ZPRÁVA o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a o politice Evropské unie v této oblasti

20.2.2015 - (2014/2216(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Pier Antonio Panzeri


Postup : 2014/2216(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0023/2015

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a o politice Evropské unie v této oblasti

(2014/2216(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–       s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 k 25. výročí této úmluvy[1],

–       – s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů ze dne 8. září 2000[2], její program rozvoje po roce 2015 a usnesení jejího Valného shromáždění,

–       s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–       s ohledem na články 2, 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–       s ohledem na článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–       s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–       s ohledem na strategický rámec EU a akční plán EU pro lidská práva a demokracii[3] přijaté Radou pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

–       s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 přijatou Radou dne 23. června 2014,

–       s ohledem na výroční zprávu o hlavních aspektech a základních volbách SZBP v roce 2013 schválenou Radou dne 22. července 2014,

–       s ohledem na výroční zprávu Komise z roku 2014 o politikách rozvoje a vnější pomoci Evropské unie a o jejich provádění v roce 2013 (COM(2014)0501), která byla přijata dne 13. srpna 2014, a na doprovodné dokumenty,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a politice Evropské unie v této oblasti[4],

–       s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

–       s ohledem na závěry Rady ze dne 23. června 2014 u příležitosti 10. výročí vydání obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o politikách EU na podporu obhájců lidských práv[5],

–       s ohledem na naléhavá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2014 o prioritách EU pro 25. zasedání Rady OSN pro lidská práva[6],

–       s ohledem na své doporučení Radě ze dne 2. dubna 2014 týkající se 69. zasedání Valného shromáždění OSN[7],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíže[8],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 17. července 2014 o zločinu agrese[9],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie[10],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě[11],

–       s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. března 2011 nazvané Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím (COM(2011)0200),

–       s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 20. prosince 2012 o moratoriu na používání trestu smrti[12],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o celosvětovém vymýcení mučení[13],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o provádění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání[14],

–       s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325, 1820, 1888, 1889 a 1960 o ženách, míru a bezpečnosti,

–       s ohledem na zprávu o ukazatelích EU pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU, která byla přijata Radou dne 13. května 2011,

–       s ohledem na obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv: provádění rámce „Chránit, dodržovat a napravovat“, schválené v rezoluci Rady OSN pro lidská práva č. 17/4 ze dne 16. června 2011,

–       s ohledem na obecné pokyny pro odvětví informačních a komunikačních technologií pro provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které Komise zveřejnila dne 17. června 2013,

–       s ohledem na usnesení Rady pro lidská práva OSN ze dne 26. června 2014 vyzývající k vytvoření mezivládní pracovní skupiny s neomezeným složením, jež bude pověřena „vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by v rámci mezinárodního práva v oblasti lidských práv upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků“,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovědnosti podniků v mezinárodních obchodních dohodách[15],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie[16],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách[17],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu[18],

–       s ohledem na závěry Rady ze dne 14. května 2012 na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: agenda pro změnu“,

–         s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015[19],

–       s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o diskriminaci na základě příslušnosti ke kastě[20],

–       s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 5. března 2014 nazvané „Zodpovědné získávání nerostných surovin pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí: úsilí o vytvoření integrovaného přístupu EU“ (JOIN(2014)0008),

–       vzhledem k Úmluvě OSN proti korupci (UNCAC);

–       s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích[21],

–       s ohledem na závěry Rady o komplexním přístupu EU ze dne 12. května 2014,

–       s ohledem na své doporučení Radě ze dne 18. dubna 2013 k zásadě OSN „odpovědnost za ochranu“ (R2P)[22],

–       s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–       s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0023/2015),

A.     vzhledem k tomu, že článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) posílil závazky EU týkající se rozvoje společné zahraniční a bezpečnostní politiky řízené zásadami demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, rovnosti a solidarity, prosazování mezinárodního práva a spravedlnosti s ohledem na zásady Charty OSN, Listiny základních práv Evropské unie a mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 6 SEU „Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“;

B.     vzhledem k tomu, že článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že společná obchodní politika má vycházet ze zásad a cílů vnější činnosti Unie;

C.     vzhledem k tomu, že úcta k všeobecné platným a nedělitelným lidským právům a jejich podpora a ochrana jsou jádrem zahraniční a bezpečnostní politiky EU; vzhledem k tomu, že univerzálnost lidských práv je vážně ohrožena řadou autoritářských režimů, zejména na mnohostranných fórech;

D.     vzhledem k tomu, že více než polovina obyvatel světa žije stále v nedemokratických režimech a že svoboda na celém světě v posledních letech stále více upadá;

E.     vzhledem k tomu, že demokratické režimy se vyznačují nejen pořádáním voleb, ale i dodržováním právního státu, svobody projevu, dodržováním lidských práv, nezávislým systémem soudů a nestrannou správou;

F.     vzhledem k tomu, že důvěryhodnost EU se v rámci jejích vnějších vztahů a na mezinárodním poli zvýší, bude-li ve svých vnitřních a vnějších politikách důsledněji zohledňovat problematiku demokracie a lidských práv;

G.     vzhledem k tomu, že nová místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku uvedla, že lidská práva budou patřit mezi její absolutní priority a že má v úmyslu stav lidských práv používat jako ukazatel ve všech svých kontaktech se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že taktéž opětovně potvrdila, že EU je odhodlána prosazovat lidská práva ve všech oblastech zahraničních vztahů, a to bezvýjimečně; vzhledem k tomu, že přijetí nového akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii a obnovení mandátu zvláštního zástupce EU pro lidská práva se dostanou na program jednání EU na začátku roku 2015;

H.    vzhledem k tomu, že dne 23. června 2014 Rada přijala výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013, která zahrnuje celý první rok uplatňování strategického rámce a akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii; vzhledem k tomu, že rok 2013 byl taktéž prvním uceleným rokem výkonu nového mandátu zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva; vzhledem k tomu, že úkolem nositele této funkce by mělo být pomáhat Unii koordinovat její činnost tak, aby její snaha prosazovat dodržování lidských práv všude na světě, a zejména práv žen, byla zřetelnější a viditelnější;

I.      vzhledem k tomu, že výroční zpráva EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a následující události, k nimž došlo v období, které již zpráva nepokrývá, důrazně připomínají vysoký počet obětí v důsledku porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že kvůli porušování lidských práv ve třetích zemích vznikají EU nepříznivé důsledky, neboť je povinna reagovat na případy, kdy porušování lidských práv a absence legitimní demokratické účasti občanů vedou k nestabilitě, zhroucení států, humanitárním krizím a ozbrojeným konfliktům;

J.      vzhledem k tomu, že závazek EU prosazovat účinný multilateralismus, v němž ústřední roli hraje OSN, je nedílnou součástí vnější politiky Unie a vychází z přesvědčení, že multilaterální systém založený na univerzálních pravidlech a hodnotách je nejvhodnějším nástrojem k řešení celosvětových krizí, náročných úkolů a hrozeb;

K.     vzhledem k tomu, že EU a její členské státy jsou od prvopočátku věrnými spojenci Mezinárodního trestního soudu (ICC), jemuž poskytují finanční, politickou, diplomatickou a logistickou podporu, prosazují všeobecnou platnost Římského statutu a hájí bezúhonnost tohoto soudu v zájmu posílení jeho nezávislosti;

L.     vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 17. července 2014 potvrdil, že rozhodně podporuje změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijaté v Kampale, včetně úprav týkajících se zločinu agrese, a všechny členské státy EU vyzval, aby tyto změny ratifikovaly a zapracovaly je do svých vnitrostátních právních předpisů; vzhledem k tomu, že úpravy týkající se zločinu agrese přispějí k dodržování zásad právního státu na mezinárodní úrovni a k světovému míru a bezpečnosti tím, že budou odrazovat od nezákonného použití síly, a tak aktivně přispívat k prevenci takových zločinů a k upevnění trvalého míru;

M.    vzhledem k tomu, že 59. zasedání Komise OSN pro postavení žen, které se uskuteční v New Yorku od 9. do 20. března 2015, se soustředí na opatření, která je třeba přijmout v návaznosti na Pekingské prohlášení a Pekingskou akční platformu, včetně stávajících problémů, které brání jejich realizaci, a tak dosažení rovnoprávného postavení žen a mužů a emancipaci žen, a dále na příležitosti, které pro genderovou rovnoprávnost a emancipaci žen nabízí program rozvojových cílů tisíciletí v období po roce 2015;

N.     vzhledem k tomu, že bezplatné základní vzdělání pro všechny děti je základním právem, které stanoví Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989; vzhledem k tomu, že vzdělání dětí a dospělých pomáhá snižovat chudobu a dětskou úmrtnost a podporuje osvědčené postupy v oblasti životního prostředí; vzhledem k tomu, že přístup ke vzdělání pro všechny je svou podstatou spojen s cílem rozvojových cílů tisíciletí v oblasti rovnosti pohlaví, zejména pokud jde o dokončení základního cyklu vzdělání; vzhledem k tomu, že tohoto cíle nebylo ještě zdaleka dosaženo;

O.     vzhledem k tomu, že mezi nejzranitelnější společenské skupiny v době ozbrojeného konfliktu patří ženy a děti, včetně žen a dětí z řad uprchlíků, žadatelů o azyl a osob bez státní příslušnosti a vzhledem k tomu, že se výrazně zvyšují rizika, jimž musí během humanitárních krizí čelit dospívající dívky z řad vysídlených osob;

P.     vzhledem k tomu, že veškeré formy diskriminace žen a násilí páchaného na ženách, včetně sexuálního zneužívání, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nuceného sňatku, tzv. zločinů ze cti, komerčního sexuálního vykořisťování žen a domácího násilí, by nikdy neměly být ospravedlňovány jakýmikoli politickými, sociálními, náboženskými nebo kulturními důvody nebo na základě všeobecně rozšířených či kmenových tradic;

Q.     vzhledem k tomu, že existuje jasná spojitost mezi korupcí a porušováním lidských práv; vzhledem k tomu, že korupce ve veřejném a soukromém sektoru vytváří a zhoršuje nerovnost a diskriminaci, a brání tak rovnému požívání občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv; vzhledem k tomu, že je prokázáno, že korupce je často spojena s porušováním lidských práv, zneužíváním pravomocí a nedostatečnou odpovědností vůči veřejnosti;

R.     vzhledem k tomu, že pracovní a odborová práva jsou na celém světě vystavena vážným útokům a že způsoby fungování podniků mají zásadní dopad na práva pracovníků, komunit a spotřebitelů v Evropě i jinde ve světě; vzhledem k tomu, že mezinárodní právní předpisy v oblasti lidských práv stanoví, že státy jsou povinny chránit lidská práva, dále zajistit, aby podniky v jejich jurisdikci neporušovaly tato práva, a zaručit, aby oběti měly k dispozici účinné nápravné prostředky;

S.     vzhledem k tomu, že podnikatelské prostředí hraje významnou úlohu při podpoře lidských práv, a vzhledem k tomu, že tyto snahy jsou velmi žádoucí a měly by být podporovány ze strany orgánů veřejné správy na celém světě; vzhledem k tomu, že podpora lidských práv by měla být považována za platformu ke spolupráci mezi vládou a soukromým sektorem;

T.     vzhledem k tomu, že zvláštní pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných (GSP+) používaný pro třetí země vyžaduje doložku o dodržování mezinárodních úmluv o lidských právech a o pracovních právech;

U.     vzhledem k tomu, že článek 16 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že plnoletí muži a ženy mají právo bez jakéhokoli omezení z důvodů rasové, národnostní nebo náboženské příslušnosti uzavřít sňatek a založit rodinu a že požívají stejných práv v manželství a při jeho rozvázání, a že do manželství se vstupuje pouze na základě svobodného a plného souhlasu budoucích manželů;

V.     vzhledem k tomu, že článek 14 Všeobecné deklarace lidských práv uznává právo každé osoby vyhledat azyl v jiných zemích z důvodu perzekuce; vzhledem k tomu, že podle Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků mají všichni uprchlíci nárok na zvláštní ochranu a že žádný stát nemůže uprchlíka vyhostit ani vrátit na území, kdy je pronásledován nebo kde je ohrožen jeho život nebo svoboda;

W.    vzhledem k tomu, že článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv zakotvuje svobodu myšlení, svědomí a náboženství; vzhledem k tomu, že prudce narůstá množství incidentů týkajících se svobody náboženství nebo víry a je to mimo jiné důsledkem stále většího počtu konfliktů s náboženským rozměrem;

X.     vzhledem k tomu, že článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv OSN stanoví právo každého „na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny“, v níž mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči, počítajíc v to zejména lékařskou péči; vzhledem k 25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte, která je nejrozsáhleji ratifikovanou úmluvou o lidských právech; vzhledem k tomu, že usnesení Rady OSN pro lidská práva č. 26/28 vyzývá k tomu, aby se následující zasedání sociálního fóra Rady OSN pro lidská práva věnovalo dostupnosti léků v souvislosti s právem každého člověka na dosažení co nejvyšší úrovně tělesného a duševního zdraví; vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace (WHO) konstatuje, že dosažení co nejvyšší úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez ohledu na rasu, náboženství a hospodářské nebo společenské postavení;

Y.     vzhledem k tomu, že důsledky změny klimatu, jako jsou rostoucí teploty, zvyšující se hladina moří a extrémní povětrnostní podmínky, umocní problémy ohrožující světovou stabilitu, což s sebou nese riziko vážného porušování lidských práv;

Z.     vzhledem k tomu, že přístup k nezávadné pitné vodě a hygienickým podmínkám je lidským právem, které vychází z práva na přiměřenou životní úroveň, a je neoddělitelně spjato s právem na co nejvyšší možnou úroveň fyzického a duševního zdraví a s právem na život a lidskou důstojnost; vzhledem k tomu, že přibližně 2,6 miliardy lidí, tedy polovina rozvojového světa, nemá ani „vylepšenou“ latrínu a že 1,1 miliardy lidí nemá přístup k žádnému druhu pitné vody;

Aa.   vzhledem k tomu, že tato zpráva je odpovědí na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 přijatou Radou a přináší progresivní analýzu činností EU v této příslušné politické oblasti; vzhledem k tomu, že Evropský parlament ve svých usneseních o předchozích výročních zprávách a o přezkumu strategie EU v oblasti lidských práv zdůraznil, že je nutné se nepřetržitě zamýšlet nad vlastními postupy v souvislosti se začleňováním problematiky lidských práv do svých činností, nad opatřeními, která jsou přijímána v návaznosti na jeho usnesení o naléhavých případech porušování demokracie, lidských práv a zásad právního státu a nad sledováním dodržování doložek o demokracii a lidských právech ve všech dohodách, které uzavírá EU se třetími zeměmi;

Stěžejní význam ochrany lidských práv v rámci vnějších politik EU

1.      připomíná, že v preambuli Listiny základních práv Evropské unie se uvádí, že EU „staví do středu své činnosti jednotlivce a lidskou důstojnost“;

2.      vyzývá orgány EU a členské státy, aby ochranu lidských práv vnímaly v rámci vztahů EU se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů, jako záležitost zásadního významu, a aby k ní jako takové přistupovaly v rámci všech jednání a prohlášení na vysoké úrovni; poukazuje na důležitost účinného, důsledného a soudržného provádění politiky EU v oblasti lidských práv v souladu s jednoznačnými závazky stanovenými v článku 21 SEU a ve strategickém rámci EU pro lidská práva a demokracii; oceňuje postoj nové místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku, která jasně uvedla, že se o dodržování těchto zásad bude přímo zasazovat;

3.      zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy EU vystupovaly jednotně při prosazování nedělitelnosti, nedotknutelnosti a univerzálnosti lidských práv, a zejména při prosazování ratifikace všech mezinárodních nástrojů pro ochranu lidských práv, které stanovila Organizace spojených národů; vyzývá EU k prosazování nedělitelnosti a nedotknutelnosti lidských práv, včetně těch, jež jsou obsažena v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souladu s článkem 21 SEU; vyzývá EU, aby i nadále kladla důraz na dodržování univerzálních standardů lidských práv při přijímání závazků vůči třetím zemím a regionálním organizacím v rámci politických rozhovorů a rozhovorů na téma lidských práv a v rámci obchodních jednání;

4.      vítá rozhodnutí Komise učinit vytvoření právního státu ústředním bodem procesu rozšiřování; naléhavé žádá EU, aby důsledně monitorovala provádění opatření, jimiž jsou v procesu rozšiřování chráněna lidská práva a práva osob, jež náležejí k menšinám;

5.      varuje však před nežádoucími důsledky neustálého rozšiřování seznamu lidských práv a zahrnování ideologicky nebo politicky sporných záležitostí, neboť to by mohlo v konečném důsledku omezit obecnou podporu samotné myšlenky univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv;

6.      vyzdvihuje skutečnost, že kromě lidského utrpení by měla EU rovněž přihlédnout k následkům porušování lidských práv, neboť nejsou-li respektována lidská práva a není-li dostatečně zajištěna zákonem stanovená demokratická účast občanů, vede to k nestabilitě, hroucení států, humanitárním krizím a ozbrojeným konfliktům, tj. jevům, které oslabují snahy, jež EU v rámci své rozvojové politiky vyvíjí, a jevům, které EU a její členské státy nutí přijímat opatření v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky; vítá v této souvislosti nedávné snahy EU o to, aby se porušování lidských práv začlenilo mezi ukazatele systému včasného varování propojeného s přijímáním protikrizových opatření; vyzývá však k radikálnějším preventivním opatřením a naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, a členské státy, aby pro oblast lidských práv vytvořily protikrizový mechanismus, který by byl zakomponován do komplexního přístupu EU vůči vnějším konfliktům a krizím a který by byl součástí nastávající revidované evropské bezpečnostní strategie;

7.      má za to, že by EU a její delegace měly identifikovat počáteční varovné příznaky, jako je například útlak menšin a porušování lidských práv, jež nasvědčují vzniku možných konfliktů a humanitárních katastrof; vyzývá EU, aby vypracovala osvědčené postupy pro prosazování a ochranu lidských práv v období po katastrofě či konfliktu, jež by zvlášť zohlednily situaci zdravotně postižených osob, žen a dětí a jiných zranitelných skupin poskytováním údajů a přijímáním náležitých opatření konkrétně určených osobám se zdravotním postižením, vypracovaným plánům pro snížení rizika katastrof, které zohledňují osoby se zdravotním postižením, odbornou přípravou všech příslušných pracovníků ve službách a podíl dostupných nouzových obydlí a míst pro zmírnění následků katastrof. A tyto osvědčené postupy by se zaměřovaly na prosazování lidských práv v rámci úsilí o odstraňování následků pohrom, obnovu a rekonstrukci a současně by dodržovaly humanitární zásady lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti a přístup k humanitární pomoci založený na potřebách;

8.      vybízí EU, aby zajistila synergie mezi možnostmi podpory, které nabízí nástroj zajišťující stabilitu, finanční nástroj pro demokracii a lidská práva a Evropská nadace pro demokracii;

9.      vyjadřuje své hluboké znepokojení nad vzrůstajícím počtem případů závažného porušování lidských práv v důsledku terorismu po celém světě; poukazuje na zveřejněnou zprávu z roku 2014, v níž se uvádí, že teroristická činnost narostla v letech 2012 až 2013 o 62 % a že počet zemí, v nichž došlo v důsledku terorismu k více než 50 úmrtím, se zvýšil z 15 na 24; s odkazem na nárůst teroristické činnosti naléhavě žádá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby lépe a účinněji spolupracovaly s vládami při boji proti všem formám terorismu;

10.    konstatuje, že popírání genocidy a dalších zločinů proti lidskosti, stejně jako aktů rasismu, xenofobie nebo náboženské nenávisti, představují jasné porušení lidských práv a základních svobod, a jako takové by mělo být odsouzeno;

11     vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise Fredericu Mogheriniovou a ministry zahraničí EU, aby na pořad jednání Rady pro zahraniční záležitosti pravidelně zařazovali diskusi týkající se úsilí EU o propuštění obránců lidských práv, novinářů, politických aktivistů a dalších osob, které pokojně vykonávají svá práva;

Výroční zpráva EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě jako nástroj pro podávání zpráv o politice EU v oblasti lidských práv a demokracie

12.    oceňuje, že Rada přijala výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby se zavázala, že se v budoucnu zúčastní dvou zvláštních zasedání, která se na téma politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie každoročně konají v rámci parlamentního plenárního zasedání, a že při těchto rozpravách bude prezentovat zprávu EU a reagovat na zprávu Parlamentu;

13.    s politováním konstatuje, že Komise nereagovala písemně na výše uvedené usnesení Parlamentu k Výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracii ve světě v roce 2012, a domnívá se, že takové písemné reakce jsou mimořádně důležité pro interinstitucionální spolupráci na této problematice a nelze je nahradit rozpravou na plenárním zasedání, která neumožňuje věnovat více času úvahám a systematickým odpovědím na všechny body předložené Parlamentem;

14.    vyjadřuje ESVČ a Komisi uznání za komplexní a přehledný způsob podávání informací o činnosti EU, k níž v příslušném období došlo; opětovně však uvádí, že zejména pro zprávy z jednotlivých zemí by měl existovat přehled klíčových pozitivních i negativních trendů, který by umožňoval vyhodnotit účinnost opatření EU; poukazuje na to, že důkladnější informování veřejnosti založené především na zjištěných prioritách a ukazatelích v doposud důvěrných strategiích EU pro jednotlivé země v oblasti lidských práv by podpořilo větší soudržnost v prosazování ochrany lidských práv jako podmínky dohod a v posuzování dopadu politik EU na stav lidských práv;

15.    je i nadále přesvědčen, že orgány a instituce EU by měly společně usilovat o zlepšení podoby Výroční zprávy o stavu lidských práv a demokracie v světě, a umožnit tak, aby tyto zprávy působily na širokou veřejnost a nadále zůstaly komplexním mechanismem pro podávání zpráv o provádění strategického rámce a akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii; opakuje, že je připraven aktivně a konstruktivně s orgány a institucemi EU spolupracovat při vypracovávání budoucích zpráv; opakovaně požaduje, aby do výroční zprávy byl zahrnut oddíl týkající se provádění akčního plánu členskými státy;

Uplatňování strategického rámce a akčního plánu EU

16.    opakuje, že vítá strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii, které Rada přijala v roce 2012, jako důležitý milník v hledání nových možností při rozvíjení politik, kterým se zároveň opětovně potvrzuje závazek EU, jež v rámci Smlouvy přijala v souvislosti se začleněním tématu lidských práv do všech vnějších politik EU bez výjimky;

17.    připomíná, že lidská práva se stala hlavní součástí vnější činnosti EU a skutečným základem její identity v jejích dvoustranných, vícestranných a institucionálních vztazích;

18.    oceňuje úsilí ESVČ a Komise o informování Evropského parlamentu o provádění prvního akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku a ESVČ, aby zapojily členské státy, Komisi, Parlament, regionální a mezinárodní organizace a občanskou společnost do přezkumu a konzultací, na jejichž základě bude přijat nový akční plán, jež vejde v platnost na začátku roku 2015; vítá, že se diskutuje o tom, že cíle nového akčního plánu by měly být lépe rozděleny podle důležitosti a o zlepšení jasnosti, účinnosti a soudržnosti tohoto nástroje vnější politiky EU, ovšem varuje, aby nedošlo k tomu, že nový akční plán bude mít menší rozsah a bude méně ambiciózní z hlediska začlenění ochrany lidských práv do všech politik EU;

