ZPRÁVA o žádosti, aby byla paní Ana Gomesová zbavena imunity

11.11.2014 - (2014/2045(IMM))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodajka: Heidi Hautala

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o žádosti, aby byla paní Ana Gomesová zbavena imunity

(2014/2045(IMM))

Evropský parlament,

–       s ohledem na žádost, aby byla paní Ana Gomesová zbavena imunity, předloženou dne 18. června 2014 zástupcem generálního prokurátora Portugalské republiky v souvislosti s trestním řízením podaným k druhému oddílu lisabonského oddělení pro vyšetřování a trestní řízení (ref. NUIPC 8773/13.4TDLSB) a oznámenou na plenárním zasedání dne 3. července 2014,

–       poté, co paní Anu Gomesovou v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu vyslechl,

–       s ohledem na článek 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie a na čl. 6 odst. 2 Aktu o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ze dne 20. září 1976,

–       s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. května 1964, 10. července 1986, 15. a 21. října 2008, 19. března 2010, 6. září 2011 a 17. ledna 2013,[1]

–       s ohledem na čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a článek 9 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0025/2014),

A.     vzhledem k tomu, že zástupce generálního prokurátora Portugalské republiky předal žádost, aby byla paní Ana Gomesová zbavena parlamentní imunity, kterou podal veřejný žalobce lisabonského oddělení pro vyšetřování a trestní řízení v souvislosti s údajnými pomlouvačnými prohlášeními paní Gomesové během televizní debaty; vzhledem k tomu, že byla podána žádost, aby mohlo být proti paní Gomesové zahájeno trestní řízení a ona mohla být v rámci tohoto řízení vyslechnuta;

B.     vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 8 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie nemohou být členové Evropského parlamentu vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce;

C.     vzhledem k tomu, že článek 6 jednacího řádu stanoví, že při výkonu svých pravomocí s ohledem na výsady a imunity Parlament jedná v zájmu zachování své integrity jako demokratického zákonodárného shromáždění a zajištění nezávislosti poslanců při plnění jejich povinností;

D.     vzhledem k tomu, že Soudní dvůr uznal, že prohlášení učiněné poslancem mimo půdu Evropského parlamentu může představovat názor vyjádřený při výkonu parlamentní funkce podle článku 8 protokolu, s ohledem na to, že není důležité místo, kde k prohlášení došlo, ale spíše povaha a obsah prohlášení;

E.     vzhledem k tomu, že v moderních demokraciích neprobíhají politické debaty pouze v Parlamentu, ale také prostřednictvím sdělovacích prostředků – od tiskových prohlášení až po internet;

F.     vzhledem k tomu, že v tomto konkrétním televizním vysílání mluvila paní Ana Gomesová jako poslankyně Evropského parlamentu, aby diskutovala o otázkách, o něž se zajímá na evropské úrovni, jak mj. ukazují otázky Komisi k písemnému zodpovězení, jež předložila na plenárním zasedání;

G.     vzhledem k tomu, že tím, že upozornila na rozhodnutí portugalské vlády týkající se privatizace loděnic ve Viana do Castelo, – rozhodnutí, které mj. vedlo k vyšetřování Evropské komise pro porušení předpisů EU o státní podpoře,– plnila svůj mandát poslankyně Evropského parlamentu;

1.      rozhodl, že paní Ana Gomesová nebude zbavena imunity;

2.      pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušnému úřadu Portugalské republiky a paní Aně Gomesové.

