Postup : 2014/2149(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0207/2015

Předložené texty :

A8-0207/2015

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/09/2015 - 5.13
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0293

ZPRÁVA     
PDF 254kWORD 212k
24.6.2015
PE 546.783v02-00 A8-0207/2015

na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu

(2014/2149(INI))

Výbor pro kulturu a vzdělávání

Zpravodaj: Mircea Diaconu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch
 STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu

(2014/2149(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na preambuli Smlouvy o Evropské unii, a zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy, který uvádí, že signatáři se inspirují „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem“,

      s ohledem na článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

      s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 22 této listiny,

      s ohledem na Úmluvu o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů přijatou UNESCO dne 20. října 2005,

      s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa (2014–2020) a zrušují rozhodnutí č. 1718/2006/ES, č. 1855/2006/ES a č. 1041/2009/ES(1),

      s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006,(2)

      s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006,(3)

      s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1291/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace (2014–2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1982/2006/ES,(4)

      s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (přepracované znění),(5)

      s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru(6),

      s ohledem na rámcovou úmluvu Rady Evropy o hodnotě kulturního dědictví pro společnost (úmluva z Faro) ze dne 13. října 2005,(7)

      s ohledem na závěry Rady ze dne 21. května 2014 o kulturním dědictví jako strategickém zdroji pro udržitelný rozvoj Evropy;(8)

      s ohledem na závěry Rady ze dne 25. listopadu 2014 o participativní správě kulturního dědictví, pracovním plánu pro kulturu na období 2015–2018 a Evropském roce kulturního dědictví(9),

      s ohledem na doporučení Komise 2011/711/ES ze dne 27. října 2011 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů,(10)

      s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. listopadu 2014 nazvané „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014)0903),

      s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. července 2014 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“ (COM(2014)0477),

      s ohledem na stanovisko Výboru regionů z listopadu 2014 týkající se sdělení Komise nazvaného „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“,

–       s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro dopravu a cestovní ruch a Výboru pro regionální rozvoj (A8-0207/2015),

A.     vzhledem k tomu, že kultura a kulturní dědictví jsou sdílenými zdroji a společnými statky a hodnotami, které se nemohou stát předmětem výhradního užívání a jejichž plný potenciál v oblasti udržitelného lidského, sociálního a hospodářského rozvoje dosud nebyl zcela rozpoznán a řádné využit, a to jak pokud jde o strategie EU, tak o rozvojové cíle OSN pro období po roce 2015;

B.     vzhledem k tomu, že četné dopady kultury ve společnosti je nezbytné zohledňovat v procesu rozhodování;

C.     vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je ze své podstaty různorodé, je odrazem kulturní a jazykové rozmanitosti a pluralismu a má vliv na regionální rozvoj, sociální soudržnost, zemědělství, námořní záležitosti, životní prostředí, cestovní ruch, vzdělávání, digitální agendu, vnější vztahy, celní spolupráci a výzkum a inovace;

D.     vzhledem k tomu, že podpora kultury, kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu funguje jako katalyzátor spolupráce mezi členskými státy;

E.     vzhledem k tomu, že upevňování evropské kulturní a jazykové rozmanitosti, propagace evropského kulturního dědictví a zvyšování konkurenceschopnosti evropského kulturního a tvůrčího odvětví mají stimulovat inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění;

F.     vzhledem k tomu, že kulturní dědictví představuje dlouhodobá aktiva, jejichž úlohou je vytvářet hodnoty a přispívat k rozvoji znalostí a hospodářskému růstu prostřednictvím podpory cestovního ruchu a vytváření pracovních příležitostí;

G.     vzhledem k tomu, že projekty v oblasti kulturního dědictví často představují příklady inovativních a udržitelných ekonomických aktivit, které rozvíjejí podnikatelské a výzkumné kapacity malých a středních podniků (MSP);

H.     vzhledem k tomu, že hmotné i nehmotné kulturní dědictví hraje významnou úlohu při vytváření, ochraně a propagaci evropské kultury a evropských hodnot a národní, regionální, místní a individuální identity a současné identity evropského lidu;

I.      vzhledem k tomu, že ačkoli udržování, restaurování a ochrana, dostupnost a využívání kulturního dědictví je primárně v kompetenci celostátních, regionálních či místních orgánů, kulturnímu dědictví se přímo věnuje několik politik EU, včetně politik týkajících se zemědělství, životního prostředí a výzkumu a inovací;

J.      vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU stanoví, že činnost Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost a zároveň „zdůrazňuje společné kulturní dědictví“;

K.     vzhledem k tomu, že článek 167 SFEU uvádí, že činnost Unie je zaměřena na zlepšování znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů, povzbuzování spolupráce mezi členskými státy a v případě potřeby na podporu a doplňování jejich činnosti v oblasti zachování a ochrany kulturního dědictví evropského významu;

L.     vzhledem k tomu, že pracovní plán pro kulturu přijatý Radou dne 25.  listopadu  2014 hovoří o kulturním dědictví jako o jedné ze čtyř priorit pro práci EU v oblasti kultury v období 2015–2018;

M.    vzhledem k tomu, že v oblasti kultury a kulturního dědictví chybějí údaje rozlišené podle pohlaví, což je faktorem, kvůli němuž tvůrci politik a osoby přijímající rozhodnutí nemají přehled o rozdílech v postavení žen a mužů a souvisejících problémech;

N.     vzhledem k tomu, že informace o možnostech financování z programů EU v oblastech souvisejících s kulturním dědictvím – např. místní a regionální rozvoj, kulturní spolupráce, výzkum, vzdělávání, podpora malých a středních podniků a občanské společnosti a cestovní ruch – jsou sice k dispozici, ale jsou roztříštěné;

O.     vzhledem k tomu, že je třeba posílit kulturní a turistickou hodnotu, kterou mají kulturní stezky Rady Evropy pro podporu společného evropského kulturního dědictví a rozvoj udržitelného kulturního cestovního ruchu;

P.     vzhledem k tomu, že cena EU za evropské kulturní dědictví / cena Europa Nostra podporuje špičkovou kvalitu, inspiruje „silou příkladu“ a stimuluje výměnu osvědčených postupů v oblasti kulturního dědictví v celé Evropě;

Q.     vzhledem k tomu, že Benátská charta o zachování a restaurování památek a sídel, Granadská úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Valettská úmluva o ochraně archeologického dědictví jasně definují mezinárodně uznávané standardy pro restaurování kulturního dědictví a archeologické práce;(11)

Integrovaný přístup

1.      domnívá se, že prvořadý význam má využívání dostupných zdrojů na podporu, posílení a propagaci kulturního dědictví na základě integrovaného přístupu při zohlednění jeho kulturních, ekonomických, sociálních, environmentálních a vědeckých složek;

2.      domnívá se, že pokud jde o kulturní dědictví, je zapotřebí uplatňovat integrovaný přístup, existuje-li zájem na kulturním dialogu a vzájemném porozumění; je přesvědčen o tom, že takový přístup může zvýšit sociální, hospodářskou a územní soudržnost a současně přispět ke splnění cílů strategie Evropa 2020;

3.      v souvislosti s vytvářením nového integrovaného přístupu ke kulturnímu dědictví předkládá Komisi tato konkrétní doporučení:

         a) v souladu se současnými pracovními metodami Komise, které spočívají ve flexibilní činnosti napříč různými odvětvími, vytvořit společný přístup v rámci Komise prostřednictvím zlepšené spolupráce mezi různými oblastmi politiky, které se zabývají kulturním dědictvím, a o výsledcích této užší spolupráce pak informovat Parlament;

         b) jednoduchým a přístupným způsobem, jakým je např. jednotná platforma pro informace a výměnu osvědčených postupů v rámci EU, informovat potenciální příjemce o stávajících možnostech evropského financování kulturního dědictví;

         c) stanovit některý rok, pokud možno rok 2018, Evropským rokem kulturního dědictví, který bude mít adekvátní rozpočet a jehož cílem bude mimo jiné šířit a zvyšovat povědomí a informovanost mezi budoucími generacemi o hodnotách evropského kulturního dědictví a jeho ochraně, a předložit návrh programu tohoto evropského roku nejpozději do roku 2016 Evropskému parlamentu;

         d) ve svém politickém a průřezovém přístupu uznat kulturní dědictví jako dědictví movité a nemovité, hmotné a nehmotné povahy a jako neobnovitelný zdroj, jehož autenticitu je nutné chránit;

4.      žádá, aby byl v blízké budoucnosti vytvořen politický rámec pro historické prostředí, známé jako nemovité dědictví, přičemž tento rámec by obsahoval regulační rámec podle článku 4 SFEU pro památky, archeologické lokality a historické krajiny;

5.      podporuje dnešní tvůrčí inovace v architektuře a designu na základě respektu vůči minulosti i současnosti a při zajištění vysoké kvality a koherence;

Evropské financování kulturního dědictví

6.      bere na vědomí, že Unie usiluje o zachování a zkvalitnění kulturního dědictví Evropy prostřednictvím různých programů (Kreativní Evropa, Horizont 2020, Erasmus+, Evropa pro občany), financování (evropské strukturální a investiční fondy) a akcí, jako jsou evropská hlavní města kultury, Dny evropského dědictví a označení „Evropské dědictví“; navrhuje, aby se EU a členské státy ještě více zapojily do podpory výzkumu;

