Postup : 2013/2155(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0148/2014

Předložené texty :

A7-0148/2014

Rozpravy :

PV 10/03/2014 - 16
CRE 10/03/2014 - 16

Hlasování :

PV 11/03/2014 - 9.25
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2014)0203

ZPRÁVA     
PDF 202kWORD 142k
27. 2. 2014
PE 524.641v02-00 A7-0148/2014

o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7 jednacího řádu) v letech 2011–2013

(2013/2155(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajka: Sophia in ‘t Veld

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7 jednacího řádu) v letech 2011–2013

(2013/2155(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na články 1, 10 a 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–    s ohledem na článek 11 SEU a na povinnost orgánů EU udržovat otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností,

–    s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 41 (právo na řádnou správu) a 42 (právo na přístup k dokumentům) této listiny,

–    s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

–    s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1700/2003 ze dne 22. září 2003, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti(2),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o přístupu veřejnosti k dokumentům za období 2009–2010(3),

–    s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a judikaturu Tribunálu, pokud jde o přístup k dokumentům, zejména s ohledem na rozsudky Soudního dvora ve věcech Access Info Europe (věc C-280/11 P), Donau Chemie (C-536/11), IFAW v. Komise (C-135/11)(4), My Travel (C-506/08 P), Turco (spojené věci C-39/05 P a C-52/05 P), a na rozsudky Tribunálu ve věcech In ‘t Veld v. Rada (T-529/09), Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10), Jordana (T-161/04) a CDC (T-437/08),

–    s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 30. dubna 2008 (COM(2008)0229),

–    s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise dne 20. března 2011 (COM(2011)0137),

–    s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům z roku 2008,

–    s ohledem na výroční zprávy Rady, Komise a Evropského parlamentu o přístupu k dokumentům za rok 2011 a 2012 předložené v souladu s článkem 17 nařízení (ES) č. 1049/2001,

–    s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí z roku 2010,

–    s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. listopadu 2002 mezi Evropským parlamentem a Radou o přístupu Evropského parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky,

–    s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 14. září 2011 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(5), ze dne 15. července 2013 o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012(6) a ze dne 17. prosince 2009 o potřebném zdokonalení právního rámce, pokud jde o přístup k dokumentům v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost (nařízení (ES) č. 1049/2001)(7),

–    s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv za rok 2012,

–    s ohledem na článek 48 a čl. 104 odst. 7 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0148/2014),

A.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva je v platnosti již čtyři roky; vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU stanoví ústavní rámec pro transparentnost orgánů a institucí EU a dále základní právo občanů EU a každé fyzické či právnické osoby usazené v některém z členských států na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů EU; vzhledem k tomu, že toto právo by mělo být uplatňováno v souladu s obecnými zásadami a omezeními, která jsou stanovena v nařízeních přijatých Parlamentem a Radou;

B.   vzhledem k tomu, že článek 298 SFEU zajišťuje otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

C.  vzhledem k tomu, že obecně platí, že přístup k legislativním dokumentům by měl být umožněn v plném rozsahu a že by měly být zúženy výjimky týkající se přístupu k nelegislativním dokumentům;

D. vzhledem k tomu, že transparentnost je nezbytná pro demokratickou Evropskou unii, v níž se občané mohou plně zapojit do demokratického procesu a vykonávat veřejnou kontrolu; vzhledem k tomu, že transparentní správa je v zájmu občanů, boje proti korupci a legitimity politického systému a právních předpisů Unie;

E.  vzhledem k tomu, že široký přístup veřejnosti k dokumentům je důležitým prvkem životaschopné demokracie;

F.   vzhledem k tomu, že ve zdravé demokracii by občané neměli být nuceni spoléhat se na oznamovatele, aby zajistili transparentnost pravomocí a činností svých vlád;

G.  vzhledem k tomu, že občané mají právo vědět, jak funguje postup rozhodování, jakou činnost vyvíjejí jejich zástupci, volat své zástupce k odpovědnosti a vědět, jak jsou rozdělovány a vynakládány veřejné finanční prostředky;

H.  vzhledem k tomu, že správa Unie dosud řádně neuplatňuje právní předpisy EU o přístupu k dokumentům; vzhledem k tomu, že správní orgány uplatňují výjimky stanovené v nařízení (ES) č. 1049/2001 rutinně, a nikoliv výjimečně;

