ZPRÁVA o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013

9.12.2014 - (2014/2159(INI))

Petiční výbor
Zpravodaj: Jarosław Leszek Wałęsa
PR_INI_AnnOmbud


Postup : 2014/2159(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0058/2014
Předložené texty :
A8-0058/2014
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013

(2014/2159(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013,

–       s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–       s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–       s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv[1],

–       s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který Evropský parlament přijal v září 2001,

–       s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti, jež zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–       s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0058/2014),

A.     vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2013 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 15. září 2014 a že evropská veřejná ochránkyně práv paní Emily O’Reillyová dne 24. září 2014 v Bruselu prezentovala svou zprávu Petičnímu výboru;

B.     vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje zásadu, že každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228;

C.     vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

D.     vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

E.     vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“;

F.     vzhledem k tomu, že tato definice neomezuje nesprávný úřední postup pouze na případy, kdy nejsou dodržena právně závazná pravidla nebo zásady; vzhledem k tomu, že zásady řádné správy jdou nad rámec zákona; vzhledem k tomu, že první evropský veřejný ochránce práv vymezil, že „nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či principy, které jsou pro něj závazné“; vzhledem k tomu, že se proto vyžaduje, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie neplnily jen své zákonné povinnosti, ale také aby vykonávaly svou službu svědomitě a aby zajistily, že postup vůči občanům bude náležitý a občané budou moci plně využívat svých práv;

G.     vzhledem k tomu, že koncept řádné správy by měl být rozšířen tak, aby obsahoval i koncept lepší správy, chápaný jako neustálý proces jejího zlepšování;

H.     vzhledem k tomu, že hlavní prioritou evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla práva občanů plně respektována, a právo na řádnou správu vyjadřuje i co nejvyšší úroveň její kvality, jež se očekává od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie; vzhledem k tomu, že klíčová role evropského veřejného ochránce práv spočívá v tom, aby napomáhal orgánům EU zvyšovat míru jejich otevřenosti, účinnosti a vstřícnosti k občanům, v důsledku čehož se posiluje důvěra občanů v Unii;

I.      vzhledem k tomu, že Evropský parlament zvolil na svém plenárním zasedání dne 3. července 2013 do funkce evropského veřejného ochránce práv Emily O’Reillyovou, která složila přísahu dne 30. září 2013;

J.      vzhledem k tomu, že v roce 2013 se na veřejného ochránce práv obrátilo 23 245 občanů; vzhledem k tomu, že v souvislosti s tím obdrželo 19 418 občanů radu prostřednictvím interaktivních pokynů na internetových stránkách veřejného ochránce práv, z čehož 1 407 případů se týkalo žádostí o informace; vzhledem k tomu, že 2 420 žádostí bylo zaregistrováno jako stížnosti (2 442 v roce 2012); vzhledem k tomu, že v roce 2013 v návaznosti na zaregistrované stížnosti přijal veřejných ochránce práv 2 354 opatření;

K.     vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby veřejný ochránce práv poskytoval podrobnější informace o typech formátů stížností, což umožní ve víceletém horizontu srovnávat stížnosti, jež byly podány prostřednictvím interaktivních internetových stránek veřejného ochránce práv, se stížnostmi podanými jinak než prostřednictvím internetu;

L.     vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv zahájil 350 šetření (465 v roce 2012), z čehož bylo 341 šetření zahájeno na základě stížnosti a 9 z vlastního podnětu;

M.    vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv uzavřel 461 šetření (390 v roce 2012), z čehož bylo 441 zahájeno na základě stížnosti a 20 z vlastního podnětu; vzhledem k tomu, že z uzavřených šetření bylo 340 (77,1 %) předloženo občany a 101 (22,9 %) společnostmi, sdruženími nebo jinými právnickými osobami;

N.     vzhledem k tomu, že se šetření uzavřená v roce 2013 týkala: žádostí o poskytnutí informací a přístupu k dokumentům (25,6 %), role Komise coby strážkyně Smluv (19,1 %), institucionálních a programových záležitostí (17,6 %), správy a služebního řádu úředníků (16,5 %), výběrových řízení a postupů při výběru kandidátů (14,8 %), udělování veřejných zakázek a grantů (9,5 %) a plnění smluv (7,4 %);

O.     vzhledem k tomu, že se šetření, jež v roce 2013 zahájil veřejný ochránce práv z vlastního podnětu, týkají těchto témat: transparentnost v rámci orgánů EU, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, projekty a programy financované Evropskou unií, základní práva a kultura veřejné služby;

P.     vzhledem k tomu, že v oblasti transparentnosti se mezi nejběžnější případy řadí odmítnutí přístupu k dokumentům či poskytnutí informací ze strany orgánů v souvislosti s neveřejnými zasedáními a nedostatek otevřenosti při jmenování členů panelů odborníků; vzhledem k tomu, že přístup veřejnosti k dokumentům je jedním z práv, která zaručuje Listina základních práv EU;

