistit harmonizovanou ochranu oznamovatelů;

20. vyjadřuje politování nad skutečností, že Úřad evropského veřejného žalobce není příslušný pro oblast závažných forem přeshraniční trestné činnosti, jako je organizovaná trestná činnost; vybízí Komisi, aby v tomto směru provedla posouzení dopadu;

21. vyzývá Radu, aby dále zlepšovala účinnost a účelnost příslušných soudů v členských státech, které jsou nezbytné pro úspěch projektu Úřadu evropského veřejného žalobce;

22. vítá představu začlenění Úřadu evropského veřejného žalobce do stávajících decentralizovaných struktur prostřednictvím účasti vnitrostátních pověřených žalobců jako „zvláštních poradců“; je si vědom potřeby dále rozšiřovat nezávislost pověřených žalobců ve vztahu k vnitrostátnímu soudnímu systému a transparentních postupů při jejich výběru, aby se zabránilo jakémukoli náznaku zvýhodňování ze strany Úřadu evropského veřejného žalobce;

23. domnívá se, že evropským pověřeným žalobcům a jejich zaměstnancům by měla být jednotným a efektivním způsobem poskytována odpovídající odborná příprava v oblasti trestního práva EU;

24. připomíná Radě a Komisi, že je nanejvýš důležité, aby Evropský parlament, spolutvůrce právních předpisů v oblasti hmotného a procesního trestního práva, byl i nadále zapojen do procesu vytváření Úřadu evropského veřejného žalobce a aby jeho postavení bylo řádně zohledňováno ve všech fázích tohoto procesu; za tímto účelem má v úmyslu udržovat časté styky s Komisí a s Radou s cílem úspěšně s nimi spolupracovat; plně si uvědomuje složitost úkolu a potřebu mít přiměřený čas na jeho realizaci, zavazuje se vyjádřit svůj postoj k budoucímu vývoji Úřadu evropského veřejného žalobce, a to v případě potřeby i prostřednictvím dalších průběžných zpráv;

25. vyzývá Radu, aby si ponechala potřebný čas k důkladnému posouzení návrhu Komise a aby se nesnažila ukončit jednání ve spěchu; zdůrazňuje, že je třeba se vyvarovat unáhleného přechodu k postupu posílení spolupráce;

26. pověřuje svého předsedu, aby požádal o pokračování posuzování návrhu společně s Radou;

27. upozorňuje Radu, že výše uvedené politické pokyny doplňuje technická příloha tohoto usnesení;

28. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

[1] Přijaté texty, P7_TA(2013)0444.
[2] Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ

Bod odůvodnění 22
Změna 1
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
(22) Trestné činy proti finančním zájmům Unie často úzce souvisí s jinou trestnou činností. V zájmu účinnosti řízení a s cílem zabránit případnému porušení zásady ne bis in idem by do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce měly spadat i trestné činy, které nejsou vnitrostátními právními předpisy přesně definovány jako trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, pokud je jejich skutková podstata totožná se skutkovou podstatou trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie a je s ní neoddělitelně spjata. V těchto smíšených případech, kdy převažuje trestný čin poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, by měl Úřad evropského veřejného žalobce vykonávat svou působnost po konzultacích s příslušnými orgány dotyčného členského státu. Převažující povaha by měla být stanovena na základě kritérií, jako například finanční dopad trestných činů na Unii a na vnitrostátní rozpočty, počet obětí či další okolnosti související se závažností trestné činnosti, nebo příslušné sankce.	(22) Trestné činy proti finančním zájmům Unie často úzce souvisí s jinou trestnou činností. S cílem zabránit případnému porušení zásady ne bis in idem by do působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce měly spadat i trestné činy, které nejsou vnitrostátními právními předpisy přesně definovány jako trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, pokud je jejich skutková podstata totožná se skutkovou podstatou trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie a je s ní spjata. V těchto smíšených případech, kdy převažuje trestný čin poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, by měl Úřad evropského veřejného žalobce vykonávat svou působnost po konzultacích s příslušnými orgány dotyčného členského státu. Převažující povaha by měla být stanovena na základě kritérií, jako například finanční dopad trestných činů na Unii a na vnitrostátní rozpočty, počet obětí či další okolnosti související se závažností trestné činnosti, nebo příslušné sankce.

Článek 13
Změna 2
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Pokud jsou trestné činy uvedené v článku 12 neoddělitelně spjaty s trestnými činy neuvedenými v článku 12 a jejich společné vyšetřování a stíhání je v zájmu řádného výkonu spravedlnosti, je Úřad evropského veřejného žalobce způsobilý i ve vztahu k těmto jiným trestným činům pod podmínkou, že trestné činy uvedené v článku 12 mají převládající charakter a ostatní trestné činy vycházejí ze stejné skutkové podstaty.	1. Pokud jsou trestné činy uvedené v článku 12 spjaty s trestnými činy neuvedenými v článku 12, je Úřad evropského veřejného žalobce způsobilý i ve vztahu k těmto jiným trestným činům za předpokladu, že jsou splněny následující kumulativní podmínky: – jeden konkrétní soubor skutečností představuje jak trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, tak jiné trestné činy; a – trestné činy poškozující finanční zájmy Unie mají převládající charakter, přičemž ostatní trestné činy jsou pouze doplňkového rázu; a – další stíhání a potrestání ostatních trestných činů by nebylo možné, pokud by tyto trestné činy nebyly souzeny spolu s trestnými činy, které poškozují finanční zájmy Unie.
Pokud tyto podmínky nejsou splněny, má členský stát způsobilý ve vztahu k ostatním trestným činům působnost i pro trestné činy uvedené v článku 12.	Pokud tyto podmínky nejsou splněny, má členský stát způsobilý ve vztahu k ostatním trestným činům působnost i pro trestné činy uvedené v článku 12.
2. Úřad evropského veřejného žalobce a vnitrostátní orgány pověřené trestním stíháním vedou společné konzultace, aby určily, který orgán je způsobilý podle odstavce 1. V případě potřeby je možné se pro snazší určení této působnosti obrátit na Eurojust v souladu s článkem 57.	2. Úřad evropského veřejného žalobce a vnitrostátní orgány pověřené trestním stíháním vedou společné konzultace, aby určily, který orgán je způsobilý podle odstavce 1. V případě potřeby je možné se pro snazší určení této působnosti obrátit na Eurojust v souladu s článkem 57.
3. V případě neshody mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány pověřenými trestním stíháním v otázce působnosti podle odstavce 1 rozhodne o doplňkové působnosti vnitrostátní justiční orgán způsobilý k rozhodnutí o rozdělení působnosti při stíhání na úrovni členských států.	3. V případě neshody mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a vnitrostátními orgány pověřenými trestním stíháním v otázce působnosti podle odstavce 1 rozhodne o doplňkové působnosti vnitrostátní justiční orgán způsobilý k rozhodnutí o rozdělení působnosti při stíhání na úrovni členských států.
4. Určení působnosti podle tohoto článku nepodléhá přezkumu.	4. Určení působnosti podle tohoto článku může podléhat přezkumu ze strany soudu určeného podle čl. 27 odst. 4 návrhu, a to z jeho vlastního podnětu.


