Postup : 2015/2036(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0171/2015

Předložené texty :

A8-0171/2015

Rozpravy :

PV 10/06/2015 - 13
CRE 10/06/2015 - 13

Hlasování :

PV 11/06/2015 - 5.4
CRE 11/06/2015 - 5.4
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0232

ZPRÁVA     
PDF 184kWORD 104k
21.5.2015
PE 546.620v04-00 A8-0171/2015

o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem

(2015/2036(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodaj: Ioan Mircea Pașcu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o strategické vojenské situaci v povodí Černého moře po nezákonné anexi Krymu Ruskem

2015/2036(INI)

Evropský parlament,

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o Ukrajině, zejména na usnesení ze dne 15. ledna 2015(1),

–       s ohledem na svá usnesení ze dne 12. září 2013 o námořním rozměru společné bezpečnostní a obranné politiky(2), ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice(3), ze dne 3. července 2012 o obchodních aspektech Východního partnerství(4) a ze dne 14. prosince 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství(5),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 20. ledna 2011 o strategii EU pro oblast Černého moře(6),

–       s ohledem na závěry Rady EU ze dne 17. března 2014, 21. března 2014 a 18. prosince 2014,

–       s ohledem na závěry zasedání Rady pro zahraniční věci týkající se Ukrajiny ze dne 17. listopadu 2014 a ze dne 29. ledna 2015,

–       s ohledem na nejnovější prohlášení Rady pro zahraniční věci ze dne 9. února 2015 a 16. března 2015,

–       s ohledem na dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou, Moldavskem a Gruzií,

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o Ruské federaci, a zejména na svá usnesení ze dne 13. března 2014 o invazi Ruska na Ukrajinu(7), ze dne 17. dubna 2014 o ruském nátlaku na země Východního partnerství, a zejména destabilizaci východní Ukrajiny(8), a ze dne 18. září 2014 o situaci na Ukrajině a aktuálním stavu vztahů mezi EU a Ruskem(9),

–       s ohledem na prohlášení ze summitu NATO ve Walesu ze dne 5. září 2014,

–       s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0171/2015),

A.     vzhledem k tomu, že povodí Černého moře je jednou z nejstrategičtějších oblastí na světě, která má klíčový význam pro EU a její členské státy, zejména pokud jde o zajištění jejich bezpečnosti a obrany, a pro evropskou politiku sousedství a Východní partnerství; vzhledem k tomu, že význam intenzivnější spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi tohoto regionu byl uznán v rámci černomořské synergie – regionální politiky EU zahájené v roce 2008; vzhledem k tomu, že všechny stávající vleklé konflikty v Moldavské republice (Podněstří), Gruzii (Jižní Osetie a Abcházie) a mezi Arménií a Ázerbájdžánem (Náhorní Karabach) jsou situovány v oblasti povodí Černého moře;

B.     vzhledem k tomu, že povodí Černého moře je velmi důležitou vnější hranicí Evropské unie;

C.     vzhledem k tomu, že Evropská rada důrazně odsoudila anexi Krymu a Sevastopolu Ruskou federací – jež představuje porušení Charty OSN, Pařížské charty a Helsinského závěrečného aktu OBSE, jakož i povinností Ruska vyplývajících z Budapešťského memoranda z roku 1994 – a tuto anexi neuzná; vzhledem k tomu, že Rusko činí kroky k destabilizaci situace na východě Ukrajiny; vzhledem k tomu, že v důsledku toho byla uvalena omezení na obchod mezi EU a Krymem;

D.     vzhledem k tomu, že NATO odsoudilo vojenskou eskalaci Ruské federace na Krymu, její nezákonnou a nelegitimní anexi Krymu a její pokračující a záměrnou destabilizaci východní Ukrajiny v rozporu s mezinárodním právem;

E.     vzhledem k tomu, že vojenská rovnováha v povodí Černého moře se po nezákonné anexi Krymu změnila tak, že Rusko nyní nezákonně kontroluje stovky kilometrů krymského pobřeží a přilehlých vod naproti mořských hranic NATO a EU; vzhledem k tomu, že Rusko podnítilo na ukrajinském území agresi;