Q.     vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv úzce spolupracuje s řadou různých sítí, z nichž přední postavení zaujímá Evropská síť veřejných ochránců práv, jež se skládá z 94 subjektů z 35 evropských zemí; vzhledem k tomu, že se stížnosti, jež nespadají do působnosti veřejného ochránce práv, postupují těm členům sítě, kteří jsou k jejich projednání nejpovolanější; vzhledem k tomu, že 52,5 % z obdržených stížností bylo postoupeno jiným členům uvedené sítě;

R.     vzhledem k tomu, že Petiční výbor Evropského parlamentu je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že v roce 2013 veřejný ochránce práv tomuto výboru předal 51 stížností; vzhledem k tomu, že 178 případů bylo postoupeno Komisi a 503 jiným orgánům nebo subjektům;

S.     vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv rovněž spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi, jako je například OSN; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv společně s Parlamentem, Komisí, Agenturou pro základní práva a Evropským fórem zdravotně postižených vytvářejí rámec EU pod Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením; vzhledem k tomu, že tento rámec má sloužit k ochraně, propagaci a monitorování provádění uvedené úmluvy na úrovni orgánů EU;

T.     vzhledem k tomu, že zpráva veřejného ochránce práv za rok 2013 neuvádí přesný procentní podíl stížností, jež spadaly do jeho působnosti, a podíl stížností jdoucích nad její rámec; vzhledem k tomu, že je zásadní, aby byla ve všech výročních zprávách uváděna konkrétní čísla, na jejichž základě bude možné porovnat vývoj v konkrétních letech a odvodit trendy a tendence, pokud jde o přípustnost či nepřípustnost stížností; vzhledem k tomu, že podle této zprávy spadá ze 100 obdržených stížností 68 mimo rámec působnosti veřejného ochránce práv a tyto stížnosti jsou postupovány veřejným ochráncům práv na vnitrostátní nebo místní úrovni, Petičnímu výboru Evropského parlamentu nebo jiným subjektům, jež se těmito stížnostmi zabývají, jako je např. Evropská komise, síť pro řešení problémů vnitřního trhu (SOLVIT), poradenské centrum Vaše Evropa nebo evropská spotřebitelská centra; vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění nestranného, spravedlivého projednání stížností občanů v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby byly přijaty příslušné následné postupy a poskytovány informace o stížnostech, jež byly postoupeny jiným orgánům či subjektům;

U.     vzhledem k tomu, že ze 100 obvyklých stížností pouze 32 spadá do působnosti veřejného ochránce práv; vzhledem k tomu, že 17 z nich nevede k zahájení šetření (9 z nich nelze přijmout k projednání a 8 stížností je sice přípustných, avšak není odůvodněno tak, aby se mohlo zahájit šetření); vzhledem k tomu, že ze 100 obvyklých přijatých stížností vede k zahájení šetření 15; vzhledem k tomu, že 4 z těchto stížností jsou ukončeny během šetření smírem, u 4 není shledán nesprávný úřední postup, 1 vede ke zjištění nesprávného úředního postupu a u 6 nejsou shledány žádné důvody pro další šetření;

V.     vzhledem k tomu, že 80 % šetření (40 případů), u nichž se zjistil nesprávný úřední postup, bylo ukončeno kritickou připomínkou adresovanou dotčenému orgánu a 18 % (9 případů) bylo uzavřeno návrhem doporučení, jež byla zcela či částečně dotčeným orgánem přijata; vzhledem k tomu, že v jednom případě (2 %) vypracoval veřejný ochránce práv „Zvláštní zprávu evropského veřejného ochránce práv o šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ, které se týká agentury Frontex“; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv předkládá průměrně jednu zvláštní zprávu ročně;

W.    vzhledem k tomu, že zvláštní zpráva je posledním prostředkem evropského veřejného ochránce práv k řešení případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie; vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv by měla více využívat svých politických pravomocí a vypracovat další nástroje, jimiž by mohla disponovat;

X.     vzhledem k tomu, že návrhy veřejného ochránce práv byly v roce 2012 splněny z 80 %; vzhledem k tomu, že Komise, na kterou připadá největší podíl šetření veřejného ochránce práv, splnila doporučení z 84 %; vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv každoročně zveřejňuje souhrnný přehled, v němž uvádí, jak orgány EU reagovaly na jeho návrhy s cílem zlepšit veřejnou správu EU; vzhledem k tomu, že 20% míra nesplnění návrhů veřejného ochránce práv je vážnou hrozbou, jež může dále oslabovat důvěru občanů v efektivitu evropských orgánů;

Y.     vzhledem k tomu, že Evropská komise je orgánem, na který dostává veřejný ochránce práv nejvyšší počet stížností; vzhledem k tomu, že jedno z šetření uzavřených v roce 2013 se týkalo dokumentů o výjimce pro Spojené království ve vztahu k Listině základních práv EU;