7.      žádá Komisi, aby:

         a) zřídila jednotný portál EU věnovaný hmotnému a nehmotnému kulturnímu dědictví, který by shromažďoval informace o všech programech EU financujících kulturní dědictví a byl by strukturován kolem tří hlavních aspektů, jimiž jsou: databáze hmotných a nehmotných kulturních objektů, včetně příkladů osvědčených postupů v oblasti ochrany a propagace s příslušnými odkazy; informace o možnostech financování kulturního dědictví a údaje o stavu evropského kulturního dědictví a údaje důležité pro jeho ochranu, jako jsou například klimatická data a podrobnosti o již provedených projektech restaurace; zprávy a odkazy týkající se akcí, událostí a vývoje politik v oblasti kulturního dědictví;

         b) prostřednictvím zvlášť vyčleněných prostředků podporovala vznik studií a provádění výzkumu a pilotních opatření specificky navržených za účelem analýzy dopadů procesů podpory kulturního dědictví a vytvářela specifické ukazatele a referenční hodnoty pro posuzování přímého a nepřímého přínosu kulturního dědictví k procesu hospodářského a sociálního rozvoje a přímo podporovat kulturní a sociální inovace integrované v místním prostředí, v němž kulturní dědictví může stimulovat rozvoj a přispět k lepší kvalitě života lidí;

c) posílila nově stanovenou zásadu poskytování finančních prostředků z různých zdrojů, která umožňuje komplementární využívání různých evropských fondů v rámci jednoho rozsáhlého projektu;

         d) podporovala partnerství veřejného a soukromého sektoru;

         e) přizpůsobila termínové požadavky u řízení projektů v rámci strukturálních fondů, aby lépe vyhovovaly specifickým požadavkům projektů v oblasti zachování, restaurování a ochrany dědictví;

         f) změnila kritérium 5 milionů EUR u projektů v oblasti kulturního dědictví předloženými v rámci akce pro infrastrukturu v malém měřítku(12), aby mělo alespoň stejnou úroveň, jaká se uplatňuje u projektů UNESCO, tj. 10 milionů EUR;

8.      poukazuje na to, že myšlenky, z nichž vycházela reforma nařízení o EFRR (Evropský fond pro regionální rozvoj), a zejména zásadu integrovaného financování lze v určitých případech uvést do praxe prostřednictvím podpory velkých projektů; je si však vědom nutnosti propagovat a podporovat také kulturní iniciativy malého rozsahu, které mají význam především pro endogenní rozvoj a mohou pomoci při zachovávání kulturního dědictví a podporovat místní a regionální rozvoj a socio-ekonomický růst obecně;

9.      žádá Komisi, aby do pokynů, kterými se bude řídit příští generace strukturálních fondů pro kulturní dědictví, zahrnula povinný systém kontroly kvality, který by se používal během celého životního cyklu projektu;

10.    zdůrazňuje, že úlohou členských států je zajišťovat jak vysokou úroveň dovedností a odborného know-how provozovatelů, tak i podnikatelskou strukturu, která dokáže zaručit, aby byly uplatňovány osvědčené postupy v oblasti ochrany kulturního dědictví, a to i používáním odpovídajících systémů kontroly kvality, jaké vyžadují mezinárodní charty;

11.    žádá Komisi, aby zajistila, aby akty v přenesené pravomoci, výzvy k vyjádření zájmu a iniciativy k vypracování nařízení týkajících se politiky soudržnosti v období 2014–2020 považovaly za způsobilá inovativní opatření v oblasti zachování kulturního dědictví a řešení v oblasti energetické účinnosti s malým dopadem v případě historických budov;

12.    vyzývá členské státy, aby zkoumaly možnost poskytnout daňové pobídky v souvislosti s pracemi týkajícími se restaurace, ochrany a zachování kulturních památek, např. snížením DPH nebo jiných daní, protože evropské kulturní dědictví spravují také soukromé subjekty;

13.    žádá Komisi, aby zhodnotila osvědčené postupy v oblasti fiskálních politik v Evropě a vhodné postupy pak doporučila členským státům; žádá členské státy, aby se těmito doporučeními řídily a aby si vzájemně vyměňovaly osvědčené postupy s cílem zajistit maximální pobídky pro soukromou podporu hmotného i nehmotného kulturního dědictví a maximalizovat jeho vliv na hospodářský rozvoj a sociální soudržnost v příslušném místním prostředí;

Nové modely správy

14.    vítá iniciativu Rady, která vypracovala pokyny pro nové modely participativní správy v oblasti kulturního dědictví, podpořila aspekt „sdíleného zdroje“ a posílila propojení mezi plány na místní, regionální, celostátní a evropské úrovni;

15.    žádá členské státy, aby zajistily vytvoření právních nástrojů, které umožní používat alternativní modely financování a správy, jako je zapojení místních komunit, účast občanské společnosti a partnerství veřejného a soukromého sektoru, s cílem provádět akce týkající se kulturních dědictví (ochrana, restaurace, zachování, rozvoj a propagace);

16.    vyzývá Komisi a členské státy, aby iniciovaly celoevropský dialog mezi tvůrci politik na všech správních úrovních, společně s kulturním a tvůrčím odvětvím, sítěmi operátorů cestovního ruchu, partnerstvími subjektů soukromého a veřejného sektoru a s nevládními organizacemi;

17.    vybízí všechny zúčastněné strany, které se podílejí na správě kulturního dědictví, aby nalezly rovnováhu mezi udržitelným zachováním kulturního dědictví a rozvojem jeho hospodářského a sociálního potenciálu;

18.    zdůrazňuje, že projekty EFRR v oblasti kulturního dědictví jsou praktickým příkladem víceúrovňové správy a uplatňování zásady subsidiarity a představují důležitý prvek výdajů EFRR; zdůrazňuje význam přeshraničních kulturních projektů, které přispívají ke zvyšování hospodářské a sociální soudržnosti a podporují začleňování osob do společnosti; vyzývá v této souvislosti k přijetí opatření, která by upevnila a zvýšila podporu financování na základě dohod o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem;

19.    zdůrazňuje, že nové modely správy musí zahrnovat systém kontroly kvality ve všech alternativních formách financování a správy kulturního dědictví;

20.    naléhavě vyzývá členské státy, aby více kontrolovaly výdaje složek souvisejících s kulturním dědictvím a rozvíjely spolupráci v boji proti podvodům, korupci a jakékoli jiné protiprávní činnosti, k nimž v této oblasti dojde;

21.    navrhuje, aby bylo ke každému evropskému legislativnímu návrhu připojeno posouzení dopadu na kulturní dědictví a aby v případě, že bude zjištěn negativní dopad, bylo kulturní dědictví formou výjimky vyňato z oblasti působnosti legislativního návrhu;

Ekonomický a strategický potenciál kulturního dědictví

22.    konstatuje, že kulturní dědictví přispívá k inovativním pracovním místům, výrobkům, službám a postupům a může být zdrojem kreativních myšlenek, podporovat novou ekonomiku a zároveň mít malý dopad na životní prostředí, pokud bude vhodným způsobem spravováno;

23.    uznává, že kulturní dědictví sehrává důležitou úlohu v několika stěžejních iniciativách Evropy 2020, jako je Digitální agenda, Unie inovací, Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa a Průmyslová politika pro éru globalizace; žádá proto, aby byla při přezkumu strategie Evropa 2020 v polovině období více zdůrazněna úloha evropského kulturního dědictví jakožto strategického zdroje inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

24.    konstatuje, že oblast kulturního dědictví má kapacitu vytvářet vysoce kvalifikovaná pracovní místa; žádá členské státy, aby podněcovaly iniciativy k rozvoji vzdělávání pracovníků a výzkumných pracovníků v oblasti kulturního dědictví týkající se správy a zachování; vítá zejména perspektivu dlouhodobého financování sítí výzkumných pracovníků, jako je tomu např. u grantů Marie Skłodowské Curie;

25.    zdůrazňuje, že hmotné i nehmotné kulturní a přírodní dědictví uvedené na seznamu UNESCO má velký význam pro evropský cestovní ruch;

26.    poukazuje na to, že je možné se více zaměřovat na kulturní cestovní ruch při vytváření makroregionálních strategií, které by byly navrženy tak, aby učinily kulturní cestovní ruch nedílnou součástí strategického rámce pro evropskou spolupráci;

27.    vyzývá evropské orgány a členské státy, aby propagovaly a podporovaly „šetrné cestování“ (pěší, jezdecké a cyklistické trasy) jakožto způsob, který nabídne nové příležitosti pro kulturní a přírodní cestovní ruch;

28.    vybízí členské státy, ke spolupráci s regionálními a místními orgány, aby se maximalizovala hodnota kulturního dědictví v našich společnostech a jeho příspěvek k tvorbě pracovních míst a růstu v EU;

29.    poukazuje na to, že kulturní cestovní ruch, který představuje 40 % cestovního ruchu v Evropě, je důležitým hospodářským odvětvím, pokud jde o o jeho potenciál růstu a zaměstnanosti, a rozvoj toto odvětví je třeba dále podporovat pomocí nových technologií; zdůrazňuje nicméně, že je důležité chránit a zachovávat kulturní dědictví tím, že budeme vytvářet udržitelné a méně invazivní formy cestovního ruchu s vyšší přidanou hodnotou, v nichž je odvětví cestovního ruchu integrováno do strategií místního rozvoje;

