Postup : 2014/2160(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0213/2015

Předložené texty :

A8-0213/2015

Rozpravy :

PV 08/10/2015 - 2
CRE 08/10/2015 - 2

Hlasování :

PV 08/10/2015 - 9.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0351

ZPRÁVA     
PDF 250kWORD 215k
25.6.2015
PE 549.388v02-00 A8-0213/2015

o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání

(2014/2160(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajka: Anna Záborská

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání

(2014/2160(INI))

Evropský parlament,

–       s ohledem na články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 10, 19 a 157 a 157 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–       s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)(1),

–       s ohledem na doporučení Komise ze dne 7. března 2014 týkající se posílení zásady rovného odměňování mužů a žen prostřednictvím transparentnosti,

–       s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2013 nazvané „Zpráva o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)“ (COM(2013)0861),

–       s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. září 2010 nazvané „Strategie pro rovnost žen a mužů 2010–2015“ (KOM(2010)0491),

–       s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2010 s názvem „Posílený závazek pro dosažení rovnosti žen a mužů: Charta žen“ (KOM(2010)0078),

–       s ohledem na Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (2011–2020), který přijala Rada dne 7. března 2011,

–       s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie založenou na článku 157 SFEU,

–       s ohledem na zprávu o ukazatelích rovnosti žen a mužů Evropského institutu pro rovnost žen a mužů;

–       s ohledem na ustanovení Úmluvy o práci na částečný úvazek, kterou v roce 1994 přijala Mezinárodní organizace práce (ILO) a podle níž mají státy do svých smluv o veřejných zakázkách začlenit pracovněprávní ustanovení, včetně ustanovení o stejné odměně,

–       s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce o rovnosti v odměňování z roku 1951,

–       s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, která byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 34/180 dne 18. prosince 1979,

–       s ohledem na zprávu Evropské agentury pro základní práva z prosince 2014 nazvanou „Být trans v Evropské unii“,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2013 o uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci(2),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci(3),

–       s ohledem na posouzení uplatňování směrnice 2006/54/ES v Evropské unii, které vypracovalo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby,

–       s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–       s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0213/2015),

A.     vzhledem k tomu, že rovné zacházení s muži i ženami je jednou z hlavních zásad práva EU;

B.     vzhledem k tomu, že podle práva EU je diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace zakázána;

C.     vzhledem k tomu, že ekonomická nezávislost je pro evropské občany, a to ženy i muže, nezbytným předpokladem k tomu, aby mohli mít vliv a mohli autenticky rozhodovat o svém životě;

D.     vzhledem k tomu, že směrnice 2006/54/ES výslovně odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, která stanovuje, že zásadu rovného zacházení s muži a ženami nelze omezit na zákaz diskriminace založené na tom, že osoba je jednoho či druhého pohlaví, ale že se vztahuje rovněž na diskriminaci plynoucí ze změny pohlaví určité osoby;

E.     vzhledem k tomu, že zásada stejné odměny byla ve Smlouvách zakotvena od samotného počátku v roce 1957; vzhledem k tomu, že zásada stejné odměny za rovnocennou práci je nyní uznána článkem 157 SFEU a včleněna do přepracovaného znění směrnice 2006/54/ES (dále jen „přepracované znění směrnice“);

F.     vzhledem k tomu, že účelem přepracovaného znění směrnice bylo upravit právní předpisy EU v této oblasti tak, aby byly konzistentnější a v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, a zjednodušit a aktualizovat příslušné právní předpisy členských států v oblasti rovnosti žen a mužů, a přispět tak ke zlepšení situace žen na trhu práce; vzhledem k tomu, že podíl žen ve vyšších řídících funcích ve společnostech provozujících činnost v EU byl v roce 2014 stále nižší než 18 %;

G.     vzhledem k tomu, že přepracované znění směrnice přineslo několik novinek, jako je zavedení zásady rovných příležitostí, definice nepřímé diskriminace a ochrana před diskriminací plynoucí ze změny pohlaví osoby, a výslovně odkazuje na sladění pracovního, soukromého a rodinného života; vzhledem k tomu, že hlavní výzvou pro všechny členské státy je správné uplatňování a prosazování předpisů o stejné odměně, jak je stanoveno ve směrnici 2006/54/ES, a vzhledem k tomu, že tyto novinky mají v členských státech i nadále velmi omezený dopad; vzhledem k tomu, že navzdory nezanedbatelnému množství právních předpisů, které platí již téměř 40 let, a navzdory přijatým opatřením a vynaloženým finančním prostředkům je pokrok v této oblasti nesmírně pomalý a rozdíly v odměňování žen a mužů, které v EU činí průměrně 16,4 %, stále přetrvávají, přičemž mezi členskými státy existují značné rozdíly;

H.     vzhledem k tomu, že v důsledku politiky pracovního trhu, která se snaží o zrušení zásady a praxe kolektivního vyjednávání, se kromě jiných faktorů mzda nyní častěji dohaduje individuálně, což vede k nedostatku informací a nedostatečné transparentnosti ve struktuře zaměstnaneckých mezd a k vytváření prostředí, kdy je genderová předpojatost a diskriminační struktura platů před zaměstnanci, příp. jejich zástupci i nadále skryta, a proto je nesmírně obtížné ji prokázat, což brání účinnému uplatňování zásady stejného odměňování za rovnocennou práci, kterou omezuje také nedostatek právní jistoty, pokud jde o pojem „práce stejné hodnoty“, a procesní překážky;

I.      vzhledem k tomu, že z větší rovnosti mužů a žen má prospěch ekonomika a vůbec celá společnost, a vzhledem k tomu, že vyrovnávání rozdílů v odměňování žen a mužů pomáhá snižovat chudobu a zvyšovat celoživotní výdělky žen a je velmi důležité z hlediska růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a hospodářského oživení;  vzhledem k tomu, že rozdíl v odměňování je ještě výraznější u žen s vícečetným znevýhodněním, např. u zdravotně postižených žen, příslušnic menšin a žen bez kvalifikace; vzhledem k tomu, že rodiny s jedním rodičem se mnohem častěji vyskytují v kategorii chudých pracujících a poměr rodičů samoživitelů je vyšší v případě žen, než v případě mužů; vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování mezi oběma pohlavími mají tudíž vážný dopad na životní podmínky a životní příležitosti mnoha evropských rodin;

J.      vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen je zpravidla nižší než míra zaměstnanosti mužů: v roce 2013 činila míra zaměstnanosti mužů v EU-28 69,4 % oproti 58,8 % v případě žen(4);

K.     vzhledem k tomu, že v oblasti zaměstnanosti žen bylo dosaženo malého pokroku, avšak míra profesní a odvětvové segregace žen a mužů zůstává u různých druhů práce relativně vysoká a některé profesní kategorie jsou obsazeny převážně ženami, přičemž tato odvětví a zaměstnání jsou nehledě na stávající rámec na úrovni EU a členských států zpravidla méně placena či hodnocena; vzhledem k tomu, že tato situace má vliv i na rozdíly v odměňování žen a mužů v průběhu života; vzhledem k tomu, že k rozdílům v odměňování přispívá rovněž vertikální segregace, při níž ženy představují většinu pracovníků pracujících na částečný úvazek a na hůře placených místech nebo zaujímají nižší pozice v hierarchii; vzhledem k tomu, že v důsledku horizontální a vertikální segregace dochází k vytváření překážek profesního rozvoje žen a k jejich menší viditelnosti a nižšímu zastoupení ve společenské a veřejné sféře a že tato segregace se jako taková podílí obecněji na prohlubování nerovností mezi pohlavími, a vzhledem k tomu, že překonání těchto různých typů segregace a docílení toho, aby větší počet žen dosáhl na vyšší pozice v organizační hierarchii, by mladým ženám a dívkám poskytlo pozitivní vzory;

L.     vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti je nižší ve venkovských oblastech a že mnoho žen kromě toho nepracuje na oficiálním trhu práce, pročež nejsou vedeny jako uchazečky o zaměstnání, ani započítány ve statistikách nezaměstnanosti, což působí specifické finanční a právní problémy, pokud jde o nárok na mateřskou dovolenou a pracovní neschopnost, nabývání důchodových práv i přístup k sociálnímu zabezpečení, ale také problémy v případě rozvodu; vzhledem k tomu, že venkovské oblasti jsou znevýhodněny nedostatkem kvalitních pracovních příležitostí;

M.    vzhledem k tomu, že posílení postavení žen a dívek skrze vzdělávání, zejména v oblasti přírodních věd, techniky, inženýrství a matematiky, a pobízení žen k tomu, aby se zapojily do programů odborné přípravy a celoživotního vzdělávání v nejrůznějších odvětvích, jsou důležitým prvkem podpory rovného zacházení a rovných příležitostí v zaměstnání; vzhledem k tomu, že schopnosti a dovednosti žen, stejně jako zaměstnání, kde ženy převažují, jsou často podceňovány, aniž by to bylo nutně podloženo objektivními kritérii;

N.     vzhledem k tomu, že směrnice 2006/54/ES stanovuje, že členské státy mohou za účelem zajištění plné a skutečné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě v praxi zachovat nebo přijmout opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení nevýhodám v profesní kariéře a pro jejich vyrovnávání(5);