Z.     vzhledem k tomu, že u případů, které veřejný ochránce práv v roce 2013 uzavřel, činí průměrná délka šetření 13 měsíců; vzhledem k tomu, že 22 % z těchto případů bylo uzavřeno do tří měsíců, 37 % v rozmezí od 3 do 12 měsíců, 14 % v rozmezí 12 až 18 měsíců a 27 % po více než 18 měsících;

AA.  vzhledem k tomu, že v roce 2013 činil rozpočet veřejného ochránce práv 9 731 371 EUR a plán pracovních míst se skládal z 67 pracovních míst; vzhledem k tomu, že k zajištění účinnosti služeb veřejného ochránce práv a rychlého vyřizování stížností občanů je zásadní zachovat odpovídající rozpočet a lidské zdroje;

AB.  vzhledem k tomu, že Emily O’Reillyová je první ženou, která byla zvolena do funkce evropského veřejného ochránce práv;

1.      schvaluje výroční zprávu za rok 2013 předloženou evropským veřejným ochráncem práv; blahopřeje Emily O’Reillyové k její první výroční zprávě ve funkci veřejné ochránkyně práv a vítá její přístup spočívající v zachování pozitivních pracovních vztahů a spolupráce s Parlamentem, a zejména s jeho Petičním výborem; považuje rok 2013 za přechodové období a konstatuje, že se tato výroční zpráva z větší části týká činnosti předcházejícího veřejného ochránce práv Nikiforise Diamandourose, a skládá hold výsledkům jeho práce;

2.      zavazuje se, že se opět přikloní k zavedené praxi a bude zvát veřejnou ochránkyni práv bezprostředně po jejím zvolení na plenární zasedání;

3.      plně podporuje konečný cíl, jak jej vyjádřila nová veřejná ochránkyně práv, tj. přispět k posílení struktur a institutů zodpovědnosti a transparentnosti na unijní úrovni v zájmu prosazování řádné správy pro všechny občany a osoby s pobytem v EU a zkvalitnění demokracie v Evropské unii; opakovaně potvrzuje klíčovou úlohu, kterou zastává evropský veřejný ochránce práv při řešení problémů občanů a která spočívá v překlenování značné propasti mezi občany a orgány EU;

4.      zdůrazňuje, že sociální média mohou být významným komunikačním prostředkem a vybízí kancelář veřejného ochránce práv k jejich širšímu využívání v zájmu zvýšení povědomí veřejnosti o činnostech veřejného ochránce práv a v zájmu seznamování občanů EU s jejich právy; je však přesvědčen o tom, že důsledkem další digitalizace služeb veřejného ochránce práv by nemělo být vyloučení občanů, kteří nemají přístup k internetu či jej neumí používat; vyzývá veřejného ochránce práv, aby potřebám těchto občanů věnoval zvláštní pozornost, čímž zajistí rovný přístup pro všechny občany EU a umožní jim využívat v plném rozsahu všech služeb, jež veřejný ochránce práv poskytuje;

5.      konstatuje, že výroční zpráva za rok 2013 doznala nové podoby a že je kromě obvyklé tištěné verze nyní k dispozici ke stažení i interaktivní verze ve formě elektronické knihy; dále konstatuje, že zpráva je rozdělena na dvě části, přičemž jednu část tvoří srozumitelný referenční text, který uvádí nejdůležitější fakta a čísla o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2013, a druhá obsahuje podrobný přehled zásadních případů, jimiž se veřejný ochránce práv zabýval v roce 2013[2];

6.      oceňuje veřejnou ochránkyni práv za tento nový přístup, který odráží její přání, aby byla její instituce pro uživatele co nejpřístupnější a nejvstřícnější; doporučuje zúčastněným stranám, aby si pročetly oddíl věnovaný podrobnému šetření s názvem „Řádná správa v praxi: rozhodnutí veřejného ochránce práv v roce 2013“ a úvahy a doporučení veřejného ochránce práv si vzaly k srdci;

7.      konstatuje, že v roce 2013 byl nejvyšší počet stížností ze Španělska (416), po němž následovalo Německo (269), Polsko (248) a Belgie (153); konstatuje, že podle počtu zahájených šetření za členský stát je na prvním místě Belgie (53), za kterou následovalo Německo (40), Itálie (39) a Španělsko (34);

8.      konstatuje, že na předních příčkách seznamu šetřených věcí, jež veřejný ochránce práv uzavřel, se opět umístily otázky související s transparentností (64,3 %), což znamená jejich nárůst oproti roku 2012 (52,7 %); konstatuje, že mezi další stěžejní témata stížností patřily etické otázky, zapojení se občanů do procesu rozhodování EU, projekty financované Evropskou unií, základní práva a kultura veřejné služby;