30.    vyjadřuje znepokojení nad stavem politik v oblasti ochrany, restaurace, zachování a podpory kulturního dědictví, jež mají obrovský význam pro evropskou identitu; zdůrazňuje, že finanční prostředky určené na zachování kulturního dědictví byly v některých členských státech v důsledku hospodářské a finanční krize výrazně sníženy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající finanční prostředky a iniciativy na zhodnocení evropského kulturního dědictví;

31.    vybízí Komisi, aby podporou činností umělců, tvůrců a odborníků v oblasti kultury zajistila špičkovou kvalitu, inovace a konkurenceschopnost kulturního a tvůrčího odvětví;

32.    poukazuje na to, že je naléhavě třeba, aby kulturní dědictví mělo své jasné místo v investičním plánu pro Evropu vypracovaném Komisí;

33.    upozorňuje na nutnost zlepšit metodický rámec, abychom měli k dispozici lepší statistiky týkající se kulturního dědictví; vyzývá Komisi, aby navrhla soubor ukazatelů, které by bylo možné používat při monitorování a hodnocení situace v oblasti kulturního dědictví a jež by byly pro všechny členské státy jednotné; zdůrazňuje, že je nezbytné získat rozsáhlejší výsledky výzkumu, které by se dotýkaly všech aspektů kulturního dědictví, a provázat je tak, aby byla odstraněna roztříštěnost této oblasti; poukazuje v této souvislosti na potenciál „velkých dat“ (big data), pokud jde o získávání více poznatků z výzkumných projektů; zdůrazňuje, že aby bylo možné posoudit skutečnou a potenciální ekonomickou hodnotu kulturního dědictví, je nezbytné systematičtěji shromažďovat statistické údaje;

34.    domnívá se, že Komise by měla podniky a subjekty podílející na různých aspektech zachování kulturního dědictví klasifikovat jako složky samostatného odvětví a měla by přitom uplatňovat tradiční metody s přidanou hodnotou, jež pomáhají chránit kulturní dědictví usnadňující ekologickou a udržitelnou formou;

35.    je si vědom naléhavé potřeby řešit nezaměstnanost mladých lidí a zdůrazňuje, že kulturní dědictví je oblastí s potenciálem pro větší a lepší zaměstnanost, kde lze zajistit přechod mezi vzděláním a pracovním životem, například prostřednictvím vytvoření kvalitní učňovských programů, stáží a začínajících podniků v kategorii malých a středních podniků a sociální ekonomiky; vybízí v této souvislosti členské státy, aby stanovily nové a inovativní možnosti financování na podporu vzdělávání v oblasti zachování kulturního dědictví a mobility pracovníků a vědců v tomto odvětví;

36.    naléhavě vyzývá Komisi, aby na integrovaném a vědeckém základě podporovala společné programy v oblasti kulturního dědictví a cestovního ruchu, aby se staly měřítkem a příkladem osvědčených postupů;

37.    vyzývá členské státy, aby strategicky plánovaly projekty v oblasti kulturního dědictví, které by mohly vést k celkovému regionálnímu a místnímu rozvoji, programům mezinárodní a meziregionální spolupráce, vytváření nových pracovních míst, udržitelné regeneraci venkovských i městských oblastí a zachování a rozvoje tradičních dovedností v oblasti restaurování kulturního dědictví;

38.    vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly hospodářský a statistický přehled činností podniků, řídících subjektů a specializovaných odborníků v odvětví zachování a propagace kulturního dědictví a jejich specifického přínosu z hlediska výroby a tvorby pracovních míst;

39.    upozorňuje na nutnost vytvářet, rozvíjet a propagovat možnosti mobility a výměn pro pracovníky v oblasti kulturního dědictví tím, že se zajistí skutečná profesionální reciprocita v souladu se směrnicí 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, a to tak, že členské státy určí a budou sdílet minimální úrovně dovedností (schopnosti a znalosti), zejména pokud jde o povolání restaurátora – kurátora; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby předložila návrh na rozšíření příslušných programů i na mobilitu správců a jiných zaměstnanců v tomto odvětví (např. kastelánů) s cílem zajistit výměnu zkušeností a osvědčených postupů;

40.    vyzývá členské státy, aby zdůraznily hodnotu aktiv svého kulturního dědictví tak, že budou podporovat studie, které by určily kulturní a hospodářskou hodnotu kulturního dědictví, aby bylo možné převést „náklady“ na jeho zachování na „investice“ do jeho zhodnocení;

41.    vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by Evropský inovační a technologický institut (EIT) nemohl v rámci svého příštího strategického programu inovací zřídit znalostní a inovační společenství v oblasti kulturního dědictví a tvůrčích odvětví, čímž by přímo podpořil celostní vizi výzkumu a inovací;

42.    opakuje, že je důležité usilovat o to, aby vzdělávací programy obsahovaly výuku v oblasti výtvarného umění, hudby, divadla a filmu, která je klíčem k rozvoji znalostí o kulturním dědictví a k umělecké praxi a uměleckému vyjádření a sociálních dovedností zaměřených na tvořivost a inovace;

43.    vybízí členské státy, aby na různých úrovních vzdělávání zavedly meziodvětvová témata týkající se kulturního dědictví;

44.    zdůrazňuje značný potenciál k rozvoji podnikatelské činnosti a participativního přístupu v odvětví cestovního ruchu, zejména u malých a středních podniků, ale i u začínajících podniků, neziskových organizací a jiných organizací, které přispívají k zachování, ochraně a podpoře evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že kromě kulturních statků jsou klíčovými faktory úspěchu a konkurenceschopnosti evropského odvětví cestovního ruchu také kvalita služeb, existence dobře vyškolených odborníků v oboru a přítomnost na internetu; zdůrazňuje, že nezbytným faktorem pro přiblížení kulturního dědictví lidem je výzkum, inovace a nové technologie, zejména v oblasti telekomunikací; rovněž se domnívá, že v zájmu konkurenceschopnosti malých a středních podniků by se měla odstranit zbytečná zátěž, která je na ně kladena, a měly by být přezkoumány právní předpisy, které mají na malé a střední podniky v cestovním ruchu negativní dopad;

Příležitosti a výzvy

45.    upozorňuje na potenciál, který skýtá digitalizace kulturního dědictví jako nástroj uchování naší minulosti a jako zdroj příležitostí ke vzdělávání a výzkumu, vytváření nových a kvalitních pracovních míst, lepšího sociální začlenění, širšího přístupu pro zdravotně postižené osoby nebo pro obyvatelstvo žijící v odlehlých oblastech a udržitelného hospodářského rozvoje; zdůrazňuje však, že digitalizace kulturního dědictví vyžaduje soustavné financování pro střední a malé nebo izolované kulturní instituce a že odpovídající financování má zásadní význam pro zajištění širšího okruhu zájemců a rozsáhlejší šíření tohoto dědictví; zdůrazňuje, že příležitosti, které nabízí digitalizace a nové technologie, nikdy nenahradí přístup k původním kulturním památkám ani související sociální přínosy tradičních forem účasti na kulturním životě a neměly by vést k zanedbávání ochrany originálních děl i či k nezájmu o tradiční formy podpory kultury, ať už v průběhu digitalizace nebo po jejím skončení;

46.    podporuje digitální inovace ve výtvarném umění a v odvětví kulturního dědictví a poukazuje na to, že díky používání elektronické infrastruktury je možné oslovit nové cílové skupiny a zlepšit přístup k digitálnímu kulturnímu dědictví a jeho využívání; zdůrazňuje význam stávajících nástrojů, jako je projekt Europeana, a vybízí ke zlepšení vyhledávacích kritérií na těchto stránkách s cílem zvýšit uživatelskou vstřícnost;

47.    zdůrazňuje, že je nezbytné zvýšit míru digitalizace, zachování a dostupnosti kulturního dědictví na internetu, zejména evropského filmového dědictví;

48.    zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet skutečně demokratický a participativní naraci evropského dědictví, včetně historie náboženských a etnických menšin; upozorňuje na skutečnost, že existují lokality kulturního dědictví, v nichž se odráží různorodá nebo kontroverzní minulost, a zdůrazňuje, že procesy smíření by neměly vést k potlačování historického vědomí komunit; vybízí členské státy, aby se zamýšlely nad etickými a metodickými aspekty propagace kulturního dědictví a braly v úvahu rozdílné interpretace;

49.    tvrdí, že náboženské dědictví je nehmotnou součástí evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že význam lokalit, zvyků a předmětů spojených s praktikováním náboženství by v rámci diskuse o evropském kulturním dědictví neměl být opomíjen ani by se neměl stát předmětem diskriminačního zacházení;

50.    domnívá se, že historické náboženské dědictví, včetně architektury a hudby, musí být bez ohledu na svůj náboženský původ zachováno pro svou kulturní hodnotu;

51.    zdůrazňuje význam mezikulturního dialogu v Evropě i mimo ni a je přesvědčen, že Unie by jej měla podporovat jakožto vhodný nástroj boje proti radikalismu jakéhokoli původu;

52.    upozorňuje na specifické rysy národnostních menšin v členských státech, pokud jde o kulturní dědictví; vyzývá proto k zachování jejich kulturního dědictví a k podpoře a ochraně kulturní rozmanitosti;

53.    zdůrazňuje, že je třeba se vyhýbat kulturní diskriminaci náboženských a národnostních menšin;