F.     vzhledem k tomu, že před nezákonnou anexí bylo na Krymu minimum ruských pozemních a vzdušných sil, jejichž úkolem byla zejména obrana Sevastopolu – hlavní základny ruské černomořské flotily – a dvou přilehlých námořních základen; vzhledem k tomu, že anexe Krymu vážně oslabila ukrajinské ozbrojené síly a měla dopad zejména na námořnictvo Ukrajiny, které bylo převzato ruským vojskem; vzhledem k tomu, že Rusko díky posílení své vojenské přítomnosti na Krymu a v povodí Černého moře po anexi Krymu začalo vytvářet ofenzivní sdruženou útočnou sílu, kterou tvoří námořní, pozemní a vzdušné síly;

G.     vzhledem k tomu, že Rusko po anexi urychlilo expanzi a modernizaci černomořské flotily; vzhledem k tomu, že plán modernizace černomořské flotily je jednou z nejambicióznějších částí ruského vládního programu vyzbrojování na období 2011–2020; vzhledem k tomu, že ruská vláda v prosinci 2014 schválila novou vojenskou doktrínu, která považuje NATO za hlavní bezpečnostní hrozbu Rusku;

H.     vzhledem k tomu, že Rusko pozastavilo v roce 2007 svou účast na Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě; vzhledem k tomu, že dne 11. března 2015 ukončilo Rusko svou účast ve společné poradní skupině v rámci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, a v důsledku toho od této smlouvy plně odstoupilo;

I.      vzhledem k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí EU, spojencem NATO, námořní mocností, aktivním regionálním hráčem v oblasti zahraniční politiky a klíčovým partnerem EU, zejména pokud jde o energetickou bezpečnost a bezpečnost hranic; vzhledem k tomu, že strategická poloha Turecka má velký význam také v souvislosti s druhou velkou hrozbou stojící před NATO a EU, kterou je samozvaný Islámský stát; vzhledem k tomu, že Turecko může v boji proti hrozbám v oblasti Černého moře a Islámskému státu hrát významnou úlohu; vzhledem k tomu, že Turecko, přestože považuje ruskou anexi Krymu za nelegální, k ní dosud jasně nevyjádřilo svůj postoj ani z ní nevyvodilo důsledky; vzhledem k tomu, že nedávné diplomatické postoje Turecka, zejména v souvislosti s konflikty v jeho blízkosti, ponechávají prostor pro různé interpretace a nejsou v souladu s postoji EU a NATO; vzhledem k tomu, že Turecko je strategickým partnerem z hlediska bezpečnosti a hraje v oblasti Černého moře významnou úlohu, kterou mimo jiné vymezují podmínky úmluvy z Montreux z roku 1936;

J.      vzhledem k tomu, že reakce EU na ruskou agresi vůči Gruzii a porušení územní celistvosti této země v roce 2008 mohla Rusko povzbudit k tomu, aby na Ukrajině jednalo podobně; vzhledem k tomu, že EU, NATO a USA odsoudily „smlouvy“, které byly podepsány mezi Ruskem a separatistickými orgány v Abcházii (listopad 2014) a v Jižní Osetii (březen 2015), a že opětovně potvrdily svou podporu suverenitě a územní celistvosti Gruzie; vzhledem k tomu, že tyto „smlouvy“ porušují základní zásady mezinárodního práva, jakož i mezinárodní závazky Ruska, včetně těch, které přijalo v rámci dohody o příměří ze dne 12. srpna 2008;

K.     vzhledem k tomu, že Abcházie, Cchinvalský region / Jižní Osetie a naposledy i Krym se staly po okupaci ruskými silami dějištěm porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že na Krymu dochází k porušování lidských práv menšin a oponentů ruské okupace, zejména krymských Tatarů, kteří jsou jeho původními obyvateli, proukrajinských aktivistů a aktivistů z řad občanské společnosti a osob, které si chtějí ponechat ukrajinské občanství;

Změna strategické a bezpečnostní situace v oblasti Černého moře

1.      jednoznačně podporuje neuznání anexe Krymu Ruskem; opakuje svůj závazek vůči nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v souladu s Chartou Organizace spojených národů, zejména s článkem 2 této charty; plně podporuje závěry Evropské rady, že EU neuzná nezákonnou anexi Krymu a Sevastopolu; zdůrazňuje, že anexe také porušuje Smlouvu o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ukrajinou a Ruskou federací z roku 1997; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU a její členské státy vystupovaly v otázce vztahů EU s Ruskem jednotně;