I.    vzhledem k tomu, že z judikatury vyplývá, že pokud se některý orgán rozhodne odepřít přístup k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit zájem chráněný výjimkou stanovenou v článku 4 nařízení č. 1049/2001 (viz věc In ‘t Veld v. Rada(8));

J.    vzhledem k tomu, že konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu nelze založit na pouhé obavě, že občanům EU budou zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, čímž by mohly vzniknou pochybnosti o legalitě této činnosti (viz In ‘t Veld v. Rada(9));

K.  vzhledem k tomu, že šest z deseti nejdůležitějších případů, jimiž se evropský veřejný ochránce práv zabýval v roce 2012, se týkalo transparentnosti;

L.   vzhledem k tomu, že statistické údaje o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 ukazují snížení počtu původních žádostí u všech tří orgánů;

M.  vzhledem k tomu, že počet konkrétních požadovaných dokumentů se v Parlamentu snížil (z 1 666 v roce 2011 na 777 v roce 2012); vzhledem k tomu, že se však v Parlamentu zvýšilo procento žádostí o nespecifikované dokumenty, např. typu „všechny dokumenty týkající se …“ (z 35,5 % v roce 2011 na 53,5 % v roce 2012); vzhledem k tomu, že počet požadovaných dokumentů Rady se snížil (z 9 641 v roce 2011 na 6 166 v roce 2012)(10);

N.  vzhledem k tomu, že z číselných údajů uvedených ve výročních zprávách za rok 2012 vyplývá, že jak Komise (z 12 % v roce 2011 na 17 % v roce 2012), tak Rada (z 12 % v roce 2011 na 21 % v roce 2012) ve stále větší míře odpírají úplný přístup k dokumentům, zatímco Parlament vykazuje stabilní údaje o úplném odepření přístupu (5 % v letech 2011 i 2012);

O.  vzhledem k tomu, že Komise zaznamenala významný nárůst potvrzujících žádostí (z 165 v roce 2011 na 229 v roce 2012), což vedlo k mírnému zvýšení počtu plně revidovaných rozhodnutí, poklesu počtu částečně revidovaných rozhodnutí a ke zvýšení počtu potvrzených rozhodnutí, zatímco Rada a Parlament vykazují poměrně stabilní počty potvrzujících žádostí (Rada: z 27 v roce 2011 na 23 v roce 2012; Parlament: z 4 v roce 2011 na 6 v roce 2012);

P.   vzhledem k tomu, že řada žádostí vedla k podání stížnosti k evropskému veřejnému ochránci práv (Komise: 10 stížností v roce 2011 a 20 v roce 2012; Rada: 2 stížnosti v roce 2011 a 4 v roce 2012; Parlament: jedna stížnost v roce 2011 i 2012);

Q.  vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv v letech 2011 a 2012 uzavřel řadu stížností vydáním kritických připomínek nebo návrhů na další opatření (Komise: u 10 z celkových 18 případů v roce 2011 a u 8 z celkových 10 případů v roce 2012; Rada: informace nejsou k dispozici; Parlament: v roce 2011 se nezabýval žádným případem a v roce 2012 tak učinil v případě jediného šetřeného případu);

R.   vzhledem k tomu, že několik žádostí o přístup vedla k podání žaloby k Tribunálu nebo odvolání k Soudnímu dvoru (Komise: 15 věcí a 3 odvolání v roce 2011 a 14 věcí a 1 odvolání v roce 2012; Rada: 1 věc a 2 odvolání v roce 2011 a 1 odvolání v roce 2012(11); Parlament: bez žaloby či odvolání v roce 2011 i v roce 2012);

S.   vzhledem k tomu, že Tribunál obecně rozhodoval ve prospěch větší transparentnosti nebo v řadě věcí vyjasnil nařízení (ES) č. 1049/2001 (Komise: 5 ze 6 věcí(12) v roce 2011 a 5 z 5 věcí v roce 2012(13); Rada: 1 z 1 věci v roce 2011 (Access Info Europe, T-233/09) a 1 ze 4 věcí v roce 2012 (In ‘t Veld, T-529/09); Parlament: 1 ze 2 věcí v roce 2011(14) ((Toland, T-471/08) a 1 z 1 věci v roce 2012 (Kathleen Egan a Margaret Hackett, T-190/10));