O.     vzhledem k tomu, že mateřství a péče o děti, starší, nemocné nebo invalidní rodinné příslušníky a další závislé osoby představuje další práci, často na plný úvazek, kterou vykonávají téměř výhradně ženy; vzhledem k tomu, že tato práce je zřídkakdy placená a není společensky dostatečně ceněna, přestože má obrovský sociální význam, přispívá k sociálnímu blahobytu a lze ji měřit ekonomickými ukazateli, jako je HDP; vzhledem k tomu, že tato situace vede k prohlubování rozdílů v příjmech mezi ženami a muži a má negativní dopad na profesní dráhu žen kvůli době, kterou žena poskytující péči strávila mimo trh práce, nebo kvůli menšímu počtu odpracovaných hodin v důsledku práce na částečný úvazek, což ve svém důsledku vede také k vyšším rozdílům mezi důchodem mužů a žen; vzhledem k tomu, že dopad těchto skutečností na celoživotní výdělky se v jednotlivých členských státech liší v závislosti na úrovni podpory poskytované rodičům, včetně zajištění péče o děti, ať už na základě legislativních opatření nebo kolektivní smlouvy;

P.     vzhledem k tomu, že rozdíly v odměňování žen a mužů se po odchodu do důchodu dále prohlubují, takže rozdíly ve výši důchodů žen a mužů jsou podstatně vyšší než rozdíly v platech; vzhledem k tomu, že ženy dostávají v průměru o 39 % menší důchod než muži; vzhledem k tomu, že tato situace je způsobena sociálními a ekonomickými faktory, jako jsou profesně vysoce segregované trhy práce, podhodnocení práce žen, vyšší podíl žen pracujících na částečný úvazek, nižší hodinová mzda a menší počet odpracovaných let; vzhledem k tomu, že se tím zvyšuje riziko chudoby žen v důchodu; vzhledem k tomu, že více než třetina starších žen v EU nepobírá vůbec žádný důchod;

Q.     vzhledem k tomu, že některé kategorie žen jsou v oblasti zaměstnání a povolání ohroženy vícenásobnou diskriminací, např. ženy příslušející k etnickým menšinám, lesbické, bisexuální a transgenderové ženy, ženy samoživitelky, ženy se zdravotním postižením a starší ženy;

R.     vzhledem k tomu, že se v přepracovaném znění směrnice jasně uvádí, že jakékoli méně příznivé zacházení v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci; vzhledem k tomu, že se v něm také jednoznačně uvádí, že žena má po skončení mateřské dovolené nárok vrátit se na stejné nebo rovnocenné pracovní místo, a že toto její přepracované znění poskytuje mužům a ženám, kteří uplatňují své právo na rodičovskou dovolenou či dovolenou v případě osvojení dítěte, ochranu před propuštěním;

S.     vzhledem k tomu, že velmi důležitou roli při podpoře rovného zacházení a prosazování koncepce práce založené na stejném odměňování hrají sociální partneři (odborové svazy a zaměstnavatelé) a občanská společnost;

T.     vzhledem k tomu, že ve všech členských státech jsou zřízeny orgány pro rovné zacházení, ale jejich činnost a vliv se značně liší v závislosti na míře jejich nezávislosti a na tom, jaké mají pravomoce a zdroje; vzhledem k tomu, že orgány pro rovné zacházení by měly být při vykonávání svých úkolů dostatečně podporovány a posíleny, pokud jde o podporu, sledování a prosazování rovného zacházení, a to nezávisle a účinně;

U.     vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyzval Komisi, aby přezkoumala existující právní předpisy s cílem řešit rozdíly v odměňování žen a mužů; vzhledem k tomu, že odstranění těchto rozdílů by představovalo jeden ze způsobů, jak zvýšit zaměstnanost mezi ženami, čímž by se zlepšila situace mnoha evropských rodin, a zároveň snížit riziko chudoby žen, zejména v důchodovém věku;

V.     vzhledem k tomu, že odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů by představovalo jeden ze způsobů, jak splnit cíle strategie Evropa 2020, pokud jde o zaměstnanost a snižování chudoby, a jak zajistit volný pohyb pracovníků jakožto základní evropskou svobodu; vzhledem k tomu, že podle závěrů posouzení evropského přínosu(6) povede snížení rozdílu v platech žen a mužů o jeden procentní bod ke zvýšení hospodářského růstu o 0,1 %;

W.    vzhledem k tomu, že tradiční genderové role a stereotypy mají stále velký vliv na rozdělení práce v domácnosti, v oblasti vzdělávání, v profesním růstu, na pracovišti a ve společnosti obecně;

Celkové hodnocení

1.      konstatuje, že členské státy povětšinou uvedly své právní předpisy do souladu s právem EU(7); upozorňuje na to, že se ukázalo, že správné provedení ustanovení přepracovaného znění směrnice ve vnitrostátním právu samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byla směrnice uplatňována v plném rozsahu a účinně, a že rozdíly v odměňování mužů a žen stále přetrvávají a v důsledku krize ještě narůstají;

2.      s politováním konstatuje, že ačkoli měly členské státy ve svém právu provést pouze „podstatné změny“ z přepracovaného znění směrnice, bylo provedení směrnice ve vnitrostátním právu dostatečně jasné a správné pouze ve dvou členských státech, zatímco ve zbývajících 26 členských státech zůstávají některé aspekty stále nedořešené; poukazuje však na to, že nebylo jasně stanoveno, o které změny se jedná; zdůrazňuje, že úsilí Komise vynakládané na monitorování jejího provedení se nesetkalo zcela s úspěchem, pokud jde o zajištění jednotného přístupu a nezbytné pomoci, díky nimž by bylo možné směrnici účinně provádět na úrovni jednotlivých členských států;

3.      zdůrazňuje, že členské státy nevyužily příležitosti umožňující zjednodušit a modernizovat své právní předpisy o rovných příležitostech a rovném zacházení s ženami a muži v oblasti zaměstnání a povolání; upozorňuje, že od členských států se neočekává pouze provedení směrnice, ale také zajištění monitorování toho, jak je uplatňována zásada stejné odměny a jak jsou prosazovány veškeré dostupné prostředky nápravy diskriminace v této oblasti;

4.      s politováním konstatuje, že Komise doposud nepřijala legislativní iniciativu, k jejímuž předložení se zavázala minulý rok, s cílem podpořit a usnadnit účinné uplatňování zásady rovné odměny v praxi; vyzývá proto Komisi, aby zjistila nedostatky přepracovaného znění směrnice a urychleně vypracovala legislativní návrh, který by tuto směrnici nahradil a který by obsahoval ustanovení o účinnějších prostředcích dohledu nad provedením směrnice v právu členských států a nad jejím prosazováním;

5.      poukazuje dále na to, že strach přijít o zaměstnání vede k tomu, že mnoho žen se vzdalo možnosti sladit pracovní a rodinný život prostřednictvím kratšího pracovního dne nebo podobných ujednání, což ztížilo dosahování vyrovnaného rodinného života, a vedlo tudíž k dalšímu snížení míry porodnosti v některých členských státech; žádá Komisi, aby vyhodnotila tento trend a opatření, jež přijaly různé vlády s cílem bojovat proti tomuto fenoménu, a aby předložila opatření na omezení dopadů krize na rovné zacházení na pracovišti a na rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem;

Uplatňování ustanovení o stejném odměňování

6.      upozorňuje, že i když v posledních letech došlo k mírnému snížení rozdílů v míře zaměstnanosti a výši mezd mezi muži a ženami, nestalo se tak v důsledku zlepšení postavení žen, ale proto, že během hospodářské krize došlo k poklesu míry zaměstnanosti a výše mezd u mužů;

7.      zdůrazňuje, že v souladu s judikaturou Soudního dvora EU musí být zásada stejného odměňování dodržována ve všech složkách odměny poskytované mužům a ženám;

8.      připomíná, že je nutné vytvořit jasnou a harmonizovanou definici pojmů, jako jsou rozdíly v odměňování žen a mužů, rozdíly ve starobním důchodu žen a mužů, odměna, přímá a nepřímá diskriminace v odměňování a zejména „rovnocenná“ práce a práce stejné hodnoty, aby bylo možné provádět srovnávání na úrovni EU; domnívá se, že v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie by hodnota práce měla být posuzována a srovnávána na základě objektivních kritérií, např. požadavků na vzdělání, odbornou kvalifikaci a přípravu, dovedností, úsilí a odpovědnosti, vykonané práce a povahy příslušných úkolů; upozorňuje na to, že vzhledem k různým druhům pracovních smluv (a to jak rozdílů na základě zákonné úpravy, tak i rozdílů smluvní povahy) může současný způsob určování rozdílů v odměňování žen a mužů vést ke zkreslenému vnímání problematiky stejné odměny; vyzývá Komisi, aby analyzovala tyto možné zkreslující faktory a navrhla odpovídající řešení, včetně zavedení povinných auditů odměňování u společností kotovaných na burze v členských státech EU, s výjimkou malých a středních podniků, a možnosti sankcí v případě neplnění těchto povinností;

9.      vyzývá Komisi a členské státy, aby zmapovala používání stávajících systémů hodnocení a klasifikace práce, které se do značné míry liší; vyzývá Komisi, aby zavedla pokyny pro genderově neutrální systémy hodnocení a klasifikace práce, včetně konkrétních opatření, jako je poměrné zastoupení žen a mužů v hodnotících výborech, vytvoření genderově neutrálních popisů práce a hodnotících tabulek a vymezení jasných kritérií pro posuzování hodnoty práce; vyzývá členské státy, aby zavedly a využívaly jednoznačné a genderově neutrální systémy hodnocení a klasifikace práce vycházející z obecných pokynů vypracovaných Komisí, což jim umožní odhalovat nepřímou diskriminaci v odměňování spojenou s podceňováním hodnoty práce, kterou typicky vykonávají ženy;