2.      se znepokojením bere na vědomí, že nezákonná anexe Krymu přivodila významné změny ve strategické situaci povodí Černého moře a v přilehlé oblasti; domnívá se, že agresivní působení Ruska svědčí o jeho návratu k přístupu vycházejícímu z existence nepřátelských bloků; varuje, že Rusko získalo obsazením celého poloostrova velmi významnou základnu pro další působení směřující jak směrem na západ (Balkán, Podněstří a ústí Dunaje), tak na jih (východní Středomoří), kde vytvořilo stálou námořní skupinu, a že nezákonná anexe Krymu nabízí Rusku „jižní Kaliningrad“ coby další základnu mající přímé hranice s NATO;

3.      je přesvědčen o tom, že změna geostrategické situace, vyvíjející se vojenská situace v povodí Černého moře a násilná anexe Krymu Ruskem jsou důkazem širších a systémových výzev vůči evropské bezpečnostní architektuře v období po skončení studené války, jež spočívá na zásadách; domnívá se, že EU a členské státy musí mít pro tyto výzvy připravenu bezpečnostní reakci a přehodnotit s ohledem na ně své zahraniční a bezpečnostní politiky, které se musí odrážet v revidované evropské bezpečnostní strategii, evropské strategii pro námořní bezpečnost a ve strategii EU pro oblast Černého moře; je znepokojen zesíleným ruským tlakem na východní hranici EU, vyvíjeným mimo jiné na Rumunsko, Polsko a pobaltské státy, který představuje velké riziko;

4.      zdůrazňuje, že by EU měla posílit svou vlastní odolnost a reagovat na výzvu, již představují informace použitelné jako zbraň a informační bezpečnost; vítá rozhodnutí Rady z 19.–20. března 2015 týkající se zahájení projektu boje s ruskou propagandou, jehož součástí je financování několika televizních kanálů v ruském jazyce;

5.      vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou rostoucí defenzivní a ofenzivní vojenskou přítomností Ruska v oblasti Černého moře a nad plánovanou expanzí a modernizací ruské černomořské flotily, jejíž součástí je její doplnění o šest nových moderních naftových ponorek typu Rostov na Donu a šest nových fregat typu Admirál Grigorovič; připomíná, že rozmístění ofenzivních leteckých prostředků a modernizace krymských vojenských infrastruktur posílí ofenzivní vojenské postavení Ruska, jakož i jeho schopnost uplatňovat sílu mimo své území;

6.      bere se znepokojením na vědomí pokračující rostoucí vojenskou přítomnost Ruska v okupované Abcházii a v Cchinvalském regionu / Jižní Osetii v Gruzii; konstatuje, že tato vojenská infrastruktura defenzivního i ofenzivního charakteru s velkým operačním dosahem představuje vážnou hrozbu pro celý černomořský region;

7.      se znepokojením bere na vědomí, že Rusko značně posílilo svou leteckou a námořní obranu v povodí Černého moře nasazením nových námořních (protilodních) raket (s doletem 600 km, schopných doletět až k Bosporu) a tím, že svými stíhacími letadly kontroluje zhruba tři čtvrtiny vzdušného prostoru povodí Černého moře (neboť prakticky ztrojnásobilo počet letišť na Krymu); poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že Rusko zvýšilo své strategické i taktické kapacity: na strategické úrovni – bombardéry dlouhého doletu, které jsou schopny nést protilodní střely, a průzkumná letadla operující v blízkosti západního pobřeží Černého moře mají schopnost proniknout hluboko do střední Evropy; na taktické úrovni – dvě brigády námořní pěchoty, v případě potřeby podporované vrtulníkovými plavidly třídy Mistral, představují významnou potenciální hrozbu vylodění; naléhavě vyzývá Francii, aby jednoznačně a s konečnou platností zrušila prodej obojživelných útočných plavidel Rusku;