T.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr převážně rozhodl ve prospěch větší transparentnosti ve věcech: Komise: u 1 z 1 věci v roce 2011 (My Travel, C-506/08) a 1 ze 3 věcí v roce 2012 (IFAW, C-135/11 P)(15); Rada a Parlament: v roce 2011 nebo 2012 bez rozhodnutí;

U.  vzhledem k tomu, že výroční zprávy Komise, Rady a Parlamentu neuvádějí srovnatelné statistické údaje; vzhledem k tomu, že uvedené tři orgány nedodržují při předkládání statistických údajů tytéž normy úplnosti;

V.  vzhledem k tomu, že nejčastěji uváděným důvodem výjimky je „ochrana rozhodovacího procesu“, který v reakci na původní žádosti využily Komise a Rada (Komise: 17 % v roce 2011 a 20 % v roce 2012; Rada: 41 % v roce 2011 i 2012); vzhledem k tomu, že „ochrana mezinárodních vztahů“ byla druhým nejčastěji uváděným důvodem Rady; vzhledem k tomu, že v případě Parlamentu byla výjimka nejčastěji zdůvodněna „ochranou soukromí a integrity fyzické osoby“;

W. vzhledem k tomu, že orgány neprovádějí čl. 15 odst. 2 a čl. 15 odst. 3 pátý pododstavec SFEU, které stanoví povinnost Evropského parlamentu a Rady zasedat veřejně při projednávání návrhu legislativního aktu a zveřejňovat dokumenty týkající se legislativních postupů za podmínek stanovených v čl. 15 odst. 3 druhém pododstavci;

X.  vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 1049/2001 stanoví výjimku z povinnosti transparentnosti, „pokud by zpřístupnění dokumentu vážně ohrozilo rozhodovací proces orgánu, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění“; vzhledem k tomu, že toto předchází Lisabonskou smlouvu a je třeba je uvést do souladu s článkem 15 SFEU;

Y.  vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ve věci Access Info Europe(16) potvrdil, že zveřejnění členských států a jejich návrhů nepoškozuje rozhodovací proces; vzhledem k tomu, že Tribunál ve svém dřívějším rozsudku rozhodl, že „výkon demokratických práv občany předpokládá možnost podrobně sledovat rozhodovací proces orgánů“;

Z.  vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy mají účinky a dopad na právní předpisy EU; vzhledem k tomu, že dokumenty, které s nimi souvisejí, by měly být v zásadě veřejné, aniž tím jsou dotčeny odůvodněné výjimky; vzhledem k tomu, že uplatnění výjimky z důvodu ochrany mezinárodních vztahů platí ve smyslu bodu 19 rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09);

AA. vzhledem k tomu, že trialogy mezi Komisí, Parlamentem a Radou mají klíčový význam v procesu vytváření právních předpisů EU; vzhledem k tomu, že trialogy nejsou veřejné a dokumenty týkající se neformálních trialogů včetně programů jednání a souhrnných zpráv nejsou automaticky zpřístupňovány ani veřejnosti ani Evropskému parlamentu, což je v rozporu s článkem 15 SFEU;

AB. vzhledem k tomu, že dokumenty, které vypracuje nebo které má v držení předsednictví Rady v souvislosti se svou činností v této funkci, by měly být podle pravidel EU o transparentnosti přístupné;

AC. vzhledem k tomu, že jednání o revizi nařízení (ES) č. 1049/2001 jsou v patové situaci; vzhledem k tomu, že nový nástroj bude muset zajistit významně více transparentnosti oproti současnému stavu;

AD. vzhledem k tomu, že žádosti týkajících se dokumentů k neveřejným schůzím Parlamentu by měly být v zásadně posuzovány v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001; vzhledem k tomu, že tyto žádosti by měl Parlament posuzovat jednotlivě a neměl by je zpřístupňovat automaticky;

AE. vzhledem k tomu, že klasifikace dokumentů podle úrovní důvěrnosti v rámci působnosti rámcové dohody z roku 2010 o vztazích mezi Parlamentem a Komisí nebo jako „citlivých dokumentů“ podle článku 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 by měla být prováděna na základě pečlivého a konkrétního uvážení; vzhledem k tomu, že přiznávání příliš vysokého stupně utajení vede ke zbytečnému a neúměrnému utajování dokumentů a k neveřejnému konání schůzí bez řádného odůvodnění;