10.    je i nadále přesvědčen, že systémy hodnocení a klasifikace práce by měly být pokud možno založeny na kolektivním vyjednávání;

11.    zdůrazňuje, že jasný a harmonizovaný systém klasifikace práce a větší transparentnost v oblasti mezd zlepší přístup ke spravedlnosti; bere na vědomí, že některé členské státy konkrétní opatření na zajištění transparentnosti v oblasti mezd už zavedly; upozorňuje na nepoměr mezi těmito opatřeními a bere na vědomí doporučení, které v roce 2014 k transparentnosti mezd vydala Komise, lituje však, že nejsou závazná; vyzývá členské státy, aby tato doporučení Komise aktivně uplatňovala na základě transparentnosti a pokračující pozitivní diskriminace prováděné prostřednictvím právních předpisů, protože se tento přístup ukázal jako úspěšný, a to tím, že by zavedly doporučená individuální opatření v oblasti transparentnosti mezd; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, jaký je skutečný dopad těchto doporučení, včetně povinnosti pravidelně informovat o průměrné odměně rozčleněné podle kategorií zaměstnanců či zastávané pozice a podle pohlaví; vyzývá Komisi, aby do svého nového legislativního návrhu začlenila opatření uvedená v doporučeních Komise z roku 2014, která se týkají transparentnosti mezd, rozdílů v odměňování žen a mužů a pravomocí orgánů zaručujících rovnost mezi muži a ženami; vyzývá členské státy, aby vyvíjely tlak na zrušení praxe nerovného odměňování a propagovaly transparentnost mezd, jak požadují odbory a orgány zaručující rovnost mezi muži a ženami, mj. zainteresované subjekty;

Uplatňování ustanovení o rovném zacházení

12.    zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti nepřímé diskriminaci v rámci systémů důchodového zabezpečení, a to nejen v rámci zaměstnaneckého penzijního pojištění, ale také v postupech zákonných systémů důchodového pojištění; zdůrazňuje, že Soudní dvůr Evropské unie jasně konstatoval, že systémy zaměstnaneckého penzijního pojištění mají být považovány za platbu, a tudíž se zásada rovného zacházení vztahuje i na ně, a to i přesto, že v některých členských státech je rozlišení mezi zákonným systémem důchodového pojištění a zaměstnaneckým penzijním pojištěním problematické a v jiných členských státech pojem zaměstnaneckého penzijního pojištění vůbec neznají, což může na trhu práce vést k nepřímé diskriminaci; je si vědom toho, že přístup žen k zaměstnaneckému penzijnímu pojištění je v důsledku kratší pracovní doby, menšího počtu odpracovaných let, horizontální a vertikální genderové segregaci na pracovním trhu a rozdílům v odměňování žen a mužů omezenější a že příspěvkové systémy málokdy přihlížejí k přerušením v důsledku péče o závislé osoby a nedobrovolné práci na zkrácený úvazek; vyzývá Komisi, aby přezkoumala dopady přechodu ze zákonem definovaných státních důchodů na zaměstnanecké a soukromé systémy na rozdíly v důchodech mezi ženami a muži; vyzývá Komisi, aby uplatňování této zásady pozorně sledovala a podala o něm zprávu, jelikož se ukázalo, že její provedení v právu členských států je v některých případech nejasné;

13.    vyzývá členské státy, aby chránily nárok na mateřskou dovolenou a přijaly opatření, která by zabránila nespravedlivému propouštění pracovnic v průběhu těhotenství a chránila je při návratu z mateřské dovolené do práce; vyzývá Radu, aby konečně přijala společný postoj k revizi směrnice o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu a kojících žen při práci (směrnice o mateřské dovolené); vyzývá Radu, aby co nejdříve přijala společný postoj k návrhu směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčích rad / nevýkonnými členy správních rad společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních;

14.    konstatuje, že pokud jde o provádění ustanovení o ochraně před diskriminací v souvislosti s mateřskou dovolenou a otcovskou dovolenou či dovolenou v případě osvojení dítěte, existují mezi jednotlivými členskými státy značné rozdíly; upozorňuje, že je třeba, aby se konkrétní problémy, včetně odvětvových rozdílů (mezi veřejným a soukromým sektorem) a organizačních rozdílů (mezi společnostmi a mezi velkými, malými a středně velkými společnostmi), situace týkající se netypických a částečných úvazků a postupů spočívajících v ukončování smluv na dobu určitou v ochranné lhůtě a vedoucích k dobrovolnému ukončení pracovního poměru, řešily na úrovni členských států uceleným způsobem;

15.    vyzývá členské státy a Komisi, aby podnikly kroky proti všem formám několikanásobné diskriminace s cílem zajistit uplatňování zásady zákazu diskriminace a rovnosti na trhu práce a v přístupu k zaměstnání, včetně diskriminace národnostních menšin a osob s postiženími a diskriminace na základě pohlaví, věku, náboženského vyznání nebo víry, sexuální orientace a pohlavní identity, a aby přijaly zejména opatření v oblasti sociální ochrany, která by zajistila, aby byl plat žen a jejich nárok na sociální zabezpečení, včetně důchodů, roven platu a nárokům mužů se stejnými nebo podobnými zkušenostmi, kteří vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci;

16.    vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořením účinných monitorovacích systémů přijaly opatření zaměřená na dohled a kontrolu za účelem zlepšení shromažďování údajů o případech obtěžování a diskriminace na základě pohlaví, včetně diskriminace související s těhotenstvím a mateřskou či jinou dovolenou; domnívá se, že pro tyto případy by měla být vytvořena také ustanovení ohledně systému sankcí, přičemž by však mělo být vyvíjeno úsilí především v oblasti prevence a zpřístupňování služeb těhotným ženám nebo ženám, které nedávno porodily, a to služeb, které by jim umožnily sladit těhotenství nebo mateřství se svým povoláním, aniž by byly nuceny vybrat si mezi zaměstnáním a rodinou, jak tomu dodnes příliš často bývá; vyzývá Komisi, aby ke své hodnotící zprávě o uplatňování směrnice 2006/54/ES připojila hodnocení uplatňování článku 26 (týkajícího se sexuálního obtěžování);

17.    vyzývá Komisi, aby navrhla jasná opatření k účinnějšímu boji proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti; vyjadřuje politování nad tím, že i přesto, že právní předpisy EU chrání jednotlivce před diskriminací v zaměstnání, s diskriminací při hledání zaměstnání se setkalo 30 % uchazečů o zaměstnání z řad transsexuálních osob a že podle průzkumu zabývajícího se situací lesbických, gay, bisexuálních či transsexuálních osob, který provedla Agentura EU pro základní práva, byla v roce předcházejícím průzkumu největší pravděpodobnost výskytu diskriminace u transsexuálních žen; poukazuje na to, že se jedná o porušení Listiny základních práv Evropské unie; vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala efektivnost vnitrostátních orgánů zabývajících se vyřizováním stížností a jejich postupy v souvislosti s uplatňováním směrnic o rovnosti žen a mužů v otázkách pohlavní identity, jejího vyjádření a změny pohlavní příslušnosti; vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla odborné znalosti o tom, jak postupovat při řešení diskriminace v oblasti zaměstnání z důvodu „pohlavních znaků“; vyzývá Komisi, aby podporovala a povzbuzovala členské státy při začleňování transsexuálních a intersexuálních osob do školení na podporu rozmanitosti a aby společně se zaměstnavateli vytvořila opatření pro pracoviště, jako je např. podpora anonymních výběrových řízení; vyzývá členské státy, aby využily finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) k aktivnímu boji proti diskriminaci transsexuálních osob v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora;

18.    opakuje, že je důležité, aby členské státy do svých právních předpisů jasně začlenily zákaz jakékoli diskriminace na základě sexuální identity nebo změny pohlaví;

19.    poukazuje na to, že přístup ke spravedlnosti je v této oblasti z několika důvodů omezen, mj. z důvodu zdlouhavosti a nákladnosti řízení, problémů, jimž čelí orgány pro rovné zacházení v některých členských státech, nedostatečné transparentnosti mezd, chybějící bezplatné právní pomoci a obav obětí ze stigmatizace nebo z represálií v případě, že by promluvily o diskriminaci na pracovišti; zdůrazňuje, že další problémy způsobuje v několika členských státech uplatňování pravidla důkazního břemene, které ztěžuje obranu pracujících žen, neboť často nemají přístup k příslušným informacím nebo je jejich přístup omezený a kromě toho se bojí, že přijdou o zaměstnání; vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby hrály aktivní úlohu při poskytování pomoci obětem diskriminace, a to buď přímo, nebo prostřednictvím podpory poskytované orgánům pro rovné zacházení, odborům, obecním organizacím a nevládním organizacím, které v této oblasti působí; poukazuje na to, že vhodným řešením, které by zlepšilo přístup ke spravedlnosti v této oblasti, by bylo udělit orgánům pro zajištění rovnosti pravomoc poskytovat pomoc obětem diskriminace, včetně bezplatné právní pomoci, a také právo zastupovat jednotlivé osoby v případech platové diskriminace; navrhuje v této souvislosti, aby byl v členských státech zaveden důvěrný systém hlášení, jehož prostřednictvím by ženy mohly hlásit možné případy nerovného zacházení na pracovišti;