54.    zdůrazňuje, že je důležité podporovat kulturní činnosti přistěhovaleckých komunit;

55.    opětovně poukazuje na významný přínos kulturního dědictví pro kulturní a tvůrčí odvětví a pro sociální začlenění prostřednictvím kultury;

56.    zdůrazňuje, že je důležité zlepšovat přístup osob se zdravotním postižením k lokalitám kulturního dědictví;

57.    upozorňuje na to, že je důležité zachovávat kulturní krajiny a zejména nehmotné kulturní dědictví, které představuje živoucí kulturu a napomáhá rozvoji tradičních řemesel, a vyzývá Komisi, aby je ve větší míře začlenila do příslušných programů;

58.    zdůrazňuje význam gastronomického dědictví, které musí být chráněno a podporováno; má za to, že zdroje přidělené na tuto oblast lze optimalizovat vzájemnou interakcí s dalšími politikami Unie, jako je například společná zemědělská politika či politika ochrany spotřebitele;

59.    poukazuje na to, že kulturní dědictví a cestovní ruch se navzájem podporují, neboť kulturní dědictví na jedné straně vytváří významné příjmy pro odvětví cestovního ruchu a na druhé straně je cestovní ruch prospěšný pro kulturu, protože vytváří pobídky k tomu, aby byly kulturní statky zpřístupňovány a chráněny, a vytváří příjmy potřebné pro jejich zachování;

60.    zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch významně přispívá k tomu, abychom naše kulturní dědictví chránili a uvědomovali si jeho hodnotu, což zahrnuje nejen fyzické dědictví a krajinu, ale také nehmotné dědictví, jako jsou jazyky a náboženské a kulinární tradice;

61.    vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby nadále spolupracovaly na všech příslušných úrovních při provádění opatření na podporu kulturního dědictví a kulturního cestovního ruchu uvedených ve sdělení Komise „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ ze dne 30. června 2010 (COM(2010)0352

62.    v souvislosti s hlubokými demografickými a společenskými změnami upozorňuje na to, že naše společné evropské kulturní dědictví a plánovaný evropský rok jsou důležité pro to, aby se občané identifikovali s Evropskou unií a aby se v Unii posílil pocit sounáležitosti;

63.    domnívá se, že zejména pro příští generace představuje ocenění společného evropského kulturního dědictví směr a prostor pro rozvoj evropské identity a hodnoty, jako je schopnost soužití a vzájemná úcta, přes hranice členských států; doporučuje proto také, aby byla zvláště zohledněna mladší generace, mimo jiné při vytváření struktury Evropského roku kulturního dědictví;

64.    je potěšen velkým úspěchem Evropských hlavních měst kultury; vyzývá k tomu, aby tato města byla propojena v rámci sítě s cílem rozšířit zaměření na dotčené oblasti a za účelem výměny zkušeností a osvědčených postupů, a rovněž i v zájmu poskytnutí pomoci budoucím kandidátským městům a usnadnění pořádání významných událostí a konkrétních akcí;

65.    vybízí k používání kulturního dědictví jakožto vzdělávacího nástroje při řešení společenských problémů s cílem více stmelit lidi žijící v Evropě;

66.    poukazuje na environmentální hrozby ohrožující značný počet lokalit kulturního dědictví v EU a naléhavě vyzývá členské státy k tomu, aby ve svých dlouhodobých strategiích financování ochrany a obnovy kulturního dědictví zohledňovaly důsledky změny klimatu a působení lidské činnosti; dále doporučuje, aby členské státy a EU více podporovaly výzkum v této oblasti, mimo jiné v zájmu podrobnějšího zkoumání mnohočetných vlivů změny klimatu na kulturní dědictví a vývoje opatření, kterými bychom těmto vlivům čelili;

67.    vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby navázaly na iniciativu „Ohrožená místa“, kterou zahájila síť Europa Nostra společně s Evropskou investiční bankou, a to tak, že budou zjišťovat další případy ohroženého evropského dědictví, vytvářet akční plány a hledat možné zdroje financování; zdůrazňuje, že rozvíjení této iniciativy je jedním ze způsobů, jak přilákat investice ze soukromé sféry na rozvoj kulturního dědictví;

68.    vyzývá Komisi, aby lépe koordinovala a podporovala úsilí členských států v boji proti krádežím, pašování a nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím v EU i mimo ni; žádá o navrácení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členských států;

69.    připomíná význam ochrany a zachování kulturního dědictví, a to nejen před vlivem času, ale i před vandalismem a rabováním; poukazuje na to, že mnoha archeologickým nalezištím stále hrozí rabování organizovanými skupinami, což se týká zejména nalezišť nacházejících se pod vodou, kde je dohled ze strany úředních orgánů komplikovaný; v této souvislosti žádá, aby členské státy EU účinněji spolupracovaly při vyhledávání a navracení kulturních statků a předcházení nezákonnému obchodování s nimi;

70.    zdůrazňuje, že kulturní dědictví sehrává významnou úlohu ve vnějších vztazích Unie prostřednictvím politického dialogu a spolupráce se třetími zeměmi, a vyzývá členské státy, Komisi a Radu, aby oživily kulturní diplomacii; poukazuje v této souvislosti na potenciál projektů interdisciplinárního výzkumu v oblasti zachování kulturního dědictví, do nichž jsou zapojeny členské státy EU a třetí země;

71.    vyzývá členské státy, EU a mezinárodní společenství, aby se pevně zavázaly k prevenci, ochraně, dokumentaci a obnově kulturního dědictví EU a třetích zemí v případech, kdy je záměrně ohrožováno a poškozováno v důsledku války a narušování kulturní a náboženské identity, a to i v rámci spolupráce s mezinárodními organizacemi, jako je Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního dědictví (ICCROM), Mezinárodní komitét Modrého štítu (ICBS), s civilními a vojenskými orgány, kulturními institucemi a profesními sdruženími;

72.    vybízí k přijetí mezinárodních dohod, které zamezí nedovolenému obchodování s kulturním dědictvím na území EU; poukazuje na to, že EU by měla spolu s OSN a UNESCO bránit ohrožené kulturní dědictví a bojovat proti rabování a ničení kulturních předmětů v oblastech konfliktu;

73.    upozorňuje na možnosti, které skýtá know-how dostupné v EU, pokud jde o zachování kulturních artefaktů poškozených nebo zničených v důsledku terorismu a války;

74.    podporuje vytváření nadnárodních produktů kulturního cestovního ruchu, které odrážejí společné evropské hodnoty a odkaz; vyzývá Komisi, aby usilovala o širší spolupráci s členskými státy a dalšími organizacemi, které vymezují politiku v oblasti kultury a cestovního ruchu, jako je např. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) a UNESCO, a aby pokračovala ve spolufinancování a podpoře přeshraničních regionálních projektů a v úzké spolupráci s Radou Evropy spolufinancovala a podporovala evropské kulturní trasy, které jsou nejlepším příkladem nadnárodních tematických projektů cestovního ruchu v celoevropském měřítku;

75.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 221.

(2)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.

(3)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.

(4)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 104.

(5)

Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1.

(6)

Úř. věst. L 175, 27.6.2013, s. 1.

(7)

Schválená Výborem ministrů Rady Evropy dne 13. října 2005; připravená k podpisu členských států ve Faru (Portugalsko) dne 27. října 2005; vstoupila v platnost dnem 1. června 2011.

(8)

Úř. věst. C 183, 14.6.2014, s. 36.

(9)

Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

(10)

Úř. věst. L 283, 29.10.2011, s. 39.

(11)

Benátská charta přijatá ICOMOS (Mezinárodní rada památek a sídel) v roce 1965; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1985; Granadská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 1992.

(12)

Viz: Čl. 3 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1301/2013 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Neexistuje jednotná definice pojmu „kulturní dědictví“, ale řada formálních definic, které je třeba chápat v kontextu, do nějž patří. Pro účely této zprávy se pojmem „kulturní dědictví“ myslí hmotné kulturní dědictví (movité, nemovité a nacházející se pod vodou), nehmotné kulturní dědictví (ústní tradice, scénické umění, rituály) a digitální kulturní dědictví.

Na jedné straně vznikla tato zpráva na základě nejnovějších politických dokumentů vydaných na téma kulturního dědictví (1)a shrnuje hlavní body veřejné diskuse na toto téma. Na straně druhé zpráva zohlednila závěry veřejného slyšení na téma „Integrovaný přístup ke kulturnímu dědictví v Evropě: současná situace a výhledy“ uspořádaného výborem CULT dne 2. prosince 2014. Zpráva rovněž shromáždila příspěvky z daného odvětví a od zúčastněných stran, aby mohla identifikovat hlavní problémy v této oblasti a předložit konkrétní návrhy k jejich řešení.

A. Integrovaný přístup ke kulturnímu dědictví v praxi

Jak sdělení Evropské komise, tak závěry posledních dvou předsednictví Rady poukazují na potřebu integrovaného přístupu ke kulturnímu dědictví. Nicméně aby mohlo být toto doporučení politiky uplatněno v praxi, je třeba podniknout několik praktických kroků.

Na úrovni evropských orgánů spadají záležitosti týkající se kulturního dědictví pod několik GŘ v rámci Evropské komise. Jejich činnost se tudíž vzájemně doplňuje, a proto je důležité, aby zlepšily vzájemnou spolupráci v této oblasti a koordinovaly své činnosti, které se týkají kulturního dědictví či je ovlivňují.