8.      je hluboce znepokojen prohlášením prezidenta Putina o tom, že byl připraven uvést při obsazování Krymu do stavu pohotovosti ruské jaderné síly, pokud by Západ byl proti této anexi zasáhl; je rovněž hluboce znepokojen vyhrožováním vysoce postavených ruských představitelů, že Rusko má právo na Krymu rozmístit a uchovávat jaderné zbraně, což by mělo celosvětové důsledky; se znepokojením bere na vědomí, že během vojenského cvičení v březnu 2015 rozmístilo Rusko na Krymu nezveřejněný počet strategických bombardérů Tu-22M3 schopných nést jaderné zbraně; vyjadřuje znepokojení nad novou ruskou vojenskou doktrínou z prosince 2014, která dovoluje použití jaderných zbraní proti státu, který takové zbraně nemá;

9.      konstatuje, že potenciální ruské rozmístění zbraňových systémů s dvojí funkcí na Krymu zpochybňuje dobré úmysly Ruska, pokud jde o dosažení pokroku při plnění vícestranného programu jaderného odzbrojování v souvislosti s nadcházejícím přezkumem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a maří úsilí, které již bylo v tomto ohledu vynaloženo;

10.    považuje nedávné přelety ruských stíhacích letadel v blízkosti válečných lodí NATO a průzkumných plošin v Černém moři za jasný důkaz agresivnějšího postoje Ruska v povodí Černého moře a varuje před zvýšeným rizikem eskalace; vyzývá k vytvoření přímých vojenských komunikačních kanálů, aby se předešlo tragickým nedorozuměním, která by mohla mít dalekosáhlé vojenské a bezpečnostní následky;

11.    je hluboce znepokojen mimořádně závažnou situací ve východní Ukrajině – kde válka vede k destabilizaci Ukrajiny a celého regionu – včetně možné hrozby vytvoření pozemního koridoru spojujícího ruské území s Krymem napříč územím ovládaným separatisty podél západního pobřeží Azovského moře (Mariupol), v jehož důsledku by mohla být Ukrajina od tohoto moře zcela odříznuta; naléhavě vyzývá Ukrajinu a Moldavskou republiku, aby přijaly opatření zabraňující dodávkám zbraní a vojenských zásob do oblasti Podněstří, a to jak po zemi, tak vzduchem;

12.    odsuzuje skutečnost, že Rusko přímo i nepřímo podporuje separatistické skupiny na Ukrajině, mj. dodávkami zbraní a náborem bojovníků, čímž usnadňuje pokračování války; je znepokojen zprávami o válečných zločinech páchaných v oblasti kontrolované separatisty podporovanými Ruskem, včetně sestřelení civilního osobního letadla MH-17, které je v současné době nezávisle mezinárodně vyšetřováno; naléhavě žádá Rusko, aby z ukrajinského území okamžitě stáhlo všechny své vojenské složky a aby dodržovalo minské dohody; naléhavě žádá Rusko a všechny zúčastněné strany, aby uplatnily svůj vliv s cílem ukončit boje a předejít dalším válečným zločinům a novým obětem; opakuje, že pachatelům válečných zločinů nelze udělit amnestii;

13.    lituje, že iniciativy zaměřené na spolupráci v oblasti bezpečnosti v regionu Černého moře BLACKSEAFOR a Black Sea Harmony, jejichž cílem bylo ukázat vnějšímu světu, že státy na pobřeží Černého moře jsou schopny převzít primární odpovědnost za vlastní bezpečnost a současně si zachovat potenciál pro obnovení budoucí vzájemné spolupráce, jsou nyní ochromeny;

Neustupovat a komunikovat s Ruskem

14.    zdůrazňuje, že vztah s Ruskem, které je důležitým hráčem mezinárodního systému, by měl celkově být dlouhodobě kooperativní, spíše než konfrontační; zastává však názor, že vzhledem k nedostatku důvěry v souvislosti s jednáním, k němuž se Rusko v poslední době uchyluje, se v krátkodobém a střednědobém horizontu musí jakékoli obnovení spolupráce jednoznačně opírat, za prvé, o rozhodné strategické ujištění, jež dává NATO svým východním členům, a za druhé, o změnu ruské politiky vůči Ukrajině, zejména o úplné a bezpodmínečné uplatňování minských dohod ze září 2014 a z února 2015 (jež se týkají pouze konfliktu ve východní Ukrajině) a o navrácení Krymu Ukrajině, čímž se obnoví dřívější stav a ukrajinské orgány znovu převezmou kontrolu na územím Ukrajiny v rámci mezinárodně uznaných hranic;