AF. vzhledem k tomu, že transparentnost zůstává pravidlem, a to i ve vztahu k programu shovívavosti vůči kartelům; vzhledem k tomu, že automatický zákaz zveřejňování je porušením pravidla transparentnosti, které stanoví Smlouvy; vzhledem k tomu, že utajení je výjimkou a v případě žalob o náhradu škody musí být vnitrostátními soudci zdůvodňováno případ od případu;

AG. vzhledem k tomu, že se doporučuje vypracovat pokyny EU jako užitečný nástroj pro soudce; vzhledem k tomu, že takové pokyny musí rozlišovat mezi dokumenty společnosti a spisy kartelu v držení Komise;

Právo na přístup k dokumentům

1.   připomíná, že transparentnost je obecným pravidlem a že Lisabonská smlouva stanoví základní právo na přístup k dokumentům;

2.  připomíná, že pouze co nejširší přístup veřejnosti k dokumentům skutečně občanům a občanské společnosti umožňuje vyjadřovat se ke všem aspektům činnosti EU;

3.  připomíná, že transparentnost posiluje důvěru občanů v orgány a instituce EU, protože jim umožňuje, aby byli informováni a aby se účastnili rozhodovacího procesu v Unii a přispívali tak k demokratičtější EU;

4.   připomíná, že každé rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky;

5.  připomíná, že je třeba nastolit náležitou rovnováhu mezi transparentností a ochranou údajů, jak to vyplývá z judikatury ve věci The Bavarian Lager, a zdůrazňuje, že ochrana údajů by neměla být „zneužívána“, zejména pak pro účely zastírání střetů zájmů a nepřípustného ovlivňování v souvislosti se správou a rozhodováním EU; zdůrazňuje, že rozsudek Soudního dvora ve věci The Bavarian Lager vychází ze stávajícího znění nařízení (ES) č. 1049/2001 a nebrání změně jeho znění, která je nezbytná a naléhavá zejména v důsledku jasné proklamace práva na přístup k dokumentům ve Smlouvách a v Listině základních práv;

6.  vyzývá orgány, instituce a agentury, aby důsledně uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001, plně zohledňovaly judikaturu související s tímto nařízením a aby harmonizovaly své stávající interní předpisy se zněním a duchem tohoto nařízení, zejména pokud jde o lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k dokumentům, a aby zajistily, aby tato harmonizace nevedla k prodloužení lhůt; vyzývá Radu, aby s ohledem na rozsudek ve věci Access Info Europe zveřejňovala zápisy ze schůzí pracovních skupin Rady, včetně identity členských států a jejich návrhů;

7.   vyzývá orgány, instituce a agentury, aby při uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 důsledně posuzovaly možnosti částečného zveřejnění dokumentu, tabulky, grafického prvku, odstavce nebo věty;

8.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby dále rozvíjely aktivnější přístup k transparentnosti tím, že na svých internetových stránkách zpřístupní co nejvíce kategorií dokumentů, včetně interních administrativních dokumentů, a že tyto dokumenty začlení do svých veřejných rejstříků; je toho názoru, že tento přístup pomáhá zajistit skutečnou transparentnost a předchází zbytečným soudním řízením, která mohou vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak dotčené orgány, tak občany;

9.  vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby plně uplatňovaly článek 11 nařízení (ES) č. 1049/2001 a aby zavedly veřejný rejstřík dokumentů s jasnými a srozumitelnými strukturami, dobrým vyhledáváním, pravidelně aktualizovanými informacemi o nových dokumentech, které byly vypracovány a zapsány do rejstříku, odkazy na neveřejné dokumenty a uživatelským průvodcem pro jednotlivé typy dokumentů obsažené v rejstříku;

10. vyzývá orgány, instituce a další subjekty, aby ve svých rejstřících dokumentů automaticky a bez prodlení zveřejňovaly všechny dokumenty, které původně nebyly veřejnosti dostupné a které byly zpřístupněny na základě žádostí o přístup k dokumentům;

11. vyzývá správní orgány, aby v plném rozsahu uváděly všechny dokumenty spadající do působnosti žádosti o přístup k dokumentům podle nařízení (ES) č. 1049/2001 v návaznosti na původní žádost;