Změna 3
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
(46) Na Úřad evropského veřejného žalobce by se měla vztahovat i obecná pravidla o transparentnosti platná pro agentury Unie, ale pouze s ohledem na jeho administrativní úkoly, aby žádným způsobem nedošlo k ohrožení požadavku na zachování důvěrnosti při jeho operativní činnosti. Stejně tak by měla respektovat požadavek na zachování důvěrnosti Úřadu evropského veřejného žalobce i správní šetření vedená evropským veřejným ochráncem práv.	(46) Na Úřad evropského veřejného žalobce by se měla vztahovat i obecná pravidla o transparentnosti platná pro agentury Unie; správní šetření vedená evropským veřejným ochráncem práv by měla respektovat požadavek na zachování důvěrnosti Úřadu evropského veřejného žalobce.

Článek 27
Změna 4
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Evropský veřejný žalobce a evropští pověření žalobci mají při stíhání a předkládání případu k soudu stejné pravomoci jako vnitrostátní veřejní žalobci, zejména pravomoc předkládat žalobní důvody, podílet se na dokazování a uplatňovat dostupné opravné prostředky.	1. Evropský veřejný žalobce a evropští pověření žalobci mají při stíhání a předkládání případu k soudu stejné pravomoci jako vnitrostátní veřejní žalobci, zejména pravomoc předkládat žalobní důvody, podílet se na dokazování a uplatňovat dostupné opravné prostředky.
2. Pokud příslušný evropský pověřený žalobce považuje vyšetřování za dokončené, předloží evropskému veřejnému žalobci stručné vylíčení případu s návrhem obžaloby a seznamem důkazů k přezkumu. Pokud evropský veřejný žalobce nenařídí odložení případu podle článku 28, pověří evropského pověřeného žalobce, aby případ předložil příslušnému vnitrostátnímu soudu i s obžalobou, popřípadě nařídí jeho došetření. Evropský veřejný žalobce může sám předložit případ příslušnému vnitrostátnímu soudu.	2. Pokud příslušný evropský pověřený žalobce považuje vyšetřování za dokončené, předloží evropskému veřejnému žalobci stručné vylíčení případu s návrhem obžaloby a seznamem důkazů k přezkumu. Pokud evropský veřejný žalobce nenařídí odložení případu podle článku 28 nebo pokud vydá pokyn, aby byla nabídnuta dohoda podle článku 29, a tato nabídka není přijata, pověří evropského pověřeného žalobce, aby případ předložil příslušnému vnitrostátnímu soudu i s obžalobou, popřípadě nařídí jeho došetření. Evropský veřejný žalobce může sám předložit případ příslušnému vnitrostátnímu soudu.
3. Obžaloba předložená příslušnému vnitrostátnímu soudu uvede důkazy, které budou při soudním řízení použity.	3. Obžaloba předložená příslušnému vnitrostátnímu soudu uvede důkazy, které budou při soudním řízení použity.
4. Evropský veřejný žalobce zvolí v úzké konzultaci s evropským pověřeným žalobcem, který případ předkládá, a s ohledem na řádný výkon spravedlnosti příslušnost soudu pro soudní řízení a určí příslušný vnitrostátní soud s přihlédnutím k těmto kritériím:	4. Příslušný vnitrostátní soud je určen na základě těchto kritérií, a to v uvedeném pořadí:
a) místo, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo v případě více trestných činů ke spáchání většiny trestných činů;	a) místo, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo v případě více trestných činů ke spáchání většiny trestných činů;
b) místo obvyklého bydliště obviněné osoby;	b) místo obvyklého bydliště obviněné osoby;
c) místo, kde se nacházejí důkazy;	c) místo, kde se nacházejí důkazy;
d) místo obvyklého bydliště přímých obětí.	d) místo obvyklého bydliště přímých obětí.
5. Pokud je to pro účely zpětného získání, následných správních opatření nebo sledování nezbytné, uvědomí evropský veřejný žalobce příslušné vnitrostátní orgány, zúčastněné osoby a příslušné orgány, instituce a agentury Unie o obžalobě.	5. Pokud je to pro účely zpětného získání, následných správních opatření nebo sledování nezbytné, uvědomí evropský veřejný žalobce příslušné vnitrostátní orgány, zúčastněné osoby a příslušné orgány, instituce a agentury Unie o obžalobě.