• [1]  Rozsudek ve věci Wagner v. Fohrmann a Krier, věc 101/63, EU:C:1964:28; rozsudek ve věci Wybot v. Faure a další, věc 149/85, EU:C:1986:310; rozsudek ve věci Mote v. Parlament, T-345/05, EU:T:2008:440; rozsudek ve věci Marra v. De Gregorio a Clemente, C-200/07 a C-201/07, EU:C:2008:579; rozsudek ve věci Gollnisch v. Parlament, T-42/06, EU:T:2010:102; rozsudek ve věci Patriciello, C-163/10, EU:C:2011:543; rozsudek ve věci Gollnisch v. Parlament, T-346/11 a T-347/11, EU:T:2013:23.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Souvislosti

Dne 29. listopadu 2013 během televizního programu TVI24 – Cara a Cara učinila poslankyně Evropského parlamentu paní Ana Gomesová následující prohlášení, když komentovala poskytnutí sublicence pro výlučné provozování loděnic ve Viana do Castelo (Estaleiros Navais de Viana do Castelo):

„To je trestuhodné, nelze to nazvat jinak, je to trestuhodné. Ministr obrany je nekompetentní, nebo dokonce škodí úmyslně. Musí proběhnout vyšetřování, které zjistí, jaké má jeho advokátní kancelář vztahy se skupinou Martifer, jejíž chapadla pronikají opravdu do všech politických stran (...) Proč vláda nepovolila ty zakázky na tankery na asfalt? Proč vláda neodpověděla Evropské komisi? Proč vláda zrušila námořní zakázky? Protože si vláda přeje poškodit loděnice, přeje si zbavit se pracovníků, chce skupině Martifer prokázat službu, to je celé… Je to pravda, chce Martiferu prokázat službu, to, co dělají ve Viana do Castelo, je nehorázné…“

Ministr národní obrany portugalské vlády José Pedro Correia Aguiar-Branco podal trestní oznámení lisabonskému oddělení pro vyšetřování a trestní řízení z důvodu údajně pomlouvačné povahy těchto prohlášení. Trestní oznámení podala také advokátní kancelář JPAB – José Pedro Aguiar Branco & Associados – Sociedade de Advogados, RL, již paní Gomesová ve svém prohlášení zmínila.

Na plenárním zasedání dne 3. července 2014 předseda podle čl. 9 odst. 1 jednacího řádu oznámil, že obdržel dopis od zástupce generálního prokurátora portugalské republiky (Vice Procurador-geral da República), aby byla paní Ana Gomesová zbavena parlamentní imunity v souvislosti s výše uvedeným trestním řízením. Podle čl. 9 odst. 1 postoupil předseda žádost Výboru pro právní záležitosti.

Výbor dne 25. září 2014 paní Anu Gomesovou v souladu s čl. 9 odst. 5 jednacího řádu vyslechl.

2. Právní předpisy a postupy týkající se imunity poslanců Evropského parlamentu

Články 8 a 9 Protokolu (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie znějí takto:

Článek 8

Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce.

Článek 9

V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové

a) na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu,

b) na území ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit.“

Články 5, 6 a 9 jednacího řádu Evropského parlamentu znějí takto:

Článek 5 – Výsady a imunity

1. Poslanci požívají výsad a imunit v souladu s Protokolem o výsadách a imunitách Evropské unie.

2. Poslanecká imunita není osobní výsadou poslanců, nýbrž zárukou nezávislosti Evropského parlamentu jako celku a jeho členů. (...)

Článek 6 – Zbavení poslanecké imunity

1. Při výkonu svých pravomocí s ohledem na výsady a imunity Parlament jedná v zájmu zachování své integrity jako demokratického zákonodárného shromáždění a zajištění nezávislosti poslanců při plnění jejich povinností. Žádost o zbavení poslanecké imunity se posuzuje v souladu s články 7, 8 a 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie a se zásadami uvedenými v tomto článku. (...)

Článek 9 – Imunitní řízení

1. Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, s níž se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu Parlamentu, nebo žádost současného či bývalého poslance o ochranu jeho výsad a imunit je oznámena v plénu a postoupena příslušnému výboru. (...)

2. Výbor projedná žádosti o zbavení poslanecké imunity nebo žádosti o ochranu výsad a imunit neprodleně, avšak s přihlédnutím k jejich poměrné složitosti.

3. Výbor předloží návrh odůvodněného rozhodnutí, kterým doporučí přijetí či zamítnutí žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity a výsad.