Evropské finanční prostředky na kulturní dědictví jsou navíc k dispozici v rámci několika programů EU. Jedná se například o tyto programy: Kreativní Evropa, Horizont 2020, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova atd. Veškeré informace týkající se těchto možností financování jsou veřejně k dispozici, ale jsou roztroušeny na mnoha internetových stránkách, prezentovány velmi technokraticky a přeloženy pouze do některých úředních jazyků EU. Je proto nutné tyto informace lépe sdělit potenciálním příjemcům. Tato zpráva proto požaduje zřízení jednotného portálu EU věnovaného kulturnímu dědictví, který by shromažďoval informace o všech programech EU financujících kulturní dědictví a byl by rozdělen do tří hlavních oddílů: možnosti financování kulturního dědictví, databáze obsahující příklady osvědčených postupů a excelence v oblasti kulturního dědictví a příslušné odkazy a zprávy a odkazy týkající se akcí, událostí a vývoje politik v oblasti kulturního dědictví.

Toto obnovené odhodlání EU pečovat o kulturní dědictví by bylo ideálně vyjádřeno zřízením Evropského roku věnovaného kulturnímu dědictví. Pokud by byla tato iniciativa řádně naplánována, mohla by výrazně podpořit oblast kulturního dědictví a ukázat jeho neuvěřitelný potenciál. Aby měl Evropský rok kulturního dědictví skutečný dopad, musel by mít odpovídající rozpočet a pořádané aktivity by musely dále pokračovat v členských státech.

B. Přeměnit problémy tohoto odvětví na nové příležitosti

Během fáze konzultací v rámci této zprávy přednesli pracovníci a odborníci z odvětví kulturního dědictví a další etablované zainteresované strany mnoho konkrétních problémů. Zpráva se proto snaží nabídnout řadu možných řešení hlavních překážek, které v současné době brání oblasti kulturního dědictví, aby využila svůj plný potenciál.

Jako vždy řada problémů souvisí s financováním, konkrétně se strukturálními fondy přidělovanými na projekty regionálního rozvoje, které zahrnují památky kulturního dědictví. V některých případech nebyla věnována dostatečná pozornost kvalitě restauračních prací a to vedlo ke ztrátě kulturní hodnoty dané památky. Proto je třeba klást mnohem větší důraz na kvalitu restauračního projektu, na nutnost zaměstnat v takových projektech kvalifikované pracovníky a na celkový mechanismus kontroly kvality, aby se předešlo nenapravitelným ztrátám. To vše by mělo být v souladu s mezinárodně uznávanými standardy restauračních prací, jak jsou uvedeny v Benátské chartě a v Granadské úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy. Zpráva rovněž naléhavě vyzývá Komisi, aby znovu zvážila strop ve výši 5 milionů EUR nastavený pro projekty kulturní [...] infrastruktury v malém měřítku, na základě žádostí od členských států a s ohledem na očekávané náklady, které vzniknou u řádně vedeného restauračního projektu.

Další důležitá žádost uvedená v této zprávě se týká vývoje právních nástrojů pro alternativní modely správy. Je všeobecně uznáváno, že do činností souvisejících se zachováním a propagací kulturního dědictví je třeba více zapojit místní komunity, občanskou společnost a soukromý sektor. Po celé EU již existuje řada příkladů vysoce účinných iniciativ se zapojením komunit nebo podniků veřejného a soukromého sektoru, ale ne všechny členské státy mají zákonná ustanovení umožňující tyto alternativní modely. Zpráva tudíž podporuje myšlenku dalšího využití možností participativní správy za předpokladu, že bude zaveden mechanismus kontroly kvality na všech úrovních a že členské státy zajistí právní nástroje.

Zvláštní pozornost by rovněž měla být věnována otázce digitalizace kulturního dědictví. Ačkoliv je digitalizace pouhým nástrojem, pomáhá uchovávat naši minulost a skýtá řadu možností pro výzkum, tvorbu pracovních míst a ekonomický rozvoj.

Zpráva rovněž předkládá konkrétní doporučení z hlediska odborného vzdělávání, dovedností a mobility pracovníků v oblasti kulturního dědictví a přístupu mladých pracovníků z tohoto oboru na pracovní trh v odvětví kultury.

C. Ekonomický potenciál kulturního dědictví

Může se zdát, že pojmy „kultura“ a „ekonomika“ patří do dvou zcela odlišných světů, ale oblast kulturního dědictví má ve skutečnosti obrovský ekonomický potenciál.

Z hlediska evropské veřejné politiky však zřejmě není prioritou, jelikož ani strategie Evropa 2020, ani nedávný Junckerův investiční plán pro Evropu se jasně nezmiňují o kultuře, a už vůbec ne o kulturním dědictví. Je nejvyšší čas, aby se kultura posunula na prioritnější místo v našem politickém programu a abychom uznali její skutečnou hodnotu z hlediska ekonomického růstu a tvorby pracovních míst. Kromě toho potřebujeme řádně vypracované statistiky, které pokryjí široké spektrum dovedností a pracovních míst souvisejících s kulturou obecně, a zejména s kulturním dědictvím. V současné době tomu tak není, jelikož tradiční systémy sběru údajů zohledňují pouze část souvisejících dovedností a pracovních míst. Z tohoto důvodu zpráva požaduje, aby se na statistiky související s kulturou uplatňoval širší rámec.

D. Kulturní dědictví v ostatních oblastech politiky

Existuje několik oblastí politik, které zahrnují aspekty související s kulturním dědictví, a my to musíme vzít v úvahu, abychom vyvinuli skutečně integrovaný přístup.

Kulturní dědictví například představuje úžasné prostředí pro vědecký výzkum v oblasti restaurování a zachovávání památek a mohlo by případně fungovat jako „inkubátor inovací“ a přitom využít stávající možnosti financování v této oblasti.

Památky kulturního dědictví mohou také sloužit jako „motor“ regionálního rozvoje a cestovního ruchu. Existuje řada podobných příkladů po celé Evropě a zpravodaj vybízí členské státy, které „nevyužívají“ plný potenciál svých památek kulturního dědictví, aby tak učinily odpovědným způsobem, s cílem podpořit místní ekonomiku a zvýšit celkovou přitažlivost daného regionu.

Kultura musí také sehrávat významnější roli v rámci vnějších vztahů EU. Kultura je jedním z nejdůležitějších aktiv, která v Evropě máme, a stávající politiky a programy stále poskytují prostor pro zlepšení.

Závěr

Kulturní dědictví je tichým svědkem naší staleté historie, tvořivosti a bojů. Je jedním z pilířů evropské kultury a naším společným odkazem pro příští generace. Proto by veřejná politika v oblasti kulturního dědictví měla vzít v úvahu dva pohledy: skutečnost, že kulturní dědictví může být významným zdrojem pracovních míst a příjmů, které v současném ekonomickém kontextu musíme zohledňovat, a že kulturní dědictví má i nadále především kulturní hodnotu. Ideální integrovaná strategie kulturního dědictví by měla vzít v úvahu obě strany této mince a spojit potřebu okamžitého růstu a tvorby pracovních míst s pochopením toho, že kulturní dědictví je dlouhodobým zdrojem, který potřebuje plán udržitelného rozvoje.

(1)

Sdělení Komise ze dne 22. července 2014 nazvané „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“ (COM(2014)0477), závěry Rady ze dne 21. května 2014 o kulturním dědictví jako strategickém zdroji pro udržitelný rozvoj Evropy, závěry Rady ze dne 12. listopadu 2014 o participativní správě kulturního dědictví a stanovisko Výboru regionů z listopadu 2014 týkající se sdělení Komise nazvaného „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“.


STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch (7.5.2015)

pro Výbor pro kulturu a vzdělávání

na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu

(2014/2149(INI))

Navrhovatel: Miltiadis Kyrkos

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro kulturu a vzdělávání jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že Evropa je díky svému bohatému kulturnímu, uměleckému, náboženskému a historickému dědictví, přírodnímu bohatství, geografickému umístění, rozmanitosti krajiny a přitažlivosti životního stylu hlavní světovou destinací cestovního ruchu a že kulturní cestovní ruch tvoří přibližně 40 % evropského cestovního ruchu;

2.  zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch významně přispívá k tomu, abychom naše kulturní dědictví chránili a uvědomovali si jeho hodnotu; toto kulturní dědictví je tvořeno nejen hmotnými a krajinnými památkami, ale rovněž nehmotným dědictvím, jako jsou jazyky a náboženské a kulinární tradice;

3.  poukazuje na to, že kulturní dědictví a cestovní ruch se navzájem podporují, neboť kulturní dědictví na jedné straně vytváří významné příjmy pro odvětví cestovního ruchu a na druhé straně je cestovní ruch prospěšný pro kulturu, protože vytváří pobídky k tomu, aby byly kulturní statky zpřístupňovány a chráněny, a vytváří příjmy nezbytné pro jejich zachování;

4.  dává jasný politický signál, že evropská rozmanitost a multikulturalismus nabízejí obrovský potenciál pro rozvoj všech forem tematického cestovního ruchu a pro koordinovanou podporu diverzifikovaného cestovního ruchu a kulturních výměn; zdůrazňuje, že programy kulturního cestovního ruchu musí být vždy založeny na evropské rozmanitosti, autentičnosti, udržitelnosti, plné dostupnosti a vysoké kvalitě;