Článek 28
Změna 5
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Evropský veřejný žalobce odloží případ, pokud bude stíhání nemožné z jednoho z následujících důvodů:	1. Evropský veřejný žalobce odloží případ, pokud bude stíhání nemožné z jednoho z následujících důvodů:
a) úmrtí podezřelé osoby;	a) úmrtí podezřelé osoby;
b) vyšetřované jednání nepředstavuje trestný čin;	b) vyšetřované jednání nepředstavuje trestný čin;
c) amnestie nebo imunita udělená podezřelé osobě;	c) amnestie nebo imunita udělená podezřelé osobě;
d) uplynutí vnitrostátní zákonné promlčecí doby;	d) uplynutí vnitrostátní zákonné promlčecí doby;
e) podezřelá osoba již byla pravomocně zproštěna obžaloby nebo odsouzena na základě stejných skutečností v rámci Unie nebo byl již případ vyřešen v souladu s článkem 29.	e) podezřelá osoba již byla pravomocně zproštěna obžaloby nebo odsouzena na základě stejných skutečností v rámci Unie nebo byl již případ vyřešen v souladu s článkem 29;
	f) po proběhnutí úplného, komplexního a přiměřeného vyšetřování Úřadem evropského veřejného žalobce neexistuje dostatek relevantních důkazů.
2. Evropský veřejný žalobce může případ odložit z jednoho z následujících důvodů: a) trestný čin představuje méně závažný trestný čin podle vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 2013/XX/EU o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie; b) nedostatek potřebných důkazů.	2. Evropský veřejný žalobce může případ odložit, pokud trestný čin představuje méně závažný trestný čin podle vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici 2013/XX/EU o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie;
3. Úřad evropského veřejného žalobce může své odložené případy postoupit úřadu OLAF nebo příslušným vnitrostátním správním nebo justičním orgánům pro účely zpětného získání finančních prostředků, jiných následných správních opatření nebo sledování.	3. Úřad evropského veřejného žalobce může své odložené případy postoupit úřadu OLAF nebo příslušným vnitrostátním správním nebo justičním orgánům pro účely zpětného získání finančních prostředků, jiných následných správních opatření nebo sledování.
4. Pokud bylo vyšetřování zahájeno na základě informací předložených poškozenou stranou, Úřad evropského veřejného žalobce ji o tom uvědomí.	4. Pokud bylo vyšetřování zahájeno na základě informací předložených poškozenou stranou, Úřad evropského veřejného žalobce ji o tom uvědomí.

Článek 29
Změna 6
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Pokud případ není odložen a je to v zájmu řádného výkonu spravedlnosti, může Úřad evropského veřejného žalobce podezřelé osobě po nahrazení škody navrhnout, aby uhradila paušální pokutu, po jejímž zaplacení bude případ s konečnou platností odložen (dohoda). Pokud podezřelá osoba souhlasí, uhradí paušální pokutu Unii.	1. Pokud případ nemůže být odložen podle článku 28 a pokud by trest odnětí svobody byl nepřiměřený i v případě, že by dané jednání bylo během řízení u soudu plně prokázáno, může Úřad evropského veřejného žalobce podezřelé osobě po nahrazení škody navrhnout, aby uhradila paušální pokutu, po jejímž zaplacení bude případ s konečnou platností odložen (dohoda). Pokud podezřelá osoba souhlasí, uhradí paušální pokutu Unii.
2. Úřad evropského veřejného žalobce dohlíží na výběr finančních částek, které jsou součástí dohody.	2. Úřad evropského veřejného žalobce dohlíží na výběr finančních částek, které jsou součástí dohody.
3. Pokud je dohoda přijata a podezřelá osoba pokutu uhradí, Úřad evropského veřejného žalobce s konečnou platností případ odloží, oficiálně uvědomí příslušné vnitrostátní donucovací a justiční orgány a informuje o tom příslušné orgány, instituce a agentury Unie. 4. Odložení uvedené v odstavci 3 nepodléhá soudnímu přezkumu.	3. Pokud je dohoda přijata a podezřelá osoba pokutu uhradí, Úřad evropského veřejného žalobce s konečnou platností případ odloží, oficiálně uvědomí příslušné vnitrostátní donucovací a justiční orgány a informuje o tom příslušné orgány, instituce a agentury Unie.

Článek 30
Změna 7
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Důkazy předložené Úřadem evropského veřejného žalobce soudu, u něhož probíhá soudní řízení, budou k případu připuštěny bez jakéhokoli ověření či podobného právního procesu i tehdy, pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu daného soudu stanoví jiná pravidla pro sběr či předkládání důkazů, pokud soud dojde k názoru, že připuštění těchto důkazů neovlivní nepříznivě spravedlivý proces ani právo na obhajobu zakotvené ve článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie.	1. Důkazy předložené Úřadem evropského veřejného žalobce soudu, u něhož probíhá soudní řízení, budou k případu připuštěny, pokud soud dojde k názoru, že připuštění těchto důkazů neovlivní nepříznivě spravedlivý proces ani právo na obhajobu zakotvené v Listině základních práv Evropské unie a povinnosti členských států podle článku 6 SEU.
2. Pokud jsou důkazy připuštěny, nebude tím dotčena působnost vnitrostátních soudů k nezávislému posouzení důkazů předložených při soudním řízení Úřadem evropského veřejného žalobce.	2. Pokud jsou důkazy připuštěny, nebude tím dotčena působnost vnitrostátních soudů k nezávislému posouzení důkazů předložených při soudním řízení Úřadem evropského veřejného žalobce.