4. Výbor může požádat příslušný orgán o informace nebo odůvodnění, které považuje za nezbytné k tomu, aby mohl zaujmout stanovisko, zda má být poslanec zbaven poslanecké imunity či zda má být jeho imunita ochráněna.

5. Dotyčný poslanec musí dostat příležitost vyjádřit se; může předložit jakékoli dokumenty nebo jiné písemné doklady, které považuje za relevantní v dané věci a může být zastoupen jiným poslancem.

Poslanec nesmí být přítomen rozpravám o žádosti o zbavení jeho poslanecké imunity či o její ochranu, s výjimkou jeho slyšení.

Předseda výboru vyzve poslance k tomu, aby se v uvedený den a v uvedenou dobu k záležitosti vyjádřil. Poslanec se může svého práva na vyjádření vzdát.

Pokud se poslanec v návaznosti na tuto výzvu k vyjádření nedostaví, má se za to, že se svého práva na vyjádření vzdal, pokud nepožádal o to, aby byl ze slyšení v uvedený den a v uvedenou dobu omluven a svou žádost nezdůvodnil. O tom, zda lze žádosti o omluvu vzhledem k uvedeným důvodům vyhovět, rozhoduje předseda výboru. Proti tomuto rozhodnutí není možné se odvolat.

Pokud předseda výboru žádosti o omluvu vyhoví, vyzve poslance, aby se k dané záležitosti vyjádřil v jiný den a v jinou dobu. Jestliže poslanec nedodrží tuto druhou výzvu k vyjádření, postup pokračuje, aniž by byl poslanec vyslechnut. Další žádosti o omluvu či slyšení se již nepřijímají. (...)

7. Výbor může předložit odůvodněné stanovisko k pravomoci daného orgánu a k přípustnosti žádosti, ale za žádných okolností se nesmí vyslovit o vině nebo o nevině poslance, ani o tom, zda názory nebo činy, které mu jsou přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání, a to ani v případě, že se při posuzování žádosti podrobně seznámil se skutkovým stavem daného případu. (...)

3. Odůvodnění navrženého rozhodnutí

Na základě výše uvedených skutečností tento případ splňuje podmínky pro uplatnění článku 8 Protokolu č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie. Za účelem tohoto ustanovení je tedy třeba mít za to, že pojem „názor“ musí být chápán v širokém smyslu zahrnujícím vyjádření nebo prohlášení, která svým obsahem odpovídají tvrzením představujícím subjektivní posouzení[1]. Stížnost ministra obrany byla skutečně vyvolána prohlášeními, jež paní Gomesová učinila během televizní debaty.

Aby se na názor vztahovala imunita podle článku 8 protokolu, musí jej evropský poslanec vyjádřit „během výkonu funkce“, což implikuje spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí[2].

Podle Soudního dvora musí být rozsah absolutní imunity podle článku 8 určován výhradně na základě právních předpisů EU[3]. Soudní dvůr je také pevně přesvědčen o tom, že imunita podle článku 8 musí být „chápána jako absolutní imunita, která brání jakémukoli soudnímu řízení zahájenému z důvodu vyjádřeného názoru nebo hlasování při výkonu poslanecké funkce“[4].

Soudní dvůr se domnívá, že článek 8 protokolu musí být vykládán tak, že přestože se parlamentní imunita vztahuje především na prohlášení učiněná poslancem na půdě Evropského parlamentu, není vyloučené, aby prohlášení učiněné mimo ni nebylo také považováno za názor vyjádřený během výkonu parlamentní funkce. Zda se o takový názor jedná, je tudíž nutné stanovit s ohledem na jeho povahu a obsah, a nikoli na místo, kde byl vyjádřen.[5] Je tomu tak tím spíše, že v moderních demokraciích neprobíhají politické debaty pouze v Parlamentu, ale také prostřednictvím sdělovacích prostředků – od tiskových prohlášení až po internet. Soudní dvůr však jasně stanovil, že spojitost mezi vyjádřeným názorem a parlamentní funkcí musí být přímá a zřejmá[6].