15.    vyjadřuje naději, že dohoda o příměří z Minsku dosažená dne 12. února 2015 vydrží a poskytne čas pro vyjednání politického řešení; je znepokojen četnými známkami, že je tato dohoda ze strany Ruska a separatistů porušována; zdůrazňuje, že stávající mezinárodní právní rámec je nutno plně dodržovat;

16.    domnívá se, že pokud Rusko plně neprovede dohody o příměří z Minsku a bude pokračovat v destabilizaci východní Ukrajiny a nezákonné anexi Krymu, měl by přetrvávat režim sankcí, jenž by měl být dále posílen, a měla by se zvážit možnost poskytování obranných zbraní Ukrajině a podpora tohoto státu při posilování jeho obranných kapacit; domnívá se, že pobřežní státy mohou být velkým přínosem, pokud se k tomuto úsilí připojí, a vyzývá proto Ukrajinu, Moldavskou republiku a Gruzii, aby zvážily posílení vzájemné spolupráce, a to i ve vojenské oblasti, např. aby zvážily vytvoření mnohonárodního útvaru, a vybízí členské státy NATO, aby uvažovaly o podpoře takových iniciativ; zdůrazňuje, že EU musí projevit jednotu, solidaritu a odhodlání při sankcionování kroků Ruska, které jsou v rozporu s platnými pravidly zakotvenými v mezinárodním právu;

17.    vyzývá členské státy EU, aby zůstaly pevné a jednotné ve svém odhodlání uplatňovat vůči Rusku sjednané sankce, mj. aby dodržovaly zmrazení veškeré vojenské a obranné spolupráce a aby zrušily smlouvy, jako je smlouva o dodávce obojživelných útočných plavidel třídy Mistral Rusku;

Energetická a námořní bezpečnost a bezpečnost hranic a lidí v oblasti Černého moře

18.    vítá provádění energetické politiky EU s cílem podporovat energetickou bezpečnost všech členských států; naléhavě žádá členské státy, aby přijaly kroky nezbytné k omezení jejich energetické závislosti a k zajištění bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu a činností souvisejících s jejich přepravou v oblasti Černého moře; vyzývá EU, aby v rámci své strategie pro energetickou nezávislost pokračovala v iniciativách zaměřených na diverzifikaci energetických zdrojů v oblasti Černého moře, mj. prostřednictvím investičních a finančních opatření; vyzývá Komisi, aby obnovila práce na výstavbě plynovodu Nabucco; je toho názoru, že nejlepší zárukou pro zajištění dodávek energie členským státům je konstruktivní vztah důvěry mezi sousedními zeměmi;

19.    je znepokojen skutečností, že prospěch plynoucí z těžby a přepravy ropy a zemního plynu v Černém moři je stále více závislý na míře militarizace vyvolané nezákonnou anexí Krymu Ruskem a následným posilováním ruských kapacit v této oblasti; znovu potvrzuje, že vzhledem k potenciální nestabilitě, a zejména kvůli závislosti Evropy na Černém moři, pokud jde o přepravu energie, má EU strategický zájem na tom, aby odradila regionální aktéry od riskantních praktik, a že za tímto účelem bude možná zapotřebí vyslat do oblasti Černého moře evropské námořní a letecké prostředky; vyzývá členské státy, aby přijaly kroky nezbytné k zaručení bezpečnosti těžby ropy a zemního plynu a jejich přepravy v oblasti Černého moře;

20.    zdůrazňuje, že současná krize má vliv na spolupráci v dalších důležitých oblastech, jako je řízení a bezpečnost hranic (zejména kontrola migrace), nedovolené obchodování a boj proti organizovanému zločinu;

21.    odsuzuje porušování lidských práv na Krymu, k němuž dochází od počátku jeho okupace ruskými jednotkami, včetně zastrašování a rostoucího počtu případů nedobrovolného zmizení(10), cenzury svobody slova a pronásledování menšin, zejména etnických a národnostních menšin; odsuzuje systematické pronásledování domorodých krymských Tatarů, kteří se účastnili demonstrací na podporu územní celistvosti Ukrajiny; připomíná, že tisíce krymských Tatarů uprchly ze své země ze strachu před pronásledováním a vyhledaly útočiště v jiných oblastech Ukrajiny; vyjadřuje s nimi solidaritu a naléhavě vyzývá ke zlepšení tohoto stavu; vyzývá ruské orgány, aby okamžitě přestaly narušovat práci výkonného orgánu krymských Tatarů, Medžlisu; vyzývá Rusko, aby plně dodržovalo lidská práva místních obyvatel na Krymu, a vyzývá Ukrajinu, EU a její členské státy, aby dodržování lidských práv na Krymu monitorovaly;

22.    žádá, aby byly vyšetřeny všechny případy závažného porušování lidských práv na Krymu a aby byl zlepšen přístup mezinárodních organizací sledujících dodržování lidských práv k těmto případům; vyzývá ukrajinskou vládu, aby využila všechny prostředky, které má k dispozici, k vyšetření a stíhání válečných zločinů, jež byly na jejím území spáchány; vyzývá mezinárodní společenství, včetně haagského tribunálu, aby zahájilo vyšetřování možných zločinů spáchaných během nezákonné anexe Krymu a konfliktu na východě Ukrajiny;

23.    upozorňuje na mimořádnou zranitelnost životního prostředí v povodí Černého moře; zdůrazňuje, že rostoucí militarizace regionu představuje pro tento křehký ekosystém další ohrožení, a žádá, aby byl zřízen účinný mechanismus předcházení mimořádným událostem, jehož součástí by byl spolehlivý systém výměny informací mezi všemi zeměmi na jeho pobřeží v případě, že mimořádná situace nastane;

24.    připomíná, že pokud jde o ruskou hybridní válku na Ukrajině, musí EU zůstat jednotná a stejně i vystupovat; je pevně přesvědčen o tom, že jednota je nezbytným předpokladem účinné reakce na veškeré bezpečnostní hrozby a politické výzvy, které vyplývají z kombinace ruských vojenských i nevojenských akcí na Ukrajině;

Úloha EU a mezinárodních hráčů

25.    zdůrazňuje, že oblast Černého moře by měla být pro EU opravdovou prioritou; domnívá se, že stávající podoba černomořské synergie je zastaralá; opětovně vyzývá Komisi a ESVČ, aby co nejdříve vypracovaly komplexní strategii EU pro oblast Černého moře; zdůrazňuje, že ustanovení strategie EU pro námořní bezpečnost by měla být uplatňována i v případě Černého moře; žádá přezkum Evropské bezpečnostní strategie a očekává, že přezkum evropské politiky sousedství, jenž zahrne všechny relevantní programy týkající se tohoto regionu, přinese větší spolupráci v oblasti SBOP s partnerskými státy na pobřeží Černého moře;

26.    zdůrazňuje, že navzdory skutečnosti, že černomořská synergie je prakticky pozastavena, měla by pokračovat účinná spolupráce se státy v povodí Černého moře; vítá probíhající mise SBOP – poradní misi EU, monitorovací misi EU a misi EU pro pomoc na hranicích – jako důležité složky příspěvku EU k řešení vleklých konfliktů v této oblasti; vítá úsilí členských států EU o zvýšení vojenských kapacit států na pobřeží Černého moře, jež zvýší jejich schopnost reakce na krizové situace v regionu; domnívá se, že EU potřebuje odvážný a na výsledky orientovaný přístup, zejména v hospodářské, obranné a bezpečnostní oblasti, který ji vnitřně posílí a který zmodernizuje a zlepší stávající nástroje a rozšíří unijní schopnost reakce na vývoj v jejím sousedství, jenž má dopad na evropskou bezpečnost;