9.      považuje transparentnost, otevřenost, přístup k informacím, dodržování práv občanů a vysoké etické standardy za zásadní předpoklad zachování důvěry mezi občany EU či osobami pobývajícími na jejím území a evropskou veřejnou službou; zdůrazňuje zásadní význam, jejž má v dnešní obtížné hospodářské situaci důvěra mezi občany EU, osobami pobývajícími na jejím území a unijními orgány; s veřejným ochráncem práv je zajedno v tom, že transparentnost je základním prvkem vyspělé demokracie, neboť umožňuje kontrolovat činnost veřejných orgánů, hodnotit jejich výsledky a volat je k zodpovědnosti; rovněž souhlasí s tím, že otevřenost a přístup veřejnosti k dokumentům je základním prvkem systému institucionální kontroly a vyváženosti; hlásí se k právu občanů na soukromí a na ochranu jejich osobních údajů;

10.    bere na vědomí, že doporučení ani kritické připomínky nejsou právně závazné, avšak zdůrazňuje, že je orgány EU mohou využít coby příležitost k nápravě problémů, zdroj budoucího ponaučení či k tomu, aby se obdobné případy nesprávného úředního postupu znovu neobjevily; vyzývá všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie k plné spolupráci s veřejným ochráncem práv, k zajištění úplného souladu s jeho doporučeními a k plnému využití kritických připomínek; připomíná, že Listina základních práv (článek 41) uvádí právo na řádnou správu jako základní právo občanů Unie;

11.    bere na vědomí, že valná většina šetření, jež veřejný ochránce práv uskutečnil za poslední rok (64,3 %), se týkala Evropské komise; bere na vědomí, že Komise je orgánem, u jehož rozhodnutí je přímý dopad na životy občanů, organizace občanské společnosti a chod podniků zřejmě nejpravděpodobnější; chápe, že Komise je tudíž hlavním terčem veřejné kontroly; se znepokojením však konstatuje, že se podíl stížností týkajících se Komise oproti roku 2012, v němž dosahoval 52,7 %, zvýšil; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby prozkoumala příčiny tohoto nárůstu a pomohla tak zlepšit správu Komise, čímž zvýší celkovou důvěryhodnost orgánů EU; vyzývá novou Komisi, aby s cílem snížit počet na ní podávaných stížností rychle přijala příslušná opatření a zlepšila své fungování;

12.    se znepokojením konstatuje, že se podíl stížností týkajících se agentur EU téměř zdvojnásobil, z 12,5 % v roce 2012 na 24 % v roce 2013; navrhuje, aby veřejná ochránkyně práv vymezila, zda byl tento nárůst důsledkem zvýšení obecného povědomí veřejnosti o postupech pro podávání stížností či zda k němu došlo z jiných příčin, jimiž může být i nesplnění doporučení veřejného ochránce práv z dřívějších let ze strany agentur EU; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby vývoj v agenturách sledovala a včas o něm podala příslušnou zprávu; podporuje záměr veřejné ochránkyně práv, jež usiluje o navázání těsnějšího kontaktu s rozličnými agenturami, aby mohla zdůraznit význam řádné správy, náležitého projednávání stížností a kultury veřejné služby;

13.    s potěšením bere na vědomí, že podíl stížností týkajících se Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) se v roce 2013 snížil o více než polovinu, a to z 16,8 % v roce 2012 na 7,1 % v roce 2013; rovněž je potěšen, že se snížil podíl stížností na Evropský parlament z 5,2 % v roce 2012 na 4,3 % v roce 2013; oceňuje práci veřejného ochránce práv a úřadu EPSO, jež vedla ke snížení počtu stížností na tento úřad;

14.    bere na vědomí, že v roce 2013 veřejný ochránce práv zveřejnil novou verzi Evropského kodexu řádné správní praxe; vyzývá všechny orgány, aby tento kodex plně dodržovaly a uplatňovaly; vyzývá novou Komisi, aby přijala společná závazná pravidla a zásady o správním řízení v rámci správy EU a zejména aby předložila za tímto účelem návrh nařízení; připomíná, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

15.    vybízí všechny orgány, instituce a jiné subjekty EU, aby důsledněji naplňovaly své závazky v oblasti řádné správy a zásad kultury služby pro občany a zlepšily tak své výsledky; vyzývá je, aby veřejné ochránkyni práv napomohly rychlejší odezvou na její šetření a důsledněji s ní spolupracovaly v zájmu zkrácení lhůt během šetření; podporuje veřejnou ochránkyni práv v její snaze o další zrychlení postupu šetření a zkrácení doby nutné k projednání stížností s cílem poskytnout řádnou službu občanům, kteří svá práva uplatňují řádně a včas;