12. zdůrazňuje, že evropský veřejný ochránce práv je cennou instancí v případech, kdy dotčený správní orgán potvrdil odepření přístupu k dokumentu; připomíná však, že rozhodnutí veřejného ochránce práv nelze nijak vymáhat;

13. zdůrazňuje, že soudní řízení s sebou nese mimořádně zdlouhavé postupy, riziko vysokých nebo dokonce i příliš vysokých nákladů a nejistý výsledek, což nepřiměřeně zatěžuje občany, kteří chtějí napadnout rozhodnutí o odepření (částečného) přístupu k dokumentu; zdůrazňuje, že v praxi to znamená, že proti odmítavému rozhodnutí o žádosti o přístup k dokumentům neexistuje žádný účinný právní opravný prostředek;

14. vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby bezodkladně přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu, aby se omezila nutnost soudních řízení a vytvořila skutečná kultura transparentnosti;

15. zdůrazňuje, že výroční zprávy všech tří orgánů, institucí a dalších subjektů by měly uvádět číselné údaje ve srovnatelném formátu, které by měly například zahrnovat počet požadovaných dokumentů, počet žádostí, počet dokumentů, k nimž je poskytnut (částečný) přístup, počet žádostí, jimž bylo vyhověno před podáním a po podání potvrzující žádosti, přístup umožněný Soudním dvorem, částečný přístup umožněný Soudním dvorem a odepřený přístup;

16. vyzývá orgány EU, aby nepožadovaly, aby náklady na soudní řízení musela nést protistrana, a aby zajistily, aby občanům nedostatek prostředků nebránil v napadení rozhodnutí;

17. konstatuje, že členské státy se musí přizpůsobit novému rámci transparentnosti, který stanovila Lisabonská smlouva, jak dokládá věc Německo v. Komise (T-59/09), v níž se Německo postavilo proti zveřejnění dokumentů týkajících se výzvy adresované Německu s odvoláním na ochranu veřejného zájmu v souvislosti s „mezinárodními vztahy“, zatímco Tribunál rozhodl, že „mezinárodní vztahy“ mají být považovány za pojem unijního práva, a nemohou se tedy vztahovat na komunikaci mezi Komisí a členským státem;

18. vyzývá orgány EU, aby na žádosti o přístup k dokumentům a potvrzující žádosti odpovídaly rychleji;

19. je odhodlán přezkoumat, jak je možné zajistit větší transparentnost jednání předsednictva a Konference předsedů EP, mimo jiné pořizováním podrobných zápisů ze schůzí a jejich zveřejňováním;

Revize nařízení č. 1049/2001

20. s politováním konstatuje, že od prosince 2011, kdy v prvním čtení přijal svůj postoj k revizi nařízení (ES) č. 1049/2001, nebylo dosaženo žádného pokroku, neboť Rada a Komise zřejmě nejsou připraveny zahájit zásadní jednání; vyzývá proto Radu, aby konečně pokročila s revizí nařízení (ES) č. 1049/2001; vyzývá Radu a Parlament, aby se dohodly na novém nástroji, který zajistí větší transparentnost, včetně účinného provádění článku 15 SFEU;

21. vyzývá všechny orgány, instituce a další subjekty EU, aby nařízení (ES) č. 1049/2001 uplatňovaly způsobem, který je v souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy; vyjadřuje plnou podporu politice Evropské agentury pro léčivé přípravky, která na žádost zveřejňuje zprávy o klinických zkouškách farmaceutických výrobků na evropském trhu, jakmile je ukončen postup rozhodování o dotčeném léčivém přípravku; zdůrazňuje, že jakýkoli přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 by měl plně respektovat Aarhuskou úmluvu a veškeré výjimky by měl vymezovat v naprostém souladu s touto úmluvou;

22. doporučuje, aby každý orgán nebo instituce EU jmenovaly v rámci své řídicí struktury úředníka pro transparentnost, který bude odpovídat za dodržování právních předpisů a zlepšování postupů;

23. vyzývá všechny orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů, a požaduje ochranu oznamovatelů; vyzývá zejména Komisi, aby Parlamentu podala zprávu o svých zkušenostech s novými předpisy pro oznamování ze strany zaměstnanců EU, které přijala v roce 2012, a s jejich prováděcími opatřeními; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na ochranu oznamovatelů nejen po morální, ale i finanční stránce, s cílem řádně chránit a podporovat oznamovatele jako součást demokratického systému;