19.    podporuje vlastnictví vnější politiky EU v oblasti lidských práv a jejích různých nástrojů ze strany všech subjektů vnější činnosti EU a průřezové zohlednění lidských práv všemi těmito subjekty zejména při organizování pravidelného školení příslušných úředníků v oblasti lidských práv;

20.    velmi mu leží na srdci dodržení závazku uvedeného ve strategickém rámci, totiž že EU zařadí lidská práva na přední místo ve svých vztazích se všemi třetími zeměmi, včetně strategických partnerů; naléhavě proto vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, a ESVČ, aby dodržování tohoto závazku věnovaly pečlivou pozornost a aby zajistily, že záležitosti týkající se lidských práv a demokracie budou figurovat v rámci vztahů se strategickými partnery EU v tak významných situacích, jako jsou schůzky na nejvyšší úrovni a závěry Rady; dále doporučuje, aby ve všech případech, kdy dojde k hrubému porušení lidských práv ze strany partnerské země, s níž byla uzavřena dohoda, EU přijala účinnější opatření k uplatnění příslušných sankcí, jak stanoví doložky o lidských právech v rámci dohod, včetně případného (dočasného) pozastavení provádění příslušné dohody;

21.    vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby koordinovaně se všemi členy Komise vypracovala návrh programu, který začlení lidská práva do různých činností EU, zejména do oblastí rozvoje, migrace, životního prostředí, zaměstnanosti, ochrany údajů na internetu, obchodu, investic, technologií a podnikání;

22.    vítá, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka veřejně uvedla, že je zapotřebí přezkoumat strategii EU vůči všem jejím strategickým partnerům, jako jsou Čína a Rusko, a vyzývá ji, aby po dobu výkonu svého úřadu přikládala prioritní význam lidským právům v těchto zemích a vysvětlovala, že hrubé porušování lidských práv ohrožuje dvoustranné vztahy mezi EU a jejími strategickými partnery;

Mandát zvláštního zástupce EU pro lidská práva

23.    uznává význam mandátu svěřeného vůbec prvnímu zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a oceňuje stávajícího zástupce za dosavadní vykonanou práci; vyzývá zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby i nadále zviditelňoval a zvyšoval angažovanost EU v rámci mnohostranných a regionálních mechanismů v oblasti lidských práv (OSN, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnostní spolupráci v Evropě, Sdružení národů jihovýchodní Asie, Africké unie, Organizace islámské spolupráce), aby prosazoval klíčové tematické priority EU, jež jsou obsaženy v nedávno přijatých obecných zásadách EU týkajících se ochrany lidských práv, aby usiloval o posílení úlohy občanské společnosti po celém světě a přispíval k soudržnosti, ucelenosti, komplexnosti a účinnosti politiky EU v oblasti lidských práv a aby usiloval o vyvážení prostředků veřejné a tiché diplomacie; uznává, že je třeba více zviditelnit funkci zvláštního představitele pro lidská práva, který musí mít právo iniciativy a právo veřejně vystupovat a opírat se o různé útvary v rámci orgánů Evropské unie s cílem zajistit řádnou koordinaci;

24.    vyzývá Radu, aby spolupráci se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva systematicky a principiálně začleňovala do mandátu budoucích zvláštních zástupců EU pro jednotlivé zeměpisné oblasti;

25.    žádá, aby byla funkce zvláštního zástupce EU pro lidská práva zachována, aby mohla získat stálý status s odpovídajícími zdroji k naplnění jejího poslání, včetně využívání prostředků veřejné diplomacie;

Vnitřní/vnější soudržnost politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie

26.    zdůrazňuje, že politika EU v oblasti lidských práv musí důsledně dodržovat závazky stanovené Smlouvami, zajistit soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami a vyhýbat se uplatňování dvojích norem; vyzývá proto Radu EU pro zahraniční věci, aby přijala závěry týkající se lidských práv v rámci vztahů se strategickými partnery; v této souvislosti vyzývá, aby se pro členské státy a úředníky EU stanovily minimální normy pro to, na které aspekty dodržování lidských práv musí klást při jednání se strategickými partnery a protějšky bezpodmínečný důraz a mít přitom na zřeteli okolnosti, v jakých se každá země nachází;

27.    zdůrazňuje, že soudržný postup EU vůči třetím zemím je podmínkou pro její důvěryhodnost, tedy i pro její efektivnost, a že rozdílnost a nesoulad poškozují efektivnost jejích kroků a její projevy v oblasti lidských práv tak někdy zůstávají nevyslyšeny; připomíná, že soudržnost zůstává navzdory různým vzniklým obtížím prioritním cílem ve vnější politice a že musí být ústředním bodem mandátu všech subjektů takové politiky;

28.    má za to, že je zásadně zapotřebí, aby se požadavky v oblasti lidských práv, které si EU klade ve vztazích se třetími zeměmi, vztahovaly i na členské státy; v této souvislosti proto připomíná, že Evropský parlament přijímá výroční zprávu o situaci v oblasti základních práv v Evropské unii, kterou vypracoval Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci;

29.    vyzývá ESVČ, aby posílila řízení, kontrolu a odpovědnost za řízení fondů EU určených na ochranu lidských práv;

30.    poukazuje na značné problémy způsobené ruskou anexí Krymu a neustálou vojenskou přítomností Ruska ve východních částech Ukrajiny; zdůrazňuje, že tato politika agrese je pokračováním propadu Ruska k autoritářskému režimu, v němž se zhoršuje situace v oblasti lidských práv v zemi; zdůrazňuje, že Rusko nyní představuje pro EU „strategický problém“ a nesplňuje již kritéria strategického partnerství;

31.    vyzývá EU, aby se účinně věnovala vnitřním problémům v oblasti lidských práv, jako je situace Romů, nakládání s uprchlíky a migranty, diskriminace LGBTI osob, vazební podmínky nebo svoboda sdělovacích prostředků v členských státech, s cílem zachovat důvěryhodnost a soudržnost své vnější politiky v oblasti lidských práv; s politováním konstatuje, že romská menšina je stále předmětem diskriminace, rasismu a sociálního vyloučení, a to jak v EU, tak v kandidátských zemích EU na Západním Balkáně a v Turecku; v této souvislosti konstatuje, že dodržování práv menšin je jednou z klíčových výzev, které Komise zahrnula do své strategie rozšíření na období 2014–2015;

Nástroje politiky EU v oblasti lidských práv

Strategie pro oblast lidských práv v jednotlivých zemích a úloha delegací EU

32.    oceňuje, že ESVČ úspěšně dokončila první kolo lidskoprávních strategií pro jednotlivé země, které byly vypracovány tak, aby kladly silný důraz na odpovědnost delegací EU; s politováním však pohlíží na stále nedostatečnou transparentnost obsahu strategií pro jednotlivé země a na chybějící informace, které by byly v této věci řádně poskytovány Evropskému parlamentu, a opětovně vyzývá ke zveřejnění alespoň hlavních priorit strategií pro jednotlivé země a ke zpřístupnění strategií pro Parlament ve vhodné podobě tak, aby měl určitou míru dohledu; vybízí ESVČ, aby zavedla ukazatele pro posuzování účinnosti těchto strategií a aby kapitoly výroční zprávy o stavu lidských práv a demokracie ve světě týkající se jednotlivých zemí pojímala explicitněji jako zprávy o provádění strategií pro příslušné země; připomíná závazek EU, jehož cílem je zajistit, aby strategie pro jednotlivé země v oblasti lidských práv byly zohledněny na všech úrovních tvorby politiky týkající se třetích zemí, včetně lidských práv a politických dialogů;

33. zdůrazňuje, že je nutné, aby delegace EU vypracovaly návrh výroční zprávy o svých činnostech v oblasti lidských práv;

34.    oceňuje, že již byla téměř dokončena síť kontaktních míst a styčných úředníků pro problematiku lidských práv, na něž se v rámci delegací EU budou moci ochránci lidských práv obracet; vyzývá místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, a ESVČ, aby vypracovaly pro tyto úředníky jasné operační pokyny, pokud jde o jejich úlohu v rámci delegací, a umožnily jim tak plně realizovat svůj potenciál, aby vytvořily spolehlivé normy a předešly nesrovnalostem mezi jednotlivými delegacemi EU;

35.    vybízí k posílení spolupráce mezi diplomatickými sítěmi členských států a delegacemi EU ve světě s cílem přispět k úvahám pracovních skupin o lidských právech ve třetích zemích;

36.    vyzývá ESVČ, aby zajistila, že na všech setkáních mezi EU a třetími zeměmi, včetně zasedání Rady pro spolupráci/Rady přidružení, budou zmíněny případy vězněných obránců lidských práv; trvá na tom, aby součástí všech strategií EU vůči třetím zemím v oblasti lidských práv byl oddíl týkající se vězněných obránců práv;

37.    připomíná závazek týkající se začlenění problematiky lidských práv do všech posouzení dopadu EU; trvá na tom, že tento závazek je důležitý, neboť zajišťuje, aby EU dodržovala, chránila a plnila lidská práva a aby její vnější politiky a činnosti byly koncipovány a prováděny s cílem konsolidovat lidská práva v zahraničí; vyzývá EU, aby v rámci lepších konzultací a koordinace s občanskou společností a orgány EU zlepšila kvalitu a systematičnost svých posouzení dopadů v oblasti lidských práv;

Dialogy a konzultace na téma lidských práv

38.    opakuje, že je zastáncem dialogů věnovaných otázkám lidských práv jakožto nástroje EU pro její politiku v oblasti lidských práv za předpokladu, že samy o sobě nejsou cílem, ale prostředkem k zajištění konkrétních závazků a výsledků protistrany; uznává, že je důležité vést dialog zaměřený konkrétně na lidská práva zejména se zeměmi, které mají s ochranou lidských práv vážné problémy; zdůrazňuje však, že pokud dialog na téma lidských práv nevede k pozitivním výsledkům, musí EU vyvodit jasné politické závěry v důsledku toho, že protistrana nemá dostatek ochoty zapojit se v dobré víře nebo se nechce zavázat k reformě, a klást důraz na veřejnou diplomacii s cílem zajistit, aby důvěryhodnost politiky EU v oblasti lidských práv nebyla v očích veřejnosti ohrožena; dále varuje, aby nedošlo k tomu, že se diskuse o lidských právech vytratí z politických dialogů na vysoké úrovni; trvá na tom, aby EU jasně, odpovědně a transparentně zmiňovala jednotlivé případy ohrožených nebo vězněných obránců lidských práv a politických vězňů; vyzývá k tomu, aby byly případy hrubého porušení lidských práv učiněny hlavním tématem politického dialogu na všech úrovních;

39.    naléhavě žádá ESVČ, aby vypracovala komplexní mechanismus přezkumu, který napomůže hodnocení dialogů v souvislosti s neúspěchem při dosahování významných a hmatatelných výsledků; dále naléhavě žádá EU, aby posílila svůj mechanismus kritérií s cílem napomoci měření úspěchu a zefektivnit dialog, což by přispělo k tomu, aby se země, jež mají vážné problémy s lidskými právy, přiblížily mezinárodním normám v oblasti lidských práv; naléhavě žádá EU, aby například v souvislosti s neúspěchem dialogu o lidských právem mezi EU a Čínou či s nedávným vývojem událostí v Hongkongu dosáhla významných a hmatatelných výsledků a přehodnotila svou strategii v oblasti lidských práv a přijala soudržnější, jednotnější a strategický přístup k otázce lidských práv;

40.    vyjadřuje politování, že vzhledem k různorodosti struktur, formátů, periodicity, metod a důvěrnosti výměn neexistuje skutečný mechanismus sledování a posuzování těchto dialogů a nejsou ani k dispozici příslušné ukazatele pokroku; doporučuje objasnit cíle každého dialogu a provést hodnocení výsledků na základě konzultace s Evropským parlamentem;

41.    naléhavě vyzývá ESVČ, aby se i nadále zabývala všemi zeměmi, s nimiž vede v současné době dialogy o lidských právech, vyžadovala po příslušných orgánech konkrétní závazky a aby se pravidelně zabývala jejich požadavky vznesenými v průběhu konzultací;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv

42.    vítá, že Rada v roce 2013 přijala obecné zásady EU týkající se lidských práv lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních osob a obecné zásady EU týkající se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a v roce 2014 pak obecné zásady EU týkající se svobody projevu na internetu i mimo něj;

43.    připomíná, že přijetím obecných zásad nesmí být do systému lidských práv zavedena selektivnost, neboť hlavními zásadami musí zůstat zásady univerzálnosti a nedělitelnosti; vyzývá Komisi, aby vyjasnila postup výběru problematik, na něž se vztahují obecné zásady, a aby za účasti Evropského parlamentu a subjektů občanské společnosti definovala výběrová kritéria;

44.    vyzývá Komisi, aby doplnila obecné zásady a zajistila větší přehlednost tím, že harmonizuje obsah a formát obecných zásad, které by měly stanovit cíle, kritéria, prostředky, harmonogramy a ukazatele a zahrnovat pravidelné hodnocení; v této souvislosti připomíná, že Evropský parlament v nedávné době doporučil „účinné a na výsledek zaměřené“ provádění obecných zásad týkajících se mučení;

45.    vyzývá k širšímu zapojení subjektů občanské společnosti do přípravy, hodnocení a přezkumu obecných zásad;

46.    naléhavě žádá ESVČ a Radu, aby přijaly vhodná opatření za účelem provádění a vyhodnocování těchto zásad na úrovni jednotlivých zemí; vybízí ESVČ a členské státy, aby se věnovaly průběžným školícím a osvětovým činnostem mezi zaměstnanci ESVČ, delegacemi EU a diplomaty jednotlivých členských států s cílem zajistit, aby obecné zásady EU týkající se lidských práv měly při utváření faktických politik v příslušných místech kýžený efekt;

Opatření EU na podporu demokratizace a voleb

47.    zdůrazňuje, že demokratické režimy se vyznačují nejen pořádáním voleb, ale i dodržováním právního státu, svobody projevu, dodržováním lidských práv, nezávislým systémem soudů a nestrannou správou; vyzývá Komisi a ESVČ, aby podpořily demokratické procesy zahájené ve třetích zemích; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité řídit se zprávami a doporučeními volebních pozorovatelských misí a používat je jako součást úsilí EU pro podporu demokracie v dané zemi a pověřit hlavního pozorovatele, aby vykonával zvláštní úlohu při následné kontrole nad plněním příslušných doporučení, přičemž tato opatření by měla být přirozenou součástí komplexního přístupu Parlamentu k poskytování demokratické podpory a měla by být prováděna za podpory stálých orgánů Parlamentu; upozorňuje na pozitivní úlohu, kterou mohou hrát volební pozorovatelské mise při zajišťování důvěryhodnosti EU jakožto partnera;

48.    vyzývá EU, aby v zájmu podpory a konsolidace demokratizačních procesů pracovala i nadále na formulování osvědčených postupů v této oblasti; vybízí k vypracování strategických i operačních nástrojů, které by byly uplatňovány v prioritních oblastech, tak aby se opatření na podporu lidských práv a demokracie, včetně opatření na prevenci konfliktů a mediačních opatření, stala přirozenou, flexibilní a spolehlivou součástí přístupu EU;

49.    zdůrazňuje, že politická přeměna a demokratizace musí být propojeny s dodržováním lidských práv, podporou spravedlnosti, transparentnosti, odpovědnosti, usmíření, právního státu a se zřízením demokratických institucí; vyzývá EU, aby systematicky podporovala svobodně a spravedlivě zvolené parlamenty; zdůrazňuje potřebu investovat do politického dialogu mezi vládnoucími a opozičními stranami;

50.    připomíná, že po arabském jaru Evropská unie nově definovala svou politiku sousedství vůči jižnímu Středomoří a trvala na úloze občanské společnosti a na zásadě „víc za víc“, aby mohla rozvíjet pevnější partnerství se sousedy a podílet se na jejich reformách a demokratickém přechodu;

51.    domnívá se, že základem vztahů EU s jakoukoli třetí zemí by měl být přístup ve smyslu „víc za víc“ podmíněný dosaženými výsledky a že EU by měla udělovat partnerským zemím rozšířený status pouze tehdy, jsou-li splněny jasné požadavky v oblasti lidských práv a demokracie, a že by neměla váhat s jeho zmrazením, jestliže tyto požadavky již nejsou plněny;

52.    vyzývá k účelnému využívání nových technologií a internetu k co největšímu zpřístupnění informací o lidských právech a demokracii a o programech EU lidem po celém světě;

53.    vítá činnost devíti delegací EU v pilotních zemích, která je zaměřena na zvýšení soudržnosti podpory demokracie v rámci vnějších vztahů EU a která byla zahájena na základě závěrů Rady z roku 2009 a 2010 a je stanovena ve strategickém rámci a akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii z roku 2012;

54.    žádá Komisi a ESVČ, aby posílila jejich koordinaci s Evropským parlamentem s ohledem na druhou generaci pilotních zemí, a zajistila tak, aby se zapojily všechny orgány a instituce EU a spojily své zkušenosti v zájmu účinného poskytování podpory demokracie ve třetích zemích;

55.    blahopřeje Evropské nadaci pro demokracii k její efektivní práci při podpoře demokracie v našem sousedství a podporuje pečlivé rozšiřování jejího mandátu na další společnosti bojující za demokracii; v duchu solidarity a oddanosti vyzývá členské státy, aby do rozpočtu uvedené nadace poskytly dostatečné finanční prostředky s cílem zajistit co nejpružnější a nejefektivnější podporu místním subjektům demokratických změn;

56. zdůrazňuje, že je důležité posilovat úlohu žen v oblasti prosazování lidských práv a demokratických reforem, podpory předcházení konfliktům a při upevňování politické účasti a zastoupení; v této souvislosti rovněž poukazuje na to, že je třeba zohlednit doporučení uvedená ve zprávách z volebních pozorovatelských misí EU o plné a rovnocenné účasti žen ve volebním procesu a v souladu s nimi jednat;

57.    opětovně připomíná, že rozšíření bylo nejúspěšnějším demokratizačním krokem EU, a zdůrazňuje, že jednání s oblastí Západního Balkánu je stále hlavním nástrojem, jak pomoci těmto zemím vybudovat plnohodnotné demokratické společnosti;

Unijní podpora obránců lidských práv

58.    vítá závěry Rady věnované obráncům lidských práv u příležitosti 10. výročí vydání obecných zásad EU týkajících se obránců lidských práv; dále vyjadřuje uznání Komisi za to, že ve zvýšené míře využívá finančních prostředků z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR), aby poskytla granty mimořádné pomoci obráncům lidských práv, kteří čelí bezprostřednímu ohrožení, a vyzývá Komisi, aby stále hledala nové způsoby, jak je podpořit; v této souvislosti připomíná význam Evropské nadace pro demokracii jakožto nástroje na podporu a ochranu bojovníků za demokracii, bloggerů a novinářů po celém světě;

59.    s politováním konstatuje, že všude ve světě je stále velmi rozšířeno pronásledování a marginalizace obránců lidských práv, zejména v zemích, které neakceptují univerzálnost lidských práv;

60.    vyzývá EU, aby věnovala zvláštní pozornost problematice vězněných obránců lidských práv po celém světě a potřebě posílit kroky, které zajistí propuštění těchto osob, mimo jiné tím, že zřídí vnitřní pracovní skupinu Evropského parlamentu, která bude aktuálně informovaná o případech vězněných aktivistů na celém světě díky úzké spolupráci s občanskou společností;

61.    opakuje svou výzvu určenou ESVČ, aby i nadále chránila nevládní organizace, obránce lidských práv, aktivisty z řad občanské společnosti, novináře a právní zástupce zvyšováním efektivity dialogů, které EU vede v oblasti lidských práv, a propagací tematických priorit EU i obecných zásad EU v oblasti lidských práv; v této souvislosti nabádá k pořádání kampaní zaměřených na obránce lidských práv, včetně ve vzdálenějších oblastech třetích zemí, čímž se napomůže uskutečňování politických cílů EU;

62.    vyzývá ESVČ a Evropskou komisi, aby zajistily, že granty a další programy EU budou k dispozici nejen velkým nevládním organizacím, ale i k budování místních kapacit; proto naléhá na snižování byrokratické zátěže při zachování odpovědnosti při prováděcích a účetních postupech a podněcuje k tomu, aby se pozornost zaměřila na zvyšující se tlak represivních režimů na občanskou společnost; vyzývá k pragmatičtějšímu přístupu ke společnostem ve fázi přechodu k demokracii s cílem zajistit, aby byly podporovány příslušné organizace a jednotlivci;

63.    žádá, aby se ESVČ a delegace EU zapojily do skutečného a pragmatického politického dialogu s obránci lidských práv, jehož cílem bude nalezení nejlepších způsobů, jak posílit příznivé prostředí pro jejich práci; žádá, aby EU posílila svou aktivní diplomacii ve třetích zemích i postavení kontaktních míst pro lidská práva, aby tak začlenila lidská práva do každodenní politické práce příslušných delegací EU, a sice tím, že budou systematicky zmiňovat jména politických vězňů, zapojí se do sledování soudních procesů i návštěv ve věznicích a do následného sledování takových případů; zdůrazňuje potřebu, aby EU využila veřejnou diplomacii na podporu obránců lidských práv a aby se zasadila o propuštění uvězněných aktivistů činných v této oblasti; trvá na tom, aby se vrcholní představitelé EU, včetně vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise, předsedy Rady, členů Komise, zvláštních zástupců EU a představitelů vlád členských států, systematicky setkávali zejména při svých cestách do zemí, v nichž je občanská společnost pod tlakem, s obránci lidských práv;

64.    vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, a ministry zahraničních věcí EU, aby každoročně pořádali zasedání Rady pro zahraniční záležitosti věnované diskusi o úsilí EU směřujícímu k propuštění obránců lidských práv, novinářů, politických aktivistů a dalších osob, které pokojně vykonávají svá práva, a zvláštní pozornost aby byla věnována případům zmíněným v usneseních Evropského parlamentu týkajících se porušování lidských práv, demokracie a právního státu;

Unijní podpora všeobecných lidských práv a vícestranných organizací působících v oblasti lidských práv

65.    připomíná závazek Parlamentu a jeho podvýboru pro lidská práva podpořit silný vícestranný lidskoprávní systém pod záštitou OSN, včetně Třetího výboru Valného shromáždění OSN, Rady pro lidská práva (UNHRC), Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, i práci souvisejících specializovaných agentur OSN, jako je Mezinárodní organizace práce (MOP) a agentura pro zvláštní postupy OSN;

66.    připomíná význam rozhodnutí přijatých Evropským soudem pro lidská práva a jejich provádění příslušnými zeměmi, pokud jde o dodržování a upevňování lidských práv jako základních hodnot a zásad;

67.    připomíná svůj jednoznačný postoj v rámci své přítomnosti na schůzích Valného shromáždění OSN (UNGA), jak vyjádřil ve svém usnesení ze dne 7. února 2013 o prioritách EU v Radě OSN pro lidská práva, a považuje za nezbytné pokračovat v praxi vysílání delegace Evropského parlamentu na relevantní schůze Rady OSN pro lidská práva a zasedání Valného shromáždění OSN a vyjadřuje politování, že v roce 2014 byla tato praxe přerušena;

68.    připomíná význam aktivní účasti EU ve všech lidskoprávních mechanismech OSN, především ve Třetím výboru Valného shromáždění OSN a Radě pro lidská práva; vybízí členské státy EU k naplňování tohoto cíle spoluprací na rezolucích a jejich iniciováním, aktivní účastí v diskusích a interaktivních dialozích a vydáváním prohlášení; vyjadřuje důraznou podporu meziregionálních iniciativ, které EU ve zvyšující se míře organizuje;