20.    vyzývá Komisi, aby vyhodnotila a porovnala stávající osvědčené postupy a vyměňovala si je a aby šířila výsledky tohoto hodnocení, pokud jde o účinná opatření, která by členské státy mohly přijmout na podporu zaměstnavatelů, odborů a organizací zapojených do odborného vzdělávání, aby se zabránilo všem formám genderové diskriminace, zejména pokud jde o sexuální a jiné obtěžování na pracovišti, a to prostřednictvím zlepšení přístupu k zaměstnání, poskytování dalšího odborného vzdělávání a prosazování osvědčených postupů;

21.    vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na usnadnění a zdokonalení přístupu žen k sítím celoživotního a odborného vzdělávání a poradenství v celé Evropě, a to zejména v odvětvích, v nichž dominují muži, a aby šířily osvědčené postupy;

Podpora sejného zacházení a sociálního dialogu

22.    připomíná, že orgány pro rovné zacházení by měly mít pravomoci, odpovídající zdroje a personál umožňující monitorovat právní předpisy, které podporují rovné postavení žen a mužů, a účinně o nich podávat zprávy; zdůrazňuje, že ve všech členských státech je nutné zajistit nezávislost orgánů pro rovné zacházení a že za přesnou institucionální formu těchto orgánů odpovídají členské státy;

23.    vyzývá Komisi a členské státy, aby vybízely sociální partnery (odbory a zaměstnavatele), občanskou společnost a orgány pro rovné zacházení k podpoře sledování, jak se uplatňuje zásada rovnosti žen a mužů na pracovišti, včetně flexibilních pracovních možností, s cílem usnadnit sladění práce a rodinného života a další posuzování kolektivních smluv, platných mzdových tarifů a systémů klasifikace práce, aby se zabránilo jakékoli přímé či nepřímé diskriminaci žen; zdůrazňuje také význam dalších nástrojů, jako jsou kodexy chování, výzkum a výměna zkušeností a osvědčené praxe v oblasti rovnosti pohlaví, s cílem zajistit lepší ochranu před diskriminací;

24.    je toho názoru, že ochrana údajů nesmí být používána jako omluva pro nezveřejňování ročních zpráv o mzdách na úrovni pracovišť;

25.    vyzývá členské státy, aby zpřísnily povinnost velkých a středních podniků zajistit systematické prosazování rovného zacházení a pravidelně zaměstnancům poskytovat příslušné informace, včetně informací o otázkách stejného odměňování; znovu zdůrazňuje, že relevantním nástrojem k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů by pravděpodobně bylo zavedení finančních postihů pro zaměstnavatele, kteří nedodržují rovnost v odměňování;

26.    vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily institucionální mechanismy pro zohledňování rovnosti žen a mužů například tak, že zaručí, že pokud jde o zásadu stejné odměny, budou donucovací a kontrolní orgány mít potřebné technické, lidské a peněžní zdroje, a aby pobízely sociální partnery k posuzování kolektivních smluv z hlediska zásad rovného postavení žen a mužů;

27.    upozorňuje na to, že je nutné posílit veřejné mechanismy v oblasti inspekce práce a přijmout metody pro měření hodnoty práce, například tím, že by se přesně zjistilo, ve kterých zaměstnáních je nízký plat a zaměstnanci jsou především ženy, což tedy představuje formu nepřímé mzdové diskriminace;

28.    vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvíjely větší úsilí, pokud jde o opatření na zvýšení informovanosti o právech obětí diskriminace na základě pohlaví; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby na změně stereotypů týkajících se práce žen a mužů a vlivu těchto stereotypů na hodnotu práce a nízkou mzdu, a to i pokud jde o přístup k zaměstnání, spolupracovaly všechny zúčastněné subjekty, včetně orgánů odpovědných za prosazování rovnosti mezi muži a ženami, sociálních partnerů (odborů a zaměstnavatelů) a nevládních organizací, a aby bylo zajištěno, že společnosti budou poskytovat všem zaměstnancům školení o rovnosti a různorodosti a vybírat nejkvalifikovanější kandidáty na základě srovnávací analýzy kvalifikace každého z nich za použití předem stanovených, jasných, neutrálně formulovaných, nediskriminačních a jednoznačných kritérií;

29.    zdůrazňuje, že jednou z novinek zavedených přepracovaným zněním směrnice je odkaz na sladění profesního, soukromého a rodinného života; vyzývá Komisi, aby po konzultaci s členskými státy a sociálními partnery (odbory a zaměstnavateli) vypracovala konkrétní opatření na zajištění větších práv mužů a žen v této oblasti; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je obzvláště potřebný rozvoj veřejných zařízení péče o děti, který by probíhal v souladu s barcelonskými cíli;

30.    vyzývá Komisi a členské státy, aby na evropské, státní, regionální a místní úrovni rozšiřovaly a zvyšovaly povědomí veřejnosti o stejné odměně pro muže a ženy, o rozdílech v důchodech žen a mužů a o přímé i nepřímé diskriminaci žen v práci; vyzývá Komisi, aby stanovila Evropský rok boje proti rozdílům v odměňování žen a mužů;

31.    se zájmem konstatuje, že řada žen volí samostatnou výdělečnou činnost, neboť to je jediný způsob práce, který jim umožňuje skloubit rodinný a pracovní život; poznamenává však, že v mnoha členských státech se jejich sociální ochrana a dávky, které dostávají jako OSVČ, nevyrovnají sociální ochraně a dávkám zaměstnanců; vyzývá členské státy, aby vytvořily ekvivalentní systémy na podporu samostatně výdělečně činných osob, tak aby mezi zaměstnanci a samostatně výdělečně činnými osobami neexistovala diskriminace, pokud jde o rovnováhu mezi pracovním a rodinným životem a o důsledky pro podporu v nezaměstnanosti a penzijní systémy;

Doporučení

32.    připomíná, že členské státy vyzval, aby důsledně uplatňovaly a prosazovaly přepracované znění směrnice 2006/54/ES, s cílem povzbudit sociální partnery (odbory a zaměstnavatele) a nevládní organizace k tomu, aby hrály aktivnější úlohu při podpoře rovného zacházení, a to i prostřednictvím akčních plánů, které by řešily veškeré rozdíly v odměňování žen a mužů, a konkrétních opatření a monitorování výsledků na úrovni společností a odvětví a na úrovni členských států a EU;

33.    vyzývá Komisi, aby na základě své zprávy o uplatňování přepracovaného znění směrnice a tohoto usnesení přepracovanou směrnici 2006/54/ES přezkoumala, jak požadoval Parlament zejména ve svém usnesení ze dne 24. května 2012, které obsahuje konkrétní a jasná doporučení;

34.    zdůrazňuje, že genderově neutrální klasifikace práce a systémy hodnocení tvoří spolu s platovou transparentností opatření, která jsou nezbytná pro podporu rovného zacházení; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby tato opatření zahrnula do svého návrhu nové směrnice, která by měla nahradit uvedené přepracované znění směrnice; zdůrazňuje, že se základní evropskou svobodou – volným pohybem pracovníků – se slučuje pouze harmonizovaný přístup;

35.    poukazuje na to, že je třeba nalézt metodu hodnocení práce bez předsudků založených na pohlaví, což umožní srovnávat pracovní místa na základě jejich rozsahu a složitosti, s cílem stanovit postavení jednoho pracovního místa ve vztahu k jinému místu v rámci určitého odvětví nebo organizace bez ohledu na to, zda dotyčné práce vykonávají ženy nebo muži;

36.    vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých vnitrostátních právních systémů stanovily pro společnosti povinnost vypracovat a uplatňovat roční podnikové plány pro rovnost žen a mužů a pro práva žen a mužů na péči o rodinné příslušníky a také povinnost zajišťovat vyvážené zastoupení žen a mužů ve svých správních radách;

37.    vyzývá Komisi, aby do nové směrnice zavedla v případě společností kotovaných na burze v členských státech EU, s výjimkou malých a středních podniků, povinné audity odměňování, aby tak byly zdůrazněny rozdíly v odměňování žen a mužů, a aby zavedla sankce na úrovni EU, které by společnosti, jež neplní své povinnosti týkající se rovnosti pohlaví, vyloučily z veřejných výběrových řízení na zboží a služby financované z rozpočtu EU; vyzývá členské státy, aby stejně postupovaly u společností financovaných z veřejných dotací;

38.    vyzývá členské státy, aby samy šly příkladem při odstraňování rozdílů v odměňování žen a mužů ve vládních institucích, veřejných orgánech a státních podnicích obecně;

39.    vyzývá Komisi, aby zavedla společné normy a kontroly k zajištění nezávislosti a účinnosti vnitrostátních orgánů zabývajících se rovností žen a mužů;

40.    vyzývá členské státy, aby přijaly nezbytná opatření k zajištění toho, aby oběti nerovného zacházení a diskriminace, zejména oběti více forem diskriminace, měly nárok na přiměřené odškodnění v souladu s platnými právními ustanoveními;

41.    vyzývá členské státy, aby přijaly nutná opatření pro obrácení důkazního břemena tak, aby se zajistilo, že to vždy bude zaměstnavatel, kdo bude muset prokázat, že zjištěné rozdílné zacházení nevede k žádné diskriminaci;

42.    zdůrazňuje, že je třeba zvýšit úsilí na úrovni členských států a EU v boji proti přetrvávajícím stereotypům prostřednictvím kampaní na podporu informovanosti, které by se zaměřovaly na všechny skupiny společnosti, většího zapojení sdělovacích prostředků, strategií povzbuzujících ženy k výběru profesní dráhy a povolání, ve kterých jsou méně zastoupeny, a začlenění otázek rovnosti žen a mužů do vzdělávání a odborné přípravy;

43.    zdůrazňuje, že ke skutečnému zlepšení situace žen na trhu práce povede pouze účinné uplatňování zásady rovného zacházení a že je k tomu zapotřebí skutečné politické vůle a strategické spolupráce mezi různými aktéry na evropské a vnitrostátní úrovni a na úrovni odvětví a organizací; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala aktivní strategii včetně referenčních bodů, cílů a časově vymezených cílů za účelem snižování ukazatelů nerovnosti v oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti, jak již bylo úspěšně provedeno v jiných oblastech, jako je například snížení počtu obětí dopravních nehod v EU;

44.    vyzývá členské státy, aby aktivně uplatňovaly hledisko rovnosti pohlaví při přípravě rozpočtů, s cílem podpořit zlepšení situace žen na trhu práce; vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu příkladů osvědčených postupů týkajících se zohledňování rovnosti žen a mužů při přípravě rozpočtu;

45.    zdůrazňuje, že je důležité přijmout pozitivní opatření, která by podporovala zapojení žen do politického a hospodářského rozhodování; poukazuje na to, že jedním z nejlepších způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, se ukázaly závazné kvóty;

46.    poukazuje na to, že jsou rovněž zapotřebí pozitivní opatření k vytvoření pobídek pro nedostatečně zastoupené pohlaví, pokud jde o přístup k některým profesím, kde je patrná horizontální segregace podle pohlaví;

47.    vyzývá Komisi, aby prozkoumala faktory vedoucí k rozdílům v důchodech a aby posoudila, zda je třeba na úrovni EU a členských států přijmout konkrétní opatření na snížení tohoto rozdílu, mj. prostřednictvím legislativních i nelegislativních opatření;

48.    vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly vhodná opatření ke snížení rozdílů v důchodech mezi ženami a muži, které jsou přímým důsledkem mzdových rozdílů mezi nimi, a aby posoudily dopad nových důchodových systémů na různé kategorie žen a věnovaly přitom zvláštní pozornost smlouvám na částečný úvazek a atypickým zaměstnáním;

49.    vyzývá Komisi a členské státy, aby se postavily proti nestejnému odměňování žen a mužů ve všech příslušných oblastech politiky Unie a programech členských států, zejména v těch, které jsou zaměřeny na boj proti chudobě;

50.    vyzývá Komisi, aby vypracovala studii, která by srovnala příslušnou situaci pracujících matek, matek, jež se rozhodnou zůstat doma, a žen bez dětí, aby bylo možno objasnit postavení každé z těchto skupin žen na trhu práce, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat míře zaměstnanosti, rozdílům v odměňování a v důchodech a profesnímu rozvoji;

51.    zdůrazňuje význam spolehlivých, srovnatelných a dostupných kvantitativních i kvalitativních ukazatelů a význam statistik rozlišených podle pohlaví z hlediska zajištění řádného uplatňování výše uvedené směrnice a monitorování jejího uplatňování a připomíná v této souvislosti úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů; vyzývá členské státy, aby Eurostatu poskytly každoroční kvalitní statistické údaje týkající se rozdílů v odměňování žen a mužů, aby bylo možné posoudit vývoj situace v celé EU;

52.    vyzývá Komisi, aby provedla studii o tom, jak postupy týkající se oficiálního uznání změny pohlaví člověka nebo absence takových postupů ovlivňují postavení transgenderových osob na pracovním trhu, obzvláště jejich přístup k zaměstnání, úroveň mezd, vývoj kariéry a důchody;

53.    zdůrazňuje, že doporučení pro jednotlivé země, která jsou vypracovávána v rámci evropského semestru, by měla zahrnovat cíle zaměřené na snížení rozdílů v odměňování a v důchodech žen a mužů, diskriminace a rizika chudoby starých žen a na účinné uplatňování zásad rovného zacházení;

54.    vyzývá Komisi, aby pečlivě studovala situaci zaměstnanosti žen v terciárním sektoru, v sociální ekonomice a v kooperativní ekonomice a aby bez prodlení navrhla strategii zaměřenou na podporu pracovních míst v tomto sektoru a situace žen v něm a ochranu těchto pracovních míst;

55.    vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí v boji proti nehlášené práci a nejistým pracovním místům; upozorňuje na vysoký počet případů nehlášené práce vykonávané ženami, což má negativní dopad na jejich příjmy, úhradu sociálního zabezpečení a jejich ochranu a nepříznivý vliv na úroveň HDP v EU; zdůrazňuje zejména potřebu řešit problematiku práce v domácnostech vykonávané především ženami, která představuje zvláštní výzvu, protože se jedná především o práci v neformálním sektoru, specifickou a ze své podstaty neviditelnou, jejíž účinné řešení si vyžaduje vypracování cílených opatření; odsuzuje navíc případy zneužívání atypických pracovních smluv, mezi něž patří smlouvy na nulový počet hodin, jejichž účelem je obejít povinnosti související se zaměstnáním a sociální ochranou; vyjadřuje politování nad tím, že roste počet žen, které jsou postiženy chudobou, přestože pracují;

56.    zdůrazňuje, že Komise by měla navrhnout opatření zaměřená na a) omezení rozdílů v odměňování podle pohlaví, b) zvýšení hospodářské nezávislosti žen, c) zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich kariérního postupu, d) maximální posílení rovnosti v řídicích pozicích a e) na odstranění diskriminačních struktur a praxe diskriminace na základě pohlaví;

57.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0375.

(3)

Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 75.

(4)

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Employment_statistics

(5)

Článek 3 směrnice 2006/54/ES a čl. 157 odst. 4 SFEU.

(6)

Studie Evropského parlamentu z roku 2013 „Posouzení evropského přínosu uplatňování zásady stejného odměňování mužů a žen za stejnou práci stejné hodnoty“.

(7)

Na základě zprávy Komise o uplatňování přepracovaného znění směrnice (COM(2013)0861).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Obecné připomínky

Rovné zacházení s muži a ženami v jejich zaměstnání a povolání je otázkou svobody a spravedlnosti. Jedná se neoddiskutovatelnou součást společenské smlouvy. Všechny ženy se mohou bez ohledu na svůj věk, vzdělání nebo společenské postavení ať už přímo, či nepřímo stát oběťmi diskriminace na pracovišti. Někdy je diskriminace tak nepatrná, že ji lze odhalit až zevrubnou analýzou relevantních statistických údajů.

Důsledky nerovnosti v oblasti zaměstnanosti nemohou být podceňovány. Tato nerovnost brzdí rozvoj potenciálu žen, a tím znemožňuje společnosti plně využít talentů, schopností a dovedností, které se jí nabízí. Rovné platové ohodnocení žen a mužů je tedy otázkou poctivosti a motivace.

Současně ji lze chápat i jako rodinnou otázku. Blahobyt mnohých rodin v Evropě závisí právě na mzdách žen. Velká většina matek je aktivní na pracovním trhu a mnoho z nich podporuje své rodiny v roli jejich jediných nebo hlavních živitelů. Rozdíl v odměňování mezi oběma pohlavími má tedy vážný dopad na to, v jakých životních podmínkách jejich děti vyrůstají, jak jsou vyživovány a jaké životní příležitosti se jim nabízí. Zavedení účinné politiky zaměřené na vymazání rozdílu v platech mezi muži a ženami může zlepšit situaci mnoha rodin, zvláště pak těch, kde je jediným rodič, a těch, kde jsou rodiče s hůře placeným zaměstnáním.

Zásada rovného zacházení a zásada nediskriminace jsou významnou součástí jak primárního práva EU od okamžiku přijetí Římské smlouvy v roce 1957 (nejnověji zakotveno v článku 157 SFEU), tak judikatury Soudního dvora EU. Nicméně v průběhu posledního desetiletí míra rozdílu v odměňování žen a mužů vnímaná jako významný ukazatel nerovnosti mezi oběma pohlavími na pracovním trhu zůstala téměř stejná, ze 17,5 % v roce 2008 se snížila na 16,4 % v roce 2012.

Ve světle neměnnosti tohoto ukazatele se zpravodajka kloní k závěru, že současná směrnice 2006/54/ES v přepracovaném znění již narazila na svá omezení a je třeba ji aktualizovat. Tento závěr se dále zakládá na předešlých postojích Evropského parlamentu, nejvíce pak na usnesení přijatého na základě zprávy z vlastního podnětu v rámci postupu 2011/2285(INI) o uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci s doporučeními Komisi (zpráva poslankyně Bauerové).

Rozdíl v odměňování žen a mužů

Rozdíl v odměňování žen a mužů (GPG – „Gender pay gap“) se vypočítává jako rozdíl mezi průměrnými hrubými hodinovými výdělky zaměstnanců z řad žen a mužů v procentuálním poměru k průměrným hrubým hodinovým výdělkům mužských zaměstnanců. Výsledná procentuální míra je významným ukazatelem nerovnosti mezi ženami a muži na pracovním trhu, jelikož výpočet zahrnuje jak zaměstnání na plný, tak na částečný úvazek (pro poslední zmíněný druh zaměstnání jsou typické nižší hodinové mzdy a zaměstnány jsou takto zejména ženy).