Článek 33
Změna 8
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Podezřelé a obviněné osoby, kterých se řízení Úřadu evropského veřejného žalobce týká, mají v souladu s vnitrostátními právními předpisy právo při výslechu nevypovídat o trestných činech, z jejichž spáchání jsou podezřelé, a jsou informovány o tom, že nejsou povinny proti sobě svědčit.	1. Podezřelé a obviněné osoby, kterých se řízení Úřadu evropského veřejného žalobce týká, mají právo při výslechu nevypovídat o trestných činech, z jejichž spáchání jsou podezřelé, a jsou informovány o tom, že nejsou povinny proti sobě svědčit.
2. Podezřelé a obviněné osoby se považují za nevinné, dokud není podle vnitrostátních právních předpisů prokázána jejich vina.	2. Podezřelé a obviněné osoby se považují za nevinné, dokud není prokázána jejich vina.

Článek 34
Změna 9
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
Každá osoba podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestného činu v působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce má v souladu s vnitrostátními právními předpisy právo na bezplatnou nebo částečně bezplatnou právní pomoc ze strany vnitrostátních orgánů, pokud nemá dostatečné prostředky na její zaplacení.	Každá osoba podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestného činu v působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce má právo na bezplatnou nebo částečně bezplatnou právní pomoc ze strany vnitrostátních orgánů, pokud nemá dostatečné prostředky na její zaplacení.

Článek 36
Změna 10
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
1. Při přijímání procesních opatření v rámci výkonů své funkce je Úřad evropského veřejného žalobce pro účely soudního přezkumu považován za vnitrostátní orgán.	Pro účely soudního přezkumu je Úřad evropského veřejného žalobce považován za vnitrostátní orgán s ohledem na veškerá procesní opatření, která přijímá v rámci své funkce před příslušným soudem. S ohledem na veškeré další jednání či opomenutí Úřadu evropského veřejného žalobce je tento úřad považován za instituci Unie.
2. Pokud jsou podle tohoto nařízení použitelná ustanovení vnitrostátních právních předpisů, nejsou pro účely článku 267 Smlouvy tato ustanovení považována za ustanovení právních předpisů Unie.


Změna 11
Návrh nařízení	Pozměňovací návrh
Správní činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce podléhají šetření evropského veřejného ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy.	Úřad evropského veřejného žalobce podléhá šetření evropského veřejného ochránce práv ve vztahu k případům nesprávného úředního postupu v souladu s článkem 228 Smlouvy.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce představuje pokrok v procesu spolupráce mezi členskými státy v oblasti spravedlnosti v trestních věcech. Evropský parlament se vyzývá, aby se vyjádřil k legislativnímu návrhu, který ve fázi fiskální konsolidace odráží konkrétní požadavek občanů na ochranu finančních zájmů Evropské unie. Pět set milionů EUR, které jsou každoročně vyvedeny z prostředků na výdaje na sociální zabezpečení a veřejné služby, si zaslouží odpověď na celoevropské úrovni.

Cílem tohoto dokumentu je připravit v souladu s podmínkami stanovenými v Lisabonské smlouvě řadu návrhů a předložit přesná politická doporučení týkající se znění navrhovaného Komisí, které budou moci být předmětem pečlivého hodnocení ze strany Rady. Přáním zpravodaje je široké zapojení Evropského parlamentu do diskuse a do rozhodování o přezkoumávaném návrhu a podrobná úvaha spolutvůrce právních předpisů o daných připomínkách a řešeních.

Zpravodaj se rovněž domnívá, že vhodná bude koordinace s organizacemi Eurojust, OLAF a Europol, která doplní trestní stíhání, a to z hlediska plné soudní spolupráce v trestních věcech, která v případě potřeby spojí v jediném orgánu klíčové vnitrostátní zkušenosti s účastí všech členských států.

Uvádí zejména nezbytnost revidovat opravné prostředky pro určení příslušného soudu, pro různé druhy trestné činnosti spadající do doplňkové působnosti úřadu, pro opatření při vyšetřování, pro přípustnost důkazů a pro ukončení vyšetřování.

Pokud jde o procesní záruky, připomíná mimo jiné řadu zásad a práv, která posilují ochranu vyšetřovaných, aniž by tím oslabovaly určovací žalobu a postih za trestné činy.

Zpravodaj nakonec navrhuje pružnou a lehkou strukturu, která zaručí vysokou míru nezávislosti, zkušenosti a odbornosti a umožní skloubení požadavku na rychlá rozhodnutí s požadavkem na přesné vyšetřování a znalostí vnitrostátních podmínek, v nichž jsou páchány trestné činy.

STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu(*) (18. 2. 2014)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce
(COM(2013)0534 – C7 – 0000/2014 – 2013/0255(APP))

Navrhovatelka:(*) Ingeborg Gräßle(*) Přidružený výbor – článek 50 jednacího řádu

PA_Consent_Interim

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto návrhy:

Doporučení

1. podporuje přístup Komise, která chce soustředit působnost a mandát Úřadu evropského veřejného žalobce na ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům a jiným protiprávním činnostem, které poškozují rozpočet EU, jak je uvedeno v článku 86 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

2. vyzývá Radu, aby vyjasnila pravomoci všech stávajících orgánů odpovědných za ochranu finančních zájmů Unie; zdůrazňuje, že je nanejvýš důležité, aby byl vztah mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a dalšími existujícími orgány, jako jsou Eurojust a OLAF, přesněji definován a jednoznačně vymezen; zdůrazňuje, že pokud jde o úřad OLAF, Úřad evropského veřejného žalobce by měl využívat jeho dlouhodobých odborných zkušeností s vedením vyšetřování jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie v oblastech týkajících se ochrany finančních zájmů Unie, včetně korupce; zdůrazňuje zejména, že Rada by měla objasnit doplňování činností úřadu OLAF a Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud jde o „vnitřní“ a „vnější“ vyšetřování; zdůrazňuje, že současný návrh Komise neobjasňuje ani vztah úřadu OLAF k Úřadu evropského veřejného žalobce, ani to, jakým způsobem mají být prováděna vnitřní vyšetřování v rámci orgánů EU; žádá v této souvislosti, aby byly provedeny změny čl. 11 písm. a) protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie a článku 19 služebního řádu úředníků Evropské unie s cílem zajistit, aby úředníci EU měli stejné postavení jako ostatní občané Unie, a umožnit tak bezprostřední zásahy ze strany Úřadu evropského veřejného žalobce;