69.    opět zdůrazňuje význam účinné koordinace a spolupráce mezi ESVČ, Komisí Parlamentem a členskými státy EU v otázkách týkajících se lidských práv; vybízí ESVČ, aby – zejména prostřednictvím delegací EU v New Yorku a Ženevě – dosáhla pomocí včasných a věcných konzultací jednotnějšího postupu EU, aby tak jednomyslně prezentovala stanoviska Unie;

70.    připomíná význam činnosti EU v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v okamžiku, kdy tato organizace bilancuje 40 let své existence; vybízí k posílení vazeb mezi EU, OBSE a Radou Evropy;

71.    připomíná rovněž význam práce vykonané v této oblasti Radou Evropy a nezbytnost, aby EU v souladu se Smlouvami rychle přistoupila k Evropské úmluvě o lidských právech;

72.    znovu potvrzuje význam integrace práce, jež je vykonávána v New Yorku a Ženevě ve vztahu k Valnému shromáždění OSN, Třetímu výboru a Radě pro lidská práva OSN, do relevantních interních a externích činností EU, aby se tak zajistila soudržnost;

Politika EU v oblasti mezinárodního trestního soudnictví a Mezinárodního trestního soudu

73.    opakuje svou plnou podporu práci Mezinárodního trestního soudu a jeho úloze ukončit beztrestnost pachatelů nejzávažnějších trestných činů před mezinárodním společenstvím a zjednávat spravedlnost pro oběti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy; zůstává ostražitý, co se týče jakýchkoli pokusů zpochybnit jeho legitimitu nebo nezávislost; připomíná jeho zásadní úlohu v dvojitém procesu spravedlnosti a usmíření; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby spolupracovaly se soudem a poskytovaly mu silnou diplomatickou a politickou podporu v dvoustranných vztazích a na všech fórech, včetně OSN; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že některé z příkazů k zatčení nebyly dosud vykonány; vyzývá EU a členské státy a zvláštní zástupce EU, aby aktivně podporovali Mezinárodní trestní soud, prosazovali jeho rozhodnutí a bojovali proti beztrestnosti ve vztahu k trestným činům uznaným dle Římského statutu; domnívá se, že rostoucí počet smluvních států je dokladem důležitého vývoje směřujícího k posílení všeobecné působnosti tohoto soudu; vítá, že Pobřeží slonoviny v únoru 2013 ratifikovalo Římský statut, ale vyjadřuje politování, že v roce 2014 neratifikoval tento statut žádný stát; vybízí EU a její členské státy, aby zvýšily své úsilí a podpořily ratifikaci a provádění Římského statutu, čímž by podle mezinárodního práva rozšířily přístup obětí závažných trestných činů ke spravedlnosti; vyzývá členské státy EU jako smluvní strany Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, aby mu poskytly zdroje nezbytné k tomu, aby mohl vykonávat své pověření spravedlivě a účinně; vybízí EU, aby nadále poskytovala pomoc mezinárodní trestní justici a Mezinárodnímu trestnímu soudu, a aby prostřednictvím Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva podporovala subjekty občanské společnosti;

74.    opětovně vyzývá k vytvoření zvláštního zástupce EU pro mezinárodní justici a mezinárodní humanitární právo, aby se těmto tématům dostalo zaslouženého významu a zviditelnění, aby agenda EU zaznamenala skutečný pokrok a aby byl boj proti beztrestnosti začleněn do veškeré zahraniční činnosti EU;

75.    vyjadřuje politování nad tím, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu stále není uveden v novém nařízení o systému GSP na seznamu úmluv, jejichž ratifikace je nutná k získání statusu GSP+; poznamenává, že řada žadatelů o přístup k systému GSP+ (např. Arménie a Pákistán) není smluvními stranami statutu nebo jej neratifikovali; znovu doporučuje, aby byl Římský statut v budoucnu doplněn na uvedený seznam úmluv;

76.    opakuje svou výzvu, aby EU přijala společné stanovisko ke zločinu agrese a změnám přijatých v Kampale, a vyzývá členské státy EU, aby urychleně sladily své vnitrostátní právní předpisy s definicemi v rámci uvedených změn, jakož i s jinými povinnostmi obsaženými v Římském statutu, aby členské státy mohly provádět vnitrostátní vyšetřování, stíhání a posílit svou spolupráci se soudem;

77.    před stým výročím arménské genocidy vyzývá všechny členské státy EU, aby ji právně uznaly, a vybízí členské státy a orgány EU, aby nadále přispívaly k uznání arménské genocidy;

78.    naléhavě žádá ESVČ, aby šířila osvědčené postupy týkající se práv, ochrany a podpory obětí trestných činů a násilí ve třetích zemích a vyměňovala si se třetími zeměmi zkušenosti z oblasti protikorupční politiky, neboť korupce je často vstupní branou pro beztrestnost a příčinou nespravedlnosti pro oběti;

Opatření EU proti trestu smrti

79.    opakuje svůj jednoznačný postoj k trestu smrti a vybízí EU a její členské státy, aby zachovaly ambiciózní politiku zaměřenou na celosvětové zrušení trestu smrti; naléhavě vyzývá ESVČ, aby zůstala pozorná vůči vývoji ve všech zemích a aby využila veškeré prostředky svého vlivu, které má k dispozici;

80.    plně podporuje rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 20. prosince 2012 o moratoriu na používání trestu smrti[23];

81.    vyzývá EU, aby nadále využívala spolupráci a diplomacii na všech příslušných světových fórech na celém světě ke zrušení trestu smrti v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se trestu smrti a aby rovněž zajistila, aby u každé osoby, kterou čeká poprava, bylo v plném rozsahu dodrženo právo na spravedlivý proces bez použití mučení a jiného druhu špatného zacházení používaného k vynucení doznání;

82.    vyjadřuje znepokojení nad údajným zvýšením počtu poprav ve světě v období 2012 až 2013, a to i přes to, že jsou vykonávány ve stále početně klesající menšině zemí; vyzývá EU, aby učinila náležité kroky ohledně průběžně vysoké míry poprav v Číně a Íránu, obnovení poprav v roce 2013 v Indonésii, Kuvajtu, Nigérii a Vietnamu, poprav nezletilých v Íránu, Saúdské Arábii a Jemenu v roce 2013, jakož i ze zpráv vyplývajícího znatelného zvýšení počtu poprav v Iráku a Saúdské Arábii;

83.    vítá obnovení diskuse ve Spojených státech o nahodilé a k pochybení náchylné povaze trestu smrti, kampaň k zastavení toku látek používaných při popravách z Evropy do Spojených států i to, že stát Maryland trest smrti v roce 2013 zrušil; vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, zvláštní zástupce Evropské unie a ESVČ, aby se zapojili do jednání s federální vládou USA i vládami jednotlivých států s cílem uspíšit zrušení trestu smrti ve Spojených státech, s cílem posílit v mezinárodním měřítku transatlantickou spolupráci formou důvěryhodného pokroku v oblasti lidských práv, mezinárodní spravedlnosti a demokracie;

84.    pobízí Komisi, aby využila nové flexibility, kterou nyní nabízí evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, s cílem prověřit nové způsoby, jak se zasadit o zrušení trestu smrti a podpořit kroky směřované k zamezení trestům smrti či popravám;

85.    zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU i nadále monitorovala podmínky, za nichž jsou popravy v těch zemích, které dodnes uplatňují trest smrti, vykonávány, a podporovala právní a ústavní reformy směřující k jeho úplnému a celkovému zrušení;

86.    připomíná své pevné přesvědčení, že trest smrti je jakožto porušení práva na osobní integritu a lidskou důstojnost neslučitelný se zákazem krutého, nelidského či ponižujícího trestání, který stanoví mezinárodní právo, a vyzývá ESVČ a členské státy, aby formálně uznaly tuto neslučitelnost a aby podle toho přizpůsobily politiku EU týkající se trestu smrti; zdůrazňuje, že je zapotřebí vykládat příslušné obecné zásady EU týkající se trestu smrti a mučení jako průřezové;

Činnost EU zaměřená proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

87.    s ohledem na nepřetržitý příliv zpráv o rozšířených praktikách mučení a zneužívání ve světě naléhavě vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby zvýšily úsilí EU v boji proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; opakovaně zdůrazňuje své znepokojení, že opatření EU v této oblasti jsou naprosto nedostatečné, a EU neplní závazky podle obecných zásad EU o mučení; vyzývá EU, aby především podporovala vytvoření a posílení vnitrostátních a regionálních mechanismů pro předcházení mučení; bere na vědomí návrh nařízení Komise ze dne 14. ledna 2014, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a které reaguje na usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010;

88.    připomíná, že podle článků 7 a 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu může mučení páchané systematicky či ve velkém rozsahu představovat válečný zločin nebo zločin proti lidskosti; zdůrazňuje, že zásada odpovědnosti za ochranu přináší mezinárodnímu společenství zvláštní odpovědnost, kterou musí naplňovat;

89.    vybízí ESVČ, aby věnovala zvýšenou pozornost závěrům týkajícím se jednotlivých zemí, k nimž dospěl Výbor OSN proti mučení a podvýbor zřízený podle opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení, a aby tyto otázky systematicky zmiňovala v politických dialozích s příslušnými zeměmi i ve veřejných prohlášeních; vyzývá ESVČ, zejména delegace EU a členské státy, zvláště jejich velvyslanectví na místě rovněž k efektivnějšímu provádění obecných zásad EU týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání; »vyzývá EU a její členské státy, aby posílily kontrolu obchodu se zbožím, které by mohlo být použito pro mučení nebo jiné nelidské či ponižující zacházení, a kontrolu vývozu technologií a zboží dvojího užití;

90.    zdůrazňuje skutečnost, že příslušníci zranitelných skupin, jako jsou etnické, jazykové a náboženské menšiny, jsou při zadržování častěji vystaveni mučení a špatnému zacházení, a vyžadují tudíž zvláštní pozornost;

91.    odsuzuje, že evropské podniky vyvážejí výrobky a zbraně, které mohou být použity pro mučení či jiné trestání nebo kruté, nelidské nebo ponižující zacházení, včetně použití při potlačování manifestací; v této souvislosti podporuje přezkum nařízení (ES) č. 1236/2005;

92.    opakovaně zdůrazňuje význam účinných kontrolních mechanismů vývozu u některých léčiv, která mohou být použita k popravám, a u zařízení, která mohou být použita k mučení; vyzývá Komisi, aby se v rámci nařízení zaměřila na dosud existující mezery v právní úpravě tím, že zavede obecnější ustanovení o zvláštním použití, které by zakázalo vývoz jakýchkoli léčiv, jež by mohla být použita rovněž k mučení nebo popravám;

93.    vyzývá EU a její členské státy, aby se zasazovaly o to, aby všechny třetí země ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením ze dne 20. prosince 2006;

Lidská práva v obchodních dohodách EU a v jiných mezinárodních dohodách

94.    vyzývá EU, aby zajistila, že obchodní dohody uzavřené se třetími zeměmi podpoří jejich hospodářský a společenský rozvoj a že zaručí řádnou správu jejich přírodních zdrojů, včetně půdy a vody; opakovaně zdůrazňuje svou výzvu k systematickému začlenění závazných, vymahatelných a nediskutovatelných lidskoprávních doložek do mezinárodních dohod EU, včetně obchodních a investičních dohod, jež jsou uzavírány nebo budou uzavřeny se třetími zeměmi, a žádá, aby byl Parlament v raných fázích vyjednávání obchodních a investičních dohod lépe konzultován, aby bylo provádění lidskoprávních doložek efektivně sledováno a aby byly Parlamentu podávány zprávy o lidskoprávních aspektech těchto dohod;

95.    poukazuje na to, že obchodní politika přispívá k dosažení celkových cílů EU a že podle článku 207 SFEU musí být obchodní politika EU vedena „v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie“; dále poukazuje na to, že podle článku 3 SEU musí Unie „přispívat k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů“;

96.    vyzývá Komisi, aby při přípravě své budoucí obchodní strategie zohlednila významnou úlohu obchodu a mezinárodních dohod při podpoře lidských práv na mezinárodní scéně;

97.    trvá na tom, že je třeba usilovat o mnohostrannou spolupráci a o dialog v oblasti lidských práv mezi Evropskou unií a především Světovou obchodní organizací a OSN s cílem zajistit mnohostranný obchodní rámec přispívající k dodržování lidských práv;

98.    připomíná, že systém všeobecných preferencí byl vytvořen s ohledem na dodržování základních zásad mezinárodních úmluv v oblasti lidských práv a základních norem pracovního práva ze strany přijímajících států a že zahrnuje zvláštní režim dodatečných celních preferencí na podporu ratifikace a účinného uplatňování základních mezinárodních úmluv o lidských právech a pracovním právu, ochraně životního prostředí a řádné správě věcí veřejných; připomíná, že nedodržování těchto podmínek může vést k pozastavení tohoto obchodního režimu; připomíná význam pravidelného sledování a hodnocení provádění mezinárodních úmluv u zemí, na něž se vztahuje GSP+;

99.    je potěšen, že dne 1. ledna 2014 vstoupil v platnost revidovaný systém GSP; připomíná, že GSP+ byl zachován v systému všeobecných preferencí a že vyžaduje, aby země, jež žádají o GSP+, plně spolupracovaly s mezinárodními organizacemi, pokud jde o dodržování mezinárodních úmluv o lidských právech a o právech zaměstnanců;

Podnikání a lidská práva

100.  považuje za politováníhodné, že stále chybí komplexní přístup ke způsobu, jakým podniky celosvětově dodržují lidskoprávní normy, což některým státům a společnostem umožňuje obcházet je; zdůrazňuje, že proto je zapotřebí přijmout právně závazná pravidla o sociální odpovědnosti podniků; důrazně podporuje provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; zejména vyzývá Komisi, aby v praxi zavedla účinná opatření pro provedení rámce „Chránit, dodržovat a napravovat“, který předložil zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro podnikání a lidská práva John Ruggie; připomíná, že je důležité prosazovat koncepci sociální odpovědnosti podniků, a to i v rámci jejich působení mimo území EU, a zajistit, aby byla dodržována v celém dodavatelském řetězci, zejména pokud se jedná o nezákonný obchod se dřevem, o obchodování s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami a o obchod s nerostnými surovinami pocházejícími z oblastí postižených konflikty; je přesvědčen o tom, že evropské společnosti a jejich dceřiné společnosti a subdodavatelé by měli hrát klíčovou úlohu při prosazování a šíření mezinárodních standardů v oblasti podnikání a lidských práv na celém světě;

101.  žádá, aby Komise a ESVČ pobídly delegace EU na celém světě, aby se zabývaly podniky EU s cílem propagovat dodržování lidských práv a zajistit, aby téma „podnikání a lidská práva“ bylo považováno za jedno z klíčových v rámci výzev k předkládání návrhů podle evropského nástroje pro demokracii a lidská práva na místní úrovni; vyzývá členské státy, aby dbaly na to, že se podniky spadající pod vnitrostátní právo nevyhýbají povinnosti dodržovat lidská práva a sociální, zdravotní a environmentální normy, jimž podléhají od okamžiku, kdy se usadí nebo provádějí svou činnost ve třetím státě;

102.  připomíná strategii EU pro období 2011–2014 týkající se sociální odpovědnosti podniků, v níž vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní plán provedení hlavních zásad OSN pro podnikání a lidská práva; opakuje svou výzvu Komisi, aby pravidelně předkládala zprávy o tom, jak členské státy provádějí obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, včetně národních akčních plánů; považuje za politováníhodné, že Komise zatím nevyšla vstříc žádosti Evropského parlamentu o předložení návrhu právní úpravy, která by společnostem EU ukládala, aby zajistily, aby svými transakcemi nepodporovaly iniciátory konfliktů a závažné porušování lidských práv;

103.  znovu opakuje, že evropské podniky by měly náležitě a vytrvalé dbát o to, aby byla při jejich aktivitě, ať probíhá kdekoli, dodržována lidská práva; zdůrazňuje význam smysluplného podávání zpráv o lidskoprávních, společenských a environmentálních aspektů projektů podporovaných evropskými finančními institucemi; trvá na tom, že je nutné, aby tyto instituce zajistily soulad svých činností s článkem 21 SEU, který obsahuje mimo jiné povinnost dodržovat lidská práva;

104.  podotýká, že společnosti by výše uvedené neměly považovat za problém, ale za příležitost vytvořit nový podnikatelský potenciál v těch regionech, které nejvíce potřebují udržitelné a odpovědné investice, a za způsob, kterým lze přispět k dodržování lidských práv v rozvojových zemích;

105.  vyzývá Komisi a Radu, aby zajistily, že společnosti, jejichž vlastníkem je osoba se státní příslušností třetí země nebo stát třetí země a které mají sídlo v členských státech, nepodporují původce konfliktů nebo závažných porušení lidských práv, včetně moderních forem otroctví, jako je obchod s lidmi a jejich zaměstnávání za otřesných podmínek;

106.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby zahájily důrazné iniciativy s cílem zlepšit přístup obětí porušování lidských práv, k němuž došlo v souvislosti s obchodními operacemi mimo EU, ke spravedlnosti; rovněž tak trvá na tom, že je třeba zavést účinná nápravná opatření pro postih podniků, které prokazatelně porušily lidská práva, a zajistit odškodnění obětí těchto porušení;

107.  vyzývá EU, aby se zapojila do počínající rozpravy o právně závazném mezinárodním nástroji pro podnikání a lidská práva v rámci systému OSN;

108.  připomíná čtyři hlavní a univerzální pracovní normy, které jsou zakotveny v nástrojích MOP, a to: svobodu sdružování a právo na kolektivní vyjednávání; odstranění všech forem nucené práce, vykořisťování a otroctví; zákaz práce dětí a odstranění diskriminace v oblasti zaměstnávání;

109.  připomíná, že je především naléhavě nezbytné respektovat svobodu sdružování a boj proti všem formám represe v této oblasti, včetně vražd odborářů;

110.  s velkými obavami poukazuje na to, že podle MOP žije zhruba 21 milionů mužů, žen a dětí na světě v určitém typu otroctví; zdůrazňuje, že je nutné přistupovat k lidským právům komplexně jako k nedělitelné oblasti, tzn. prosazovat a důsledně a závazně dodržovat občanská a politická práva a hospodářská, sociální, kulturní a environmentální práva, jež jsou nezbytnou podmínkou rozvoje; zdůrazňuje nutnost řešit základní příčiny chudoby; v souladu s plněním Agendy důstojné práce MOP zdůrazňuje závazek dodržovat mezinárodní pracovní normy a vyzývá k zavedení všeobecné minimální úrovně sociální ochrany; je přesvědčen o tom, že v rámci vnějších vztahů EU je třeba se více zaměřit na sociální otázky; v této souvislosti považuje za politováníhodné, že EU nemá standardní vzor sociální doložky, která by se vkládala do všech jejích dohod o zahraničním obchodu; proto naléhavě vyzývá EU, aby do všech svých dohod o zahraničním obchodu zařadila kapitolu o rozvoji a sociální doložku, jež bude odrážet základní pracovní normy MOP;

111.  podotýká, že zhoršující se bezpečnostní situace ve světě a finanční krize prohlubující se od zhroucení v roce 2008 vedly k většímu využívání dětské pracovní síly v nejchudších zemích světa, což by mohlo mít právní dopady na společnosti, které získávají zboží z rozvojového světa, a na jejich dobrou pověst; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby dále prosazovaly Mezinárodní program pro odstranění dětské práce, zejména v rozvojových zemích, kde odsouzeníhodný počet dětí musí pracovat, aby přispěly do rodinných rozpočtů;

Činnost EU zajišťující právo na svobodu projevu online a offline a omezující dopad technologií pro sledování na lidská práva

112.  uznává, že rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií změnil v celosvětovém měřítku prostředí, v němž lze uplatňovat svobodu projevu a přístup k informacím, což přineslo jak obrovské výhody, tak i nebezpečí; v této souvislosti vítá, že Rada přijala v květnu 2014 zásady EU věnované svobodě projevu online a offline;

113.  zdůrazňuje, že svoboda projevu a svoboda médií, nezávislost a pluralismus představují základní prvky udržitelné demokracie, které maximalizují zapojení občanské společnosti a posilují postavení občanů, a jsou proto nezbytné pro zajištění transparentnosti a odpovědnosti ve veřejném životě;

114.  žádá o zvýšení podpory v oblasti svobody médií, ochrany nezávislých novinářů a bloggerů, omezení „digitální propasti“ a usnadnění neomezeného přístupu k informačním a komunikačním prostředkům a necenzurovaného přístupu na internet (digitální svoboda);

115.  vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzivnily monitorování všech forem omezování svobody projevu a jasně a zřetelně je odsoudily, a to včetně agresivního využívání trestněprávních předpisů o pomluvě a jiných omezujících zákonů, restriktivních pravidel nebo zatěžujících postupů při přístupu k registraci v profesi novináře nebo v jakékoli profesi související se sdělovacími prostředky, aby zřídily „media house“ a aby rozhodně podporovaly lepší přístup k informacím, které jsou ve veřejném zájmu;

116.  odsuzuje veškerá omezení digitální komunikace, a to včetně zavírání internetových stránek a blokování osobních účtů, pokud je to namířeno proti občanské společnosti, aktivistům bojujícím za občanské svobody a svobodným sdělovacím prostředkům;

117.  vyjadřuje obavy ohledně rozrůstání a rozšiřování technologií pro sledování, dohled, cenzurování a filtrování, které představují zvyšující se hrozbu pro aktivisty bojující za lidská práva a demokracii v zemích s autokratickým režimem a rovněž vedou ke znepokojujícím otázkám, pokud jde o právo na soukromí v demokratických státech, i když jsou tyto technologie využívány pro (údajně) legitimní účely, jako je boj proti terorismu, bezpečnost státu či prosazování práva;

118.  uznává, že významní výrobci technologií pro hacking a dohled, které mohou být používány k porušování lidských práv a k útokům na evropskou digitální infrastrukturu, se nachází v Evropě; vyzývá Komisi, aby přezkoumala evropský systém kontroly vývozu, a zabránila tak tomu, aby se nebezpečné technologie dostávaly do nesprávných rukou;

119.  vyjadřuje Komisi uznání v souvislosti s tím, že v červnu 2013 zveřejnila pokyny pro odvětví informačních a komunikačních technologií (IKT) týkající se provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; je však i nadále znepokojen v souvislosti s obchodem s produkty a službami, jejichž účelem je zamezení přístupu k internetu, umožnění masového dohledu a sledování dění na internetu i mobilních prostředků komunikace, filtrování výsledků vyhledávání či zásahy do soukromých konverzací; připomíná sdělení Komise ze dne 24. dubna 2014 s názvem „Přezkum politiky v oblasti kontrol vývozu: zajištění bezpečnosti a konkurenceschopnosti v měnícím se světě“ (COM(2014)0244), které mimo jiné uznává lidskoprávních problémy, k nimž dochází při vývozu některých zařízení IKT; z tohoto důvodu vyzývá Komisi, aby zvážila, jakým způsobem lze zlepšit tuto situaci s ohledem na možné přijetí aktualizovaných pokynů pro kontroly vývozu;

120.  vyzývá Komisi, aby i nadále podporovala iniciativy související s vývojem a rozšířením technologií digitální bezpečnosti, a pomohla tak obráncům lidských práv s využíváním mechanismů bezpečného shromažďování, šifrování a uchovávání údajů s cílem zabránit monitorování ze strany represivních vládních orgánů;