16.    konstatuje, že celková míra splnění doporučení veřejného ochránce práv činila v roce 2012 80 %, což představovalo oproti roku 2011 (82 %) mírný pokles; podporuje veřejnou ochránkyni práv v jejím úsilí o zlepšení této hodnoty; důrazně vyzývá zejména Komisi, aby se co nejvíce zasadila o zlepšení své míry splnění doporučení; je znepokojen 20% mírou nesplnění a naléhavě vyzývá orgány, instituce, jiné subjekty a agentury Unie, aby na kritické připomínky veřejného ochránce práv odpovídaly a reagovaly v přiměřené době a aby vynaložily veškeré nezbytné úsilí a zlepšily míru splnění návazných opatření bezodkladným provedením doporučení a kritických připomínek veřejného ochránce práv; se zájmem očekává detailní informace o míře plnění za rok 2013, jež budou poskytnuty v příští výroční zprávě veřejného ochránce práv;

17.    konstatuje, že veřejný ochránce práv zjistil nesprávný úřední postup u 10,8 % šetření, jež byla uzavřena v roce 2013, a v 80 % z nich adresoval dotčenému orgánu své kritické připomínky; bere na vědomí, že návrh doporučení veřejného ochránce práv byl v 18 % případů nesprávného úředního postupu zcela či částečně dotčeným orgánem přijat;

18.    bere na vědomí, že veřejný ochránce práv předložil Parlamentu jednu zvláštní zprávu, která se zaměřila na neexistenci mechanismu pro vyřizování stížností týkajících se porušování základních práv v souvislosti s činností agentury Frontex; je přesvědčen o tom, že k uvedené zvláštní zprávě vypracuje svou zprávu Petiční výbor ve spolupráci s Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci;

19.    vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby upevnila své vztahy a spolupráci s řadou sítí, zejména s Evropskou sítí veřejných ochránců práv a rámcem pod Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením; připomíná výzvu Parlamentu, jež byla uvedena ve výroční zprávě Petičního výboru z roku 2012, k tomu, aby Parlament zřídil síť složenou z petičních výborů členských států, jež by mohla doplňovat činnost Evropské sítě veřejných ochránců práv;

20.    připomíná, že Petiční výbor je řádným členem obou výše uvedených sítí; poznamenává, že v roce 2013 veřejný ochránce práv předal výboru 51 stížností;

21.    bere na vědomí novou strategii veřejné ochránkyně práv „Směrem k roku 2019“, která obsahuje tří hlavní prvky, které lze vymezit slovy „dopad, relevantnost a viditelnost“; schvaluje, že veřejná ochránkyně práv zamýšlí posílit dopad své činnosti tím, že povede strategická šetření systémových problémů, že si přeje posílit svou roli tak, že bude přispívat do klíčových diskusí EU, a že se má v úmyslu více zviditelnit tím, že rozšíří své pole angažovanosti vůči zainteresovaným stranám a bude upozorňovat na stěžejní případy;

22.    vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále usilovala o zlepšování komunikačních kanálů a navázala na činnost vykonanou v rámci Evropského roku občanů 2013 a dále usilovala o lepší poskytování informací evropským občanům, aby byli řádně informováni o službách, jež veřejný ochránce práv poskytuje, a o oblasti jeho pravomoci;

23.    opakovaně zdůrazňuje význam, který má evropská občanská iniciativa coby nový nástroj pro přímé zapojení občanů do procesu rozhodování v rámci přípravy unijních právních předpisů;

24.    vítá řadu závažných šetření, jež veřejný ochránce práv zahájil, jako je například šetření týkající se transparentnosti v rámci sjednávání transatlantického partnerství v oblasti obchodu a investic (TTIP), důvěrného oznamování případů nesprávného úředního postupu v orgánech EU, transparentnosti skupin odborníků Komise, případů tzv. „otočných dveří“, základních práv v oblasti politiky soudržnosti a evropské občanské iniciativy; se zájmem očekává výsledky těchto šetření;

25.    vítá rozhodnutí Rady Evropské unie zveřejnit směrnice pro jednání EU, jež se týkají probíhajícího jednání o TTIP mezi EU a USA; rovněž vítá rozhodnutí Komise zveřejnit více dokumentů EU o tomto postupu a umožnit širší přístupu k jiným dokumentům v souvislosti s jednáním o TTIP; má za to, že důraznější sledování transparentnosti v rámci jednání o TTIP posílilo úlohu veřejného ochránce práv coby strážce transparentnosti EU; podporuje výzvu veřejného ochránce práv k zaujetí transparentního politického přístupu a k zahájení informační kampaně v souvislosti s TTIP, kterou by měly evropské orgány naplnit; zavazuje se, že bude sledovat opatření vyplývající z výsledků konzultací o transparentnosti TTIP, mj. posouzením petic týkajících se této otázky, a to zejména s ohledem na možný dopad TTIP a jiných obchodních jednání na život evropských občanů;

26.    pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vládám a parlamentům členských států a veřejným ochráncům práv v členských státech nebo obdobným příslušným orgánům.