Z definice je tento ukazatel citlivý na tři druhy odchylek, které jeho výklad omezují. Jedná se o: osobní prvky (např. vzdělání – pokud ženy s nižším vzděláním zůstanou mimo pracovní trh, GPG se sníží, ovšem pokud příjem potřebují a nechají se zaměstnat, GPG vzroste, jelikož zaměstnanci s vyšším vzděláním pobírají také vyšší mzdy), odvětvové prvky (např. velikost podniku – zaměstnanci ve velkých podnicích pobírají zpravidla vyšší mzdy než zaměstnanci v podnicích menších) a systémové prvky (např. minimální mzda – vyšší minimální mzda snižuje GPG, jelikož mnoho žen pracuje na hůře placených místech).

Z těchto důvodů je třeba porovnat celkový GPG s rozdíly zaznamenanými v určitých odvětvích. I když lze pozorovat podstatný rozdíl v příjmech mezi zaměstnanci s částečným a plným úvazkem, nemusí se nutně jednat o důsledek přímé diskriminace. Jedná se spíše o důsledek skutečnosti, že zaměstnání na částečný úvazek se více vyskytují v hůře placených odvětvích, jako je zdravotnictví nebo úklidové služby. Vnitřní srovnání hodinových mezd zaměstnanců s částečným úvazkem ukazuje, že rozdíl v odměňování mužů a žen je nižší než u zaměstnanců s plným úvazkem.

Za účelem snížení nerovnosti mezi ženami a muži vyjádřené GPG je třeba pojmenovat skrytou motivaci mnoha žen vybírat si zaměstnání s nižší tržní hodnotou bez ohledu na jejich vzdělání a dovednosti.

Nevyváženost mezi prací a rodinou

Ženy jsou hlavními pečovatelkami a tráví nepoměrně více času výkonem neplacené práce vedle zajišťování péče o své děti a další členy rodiny. Aby byly schopny tuto úlohu zastat, vybírají si často práci na částečný úvazek. Jsou také více zastoupeny v odvětvích a povoláních, která umožňují lepší vyváženost mezi prací a rodinným životem. To má za následek, že jsou ženy často zaměstnávány na hůře placených pozicích a ne na manažerských místech. Pokud se sečte placená a neplacená pracovní doba žen, pak je tato podstatně delší než ta, kterou sledujeme u mužů, i když tráví na pracovišti více hodin než ženy.

Napětí mezi rodinným a profesním životem současně přispívá k odkladu zplození prvního dítěte a k nízké míře porodnosti ve většině členských států. Míra zaměstnanosti u žen s malými dětmi je stabilně nižší než u žen bez dětí. Podle odborné analýzy se rozdíly v odměňování navíc začnou projevovat poté, co se žena vrátí na trh práce po své první mateřské dovolené, prohlubují se při opakovaném přerušení profesní dráhy pod vlivem vnějších faktorů, jako je přerušení pracovní činnosti z důvodu péče o dítě a závislé členy rodiny, a mají sklon se s rostoucím věkem zvyšovat. (1)

Kvůli obdobím, kdy jsou na mateřské dovolené a dovolené spojené s rodinnými záležitostmi, dochází u žen k přerušení odborné praxe, což také přispívá k růstu GPG. Přímý dopad takových období zahrnuje ztrátu výdělku a jeho nahrazení dávkami v mateřství, které jsou v mnoha členských státech doprovázeny během této doby rovněž nižšími příspěvky na sociální zabezpečení. Toto je také důvod, proč je rozdíl v odměňování mezi mladými zaměstnanci nejnižší a roste až s věkem v důsledku přerušování profesní dráhy, jak bylo popsáno výše.

Neschopnost nabídnout ženám praktická řešení, díky nimž by mohly lépe vyvážit své pracovní a rodinné povinnosti, je hlavním činitelem přispívajícím k horizontální/odvětvové a vertikální/zaměstnanecké segregaci na pracovním trhu.

V důsledku toho pracují ženy často v odvětvích, kde jsou jim nabízeny nižší hodinové mzdy, jako je např. zdravotnictví, vzdělávání či veřejná správa, než v odvětvích s vyšším zastoupením mužů. Vedle toho se ženy potýkají s vertikální či zaměstnaneckou segregací, což je následek připisování rolí na základě předsudků ve společnosti ovládané muži: často je nacházíme na místech administrativních asistentek, prodavaček či na pozicích pro nízko kvalifikovanou nebo nekvalifikovanou pracovní sílu.

Zpravodajka zdůrazňuje potřebu vzít do úvahy spojitost mezi specifickou rolí žen jako pečovatelek o děti a jejich ochotou přijímat nerovné zacházení na pracovním trhu. Z tohoto důvodu důrazně navrhuje, aby se v předpisech zaměřených na tvorbu optimálních podmínek pro vyvážení pracovních a rodinných záležitostí zohlednil význam neplacené práce žen jako pečovatelek a patřičně uznala hodnota této neplacené práce.

V souvislosti s tím se může jevit jako potřebné změnit metodu výpočtu GPG tak, aby se z  něho vyloučily ženy s jedním či více dětmi. GPG by tak pouze odrážel opravdový rozdíl v  příjmech z důvodu diskriminace. Současně by srovnání míry nerovnosti v příjmech podle nynějších výpočtů a čisté míry GPG založené na této nové metodě mohlo být využito jako základ pro odhad toho, co všechno společnost ženám za jejich neplacenou práci v roli pečovatelek dluží.

Diskriminace v systému důchodového zabezpečení

Rozdíly v příjmech žen a mužů se po odchodu do důchodu zvyšují. Podle dostupných statistik ženy pobírají v EU průměrně o 39 % nižší důchody než muži. Tento vývoj odráží kariérní nevýhody, které se projeví při srovnání zaměstnaneckého penzijního pojištění. V průměru jsou rozdíly ve starobních důchodech podstatně vyšší než rozdíly v platech. To je zapříčiněno vyšším podílem žen, které pracují na částečný úvazek, za nižší hodinovou mzdu a jsou méně let v pracovním poměru. V některých státech dosáhla míra rozdílu ve starobních důchodech dvojnásobku v porovnání s mírou rozdílu v platech. Z toho plynoucí nerovnost může dále růst z důvodu zhoršující se demografické situace v členských státech. To může průběžně financované důchodové systémy dostat pod rostoucí tlak a soukromé penzijní fondy, které spravují úspory vypočtené jako procentuální část z obdržené mzdy, se tak stanou hlavním zdrojem příjmů občanů v důchodovém věku.

V očích zpravodajky je nerovnost ve starobních důchodech jen dalším rozměrem nerovnosti v  platech mezi oběma pohlavími. Jako taková je diskriminační, a mělo by se proto přistoupit k jejímu odstranění.

Koncept rovnocenné práce

Zatímco je spojitost mezi přetrvávající nepřímou diskriminací žen na pracovním trhu a zvláštním postavením ženy jako potenciální či skutečné matky nebo rodičky jasná, definice práce stejné hodnoty nebo jakákoli jasná hodnotící kritéria pro srovnání různých zaměstnání chybí, což představuje další velkou překážku při vytváření spravedlivého pracovního trhu založeného na rovném zacházení se ženami a muži.

Podle bodu odůvodnění 9 přepracovaného znění směrnice „by mělo být za účelem ověření toho, zda pracovníci vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci, určeno, zda lze s ohledem na řadu faktorů včetně povahy práce, odborného vzdělání a pracovních podmínek považovat situaci pracovníků za srovnatelnou“.

Do této chvíle zavedlo do své legislativy definici tohoto konceptu 12 členských států. Ve většině z těchto případů se zakládá na čtyřech hlavních prvcích uvedených v příloze I pracovního dokumentu útvarů Komise přiloženého ke zprávě o uplatňování směrnice 2006/54/ES: schopnost, nasazení, odpovědnost a pracovní podmínky. Zpravodajka navrhuje, aby byl koncept rovnocenné práce či práce stejné hodnoty zaveden ve všech členských státech jako závazný požadavek, což by byl významný příspěvek k základní evropské svobodě – svobodnému pohybu pracovníků.

Platová transparentnost

Zavedení opatření týkajících se transparentnosti mezd je dalším důležitým krokem k vybudování pracovního trhu založeného na rovnosti žen a mužů. Zpravodajka je přesvědčena, že povinné zavedení tohoto nástroje založeného na celoevropské definici by mělo kladný účinek, jelikož by se tak na jedné straně zlepšilo povědomí zaměstnanců o existující nerovnosti v odměňování a poskytovaných výhodách a na straně druhé by se tak poskytl v případech diskriminace obětem nástroj pro zahájení soudního řízení.

Přístup ke spravedlnosti

Na základě pozorování uplatňování přepracovaného znění směrnice lze tvrdit, že možnosti přístupu obětí diskriminace ke spravedlnosti se napříč členskými státy podstatně různí. Pro překonání hlavní překážky, které musí oběti ve většině členských států čelit, zpravodajka zdůrazňuje nutnost bezplatné právní pomoci. Tu by jim mohly poskytnout orgány pro rovné zacházení, odbory či nevládní organizace.

Zlepšení přístupu ke spravedlnosti je také předpokladem pro uplatnění kompenzačních a sankčních ustanovení uvedených v přepracovaném znění směrnice. Zatímco přiznáním odškodného by bylo možné zjednat pro oběti odpovídající nápravu ze strany soudů, sankce a postihy by mohly zaměstnavatele negativně motivovat, aby předcházeli jakékoli formě chování, kterou by bylo možné vykládat jako diskriminační. Sankce navrhované zpravodajkou by měly být v souladu se zásadou subsidiarity ukládány zvláště na úrovni EU a měly by se odrážet ve výběru společností při výběrových řízeních na zboží a služby placených z rozpočtu EU.