Unijní podpora občanské společnosti a svobody shromažďování a sdružování

121.  vyjadřuje zásadní obavy v souvislosti se zmenšujícím se prostorem pro legitimní činnost občanské společnosti v mnoha zemích světa; považuje svobodnou občanskou společnost za jeden ze základů ochrany a podpory lidských práv a demokratických hodnot ve všech společnostech; v tomto ohledu vítá všechny programy EU, jejichž cílem je vzdělávání mladých odborníků ze třetích zemí a zjednodušení studentských výměnných programů pro státní příslušníky třetích zemí, neboť tyto programy podporují aktivní podíl mladých lidí na budování demokracie a účinně přispívají k rozvoji občanské společnosti;

122.  vyzývá EU a její členské státy, aby zintenzivnily monitorování všech forem omezování svobody shromažďování a sdružování, a jasně a zřetelně je odsoudily, a to včetně zákazů organizací občanské společnosti, agresivního využívání trestněprávních předpisů o pomluvě a jiných omezujících zákonů, excesivních požadavků na registraci a podávání zpráv, velmi restriktivních pravidel pro financování ze zahraničí a zákazů toho, aby se nevládní organizace zapojovaly do politických aktivit či byly v kontaktu s cizinci;

123.  vyzývá EU a její členské státy, aby na všech úrovních politického dialogu, včetně nejvyšší úrovně, zmiňovaly porušování svobody shromažďování a sdružování, neboť ostatní formy dialogu, včetně dialogu o lidských právech, nepřinesly v této oblasti žádné konkrétní zlepšení; naléhavě žádá EU a její členské státy, aby využívaly tyto dialogy k upozornění na jednotlivé případy týkající se zejména všech osob, které byly uvězněny jen proto, že vykonávaly své právo na pokojné shromažďování a sdružování;

124.  vybízí zástupce delegací EU a velvyslanectví členských států, aby sledovali soudní řízení s obránci lidských práv a se všemi osobami, které byly zadrženy jen proto, že vykonávaly své právo na pokojné shromažďování a sdružování, a v případě potřeby veřejně odsoudili nedodržování práv na spravedlivý proces;

125.  vyzývá EU, aby dodržování a podpora svobody shromažďování a sdružování pro ni bylo klíčovou prioritou v budoucím akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii a aby v této oblasti připravila konkrétní opatření, neboť svoboda shromažďování a sdružování je pro demokracii a otevřenou společnost velmi důležitým prvkem;

126.  znovu zmiňuje, že souhlasí s tím, aby většina finančních prostředků z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva byla přidělena na podporu obránců lidských práv a činnost občanské společnosti po celém světě, a podporuje rozvoj fondů právní ochrany, které by pomohly pronásledovaným novinářům a aktivistům získat přístup k právníkům a ke spravedlivému procesu;

127.  zdůrazňuje význam vnitrostátních orgánů pro lidská práva na vnitrostátní úrovni pro sledování lidských práv a pro zvyšování povědomí a pro zajištění nápravy pro oběti porušování těchto práv; vyzývá EU, aby v souladu s pařížskými zásadami rozvíjela politiku na podporu vnitrostátních orgánů pro lidská práva a aby přikládala prioritní význam poskytování vnější pomoci, zejména v rámci evropského nástroje sousedství;

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání či přesvědčení

128.  odsuzuje veškeré násilí a diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, jak je stanoveno v článku 10 SFEU; vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s průběžnými zprávami o násilí a diskriminaci náboženských menšin na celém světě, včetně Blízkého východu; zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání či přesvědčení je základním lidským právem provázaným s dalšími lidskými právy a základními svobodami, jehož součástí je právo být věřící či nevěřící, právo hlásit se či nehlásit se k jakémukoli náboženství nebo přesvědčení a vykonávat související obřady a právo přijmout, změnit a opustit víru nebo se k ní navrátit dle vlastní volby, jak je zakotveno v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv;

129.  vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, že náboženské menšiny jsou respektovány po celém světě, zejména na Blízkém východě, kde jsou křesťané, včetně katolíků, příslušníků arménské apoštolské církve, koptů a jezídů, a muslimské menšiny pronásledovány ze strany Islámského státu a dalších teroristických skupin;

130.  rozhodně odsuzuje útoky na křesťany v řadě zemí po celém světě a vyjadřuje solidaritu s rodinami obětí; je hluboce znepokojen zvyšujícím se počtem případů represe, diskriminace, netolerance a násilných útoků proti křesťanským komunitám, zejména v Africe, v Asii a na Blízkém východě; dále vyzývá vlády, aby postavily všechny zodpovědné osoby před soud; je hluboce znepokojen stávající situací křesťanů v Severní Koreji, Somálsku, Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Saúdské Arábii, Pákistánu, Uzbekistánu, Jemenu, Nigérii a v mnoha dalších zemích, kde křesťané žijí ve strachu, že budou zabiti, jsou vystaveni mučení, znásilňování a únosům a jsou svědky toho, jak jsou jejich kostely poškozovány nebo ničeny;

131.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací osob náležejících k muslimské menšině Rohingya v Barmě/Myanmaru, kterým je odpíráno barmské občanství a jsou vystaveni systematickému porušování lidských práv a pronásledování; připomíná své usnesení ze dne 13. června 2013 o situaci rohyngijských muslimů[24];

132.  vítá, že v roce 2013 byly přijaty pokyny EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo víry, a vyzývá orgány EU a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost provádění těchto pokynů, a to jak v rámci mezinárodních, tak i regionálních fór a bilaterálních vztahů s třetími zeměmi, se zvláštní pozorností věnovanou citlivé situaci odpadlíků; chválí novou vysokou představitelku EU, místopředsedkyni Komise za prohlášení, že svoboda náboženství nebo přesvědčení je jednou ze tří priorit v oblasti lidských práv; vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby se zapojily do stálého dialogu s nevládními organizacemi, náboženskými skupinami nebo skupinami podle přesvědčení a s náboženskými představiteli;

133.  vítá závazek EU na podporu práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci mezinárodních a regionálních fór, včetně OSN, OBSE, Rady Evropy a dalších regionálních mechanismů; vyzývá EU, aby nadále předkládala své každoroční usnesení o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení na Valném shromáždění OSN a aby podporovala mandát zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;

Práva žen a dívek

134.  vítá, že EU podporuje rezoluce OSN o genderových otázkách, především ohledně eliminace násilí páchaného na ženách a dívkách, diskriminace žen a úlohy svobody projevu a mínění jakožto součásti emancipace žen, i prohlášení OSN o předčasných a nucených sňatcích a mrzačení ženských pohlavních orgánů;

135.  vyzývá EU, aby se aktivně zúčastnila 59. zasedání Komise pro postavení žen, a aby i nadále bojovala proti všem pokusům o zpochybnění Pekingské akční platformy, co se mj. týče přístupu ke vzdělání a zdraví jakožto základním lidským právům, i k sexuálním a reprodukčním právům;

136.  vyjadřuje politování nad tím, že těla žen a dívek, především pokud jde o jejich sexuální a reprodukční zdraví a související práva, dosud představují „ideologické bojiště“, a vyzývá EU a její členské státy, aby uznaly nezcizitelná práva žen a dívek na tělesnou integritu a autonomní rozhodování, a to i pokud jde o právo na dobrovolné plánování rodičovství, bezpečné a zákonné přerušení těhotenství a na osvobození od násilí, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatků dětí, sňatků v nízkém věku a nucených sňatků a znásilnění mezi manžely;

137.    znovu odsuzuje zneužívání žen a veškeré násilí, které je na ženách a dívkách pácháno, zejména používání sexuálního násilí jako válečné zbraně a domácí násilí; v této souvislosti vyzývá členské státy Rady Evropy, aby podepsaly a ratifikovaly istanbulskou úmluvu o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí; vyzývá EU, aby učinila kroky, jež povedou k přistoupení k této úmluvě s cílem zajistit soudržnost mezi vnitřní a vnější činností EU v souvislosti s násilím vůči ženám a dívkám;

138.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že vlády zavírají oči před nelidskými případy sexuálního zneužívání žen v době, kdy třetina žen na celém světě zakusí ve svém životě násilí; naléhavě žádá ESVČ, aby dále stanovila osvědčené postupy v boji proti znásilňování a sexuálnímu násilí na ženách ve třetích zemích s cílem řešit tyto případy v samém počátku;

139.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby orgány přislíbily, že vypracují osvětové kampaně zaměřené na muže, a zejména na mladší generace, jejichž cílem bude předcházet všem druhům násilí na základě pohlaví a toto násilí postupně vymýtit; upozorňuje na nezbytnost zajistit odpovídající vzdělávání zdravotníků, policistů, státních zástupců a soudců, a to jak v EU, tak ve třetích zemích, aby mohli obětem násilí poskytovat podporu a pomoc;

140.  zdůrazňuje, že násilí na základě pohlaví, včetně škodlivých tradičních zvyklostí a praktik, představuje porušování základních práv a zejména lidské důstojnosti, práva na život a práva na nedotknutelnost jedince;

141.  zdůrazňuje, že istanbulská úmluva o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí je důležitým a závazným mezinárodním nástrojem, což znamená, že připojí-li se k němu další a další země, významně přispěje k vytvoření integrované politiky na ochranu a posílení práv obětí a na podporu mezinárodní spolupráce v této oblasti;

142.  vyzývá Radu, aby do hlavních pokynů EU týkajících se násilí páchaného na ženách zahrnula problematiku potratů na základě pohlaví; vybízí Komisi a Radu, aby vypracovaly metody pro shromažďování údajů a ukazatele popisující tento jev, a vyzývá ESVČ, aby se touto otázkou zabývala při vytváření a provádění strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země;

143.  zdůrazňuje význam informačních a osvětových kampaní v komunitách, kde dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuálnímu zneužívání mladých dívek, sňatkům v nízkém věku a nuceným sňatkům, vraždám žen a dalšímu porušování lidských práv na základě pohlaví, ale i význam zapojení ochránců lidských práv, kteří o vymýcení těchto praktik již usilují, do přípravy a provádění těchto kampaní; znovu zdůrazňuje, že dětské sňatky, sňatky v nízkém věku a nucené sňatky a neschopnost zavést minimální zákonný věk pro uzavření manželství představují nejen porušení práv dětí, ale rovněž brání silnějšímu postavení žen;

144.  rozhodně odsuzuje sexuálně motivované násilí na ženách a dívkách, které je používáno jako válečná taktika a zahrnuje takové zločiny, jako je masové znásilňování, sexuální otroctví, nucená prostituce, pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, obchod s lidmi, sexuální turistika, předčasná a vynucená manželství, vraždy ze cti a všechny ostatní obdobně závažné formy sexuálního násilí; v této souvislosti je nadále obzvláště znepokojen situací například v oblasti afrických Velkých jezer a v Sýrii; vyjadřuje podporu práci organizace UN Women, zvláštní zpravodajky OSN pro otázky násilí vůči ženám, jeho příčin a následků a zvláštní zástupkyně OSN pro otázky sexuálního násilí při ozbrojených konfliktech; vítá skutečnost, že Sacharovova cena byla v roce 2014 udělena dr. Denisovi Mukwegemu za jeho mimořádný boj za ochranu dívek a žen, které se staly obětí sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech;

145.  upozorňuje na to, že trestné činy spáchané na základě příslušnosti k pohlaví a trestné činy sexuálního násilí byly zahrnuty v Římském statutu mezi válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo trestné činy spáchané v souvislosti s genocidou či mučením; v této souvislosti vítá skutečnost, že dne 24. června 2013 byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2106 o prevenci sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech, která potvrzuje klíčovou úlohu Mezinárodního trestního soudu v boji proti beztrestnosti v oblasti sexuálních trestných činů a trestných činů spáchaných v souvislosti s pohlavím; vyzývá EU, aby tyto zásady plně podpořila;

146.  připomíná závazek EU, že prosazování lidských práv a otázky týkající se rovnosti žen a mužů zahrne do náplně misí společné bezpečnostní a obranné politiky v souladu se stěžejními rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti; v této souvislosti opakuje svou výzvu určenou EU a jejím členským státům, aby podporovaly jako součást procesu budování udržitelného smíření systematickou účast žen jakožto zásadní prvek mírového procesu a aby uznaly potřebu začlenit genderová hlediska do předcházení konfliktům, operací na udržení míru, humanitární pomoci a obnovy po skončení konfliktů a procesu přechodu k demokracii;

147.  považuje nedostatečné zapojení žen do politického rozhodování za otázku základních práv a demokracie, tedy hodnot, které poukazují na skutečnost, že vlády mají možnost věnovat maximální pozornost budování a udržování demokracie; vítá zákonem stanovené systémy parity a kvóty pro zastoupení žen a žádá, aby byl co nejdříve zahájen potřebný legislativní proces;

148.  žádá EU a její členské státy, aby podporovaly plné zapojení žen do politických a hospodářských rozhodovacích procesů, zejména do procesů budování míru, demokratické transformace a řešení konfliktů; vybízí členské státy, Komisi a ESVČ, aby se zaměřily na ekonomickou a politickou emancipaci žen v rozvojových zemích, podporovaly jejich zapojení do podniků a do provádění regionálních projektů a místních rozvojových projektů;

149.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby ženy v Evropě a jinde na světě měly právo se svobodně rozhodovat samy za sebe, stejně jako muži, a nezávisle na tom, co jim ukládají ideologické, politické či náboženské ohledy;

Lidská práva a korupce

150.  připomíná, že korupce je porušením lidských práv a že Evropská unie požaduje výlučnou pravomoc, pokud jde o podpis Úmluvy OSN proti korupci;

151.  považuje za politováníhodné, že se nedočkal žádné reakce na žádost Parlamentu adresovanou vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise, aby předložila akční plán EU proti korupci s cílem účinně sledovat doporučení Úmluvy OSN proti korupci, včetně povinnosti států, jež jsou její smluvní stranou, aby zveřejňovaly a šířily informace o korupci, zřídily komunikační kanály pro podávání zpráv o porušování a vytvořily řádný právní rámec na ochranu svědků a aktivistů občanské společnosti v této oblasti;

152.  vybízí Europol, aby navázal širší strategická a operativní partnerství se třetími zeměmi s cílem účinněji bojovat proti korupci a organizované trestné činnosti;  

153.  vyzývá Komisi, aby vyvinula inovativní finanční mechanismy k provádění fiskálních reforem a posílení boje proti korupci, nezákonným finančním tokům a daňovým únikům; v této souvislosti pobízí, aby bylo vzato v potaz partnerství veřejného a soukromého sektoru, kombinace grantů a půjček i pomoc rozvojovým zemím lépe zmobilizovat své domácí zdroje;

154.  podotýká, že v rozvojových zemích se slabou vládou a velkými toky pomoci se vyskytuje také vyšší míra korupce, v důsledku čehož dochází k odklonu rozvojové pomoci od jejího zamýšleného účelu a k oslabení rozvoje lidských práv; vyzývá ESVČ, aby v zájmu dosažení pokroku v oblasti lidských práv ve třetích zemích podporovala rozvojové programy, ve kterých je humanitární pomoc spojena s transparentností;

155.  opakovaně vyzývá EU a její členské státy, aby podpořily jmenování zvláštního zpravodaje OSN pro finanční trestnou činnost, korupci a lidská práva;

Obchodování s lidmi

156.  odsuzuje nezákonné obchodování s lidmi, obchodování s lidmi za účelem odběru orgánů a jakékoli jiné zneužívání související s porušováním práva na tělesnou integritu a vedoucí k násilí; zdůrazňuje, že je třeba řešit obchodování s lidmi, jehož oběťmi jsou většinou ženy zneužívané pro sexuální účely;

157.  vyzývá EU, aby jak ve svých vnitřních, tak ve svých vnějších politikách přikládala prioritní význam boji proti obchodování s lidmi se zvláštním zaměřením na ochranu obětí; požaduje intenzivnější a pravidelně přezkoumávané snahy EU; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci s třetími zeměmi při výměně osvědčených postupů a rozbíjení mezinárodních sítí obchodníků s lidmi, které k hledání nových obětí využívají také internet; opakovaně uvádí, že je nutné, aby všechny členské státy prováděly směrnici 2011/36 EU a strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi na období 2012–2016;

Diskriminace na základě příslušnosti k určité kastě

158.  odsuzuje soustavné porušování lidských práv osob, které jsou vystaveny diskriminaci na základě kasty a kastovní hierarchie, včetně odpírání rovnosti a přístupu k právnímu systému a zaměstnání, přetrvávající segregace a udržování kastovních překážek bránících v dosažení základních lidských práv a rozvoje; vyzývá EU, aby přijala politiku přímých kroků vedoucích k odstranění diskriminace na základě příslušnosti ke kastě a zahrnula politické cíle v oblasti diskriminace na základě příslušnosti ke kastě do svého nového akčního plánu EU pro lidská práva a demokracii;

Práva osob LGBTI

159.  považuje za politováníhodné, že 78 zemí dosud homosexualitu trestně stíhá, včetně 7 zemí, v nichž za ni hrozí trest smrti (Saúdská Arábie, Nigérie; Mauritánie, Súdán, Sierra Leone, Jemen, Afghánistán, Írán, Maledivy a Brunej), a že 20 zemí nadále trestně stíhá transgender identitu; zásadně odsuzuje aktuální nárůst diskriminačních zákonů a je přesvědčen, že praktiky i násilné činy vůči jednotlivcům na základě jejich sexuální orientace a genderové identity by neměly zůstat nepotrestány; vybízí k bedlivému sledování situace v Nigérii, Ugandě, Malawi, Indii a Rusku, kde nové zákony či nedávný vývoj v právní oblasti zásadně ohrožují svobodu sexuálních menšin; zdůrazňuje svou podporu pokračující práci vysoké komisařky OSN pro lidská práva v oblasti boje proti diskriminačním zákonům a praktikám a obecněji práci OSN týkající se dané problematiky;

160.  podporuje myšlenku, že by činnost ESVČ v této oblasti měla být prioritou a měl by být kladen zvláštní důraz na situace, kdy se používá trest smrti a/nebo mučení a špatné zacházení vůči osobám LGBTI, přičemž tyto praktiky by měly být odsouzeny v souladu s obecnými zásadami EU týkajícími se trestu smrti a obecnými zásadami EU týkajícími se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání;

161.  vítá, že v roce 2013 byly přijaty obecné zásady EU pro prosazování a ochranu požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami; vyzývá ESVČ a Komisi, aby zmiňovaly otázku práv LGBTI osob v rámci politických a lidskoprávních dialogů se třetími zeměmi a vícestranných fór; klade důraz na význam toho, aby Komise a ESVČ i nadále zmiňovaly problematiku práv LGBTI osob v politických a lidskoprávních dialozích a využívaly nástroj EIDHR na podporu organizací, které brání práva těchto osob tím, že jim umožní napadat homofobní a transfobní zákony i diskriminaci LGBTI osob, zvyšovat povědomí široké veřejnosti ohledně diskriminace a násilí, jimž jsou vystaveny osoby odlišné sexuální orientace a genderové orientace, a zajistit poskytování pomoci v nouzi (včetně psychologické a zdravotnické péče, mediační a reintegrační podpory) osobám, které tuto pomoc potřebují;

162.  bere na vědomí legalizaci sňatků i registrovaných partnerství osob stejného pohlaví v celosvětově se zvyšujícím počtu zemí (v současné době 17 států); vybízí orgány EU a členské státy, aby i nadále přispívaly k diskuzi o uznávání sňatků i registrovaných partnerství osob stejného pohlaví jakožto politické, společenské, lidské a občanskoprávní otázky;

163.  vyzývá Komisi a WHO, aby vyňala poruchy pohlavní identity ze seznamu duševních poruch a poruch chování; vyzývá Komisi, aby posílila úsilí směřující k ukončení patologizace transgenderové identity; vybízí státy, aby zajistily rychlé, dostupné a transparentní postupy pro uznávání pohlaví, které budou respektovat právo na sebeurčení;

164.  vítá rostoucí politickou podporu postavení sterilizace mimo zákon jako požadavku pro legální uznávání pohlaví, jak se vyjádřil zvláštní zpravodaj OSN pro mučení, a podporuje stanovisko, že by na tyto požadavky mělo být nahlíženo jako na porušení tělesné integrity a sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a jako takové by měly být stíhány;

165.  vítá zrušení zákona zakazujícího „propagaci jiných vztahů, než takových, které souvisejí se svatbou nebo rodinou“, k němuž došlo v říjnu 2013 v Moldavsku, a vyzývá Litvu a Rusko, aby tento příklad následovaly; vyjadřuje politování nad výsledky chorvatského referenda v prosinci 2013, které schválilo ústavní zákaz sňatků osob stejného pohlaví; zdůrazňuje, že v únoru 2015 se bude takové referendum konat na Slovensku; považuje za politováníhodné, že v bývalé jugoslávské republice Makedonii se v současné době v parlamentu projednává zákon o ústavním zákazu sňatků osob stejného pohlaví; zdůrazňuje, že takový vývoj přispívá k atmosféře homofobie a diskriminace; zdůrazňuje, že je nezbytně nutné zlepšit ochranu základních práv a svobod lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních osob, včetně vytvoření právních předpisů týkajících se trestných činů z nenávisti a právních předpisů proti diskriminaci, a žádá vnitrostátní orgány, aby odsoudily nenávist a násilí na základě sexuální orientace, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity; domnívá se, že základní práva lesbických, gay, bisexuálních, transgender a intersexuálních osob lze nejúčinněji chránit tím, že se těmto osobám umožní přístup k právním institucím, jako je právně formalizované soužití, registrované partnerství či manželství;

Práva příslušníků národnostních menšin

166.  zdůrazňuje, že komunity náležející k národnostním menšinám mají zvláštní potřeby, a proto je potřeba podporovat ve všech oblastech hospodářského, společenského, politického a kulturního života plnou a skutečnou rovnost mezi osobami náležejícími k národnostní menšině a osobami náležejícími k většině;

Práva osob se zdravotním postižením

167.  vítá ratifikaci Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; opakuje význam jejího účinného uplatňování ze strany členských států i orgánů EU a zdůrazňuje především potřebu řádně začleňovat zásadu univerzální dostupnosti a všechna práva osob s postižením v rámci veškerých politických nástrojů EU, především v oblasti rozvojové spolupráce, a zdůrazňuje normativní a horizontální charakter tohoto problému; zdůrazňuje význam působení EU ve spolupráci s příslušnými mezinárodními a regionálními organizacemi a občanskou společností, především s organizacemi zastupujícími osoby se zdravotním postižením, tak, aby bylo zajištěno, že mezinárodní rozvojové programy berou v potaz potřebnou dostupnost pro osoby se zdravotním postižením;

168.  vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby nadále podporovala proces ratifikace a provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením těmi zeměmi, které ji dosud neratifikovaly nebo neprovádí;

169.  vybízí ESVČ, aby věnovala důkladnou pozornost připomínkám a doporučením pro jednotlivé země, které zveřejnil Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, a zprávám o jednotlivých státech, a aby tyto otázky systematicky zmiňovala v politických dialozích s dotčenými zeměmi a ve veřejných prohlášeních; vyzývá Komisi, aby připravila návrh obecných zásad EU na podporu a ochranu výkonu veškerých lidských práv osobami se zdravotním postižením s cílem zajistit v tomto ohledu systematickou a soudržnou politiku, a to i v dialozích a jednáních se třetími zeměmi;

170.  žádá Komisi a ESVČ, aby vyzvala delegace EU po celém světě, aby spolupracovaly s občanskou společností a podporovaly tak skutečné požívání veškerých lidských práv osobami se zdravotním postižením;

Práva dětí

171.  opětovně vyzývá Komisi, aby předložila návrh ambiciózní a komplexní strategie práv dětí a akčního plánu na následujících pět let, jak požaduje ve svém usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte[25];