  • [1]  Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15.
  • [2]  http://www.ombudsman.europa.eu/en/activities/annualreports.faces

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropský parlament zvolil dne 3. července 2013 do funkce evropské veřejné ochránkyně práv Emily O’Reillyovou, která složila přísahu dne 30. září 2013. Činnost instituce veřejného ochránce práv pod jejím vedením představuje tudíž pouze část období, na něž se výroční zpráva veřejného ochránce práv za rok 2013 vztahuje. Větší část obsahu této zprávy se proto týká činnosti jejího předchůdce Nikiforose Diamandourose. Veřejná ochránkyně práv předložila svou výroční zprávu předsedovi Evropského parlamentu dne 15. září 2014 a Petičnímu výboru dne 24. září 2014.

Výroční zpráva byla přepracována, aby odrážela přání paní O’Reillyové, podle něhož by měl být tato instituce pro uživatele co nejpřístupnější a nejvstřícnější. Zpráva je rozdělena na dvě části. První částí je vytištěná či stažitelná publikace (rovněž k dispozici ve formátu elektronické knihy (EPUB)), jež obsahuje hlavní fakta a údaje o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2013. Druhá část obsahuje podrobný rozbor klíčových případů, jež veřejný ochránce práv v roce 2013 projednával, pod názvem „Řádná správa v praxi: rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv v roce 2013“[1]. Tato publikace je bohužel k dispozici pouze v anglickém jazyce, což zužuje okruh jejích čtenářů.

Veřejný ochránce práv zaregistroval v roce 2013 kontakt s 23 245 občany, kteří se na něj prostřednictvím portálu veřejného ochránce práv obrátili se žádostí o využití jeho služeb. Valná většina z nich (19 418) využila pomoci nabízené v podobě poradenství on-line, jež je poskytováno prostřednictvím interaktivního poradce na internetových stránkách veřejného ochránce práv. Zbývající část tvořily buď žádosti o poskytnutí informací (1 407), na něž odpověděly útvary veřejného ochránce práv, či stížnosti (2 420), jež byly zaregistrovány.

Výroční zpráva za rok 2013 neuvádí přesný procentní podíl stížností, jež spadaly do jeho působnosti, a podíl stížností jdoucích nad její rámec. Kromě popisu způsobu vyřízení typického vzorku 100 stížností je rovněž velice důležité, aby byla ve všech výročních zprávách uváděna konkrétní čísla, na jejichž základě bude možné porovnat vývoj v konkrétních letech a odvodit trendy a tendence, pokud jde o přípustnost či nepřípustnost stížností.

Veřejný ochránce práv zahájil 341 šetření na základě stížnosti, 9 z vlastního podnětu a uzavřel 441 šetření na základě stížnosti a 20 šetření z vlastního podnětu. Stížnosti pocházely zejména od jednotlivých občanů (340), společností, sdružení a jiných právnických osob (101).

Podle počtu stížností z jednotlivých států se na prvním místě umístilo Španělsko (416), po němž následovalo Německo (269), Polsko (248) a Belgie (153). Skutečnost, že z daného členského státu pocházel značný počet stížností, však nezbytně nevypovídá o tom, že by byl zahajován proporcionálně přímo úměrný počet šetření. Z údajů z roku 2013 například vyplývá, že ze 153 stížností z Belgie bylo zahájeno 53 šetření, zatímco ze 416 stížností ze Španělska bylo zahájeno pouze 34 šetření.

Z 350 šetření zahájených veřejným ochráncem práv se 225 (64,3 %) týkalo Evropské komise, 84 (24 %) agentur EU, 28 (8 %) ostatních subjektů, 25 (7,1 %) Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO), 15 (4,3%) Evropského parlamentu, 14 (4 %) Evropské služby pro vnější činnost a 10 (2,9 %) Evropské investiční banky. Vzhledem k tomu, že Evropská komise je hlavním orgánem EU, jehož rozhodnutí mají na občany přímý dopad, je logické, že stížnosti by měly směřovat zejména na ni.

Nejvýraznější změnu na tomto seznamu oproti roku 2012 vykázal úřad EPSO, který byl v roce 2012 na druhé příčce a nyní obsadil místo čtvrté. V případě tohoto úřadu poklesl počet stížností oproti roku 2012 ze 78 (16,8 %) na 25 (7,1 %) v roce 2013.

Podle témat, jimiž se zabývala šetření, která uzavřel veřejný ochránce práv, se nejvíce šetření týkalo žádostí o poskytnutí informací a přístupu k dokumentům (118), následně role Komise coby strážkyně Smluv (88), institucionálních a programových záležitostí (81), správy a služebního řádu úředníků (76), výběrových řízení a postupů při výběru kandidátů (68), udělování veřejných zakázek a grantů (44) a plnění smluv (34).

V roce 2013 veřejných ochránce práv přijal opatření v návaznosti na 2 354 obdržených stížností. U 1 359 případů poskytly jeho útvary příslušnou radu či věc postoupily jinému subjektu (např. členovi Evropské sítě veřejných ochránců práv či Petičnímu výboru Evropského parlamentu), v 654 případech bylo stěžovateli sděleno, že nelze poskytnout žádné další poradenství, a v 341 případu bylo zahájeno šetření.