3. domnívá se, že by měla být provedena hlubší analýza souběžného fungování úřadu OLAF, agentury Eurojust a Úřadu evropského veřejného žalobce, aby se omezilo riziko střetu kompetencí; vyzývá Radu, aby vyjasnila příslušné pravomoci těchto orgánů, identifikovala potenciální sdílené pravomoci a nedostatky a případně navrhla nápravná opatření;

4. zdůrazňuje zároveň, že by měly být dále určeny a vyjasněny doplňkové a pomocné pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů a Úřadu evropského veřejného žalobce, aby se zabránilo neúčelnému a nákladnému překrývání činností na obou úrovních; požaduje, aby byla v tomto smyslu provedena analýza; vybízí Radu, aby zvážila, zda by nemělo být zavedeno evokační právo, které by zajišťovalo, že donucovací orgány členských států musí být Úřadem evropského veřejného žalobce informovány o jeho vyšetřováních a musí jim být svěřena možnost vyšetřit a stíhat trestné činy, které mají dopady na finanční zájmy Unie, a to i v případech, kdy Úřad evropského veřejného žalobce doposud nezahájil vyšetřování nebo takové vyšetřování odložil ad acta;

5. považuje postup jmenování evropského veřejného žalobce, jak je stanoven v návrhu Komise, za nedemokratický a neprůhledný; požaduje, aby byla Evropskému parlamentu svěřena ústřední úloha v postupu jmenování, a především právo jmenovat polovinu členů výběrové komise, která sestavuje užší seznam kandidátů; poukazuje na to, že v zájmu zajištění nezávislosti by měl být hlavní žalobce jmenován na základě vzájemné dohody mezi Parlamentem a Radou; navrhuje, aby do nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce byly zahrnuty formální postupy pro odvolání evropského veřejného žalobce; v této souvislosti považuje ustanovení v článku 8 stávajícího návrhu Komise za nedostatečná;

6. vítá myšlenku začlenit Úřad evropského veřejného žalobce do stávajících decentralizovaných struktur prostřednictvím účasti vnitrostátních pověřených žalobců jako „zvláštních poradců“; vnímá potřebu dále upřesnit nezávislost pověřených žalobců vůči vnitrostátnímu soudnictví a transparentní postupy při jejich výběru, aby se zabránilo jakémukoli náznaku zvýhodňování ze strany Úřadu evropského veřejného žalobce; vyzývá k provedení rozboru, který by vyhodnotil náklady zavedení Úřadu evropského veřejného žalobce pro rozpočet EU a jeho případné nepřímé dopady na rozpočty členských států; vyzývá k tomu, aby tento rozbor vyhodnotil také jeho přínosy;

7. žádá, aby vzhledem k tomu, že některé členské státy se pravděpodobně nebudou provádění návrhu o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce účastnit, byla provedena analýza s cílem vyjasnit, které útvary a kteří pracovníci úřadu OLAF mají být převedeni k Úřadu evropského veřejného žalobce a kteří setrvají u úřadu OLAF; žádá, aby byly úřadu OLAF i nadále poskytovány prostředky nezbytné pro provádění činností v rámci boje proti podvodům, které nespadají do mandátu Úřadu evropského veřejného žalobce;

8. poukazuje na skutečnost, že úřad OLAF bude i nadále příslušný vůči těm členským státům, které se nepřipojí ke zřizování Úřadu evropského veřejného žalobce, a že by jim měla být poskytnuta obdobná úroveň procesněprávní ochrany;

9. vyzývá tudíž Komisi, aby do revize nařízení o úřadu OLAF začlenila společně se změnami vyplývajícími ze zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce také dostatečné procesněprávní záruky, včetně možnosti soudního přezkumu opatření přijatých úřadem OLAF v rámci vyšetřování;

10. vyzývá Radu a Komisi, aby vyjasnily, jak by Úřad evropského veřejného žalobce fungoval a byl financován v případě, že by byl návrh Komise proveden postupem posílené spolupráce, jak jej umožňují článek 20 a články 326–334 SFEU;

11. vyzývá Radu, aby při co nejdůslednějším respektování právního státu zohlednila následující doporučení:

a. Úřad evropského veřejného žalobce by měl důsledně zachovávat pravidla přirozené spravedlnosti (ekvity), přičemž je třeba ex ante vyjasnit zásadu legality; Úřad evropského veřejného žalobce by měl stíhat každý trestný čin v rámci své působnosti, a to na základě transparentních a objektivních kritérií, která určují, který soud bude příslušný;

b. věcná působnost, a především pak působnost doplňková, Úřadu evropského veřejného žalobce by měla být definována co nejpřesněji a zcela jednoznačně s cílem zaručit jednotné uplatňování v každém členském státě a umožnit Úřadu evropského veřejného žalobce účinně vykonávat svůj mandát, přičemž by tato věcná působnost by měla být nerozlučně spjata s ochranou finančních zájmů Unie; za tímto účelem navrhuje Parlament pečlivé přezkoumání definice doplňkové působnosti Úřadu stanovené v článku 13 návrhu Komise;

c. vyšetřovací nástroje, které bude mít Úřad evropského veřejného žalobce k dispozici, by měly být homogenní a měly by být založeny na právních předpisech EU platných v celém jednotném prostoru svobody, bezpečnosti a práva; kromě toho by měly být rovněž kompatibilní s právem členského států, v němž je údajný trestný čin stíhán;

d. měl být vytvořen zvláštní soubor pravidel na úrovni Unie určených k posílení ochrany osobních údajů a zajištění harmonizované ochrany oznamovatelů;