172.  vítá spolupráci EU s UNICEF a dalšími organizacemi a nevládními organizacemi, které se zabývají právy dětí, jejímž výsledkem je soubor nástrojů pro začlenění práv dětí do rozvojové spolupráce a do podpory hlavních rozvojových cílů a programů na ochranu dětí za účelem uplatňování práv dětí zejména ve složitých souvislostech; především vítá Manifest práv dítěte a vyzývá, aby Manifest podporovalo více poslanců EP a členů vnitrostátních parlamentů a aby se stali „přeborníky práv dítěte“; vítá využití finančních prostředků, jež EU získala jako součást Nobelovy ceny, na pomoc dětem v situacích konfliktu; připomíná, že je důležité poskytovat psychologickou podporu všem dětem, které byly vystaveny násilným událostem nebo jsou obětmi války; zdůrazňuje, že je důležité zajistit přístup ke vzdělání dětem, které jsou postiženy konflikty; vítá skutečnost, že se EU se v říjnu roku 2013 účastnila třetí globální konference proti dětské práci konané v Brazílii a aktivně se zapojovala do jednání o tripartitním prohlášení o dětské práci;

173.  zdůrazňuje, že je nutné bojovat proti všem formám nucené dětské práce a vykořisťování dětí; vyzývá k důkladnějšímu uplatňování platných vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů, které zvyšuje povědomí o zneužívání dětí na trhu práce;

174.  vyzývá Komisi a ESVČ, aby i nadále činily kroky v souvislosti s právy dítěte a zaměřily se zejména na násilí páchané na dětech, včetně mučení, jelikož v poslední době jsou podávány zprávy o mučení a zadržování dětí; vyzývá k tomu, aby byla zvláštní pozornost věnována otázkám nucené dětské práce, dětské chudoby a podvýživy dětí a v této souvislosti i cílům univerzálního základního vzdělání, snížení dětské úmrtnosti, omezení dětských sňatků a škodlivých praktik, odzbrojení dětí, které byly zařazeny do ozbrojených skupin, jejich rehabilitaci a následné znovuzačlenění do společnosti, jakož i zařazení otázky obviňování dětí z čarodějnictví do programu lidskoprávních dialogů s dotčenými zeměmi; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU ve své vnější politice přikládala prioritní význam právům dětí, rozvojové spolupráci a humanitární pomoci a aby tak zajistila odpovídající financování a vyšší míru ochrany pro děti v krizových situacích; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby každoročně Parlamentu podávala zprávu o výsledcích dosažených ve vnějších činnostech EU zaměřených na děti; zdůrazňuje, že děti a mládež by měly pracovat pouze, pokud to neohrožuje jejich zdraví a osobní rozvoj ani nenarušuje jejich školní docházku; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU ve své vnější politice přikládala právům dětí prioritní význam;

175.  podotýká, že Úmluva o právech dítěte vyžaduje legislativní, správní a sociální opatření a opatření v oblasti vzdělávání, která se týkají dětské práce, a uznává potřebu mnohostranného přístupu; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby pro účinné uplatňování byly právní předpisy provázeny intervenční politikou, která přináší alternativy ve formě vzdělávání a odborné přípravy, spolu s opatřeními v oblasti sociální ochrany, která přináší prospěch dětem a rodinám;

176.  vyzývá EU, aby nadále podporovala prostředí podporující prevenci a odstranění dětské práce, společenský dialog a společné kroky veřejného a soukromého sektoru za účelem odstranění dětské práce; zdůrazňuje potřebu poskytovat podporu a v zemích, v nichž probíhá nebo skončil konflikt, budovat kapacity pro boj proti dětské práci;

177.  znovu zdůrazňuje nutnost vynaložit větší úsilí k provádění revidované strategie provádění obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů; v této souvislosti vyzývá k lepšímu využívání fondů nástroje zajišťujícího stabilitu a finančního nástroje pro demokracii a lidská práva pro řešení fenoménu dětských vojáků; vyzývá EU, aby dále prohlubovala spolupráci se zvláštním zástupcem OSN pro otázky dětí v ozbrojených konfliktech a podporovala související akční plány a mechanismy sledování a podávání zpráv; vyzývá k všeobecné ratifikaci Úmluvy OSN o právech dítěte a především třetího opčního protokolu k této úmluvě, který umožní dětem předkládat své stížnosti Výboru OSN pro práva dítěte; vyzývá Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby prozkoumaly způsoby a možnosti, jak by se mohla EU jednostranně připojit k Úmluvě OSN o právech dítěte;

178.  poukazuje na to, že podvýživa a špatná výživa dětí v rozvojových zemích vyvolává vážné obavy; v této souvislosti vítá rámce pro činnost přijatý nedávno v průběhu druhé mezinárodní konference o výživě, který stanoví globální cíl snížení počtu špatně vyvinutých dětí ve věku do pěti let na celém světě;

179.  opětovně potvrzuje, že přístup ke vzdělání je základním právem dítěte, které je zakotveno v článku 28 Úmluvy OSN o právech dítěte; zdůrazňuje, že ve všech krocích EU a členských států je nezbytné zlepšit přístup dětí ke službám a ke kvalitní zdravotní péči;

180.  s politováním konstatuje, že země na celém světě se stále zdráhají podepsat Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a Úmluvu OSN o právech dítěte, která přináší podrobné pokyny pro rozvoj společností podporujících začlenění na ochranu dětí se zdravotním postižením;

181.  vyzývá EU a členské státy, aby ve vzájemné jednotě vedly politiku humanitární pomoci a rozvojovou politiku za účelem boje proti dětské podvýživě;

Práva domorodého obyvatelstva

182.  se znepokojením konstatuje, že zvláště velkému nebezpečí diskriminace jsou vystaveni domorodí obyvatelé, kteří jsou zranitelní především ve vztahu k politickým, hospodářským, environmentálním a pracovním změnám a výkyvům; konstatuje, že většina z nich žije pod hranicí chudoby a mají jen minimální nebo žádnou možnost získat vlastní zastoupení či podíl na politickém rozhodování nebo uplatnit svá práva v systémech soudnictví; je obzvláště znepokojen zprávami o častých případech zabírání půdy, násilného vystěhovávání a porušování lidských práv v důsledku ozbrojených konfliktů;

Činnost EU v oblasti migrace a uprchlíků

183.  odsuzuje dramatický počet úmrtí na moři ve Středomoří, jejichž počet Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje ve své zprávě nazvané „Osudné cesty“ na 3 000 za rok 2013, což činí z tohoto moře oblast s nejvyšším počtem úmrtí ve světě při nezákonné migraci; je mimořádně znepokojen zprávami o porušování lidských práv migrantů a žadatelů o azyl na jejich cestě do EU; vyzývá Unii a členské státy, aby při řešení těchto problémů spolupracovaly s OSN, regionálními mechanismy, vládami a nevládními organizacemi; zdůrazňuje naléhavou potřebu vyvinout na unijní úrovni silnější, solidárnější a integrovanější politiku, která bude řešit naléhavá témata týkající se migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl způsobem, který bude v souladu s mezinárodními lidskoprávními předpisy a základní lidskou důstojností, a vyzývá EU, aby zavedla společný evropský azylový systém a zaručila efektivní společné normy pro postupy přijímání v celé Unii, aby se tak ochránili nezletilé osoby bez doprovodu a ti nejzranitelnější; vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, komisaře pro migraci, vnitřní věci a občanství a ESVČ, aby posílili spolupráci a rovnocenné sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, včetně přijímání a přesídlování uprchlíků a podílu na pátracích a záchranných službách na pomoc migrantům v tísni na moři, když se snaží dosáhnout pobřeží EU; v této souvislosti připomíná nutnost dodržovat v evropských a mezinárodních vodách zásadu nenavracení, jak potvrdil Evropský soud pro lidská práva; připomíná závazek Komise rozvinout adekvátní zákonné migrační cesty; proto vyzývá členské státy, aby v plném rozsahu provedly společný azylový balíček a společné právní předpisy pro migraci, které byly v EU nedávno přijaty; vyzývá členské státy, aby se podílely na programech přesídlování a aby v nejpostiženějších oblastech posílily rozvoj regionálních programů ochrany; zdůrazňuje nutnost řešit kořeny nelegální migrace; vybízí ESVČ a členské státy, aby věnovaly podrobnou pozornost zemím, v nichž má původ obchodování s lidmi nebo pašování lidí, zemím průchodu a cílovým zemím; vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a členské státy, aby dále posílily vnější rozměr Unie a spolupracovaly se zeměmi původu a tranzitu, včetně partnerských zemí EU, a to především oblasti Středomoří, aby v politických dialozích s dotčenými zeměmi a ve veřejných prohlášeních systematicky poukazovaly na tyto obavy a posílily spolupráci s těmito zeměmi na nejvyšší úrovni s cílem rozložit nelegální sítě, které přepravují migranty, a bojovat proti nelegálním mafiím, které vydělávají na obchodování s lidmi a pašování lidí;

184.  domnívá se, že zvláště zranitelné jsou migrující děti, zejména pokud nemají doprovod; připomíná, že děti bez doprovodu jsou především dětmi a že hlavní zásadou při zacházení s nimi musí být ochrana dítěte, tedy respektování základní zásady nejlepšího zájmu dítěte, nikoli přistěhovalecká politika;

185.  vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby nadále podporovaly proces ratifikace Úmluvy OSN o nadnárodním organizovaném zločinu, její protokol o předcházení, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky a protokol týkající se nezákonné výroby střelných zbraní, jejich částí a součástek a munice a obchodu s nimi;

186.  vyzývá EU, aby zajistila, že se vyjednávání a provádění veškerých dohod o spolupráci v oblasti migrace a zpětném přebírání osob se státy mimo EU bude řídit mezinárodními lidskými právy, uprchlickým právem a mezinárodním námořním právem, a žádá, aby s ním byly před jejich uzavřením vedeny konzultace; požaduje, aby byla zajištěna větší transparentnost při jednáních o těchto dohodách a při zapojování mechanismů sledování, jejichž pomocí by byl vyhodnocován dopad spolupráce v oblasti migrace se státy mimo EU a opatření v oblasti kontroly na hranicích, včetně opatření agentury Frontex a systému Eurosur, na lidská práva; trvá na tom, aby do všech činností agentury Frontex byla začleněna problematika lidských práv a aby byla sledována;

187.  vyzývá Komisi, aby provedla nezávislé hodnocení svých programů v oblasti migrace a kontroly na hranicích ve státech EU a státech mimo EU s cílem navrhnout vylepšená opatření, aby nedocházelo k porušování lidských práv;

188.  vybízí Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, aby rozvíjel partnerství se třetími zeměmi s cílem posílit mezinárodní ochranu žadatelů o azyl;

189.  vítá, že na seznam hlavních kritérií, k nimž se přihlíží při zahájení jednání o udělování výjimek z vízové povinnosti se třetími zeměmi[26], bylo doplněno kritérium dodržování lidských práv a základních svobod; vyzývá Komisi, aby používala toto nové kritérium jako páku pro prohloubení dialogu o lidských právech se třetími zeměmi ve strategickém a hospodářském rámci, který představují jednání o vízech;

190.  odsuzuje stále větší kriminalizaci nezákonné migrace v EU na úkor lidských práv dotčených osob; naléhavě požaduje okamžité zavedení nezbytných záruk, odpovědnosti a mechanismů prosazování v oblasti lidských práv;

191.  žádá, aby se Komise a ESVČ aktivně účastnily debaty o termínu „klimatický uprchlík“, a to včetně možného právního vymezení tohoto pojmu v mezinárodním právu či v jakékoli právně závazné mezinárodní dohodě;

192.  bere na vědomí, že ztráta státní příslušnosti je závažným problémem v oblasti lidských práv; vyzývá Komisi a ESVČ, aby proti ztrátě státní příslušnosti bojovaly v rámci všech vnějších činností EU, a to především tak, že budou řešit diskriminaci na základě pohlaví, náboženství nebo statusu menšiny v právních předpisech o státní příslušnosti a bude podporovat práva dětí na státní příslušnost a kampaň Agentury OSN pro uprchlíky (UNHRC) cílenou na odstranění ztráty státní příslušnosti do roku 2024;

Lidská práva a rozvoj

193.  zdůrazňuje, že dodržování lidských práv, včetně hospodářských, kulturních, sociálních a environmentálních práv, práva na výživu, a zajištění řádné správy věcí veřejných, demokratických hodnot, míru, bezpečnosti a přístupu ke spravedlivému a účinnému systému soudnictví je nezbytnou podmínkou snižování chudoby, nerovnosti a dosažení rozvojových cílů tisíciletí; domnívá se, že lidská práva musí být součástí všech cílů a ukazatelů agendy na období po roce 2015; zdůrazňuje, že plnění této agendy musí být založeno na silných mechanismech transparentnosti a odpovědnosti; uvádí, že závazky týkající se správy a lidských práv musí být měřitelné a sledovatelné;

194.  připomíná, že OSN uznala, že bez přístupu založeného na rozvoji lidských práv nelze plně dosáhnout rozvojových cílů; vyzývá EU, aby neustále ostražitě zajišťovala výslovné začlenění problematiky obránců lidských práv a prostoru občanské společnosti do diskusí o úkolech po dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

195.  poukazuje na vzájemnou provázanost extrémní chudoby a nedostatečného dodržování lidských práv a zdůrazňuje, že v rámci boje proti extrémní chudobě je nutné vytvořit soubor zásad pro uplatňování norem a kritérií vztahujících se k lidským právům;

196.  zdůrazňuje význam, jenž má soudržnost politik ve prospěch rozvoje pro dosažení toho, aby byla dodržována lidská práva; za tímto účelem proto opakovaně zdůrazňuje, že je zapotřebí soudržnost politiky ve prospěch rozvoje realizovat v politikách EU a členských států, zejména o obchodní a zemědělské politice, přijetím nezbytných pokynů, hodnocení dopadů a režimů sledování a podávání zpráv; domnívá se, že EU by si v této otázce měla zachovat politické vedení; vyzývá proto EU, aby společně se zapojenými partnerskými zeměmi zahájila iniciativy na mezinárodní úrovni (v rámci OSN, G20 atd.) s cílem přetvořit soudržnost politik ve prospěch rozvoje ve všeobecný program;

197.  vyzývá EU a členské státy, aby lépe koordinovaly své rozvojové agendy v duchu Lisabonské smlouvy a stavěly svou rozvojovou politiku do popředí vnějších vztahů Unie tak, aby prostřednictvím rozvoje byly lépe koordinovány vnitrostátní priority a evropské agendy v oblasti podpory lidských práv při zohlednění složitosti rozvojové politiky EU;

198.  vyzývá ESVČ, aby v koordinaci s vysokou představitelkou, místopředsedkyní Komise lépe propojila zahraniční a bezpečnostní politiku s rozvojovou politikou s cílem vybudovat součinnost a zajistit soudržný přístup zaměřený na všeobecné uplatňování lidských práv prostřednictvím rozvojové politiky; dále vyzývá EU, aby na mnohostranných fórech lépe koordinovala svou vnější činnost s rozvíjejícími se ekonomikami, jako jsou země BRICS, s cílem řešit problémy globální správy a podporovat lidská práva prostřednictvím koordinace jejich různých rozvojových agend;

199.  naléhavě vyzývá EU k efektivnějšímu začleňování otázek lidských práv a demokracie do rozvojové spolupráce a k zajištění takových rozvojových programů EU, které budou přispívat k plnění mezinárodních závazků partnerských zemí v oblasti lidských práv;

200.  zdůrazňuje význam propojení rozvojové pomoci s důvěryhodným úsilím o demokratizaci;

201.  vyzývá Výbor pro posuzování dopadů, aby pod dohledem předsedy Komise zajistil, aby byl zohledněn dopad na situaci v oblasti lidských práv, hovoří-li se o projektech rozvojové spolupráce EU, a naopak;

202.    uznává význam aktivního zapojení nevládních organizací do plánování, provádění a hodnocení ustanovení v oblasti lidských práv, tak aby byla zajištěna maximální účast občanské společnosti na tvorbě politik, a do zajišťování účinnosti ustanovení v oblasti lidských práv;

203.  vítá novou iniciativu dobrovolnické pomoci EU, která v období 2014–2020 poskytne přibližně 18 tisícům osob z EU a ze třetích zemí příležitost zapojit se do humanitárních operací po celém světě, a to na místech, kde je pomoc nejvíce potřeba, a prokázat tak solidaritu pomocí komunitám zasaženým přírodní nebo člověkem způsobenou katastrofou;

204.  vyzývá EU k soustředěné činnosti s cílem řešit problém zabírání půdy s tím, že v dotčených zemích a u podniků EU a dalších evropských podniků, které jsou v těchto zemích přítomny, bude prosazovat vhodné záruky, jež by tomuto jevu zabraňovaly; konstatuje, že odepření přístupu k půdě a přírodním zdrojům chudým osobám žijícím na venkově i ve městě je jednou z klíčových příčin hladu a chudoby na světě, což má dopad na to, do jaké míry mohou místní komunity požívat svých lidských práv, především práva na přiměřenou výživu; vyzývá k posouzení dopadu obchodní politiky EU na zabírání půdy; vítá zapojení EU do rozvoje globálních dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti s národním zajišťováním potravin, přijatých pod záštitou OSN, a požaduje jejich provádění a přijetí závazných pokynů, jež by zabírání půdy předcházely; zdůrazňuje však naléhavou potřebu začlenit problematiku lidských práv a snižování chudoby do rozhodovacích procesů s ohledem na to, jak investoři získávají dlouhodobý nájem velkých půdních ploch; domnívá se, že reakce EU na tuto otázku je důležitým testem jejího závazku sledovat přístup založený na právech v rámci své politiky rozvojové spolupráce, jak předpokládá Lisabonská smlouva, jejímž prostřednictvím by rozvojová politika EU dále přispívala k udržitelnému hospodářskému, společenskému a environmentálnímu rozvoji rozvojových zemí s primárním cílem vymýtit chudobu ve světě; vyzývá EU, aby se v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny zavázala k zásadnímu přechodu k agroekologii, jež je prostředkem k zajištění práva na výživu;

205.  s hlubokým znepokojením konstatuje, že původní obyvatelstvo je obzvláště postihováno porušováním lidských práv v souvislosti s těžbou zdrojů; vyzývá ESVČ, aby podporovala přísné právní rámce a iniciativy, jejichž cílem je dosažení transparentnosti a řádné správy věcí veřejných v důlní těžbě a v dalších těžařských odvětvích, které dodržují zásadu svobodného a informovaného souhlasu místních obyvatel získaného předem a deklaraci OSN o právech původních obyvatel;

206.  s hlubokým znepokojením konstatuje, že zranitelné skupiny jsou obzvláště postihovány porušováním lidských práv souvisejícím se zhoršováním stavu životního prostředí, neboť rozšíření porostů monokultur, těžby dřeva, infrastruktur a podpora využívání plynu a ropy, biopaliv, důlní těžby a velkých vodních elektráren způsobují odlesňování a poškozování lesů; vyzývá Komisi, aby provedla 7. akční program pro životní prostředí a zavedla všeobecný plán pro řešení odlesňování a poškozování lesů a jejich dopadů na životní prostředí, sociální oblast a lidská práva;

207.  připomíná, že zavádění rozvojových, vzdělávacích a zdravotních programů umožňuje bojovat proti chudobě a dále přispívat k boji proti mezinárodnímu terorismu; žádá EU, aby ve světě rozvíjela více strategií po vzoru strategie ESVČ pro bezpečnost a rozvoj v oblasti Sahelu;

208.  zdůrazňuje, že navzdory již dosaženému pokroku v přístupu k pitné vodě a k hygienickým podmínkám stále existuje přibližně 2,6 milionů lidí, kteří nemají latrínu, a 1,1 miliardy lidí, kteří nemají žádný přístup k pitné vodě; tvrdí, že za to nemůže jen nedostatek zdrojů, ale i nedostatek politické vůle; proto vyzývá vlády, aby zaručily přístup k nezávadné pitné vodě a k hygienickým podmínkám a zvláštní pozornost aby byla věnována ženám a dětem;

209.  vyzývá k ambiciózní dlouhodobé politické strategii a akčnímu plánu v oblasti veřejného zdraví, inovací a přístupu k lékům, který by se mimo jiné zabýval novými systémy pobídek zaměřených na výzkum a vývoj, jak je uvedeno ve zprávě vypracované v roce 2012 odbornou poradní pracovní skupinou WHO pro výzkum a vývoj: financování a koordinaci, s cílem zabezpečit právo na odpovídající životní úroveň každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení, hospodářských nebo společenských podmínek v oblasti zdraví a blahobytu; zdůrazňuje, že ženy a dívky jsou stále nejvíce postiženy pandemií HIV a většinou jsou to ony, kdo se ve svých komunitách starají o pacienty;

Mezinárodní kulturní a sportovní události a lidská práva

210.  odsuzuje stále rozšířenější praxi autoritářských států, které hostí obrovské sportovní nebo kulturní akce s cílem podpořit svou mezinárodní legitimitu, zatímco dále potlačují domácí opozici; vyzývá EU a členské státy, aby se zabývaly národními sportovními federacemi, podnikovými subjekty a organizacemi občanské společnosti, formou jejich účasti na takových akcích, včetně prvních evropských her v Baku v roce 2015 a světového poháru FIFA v Rusku v roce 2018; vyzývá k rozvoji politického rámce EU v oblasti sportu a lidských práv a k zahrnutí příslušných závazků do nadcházejícího akčního plánu pro lidská práva;

Posílení činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

211.  opakuje svůj závazek spočívající v průběžném zlepšování vlastních parlamentních postupů, procesů a struktur s cílem zajistit, aby v jádru jeho činností a politik figurovala lidská práva a demokracie; připomíná historický závazek Evropského parlamentu ve prospěch lidských práv, zejména prostřednictvím Sacharovovy ceny za svobodu myšlení; dále se domnívá, že k tomu, aby splnil svou úlohu definovanou v jednacím řádu, tj. „zajišťovat soudržnost mezi všemi vnějšími politikami Unie a její politikou v oblasti lidských práv“, se od podvýboru pro lidská práva požaduje účinná celoparlamentní spolupráce a zohlednění lidských práv;

212.  žádá lepší provádění Obecných zásad pro meziparlamentní delegace Evropského parlamentu o prosazování lidských práv a demokracie a vybízí k přezkumu zásad, který by měla ve spolupráci s podvýborem pro lidská práva provést Konference předsedů delegací; v této souvislosti doporučuje systematičtější transparentnější praxi, co se týče zdůrazňování lidskoprávních otázek, především v konkrétních případech uvedených v usneseních Parlamentu a v případě ohrožených laureátů a kandidátů Sacharovovy ceny, v průběhu cest delegací do třetích zemí a podávání písemných zpráv o krocích, které učinil podvýbor pro lidská práva, případně – je-li to z politického hlediska možné – v rámci konkrétních informačních schůzek;

213.  zdůrazňuje potřebu průběžného zvažování toho, jaké jsou nejvhodnější způsoby, jak maximalizovat věrohodnost, viditelnost a efektivitu usnesení Parlamentu o porušování lidských práv, demokracie a právního státu a nezbytnost jejich vhodné synchronizace a sledování ze strany všech evropských orgánů a Evropské nadace pro demokracii; zdůrazňuje především potřebu institucionálního sledování problémů uvedených v naléhavých usneseních Parlamentu;

214.  podporuje diskusi o začlenění různých nástrojů, jež má Parlament k dispozici ohledně podpory a prosazování lidských práv, do konkrétního strategického dokumentu přijatého Parlamentem na plenárním zasedání; vyzývá k vytvoření pravidelně aktualizované internetové stránky, na níž je uveden seznam obránců lidských práv, kteří jsou zmíněni v naléhavých usneseních Parlamentu, a ke zřízení vnitřní pracovní skupiny Parlamentu, která by sledovala případy těchto uvedených obránců po celém světě a vybízela delegace cestující do třetích zemí, aby se s nimi setkávaly;

* * *

215.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 69. zasedání Valného shromáždění OSN, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva i vedoucím delegací EU.