(1)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. května 2012 obsahující doporučení

Komisi k uplatňování zásady stejného odměňování žen a mužů za stejnou či rovnocennou práci (2011/2285(INI)


MENŠINOVÉ STANOVISKO

předložené v souladu s čl. 52 odst. 3 jednacího řádu

Anna Záborská

Rovnost mezi ženami a muži je zásada, která je zakotvena ve Smlouvě o EU. V čl. 157 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie je stanoven právní základ pro opatření, která mají zajistit její uplatňování.

Hlavní problémy, s nimi se ženy setkávají na pracovišti, jsou většinou výsledkem nepřímé diskriminace založené na ničím nepodloženém přesvědčení mnoha zaměstnavatelů, že ženy s dětmi jsou méně produktivní než muži. To je základem diskriminace založené na tom, že určitá osoba patří k jednomu nebo druhému pohlaví. Za účelem dosažení jasnosti a jednotnosti, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo možné se poprat se samou podstatou této diskriminace, jsem se snažila používat slovo „gender“ pouze ve spojení „gender pay gap“ (rozdíly v odměňování žen a mužů) s odkazem na statisticky přesně definovaný parametr.

Ve znění schváleném ve výboru se však úmyslně dává přednost právně nejednoznačnému termínu „gender“ oproti jasně definovanému slovu „pohlaví“, což vede k rozplynutí dělicí čáry mezi dvěma sférami lidské existence: sociální a soukromou. Nejednoznačný termín „gender“ dává prostor nesprávné interpretaci. V důsledku toho nad spravedlností zvítězí nespravedlnost a státní zásahy do soukromé sféry evropských občanů. Proto jsem pro toto znění nemohla hlasovat.


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (1.6.2015)

pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

ke zprávě o uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání

(2014/2160(INI))

Navrhovatelka: Vilija Blinkevičiūtė

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vzhledem k tomu, že hlavní výzvou pro všechny členské země EU je správné uplatňování a prosazování předpisů o stejné odměně, jak je stanoveno ve směrnici 2006/54/ES;

B.  vzhledem k tomu, že míra zaměstnanosti žen je zpravidla nižší než míra zaměstnanosti mužů: v roce 2013 činila míra zaměstnanosti mužů v EU-28 69,4 % oproti 58,8 % v případě žen(1);

C. vzhledem k tomu, že odměna žen je zpravidla přibližně o 16 % nižší než odměna mužů a v důsledku těchto rozdílů v odměňování mají ženy ve srovnání s muži nižší důchod – důchod žen je v celé EU v průměru o 39 % nižší než důchod mužů;

D. vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečně transparentní mzdové struktury zaměstnanců vzniká prostředí, v němž zaměstnanci nebo jejich zástupci nemají možnost rozpoznat podjatost a diskriminaci na základě pohlaví v platových strukturách, kterou je velmi obtížné prokázat, což brání účinnému uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci;

E.  vzhledem k tomu, že ve vnitrostátních právních předpisech většiny členských států nejsou nijak definovány pojmy „rovnocenná práce“ ani „stejná práce“, v důsledku čehož je soudy těchto zemí vykládají případ od případu, což značně přispívá k nedostatku právní jistoty případných obětí diskriminace v odměňování, přestože Soudní dvůr Evropské unie vydal s cílem zajistit právní jistotu příslušná doporučení;

1.  zastává názor, že rovnost pohlaví díky zvýšení sociálního a hospodářského blahobytu prospívá nejen ženám, ale také společnosti jako celku; připomíná, že pro zvýšení účasti žen ve všech oblastech trhu práce je třeba se účinně postavit genderovým stereotypům; vyzývá EU, aby prosazovala zpochybňování genderových stereotypů, zejména v oblasti školství, práce a dalšího vzdělávání;

2.  zdůrazňuje, že Komise by měla navrhnout opatření zaměřená na: a) omezení rozdílů v odměňování podle pohlaví, b) zvýšení hospodářské nezávislosti žen, c) zlepšení přístupu žen na trh práce a urychlení jejich kariérního postupu, d) maximální posílení rovnosti v řídicích pozicích a e) na odstranění diskriminačních struktur a praxe diskriminace na základě pohlaví;

3.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podnikly kroky proti všem formám několikanásobné diskriminace s cílem zajistit uplatňování zákazu diskriminace a rovnosti na trhu práce a v přístupu k zaměstnání, včetně diskriminace národnostních menšin a osob s postiženími a diskriminace na základě pohlaví, věku, náboženského vyznání nebo víry, sexuální orientace a pohlavní identity, a aby přijaly zejména opatření v oblasti sociální ochrany, která by zajistila, aby byl plat žen a jejich nárok na sociální zabezpečení, včetně důchodů, roven platu a nárokům mužů se stejnými nebo podobnými zkušenostmi, kteří vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci;

4.  vyzývá Komisi, aby navrhla jasná opatření k účinnějšímu boji proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti; vyjadřuje politování nad tím, že i přesto, že právní předpisy EU chrání jednotlivce před diskriminací v zaměstnání, 30 % uchazečů o zaměstnání z řad transsexuálních osob se při hledání zaměstnání setkalo s diskriminací a že podle průzkumu zabývajícího se situací lesbických, gay, bisexuálních či transsexuálních osob, který provedla Agentura pro základní práva, byla v roce předcházejícím průzkumu největší pravděpodobnost výskytu diskriminace u transsexuálních žen; poukazuje na to, že se jedná o porušení Listiny základních práv Evropské unie; vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala efektivnost vnitrostátních orgánů zabývajících se vyřizováním stížností a jejich postupů v souvislosti s uplatňováním směrnic o rovnosti žen a mužů v otázkách pohlavní identity, jejího vyjádření a změny pohlavní příslušnosti; vyzývá Komisi, aby členským státům poskytla odborné znalosti o tom, jak postupovat při řešení diskriminace v oblasti zaměstnání z důvodu „pohlavních znaků“; vyzývá Komisi, aby podporovala a povzbuzovala členské státy při začleňování transsexuálních a intersexuálních osob do školení na podporu rozmanitosti a aby společně se zaměstnavateli vytvořila opatření pro pracoviště, jako je např. podpora anonymních výběrových řízení; vyzývá členské státy, aby v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora využily finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) k aktivnímu boji proti diskriminaci transsexuálních osob;

5.  vyzývá členské státy, aby aktivně uplatňovaly doporučení Komise týkající se posílení zásady stejného odměňování mužů a žen na základě transparentnosti(2) a další opatření v rámci pozitivní diskriminace přijímáním právních předpisů, neboť se ukázalo, že tento přístup je úspěšný, a to zavedením doporučených cílených opatření, která by zajistila transparentnost odměňování, jako je transparentní politika v oblasti složení a struktury odměňování; vyzývá všechny členské státy, aby nalezly nejvhodnější způsoby, jak zajistit systémy hodnocení výkonu, které by byly genderově neutrální, a vyvážené systémy klasifikace, které by nikoho nediskriminovaly, a to s přihlédnutím ke kolektivním pracovním smlouvám a k praktickým nástrojům; vyzývá členské státy, aby od velkých společností vyžadovaly, aby zveřejňovaly rozdíly v odměňování mužů a žen;

6.  vítá změnu v důkazním břemenu ve prospěch žen během soudního řízení, pokud existují určité náznaky, že se staly obětí diskriminace na základě pohlaví, jak stanovuje směrnice 2006/54/ES, chtěl by však zdůraznit, že toto ustanovení nebude účinné, pokud těmto ženám nebude přiznáno právo na přístup k informacím, které má v držení zaměstnavatel, jak Komise navrhovala stanovit ve směrnici Rady 97/80/ES o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví, avšak nakonec to neprosadila; vyzývá členské státy, aby vytvořily platformu pro přijímání stížností a zdarma poskytovaly pomoc při podání právní námitky v případech diskriminace na pracovišti;

7.  upozorňuje, že i když v posledních letech došlo k mírnému snížení rozdílů v míře zaměstnanosti a výši mezd mezi muži a ženami, nestalo se tak v důsledku zlepšení postavení žen, ale proto, že během hospodářské krize došlo k poklesu míry zaměstnanosti a výše mezd u mužů;

8.  vyzývá členské státy, aby nalezly způsob, jak ve svých zákonech stanovit definici toho, co se má považovat za rovnocennou práci, nebo vytvořit soubor jasných rámců, na jejichž základě by bylo možné stanovit, co lze považovat za rovnocennou práci; domnívá se, že v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie by hodnota práce měla být posuzována a srovnávána na základě objektivních kritérií, např. požadavků na vzdělání, odbornou kvalifikaci a přípravu, dovedností, úsilí a odpovědnosti, vykonané práce a povahy příslušných úkolů, s tím, že lze přihlédnout i k dalším faktorům, jako jsou pracovní podmínky, fyzický i psychický stres, pravomoci a míra nezávislosti, plánování a rozhodování;

9.  zdůrazňuje, že se členské státy musí zavázat k přemáhání nechuti zaměstnávat ženy v soukromém sektoru a k podpoře podnikání žen;