5.  bere na vědomí 13. evropské fórum cestovního ruchu konané ve dnech 30. a 31. října 2014 v Neapoli, na němž byl zdůrazněn význam součinnosti mezi cestovním ruchem a kulturou a jejich přínos k hospodářskému růstu a zaměstnanosti;

6.  zdůrazňuje, že jednotný přístup zaměřený na zachování, podporu a zdůrazňování hodnoty hmotného i nehmotného kulturního dědictví je významnou hybnou silou inkluzivního místního, regionálního, městského a venkovského rozvoje a přispívá k posílení udržitelného kulturního cestovního ruchu a k omezení sezónních vlivů; zejména:

a)  upozorňuje na potřebu aktivně spolupracovat s místními obyvateli a se zainteresovanými subjekty soukromého sektoru;

b)  poukazuje na to, že je třeba přizpůsobit nové dovednosti a profesní profily v kulturním odvětví evropské klasifikaci dovedností, kvalifikací a povolání (ESCO);

c)  podporuje digitalizaci kulturních obsahů a jejich zpřístupnění na internetu s cílem oslovit širokou veřejnost a více zapojit mládež;

d)  je pro přijetí strategického přístupu k výzkumu a inovacím, šíření znalostí a inteligentním specializacím;

7.  zdůrazňuje, že kultura a kulturní dědictví mají velký význam na místní, vnitrostátní i celoevropské úrovni, neboť podporují obchodní inovace, a poukazuje také na význam rozvoje hospodářských činností spojených s cestovním ruchem, zejména poskytování služeb pro návštěvníky ve střediscích cestovního ruchu a poskytování široké palety služeb pokrývajících celé toto odvětví; poukazuje na to, že ochrana, rozvoj a propagace kulturního dědictví mají zásadní význam pro řadu odvětví, zejména pro cestovní ruch;

8.  zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch napomáhá místní produkci, vytváří podněty k rozvoji podnikání, zvyšuje spotřebitelskou poptávku v odvětví cestovního ruchu, maximalizuje domácí přidanou hodnotu a tím přispívá k rozkvětu místního hospodářství;

9.  poukazuje na potenciál rozvoje kulturního cestovního ruchu ve venkovských, ostrovních, pobřežních a horských oblastech, které nabízejí dosud neporušenou přírodu a krajinu, regionální nebo minoritní jazyky a nářečí, tradiční kulturu (tradiční lidové umění, kroje, řemesla, místní slavnosti, kulturu mobility, gastronomické tradice), místní řemeslné výrobky a služby, autentičnost, průmyslové a zemědělské dědictví a kulturní dědictví národnostních menšin; zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch v těchto regionech přispívá ke zpestření tradičních hospodářských činností a vytváří pro místní obyvatele pobídky k tomu, aby setrvali v regionu, čímž brání vylidňování, opouštění mnoha hodnotných kulturních památek a jejich úpadku a předchází vymírání tradic a zvyků; vyzývá členské státy, aby rozvíjely udržitelnou intermodální infrastrukturu a zlepšovaly přeshraniční propojení – včetně rozvoje nových informačních a komunikačních technologií, jako jsou systémy pro integrované plánování cest a rezervace jízdenek a letenek – jako prostředek ke zvyšování atraktivity a dostupnosti turistických destinací leteckou, námořní, silniční či železniční dopravou, zejména pokud jsou to destinace menší či vzdálenější;

10. zdůrazňuje, že rozvoj nových vnitrozemských vodních cest a multimodálních spojení může rozhodujícím způsobem přispět k udržitelnému rozvoji kulturního cestovního ruchu;

11. vyzývá Komisi a členské státy, aby ve vzájemné koordinaci provedly kroky s cílem vytvořit politiku zaměřenou na zvýšení přitažlivosti venkovského cestovního ruchu, přičemž je nutné mít na paměti, že se jedná o hnací sílu rozvoje ve vnitrozemských a venkovských oblastech; požaduje, aby orgány EU vytvořily vazby mezi kulturním dědictvím a místními komunitami s cílem těžit ze zapojení místních zainteresovaných subjektů ve venkovských a odlehlých oblastech; zastává názor, že by měl být kladen zvláštní důraz na vzdělávání a finanční podporu v oblasti zachování kulturního dědictví s ohledem na to, že rozvoj kulturního cestovního ruchu ve venkovských oblastech rovněž podporuje odklon od masového cestovního ruchu;

12. zdůrazňuje, že regionální rozvoj kulturního cestovního ruchu v členských státech EU vyžaduje, aby byly v zájmu zajištění klíčových základních služeb zahájeny programy investic do infrastruktury;

13. je znepokojen skutečností, že správní a rozpočtové zdroje EU pro toto odvětví nejsou přiměřené; zdůrazňuje, že v rámci regionální politiky se v důsledku změn operačních programů dále snížila podpora politik zaměřených na kulturní dědictví;

14. poukazuje na to, že kulturní struktury často nejsou součástí tržní ekonomiky, v mnoha případech fungují jako sdružení nebo na principu dobrovolnosti a jejich veřejné financování se v důsledku hospodářské krize drasticky snížilo; žádá Komisi, aby předložila návrhy na zvýšení účasti soukromého kapitálu na projektech týkajících se kulturního dědictví, ať už v jakékoli formě (sponzoring nebo jiná forma);

15. poukazuje na to, že na všech úrovních, tj. na mezinárodní, vnitrostátní, regionální i místní úrovni, by měl být přijat integrovaný a koordinovaný přístup, do kterého budou zapojeny všechny zúčastněné strany a místní komunity, a v zájmu plného využití kulturního bohatství by se měl podpořit rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru;

16. vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily celoevropský dialog mezi tvůrci politik na všech správních úrovních, společně s kulturním a tvůrčím odvětvím, sítěmi operátorů cestovního ruchu, partnerstvími subjektů soukromého a veřejného sektoru a s nevládními organizacemi;

17. vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby nadále spolupracovaly na všech příslušných úrovních při provádění opatření na podporu kulturního dědictví a kulturního cestovního ruchu uvedených ve sdělení Komise „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ ze dne 30. června 2010 (COM(2010)0352

18. vyzývá Komisi, aby výše uvedené sdělení ze dne 30. června 2010 přezkoumala;

19. je přesvědčen o tom, že vytvoření a propagace „značky Evropa“ výrazně přispěje k úspěchu Evropy jako celosvětové turistické destinace číslo jedna a zejména k propagaci evropského kulturního dědictví; vyzývá proto orgány členských států, aby spolupracovaly s Komisí a usilovaly o doplnění této značky na vnitrostátní a regionální úrovni a aby při významných mezinárodních akcích a předních veletrzích­ cestovního ruchu společně propagovaly Evropu jako soubor špičkových­ destinací cestovního ruchu;

20. podporuje vytváření nadnárodních produktů kulturního cestovního ruchu, které odrážejí společné evropské hodnoty a odkaz; vyzývá Komisi, aby usilovala o širší spolupráci s členskými státy a dalšími organizacemi, které vymezují politiku v oblasti kultury a cestovního ruchu, jako je např. Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), a aby pokračovala ve spolufinancování a podpoře přeshraničních regionálních projektů a v úzké spolupráci s Radou Evropy spolufinancovala a podporovala evropské kulturní trasy, které jsou nejlepším příkladem nadnárodních tematických projektů cestovního ruchu v celoevropském měřítku;

21. dále zdůrazňuje důležitost rozvoje meziregionálních a přeshraničních produktů a služeb cestovního ruchu zakládajících se na koordinované činnosti, aby bylo možné co nejlépe využít součinností, ušetřit zdroje a posilovat a rozvíjet společnou kulturní identitu a konkurenceschopnost celého regionu; vyzývá členské státy a Komisi, aby tento proces podpořily;

22. zdůrazňuje význam gastronomického dědictví, které musí být chráněno a podporováno; má za to, že zdroje přidělené na tuto oblast lze optimalizovat vzájemnou interakcí s dalšími politikami Unie, jako je například společná zemědělská politika či politika ochrany spotřebitele;

23. vyzývá Komisi a členské státy, aby aktivně usilovaly o maximální využití evropského podmořského kulturního dědictví, a zejména aby zřídily trasu evropského podmořského kulturního dědictví, která by umožňovala, aby vraky lodí a potopená města byly vystaveny v muzeích či aby se z nich muzea stala;

24. podporuje vznik iniciativ, které prezentují společné evropské dědictví, zvyšující viditelnost kulturních památek a mají významný dopad na místní a regionální úrovni, jako jsou evropské cyklostezky nebo poutní cesty, panoramatické vlaky, evropské turistické železniční trati (díky obnově starých tratí a nádraží), evropská hlavní města kultury, evropská hlavní města sportu, síť Europa Nostra, síť Natura 2000, označení „evropské dědictví“, dny evropského dědictví a cena Evropské unie pro kulturní dědictví; vyzývá k propagaci a podpoře kulturního cestovního ruchu mládeže; má v úmyslu podporovat iniciativy, které aktivně zapojují mladé lidi, jako je např. iniciativa evropská hlavní města mládeže;

25. vítá významný úspěch evropských hlavních měst kultury; vyzývá, aby tato města byla propojena v rámci sítě za účelem širšího zaměření na dotčené oblasti a výměny zkušeností a osvědčených postupů, a rovněž i v zájmu poskytnutí pomoci budoucím kandidátským městům a pomoci při pořádání významných událostí a zvláštních akcí;