STANOVISKO Výboru pro rozvoj (22.1.2015)

pro Výbor pro zahraniční věci

k výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracii ve světě v roce 2013 a politice EU v této oblasti
(2014/2216(INI))

Navrhovatelka: Heidi Hautala

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že dodržování lidských práv, včetně hospodářských, kulturních, sociálních a environmentálních práv, práva na výživu, a zajištění řádné správy věcí veřejných, demokratických hodnot, míru, bezpečnosti a přístupu ke spravedlivému a účinnému systému soudnictví je nezbytnou podmínkou snižování chudoby, nerovnosti a dosažení rozvojových cílů tisíciletí; domnívá se, že lidská práva musí být součástí všech cílů a ukazatelů agendy na období po roce 2015; zdůrazňuje, že plnění této agendy musí být založeno na silných mechanismech transparentnosti a odpovědnosti; uvádí, že závazky týkající se správy věcí veřejných a lidských práv jsou měřitelné a lze je sledovat;

2.  vyzývá EU, aby se na nadcházejících mezivládních jednáních důrazněji zasazovala o to, aby se lidskoprávní přístup a odstraňování nerovností staly základními pilíři celosvětového rozvoje v období po roce 2015, jež by měly být rovněž konkrétním způsobem zahrnuty do příslušných cílů; zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby agenda na období po roce 2015 zahrnovala mj. práva žen a dětí, řádnou správu věcí veřejných, demokracii a právní stát, svobodu sdružování, svobodu projevu, všeobecnou zdravotní péči, sexuální a reprodukční zdraví a práva, neboť jsou klíčovými prvky rozvoje; zdůrazňuje, že důležité místo v agendě na období po roce 2015 musí zaujímat propojení mezi migrací a rozvojem;

3.  zdůrazňuje, že cílem úsilí o celosvětový rozvoj, včetně úsilí EU a její vnější politiky, musí být dodržování základních lidských práv a důstojné postavení všech lidí;

4.  s velkými obavami konstatuje, že podle Mezinárodní organizace práce (MOP) žije zhruba 21 milionů mužů, žen a dětí na světě v určitém typu otroctví; zdůrazňuje, že je nutné přistupovat k lidským právům komplexně jako k nedělitelné oblasti, tzn. prosazovat a důsledně a závazně dodržovat občanská a politická práva a hospodářská, sociální, kulturní a environmentální práva, jež jsou nezbytnou podmínkou rozvoje; zdůrazňuje nutnost řešit základní příčiny chudoby; v souladu s plněním Agendy důstojné práce MOP zdůrazňuje závazek dodržovat mezinárodní pracovní normy a vyzývá ke stanovení všeobecné minimální úrovně sociální ochrany; je přesvědčen o tom, že v rámci vnějších vztahů EU je třeba se více zaměřit na sociální otázky; lituje v této souvislosti, že EU nemá standardní vzor sociální doložky, která by se vkládala do všech jejích dohod o zahraničním obchodu; naléhavě proto vyzývá EU, aby do všech svých dohod o zahraničním obchodu zařadila kapitolu o rozvoji a sociální doložku, jež bude odrážet základní pracovní normy MOP;

5.  konstatuje, že zhoršující se bezpečnostní situace ve světě a finanční krize prohlubující se od zhroucení v roce 2008 vedly k většímu využívání dětské pracovní síly v nejchudších zemích světa, což by mohlo mít právní dopady na společnosti, které získávají zboží z rozvojového světa, a na jejich dobrou pověst; naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby dále prosazovaly Mezinárodní program pro odstranění dětské práce, zejména v rozvojových zemích, kde odsouzeníhodný počet dětí musí pracovat, aby přispěly do rodinných rozpočtů;

6.  poukazuje na skutečnost, že je třeba důrazněji usilovat o začlenění lidských práv a demokracie do všech oblastí rozvojové spolupráce; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a její delegace v rámci rozvojových programů a politik EU a prostřednictvím technické pomoci uplatňovaly lidskoprávní přístup a zejména nový soubor pracovních nástrojů; dále vybízí členské státy k tomu, aby lidskoprávní přístup uplatnily v rámci svých rozvojových politik a politik pomoci, např. tím, že v dialozích o rozpočtové a odvětvové podpoře budou zdůrazňovat význam transparentnosti, lidských práv, řádné správy věcí veřejných, demokracie a politické účasti; zároveň vyzývá EU k tomu, aby v souvislosti s rozvojovou pomocí dodržovala, podporovala a hájila zásady demokratické zodpovědnosti, zapojení občanské společnosti a transparentnosti (posledně jmenovanou zásadu v souladu se zárukou transparentnosti poskytovanou EU);

7.  konstatuje, že v rozvojových zemích se slabou vládou a velkými toky pomoci se vyskytuje také vyšší míra korupce, v důsledku čehož dochází k odklonu rozvojové pomoci od jejího zamýšleného účelu a k oslabení rozvoje lidských práv; vyzývá ESVČ, aby v zájmu dosažení pokroku v oblasti lidských práv ve třetích zemích podporovala rozvojové programy, ve kterých je humanitární pomoc spojena s transparentností;

8.  žádá, aby EU pomohla posílit vnitrostátní, regionální a mezinárodní mechanismy odpovědnosti, jako jsou Mezinárodní trestní soud a vnitrostátní soudní orgány, parlamenty, vnitrostátní instituce pro lidská práva a občanská společnost, pokud jde o jejich zahraniční činnost;

9.  uznává význam aktivního zapojení nevládních organizací do plánování, provádění a hodnocení ustanovení v oblasti lidských práv, tak aby byla zajištěna maximální účast občanské společnosti na tvorbě politik, a do zajišťování účinnosti ustanovení v oblasti lidských práv;

10. žádá Evropskou komisi, aby přesvědčivěji a soudržněji bojovala proti diskriminaci nejvíce znevýhodněných skupin a skupin, jež jsou obecně diskriminovány a vylučovány z důvodů, jako je rasa, zdravotní postižení, status přistěhovalce nebo domorodého obyvatele, věk, sexuální orientace a pohlavní identita;

11. lituje, že stále chybí komplexní přístup ke způsobu, jakým podniky celosvětově dodržují lidskoprávní normy, což některým státům a společnostem umožňuje obcházet je; zdůrazňuje, že proto je zapotřebí přijmout právně závazná pravidla o sociální odpovědnosti podniků; zejména vyzývá Komisi, aby zajistila účinná opatření pro zavedení rámce OSN „Chránit, dodržovat a napravovat“, který předložil zvláštní zástupce OSN pro podnikání a lidská práva John Ruggie, do praxe; rovněž tak trvá na tom, že je třeba zavést účinná nápravná opatření pro postih podniků, které prokazatelně porušily lidská práva, a zajistit odškodnění obětí těchto porušení;

12. připomíná strategii EU pro období let 2011–2014 týkající se sociální odpovědnosti podniků, v níž vyzývá členské státy, aby vypracovaly vnitrostátní plán provedení hlavních zásad OSN pro podnikání a lidská práva;

13. konstatuje, že společnosti by to neměly považovat za problém, ale za příležitost vytvořit nový podnikatelský potenciál v regionech, které nejvíce potřebují udržitelné a odpovědné investice, a za způsob, kterým lze přispět k dodržování lidských práv v rozvojových zemích;

14. zdůrazňuje význam, jenž má soudržnost politik ve prospěch rozvoje pro dodržování lidských práv; za tímto účelem proto opakovaně zdůrazňuje, že je zapotřebí soudržnost politiky ve prospěch rozvoje realizovat v politikách EU a členských států, zejména o obchodní a zemědělské politice, přijetím nezbytných pokynů, hodnocení dopadů a režimů sledování a podávání zpráv; domnívá se, že EU by si v této otázce měla zachovat politické vedení; vyzývá proto EU, aby společně se zapojenými partnerskými zeměmi zahájila iniciativy na mezinárodní úrovni (v rámci OSN, G20 atd.) s cílem přetvořit soudržnost politik ve prospěch rozvoje ve všeobecný program;

15. zdůrazňuje, že v několika zemích zapojených do systému GSP+ bylo hlášeno opakované porušování základních pracovních norem, aniž by to vedlo k pozastavení preferenčního zacházení, což je v rozporu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; naléhavě proto vyzývá k důslednému prosazování systému GSP+ a k současnému uplatňování vhodných transparentních mechanismů pro podávání zpráv a financování monitoringu zajišťovaného občanskou společností; rovněž lituje skutečnosti, že preferenční obchodní dohody EU nezajišťují efektivní mechanismy prosazování; zdůrazňuje proto, že do obchodních dohod je nutné systematicky zařazovat doložky o lidských právech, jejichž nezbytnou součástí bude i mechanismus pro vyřizování stížností;

16. vyzývá EU k soustředěnému úsilí v boji proti zabírání půdy s tím, že v dotčených zemích a u podniků EU a dalších evropských podniků, které jsou v těchto zemích přítomny, bude prosazovat vhodné záruky, jež by tomuto jevu zabraňovaly; vyzývá k posouzení dopadu obchodní politiky EU na zabírání půdy, k uplatňování celosvětových dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti s národním zajišťováním potravin a k přijetí závazných pokynů, jež by zabírání půdy předcházely; vyzývá EU, aby se v souladu s doporučeními zvláštního zpravodaje OSN pro právo na potraviny zavázala k zásadnímu přechodu k agroekologii, jež je prostředkem k zajištění práva na výživu;

17. s hlubokým znepokojením konstatuje, že porušováním lidských práv v souvislosti s těžbou zdrojů je obzvláště postihováno původní obyvatelstvo; vyzývá ESVČ, aby podporovala přísné právní rámce a iniciativy, jejichž cílem je dosažení transparentnosti a řádné správy věcí veřejných v důlní těžbě a v dalších těžařských odvětvích, které dodržují zásadu svobodného a informovaného souhlasu místních obyvatel získaného předem a deklaraci OSN o právech původních obyvatel;

18. s hlubokým znepokojením konstatuje, že zranitelné skupiny jsou obzvláště postihovány porušováním lidských práv souvisejícím se zhoršováním stavu životního prostředí, neboť rozšiřování monokultur, těžby dřeva a infrastruktur a podpora využívání plynu a ropy, biopaliv, důlní těžby nebo velkých vodních elektráren vede k odlesňování a poškozování lesů; vyzývá Komisi, aby provedla 7. akční program pro životní prostředí a zavedla všeobecný plán pro řešení odlesňování a poškozování lesů a jejich dopadů na životní prostředí, sociální oblast a lidská práva;

19. má za to, že by EU a její delegace měly identifikovat počáteční varovné příznaky, jako je například útlak menšin a porušování lidských práv, jež signalizují riziko možných konfliktů a humanitárních katastrof; vyzývá EU, aby navrhla osvědčené postupy pro prosazování a ochranu lidských práv v období po katastrofě či konfliktu, jež by zvlášť zohlednily situaci zdravotně postižených osob, žen a dětí a jiných zranitelných skupin poskytováním údajů a přijímáním náležitých opatření konkrétně určených osobám se zdravotním postižením, vypracovaným plánům pro snížení rizika katastrof, které zohledňují osoby se zdravotním postižením, odbornou přípravou všech příslušných pracovníků ve službách a podíl dostupných nouzových obydlí a míst pro zmírnění následků katastrof. A tyto osvědčeny postupy by se zaměřovaly na prosazování lidských práv v rámci úsilí o odstraňování následků pohrom, obnovu a rekonstrukci a současně by dodržovaly humanitární zásady lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti a přístup k humanitární pomoci založený na potřebách;

20. znovu připomíná, že je důležité odstranit všechny formy diskriminace a násilí na ženách a dívkách; vyzývá EU, aby stanovila jako jednu z předních priorit své vnější činnosti odstranění všech forem násilí, jako je domácí násilí, obchodování s lidmi, sexuální vykořisťování a sexuální obtěžování, a všech škodlivých praktik, včetně zneužívání dětí, předčasných nebo nucených sňatků a mrzačení ženských pohlavních orgánů;

21. poukazuje na nutnost provázání bezpečnosti, rozvoje a lidských práv; v této souvislosti rozhodně odsuzuje používání sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech, převážně vůči ženám a malým dětem, k čemuž stále dochází v některých nestabilních rozvojových státech, jako je například Demokratická republika Kongo a především její východní regiony, což je již dlouhodobě odsuzováno ze strany OSN, místních orgánů a nevládních organizací i držitele Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za rok 2014 Denise Mukwegeho; vyzývá EU a členské státy k zajištění toho aby provádění politik v oblasti azylu, migrace a hraničních kontrol bylo v souladu s mezinárodním právem lidských práv;

22. s politováním konstatuje, že obecná část výroční zprávy EU čítající 153 stran neobsahuje samostatnou kapitolu, jež by byla věnována rozvoji, a že tomuto tématu jsou věnovány pouze dvě půlstrany textu.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

21.1.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

1

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Louis Aliot, Beatriz Becerra Basterrechea, Kostas Chrysogonos, Nirj Deva, Doru-Claudian Frunzulică, Nathan Gill, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Linda McAvan, Norbert Neuser, Maurice Ponga, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Rainer Wieland, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Seb Dance, Louis-Joseph Manscour

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Rosa D’Amato

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (4.2.2015)

pro Výbor pro zahraniční věci

o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti
(2014/2216(INI))

Navrhovatelka: Jana Žitňanská

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2014 o plánu EU proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o EU a globálním rámci pro rozvoj po roce 2015[2],

–   s ohledem na závěrečné prohlášení přijaté na 4. světovém kongresu proti trestu smrti konaném ve dnech 24. až 26. února 2010 v Ženevě, které obsahuje výzvu ke všeobecnému zrušení trestu smrti,

A. vzhledem k tomu, že EU má zvláštního zástupce pro lidská práva a že úkolem nositele této funkce by mělo být pomáhat Unii koordinovat její činnost tak, aby její snaha prosazovat dodržování lidských práv všude na světě, a zejména práv žen, byla zřetelnější a viditelnější;

B.  vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví, a to zejména násilí na ženách a dívkách, je porušením práva žen na tělesnou integritu a může u oběti vést k vážným zdravotním následkům trvalého rázu;

C. vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví v důsledku poškozuje oběti ve všech oblastech jejich života;

D. vzhledem k tomu, že předpokladem uplatňování demokracie je rovnost práv a občanského postavení žen a mužů;

E.  vzhledem k tomu, že mezi nejzranitelnější společenské skupiny v době ozbrojeného konfliktu patří ženy a děti, včetně žen a dětí z řad uprchlíků, žadatelů o azyl a osob bez státní příslušnosti, a že se výrazně zvyšují rizika, jimž musí během humanitárních krizí čelit dospívající dívky z řad vysídlených osob;

F.  vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách ani jejich diskriminaci nelze ospravedlnit žádnými politickými, náboženskými ani kulturními důvody;

G. vzhledem k tomu, že násilí na ženách a dívkách, a to zejména domácí násilí, je světově nejrozšířenější formou porušování lidských práv, týká se všech vrstev společnosti bez ohledu na věk, vzdělání, příjem, sociální postavení nebo zemi původu či bydliště a představuje jednu z hlavních překážek rovnosti žen a mužů;

H. vzhledem k tomu, že násilí na základě pohlaví je definováno jako násilí, které je vůči určité osobě směrováno z důvodu jejího pohlaví, pohlavní identity nebo vyjádření pohlavní identity nebo které má nepřiměřený dopad na osoby určitého pohlaví;

I.   vzhledem k tomu, že ženy a dívky se zdravotním postižením jsou vystaveny většímu riziku násilí, zneužívání a nedbalému zacházení, a to zejména v ústavním prostředí, takže se často o tomto problému neví;

J.   vzhledem k tomu, že prosazování práv žen, rovnosti pohlaví a boje proti násilí na ženách by mělo patřit k stěžejním složkám dialogu o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že pozitivní úlohu sehrává evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR); vzhledem k tomu, že Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a Komise by v případě, že navazují spolupráci s některou zemí, měly včas identifikovat problémy, které je třeba přednostně řešit, aby mohly být finanční prostředky a zdroje lépe uzpůsobeny vytyčeným záměrům;

K. vzhledem k tomu, že přístup k základním službám zdravotní péče a ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví patří k základním aspektům rovnosti žen a mužů, a vzhledem k tomu, že tento přístup dosud není všude na světě zajištěn;

L.  vzhledem k tomu, že sexuální a reprodukční zdraví a práva s ním spojená jsou zakotveny v základních lidských právech a jsou zásadními prvky lidské důstojnosti[3];

M. vzhledem k tomu, že veškeré formy diskriminace žen a násilí páchaného na ženách, včetně sexuálního zneužívání, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucených sňatků, tzv. zločinů ze cti, komerčního sexuálního vykořisťování žen a domácího násilí, by nikdy neměly být ospravedlňovány jakýmikoli politickými, sociálními, náboženskými nebo kulturními důvody nebo na základě všeobecně rozšířených či kmenových tradic;

1.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby orgány přislíbily, že vypracují osvětové kampaně zaměřené na muže, a zejména na mladší generace, jejichž cílem bude předcházet všem druhům násilí na základě pohlaví a toto násilí postupně vymýtit; upozorňuje na nezbytnost zajistit odpovídající vzdělávání zdravotníků, policistů, státních zástupců a soudců, a to jak v EU, tak ve třetích zemích, aby mohli obětem násilí poskytovat podporu a pomoc;

2.  žádá EU a její členské státy, aby podporovaly plné zapojení žen do politických a hospodářských rozhodovacích procesů, zejména do procesů budování míru, demokratické transformace a řešení konfliktů; vybízí členské státy, Komisi a ESVČ, aby se zaměřily na ekonomickou a politickou emancipaci žen v rozvojových zemích, podporovaly jejich zapojení do podniků a do provádění regionálních projektů a místních rozvojových projektů;

3.  zdůrazňuje, že v zájmu rozvoje funkčních, demokratických společností je obzvláště důležité snížit nerovnost žen a mužů, bojovat proti násilí na základě pohlaví a prosazovat rovnost a práva žen;

4.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby ženy v Evropě a jinde na světě měly právo se svobodně rozhodovat samy za sebe, stejně jako muži, a nezávisle na tom, co jim ukládají ideologické, politické či náboženské ohledy;

5.  v této souvislosti vyzývá všechny členské státy Rady Evropy, aby podepsaly a ratifikovaly úmluvu o předcházení násilí páchanému na ženách a boji proti němu; vyzývá proto EU, aby učinila kroky, jež povedou k přistoupení k této úmluvě, s cílem zajistit soudržnost mezi vnitřní a vnější činností EU ve věci násilí na ženách;

6.  zdůrazňuje, že v zájmu účinného boje proti násilí páchanému na ženách je ve společnosti nezbytná změna postoje vůči ženám a dívkám, neboť ženy jsou příliš často zobrazovány v podřízených rolích a násilí na nich páchané je příliš často tolerováno nebo není považováno za závažné; zdůrazňuje, že k hlavním příčinám porušování práv žen a nerovností mezi ženami a muži patří genderové stereotypy; poukazuje na to, že zvláštní pozornost je nutné věnovat ústavním, legislativním či regulačním předpisům, které jsou diskriminační vůči ženám na základě pohlaví, např. pokud jde o přístup ke spravedlnosti, majetku, úvěrům, zdravotní péči či vzdělání; vyzývá ESVČ a Komisi, aby kladly důraz na zapojení mužů do informačních a osvětových kampaní týkajících se práv žen;

7.  je hluboce znepokojen nárůstem násilí páchaného na základě pohlaví v mnoha částech světa, jenž patří k příznakům celosvětové krize, a zejména vzrůstajícím počtem případů vražd žen a dívek (feminicidy) v Mexiku a dalších zemích Střední a Jižní Ameriky, k nimž dochází na pozadí všeobecného násilí a strukturální diskriminace; důrazně odsuzuje veškeré druhy násilí založeného na pohlaví a zvrácený zločin vraždy ženy nebo dívky a převažující beztrestnost těchto zločinů, která vytváří precedens a představuje další povzbuzení pro vrahy;

8.  zdůrazňuje, že je nutné vynakládat větší úsilí, aby bylo zajištěno právo na vzdělání a na přístup ke vzdělání, a to zejména pro dívky; vítá, že Nobelovu cenu za mír získali Malála Júsufzajová a Kajláš Satjárthí za své úsilí v oblasti práv dětí; konstatuje, že přístup ke vzdělání je do určité míry nutným předpokladem plného uplatňování dalších lidských práv, jako je svoboda svědomí a náboženského vyznání a svoboda účastnit se politického života;

9.  vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby učinily konkrétní kroky s cílem řešit situaci žen a zaručit jejich svobodu a respektování jejich nejzákladnějších práv a aby přijaly opatření, kterými by se předcházelo vykořisťování a zneužívání žen a dětí a násilí na nich páchanému;

10. naléhavě vyzývá OSN, zejména zvláštní zpravodajku pro otázky násilí vůči ženám Rashidu Manjoovou, aby při hledání obětí zneužívání a násilí páchaného na dívkách a ženách učinily vše, co je v jejich silách, a aby vyšetřily a zjistily skutečnosti a okolnosti těchto případů, aby se tak zabránilo beztrestnosti a zajistilo se, že viníci ponesou plnou odpovědnost; podporuje činnost zvláštní zástupkyně Organizace spojených národů pro otázky sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech Zainab Hawy Bangurové;

11. vyzývá Komisi a členské státy, aby se v mezinárodním měřítku zabývaly násilím páchaným na ženách a porušováním lidských práv v souvislosti s postavením žen, zejména v kontextu platných bilaterálních dohod o přidružení a dohod o mezinárodním obchodu a v kontextu dohod, o nichž se právě jedná;

12. vítá doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen týkající se předcházení konfliktům a situací v době konfliktu a po jeho skončení v souladu se stěžejními rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti; dále připomíná mezinárodnímu společenství nezbytnost zajištění ochrany žen a dívek, a zejména obhájkyň lidských práv, které se často stávají terčem násilí, a vyzývá k ochraně před znásilněním a nucenou prostitucí; zdůrazňuje, že by obětem násilí na základě pohlaví měla být poskytována pomoc při soudních řízeních, a vyzdvihuje skutečnost, že obětem mohou být v tomto ohledu skutečně nápomocny státní i nestátní organizace;

13. opakuje, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je závažným porušením lidských práv a že jde o problematiku, které je nutno věnovat zvláštní pozornost v rámci dialogu EU se zeměmi, kde jsou tyto praktiky velmi rozšířené; dále zdůrazňuje, že mrzačení ženských pohlavních orgánů má závažné a dlouhodobé dopady na zdraví žen, a tudíž i na možnosti jejich rozvoje; vyzývá ESVČ a členské státy EU, aby tuto otázku i nadále řešily v rámci politického a strategického dialogu s partnerskými zeměmi, v nichž stále k mrzačení ženských pohlavních orgánů dochází;

14. co nejostřeji odsuzuje závažná porušování lidských práv páchaná při nedávných a současných ozbrojených konfliktech, a zejména mimosoudní popravy, znásilňování a další formy sexuálního násilí, mučení, svévolné zatýkání a zadržování, zejména v souvislosti s ženami a dětmi, které jsou mimořádně zranitelné; vyzývá EU, aby ve všech těchto případech bojovala proti beztrestnosti a podporovala činnost soudních orgánů dotčených států a Mezinárodního trestního soudu s cílem postavit pachatele před soud;