e. vyšetřovací nástroje zvláště narušující soukromí by měly být používány jen na základě soudního povolení vydaného příslušnými vnitrostátními soudy v souladu s harmonizovanými a co nejvíce sblíženými normami a kritérii na úrovni Unie; proti rozhodnutím, která se způsobem narušujícím soukromí dotýkají základních svobod jednotlivců, by mělo být možné odvolání k soudům vyšších instancí a nakonec k Soudnímu dvoru Evropské unie;

f. přípustnost důkazů shromážděných Úřadem evropského veřejného žalobce v rozporu s vnitrostátními právními předpisy, jak je stanoveno v bodu odůvodnění 32 a v článku 30 návrhu Komise, by měla být důrazně odmítnuta, aby se zabránilo souběžnému uplatňování dvou rozdílných druhů práva v členských státech, aby byla ochráněna procesní práva dotčených osob a byla posílena právní jistota činností Úřadu evropského veřejného žalobce;

g. pokud má být Úřad evropského veřejného žalobce schopen vést svá vyšetřování úspěšně, musí mít důkladné znalosti o právních systémech dotčených zemí; organizační struktura Úřadu evropského veřejného žalobce by proto měla zajišťovat, aby měl úřad na centrální úrovni odborné znalosti o právních systémech každého členského státu, včetně příslušných procesních a základních práv; tato organizační struktura by měla respektovat zásadu nákladové efektivnosti a mít jen omezený dopad na rozpočet EU;

h. proti rozhodnutím Úřadu evropského veřejného žalobce ohledně volby soudní příslušnosti, odložení případu a transakcím by mělo být možné odvolání k soudům vyšší instance a nakonec k Soudnímu dvoru Evropské unie;

i. povinnosti vnitrostátních orgánů informovat Úřad evropského veřejného žalobce o jakémkoli jednání, které by mohlo být trestným činem spadajícím do jeho působnosti, by měly odpovídat povinnostem platným na úrovni členských států, neměly by je přesahovat a měly by respektovat nezávislost těchto orgánů;

j. mělo by být zajištěno dodržování zásady ne bis in idem;

12. s politováním konstatuje, že návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce nedoprovází ani návrh na zřízení Evropského trestního soudu jakožto specializovaného soudu připojeného k Tribunálu, který by byl zaveden na základě článku 257 SFEU, ani návrh na evropský rámec procesního práva; požaduje, aby byla v tomto smyslu provedena analýza;

13. žádá, aby byla v rozpočtu EU zřízena rozpočtová položka za účelem poskytnutí právní pomoci pro nemajetné osoby stíhané Úřadem evropského veřejného žalobce;

14. zdůrazňuje, že veškeré činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce by měly vzájemně sladit potřebu právní jistoty s ochranou osobních údajů a měly by odpovídat nejvyšším standardům v oblasti práv obhajoby, při zohlednění skutečnosti, že „cestovní mapa“ pro procesněprávní záruky v trestním řízení doposud nebyla dokončena a že se pro účely těchto práv pouze odkazuje vnitrostátní právní řády; požaduje, aby byla při náboru pracovníků Úřadu evropského veřejného žalobce zajištěna zeměpisná a genderová rovnováha, a to na všech hierarchických úrovních;

15. vyzývá Radu, aby během jednání o legislativním návrhu na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce úzce spolupracovala s Parlamentem; je přesvědčen, že během jednání budou zásady obsažené v návrhu Komise – který vychází z komplexního posouzení dopadů, včetně srovnávací analýzy existujících právních systémů a zelené knihy – tvořit základ pro otevřenou a transparentní diskusi mezi členskými státy a přinesou konstruktivní inspiraci pro zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce;

16. vyzývá Radu, aby si vyhradila čas nezbytný pro důkladné vyhodnocení návrhu Komise a aby neukončovala jednání ve spěchu; zdůrazňuje, že je třeba vyhnout se předčasnému přechodu na postup posílené spolupráce;

17. vyzývá Radu, aby dále zlepšovala účinnost a účelnost příslušných soudů v členských státech, které jsou nezbytné pro úspěch projektu Úřadu evropského veřejného žalobce.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	18.2.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	21 4 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Marta Andreasen, Inés Ayala Sender, Zigmantas Balčytis, Ryszard Czarnecki, Tamás Deutsch, Martin Ehrenhauser, Jens Geier, Gerben-Jan Gerbrandy, Ingeborg Gräßle, Rina Ronja Kari, Bogusław Liberadzki, Jan Mulder, Monika Panayotova, Crescenzio Rivellini, Paul Rübig, Petri Sarvamaa, Theodoros Skylakakis, Georgios Stavrakakis, Michael Theurer
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Philip Bradbourn, Karin Kadenbach, Marian-Jean Marinescu
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Peter Jahr, Iosif Matula, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Marie-Thérèse Sanchez-Schmid

STANOVISKO Rozpočtového výboru (22. 1. 2014)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce
(COM(2013)0534 – C7-0000/2013 – 2013/0255(APP))

Navrhovatel: Alain Lamassoure

PA_Consent_Interim

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto návrhy:

Body odůvodnění

A. vzhledem k tomu, že podle Smluv mají EU a členské státy sdílenou odpovědnost za ochranu finančních zájmů Unie a boj proti podvodům a že k dosažení těchto cílů je nezbytně nutná úzká spolupráce Komise a členských států;

B. vzhledem k tomu, že členské státy nesou prvořadou odpovědnost za plnění asi 80 % rozpočtu Unie a za výběr vlastních zdrojů, jak stanoví rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom[1], které bude zanedlouho nahrazeno rozhodnutím Rady o Komisí předloženém pozměněném návrhu rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie (COM(2011)0739);

C. připomíná, že stejně tak důležité je zajistit ochranu finančních zájmů Unie jak při výběru zdrojů EU, tak pokud jde o výdaje;