Podávání zpráv

24. vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby harmonizovaly své výroční zprávy o přístupu k dokumentům a aby předkládaly podobné, vzájemně kompatibilní a co nejúplnější a nejobsažnější statistiky (např. v tabulkách v příloze, které umožní přímé porovnání);

25. vyzývá orgány, instituce a subjekty EU, aby uvedly do praxe doporučení předložená Parlamentem v jeho předchozím usnesení o veřejném přístupu k dokumentům;

26. vyzývá orgány a instituce EU, aby do svých výročních zpráv o transparentnosti začlenily odpověď na doporučení Parlamentu;

Legislativní dokumenty

27. vyzývá Komisi, aby zvýšila transparentnost odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech tak, že se jejich schůze budou konat veřejně a že bude zveřejňován proces náboru členů, informace týkající se členství, postupů, posuzovaných dokumentů, hlasování a rozhodnutí a zápisy z jednání, přičemž vše bude zveřejňováno on-line ve standardním formátu; zdůrazňuje, že členové odborných skupin a skupin pro projednávání ve výborech musí předem předložit prohlášení, zda mají na projednávaných otázkách osobní zájem; vyzývá Komisi, aby zlepšila interní pokyny pro všechna generální ředitelství pro výběr členů těchto skupin (např. pokud jde o vyvážené zastoupení, postup při střetu zájmů, veřejná výběrová řízení) a pravidla pro úhradu výdajů, a tyto pokyny v plném rozsahu uplatňovala a aby o této otázce informovala nejen ve výročních zprávách o přístupu k dokumentům, ale také ve výročních zprávách o činnosti generálních ředitelství; vyzývá Komisi, aby předkládala zprávy zejména o poradní skupině zúčastněných stran transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic;

28. vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby zajistily větší transparentnost neformálních trialogů tak, že je budou pořádat veřejně a že budou automaticky zveřejňovat dokumentaci včetně harmonogramů, programů jednání, zápisů z jednání, zkoumaných dokumentů, pozměňovacích návrhů, přijatých rozhodnutí, informací o delegacích členských států a jejich stanovisek a zápisů z jednání ve standardním a snadno přístupném internetovém prostředí, aniž budou dotčeny výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001;

29. připomíná, že článek 9 nařízení (ES) č. 1049/2001 o citlivých dokumentech je kompromisem, který po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost již neodráží nové ústavní a právní povinnosti;

30. vyzývá orgány, instituce a další subjekty EU, aby vedly aktualizované záznamy o počtu utajovaných dokumentů, které jsou v jejich držení, a to podle stupně utajení;

Utajování dokumentů

31. vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení, které stanoví jasná pravidla a kritéria pro utajování dokumentů orgány, institucemi a subjekty EU;

32. vyzývá orgány a instituce, aby žádosti týkající se neveřejných jednání posuzovaly a odůvodňovaly v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001;

33. vyzývá orgány Unie, aby zřídily nezávislý úřad EU pro dohled nad utajováním dokumentů a pro šetření žádostí o konání neveřejných jednání;

Finanční informace

34. vyzývá orgány a instituce, aby zveřejňovaly a občanům zpřístupňovaly dokumenty související s rozpočtem Evropské unie a jeho plněním a s příjemci finančních prostředků a grantů Unie, a zdůrazňuje, že tyto dokumenty musí být přístupné také na zvláštních internetových stránkách a v databázi věnované finanční transparentnosti v Unii;

Mezinárodní jednání

35. vyjadřuje obavy z rutinního uplatňování výjimky v této oblasti, kdy utajení dokumentů je zdůvodňováno ochranou mezinárodních vztahů;

36. připomíná, že pokud orgán rozhodne o odepření přístupu k požadovanému dokumentu, je v zásadě povinen vysvětlit, jak by mohl přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem z hlediska mezinárodních vztahů;

37. zdůrazňuje, že bez ohledu na tyto zásady není tento přístup uplatňován v praxi, jak ukazuje rozsudek Tribunálu ve věci T-529/09 (In ‘t Veld v. Rada) týkající se odmítnutí Rady poskytnout přístup ke stanovisku její právní služby k dohodě mezi EU a USA o programu sledování financování terorismu;