15. zdůrazňuje, že je důležité nezpochybňovat „acquis“ Pekingské akční platformy, pokud jde o přístup ke vzdělání a zdraví jakožto základnímu lidskému právu a o ochranu sexuálních a reprodukčních práv; zdůrazňuje, že všeobecný respekt k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům s ním spojeným a přístup k souvisejícím službám přispívá k prenatální péči a nabízí možnost předcházení vysoce rizikovým porodům a snižování kojenecké a dětské úmrtnosti; zdůrazňuje, že plánování rodiny, zdraví matek a bezpečné provádění umělého přerušení těhotenství jsou důležité součásti strategie, jak chránit životy žen, a že odmítnutí provést přerušení těhotenství, kterým by byl zachráněn život matky, představuje závažné porušení lidských práv; vyzývá EU, aby i nadále chránila sexuální a reprodukční zdraví a související práva, a zdůrazňuje, že tyto politiky je třeba učinit ústředním bodem rozvojové spolupráce se třetími zeměmi a budoucího akčního plánu pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen v rámci rozvojové spolupráce na období 2015–2020, a to i prostřednictvím politického dialogu a konkrétních kroků se zapojením místní občanské společnosti;

16. zdůrazňuje, že násilí na základě pohlaví, včetně škodlivých tradičních zvyklostí a praktik, představuje porušení základních práv, a to a zejména lidské důstojnosti, práva na život a práva na nedotknutelnost jedince;

17. důrazně odsuzuje přetrvávající používání sexuálního násilí páchaného na ženách jako válečné zbraně; zdůrazňuje, že je třeba učinit více pro zajištění toho, aby bylo dodržováno mezinárodní právo a poskytnut přístup k psychologické podpoře žen a dívek zneužitých během konfliktů; vítá skutečnost, že Sacharovova cena za rok 2014 byla udělena doktoru Denisi Mukwegemu za jeho odhodlání v boji proti sexuálnímu násilí na ženách, a vyzývá EU, její členské státy, mezinárodní organizace a občanskou společnost, aby více spolupracovaly na zvyšování informovanosti a v boji proti beztrestnosti;

18. zdůrazňuje, že je důležité posilovat úlohu žen v oblasti prosazování lidských práv a demokratických reforem, podpory předcházení konfliktům a při upevňování politické účasti a zastoupení; v tomto ohledu rovněž poukazuje na to, že je třeba zohlednit doporučení uvedená ve zprávách z volebních pozorovatelských misí EU o plné a rovnocenné účasti žen ve volebním procesu a v souladu s nimi jednat;

19. vyzývá k okamžitému ukončení veškerých násilných činů, sexuálních útoků a dalších forem ponižujícího zacházení se ženami, které demonstrují za demokracii a brání svá práva, zejména v zemích tzv. arabského jara, a vůči aktivistkám bojujícím za práva žen; dále žádá, aby byly všechny takové případy důkladně a nestranně vyšetřeny a aby viníci nesli plnou odpovědnost;

20. zdůrazňuje, že istanbulská úmluva o předcházení a boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí je důležitým a závazným mezinárodním nástrojem, což znamená, že připojí-li se k němu další a další země, významně se tím přispěje k vytvoření integrované politiky na ochranu a posílení práv obětí a na podporu mezinárodní spolupráce v této oblasti;

21. zdůrazňuje, že je třeba řešit obchodování s lidmi, jehož oběťmi jsou většinou ženy zneužívané pro sexuální účely; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci s třetími zeměmi při výměně osvědčených postupů a rozbíjení mezinárodních sítí obchodníků s lidmi, které k hledání nových obětí využívají také internet;

22. zdůrazňuje význam informačních a osvětových kampaní v komunitách, kde dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuálnímu zneužívání mladých dívek, sňatkům v nízkém věku a nuceným sňatkům, vraždám žen a dalšímu porušování lidských práv na základě pohlaví, ale i význam zapojení ochránců lidských práv, kteří o vymýcení těchto praktik již usilují, do přípravy a provádění těchto kampaní; znovu zdůrazňuje, že dětské sňatky, sňatky v nízkém věku a nucené sňatky a neschopnost zavést minimální zákonný věk pro uzavření manželství představují nejen porušení práv dětí, ale rovněž brání silnějšímu postavení žen;

23. připomíná, že mezinárodní společenství označilo situaci žen se zdravotním postižením za prioritní záležitost; připomíná závěry úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva, v nichž se uvádí, že politiky a programy zaměřené na řešení otázek násilí páchaného na ženách a dívkách se zdravotním postižením je nutné vytvářet v úzké spolupráci s těmito osobami se zdravotním postižením, a uznávat tak jejich autonomní postavení, a dále s organizacemi zdravotně postižených osob, včetně organizací poskytujících služby přeživším obětem; zdůrazňuje nezbytnost provádění pravidelných kontrol v ústavech a zajištění vzdělávání pro pečovatele;

24. vyzývá Komisi a členské státy, aby ve své zahraniční politice, a to i prostřednictvím EIDHR, aktivně bojovaly proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy a etnického původu a z důvodů náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace;

25. vyzývá EU a členské státy, aby důrazně podporovaly a chránily požívání veškerých lidských práv lesbickými, gay, bisexuálními, transgender a intersexuálními (LGBTI) osobami;

26. vyzývá Komisi, aby při vytváření zahraniční politiky, a zejména v souvislosti s uzavíráním mezinárodních dohod, ve větší míře využívala hodnocení dopadu z hlediska rovnosti žen a mužů;

27. zdůrazňuje důležitost předcházení porušování lidských práv se zvláštním důrazem na situaci romských žen a dětí, které jsou často vystaveny vícenásobné diskriminaci; zdůrazňuje, že je důležité posílit postavení romských žen a zabezpečit odpovídající bytovou politiku jako východisko ke zlepšení jejich situace;

28. vítá a podporuje prohlášení z Addis Abeby o urychlení provádění Pekingské akční platformy přijaté v listopadu 2014 na 9. africké konferenci o ženách, reprodukčním zdraví žen a HIV/AIDS, v němž se žádá, aby se investovalo do práv na sexuální a reprodukční zdraví, a to i přijetím a prováděním právních předpisů o sexuálním a reprodukčním zdraví a prostřednictvím informačních a osvětových služeb pro mladistvé a ženy, včetně komplexního vzdělávání, informací a služeb týkajících se sexuálního zdraví; připomíná, že požaduje rozšíření poskytování služeb v oblasti plánování rodiny a antikoncepce a přístupu k bezpečným a zákonným službám přerušení těhotenství v souladu s vnitrostátními právními předpisy a politikami a ochranu reprodukčních práv žen tím, že jim bude povoleno lékařské přerušení těhotenství v případě sexuálního napadení, znásilnění a incestu, a to v souladu s protokolem z Maputa k Africké chartě lidských práv a práv národů;

29. považuje nedostatečné zapojení žen do politického rozhodování za otázku základních práv a demokracie, která poukazuje na skutečnost, že vlády mají možnost věnovat maximální pozornost budování a udržování demokracie; vítá zákonem stanovené systémy parity a kvóty pro zastoupení žen a žádá, aby byl co nejdříve zahájen potřebný legislativní proces;

30. žádá EU a její členské státy, aby zajistily přístup založený na právech zahrnující veškerá lidská práva a aby v nadcházející rozvojové agendě na období po roce 2015 nadále aktivně hájily samostatný cíl posílení postavení dívek a žen a ochranu, dodržování a naplňování jejich lidských práv, včetně přístupu ke komplexní sexuální výchově a univerzálního přístupu k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a souvisejícím právům, ale i rovnosti pohlaví, což jsou nezbytné předpoklady boje proti zabíjení na základě pohlaví;

31. zdůrazňuje význam boje se stereotypy nejen vytvářením pozitivního obrazu žen se zdravotním postižením, ale také používáním inspirujících konkrétních příkladů žen se zdravotním postižením, kterým jejich další schopnosti umožňují žít naplňující pracovní i osobní život, a zamezením zhoršování negativních stereotypů v používaném jazyce, v diskuzích, do kterých se zapojují, a v politikách týkajících se žen a dívek se zdravotním postižením, které uplatňují; vyzývá Evropskou unii, aby spolu s členskými státy prováděla proaktivní opatření s cílem začlenit ženy se zdravotním postižením na trh práce;

32. opakuje, že je dlouhodobým odpůrcem trestu smrti za všech okolností, a požaduje okamžité moratorium na popravy v těch zemích, kde je trest smrti stále uplatňován;

33. vyzývá členské státy, aby při respektování vlastních národních vzdělávacích systémů současně důsledně uplatňovaly zásady inkluzívního vzdělávání, pokud jde o děti ze sociálně znevýhodněného prostředí a děti se zdravotním postižením;

34. vyzývá k ambiciózní dlouhodobé politické strategii a akčnímu plánu v oblasti veřejného zdraví, inovací a přístupu k lékům, který by se mimo jiné zabýval novými systémy pobídek zaměřených na výzkum a vývoj, jak je uvedeno ve zprávě vypracované v roce 2012 odbornou poradní pracovní skupinou Světové zdravotnické organizace pro výzkum a vývoj: financování a koordinaci, s cílem zabezpečit právo na odpovídající životní úroveň každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení a hospodářských nebo společenských podmínek v oblasti zdraví a blahobytu; zdůrazňuje, že ženy a dívky zůstávají v centru pandemie HIV a poskytují péči pacientům ve svých komunitách;

35. vyjadřuje politování nad tím, že těla žen a dívek, především pokud jde o jejich sexuální a reprodukční zdraví a související práva, dosud představují „ideologické bojiště“, a vyzývá EU a její členské státy, aby uznaly nezcizitelná práva žen a dívek na tělesnou integritu a autonomní rozhodování, a to i pokud jde o právo na dobrovolné plánování rodičovství, bezpečné a zákonné přerušení těhotenství a na osvobození od násilí, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, sňatků dětí, sňatků v nízkém věku a nucených sňatků a znásilnění mezi manžely;

36. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby předložily rozsáhlý přezkum Pekingské akční platformy, a připomněly si tak v roce 2015 20 let její existence;

37. naléhavě vyzývá Komisi, aby zahrnula práva sexuálního a reprodukčního zdraví jakožto základní lidská práva do své příští strategie EU v oblasti zdraví, aby se zajistila jednotnost vnitřní a vnější politiky EU;

38. trvá na tom, že rovnováha mezi pohlavími musí tvořit nedílnou součást zahraničních misí ESVČ a že pro každou misi musí být stanoveny specifické strategie zaměřené na práva dívek a žen a rovnost žen a mužů a že konkrétní kapitolu věnovanou rovnosti žen a mužů je třeba začlenit také do příštího akčního plánu ESVČ pro lidská práva;

39. zdůrazňuje, že poskytování humanitární pomoci EU a jejích členských států by nemělo být podřízeno omezením ze strany jiných partnerských dárců, pokud jde o potřebnou lékařskou péči, včetně přístupu k bezpečnému přerušení těhotenství pro ženy a dívky, jež se stanou obětí znásilnění při ozbrojených konfliktech;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

20.1.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

6

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Maria Arena, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Maria Corazza Bildt, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Vicky Maeijer, Angelika Mlinar, Krisztina Morvai, Marijana Petir, Terry Reintke, Liliana Rodrigues, Jordi Sebastià, Michaela Šojdrová, Beatrix von Storch, Jadwiga Wiśniewska, Anna Záborská, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Biljana Borzan, Linnéa Engström, Rosa Estaràs Ferragut, Kostadinka Kuneva, Marc Tarabella

ANNEX I

INDIVIDUAL CASES RAISED BY THE EUROPEAN PARLIAMENT BETWEEN JANUARY AND DECEMBER 2013

COUNTRY

Individual

BACKGROUND

ACTION TAKEN BY PARLIAMENT

AZERBAIJAN

 

Ilgar Mammadov

 

 

Mr Mammadov is a leader of the opposition REAL movement and director of the Council of Europe’s Baku School of Political Studies. Mr Mammadov and Mr Yaqublu were arrested by Azerbaijani authorities on 4 February 2013 and have been unlawfully detained since then. Mr Mammadov is accused of inciting riots in the town of Ismaili after he visited the town. The initial pre-trial detention has been extended twice in an apparent attempt to keep Mr Mammadov behind bars pending the forthcoming elections. According to recent reports Ilgar Mammadov has been placed in a punishment cell, raising concerns that he is being singled out. Before his arrest Mr Mammadov had been confirmed as the REAL opposition party’s candidate for the Azerbaijani presidential elections scheduled for October 2013. The Council of Europe representative in Baku was not admitted to the initial court hearing in February 2013 and, in addition, a group of Council of Europe ambassadors who visited Azerbaijan were not allowed to see Mr Mammadov.

 

 

 

In its resolution adopted on 13 June 2013, the European Parliament:

 

- Strongly condemns the detention of Mr Mammadov, calls for his immediate and unconditional release and an end to his prosecution, and urges the Azerbaijani authorities to investigate the charges against him in a speedy, fair, transparent and independent manner

 

- Expresses serious concern over reports by human rights defenders and domestic and international NGOs about the alleged use of fabricated charges against politicians, activists and journalists

 

- Condemns any intimidation, arrest, detention or prosecution of opposition party leaders or members, activists, journalists or bloggers solely because they have expressed their views and exercised their fundamental rights and freedoms in accordance with international standards

Tofiq Yaqublu

Mr Yaqublu is a deputy chair of the Musavat opposition party. Mr Yaqublu and Mr Mammadov were arrested by Azerbaijani authorities on 4 February 2013 and have been unlawfully detained since then.

BAHRAIN

 

Mohammed al-Maskati

 

 

Mohammed al-Maskati, a president of the Bahrain Youth Society for Human Rights, was arrested on 16 October 2012 on charges of participating in an ‘illegal gathering’ in Manama a week earlier. Mr al-Maskati was released on bail the next day and no court date has been set.

 

 

 

In its resolution adopted on 17 January 2013, the European Parliament:

 

- Condemns the ongoing human rights violations by the Bahraini authorities and security forces, particularly the use of violence, the excessive use of tear gas, the use of birdshot at short range, the ban on all forms of protest and the arrest and detention of peaceful protesters who choose to exercise their rights to freedom of expression and peaceful assembly, despite the very welcome concrete set of recommendations made by the BICI and the stated commitment by the Bahraini authorities to implementing the BICI reforms Reiterates its demand that the Bahraini security forces and authorities stop the use of violence against peaceful protesters and end the on-going repression of political dissent through prosecution, detention and torture; urges the authorities fully to respect fundamental freedoms, particularly the freedoms of assembly and expression, both online and offline, and immediately to end all restrictions on access to information and communication technologies; calls on the Bahraini authorities to implement the necessary democratic reforms and to encourage inclusive and constructive national dialogue, including direct talks between the government and opposition components, which are currently not involved in dialogue, so as to allow reconciliation and restore collective social consensus in the country

 

- Considers strongly regrettable the latest sentences imposed on opposition activists and medical personnel and calls for the immediate and unconditional release of all Bahraini political prisoners, including teachers, doctors and other medical staff, who have been detained and charged with alleged violations related to the rights of expression, peaceful assembly and association, in particular Sayed Yousif al-Muhafadha, Nabeel Rajab and Abdulhadi al-Khawaja

 

- Calls on the Government of Bahrain to take all necessary steps to guarantee the competence, independence and impartiality of the judiciary in Bahrain and to ensure that it acts in full accordance with international human rights standards, and in particular to ensure that the courts cannot be used for political purposes or to sanction the legitimate exercise of universally guaranteed rights and freedoms; calls on the Bahraini Government to strengthen the rights of defendants, inter alia by ensuring that they enjoy fair trial guarantees, allowing them effectively to challenge the evidence against them, providing for independent judicial oversight of the grounds for detention and ensuring that detainees are protected from abusive treatment during criminal investigations

 

Sayed Yousif al-Muhafdha

Sayed Yousif al-Muhafdha, a Vice-President of the Bahraini Centre for Human Rights (BCHR), who has campaigned tirelessly for the release of many activists, in particular Nabeel Rajab, President of the BCHR, and Jalila al-Salman, former Vice-President of the Bahrain Teachers’ Association, was detained and charged on 18 December 2012 with using social media to disseminate false news. His case has been adjourned until 17 January 2013. He has been detained on several occasions by the Bahraini authorities as part of the ongoing systematic targeting, harassment and detention of human rights defenders in Bahrain.

 

Abdulhadi al-Khawaja

and

Ibrahim Sharif

Abdulhadi al-Khawaja and Ibrahim Sharif were among eight of activists, condemned to life imprisonment, after Bahrain’s Court of Cassation upheld prison terms for 13 prominent activists charged with plotting to overthrow the monarchy on 7 January 2013.This verdict is final and the only avenue left for the defendants is a royal pardon.

BANGLADESH

 

Abdul Kalam Azad

 

 

On 21 January 2013 the International Crimes Tribunal (ICT) announced its verdict against Abdul Kalam Azad for crimes against humanity committed during the war of independence in 1971 and sentenced him to death following his trial in absentia.

 

 

In its resolution adopted on 14 March 2013, the European Parliament:

 

- Is deeply concerned about the recent outbreak of violence in Bangladesh following the ICT verdicts and expresses its sorrow at the recent casualties

 

- Expresses its condolences to relatives and acquaintances of those killed and injured as a result of the violence

 

- Acknowledges the need for reconciliation, justice and accountability for the crimes committed during the 1971 war of independence; stresses the important role of the ICT in this matter

 

- Reiterates its strong opposition to use of the death penalty in all cases and under any circumstances

 

- Calls on the Bangladeshi authorities to commute all death sentences, to build on the positive development of there not having been any executions in 2012, and to introduce an official moratorium on executions as a first step towards the abolition of capital punishment

 

- Deplores the reported irregularities in the functioning of the ICT, such as the alleged intimidation, harassment and forced disappearance of witnesses, as well as evidence of illicit cooperation between judges, prosecutors and the government; insists, in particular, that the law enforcement authorities enhance measures to guarantee effective witness protection

 

- Calls on the Bangladeshi Government to ensure that the ICT adheres strictly to national and international judicial standards; stresses, in this connection, the guarantee of a free, fair and transparent trial as well as the right of victims to protection, truth, justice and reparation

 

- Calls on the Bangladeshi Government to redouble its efforts to enforce the rule of law and order; recalls its obligation to honour its international commitments in the field of human rights

 

 

In its resolution adopted on 21 November 2013, the European Parliament:

 

- Urges the Bangladeshi authorities to carry out prompt, independent and transparent investigations into cases involving violations of the rights of human rights defenders, including threats, attacks, killings, torture and ill-treatment, in order to identify all those responsible and bring them to justice; underlines, in particular, the case of labour leader Aminul Islam, as well as those of journalists Sagar Sarowar and Meherun Runi

 

Abdul Qader Mollah

On 5 February 2013 the ICT sentenced Abdul Qader Mollah to life imprisonment, triggering emotionally charged but largely peaceful protests by mostly young people at the Shahbagh intersection in Dhaka. This so-called ‘Shahbagh Movement’ was calling for the application of the death penalty in the verdict as well as for a society and politics free of religious extremism.

Aminul Islam

Aminul Islam was a Bangladeshi trade unionist, a human rights defender and a leader of the Bangladesh Center of Worker Solidarity, which has advocated for improved working conditions and higher wages. He was murdered in 2012. The authorities have failed to launch effective investigations into torture and extrajudicial killing of Aminul Islam.

BURMA

 

Dr Tun Aung

 

 

Dr Tun Aung is a 65-year-old medical doctor and respected community leader from Rakhine state. He was arrested in June 2012 and sentenced to 17 years in prison on what have widely been denounced by human rights groups, including Amnesty International, as politically motivated charges.

 

 

In its resolution adopted on 13 June 2013, the European Parliament:

 

- Condemns the grave violations of human rights and the violence perpetrated against Rohingya Muslims in Burma/Myanmar and calls on all sides to refrain from the use of violence

 

- Welcomes the announcement by President U Thein Sein on 4 June 2013 that all political prisoners in Burma/Myanmar will be released; reiterates its position that the release of all political prisoners, including Dr Tun Aung, should take place without delay or conditions and with the full restoration of their rights and freedoms

 

CHINA

 

Liu Xiaobo

 

 

Liu Xiaobo is a Chinese literary critic, writer, professor, and human rights activist who called for political reforms and the end of communist single-party rule. During his fourth prison term, he was awarded the 2010 Nobel Peace Prize for "his long and non-violent struggle for fundamental human rights in China." He is currently incarcerated as a political prisoner in Jinzhou, Liaoning.

 

 

 

In its resolution adopted on 14 March 2013, the European Parliament:

 

- Admires and supports the courage and activism of those Chinese citizens acting in socially responsible ways to promote and defend universally recognised social and human rights, and to challenge and correct well-known social dangers and/or criminal acts such as corruption, abuses of office, environmental damage, AIDS infection, food poisoning, construction fraud in relation to schools, and illegal land and property expropriation, often committed by local party authorities; denounces all instances of official retaliation against these Chinese citizens; urges the Chinese leadership to encourage civil responsibility in terms of observing social human rights and to rehabilitate officially persecuted and punished defenders of these rights; reminds the Chinese leadership to comply strictly with domestic and international human rights law

 

- Strongly endorses the critical comments of Chinese lawyers and jurists that the humiliating detainment of suspects for more than 15 days conflicts with the International Covenant on Civil and Political Rights (ICCPR), which China signed in October 1998; expresses its concern at the unwillingness of the Chinese Government to ratify the ICCPR, a situation which is still pending; deplores the fact that under the new Criminal Procedures Law of 2013 police and state security authorities can even detain a suspect for more than 14 months without any assistance from a lawyer; fully supports the criticism of Chinese jurists that the police retain the option not only of keeping suspects under house arrest, but also of detaining them under the rules on ‘arrest at a determined place’; backs all initiatives by Chinese jurists with a view to real reform of the PRC’s Criminal Procedures Law

 

Hu Jia

Hu Jia is an activist and dissident in the People's Republic of China. His work has focused on the Chinese democracy movement, Chinese environmentalist movement, and HIV/AIDS in the People's Republic of China; he was the 2008 Sakharov Prize laureate. Hu Jia remains under house arrest and is subject to extensive surveillance and restricted communication.

 

DJIBOUTI

 

Mydaneh Abdallah Okieh

 

 

Mydaneh Abdallah Okieh is a journalist responsible for communication by the opposition coalition USN. He is accused of ‘slandering the police’ for having posted on the social network Facebook pictures of demonstrators who were victims of repression. On 26 June 2013 the Court of Appeal increased his sentence from 45 days to five months. Despite being ill-treated in prison, he was refused access to a doctor several times.

 

 

In its resolution adopted on 4 July 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its strong concern about the situation in Djibouti since the parliamentary elections of 22 February 2013 and the tense political climate in the country; is particularly concerned about reports of mass arrests of members of the opposition, suppression of demonstrations held to protest about irregularities in the elections, and assaults on the freedom of the media

 

- Calls on the Djibouti authorities to put an end to repression of political adversaries and to release everybody who is being detained on political grounds

 

- Calls on the Djiboutian authorities to guarantee respect for the human rights recognised in the national and international agreements which Djibouti has signed and to safeguard civil and political rights and freedoms, including the right to demonstrate peacefully and freedom of the press

 

EGYPT

 

Mohamed Morsi

 

 

Mohamed Morsi is a politician who served as the fifth president of Egypt, from 30 June 2012 to 3 July 2013, when he was removed by Field Marshal Abdel Fattah el-Sisi after June 2013 Egyptian protests and 2013 Egyptian coup d'état. Mohamed Morsi has been detained since 3 July 2013 in an unknown place and has been referred for trial by the country’s state prosecutor, together with 14 other persons including leading figures of the Muslim Brotherhood, on charges of incitement to murder and violence; whereas many members of the Muslim Brotherhood have been arrested, including most of its leaders awaiting trial.