Doporučení

1. bere na vědomí myšlenku využít pro Úřad evropského veřejného žalobce stávající struktury jako postup, který podle očekávání Komise nebude znamenat pro Unii ani její členské státy žádné vysoké nové náklady, administrativní činnosti úřadu totiž zajistí Eurojust a lidské zdroje poskytnou stávající subjekty, například OLAF;

2. vyjadřuje pochybnosti ohledně argumentu nákladové efektivnosti použitého v návrhu, neboť Úřad evropského veřejného žalobce potřebuje vytvořit specializovaná oddělení, pro každý členský stát jedno, a tato oddělení musí důkladně znát příslušný vnitrostátní právní rámec, aby mohl provádět účinné vyšetřování a vést účinné stíhání;

3. lituje skutečnosti, že návrh neobsahuje přehled lidských zdrojů, které úřad OLAF potřebuje k plnění úkolů týkajících se boje proti podvodům v oblastech, jež nebudou spadat do působnosti evropského veřejného žalobce;

4. dále vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že některé členské státy tento evropský přístup nepodpoří nebo se na něm nebudou podílet; varuje, že jakákoli neúčast členských států povede k vytváření dvojích struktur, a v důsledku toho budou zapotřebí další zdroje;

5. je znepokojen skutečností, že tento návrh vychází z předpokladu, že administrativní služby poskytované Eurojustem nebudou mít na tuto decentralizovanou agenturu žádné finanční ani personální dopady; domnívá se proto, že finanční výkaz je zavádějící; v této souvislosti zdůrazňuje svůj požadavek, aby Komise předložila aktualizovaný finanční výkaz zohledňující potenciální změny, jež může tvůrce právních předpisů provést před dokončením legislativního procesu;

6. nedostal žádnou jasnou informaci o tom, zda je Úřad evropského veřejného žalobce jako nově zřízená instituce vázán povinností snížit stav zaměstnanců, jak se plánuje u všech orgánů a institucí Unie; takový přístup by nepodpořil;

7. považuje za zásadní navázat co největší součinnost mezi Úřadem evropského veřejného žalobce, úřadem OLAF, Eurojustem a příslušnými orgány v členských státech, a zdůrazňuje, že je zapotřebí neustálé úzké spolupráce mezi těmito subjekty;

8. zdůrazňuje význam kontrol zákonnosti veškerých opatření a kroků prováděných Úřadem evropského veřejného žalobce; je přesvědčen, že tyto kontroly zákonnosti může provádět pouze Evropský soudní dvůr; zároveň si je plně vědom toho, že je u tohoto orgánu ve fázi projednávání více než 2 000 případů, což bude vyžadovat zvýšení efektivity jeho činnosti, aby se dokázal vypořádat s novými i dosud nedokončenými úkoly;

9. se znepokojením si všímá navrhované struktury Úřadu evropského veřejného žalobce, jež může vést k překrývání a konkurenci struktur, k násobení a tříštění úkolů a k problémům s konkrétní odpovědností, což by mohlo ohrozit jeho právní důvěryhodnost;

10. vzhledem k výše zmíněným právním pochybnostem proto navrhuje, aby příslušný výbor zvážil odklad svého čtení týkajícího se tohoto návrhu až na dobu po volbách do Evropského parlamentu, a to s cílem více zapojit do jeho projednávání ostatní dotčené výbory a zajistit, aby návrh náležitě zohledňoval nejen zásadu subsidiarity, ale také právní vhodnost navrhovaného právního rámce;

11. zdůrazňuje, že jakýmkoli rozhodnutím legislativního orgánu ve věci tohoto návrhu nařízení nesmí být dotčena rozhodnutí rozpočtového orgánu v rámci ročního rozpočtového procesu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	22.1.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	27 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Richard Ashworth, Zuzana Brzobohatá, Jean-Luc Dehaene, Isabelle Durant, José Manuel Fernandes, Věra Flasarová, Eider Gardiazábal Rubial, Salvador Garriga Polledo, Ivars Godmanis, Lucas Hartong, Monika Hohlmeier, Sidonia Elżbieta Jędrzejewska, Ivailo Kalfin, Jan Kozłowski, Alain Lamassoure, George Lyon, Jan Mulder, Juan Andrés Naranjo Escobar, Andrej Plenković, Dominique Riquet, László Surján, Helga Trüpel, Oleg Valjalo, Derek Vaughan, Angelika Werthmann
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Maria Da Graça Carvalho, Peter Šťastný, Georgios Stavrakakis

[1] Úř. věst. L 163, 23.6.2007, s. 17.

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (12. 2. 2014)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce
(COM(2013)0534 – C7-0000/2014 – 2013/0255(APP))

Navrhovatelka: Evelyn Regner

PA_Consent_Interim

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto návrhy:

Body odůvodnění

A. vzhledem k tomu, že zásada vzájemného uznávání by se měla stát základním kamenem soudní spolupráce v trestních věcech a měla by být považována za hybnou sílu integrace evropských trestněprávních předpisů;