Parlamentní imunita stanovená článkem 8 protokolu je založena na zásadě svobody poslanců zahájit smysluplnou debatu a zastupovat své voliče v záležitostech veřejného zájmu, aniž by museli omezovat svá vyjádření nebo upravovat svá stanoviska z důvodu rizika zahájení řízení u soudu nebo jiného takového orgánu[7]. Je proto nevyhnutelné, že v některých případech může někdo považovat názory vyjádřené poslancem Evropského parlamentu za přehnané, nepříjemné nebo urážlivé. Avšak v otevřené a demokratické společnosti je význam nepotlačovaného dialogu o otázkách veřejného zájmu takový, že urážlivé nebo i extrémní názory poslanců v zásadě nemohou být cenzurovány, pod podmínkou, že mají přímou a zřejmou spojitost s výkonem jejich parlamentní funkce (a jsou také v souladu s tónem obecně používaným při veřejných debatách[8]).

To platí zejména v tomto případě. Kritika paní Gomesové namířená proti rozhodnutí portugalské vlády se týkala nejen otázek skutečného veřejného zájmu – privatizace významných loděnic –, ale měla také přímou a zřejmou spojitost s výkonem její funkce poslankyně Evropského parlamentu. Paní Gomesová se o tuto otázku začala zajímat na evropské úrovni, jak mj. dokazují otázky k písemnému zodpovězení, které položila – společně nebo samostatně – v souladu s jednacím řádem Evropského parlamentu[9]. Během slyšení ve výboru také poskytla důkazy o své rozsáhlé korespondenci s komisaři Almuniem a Tajanim ohledně této záležitosti.

Jak potvrzují dokumenty, které byly výboru předloženy, byla tato záležitost na evropské úrovni o to důležitější, že rozhodnutí portugalské vlády spustilo vyšetřování Evropské komise pro porušení předpisů EU o státní podpoře[10].

Skutečnost, že existuje přímá a zřejmá spojitost mezi názorem vyjádřeným paní Gomesovou a její funkcí poslankyně Evropského parlamentu, je tedy nezpochybnitelná. Stíhat paní Gomesovou za uvedené názory by tedy znamenalo bránit jí ve svobodném plnění jejího parlamentního mandátu a bylo by to zjevně v rozporu s duchem článku 8 protokolu.

4. Závěr

Na základě výše uvedených úvah a v souladu s čl. 9 odst. 3 jednacího řádu doporučuje Výbor pro právní záležitosti, aby Evropský parlament paní Anu Gomesovou nezbavoval poslanecké imunity.

• [1]  Rozsudek ve věci Patriciello, C-163/10, EU:C:2011:543, bod 32.
• [2]  Rozsudek ve věci Patriciello, EU:C:2011:543, bod 33.
• [3]  Rozsudek ve věci Marra, C-200/07 a C-201/07, EU:C:2008:579, bod 26.
• [4]  Rozsudek ve věci Marra, EU:C:2008:579, bod 27.
• [5]  Rozsudek ve věci Patriciello, EU:C:2011:543, bod 30.
• [6]  Rozsudek ve věci Patriciello,EU:C:2011:543, bod 35.
• [7]  A. v. Spojené království, č. 35373/97, bod 75, EÚLP, 2002-X
• [8]  Viz rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2014 o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Mario Borghezio (P7_TA(2014)0257).
• [9]  Viz otázky Komisi k písemnému zodpovězení E-005164/2013 ze dne 8.5.2013 a E-013757/2013 ze dne 4.12.2013.
• [10]  Viz rozhodnutí Komise o zahájení postupu stanoveného v čl. 108 odst. 2 SFEU, Úř. věst. C 95 3.4.2013, s.118.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	10.11.2014
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	21 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Kostas Chrysogonos, Therese Comodini Cachia, Mady Delvaux, Laura Ferrara, Dietmar Köster, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, Tadeusz Zwiefka
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Daniel Buda, Angel Dzhambazki, Jytte Guteland, Heidi Hautala, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Viktor Uspaskich
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Edouard Martin