Stanoviska právních služeb

38. upozorňuje, že stanoviska právních služeb orgánů musí být v zásadě zveřejňována, jak zdůraznil rozsudek Soudního dvora ve věci Turco, podle něhož „nařízení č. 1049/2001 má za cíl, jak uvádějí jeho čtvrtý bod odůvodnění a článek 1, zajistit veřejnosti co nejširší právo přístupu k dokumentům orgánů“(17);

39. připomíná, že dotčený orgán se musí před posouzením toho, zda použije výjimku podle čl. 4 odst. 2 druhé odrážky o ochraně právního poradenství, ujistit, že dokument, jehož zpřístupnění je požadováno, se skutečně týká právního poradenství, a pokud tomu tak je, musí určit, kterých jeho částí se to skutečně týká, a které by tedy mohly spadat do působnosti uvedené výjimky (Turco, bod 38);

40. vyzývá orgány, aby se řídily rozsudkem ve věci Turco o stanoviscích právních služeb vypracovaných v rámci legislativního postupu, který stanoví, že „právě transparentnost v tomto ohledu přispívá k tomu, aby orgány získaly větší legitimitu v očích evropských občanů a aby vzrostla jejich důvěra v instituce, neboť umožňuje otevřenou diskusi o různých stanoviscích“ a že „ve skutečnosti je to spíše nedostatek informací a chybějící diskuse, které mohou vyvolat u občanů pochybnosti, nejen pokud jde o zákonnost jednotlivých aktů, ale i pokud jde o legitimitu celého rozhodovacího procesu“(18);

41. zdůrazňuje, že podle rozsudku ve věci In ‘t Veld v. Rada (T-529/09)(19) nelze konkrétní a předvídatelné ohrožení dotčeného zájmu podložit pouze obavou, že pokud by občanům EU byly zpřístupněny rozdílné názory orgánů na právní základ mezinárodní činnosti Evropské unie, vznikly by pochybnosti o zákonnosti této činnosti;

Shovívavost vůči kartelům

42. zdůrazňuje, že Soudní dvůr ve věci C-536/11 v bodě 43 rozhodl, že „každá žádost o nahlédnutí do [spisu kartelu] musí být posuzována [vnitrostátními soudy] případ od případu s ohledem na všechny relevantní okolnosti“;

43. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, evropskému veřejnému ochránci práv, evropskému inspektorovi ochrany údajů a Radě Evropy.

(1)

Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

(2)

Úř. věst. L 243, 27.9.2003, s. 1.

(3)

Úř. věst. C 51E, 22.2.2013, s. 72.

(4)

Viz IFAW v. Komise (C-135/11 P), kde se v bodě 75 uvádí, že jelikož se Tribunál s požadovaným dokumentem neseznámil, „nemohl posoudit in concreto, zda přístup k tomuto dokumentu mohl být platně odepřen na základě výjimek“.

(5)

Úř. věst. C 51E, 22.2.2013, s. 72.

(6)

P7_TA(2013)0369.

(7)

Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 12.

(8)

In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 19.

(9)

In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 75.

(10)

Komise neuvádí konkrétní počet požadovaných dokumentů. Počet původních žádostí o dokumenty Komise činil 6 447 v roce 2011 a 6 014 v roce 2012.

(11)

Rada v. In 't Veld (intervence Evropského parlamentu na podporu poslankyně In ‘t Veldové).

(12)

Věci Batchelor (T-362/08), IFAW II (T-250/08), Navigazione Libera del Golfo (T-109/05 a T-444/05), Jordana (T-161/04), CDC (T-437/08) a LPN (T-29/08).

(13)

Německo v. Komise (T-59/09), EnBW v. Komise (T-344/08), Sviluppo Globale (T-6/10), Internationaler Hilfsfonds (T-300/10), European Dynamics (T-167/10).

(14)

Další věcí je Dennekamp (T-82/08), v níž Tribunál potvrdil rozhodnutí Parlamentu přijaté na základě ochrany osobních údajů.

(15)

Viz věc IFAW týkající se dokumentů pocházejících z členského státu a povinnosti Tribunálu posoudit dotčené dokumenty; a dvě další věci týkající se řízení o kontrole spojení podniků, Agrofert (C-477/10 P) a Éditions Odile Jacob (C-404/10 P). Tyto tři rozsudky Soudního dvora nejsou popsány ve výroční zprávě Komise.