 

 

 

In its resolution adopted on 12 September 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its concerns at the political developments in Egypt; calls on the Egyptian authorities, in order to create the necessary conditions for an inclusive political process, to end the state of emergency as soon as possible, to release all political prisoners, including the ousted former President Morsi, and to treat detainees with full respect for their international obligations

 

JAPAN

 

Hakamada Iwao

 

 

 

Hakamada Iwao is believed to be the world’s longest serving death row prisoner, being on death row since 1968. He has spent the past 43 years in prison in Japan, under threat of execution. In 1968, Hakamada, a former professional boxer from Shizuoka prefecture, was convicted of the murder of the managing director of the factory where he worked, as well as the man's wife and his two children. He was found guilty at an unfair trial, principally on the basis of a confession he made after 20 days of interrogation by police, and without a lawyer present. Hakamada later withdrew the confession, saying that he had been beaten and threatened.

 

 

 

A letter of concern was sent on 23 July 2013

 

INDIA

 

Mohammad Afzal Guru

 

 

Mohammad Afzal Guru was sentenced to death in 2002 after being convicted of conspiracy in relation to the December 2001 attack on the Parliament of India, and was executed by the Indian authorities on 9 February 2013. Despite a curfew imposed in large parts of Indian-administered Kashmir, Afzal Guru’s death was followed by protests.

 

 

In its resolution adopted on 23 May 2013, the European Parliament:

 

- Reiterates its long-standing opposition to the death penalty under all circumstances, and calls once again for an immediate moratorium on executions in those countries where the death penalty is still applied

 

- Condemns the Government of India’s execution in secret of Afzal Guru at New Delhi’s Tihar Jail on 9 February 2013, in opposition to the worldwide trend towards the abolition of capital punishment, and expresses its regret that Afzal Guru’s wife and other family members were not informed of his imminent execution and burial

 

- Calls on the Government of India to return Afzal Guru’s body to his family

 

- Urges the Indian authorities to maintain adherence to the highest national and international judicial standards in all trials and judicial proceedings, and to provide the necessary legal assistance to all prisoners and persons facing trial; Calls on the Government and Parliament of India to adopt legislation introducing a permanent moratorium on executions, with the objective of abolishing the death penalty in the near future

 

ISRAEL

 

Arafat Jaradat

 

 

Arafat Jaradat was arrested on 18 February 2013 on suspicion of throwing stones at Israeli targets, and he died on 23 February 2013 in Megiddo prison. The cause of his death is disputed; the Israeli authorities maintain that he died of a heart attack; the Palestinian authorities maintain that he died as a result of torture.

 

 

 

In its resolution adopted on 14 March 2013, the European Parliament:

 

- Calls once again for the immediate release of all imprisoned members of the PLC, including Marwan Barghouti

 

- Expresses its deepest concern at the death of Palestinian prisoner Arafat Jaradat on 23 February 2013 while in Israeli custody, and extends its condolences to his family

 

- Is deeply concerned by the renewed tensions in the West Bank following Mr Jaradat’s death in Megiddo prison under disputed circumstances; calls on all parties to exercise maximum restraint and to refrain from provocative actions in order to prevent further violence, and to take positive steps to establish the truth and defuse the current tensions

 

- Calls on the Israeli authorities promptly to open independent, impartial and transparent investigations into the circumstances of Mr Jaradat’s death and into all allegations of torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment of Palestinian prisoners

 

- Reiterates its support for Israel’s legitimate security concerns; believes, however, that the rule of law must be fully respected in the treatment of all prisoners, this being crucial for a democratic country; calls, therefore, on the Israeli Government to respect the rights of Palestinian prisoners and to protect their health and lives.

 

IRAN

 

Saeed Abedini

 

 

Saeed Abedini is an Iranian-American pastor imprisoned in Iran since 26 September 2012. He was sentenced on 27 January 2013 by a revolutionary court in Iran to an eight-year prison term on charges of disturbing national security by creating a network of Christian churches in private homes. It is reported that Saeed Abedini has suffered physical and psychological abuse in prison.

 

 

In its resolution adopted on 10 October 2013, the European Parliament:

 

- Is deeply concerned about the fate of Pastor Saeed Abedini, who has been detained for over a year and was sentenced to eight years of prison in Iran on charges related to his religious beliefs

 

- Calls on the Government of Iran to exonerate and immediately release Saeed Abedini and all other individuals held or charged on account of their religion

 

- Reiterates its call on Iran to take steps to ensure that full respect is shown for the right to freedom of religion or belief, including by ensuring that its legislation and practices fully conform to Article 18 of the ICCPR; points out that this also requires that the right of everyone to change his or her religion, if he or she so chooses, be unconditionally and fully guaranteed

 

KAZAKHSTAN

 

Aliya Turusbekova

 

 

On 21 December 2012, following a lawsuit introduced on 20 November 2012 by Kazakhstan’s Prosecutor-General, the Almaty District Court banned the unregistered opposition party ‘Alga!’ on charges of extremism. The ban makes, Aliya Turusbekova, the wife of Vladimir Kozlov, personally liable.

 

 

In its resolution adopted on 18 April 2013, the European Parliament:

 

- Strongly criticises the court decision to ban opposition parties on charges of extremism, including the unregistered party ‘Alga!’, as well as to ban key independent media actors, given that this violates the principles of freedom of expression and assembly and raises major concerns with regard to future repression of independent media and the opposition

 

- Calls on the authorities to respect the principles and commitments of the OSCE standards on freedom of expression, assembly and association; encourages Kazakhstan to view criticisms not as a threat but as a constructive tool with which to improve policies and inclusiveness

 

- Stresses that Aliya Turusbekova cannot be held responsible for actions of third persons

 

- Calls on the EU and the Member States to seek guarantees that protect journalists, opposition activists and human rights defenders and their families, and in particular those visiting the EU institutions to discuss human rights issues, against any kind of subsequent personal threats, pressures or prosecution;

6. Reiterates its concern over the detentions of opposition leaders, journalists and lawyers on the basis of trials which fall short of international standards, and reaffirms its call for the release of all persons convicted on the basis of vague criminal charges which could be considered to be politically motivated, including among others Vladimir Kozlov, Vadim Kurashim and Roza Tuletaeva; expresses its concern with regard to the fairness of trials, and reiterates its call for the guaranteeing of transparency and international standards in trials, an end to convictions on the basis of the above vague criminal charges, and the upholding of the independence of the judiciary

 

- Calls on the Kazakh authorities to guarantee detention conditions that conform to international standards and to allow adequate medical treatment for all prisoners, including the opposition leader Vladimir Kozlov; calls for the full implementation of improvements included in the recent reform of the prison system and for further improvement to meet international standards

 

- Strongly emphasises that the legitimate fight against terrorism and extremism should not be used as an excuse to ban opposition activity, hinder freedom of expression or hamper the independency of the judiciary

 

- Calls on Kazakhstan to create a climate where opposition activists, journalists and lawyers can freely exercise their activities, including via necessary legal reforms; stresses the EU’s commitment to supporting Kazakhstan in this effort

 

Vladimir Kozlov

Vladimir Kozlov is the leader of the largest opposition party in Kazakhstan; namely 'Alga!' ('Forward!'), who was sentenced to seven and a half years in prison and confiscation of property on charges of ‘inciting social discord’, ‘calling for the forcible overthrow of the constitutional order’ and ‘creating and leading an organised group with the aim of committing crimes’.

Vadim Kuramshin

Vadim Kuramshin is a human rights defender who was sentenced to 12 years in prison for blackmailing the district attorney’s assistant. This sentence was confirmed by the Appeal Court on 14 February 2013. On 7 December 2012 Mr Kurashim’s re-arrest took place on his return from the OSCE conference in September in Warsaw and came after his release following a previous trial in August 2012.

Roza Tuletaeva

On 3 January 2012, Roza Tuletaeva was arrested by members of the Kazakh State Security Committee at her home. In detention she was tortured, and later brought to trial for two separate criminal cases related to her work as a leader of the oil workers’ strike committee at the OzenMunaiGaz oil company.

LAOS

 

Sombath Somphone

 

 

Sombath Somphone is a prominent figure in social development and youth education. He disappeared on 15 December 2012 in the capital of Laos, Vientiane. The CCTV footage obtained by his family shows that Sombath Somphone was last seen with local police at the Thadeau police post around 6 p.m. on the date of his disappearance, and was driven away in a car by men in civilian clothes.

In a statement of 19 December 2012 the Lao Government confirmed the incident as recorded on the security camera. The UN and 65 international human rights organisations have expressed fears that Sombath Somphone may have been subjected to enforced disappearance, possibly related to his work, as well as their grave concern over his safety and the lack of progress and information in the investigations by the Lao authorities into the facts of his disappearance. Sombath Somphone is widely appreciated and well-known for his extensive work in the field of sustainable and fair development, notably through the creation in 1996 of PADETC, the Training Centre for Participative Development. He was awarded the Ramon Magsaysay Award for Community Leadership in 2005. In October 2012 Sombath Somphone, as a member of the Lao National Organising Committee, was one of the organisers of the 9th Asia-Europe People-to-People Forum held in Vientiane ahead of the ASEM 9, and was also one of the keynote speakers.

 

 

In its resolution adopted on 7 February 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its deep concern regarding the disappearance, safety and wellbeing of Sombath Somphone

 

- Is concerned at the tardiness and lack of transparency of the investigations into the disappearance of Sombath Somphone; calls on the Lao authorities to undertake prompt, transparent and thorough investigations, in accordance with their obligations under international human rights law, and to ensure the immediate and safe return of Sombath

Somphone to his family

 

- Calls on the VP/HR to closely monitor the Lao Government's investigations into the disappearance of Sombath Somphone

 

- Asks the Lao authorities to reaffirm publicly the legality and legitimacy of the work being done in favour of sustainable development and social justice, in order to counter the intimidation provoked by disappearances such as that of Sombath Somphone

 

- Welcomes the visit of a group of ASEAN parliamentarians to Laos in January 2013 to seek information about Sombath Somphone, and calls on the ASEAN Human Rights

Commission to establish a committee of inquiry to investigate the events surrounding the enforced disappearance of Sombath Somphone

 

A letter of concern was sent on 20 December 2013.

 

RUSSIA

 

Alexei Navalny

 

 

Alexei Navalny is a prominent lawyer, anti-corruption campaigner and social activist. He is on trial in Russia on charges which, he claims, represent a politically motivated attempt to punish him as one of the most prominent opponents of the government. Navalny has consistently exposed massive corruption within the highest levels of the Russian state apparatus.

 

 

In its resolution adopted on 13 June 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its serious concerns about the recent repressive laws and their arbitrary enforcement by the Russian authorities, often leading to harassment of NGOs, civil society activists, human rights defenders and minorities

 

- Expresses deep concern at reports of politically motivated trials, unfair procedures and failures to investigate serious crimes such as killings, harassment and other acts of violence, as evidenced in the Magnitsky, Khodorkovsky, Politkovskaya and other cases; urges the Russian judicial and law enforcement authorities to carry out their duties in an effective, impartial and independent manner in order to bring perpetrators to justice

 

- Recalls its recommendation on common visa restrictions for Russian officials involved in the Sergei Magnitsky case and asks the Council and the Commission to implement an EU-wide visa ban and to freeze the financial assets in the EU of all officials involved in the death of Magnitsky, which is being prosecuted posthumously, and of other serious human rights violators in Russia; stresses that those individuals must not benefit from any EU-Russia visa facilitation agreement

 

- Urges the Member States to facilitate and positively assess visa requests from persecuted Russian political activists

 

- Welcomes the recent re-opening of proceedings in the case of the murder of Anna Politkovskaya, more than six years after she was shot, but shares the concern that the question of who ordered the murder is unlikely to emerge from the case

 

- Expresses its deepest concern at the case of Alexei Navalny and deplores the allegedly politically motivated nature of his prosecution; urges the Russian authorities to ensure that he is accorded his full rights and that his trial meets internationally accepted standards of due process; calls, in this connection, on the EU Delegation and Member States’ Missions in Russia to monitor the trials of all human rights defenders, including that of Navalny and others, in particular at regional level.

 

RWANDA

 

Victoire Ingabire

 

 

Victoire Ingabire, who was ultimately barred from standing in the election, was arrested on 14 October 2010. Ms Ingabire’s political activities have focused on, among others issues, the rule of law, freedom of political associations and the empowerment of women in Rwanda. On 30 October 2012 Victoire Ingabire was sentenced to eight years in prison. She was convicted of two updated charges and acquitted of four others, she was found guilty of conspiracy to harm the authorities using terrorism, and of minimising the 1994 genocide, on the basis of her presumed relations with the Democratic Forces for the Liberation of Rwanda (FDLR), a Hutu rebel group. On 25 March 2013 Victoire Ingabire took the stand in her appeal trial and called for a re-examination of the evidence. In April 2013, in the course of her appeal before the Supreme Court, while she was cleared of the six charges lodged by the prosecution, she was sentenced on new charges that were not based on legal documents and that, according to her defence counsel, had not been presented during the trial. The two new charges include negationism/revisionism and high treason.

 

 

 

In its resolution adopted on 23 May 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its deep concern at the initial trial of Victoire Ingabire, which did not meet international standards, not least as regards her right to the presumption of innocence, and which was based on fabricated evidence and confessions from co-accused who had been held in military detention at Camp Kami, where torture is alleged to have been used to coerce their confessions

 

- Strongly condemns the politically motivated nature of the trial, the prosecution of political opponents and the prejudging of the trial outcome; calls on the Rwandan judiciary to ensure a prompt and fair appeal for Ms Victoire Ingabire that meets the standards set by Rwandan and international law

 

- Calls for the principle of equality to be upheld through measures to ensure that each party – prosecution and defence – is given the same procedural means of and opportunity for discovery of material evidence available during the trial, and is given equal opportunity to make its case; encourages better testing of evidence, including means to ensure that it was not obtained by torture

 

- Calls on the EU to send observers to monitor the Victoire Ingabire appeal trial

 

- Stresses its respect for the independence of the judicial system of Rwanda, but reminds the Rwandan authorities that the EU, in the context of the official political dialogue with Rwanda under Article 8 of the Cotonou Agreement, has raised its concerns with regard to the respect due to human rights and the right to a fair trial

 

Bernard Ntaganda

Bernard Ntaganda is a founder of the PS-Imberakuri party, who was sentenced to four years in prison on charges of endangering national security, ‘divisionism’ and attempting to organise demonstrations without authorisation.

SPAIN/

KAZAKHSTAN

 

Aleksandr Pavlov

 

 

 

Alexandr Pavlov is a Kazakh dissident who was in detention in Spain, facing potential extradition to Kazakhstan. In Kazakhstan, Aleksandr Pavlov was charged with "expropriation or embezzlement of trusted property" and "plotting a terrorist attack". He and his lawyer claim these accusations are fabricated. Mr Pavlov is the former head of security of Mukhtar Ablyazov, the main Kazakh opposition figure. There are fears for Mr Pavlov’s health and human rights should he be sent back to Kazakhstan, where, as a result of his previous occupation, there are indeed serious concerns that he might face ill-treatment and not be granted a fair trial.

 

 

 

A letter of concern was sent on 4 November 2013.

USA/CUBA

 

Fernando González Gerardo Hernández Ramón Labañino

 

Antonio Guerrero René González

 

 

 

In 1998 five people were imprisoned in the USA since 1998 on charges related to their activities as intelligence agents for the Cuban government. The men, known as the Cuban Five, are Cuban nationals Fernando González (aka Ruben Campa), Gerardo Hernández and Ramón Labañino (aka Luis Medina), and US nationals Antonio Guerrero and René González. All are serving long prison sentences in US federal prisons.

 

 

 

A letter of concern was sent on 13 May 2013.

UZBEKISTAN

 

Sergei Naumov

 

 

Sergei Naumov was detained in his home city of Urgench on 21 September and has since then been held inommunicado. Naumov has reported on environmental issues and human rights abuses, including the use of forced labour in the cotton industry in Khorezm, an otherwise little-reported part of Uzbekistan.

 

 

A letter of concern was sent on 26 September 2013.

VIETNAM

 

Nguyen Van Hai/Dieu Cay

 

Pan Thanh Hai

 

Ta Phong Tan

 

 

Nguyen Van Hai/Dieu Cay, Ta Phong Tan and Pan Thanh Hai are prominent journalists and bloggers in Vietnam. They were sentenced to prison for posting articles on the website of the Vietnamese Club of Free Journalists. On September 24, 2012, the People’s Court of Ho Chi Minh City convicted blogger Nguyen Van Hai (a.k.a Dieu Cay) and sentenced him to 12 years in prison, followed by 5 years’ probation and restricted movement; blogger Ta Phong Tan was sentenced to 10 years in prison, plus 3 years’ probation with restricted movement; and blogger Phan Thanh Hai (a.k.a Anhbasg) was sentenced to 4 years in prison, plus by 3 years’ probation with restricted movement.

 

 

In its resolution adopted on 18 April 2013, the European Parliament:

 

- Expresses its deep concern about the conviction and harsh sentencing of journalists and bloggers in Vietnam; condemns the continuing violations of human rights, including political intimidation, harassment, assaults, arbitrary arrests, heavy prison sentences and unfair trials, in Vietnam perpetrated against political activists, journalists, bloggers, dissidents and human rights defenders, both on- and offline, in clear violation of Vietnam’s international human rights obligations;

 

- Urges the authorities to immediately and unconditionally release all bloggers, online journalists and human rights defenders; calls upon the government to cease all forms of repression against those who exercise their rights to freedom of expression, freedom of belief and freedom of assembly in accordance with international human rights standards

 

- Calls on the Vietnamese government to amend or repeal legislation that restricts the right to freedom of expression and freedom of the press in order to provide a forum for dialogue and democratic debate; calls also on the government to modify the draft ‘Decree on the Management, Provision, Use of Internet Services and Information Content Online’ to ensure that it protects the right to freedom of expression online

 

- Urges the Vietnamese government to cease forced evictions, to secure freedom of expression for those who denounce abuses on land issues, and to guarantee those who have been forcibly evicted access to legal remedies and adequate compensation in conformity with international standards and obligations under international human rights law

 

ZIMBABWE

 

Okay Machisa

 

 

Okay Machisa, National Executive Director of the Zimbabwe Human Rights Association (ZimRights) and Chairperson of the Crisis in Zimbabwe Coalition, was arrested on 14 January 2013. Okay Machisa was charged with ‘publishing falsehoods’, ‘forgery’ and ‘fraud’, thus contravening Sections 31, 136 and 137 of the Criminal Law (Codification and Reform) Act and allegedly attempting to defraud the Registrar General’s Office by forging and manufacturing counterfeit copies of certificates of voter registration. Okay Machisa remained in detention in Harare and Rhodesville police stations; he was granted bail by the High Court subject to excessive conditions

 

 

In its resolution adopted on 7 February 2013, the European Parliament:

 

- Condemns the continuing violation of human rights, including the political intimidation, harassment and arbitrary arrest of human rights activists

 

- Calls upon the authorities of Zimbabwe to release all human rights defenders detained for exercising human rights activities, to end judicial harassment and to fully investigate abuses faced by human rights defenders

 

- Calls upon the authorities of Zimbabwe to release Ms Dorcas Shereni and Mr Leo Chamahwinya immediately and unconditionally

 

- Calls upon the authorities of Zimbabwe to guarantee in all circumstances the physical and psychological integrity of Messrs Okay Machisa and Leo Chamahwinya, Ms Dorcas Shereni and Ms Faith Mamutse

Leo Chamahwinya

 

Dorcas Shereni

Leo Chamahwinya, the Education Programmes Officer of ZimRights, and Dorcas Shereni, the Highfields local chapter Chairperson, a member of ZimRights – are facing arbitrary detention and judicial harassment and are remanded until 4 February 2013 under a decision taken by the Magistrate Court on 21 January 2013. The arrest and detention of Machisa, Chamahwinya and Shereni followed a police raid on the ZimRights offices on 13 December 2012. These arrests occurred just a few weeks after ZimRights denounced the trend of increasing police brutality across Zimbabwe and called for urgent action by the competent authorities to address these human rights violations.

ANNEX II

LIST OF RESOLUTIONS

List of resolutions adopted by the European Parliament during the year 2013, and relating directly or indirectly to human rights violations in the world.

Country

Date of adoption in plenary

Title

Africa

Central African Republic

12.12.2013

Situation in the Central African Republic

Central African Republic

12.09.2013

Situation in the Central African Republic

Central African Republic

17.01.2013

Situation in the Central African Republic

Democratic Republic Of Congo

12.09.2013

Situation in the Democratic Republic of Congo

Djibouti

04.07.2013

Situation in Djibouti

Nigeria

04.07.2013

Situation in Nigeria

Rwanda

23.05.2013

Rwanda: case of Victoire Ingabire

Sudan

10.10.2013

Clashes in Sudan and subsequent media censorship

Zimbabwe

07.02.2013

Detention of human rights activists in Zimbabwe

Americas

Bolivia

21.11.2013

Fair justice in Bolivia, in particular the cases of Előd Tóásó and Mario Tadić

USA

23.05.2013

Guantànamo: hunger strike by prisoners

Asia

Asia

13.06.2013

Asia: Situation of Rohingya Muslims

Azerbaijan

13.06.2013

Azerbaijan: Case of Ilgar Mammadov

Bangladesh

21.11.2013

Bangladesh: human rights and forthcoming elections

Bangladesh

14.03.2013

Situation in Bangladesh

China

12.12.2013

Organ harvesting in China

India

23.05.2013

India: execution of Mohammad Afzal Guru and its implications

India

17.01.2013

Violence against women in India

Kazakhstan

18.04.2013

Human rights situation in Kazakhstan

Laos

07.02.2013

Laos: the case of Sombath Somphone

Pakistan

07.02.2013

Recent attacks on medical aid workers in Pakistan

Sri Lanka

12.12.2013

Situation in Sri Lanka

Vietnam

18.04.2013

Vietnam, in particular freedom of expression

Europe

Russia

13.06.2013

Rule of law in Russia

Middle East

Bahrain

12.09.2013

Human rights situation in Bahrain

Bahrain

17.01.2013

Human rights situation in Bahrain

Iraq

10.10.2013

Recent violence in Iraq

Iraq

14.03.2013

Iraq: plight of minority groups, in particular the Iraqi Turkmen

Palestine

14.03.2013

Case of Arafat Jaradat and situation of Palestine prisoners in Israeli jails

Qatar

21.11.2013

Qatar: situation of migrant workers

Cross-cutting

Christian Communities

10.10.2013

Recent cases of violence and persecution against Christians, notably in Maaloula (Syria) and Peshawar (Pakistan) and the case of Pastor Saeed Abedini (Iran)

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

9.2.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

49

8

5

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Amjud Bashir, Goffredo Maria Bettini, Mario Borghezio, Elmar Brok, Klaus Buchner, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Aymeric Chauprade, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Marcel de Graaff, Georgios Epitideios, Eugen Freund, Richard Howitt, Pablo Iglesias, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Tunne Kelam, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Alojz Peterle, Kati Piri, Andrej Plenković, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Jacek Saryusz-Wolski, Alyn Smith, Jaromír Štětina, Charles Tannock, Eleni Theocharous, László Tőkés, Ivo Vajgl, Elena Valenciano, Hilde Vautmans

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Zigmantas Balčytis, Angel Dzhambazki, Marek Jurek, Antonio López-Istúriz White, David Martin, Fernando Maura Barandiarán, Igor Šoltes

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Doru-Claudian Frunzulică, Miroslav Mikolášik, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Beatrix von Storch