26. vítá nové iniciativy, jako je evropský rok kulturního dědictví, které zvyšují povědomí o nutnosti chránit evropské hmotné a nehmotné kulturní dědictví; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby ve větším rozsahu podporovaly evropské průmyslové dědictví jako součást společného kulturního zájmu, neboť jeho potenciál dosud nebyl v dostatečné míře využit;

27. vyzývá Komisi, aby členské státy a nejdůležitější hospodářské subjekty působící v tomto odvětví lépe informovala o tom, že je třeba zlepšit přístupnost a dostupnost evropských kulturních památek, ze zvláštním zaměřením na osoby se zdravotním postižením nebo sníženou schopností pohybu, mladé lidi, seniory a rodiny s nízkými příjmy;

28. poukazuje na to, že je důležité, aby byl cestovní ruch udržitelný a odpovědný z ekologického i hospodářského hlediska, a vyjadřuje přesvědčení, že opatření EU by sice měla v první řadě podporovat prosperitu cestovního ruchu v Evropě, avšak musí také reagovat na obavy z možných negativních vlivů strukturálních změn způsobených cestovním ruchem a zohledňovat rizika, jež pro kulturní dědictví představuje masový cestovní ruch; zastává názor, že EU musí společně s členskými státy a místními zainteresovanými stranami vypracovat pokyny, jejichž cílem je omezit škodlivé dopady masového cestovního ruchu na odlehlé regiony, včetně nejvzdálenějších a ostrovních regionů EU, zejména během hlavní sezony;

29. připomíná význam ochrany a zachování kulturního dědictví, a to nejen před zubem času, ale i před vandalismem a rabováním; poukazuje na to, že mnoha archeologickým nalezištím stále hrozí rabování organizovanými lovci archeologických památek, což se týká zejména nalezišť, která se nacházejí pod vodou, kde je dohled ze strany úředních orgánů komplikovaný; v této souvislosti žádá, aby členské státy EU účinněji spolupracovaly při identifikaci a navracení kulturních statků a předcházení nezákonnému obchodování s nimi;

30. vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby dále rozvíjely iniciativu „ohrožená místa“, kterou zahájila síť Europa Nostra ve spojení s Evropskou investiční bankou, a to tak, že budou zjišťovat další případy ohroženého evropského dědictví, vytvářet akční plány a hledat možné zdroje financování; zdůrazňuje, že rozvíjení této iniciativy je jedním ze způsobů, jak přilákat investice do rozvoje kulturního dědictví ze soukromé sféry;

31. zdůrazňuje, že v odvětví cestovního ruchu existuje značný potenciál k rozvoji podnikatelské činnosti a participativního přístupu, zejména u malých a středních podniků v tomto odvětví, ale rovněž u začínajících podniků, neziskového sektoru a dalších organizací, které přispívají k zachování, ochraně a podpoře evropského kulturního dědictví; zdůrazňuje, že kromě kulturních statků jsou klíčovými faktory úspěchu a konkurenceschopnosti evropského odvětví cestovního ruchu také kvalita služeb, profesní dovednosti na vysoké úrovni a zejména dobře vyškolení odborníci v tomto oboru; zdůrazňuje, že nezbytným faktorem pro přiblížení kulturního dědictví lidem je výzkum, inovace a nové technologie, zejména v oblasti telekomunikací; rovněž se domnívá, že v zájmu konkurenceschopnosti malých a středních podniků by se měla odstranit zbytečná zátěž, která je na ně kladena, a měly by být přezkoumány právní předpisy, které mají na malé a střední podniky v cestovním ruchu negativní dopad;

32. zastává názor, že hospodářská krize připravila jedno z odvětví, která byla nejsilněji postižena škrty, o finanční prostředky, což vedlo k opuštění a zanedbávání mnoha kulturních památek, které upadly v zapomnění, a způsobilo škody pro společnost i odvětví cestovního ruchu; vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny zúčastněné strany, jako jsou malé a střední podniky a organizace občanské společnosti na státní, regionální a místní úrovni, budou mít snazší přístup k informacím o evropském financování pro účely ochrany a propagace kulturního cestovního ruchu a že tyto informace budou poskytovány v úředních jazycích EU, a aby dosáhla dalšího zjednodušení administrativních postupů pro přímý přístup k těmto prostředkům, zejména pro malé a střední podniky, které představují většinu podniků v odvětví cestovního ruchu; vyzývá Komisi, aby zajistila plnou transparentnost při používání těchto prostředků; žádá Komisi, aby zaujala otevřenější přístup ke schvalování operačních programů na podporu kulturního dědictví prostřednictvím integrovaných opatření; vyzývá Komisi, aby přijala opatření ke snížení administrativní zátěže prostřednictvím vhodného regulačního prostředí, čímž by se zvýšil počet podniků v odvětví cestovního ruchu, především malých a středních podniků a začínajících podniků;

33. poukazuje na to, že je možné se více zaměřit na kulturní cestovní ruch při vytváření makroregionálních strategií, které by byly navrženy tak, aby učinily kulturní cestovní ruch nedílnou součástí strategického rámce pro evropskou spolupráci;

34. podporuje Komisi v její iniciativě k digitalizaci bohatého kulturního dědictví Evropy, která je důležitým příspěvkem k propagaci jejího jedinečného kulturního bohatství ve světě, a žádá, aby se provedla i na místní úrovni, což by prospělo malým podnikům; zdůrazňuje významnou úlohu knihovních a archivních zdrojů pro uchovávání, propagaci a zpřístupňování fyzického a digitálního kulturního dědictví v Evropě; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy při vyhledávání a digitalizaci evropského světového dědictví UNESCO, ať už jde o hmotné či nehmotné památky, s cílem zpřístupnit tyto památky na stránkách visiteurope.com;

35. zdůrazňuje, že propagace dědictví rovněž vyžaduje reakci na nový životní styl našich spoluobčanů, a proto vyzývá Komisi, aby se v této souvislosti zabývala komplexní strategií pro digitální komunikaci, která by upozorňovala na její iniciativy a podporovala by projekty v oblasti kultury, které propojují kulturní dědictví s moderními prvky (např. využíváním nových technologií v muzejních oblastech);

36. zdůrazňuje význam a specifický charakter kulturního cestovního ruchu jako nedílné součásti vzdělávání a programů celoživotního učení EU, jako je Erasmus+; zdůrazňuje, že kulturní cestovní ruch je určen velmi širokému spektru účastníků, a musí být proto přizpůsoben vzdělávacím a kulturním potřebám různých věkových skupin, od dětí až po seniory;

37. doporučuje Komisi, aby zřídila jednotný portál EU věnovaný kulturnímu dědictví, na němž by byly uvedeny informace o všech programech EU financujících kulturní dědictví; soudí, že po spuštění portálu by měla následovat propagační kampaň ve všech členských státech, aby se potenciální příjemci dozvěděli o jeho existenci;

38. doporučuje přijetí jednotné, zjednodušené komunikační strategie, jejímž cílem by bylo ukázat Evropu jako jedinečnou destinaci, a vítá proto iniciativu „Destinace Evropa 2020“, v jejímž rámci má být vytvořen evropský portál odkazující na internetové stránky jednotlivých členských států; dále doporučuje, aby byly vytvořeny mnohojazyčné portály pro místní destinace nacházející se mimo velká města a aby byly zviditelněny produkty zahrnující kulturní a průmyslové bohatství;

39. navrhuje Evropské komisi, aby propagovala evropský program pro mladé podnikatele, který může být i mechanismem pro financování kulturního dědictví.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.5.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Lucy Anderson, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Deirdre Clune, Michael Cramer, Luis de Grandes Pascual, Andor Deli, Karima Delli, Isabella De Monte, Ismail Ertug, Jacqueline Foster, Dieter-Lebrecht Koch, Merja Kyllönen, Miltiadis Kyrkos, Bogusław Liberadzki, Peter Lundgren, Cláudia Monteiro de Aguiar, Renaud Muselier, Jens Nilsson, Markus Pieper, Salvatore Domenico Pogliese, Tomasz Piotr Poręba, Gabriele Preuß, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Dominique Riquet, Massimiliano Salini, David-Maria Sassoli, Claudia Schmidt, Claudia Tapardel, Keith Taylor, Pavel Telička, István Ujhelyi, Peter van Dalen, Wim van de Camp, Janusz Zemke, Roberts Zīle, Kosma Złotowski, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Rosa D’Amato, Martina Dlabajová, Maria Grapini, Henna Virkkunen


STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (8.5.2015)

pro Výbor pro kulturu a vzdělávání

ke sdělení „Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu“

(2014/2149(INI))

Navrhovatel: Andrea Cozzolino

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro kulturu a vzdělávání jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že pokud jde o kulturní dědictví, je zapotřebí uplatňovat integrovaný přístup, existuje-li zájem na dosažení kulturního dialogu a vzájemného kulturního porozumění; je přesvědčen o tom, že takový přístup může vést k posílené sociální, hospodářské a územní soudržnosti a současně přispět k naplnění cílů stanovených ve strategii Evropa 2020;