(16)

Rada v. Access Info Europe, věc C-280/11 P.

(17)

Spojené věci Švédsko a Turco v. Rada a Komise (C-39/05 P a C-52/05 P), bod 35.

(18)

Spojené věci Švédsko a Turco v. Rada a Komise (C-39/05 P a C-52/05 P), bod 59.

(19)

In ’t Veld v. Rada (T-529/09), bod 75.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Transparentnost je nezbytná pro demokratickou politickou unii občanů, v níž se mohou plně zapojit do demokratického procesu. Utajování a nezveřejňování patří do doby, kdy Evropu budovali diplomaté a úředníci. Transparentní správa je ku prospěchu občanů, boje proti korupci a legitimity politického systému a právních předpisů Unie. EU musí učinit další kroky ke zvýšení transparentnosti své správy a svého legislativního postupu. Občané se dožadují větší transparentnosti. Díky novým technologiím existuje mnoho zajímavých nových iniciativ, které poskytují bližší náhled na činnosti orgánů EU. Příliš často se však veřejnost musí při zjišťování porušení předpisů ze strany orgánů spoléhat na úniky informací a oznamovatele. To závažným způsobem podrývá důvěru.

Orgány Unie neuplatňují řádně stávající právní předpisy, zejména nařízení (ES) č. 1049/2001 (o přístupu veřejnosti k dokumentům). Jak odhaluje judikatura, orgány stále příliš často používají výjimky z transparentnosti obecným způsobem, a nikoli s konkrétní motivací. Příliš často není zvažována možnost částečného přístupu k dokumentům. Obdobně jsou úřední dokumenty často klasifikovány příliš přísně a orgány požadují neveřejná zasedání bez náležitého odůvodnění. Dohledem nad klasifikací dokumentů a žádostmi o konání neveřejných zasedání by měl být pověřen nezávislý úřad. Je třeba stanovit rychlý a jednoduchý postup pro napadení zamítnutí žádosti o přístup k dokumentům, aby se omezila zdlouhavá a nákladná soudní řízení. Všechny orgány EU by měly jmenovat úředníka pro transparentnost.

Nařízení (ES) č. 1049/2001 naléhavě potřebuje revizi, Komise a Rada však nečiní žádné kroky k přijetí nástroje, který by, jak si přeje Parlament, umožnil větší transparentnost.

Pokud jde o mezinárodní dohody, Komise a Rada rutinně klasifikují všechny dokumenty týkající se jednání jako důvěrné nebo utajené, aniž by odkazovaly na ochranu veřejného zájmu z hlediska mezinárodních vztahů. Dokumenty jsou utajovány na žádost protistrany v jednání; to je praxe, která automaticky odsouvá právní předpisy EU týkající se transparentnosti stranou. Protože mezinárodní dohody mají dopad na právní předpisy EU, dokumenty z jednání a právní poradenství související s danou dohodou by měly být v zásadě zveřejňovány.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

20.2.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

26

18

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Arkadiusz Tomasz Bratkowski, Salvatore Caronna, Philip Claeys, Carlos Coelho, Ioan Enciu, Frank Engel, Kinga Gál, Kinga Göncz, Nathalie Griesbeck, Anna Hedh, Salvatore Iacolino, Sophia in ‘t Veld, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Timothy Kirkhope, Juan Fernando López Aguilar, Svetoslav Hristov Malinov, Véronique Mathieu Houillon, Anthea McIntyre, Louis Michel, Antigoni Papadopoulou, Georgios Papanikolaou, Carmen Romero López, Judith Sargentini, Birgit Sippel, Renate Sommer, Wim van de Camp, Axel Voss, Renate Weber, Cecilia Wikström, Tatjana Ždanoka, Auke Zijlstra

Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném hlasování

Michael Cashman, Birgit Collin-Langen, Cornelis de Jong, Mariya Gabriel, Franziska Keller, Petru Constantin Luhan, Ulrike Lunacek, Marian-Jean Marinescu, Jan Mulder, Juan Andrés Naranjo Escobar, Salvador Sedó i Alabart, Janusz Wojciechowski

Náhradník(ci) (čl. 187 odst. 2) přítomný(í) při konečném hlasování

Zdravka Bušić, Tamás Deutsch, Constanze Angela Krehl, Catherine Stihler, József Szájer

Právní upozornění - Ochrana soukromí