10. zdůrazňuje, že přestože ženy představují 60% osob s vysokoškolským vzděláním v EU, jsou stále velmi málo zastoupeny ve vyšších a vedoucích funkcích na všech úrovních politického a hospodářského rozhodování; vyzývá proto k urychlenému přijetí směrnice o ženách v dozorčích a řídících orgánech, což je důležitý krok k jejich stejnému zastoupení ve veřejném i soukromém sektoru, a zdůrazňuje, že Komise je odpovědná za přijetí veškerých opatření, která by pomohla překonat patovou situaci v Radě, pokud jde o právní předpisy EU týkající se transparentnosti a větší rovnost mezi pohlavími při náboru pracovníků do rozhodovacích funkcí;

11. vyzývá členské státy, aby zajistily, aby společnosti při sestavování užšího seznamu kandidátů zaručily genderovou rozmanitost, a aby zároveň zajistily, aby v žádném případě nedocházelo k předchozímu stanovení pohlaví nevýkonných ředitelů vybíraných na základě tohoto postupu a aby společnosti na pozice v řídících a dozorčích orgánech vybíraly nejkvalifikovanější kandidáty na základě srovnávací analýzy kvalifikace každého z nich za použití předem stanovených, jasných, neutrálně formulovaných, nediskriminačních a jednoznačných kritérií; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly kampaně proti genderovým stereotypům v přístupu k zaměstnání, které by zdůrazňovaly, že ženy i muži jsou schopni působit v různých oblastech, zejména v oblasti přírodních věd a techniky, a aby podporovaly snahu žen dostat se do učňovských oborů a zaměstnání, kde tradičně převládají muži, a zajistily, aby zaměstnavatelé poskytovali všem zaměstnancům školení v oblasti rovnosti a rozmanitosti;

12. vyzývá členské státy, aby ženám po těhotenství a mateřské dovolené zaručily právo na návrat do práce a právo na účinnou míru bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti, aby chránily jejich nárok na mateřskou dovolenou a přijaly opatření, která by zabránila nespravedlivému propouštění pracovnic v průběhu těhotenství a chránila by ženy a muže, kteří se starají o malé děti, před nespravedlivým propuštěním; v této souvislosti lituje, že Komise chce stáhnout směrnici týkající se mateřské dovolené, a vyzývá Radu, aby s Parlamentem a Komisí aktivně usilovala o odblokování této směrnice; zdůrazňuje navíc, že prosazení právních předpisů týkajících se otcovské dovolené by dalo patřičný impulz boji proti genderové a platové diskriminaci na pracovišti;

13. má za to, že rovnost žen a mužů by měla být podporována prostřednictvím investic do asistenční infrastruktury a do služeb rodinám a vybízením k přijímání předpisů o rodičovské a otcovské dovolené a o pružné pracovní době;

14. zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti nepřímé diskriminaci v rámci systémů důchodového zabezpečení, a to nejen v rámci zaměstnaneckého penzijního pojištění, ale také v postupech zákonných systémů důchodového pojištění; zdůrazňuje, že Soudní dvůr Evropské unie jasně konstatoval, že systémy zaměstnaneckého penzijního pojištění mají být považovány za platbu, a tudíž se zásada rovného zacházení vztahuje i na ně, a to i přesto, že v některých členských státech je rozlišení mezi zákonným systémem důchodového pojištění a zaměstnaneckým penzijním pojištěním problematické a pojem zaměstnaneckého penzijního pojištění tam neznají, což může na trhu práce vést k nepřímé diskriminaci;

15. zdůrazňuje, že při zjišťování rozdílů v platech žen a mužů má stále určitý význam rozdělení pracovního trhu podle zaměstnání a odvětví; poukazuje rovněž na to, že ženská zaměstnání, zejména v případě žen pracujících jako pomocnice v domácnosti nebo pečovatelky, jsou stále podhodnocena a je pravděpodobné, že budou méně placena, že se bude v jejich případě jednat o nedobrovolnou práci na částečný úvazek, nejistou práci nebo o práci s nulovým počtem pracovních hodin, a vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly vhodná opatření, která by účinně omezila nedobrovolnou práci na částečný úvazek; zdůrazňuje, že feminizace chudoby je výsledkem mnohonásobné diskriminace a řady dalších faktorů, jako jsou např. rozdíly v odměňování žen a mužů, rozdíly ve výši důchodů, péče o děti nebo osoby závislé a s tím související přerušení kariéry a nedostatečné systémy podpory ovlivňující domácnosti svobodných matek; v této souvislosti zdůrazňuje význam posuzování vlivu pohlaví na systémy sociálního zabezpečení; s ohledem na snižování chudoby mezi ženami připomíná význam uplatňování stávajících právních předpisů proti diskriminaci při zohlednění intersekcionálního přístupu;

16. vyzývá členské státy, aby zvýšily úsilí v boji proti nehlášené práci a nejistým pracovním místům; upozorňuje na vysoký počet případů nehlášené práce vykonávané ženami, což má negativní dopad na jejich příjmy, úhradu sociálního zabezpečení a ochranu a nepříznivý vliv na úroveň HDP v EU; zdůrazňuje zejména potřebu řešit problematiku práce v domácnostech vykonávané především ženami, která představuje zvláštní výzvu, protože se jedná především o práci v neformálním sektoru, specifickou a ze své podstaty neviditelnou, jejíž účinné řešení si vyžádá vypracování cílených opatření; odsuzuje navíc případy zneužívání atypických pracovních smluv, mezi něž patří smlouvy na nulový počet hodin, jejich účelem je obejít povinnosti související se zaměstnáním a sociální ochranou; vyjadřuje politování nad tím, že roste počet žen, které jsou postiženy chudobou, přestože pracují;

17. vyzývá členské státy a Komisi, aby na evropské, celostátní, regionální a místní úrovni rozšiřovaly a zvyšovaly povědomí veřejnosti o stejné odměně pro muže a ženy, rozdílech v důchodech žen a mužů a o přímé i nepřímé diskriminaci žen v práci; vyzývá Komisi, aby stanovila Evropský rok boje proti rozdílům v odměňování žen a mužů;

18. vyzývá členské státy a Komisi, aby do zajišťování rovnosti mezi muži a ženami zapojily sociální partnery (odbory, zaměstnavatele) a občanskou společnost, včetně orgánů odpovědných za prosazování rovnosti mezi muži a ženami, s cílem podpořit rovné zacházení s nimi; zdůrazňuje, že sociální dialog musí zahrnovat sledování a podporu rovnosti žen a mužů na pracovišti, včetně flexibilních pracovních možností, s cílem umožnit skloubit práci a soukromý život; zdůrazňuje význam kolektivních smluv v boji proti diskriminaci a v podpoře rovnosti žen a mužů na pracovišti, a také význam dalších nástrojů, jako jsou kodexy chování, výzkum nebo výměna zkušeností a osvědčené praxe v oblasti rovnosti mužů a žen;

19. žádá Komisi, aby v rámci evropského semestru zajistila uplatňování doporučení pro jednotlivé země týkajících se odstraňování rozdílů v odměňování mužů a žen;

20. vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy nedodržují nebo opomíjejí ustanovení směrnice, a naléhavě vyzývá Komisi, aby urychleně podnikla kroky a tuto situaci důsledně řešila.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

28.5.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

8

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Tiziana Beghin, Brando Benifei, David Casa, Ole Christensen, Lampros Fountoulis, Agnes Jongerius, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Zdzisław Krasnodębski, Jean Lambert, Jérôme Lavrilleux, Patrick Le Hyaric, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Javi López, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Joëlle Mélin, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Terry Reintke, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Siôn Simon, Jutta Steinruck, Yana Toom, Ulrike Trebesius, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská, Inês Cristina Zuber

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Amjad Bashir, Heinz K. Becker, Mercedes Bresso, Tania González Peñas, Eva Kaili, Eduard Kukan, António Marinho e Pinto, Evelyn Regner, Csaba Sógor, Gabriele Zimmer

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Michaela Šojdrová

(1)

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Employment_statistics.

(2)

C(2014)1405.


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ

[24]

+

ALDE

Beatriz Becerra Basterrechea, Izaskun Bilbao Barandica, Angelika Mlinar

EFDD

Daniela Aiuto

GUE/NGL

Malin Björk, Stefan Eck

PPE

Anna Maria Corazza Bildt, Ildikó Gáll-Pelcz, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Elisabeth Köstinger, Elissavet Vozemberg, Suica Dubravka

S&D

Inés Ayala Sender, Biljana Borzan, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Clare Moody, Maria Noichl, Liliana Rodrigues, Marc Tarabella

VERTS/ALE

Terry Reintke, Jordi Sebastià, Ernest Urtasun

[2]

-

EFDD

Louise Bours

NI

Sylvie Goddyn

[6]

0

ECR

Branislav Skripek, Jadwiga Wisniewska, Jana Zitnanská

PPE

Marijana Petir, Michaela Sojdrová, Anna Záborská

Légende des signes utilisés:

+ : pour

- : contre

0 : abstention


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

16.6.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

2

6

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Anna Maria Corazza Bildt, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Elisabeth Köstinger, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Angelika Mlinar, Maria Noichl, Marijana Petir, Terry Reintke, Liliana Rodrigues, Jordi Sebastià, Michaela Šojdrová, Ernest Urtasun, Elissavet Vozemberg, Jadwiga Wiśniewska, Anna Záborská, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Inés Ayala Sender, Izaskun Bilbao Barandica, Biljana Borzan, Louise Bours, Stefan Eck, Ildikó Gáll-Pelcz, Sylvie Goddyn, Clare Moody, Branislav Škripek, Dubravka Šuica, Marc Tarabella

Právní upozornění - Ochrana soukromí