2.  konstatuje, že projekty na posílení kulturního dědictví často představují příklady inovativních a udržitelných ekonomických aktivit, které mohou vytvářet pracovní místa a rozvíjet podnikatelské a výzkumné kapacity malých a středních podniků, které jsou hlavním motorem hospodářství EU; konstatuje, že kulturní dědictví je společným a veřejným statkem a má pozitivní vliv na sociální inovace, inteligentní, udržitelný a inkluzivní růst, konkurenceschopnost a vytváření pracovních míst; vyzývá proto Komisi, aby vybídla členské státy k investicím do kulturního dědictví a pomáhala chránit a zachovat regionální, národní a evropskou kulturní identitu;

3.  poukazuje na skutečnost, že propagace ochrany kulturního dědictví a jeho začlenění mezi produkty udržitelného cestovního ruchu pomůže přilákat lidi a pomůže posílit místní a regionální hospodářství; vyzývá Komisi, aby s ohledem na hospodářský význam kulturního dědictví a souvislost mezi kulturním dědictvím a udržitelným cestovním ruchem a rovněž ve světle nedávné iniciativy Evropského fondu pro strategické investice vytvořila komplexnější přístup k financování kulturního dědictví, např. rozvoje městské infrastruktury, standardizace a harmonizace nezbytné pro účely rekonstrukcí a výstavby a zachování památek a aby přitom měla na paměti, že rozmanitost a zvláštní charakteristiky historického dědictví vyžadují specifická řešení a metody;

4.  žádá Komisi, aby v Evropském fondu strategických investic (EFSI) a v revizi strategie Evropa 2020 upřednostnila projekty, i rozsáhlé, v oblasti podpory evropského kulturního dědictví, a to kvůli jejich potenciálu vytvářet pracovní místa ve všech regionech, zvláště pro mladé, a aby přispívala k sociální soudržnosti; poukazuje na řadu výhod spojených s investicemi do kulturního dědictví, které posilují vnitřní hodnotu evropského kulturního dědictví, a zdůrazňuje, že za účelem jejich financování je nutné upevnit partnerství veřejného a soukromého sektoru;

5.  vyzývá Komisi, aby v rámci EFSI posoudila možnost prosazování tematické investiční platformy s cílem přilákat veřejné a soukromé zdroje v oblasti aplikovaného výzkumu týkajícího se zachování a rozšiřování kulturního dědictví; dále poukazuje na to, že je nutné upevnit integrovaný přístup EFSI ke kulturnímu dědictví; zdůrazňuje proto význam vytvoření synergií mezi strukturálními fondy EU, rámcovými programy a dalšími zdroji, které má oblast kultury k dispozici; vyzývá Komisi, aby monitorovala a vedla činnost členských států při začleňování kulturního dědictví do místního a regionálního hospodářského rozvoje s cílem dosáhnout maximální účinnosti a účelnosti a aby Parlamentu podávala zprávy o investicích do kulturního dědictví a dosažených výsledcích;

6.  poukazuje na to, že ducha reformy nařízení o EFRR (Evropský fond pro regionální rozvoj), a zejména zásadu integrovaného financování lze v určitých případech zavést do praxe prostřednictvím podpory velkých projektů; je si však vědom nutnosti propagovat a podporovat také kulturní iniciativy malého rozsahu, které mají význam především pro místní rozvoj a mohou pomoci při zachovávání kulturního dědictví a podporovat místní a regionální rozvoj a socio-hospodářský růst obecně;

7.  za příklad výše uvedeného integrovaného financování a přínos k zachování jedinečnosti evropského kulturního dědictví pokládá realizaci velkých projektů, jak dokládá přímé a neustálé zapojení Komise do realizace těchto projektů a jejich kontroly; zdůrazňuje, že je nutné uznat jejich význam jakožto prvního kroku k propojení kultur a sjednocení evropských regionů;

8.  konstatuje, že čl. 3 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 1301/2013 odkazuje na financování kulturní infrastruktury „v malém měřítku“; oceňuje možnosti financování kulturních služeb v souladu s čl. 5 odst. 9 písm. a) téhož nařízení;

9.  bere na vědomí, že Komise ve fázi vyjednávání o regionálních operačních programech určila jako celkové náklady pro takové investiční projekty do infrastruktury 5 milionů EUR (pro místa na seznamu UNESCO 10 milionů EUR);

10. konstatuje, že toto určení výše nákladů, zejména proto, že odkazuje na celkové náklady, může značně omezit schopnost členských států financovat takové integrované projekty, které přispívají k zachování a posílení kulturního dědictví; zdůrazňuje ovšem, že projekty zaměřené na budování kulturních infrastruktur lze kombinovat s kulturními vzdělávacími programy (při plném využití digitalizace) a projekty pro malé a střední podniky apod., což by umožnilo, aby celková výše investic byla mnohem vyšší než 5 milionů EUR;

11. žádá Komisi, aby po konzultaci s členskými státy a regiony zvážila zvýšení částky 5 milionů EUR, neboť by mohla omezit schopnost členských států účelně používat finanční prostředky z EFRR; dále žádá Komisi, aby podporovala účinnou kombinaci různých prostředků na financování kulturních projektů a aby v případě konkrétních projektů, kdy investice do infrastruktury přesahují 5 milionů EUR, zavedla určitou flexibilitu;

12. zdůrazňuje, že projekty EFRR týkající se posílení kulturního dědictví jsou praktickým příkladem víceúrovňové správy a platného uplatňování zásady subsidiarity a představují důležitý prvek výdajů z EFRR; zdůrazňuje význam přeshraničních kulturních projektů, které přispívají ke zvyšování hospodářské a sociální soudržnosti a podporují začleňování osob do společnosti; vyzývá v této souvislosti k přijetí opatření, která by upevnila a zvýšila podporu financování na základě dohod o partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem;

13. konstatuje, že takové projekty často představují osvědčené postupy realizace integrovaných projektů v městských oblastech, které také přispívají k rozvoji městské agendy; zdůrazňuje městský rozměr evropských iniciativ týkajících se měst kultury, které přispívají k rozvoji kulturních sítí ve městech a z dlouhodobého hlediska podporují tvůrčí iniciativy, jako je zachování identity různých místních a regionálních kulturních tradic; dále vybízí k vytváření univerzálních turistických produktů založených na integrované strategii / plánu místního rozvoje a využívání nástrojů IKT, marketingu a dalších inovativních technik s cílem zviditelnit kulturní dědictví;

14. domnívá se, že GŘ pro vzdělávání a kulturu by mělo v rámci Evropského inovačního a technologického institutu vytvořit znalostní a inovační společenství, které by se věnovalo ochraně kulturního dědictví a které by přímo podporovalo ucelenou představu o výzkumu a inovacích;

15. vítá iniciativu Komise, která zamýšlí založit informační platformu „VALOR“ pro šíření výsledků realizovaných projektů, žádá ale Komisi, aby do této platformy zahrnula také příklady osvědčených postupů z projektů v oblasti posílení kulturního dědictví, které již byly realizovány prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj v programovém období 2000–2006 a 2007–2013; doporučuje, aby byla provedena odborná analýza specifických metod vkládání údajů do tohoto portálu; poukazuje na to, že je nutné vytvořit jednotnou databázi / jednotný portál EU, který by obsahoval informace o financovaných projektech kulturního dědictví v rámci všech programů a iniciativ EU a žádá Komisi, aby zavedla jednotnou databázi / jednotný portál EU s cílem informovat případné příjemce finančních prostředků o stávajících možnostech financování z evropských zdrojů;

16. domnívá se, že při uplatňování městských integrovaných a udržitelných strategií (článek 7 nařízení o EFRR č. 1301/2013) a strategií místního rozvoje se zapojením místních komunit (článek 32 nařízení o společných ustanoveních č. 1303/2013) by měly být posíleny politiky pro zachování dědictví (zejména politika týkající se historických center), měla by být uplatňována inteligentní specializace a rovněž úpravy bytového fondu v souladu s požadavky danými změnou klimatu a v neposlední řadě by měly být posíleny nástroje IKT a uplatňovány marketingové nástroje a inovativní techniky pro účely zviditelnění kulturního dědictví;

17. vyzývá Komisi, aby stanovila Evropský rok kulturního dědictví.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.5.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

37

1

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Pascal Arimont, José Blanco López, Franc Bogovič, Victor Boștinaru, Mercedes Bresso, Andrea Cozzolino, Rosa D’Amato, Tamás Deutsch, Anna Hedh, Krzysztof Hetman, Ivan Jakovčić, Marc Joulaud, Constanze Krehl, Martina Michels, Iskra Mihaylova, Andrey Novakov, Mirosław Piotrowski, Stanislav Polčák, Terry Reintke, Liliana Rodrigues, Fernando Ruas, Monika Smolková, Maria Spyraki, Olaf Stuger, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Ángela Vallina, Matthijs van Miltenburg, Lambert van Nistelrooij, Derek Vaughan, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Enrique Calvet Chambon, Josu Juaristi Abaunz, Ivana Maletić, Bronis Ropė, Marco Zullo

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Ulrike Trebesius


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

16.6.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

22

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Silvia Costa, Mircea Diaconu, Damian Drăghici, Jill Evans, Petra Kammerevert, Rikke Karlsson, Andrew Lewer, Svetoslav Hristov Malinov, Curzio Maltese, Fernando Maura Barandiarán, Luigi Morgano, Momchil Nekov, Michaela Šojdrová, Yana Toom, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Julie Ward, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Norbert Erdős, Mary Honeyball, Marc Joulaud, Ernest Maragall

Právní upozornění - Ochrana soukromí