27.    zdůrazňuje zásadní význam koordinace s NATO – zejména se státy na pobřeží Černého moře, které jsou členy NATO – a se Spojenými státy, neboť povodí Černého moře je klíčovou složkou euroatlantické bezpečnosti; zdůrazňuje, že modernizace a posílení vojenských kapacit států na pobřeží Černého moře, které jsou členy EU a NATO, má zásadní význam pro zajištění bezpečnosti a stability v regionu; vítá závazek NATO podporovat regionální snahy států na pobřeží Černého moře o zajištění bezpečnosti a stability; zdůrazňuje, že je nutné, aby EU a NATO podporovaly zachování Černého moře jako otevřeného hospodářského prostoru; vyzývá OBSE, aby rozšířila působnost svého úsilí, pokud jde o bezpečnost Černého moře; vyzývá EU, aby podpořila posílenou přítomnost OBSE a nové iniciativy OBSE v tomto regionu zaměřené na uvolnění bezpečnostní situace;

28.    připomíná, že především vzhledem k bezpečnostní situaci v povodí Černého moře musí být v souladu s čl. 42 odst. 7 SEU ve všech členských státech EU zaručena stejná míra bezpečnosti;

29.    vítá závazek členských států NATO ke kolektivní bezpečnosti a v případě potřeby k uplatnění článku 5 Washingtonské smlouvy; vítá rozhodnutí summitu NATO ve Walesu týkající se strategických zajišťovacích opatření a akčního plánu připravenosti, které představují důležité prvky pro bezpečnost nejpostiženějších členských států NATO; vyzývá NATO, aby nadále rozvíjelo své schopnosti kybernetické a protiraketové obrany, a to i v oblasti Černého moře, a aby vypracovalo pohotovostní plány, které budou odrazovat od asymetrické a hybridní války a budou jí schopny čelit;

30.    naléhavě žádá Komisi, aby podpořila členské státy v jejich úsilí o nalezení řešení pro zvýšení jejich rozpočtu na obranu na úroveň 2 %; vítá závazek, který učinili členové aliance na posledním summitu NATO v Newportu, že zajistí, aby jejich výdaje na obranu dosáhly do roku 2024 alespoň 2 % HDP; je znepokojen oznámením některých spojenců o tom, že mají v úmyslu provést ve výdajích na obranu nové škrty; připomíná v této souvislosti článek 3 Washingtonské smlouvy;

31.    připomíná, že ačkoli žádosti Gruzie a Ukrajiny o přistoupení k akčnímu plánu členství v NATO nebyly přijaty, organizace NATO na summitu v Bukurešti oznámila, že se Gruzie a Ukrajina stanou jejími členy; konstatuje, že válkou v Gruzii v roce 2008 a nezákonnou anexí Krymu v roce 2014 Rusko tyto dvě země územně ochromilo natolik, že nejsou způsobilé pro členství v NATO; domnívá se, že i když je NATO nemůže bránit přímo, má morální povinnost pomoci Gruzii a Ukrajině ubránit se;

32.    zdůrazňuje, že NATO by si mělo v povodí Černého moře udržet svou všeobecnou námořní a leteckou převahu a uchovat svoji schopnost tuto oblast monitorovat;

33.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států EU a všem zemím Černého moře.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0011.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0380.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0334.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2012)0276.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0576.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0025.

(7)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0248.

(8)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0457.

(9)

Přijaté texty, P8_TA(2014)0025.

(10)

Ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. i) Římského statutu (2002).


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

4.5.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

13

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Bas Belder, Goffredo Maria Bettini, Mario Borghezio, Klaus Buchner, Fabio Massimo Castaldo, Lorenzo Cesa, Aymeric Chauprade, Arnaud Danjean, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Anna Elżbieta Fotyga, Eugen Freund, Michael Gahler, Sandra Kalniete, Eduard Kukan, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, David McAllister, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Ioan Mircea Paşcu, Tonino Picula, Kati Piri, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Sofia Sakorafa, Jaromír Štětina, Charles Tannock, Johannes Cornelis van Baalen, Geoffrey Van Orden

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Reinhard Bütikofer, Neena Gill, Ana Gomes, Andrzej Grzyb, Liisa Jaakonsaari, Anneli Jäätteenmäki, Marek Jurek, Antonio López-Istúriz White, Norbert Neuser, Urmas Paet, Gilles Pargneaux, Soraya Post, Marietje Schaake, Renate Sommer, István Ujhelyi, Traian Ungureanu, Paavo Väyrynen, Janusz Zemke

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Victor Boştinaru, Jonás Fernández

Právní upozornění - Ochrana soukromí