Doporučení

1. vyzývá Radu, aby při posuzování návrhu Komise zohlednila tato doporučení:

i) kritéria, jimiž se řídí doplňková působnost Úřadu evropského veřejného žalobce podle článku 13 uvedeného návrhu, by měla být jasně definována předem. Zejména

a) v případě trestných činů uvedených v článku 13 by se mělo jednat pouze o trestné činy uvedené v legislativních aktech Unie;

b) tyto trestné činy by měly být považovány za „neoddělitelně spjaté“ s trestnými činy uvedenými v článku 12, kdykoli napomáhají jejich páchání nebo jsou spáchány s cílem zajistit jejich beztrestnost;

c) podmínka, aby trestné činy uvedené v článku 12 měly převládající charakter, by měla zahrnovat také kvalitativní – a nikoli pouze kvantitativní – posouzení;

d) podmínka, aby trestné činy uvedené v článku 13 vycházely ze stejné skutkové podstaty, by měla být vypuštěna, aby se doplňková působnost vztahovala jak na případy, kdy stejný pachatel spáchá několik samostatných trestných činů, tak na případy, kdy jeden jediný čin je trestným činem porušujícím několik různých ustanovení;

ii) vztahy Úřadu evropského veřejného žalobce s Eurojustem, Europolem a úřadem OLAF by měly být regulovány v nejvyšší možné míře v nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Dohody uvedené v článku 57 a 58 návrhu by se proto měly týkat pouze čistě praktických opatření;

iii) v žádném případě nesmí Úřad evropského veřejného žalobce vykonávat svou pravomoc v případě, že se jedná o trestné činy spáchané před tím, než se stane plně funkčním. V tomto smyslu by měl být změněn článek 71 návrhu;

iv) v zájmu větší právní jistoty musí být příslušný soud určen ex ante v souladu se zásadou příslušnosti. V tomto smyslu by měl být změněn článek 27 návrhu;

vi) má-li se předejít spekulativnímu výběru jurisdikce, je nutné zajistit jednotu vyšetřovacích nástrojů a jejich slučitelnost se soudními systémy členských států;

2. vítá skutečnost, že podle režimu platného pro mimosmluvní odpovědnost Úřadu evropského veřejného žalobce je pro rozhodování sporů o náhradě škody příslušný Soudní dvůr, a to ve znění podobném článku 268 SFEU; poukazuje však na skutečnost, že o žalobách na určení mimosmluvní odpovědnosti Úřadu evropského veřejného žalobce a žalobách na zrušení jeho procesních opatření, včetně žalob, z nichž může vyplývat právo na náhradu škody, by rozhodovaly dva různé soudy, tedy na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni;

3. vyzývá Komisi, aby pro Úřad evropského veřejného žalobce a Eurojust vypracovala ucelený legislativní rámec, který by zohledňoval jejich odlišné funkce zakotvené v článcích 85 a 86 SFEU;

4. doporučuje, aby Komise podle ustanovení čl. 86 odst. 1 SFEU, na jehož základě může Rada vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce „z Eurojustu“, naplánovala prostý přesun finančních zdrojů do Úřadu evropského veřejného žalobce z úřadu OLAF a aby Úřad evropského veřejného žalobce využil odborných znalostí a přidané hodnoty zaměstnanců Eurojustu;

5. naléhavě vyzývá Komisi, aby v případě, že mají členské státy výjimku, nebo v případě posílené spolupráce navázané podle čl. 86 odst. 1 SFEU předložila vhodné návrhy s cílem regulovat soudní spolupráci mezi zúčastněnými a nezúčastněnými členskými státy, a to se zvláštním ohledem na případy, kdy jsou spáchány přeshraniční trestné činy nebo kdy pachatelé pocházejí z nezúčastněných členských států;

6. lituje, že na základě aktuálních zkušeností vzájemného uznávání lze těžko očekávat, že budou členské státy ochotny uznávat a připouštět důkazy, které byly shromážděny v jiných členských státech na základě podstatně odlišných norem; zdůrazňuje, že rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy členských států jsou obzvláště markantní, pokud jde o zvláštní vyšetřovací metody, neboť se často stává, že v některých členských státech je určitá metoda striktně regulována, zatímco v ostatních není regulována vůbec;

7. zastává názor, že kdykoli se budou projednávat záležitosti týkající se ochrany finančních zájmů Unie, mohl by se Úřad evropského veřejného žalobce připojit ke kolegiu Eurojustu jako jeho zvláštní člen;

8. domnívá se, že oblast uplatňování vnitrostátního procesního práva by měla být důkladně prozkoumána, a případně omezena, neboť variabilita v souvislosti s pravomocemi Úřadu evropského veřejného žalobce by narušovala jeho výkonnost, podněcovala by ke spekulativnímu výběru jurisdikce a poškozovala by práva podezřelé nebo obviněné osoby;

9. domnívá se, že evropským pověřeným žalobcům a jejich zaměstnancům by měla být jednotným a efektivním způsobem poskytována odpovídající odborná příprava v oblasti trestního práva EU;

10. vítá kurzy odborné právnické přípravy, které společně pořádá Evropská asociace právních zástupců v trestním řízení (ECBA) a Akademie evropského práva (ERA), a podporuje speciální kurzy zaměřené na zkvalitnění obhajoby v trestních řízeních zahájených Úřadem evropského veřejného žalobce.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	11.2.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	19 4 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Raffaele Baldassarre, Sebastian Valentin Bodu, Françoise Castex, Christian Engström, Marielle Gallo, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Klaus-Heiner Lehne, Antonio López-Istúriz White, Antonio Masip Hidalgo, Alajos Mészáros, Bernhard Rapkay, Evelyn Regner, Francesco Enrico Speroni, Alexandra Thein, Cecilia Wikström, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Eva Lichtenberger, Angelika Niebler, József Szájer, Axel Voss
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Sylvie Guillaume, Jan Mulder, Jaroslav Paška

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	20.2.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	34 7 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Jan Philipp Albrecht, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Salvatore Caronna, Philip Claeys, Carlos Coelho, Ioan Enciu, Frank Engel, Kinga Gál, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Louis Michel, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Renate Sommer, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Cecilia Wikström, Janusz Wojciechowski, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování	Michael Cashman, Cornelis de Jong, Mariya Gabriel, Franziska Keller, Jean Lambert, Marian-Jean Marinescu, Juan Andrés Naranjo Escobar, Salvador Sedó i Alabart
Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování	Zdravka Bušić, Ingeborg Gräßle, Constanze Angela Krehl

Právní upozornění - Ochrana soukromí