Mezi hlavní témata projednávaných případů náležela v roce 2013 transparentnost (např. přístup k dokumentům), etické otázky (např. případy tzv. otočných dveří a otázky střetu zájmů), účast občanů na procesu rozhodování EU (např. evropská občanská iniciativa), projekty a programy financované Evropskou unií (např. pozdní platby a problémy týkající se vypisování veřejných zakázek), základní práva (např. případ důvěrného oznamování případů nesprávného úředního postupu v Agentuře pro základní práva) a kultura veřejné služby (nadměrné průtahy orgánů či jejich nečinnost)[2].

Instituce jsou vázány Smlouvou, aby prováděly svou činnost co nejotevřeněji, aby tak podporovaly dobrou správu věcí veřejných a zajistily účast občanské společnosti. Čl. 15 odst. 3 SFEU a článek 42 Listiny základních práv stanovují právo na přístup k dokumentům institucí. Toto právo je v současnosti podrobně upraveno nařízením (ES) č. 1049/2001.

U 118 šetření (25,6 %), jež veřejný ochránce práv v roce 2013 uzavřel, předmět stížnosti dotčený orgán napravil či bylo dosaženo smíru. V 202 případech (43,8 %) nebylo další šetření opodstatněné. Ve 120 případech (26 %) nesprávný úřední postup zjištěn nebyl a v 50 případech (10,8 %) zjištěn byl. V 19 případech (4,1 %) byla přijata jiná opatření[3].

Definice nesprávného úředního postupu předložená veřejným ochráncem práv, kterou schválil Evropský parlament a Evropská komise, zní: „Nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či zásadami, které jsou pro něj závazné“. Pro orgány z toho vyplývá respektování právního státu, dodržování zásad řádné správy a základních práv.

Je-li to možné, veřejný ochránce práv se snaží dosáhnout pozitivního výsledku smírným řešením, které je uspokojivé pro stěžovatele i pro dotčenou instituci. Pokud však smírného řešení dosáhnout nelze, veřejný ochránce práv buď případ uzavře kritickou připomínkou, nebo předloží návrh doporučení.

Kritická připomínka je vyslovena v případech, kdy daná instituce již nemá možnost nesprávný úřední postup odstranit, kdy nesprávný úřední postup nemá žádné obecné důsledky nebo kdy veřejný ochránce práv nemusí provést návazná opatření. Veřejný ochránce práv může rovněž vyslovit kritickou připomínku v případě, kdy se domnívá, že návrh doporučení by nebyl účinný, nebo v případech, kdy dotčená instituce návrh doporučení nepřijala, ale příslušný nesprávný úřední postup není důvodem k vypracování zvláštní zprávy pro Parlament. Kritická připomínka je nicméně potvrzením pro stěžovatele, že jeho stížnost byla oprávněná, a jasně ukazuje dotčené instituci, co učinila nesprávně, aby se v budoucnu mohla takových kroků vyvarovat.

Další připomínka je nástrojem, který veřejný ochránce práv používá, jestliže během šetření zjistí možnost zlepšení kvality veřejné správy. Smyslem dalších připomínek veřejného ochránce práv není kritizovat dotčenou instituci, nýbrž by měly být chápány jako pokyn a námět, jakým způsobem by instituce mohla zlepšit kvalitu svých služeb.

Návrh doporučení se vydává v případech, kdy má dotčená instituce možnost nesprávný úřední postup odstranit, nebo v případech, kdy je nesprávný úřední postup závažný, nebo kdy má obecné důsledky. V případě návrhu doporučení je dotčená instituce podle Smlouvy povinna zaslat veřejnému ochránci práv do tří měsíců podrobné stanovisko.

Pokud orgán, instituce či subjekt EU na návrh doporučení uspokojivě nereaguje, může veřejný ochránce práv vypracovat zvláštní zprávu a zaslat ji Evropskému parlamentu. Zvláštní zpráva je nástroj veřejného ochránce práv používaný v krajním případě a představuje poslední krok, který může veřejný ochránce práv při řešení stížnosti učinit. Poté je to už Parlament, na němž je rozhodování o dalších krocích, jako např. vypracování usnesení. Zvláštní zprávy jsou předkládány Petičnímu výboru, jenž je výborem příslušným pro vztahy s veřejným ochráncem práv.

Veřejný ochránce práv adresoval institucím v roce 2013 40 kritických připomínek. V 9 případech (18 %) byl vypracován návrh doporučení, který byl dotčeným orgánem zcela či částečně přijat. V jednom případě vypracoval veřejný ochránce práv zvláštní zprávu[4].

Evropský veřejný ochránce práv úzce spolupracuje se svými protějšky v členských státech. Tato spolupráce probíhá v rámci Evropské sítě veřejných ochránců práv, která zahrnuje více než 94 kanceláří v 35 evropských zemích. Tuto síť tvoří veřejní ochránci práv na vnitrostátní a místní úrovni, petiční výbory a obdobné subjekty členských států Evropské unie, kandidátských zemí na členství v EU a dalších zemí Evropského hospodářského prostoru a/nebo schengenského prostoru. Členem této sítě je Petiční výbor.

Tato síť pořádá střídavě jednou za rok semináře pro vnitrostátní nebo regionální veřejné ochránce práv. Evropský veřejný ochránce práv a veřejná ochránkyně práv v Irsku (která nyní zastává funkci evropské veřejné ochránkyně práv) společně uspořádali 9. vnitrostátní seminář této sítě. Tento seminář se konal ve dnech 15. až 17. září 2013 v Dublinu.

Podle čl. 33 odst. 2 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením byl ustaven rámec EU, jehož cílem je ochrana, podpora a monitorování provádění této úmluvy. Členem tohoto rámce je evropský veřejný ochránce práv, Petiční výbor Parlamentu, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Parlamentu, Agenturu pro základní práva, Evropská Komise a Evropské fórum osob se zdravotním postižením.

Úkolem evropského veřejného ochránce práv je chránit práva osob se zdravotním postižením a zajistit, aby si veřejná správa EU byla vědoma své odpovědnosti v souvislosti s těmito právy. Osoby, které se domnívají, že některý orgán EU nejedná v souladu s Úmluvou, mají právo obrátit se na veřejného ochránce práv s žádostí o nápravu. Na začátku roku 2014 posílil tým veřejného ochránce práv jeden vyslaný národní odborník, jenž má přispět k vymezení pracovního programu pro zdravotně postižené a usilovat o nalezení možností, jak zlepšit poskytování informací o právech a povinnostech, jež vyplývají z uvedené Úmluvy, občanům a zaměstnancům EU.

Veřejný ochránce práv se rovněž pravidelně setkává s členy a představiteli orgánů EU, aby s nimi jednal o tom, jak zlepšit kvalitu správy, aby zdůraznil význam řádného projednávání stížností a aby zajistil, že budou přijímána vhodná opatření v návaznosti na jeho doporučení a zprávy. V zájmu zlepšení kultury veřejné služby ve správě EU zveřejnil veřejný ochránce práv v roce 2013 novou verzi Evropského kodexu řádné správní praxe.

Rozpočet veřejného ochránce práv je samostatným oddílem rozpočtu EU. V roce 2013 činil rozpočet veřejného ochránce práv 9 731 371 EUR a plán pracovních míst obsahoval 67 pracovních míst.

Veřejná ochránkyně práv nastínila v prezentaci své výroční zprávy Petičnímu výboru svou novou strategii „Směrem k roku 2019“. Tato strategie vychází ze tří základních prvků: z dopadu, relevantnosti a viditelnosti. Veřejná ochránkyně práv hodlá na základě těchto prvků vést důkladnější strategická šetření systémových problémů (dopad), přeje si svým aktivním přispíváním do klíčových diskusí EU posílit svou roli (relevantnost) a usiluje o zvýšení viditelnosti své instituce tím, že rozšíří své pole angažovanosti vůči zainteresovaným stranám a bude veřejnost upozorňovat na stěžejní případy (viditelnost). V zájmu zvýšení transparentnosti se doporučuje zahájit šetření, jež mají zásadní význam z hlediska veřejného zájmu. Bedlivým sledováním jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství by se tudíž posílila role veřejného ochránce práv coby „strážce transparentnosti EU“.

  • [1]  Tyto publikace jsou k dispozici na těchto internetových stránkách veřejného ochránce práv: www.ombudsman.europa.eu
  • [2]  Podrobný rozbor klíčových případů z roku 2013 lze nalézt v publikaci Řádná správa v praxi: Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv v roce 2013, jež je k dispozici na internetových stránkách veřejného ochránce práv www.ombudsman.europa.eu.
  • [3]  Poznámka: V některých případech veřejný ochránce práv uzavřel věc ze dvou či více důvodů. Celkový procentní podíl tedy přesahuje 100 %.
  • [4]  Zvláštní zpráva evropského veřejného ochránce práv v šetření z vlastního podnětu OI/5/2012/BEH-MHZ týkající se agentury Frontex, k dispozici na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv www.ombudsman.europa.eu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.12.2014

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Margrete Auken, Beatriz Becerra Basterrechea, Heinz K. Becker, Soledad Cabezón Ruiz, Pál Csáky, Rosa Estaràs Ferragut, Eleonora Evi, Daniel Hannan, Peter Jahr, Rikke Karlsson, Jude Kirton-Darling, Svetoslav Hristov Malinov, Edouard Martin, Roberta Metsola, Marlene Mizzi, Julia Pitera, Gabriele Preuß, Sofia Sakorafa, Yana Toom, Jarosław Wałęsa, Cecilia Wikström

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Demetris Papadakis, Ángela Vallina, Rainer Wieland

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Klaus Buchner, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska