ZPRÁVA o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu

23.10.2015 - (2014/2237(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Inês Cristina Zuber

Pozměňovací návrhy

• 001-001 (PDF - 304 KB)
• 001-001 (DOC - 171 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu

(2014/2237(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte přijatou v New Yorku dne 20. listopadu 1989,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením přijatou v New Yorku dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 24 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu,

–  s ohledem na směrnici o rasové rovnosti (2000/43/ES) a směrnici o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (C(2013)778),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zaměstnanost a sociální rozvoj v Evropě 2012“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. února 2011 nazvané „Agenda EU v oblasti práv dítěte“ (COM(2011)0060),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. prosince 2010 nazvané „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“ (COM(2010)0758),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. července 2006 nazvané „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ (COM(2006)0367) a na usnesení Parlamentu ze dne 16. ledna 2008 k této strategii[1],

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: dopad krize“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound (2013) nazvanou „Třetí evropský průzkum kvality života – kvalita života v Evropě: sociální nerovnosti“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 27. listopadu 2014 o 25. výročí přijetí Úmluvy OSN o právech dítěte[2],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2013 o dopadu krize na přístup zranitelných skupin k péči[3],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. června 2013 ke sdělení Komise „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“[4]^,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2011 o Evropské platformě pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení[5],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o podobě ženské chudoby v Evropské unii[6],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2011 o snížení nerovnosti v oblasti zdraví v EU[7] ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě[8],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 2008 o podpoře sociálního začlenění a boji proti chudobě v EU, včetně dětské chudoby[9],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008: Směrem ke strategii EU o právech dítěte[10],

–  s ohledem na zprávu organizace Save the Children nazvanou „Chudoba a sociální vyloučení dětí v Evropě“,

–  s ohledem na zprávu Výzkumného úřadu UNICEF (2014) nazvanou „Děti recese: dopad hospodářské krize na kvalitu života dětí v bohatých zemích“,

–  s ohledem na zprávu organizací EAPN a Eurochild (2013) nazvanou „Dosažení dobrých životních podmínek dětí – vykreslení dětské chudoby v EU“,

–  s ohledem na zprávu organizace Save the Children (2014) nazvanou „Národní reformní programy na rok 2014 (NRP) a Národní sociální zprávy (NSR) z hlediska dětské chudoby a blahobytu“,

–  s ohledem na zprávu z 11. konference organizace Eurochild, která se konala ve dnech 26.–28. listopadu v Bukurešti,

–  s ohledem na zprávu výzkumného centra UNICEF Innocenti (2012) nazvanou „Měření dětské chudoby: nové tabulky s hodnocením dětské chudoby v bohatých zemích světa“,

–   ohledem na závěrečnou vědeckou zprávu organizace DRIVERS: „Sociální nerovnosti v oblasti zdraví a rozvoje v raném dětství: celoevropský a systematický přehled“, Londýn, září 2014,

–  s ohledem na statistiku EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) z roku 2013,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 30. září 2009 nazvané „Práce a chudoba: na cestě k nezbytnému komplexnímu přístupu“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. července 2010 nazvané „Dětská chudoba a dobré životní podmínky dětí“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2013 nazvané „Evropský minimální příjem a ukazatele chudoby“,

–  s ohledem na syntetickou zprávu nazvanou „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění – studie zkoumání vnitrostátních politik“ předloženou Evropskou sítí nezávislých odborníků pro oblast sociálního začleňování[11],

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A8-0310/2015),

A.  vzhledem k tomu, že by mělo dojít k většímu politickému zviditelnění boje proti dětské chudobě na nejvyšší politické úrovni EU, má-li EU splnit cíl strategie Evropa 2020 snížit do roku 2020 počet lidí ohrožených chudobou nejméně o 20 milionů;

B.  vzhledem k tomu, že podle Úmluvy OSN o právech dítěte (UNCRC) by všem dětem mělo být zajištěno právo na vzdělání, služby zdravotní péče, bydlení, ochranu, účast na rozhodnutích, která se jich týkají, zájmovou činnost a volný čas, vyváženou stravu a péči v rodinném prostředí;

C.  vzhledem k tomu, že většina členských států dosud věnuje málo pozornosti využívání strukturálních fondů EU k boji proti alarmujícím a stále se zvyšujícím mírám chudoby u dětí v Evropě a k tomu, aby bylo podporováno sociální začlenění a obecně dobré životní podmínky těchto dětí;

D.  vzhledem k tomu, že sociální nerovnosti, jež se zvýšily v důsledku nezodpovědných a ekonomicky neudržitelných vládních a rozpočtových politik, významně přispívají ke zvýšené dětské chudobě, a vzhledem k tomu, že děti jsou věkovou skupinou, která je v 19 členských státech EU chudobou ohrožena nejvíce;

E.  vzhledem k tomu, že podle Eurostatu jsou hlavními faktory, které mají dopad na chudobu dětí, politiky přerozdělování bohatství, účinnost vládních zásahů na podporu příjmů, poskytování podpůrných služeb, pracovní politika[12] a situace jejich rodičů na trhu práce, což má vazbu na jejich úroveň vzdělání, složení domácnosti, v níž dítě žije; vzhledem k tomu, že účinným nástrojem v boji proti chudobě jsou opatření za účelem zvýšení zaměstnanosti;

F.  vzhledem k tomu, že pětina z celkového počtu obyvatel EU je mladší 18 let; vzhledem k tomu, že i přes přijaté závazky je v EU v současné době ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením každé čtvrté dítě;

G.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzval k provedení balíčku sociálních investic a podporuje doporučení Evropské komise nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, navrhující soudržný politický rámec pro řešení dětské chudoby a podporu dobrých životních podmínek dětí na základě tří pilířů spočívajících v přístupu k dostatečným zdrojům v rámci Evropského sociálního fondu, přístupu ke kvalitním a inkluzivním službám a zapojení dětí do společnosti a rozhodování, a uznávající děti jako nositele práv; považuje však za politováníhodné, že EU nepřijala soudržná opatření za účelem provádění uvedeného doporučení v rámci evropského semestru;

H.  vzhledem k tomu, že ačkoli jsou děti rodičů s velmi nízkou intenzitou práce o 56,7 % pravděpodobněji ohroženy chudobou či sociálním vyloučením, riziko dětské chudoby hrozí v současnosti i rodinám s vysokou intenzitou práce (v Rumunsku, Litvě, Portugalsku, Španělsku, Řecku, Lotyšsku, na Slovensku, v Polsku a v Lucembursku);

I.  vzhledem k tomu, že dětská chudoba vyplývá z chudoby rodin, a vzhledem k tomu, že rodiny s nízkým příjmem a početné rodiny jsou tedy více ohroženy chudobou, přičemž přerozdělování příjmů má významný vliv na snižování cyklů sociální nerovnosti, a vzhledem k tomu, že zhoršování národní mzdové politiky a systémů sociální ochrany zvyšují riziko chudoby a sociálního vyloučení, což přispívá k nárůstu dětské chudoby, jak vidíme ve členských státech s nejnižší mírou dětské chudoby, jež jsou zároveň členskými státy s nejnižší mírou obecné chudoby a nerovnosti;

J.  vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2012 vzrostl v Evropě (EU-27 + Norsko, Island a Švýcarsko) počet dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením téměř o jeden milion, přičemž jen v letech 2011 až 2012 se zvýšil o půl milionu[13]; vzhledem k tomu, že podle údajů Eurostatu z roku 2013 bylo v EU-28 ohroženo v roce 2013 chudobou a sociálním vyloučením 26,5 milionu dětí; vzhledem k tomu, že v letech 2008 až 2012 se riziko chudoby a sociálního vyloučení v EU-27 zvýšilo z 26,5 % na 28 %; vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo v členských státech EU-28 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením 28 % obyvatel mladších 18 let a že v naprosté většině zemí je riziko chudoby a sociálního vyloučení větší u dětí než u dospělých;

K.  vzhledem k tomu, že ženy jsou více ohroženy chudobou než muži, a vzhledem k tomu, že řešení chudoby žen není důležité jen samo o sobě, ale má také klíčový význam pro snižování dětské chudoby;

L.  vzhledem k narůstající nerovnosti mezi zeměmi v rámci EU; vzhledem k tomu, že se alarmujícím způsobem zvyšuje podíl podvyživených dětí, v důsledku čehož se znovu objevují choroby, jež v EU již vymizely (např. křivice); vzhledem k tomu, že je příznačné, že podle organizace UNICEF[14] v zemích, jako je Estonsko, Řecko a Itálie od roku 2008 dramaticky vzrostl a to na dvojnásobek, počet dětí, které si nemohou dovolit jíst dva dny po sobě maso, kuře nebo rybu;

M.  vzhledem k tomu, že ve svých závěrečných poznámkách k nejnovějším pravidelným zprávám některých zemí vyjádřil Výbor OSN pro práva dítěte obavy týkající se nárůstu míry chudoby nebo rizika ohrožení chudobou u dětí následkem hospodářské krize, který má dopad na požívání řady práv obsažených v Úmluvě o právech dítěte, konkrétně práv týkajících se zdraví, vzdělání a sociální ochrany, a vyzval příslušné orgány k zajištění toho, aby rozpočtové prostředky, z nichž jsou financována opatření pro děti, byly zachovány, a vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize vedla ke zhoršení životních a pracovních podmínek a objevení se nové skupiny označované někdy jako „noví potřební“;

N.  vzhledem k tomu, že příznivé podnikatelské prostředí stimuluje růst zaměstnanosti v členských státech a rozšiřuje možnosti pracovního uplatnění rodičů, kteří následně působí jako vítané vzory především v komunitách negativně ovlivněných vícegenerační chudobou a vyloučením;

O.  vzhledem k tomu, že rodiny s jedním rodičem, zejména rodiny, v jejichž čele stojí matka samoživitelka, jsou více ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením (49,8 % v porovnání s 25,2 %), i když zde podle EU-SILC existují velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi[15], což je důsledkem feminizace chudoby, nadměrným zastoupením žen v nejistých zaměstnáních, nepřiměřené doby strávené ženami neplacenou prací, přerušeními pracovní kariéry žen kvůli péči o dítě nebo jiného člena rodiny, a mzdové diskriminace žen oproti mužům;

P.  vzhledem k tomu, že dětská chudoba může být omezena zlepšením příležitostí na trhu práce, a to zejména pokud jde o ženy, prostřednictvím budování služeb péče o děti;

Q.  vzhledem k tomu, že děti, jejich rodiče, pěstouni a poskytovatelé péče musí být chráněni před jakoukoli diskriminací založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, jazyku, náboženském přesvědčení či víře, politických či jakýchkoli jiných názorech, národnostním nebo sociálním původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu, postižení, věku nebo jiném statusu a vzhledem k tomu, že děti z ohrožených skupin obyvatelstva jsou více ohroženy marginalizací, chudobou a sociálním vyloučením, jak potvrzují poslední zprávy Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci, jež pokazují na to, že v ubytovacích zařízeních pro osoby bez domova se objevuje stále více žen, mladých lidí a rodin s dětmi (zejména rodin migrantů); vzhledem k tomu, že velké rodiny s jediným příjmem jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením, což je způsobeno zhoršujícími se vnitrostátními politikami v mzdové oblasti a oslabenými systémy sociální ochrany v důsledku finanční a hospodářské krize;

R.  vzhledem k tomu, že následky chudoby a sociálního vyloučení dětí mohou přetrvávat po celý život a vyústit v mezigenerační nezaměstnanost a chudobu; vzhledem k tomu, že rozdíly ve vzdělání mezi dětmi z různého socioekonomického prostředí se zvětšily (v 11 zemích nepokrývají služby v oblasti vzdělávání v raném věku a předškolní péče u dětí ve věkové skupině 0 až 3 roky více než 15 % dětí);

S.  vzhledem k tomu, že předškolní vzdělávání a péče mají rozhodující dopad na kognitivní vývoj dětí, neboť základní schopnosti se u dětí rozvíjejí v prvních pěti letech života, a vzhledem k tomu, že přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání vytváří základ pozdějšího úspěchu v životě ve smyslu vzdělání, blahobytu, zaměstnatelnosti a sociální integrace, zejména u dětí ze znevýhodněného prostředí; vzhledem k tomu, že rozdíly ve vzdělání mezi dětmi z různého sociálně-ekonomického prostředí se zvětšují; vzhledem k tomu, že pracující rodiče, kteří nemají přístup k mateřské škole, jsou často nuceni nechávat děti v péči ostatních dětí nebo se musí obrátit na placené a necertifikované neformální pečovatelské sítě, čímž vystavují bezpečnost a životní podmínky svých dětí riziku; vzhledem k tomu, že předškolní vzdělávání může hrát významnou roli při kompenzaci sociálně-ekonomických znevýhodnění rodin ohrožených chudobou a usnadňuje návrat rodičů na pracovní trh[16]; vzhledem k tomu, že inkluzivní vzdělávání řeší rozmanitost potřeb všech žáků a studentů a reaguje na prostřednictvím zvyšování účasti na vzdělávání, kulturním životě a hodnotách komunity, a představuje tak účinný nástroj boje proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení;

T.  vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány hrají hlavní úlohu, pokud jde o činnosti zaměřené na potírání dětské chudoby a vykořisťování dětí, a mají tudíž klíčovou odpovědnost v oblasti předcházení marginalizaci a sociálnímu vyloučení, a vzhledem k tomu, že by jim měly být k plnění těchto cílů v případě potřeby poskytnuty ze strany vnitrostátních orgánů dostatečné prostředky;

U.  vzhledem k tomu, že výdaje na vzdělávání, zejména co se týče školních materiálů a dopravy, nesou ve většině zemí především rodiny; vzhledem k tomu, že tyto náklady jsou jedním z faktorů, který přispívá k předčasnému ukončování školní docházky; vzhledem k tomu, že nadále existují finanční, administrativní a jiné praktické překážky vzdělávání pro děti z marginalizovaných skupin;

V.  vzhledem k tomu, že socioekonomické prostředí, ve kterém děti žijí, má vliv na kvalitu trávení času po škole a během školních prázdnin, a vzhledem k tomu, že málo stimulující trávení volného času nežádoucím způsobem prohlubuje rozdíly mezi dětmi, především při výchově a vzdělávání;

W.  vzhledem k tomu, že v roce 2012 dosáhla míra předčasného ukončování školní docházky v EU 13 % a v některých zemích (v Portugalsku, Španělsku a na Maltě) přes 20 %[17];

X.  vzhledem k tomu, že dokonce i v zemích, kde je právo na zdraví a zdravotní péči zakotveno v právních předpisech, mnoho dětí nemá k odpovídající zdravotní péči přístup a některé děti mají velmi omezený přístup ke službám nad rámec bezprostředně naléhavé péče, jako jsou služby všeobecného lékaře nebo zubaře, zejména kvůli nedostatečným veřejným službám; vzhledem k tomu, že děti, které se narodí v chudobě, jsou více ohroženy chronickými onemocněními a častějšími zdravotními problémy, což vede k zachovávání nerovnosti;

Y.  vzhledem k tomu, že finanční problémy rodin přispívají k rostoucímu počtu problémů s psychickým zdravím u rodičů a případů rozpadu rodin, což má nepopiratelné důsledky pro psychické zdraví i sociální a životní podmínky dětí;

Z.  vzhledem k tomu, že prostředí, v němž dítě žije, včetně doby před narozením, má rozhodující vliv na vývoj kognitivního systému, komunikaci a jazyk a na sociální a emoční dovednosti, což má dopady na zdraví, životní podmínky, zapojení se do společenství a schopnosti učit se[18];

AA.  vzhledem k tomu, že všechny děti mají právo na ochranu před zneužíváním, násilím a zanedbáváním a že jak vyplynulo z výzkumu, finanční tlak uvnitř rodin, škrty ve veřejných službách a úsporná opatření mohou vést k většímu násilí vůči dětem;

AB.  vzhledem k tomu, že dětská chudoba je vícerozměrný jev, jenž vyžaduje vícerozměrné řešení; vzhledem k tomu, že zaměstnanost je důležitým faktorem, ale sama o sobě nezaručuje vždy únik z chudoby pro rodinu dotčeného dítěte;

AC.  vzhledem k tomu, že dětská chudoba představuje vysoké hospodářské náklady pro společnost, zejména pokud jde o zvýšené výdaje na sociální podporu;

AD.  vzhledem k tomu, že rodiny, které jsou ohroženy chudobou, žijí s větší pravděpodobností v nezdravých a v nebezpečných oblastech a že v těchto podmínkách stále žije 17 % dětí v EU-28, přičemž v 15 zemích je toto číslo vyšší než průměr; vzhledem k tomu, že v důsledku narůstajícího počtu případů vystěhování z důvodu neschopnosti platit za bydlení se děti ocitají ve stále nestabilnějších podmínkách bydlení, což má pak negativní dopady na vývoj a životní vyhlídky těchto dětí;

AE.  vzhledem k tomu, že podle Evropského průzkumu příjmů a životních podmínek (EU SILC), který vypracoval Eurostat v roce 2012, se všechny členské státy potýkají s jevem zvaným energetická chudoba; vzhledem k tomu, že jedním z důsledků vysoké cena energie je to, že mnohé děti žijí v domácnostech bez vytápění, což vede ke zvýšenému počtu respiračních a kardiovaskulárních onemocnění;

AF.  vzhledem k tomu, že rodiny s dětmi se zdravotními problémy, stejně jako rodiče se zdravotními problémy, jsou častěji vystaveni riziku chudoby, rozpadu rodiny a obtížím v uplatnění na trhu práce;

AG.  vzhledem k tomu, že nadcházející cíle udržitelného rozvoje na období po roce 2015 a jejich univerzalita poskytují příležitost ke zvýšení investic do dětí a jejich práv;

AH.  vzhledem k tomu, že ve skupině ohrožené chudobou jsou nejvíce zastoupeny děti migrantů a že tyto děti čelí zvýšené diskriminaci kvůli jazykovým bariérám, přičemž situace dětí nelegálních přistěhovalců je ještě horší; vzhledem k tomu, že v současnosti, při zvyšující se intenzitě migračních toků, narůstá počet případů, kdy děti přistěhovalců zůstanou v zemi svého narození v péči jiných rodinných příslušníků nebo třetích osob, což má negativní vliv na vývoj dětí, zejména v emoční rovině;

AI.  vzhledem k tomu, že silný politický důraz na dětskou chudobu v posledních letech v EU a podpůrná politická prohlášení ze strany hlav států EU nevedly k významnému snížení úrovní dětské chudoby;

AJ.  vzhledem k tomu, že by mělo být posíleno financování programů potravinové pomoci zaměřené na znevýhodněné rodiny, jelikož stále více dětí má přístup k potravinám pouze ve škole; vzhledem k tomu, že tyto programy jsou důležité, nelze je však považovat za dlouhodobé řešení;

AK.  vzhledem k tomu, že problémy životního prostředí, především znečištění ovzduší, doprava, kontaminovaná půda a nezdravá pitná voda, často nepřiměřeně postihují děti žijící v chudobě;

1.  doporučuje členským státům, aby se skutečně zavázaly k rozvoji politik boje s dětskou chudobou, jež by se soustředily na nápravu faktorů podmiňujících dětskou chudobu a na zvýšení účinnosti, množství a oblasti působnosti sociální podpory konkrétně zaměřené na děti, ale i na rodiče, kteří jsou nezaměstnaní, a na jev chudých pracujících (například prostřednictvím dávek v nezaměstnanosti a odpovídajícího minimálního příjmu), a aby podporovaly pracovněprávní předpisy, které zaručují sociální práva, včetně zákonem dané minimální mzdy respektující vnitrostátní praxi, a kolektivní dohody, které budou rodinám poskytovat větší zabezpečení a bojovat proti nejistému zaměstnání a podporovat zaměstnání s odpovídajícími sociálními právy;

2.  vyzývá k monitorování a hodnocení účinnosti této podpory s cílem přizpůsobit politiky v oblasti boje proti chudobě, vyloučení a předčasnému ukončování školní docházky stávajícím požadavkům na sociální rovnost; naléhavě žádá členské státy, aby vypracovaly a uplatňovaly rozličné postupy shromažďování důkazů vhodné pro jednotlivé fáze intervence;

3.  doporučuje, aby byl Komisí ve spolupráci s členskými státy sestaven plán k provedení přístupu založeného na třech pilířích přijatého v doporučení „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, v podobě přístupu ke zdrojům a službám i zapojení dětí; domnívá se, že pro dosažení lepších výsledků přístupu využívajícího tři pilíře by bylo užitečné vyvinout přesné a konkrétní ukazatele míry dětské chudoby a oblastí více zasažených tímto jevem; vyzývá členské státy, aby účinně a komplexně začlenily vhodné aspekty balíčku týkajícího se investic v sociální oblasti a výše uvedeného sdělení Komise do svých ročních národních programů reforem a národních sociálních zpráv, a vyzývá Komisi, aby stanovila dílčí cíle strategie Evropa 2020 pro snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení, aby tak bylo snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení viditelně a explicitně přítomné ve všech stadiích evropského semestru, a aby zařadila do každé roční analýzy růstu zvláštní oddíl obsahující závazný cíl boje proti dětské chudobě a na podporu dobrých životních podmínek dětí, a aby výslovně zařadila hledisko dětí a mládeže do evropského semestru; zdůrazňuje, že snižování dětské chudoby prostřednictvím investování do dětí by mělo být v roční analýze růstu za rok 2016 navrženo jako nejvyšší priorita a jakožto hlavní prostředky pro dosažení pokroku při provádění cíle týkajícího se snižování chudoby; vyzývá Komisi, aby zajistila každoroční sledování a podávání zpráv ze strany členských států týkající se provádění doporučení Komise prostřednictvím pracovního plánu a využívání Evropského sociálního fondu k provádění doporučení Komise hodnocení dopadů reforem navržených v národních reformních programech na chudobu;

4.  vybízí členské státy, aby v rámci svého úsilí o potírání dětské chudoby řešily rovněž postavení žen pečujících o děti a rodinné příslušníky se zvláštními potřebami a postižením;

5.  doporučuje členským státům, aby při využívání finančních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF )a při tvorbě sociálních politik věnovaly zvýšenou pozornost ochraně rodin (zejména rodin jen s jedním rodičem) s dětmi se zdravotními problémy před chudobou;

6.  znovu poukazuje na význam preventivních veřejných politik usilujících spíše o citlivé politiky v oblasti dobrých životních podmínek dětí a o podporu rozvoje samostatných jedinců, kteří budou schopni integrace do společnosti a do trhu práce, než o zaměření na důsledky jejich sociálního vyloučení a chudoby;

7.  domnívá se, že aniž by byla přehlížena potřeba podporovat děti, které žijí v chudobě, předčasně ukončily školní docházku nebo jsou sociálně vyloučené, by se politiky na podporu dětí a mladých lidí měly výrazně vyznačovat preventivností, což zahrnuje dlouhodobé strategie boje proti sociální nerovnosti;

8.  doporučuje členským státům, aby zavedly nebo posílily univerzální sociální dávky zaměřené na děti, jako například zajištění zvýhodněného nebo bezplatného stravování dětí v zájmu jejich zdravého vývoje, zejména pro znevýhodněné nebo chudé děti; vyzývá členské státy, aby přijaly aktivní opatření v oblasti zaměstnanosti jako součást komplexní strategie a politiky na podporu přístupu rodičů ke kvalitní zaměstnanosti a dostatečnému příjmu, přístupu k vysoce kvalitním veřejným službám (zvláště dětské péči, vzdělávání, zdravotnictví, bydlení a volnočasovým aktivitám), na podporu sladění pracovního a rodinného života a na posílení účasti dětí a jejich rodin na tvorbě, zavedení a sledování těchto politik; zdůrazňuje, že všeobecná řešení by měla být doplněna o cílená opatření na podporu nejzranitelnějších a marginalizovaných skupin dětí a mládeže; s politováním konstatuje rostoucí trend vlád členských států, kdy je namísto všeobecných politik podpory stále více prosazována podpora, již lze použít pouze pro jeden účel, neboť z důkazů vyplývá, že tyto všeobecné podpůrné politiky nabízejí lepší ochranu proti dětské chudobě v podobě přístupu k dostatečným zdrojům, přístupu ke kvalitním službám podporujícím začlenění a účasti dětí[19];

9.  vyzývá členské státy a Komisi, aby vyjednaly standardy EU nebo stanovily společnou metodiku pro výpočet nákladů na péči o dítě a určení odpovídajících zdrojů na prevenci dětské chudoby a boj s ní;

10.  vyzývá Komisi, aby přestala doporučovat restrukturalizaci a škrty ve veřejných službách členských států a aby nepodporovala flexibilní pracovní vztahy a privatizaci veřejných služeb, což nevyhnutelně vede k oslabení sociálních práv dětí;

11.  žádá Komisi, aby kladla důraz na potřebu investic do oblasti veřejného a bezplatného vzdělávání a pro nejohroženější sociální skupiny, jako jsou přistěhovalci nebo osoby s různými druhy postižení, určila specifické metody vyučování; domnívá se, že vzdělávání může být klíčovým a prioritním prvkem, díky kterému děti získají dovednosti, které jim umožní získat kvalifikovaná a náležitě ohodnocená pracovní místa a umožní jim vybudovat si vlastní cestu ven z chudoby;

12.  připomíná, že k řešení dětské chudoby je nutné přijetí přístupu na základě životního cyklu a mimo jiné je nutné se zabývat východiskem z mezigeneračního bludného kruhu rizika chudoby a do tohoto přístupu promítnout zejména rozdílné potřeby raného dětství, věku povinné školní docházky a dospívání, uplatnění celostního přístupu zaměřeného na dítě systémem posuzování vícero druhů deprivací, kterým příslušné dítě čelí souběžně, přičemž na základě tohoto posouzení budou zjištěny nejvíce sociálně znevýhodněné osoby, a měřit nejen monetární chudobu, ale multidimenzionální deprivace;

13.  doporučuje, aby byl zajištěn přístup ke kvalitním službám pro všechny děti v klíčové etapě jejich vývoje; domnívá se, že klíčovými službami, jež jsou nejčastěji poskytovány místními a regionálními orgány, jsou zdravotní péče, podpora výchovy a rodiny, vzdělávání, bydlení a ochrana;

14.  naléhavě žádá členské státy, aby přijaly, prováděly a monitorovaly plány na snížení vícerozměrné dětské chudoby, zaměřily se na nezadatelná práva dětí a stanovily si cíle v oblasti snížení dětské chudoby a sociálního vyloučení dětí, s výslovným důrazem a přednostním zaměřením na ty děti, které jsou ohroženy chudobou nejvíce; připomíná důležitost toho, aby se členské státy EU vrátily přinejmenším opět na úrovně před krizí ve smyslu reálných výdajů na sociální ochranu, zdravotnictví, vzdělávání a sociální bydlení ve prospěch nejvíce znevýhodněných dětí;

15.  vyzývá členské státy, aby prováděly plány ke zmírnění pocitu sociálního vyčlenění dětí s duševním postižením prostřednictvím zajištění účinnějších vzdělávacích modulů, které usnadní jejich proces učení;

16.  vyzývá členské státy, aby uznaly dětskou chudobu a sociální vyloučení za jedny z hlavních překážek, které je třeba překonat, mají-li být splněny cíle strategie Evropa 2020 týkající se míry zaměstnanosti, investic do výzkumu a vývoje a energetiky a udržitelného rozvoje;

17.  naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvýšenou pozornost vytváření a dostupnosti vhodného mimoškolního prostředí, ve kterém mohou děti smysluplně a stimulujícím způsobem trávit čas mimo vyučování a během školních prázdnin, a aby věnovaly zvýšenou pozornost dostupnosti základní zdravotní péče pro děti ve vyloučených lokalitách, vzdálených a těžko dostupných oblastech;

18.  vyzývá členské státy, aby zabránily tomu, aby děti zakoušející chudobu a sociální vyloučení končily v ghettech tím, že zavedou minimální normy pro bydlení dětí zohledňující nejlepší zájem dítěte, a zajistí jim vhodný domov, který bude vyhovovat jejich potřebám, a zaručí jim dobré životní podmínky, soukromí a kvalitu života, čímž členské státy přispějí k dosažení sociální spravedlnosti a soudržnosti a k boji proti sociálnímu vyloučení a chudobě;

19.  žádá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby využily příležitost, již poskytuje přezkum víceletého finančního rámce v polovině období k lepšímu využívání Evropského sociálního fondu,  Fondu evropské pomoci nejchudším osobám a programu pro zaměstnanost a sociální inovace a prověřily, zda jsou děti prioritou při přípravě programů a při provádění regionálních politik a politiky soudržnosti, se zvláštním zřetelem k nové povinnosti rušit postupně velká zařízení ústavní výchovy, která je platná od roku 2014, jakož i v zájmu posílení právního postavení adoptivních rodičů a profesionálních pěstounů, aby sirotci a děti ve znevýhodněné situaci mohly vyrůstat ve skutečně rodinném nebo rodinu připomínajícím prostředí; rovněž naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvořila ukazatele pro analýzu dětské chudoby;

20.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zvážily, zda není zapotřebí se zabývat potravinářskými strategiemi, určenými například pro diverzifikaci výživy nebo obohacení potravin, jakož i opatřeními v oblasti nutričního vzdělávání, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin, a konečně doplňky stravy, v souvislosti s konkrétními skupinami obyvatelstva, a předcházet tak negativním dopadům podvýživy nebo špatné výživy na zdraví dětí;

21.  žádá Komisi, aby vzala v úvahu návrhy obsažené ve stanovisku Evropského hospodářského a sociálního výboru s názvem „Koordinovaný evropský postup při předcházení energetické chudobě a jejím potírání“, a aby podpořila urychlené přijetí evropského závazku v oblasti energetické bezpečnosti a solidarity, jehož součástí bude vytvoření evropského střediska pro sledování a evropského fondu, zaměřených konkrétně na vymýcení energetické chudoby;

22.  doporučuje, aby vnitrostátní rozpočty členských států obsahovaly viditelné a transparentní položky na závazky a náklady na boj s dětskou chudobou a státy tak plnily svou povinnost chránit děti, která je naplňována také prostřednictvím navýšení veřejného rozpočtu v zájmu dosažení těchto cílů; vybízí členské státy k maximálnímu využívání evropských strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, k provádění všech tří pilířů doporučení „Investice do dětí“;

23.  doporučuje, aby Komise vypracovala pokyny, kterými podpoří účast dětí na procesu tvorby politik zavedením mechanismu na podporu a zajištění účasti dětí na rozhodování, jež se dotýká jejich životů, který dá dětem možnost a vybídne je k vyjadřování informovaných názorů a zajistí přitom, aby jejich názorům byla dána řádná váha a byly zohledňovány v hlavních rozhodnutích, která se jich týkají;

24.  doporučuje, aby Komise a členské státy stanovily cíle v oblasti snižování dětské chudoby a sociálního vyloučení;

25.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v případě potřeby uzavřely dohody o spolupráci se subjekty a institucemi, které podporují vzdělávání a výchovu v oblasti kultury a sportu, začleňování dětí a boj proti dětské chudobě; doporučuje nicméně, aby členské státy zajišťovaly dohled nad touto podporou, její kvalitu, udržitelnost a relevantnost, jakož i skutečné výsledky;

26.  vyzývá členské státy, aby přijaly zvláštní právní předpisy za účelem ochrany nebo rozšíření práv souvisejících s mateřstvím a otcovstvím, také prostřednictvím provádění účinných nástrojů pro skloubení práce a rodinného života, zajištění návratu žen do zaměstnání po rodičovství a mateřské dovolené a nástrojů podpory pro rodiny s rodičem samoživitelem; zdůrazňuje navíc, že prosazení právních předpisů týkajících se otcovské dovolené poskytne patřičný impulz boji proti genderové a platové diskriminaci na pracovišti; naléhavě žádá členské státy, aby zajistily, aby se žádné případy nerovného zacházení a obtěžování nemohly odůvodňovat ze strany zaměstnavatele tvrzením o těhotenství, výchově dětí či povinnostech spojených s rodinnými záležitostmi;

27.  doporučuje, aby členské státy rozvíjely proaktivní a integrované sociální politiky, které brání chudobě a odebírání dětí z rodinného prostředí; vyzývá členské státy, aby zajistily, že umisťování dětí a mladých do ústavní péče bude používáno pouze jako krajní řešení za výjimečných okolností, a aby využily strukturální fondy EU a Evropský fond pro strategické investice k podpoře přechodu dětí z ústavní péče do péče hostitelských rodin a komunitních služeb;

28.  doporučuje členským státům, aby opouštěly ústavní péči ve prospěch systémů stabilní náhradní péče, která děti a mládež lépe připravuje k vstupu do samostatného života, k pokračování ve studiu nebo k vstupu na pracovní trh;

29.  doporučuje, aby členské státy vytvořily a zavedly systémy integrované ochrany dětí s cílem chránit děti proti násilí, zneužívání, vykořisťování a zanedbávání způsobem, v němž všichni nositelé povinností a složky systému spolupracují napříč odvětvími a agenturami a sdílejí společnou odpovědnost za utváření ochranného a podnětného prostředí pro všechny děti;

30.  vyzývá členské státy, aby vedly politiku vytvářející příznivé podmínky pro tvorbu a udržování důstojných pracovních míst a vypracovaly systémy školení, zvyšování kvalifikace a výhod, jako je práce na dálku nebo pružná pracovní doba, které usnadňují vstup nebo návrat rodičů na pracovní trh po přerušení profesní kariéry;

31.  vyzývá orgány EU, agentury EU, orgány na úrovni členských států a jiné zúčastněné strany ke stanovení jasných rolí, odpovědností, pravidelného dialogu a postupů, pokud děti potřebují ochranu v přeshraničních situacích;

32.  doporučuje, aby členské státy všem dětem v každém věku zajistily přístup k bezplatnému inkluzivnímu kvalitnímu veřejnému vzdělávání, včetně předškolního vzdělávání a péče a formálního a neformálního vzdělávání, neboť se tak podpoří jejich emoční, sociální, kognitivní a tělesný vývoj, a aby zabezpečily vhodný poměr počtu učitelů a dětí i mísení dětí z různých sociálních vrstev za účelem zajištění bezpečnosti a dobrých životních podmínek dětí a toho, aby mohly mít všechny děti přínos z inkluzivního vysoce kvalitního vzdělávání, a mohlo tedy docházet k maximalizaci vlivu vzdělávacích systémů na rovné příležitosti a na vystoupení z bludného kruhu chudoby;

33.  naléhavě vyzývá členské státy, aby v zájmu zamezení přerušování vzdělávání ze strany dětí a mládeže zajistily zvýšení kvality nabízených vzdělávacích služeb prostřednictvím uplatňování individuálního přístupu a prostřednictvím podpory spolupráce mezi učiteli, sociálními pracovníky a rodiči;

34.  vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost rozvíjení dostupného a cenově přístupného předškolního vzdělávání a péče, které musejí být chápány jako sociální investice do řešení nerovností a problémů, kterým děti zejména ze znevýhodněných rodin čelí, a rovněž aby zvyšovaly povědomí rodičů o přínosech aktivní účasti na programech předškolního vzdělávání a péče;

35.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly inkluzivní vzdělávání, což by mělo zahrnovat nejen zvyšování počtu speciálních pedagogů, nýbrž i začleňování dětí se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných tříd;

36.  vyzývá členské státy, aby zajistily všeobecný a rovný přístup do jeslí a mateřských škol pro děti ze všech sociálních skupin;

37.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly úplnou školní docházku všech dětí tím, že budou poskytovat bezplatné základní školní materiály, výživné školní stravování a nezbytnou dopravu do školy pro chudé děti nebo pro děti ohrožené chudobou, čímž vzroste účinnost stávajících veřejných investic do daného odvětví a bude možno lépe bojovat proti mezigeneračnímu přenosu chudoby;

38.  naléhavě žádá členské státy, aby zabezpečily všeobecnou, veřejnou, bezplatnou a kvalitní zdravotní péči, pokud jde o prevenci, programy preventivní imunizace a primární péči, dostupnost diagnostiky, léčby a rehabilitace, aby poskytly dětem služby logopeda a psychologa, zabezpečily ženám právo na sexuální a reprodukční zdraví tím, že zajistí zdravotní péči o novorozence a péči o matky před porodem a po porodu a domácí návštěvy, zejména v případě předčasného porodu, a zabezpečily přístup k rodinným lékařům, zdravotním sestrám, zubařům, poradcům pro rodinu a odborníkům na duševní zdraví všem dětem a jejich rodinám; vyzývá členské státy a Komisi, aby začlenily tyto aspekty do vnitrostátních strategií i strategií EU v oblasti veřejného zdraví;

39.  doporučuje, aby členské státy poskytovaly nezbytnou podporu k zajištění práva všech dětí na kulturu, sport a volný čas, přístup k venkovním aktivitám a zdravému životnímu prostředí, se zaměřením na děti žijící v chudobě, děti z odlehlých oblastí, děti se zdravotním postižením, děti náležející k národnostním, náboženským, jazykovým menšinám a děti migrantů, děti, které se na území EU pohybují, bez ohledu na jejich státní příslušnost, a děti, které rodiče opustili; připomíná právo podílet se na takové možnosti v rámci toho, co je stanoveno v Úmluvě OSN o právech dítěte;

40.  zdůrazňuje, že je nutná posílená ochrana dětí, které jsou postižené chudobou a sociálním vyloučením, před domácím násilím;

41.  vyzývá členské státy, zejména ty, v nichž jsou sociální nerovnosti větší, aby posílily sociální práva a přístup ke službám a sociální ochraně, která musí zaručovat stát, aby zvýšily počet pracovníků a odborníků pracujících ve službách sociálního zabezpečení s dětmi a pro děti a jejich rodiny a aby posílily lékařskou, psychologickou a sociální péči o lidi, kteří ji mají nejvíce zapotřebí, zejména děti, v souladu se strategií včasné intervence;

42.  doporučuje, aby členské státy zavedly mechanismy, kterými podpoří a zajistí účast dětí na rozhodování, jež se dotýká jejich životů, a aby daly dětem možnost a vybízely je k vyjadřování informovaných názorů a zajistily přitom, aby jejich názorům byla dána řádná váha a byly zohledňovány v hlavních rozhodnutích, která se jich týkají;

43.  uznává roli občanské společnosti, včetně organizací prosazujících práva dětí a organizací bojujících proti dětské chudobě, při zajišťování politické soudržnosti EU, a vybízí k posílenému občanskému dialogu o prevenci a řešení dětské chudoby v členských státech;

44.  naléhavě vyzývá Komisi, aby ze snížení míry předčasného ukončení školní docházky a z boje s dětskou chudobou učinily výslovné priority evropského semestru a řízení strategie Evropa 2020 a aby zařadila konkrétní ukazatel dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením do sociálního rozměru Hospodářské a měnové unie;

45.  vyzývá členské státy a Komisi, aby se aktivně podílely na boji proti obchodování s dětmi za účelem vykořisťování v jakékoli podobě, včetně práce, nucených sňatků, nelegální adopce, nezákonných činností a sexuálního vykořisťování;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily fungování evropských a nadnárodních sítí, jejichž účelem je bojovat proti chudobě a vyloučení dětí a mladých lidí; upozorňuje, že by mělo být obzvláště podporováno začlenění nejvzdálenějších regionů a nejvíce znevýhodněných regionů do těchto sítí a institucí;

47.  považuje právo na svobodné a všeobecné vzdělání, zdraví a systémy sociálního zabezpečení za základní podmínky boje s chudobou, zejména mezi dětmi; pro zajištění tohoto cíle vyzývá Komisi a členské státy, s ohledem na oslabení veřejných služeb, aby zavedly záruku pro děti prostřednictvím zvláštního fondu, aby každé dítě mohlo mít přístup k bezplatné zdravotní péči, bezplatnému vzdělávání, bezplatné dětské péči, vhodnému bydlení a odpovídající stravě, jako součást evropského integrovaného plánu boje s dětskou chudobou zahrnujícího dětskou záruku i programy nabízející podporu rodičům i možnost vyjít se situací sociálního vyloučení a začlenit se do trhu práce;

48.  vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých obcí podporovaly místní centra podpory dětí a jejich rodin, zejména v komunitách nebo oblastech nejvíce zasažených problémem dětské chudoby, neboť tato centra neposkytují pouze právní pomoc či poradenství, rodičovské poradenství a podporu školám, nýbrž také zajišťují vzdělávání a poradenství mimo jiné ohledně zdravého způsobu života a bezpečného používání internetu;

49.  doporučuje Komisi a členským státům, aby vypracovaly statistické metody, které budou zahrnovat vícerozměrné ukazatele rozdělené podle věku, pohlaví a zvláště znevýhodněných skupin pro měření chudoby, sociálního vyloučení, nerovností, diskriminace a dobrých životních podmínek dětí (příjmy rodičů, přístup k vysoce kvalitním veřejným službám, zapojení do společenských a kulturních aktivit, přístup k odpovídajícímu formálnímu i neformálnímu vzdělávání, vystavení fyzickému riziku, bezpečnost, stabilní rodinné prostředí a míra životní spokojenosti) a s cílem poskytovat informace pro vývoj dobré podložených politik a zohledňovat limity měření relativní chudoby a práci Rozvojového programu OSN a organizací UNICEF a OECD i podskupinu indikátorů výboru pro sociální ochranu, a tak překonávat rámec ukazatelů AROPE (ukazatele rizika chudoby a sociálního vyloučení); vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily reakce založené na komplexním přístupu a aby plně využívaly údaje shromážděné v rámci iniciativ, jako je kupříkladu Analýza vícenásobné překrývající se deprivace (MODA), kterou vypracoval UNICEF; zdůrazňuje, že by měly být vyvinuty další ukazatele s cílem napomoci lepšímu posuzování kvality služeb, výstupů služeb a přístupu k nim, např. ve vztahu k sociálně-ekonomickým statusům a zázemí rodičů (migranti či menšina), pohlaví, znevýhodnění a zeměpisným hlediskům;

50.  vybízí Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů k vypracování stanovisek k investování do dětí;

51.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

• [1]  Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 24.
• [2]  Přijaté texty, P8_TA(2014)0070.
• [3]  Přijaté texty, P7_TA(2013)0328.
• [4]  Přijaté texty, P7_TA (2013)0266.
• [5]  Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 57.
• [6]  Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 77.
• [7]  Úř. věst. C 199E, 7.7.2012, s. 25.
• [8]  Úř. věst. C 70 E, 08.03.12, s. 8.
• [9]  Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 11.
• [10]  Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 24.
• [11]  Síť nezávislých odborníků pro oblast sociálního začleňování, syntetická zpráva s názvem „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění – studie zkoumání vnitrostátních politik“, Brusel, 2014.
• [12]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 5.
• [13]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 5.
• [14]  Výzkumný úřad UNICEF (2014), „Děti recese: dopad hospodářské krize na kvalitu života dětí v bohatých zemích“, zpráva Innocenti, karta 12, Výzkumný úřad UNICEF, Florencie, s. 2.
• [15]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 14.
• [16]  Studie Evropské komise s názvem „Tematická studie o politických opatřeních týkajících se dětské chudoby“, 2008, s. 9.
• [17]  EU-SILC (2013), statistiky Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek.
• [18]  Drivers, 2014, „Univerzální a kvalitní programy v době raného dětství, které odpovídají potřebám, podporují lepší a spravedlivější výsledky v dětství i v pozdějším životě“.
• [19]  (Vychází z průzkumu, který předložila nadace Eurofond.)

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Podle Úmluvy OSN o právech dítěte by všem dětem mělo být zajištěno právo na vzdělání, zdravotnické služby, bydlení, ochranu, účast na rozhodnutích, která se jich týkají, zájmovou činnost a volný čas, vyváženou stravu a výchovu v rodině. Úmluva však v EU není zdaleka naplněna.

Všechny zprávy naopak poukazují na nárůst dětské chudoby v Evropě. V letech 2008 až 2012 vzrostl v Evropě (EU-27 + Norsko, Island a Švýcarsko) počet dětí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením téměř o jeden milion, přičemž jen v letech 2011 až 2012 se zvýšil o půl milionu[1], v letech 2008 až 2012 vzrostlo riziko chudoby nebo sociálního vyloučení z 26,5 % na 28 % (20,8 % dětí žilo v rodinách s disponibilními příjmy, které nedosahovaly ani 60 % celostátního průměru, 9 % dětí žilo v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce a 11,8 % v domácnostech trpících hmotnou nouzí); podle údajů Eurostatu z roku 2013 bylo v EU-28 ohroženo v roce 2013 chudobou a sociálním vyloučením 26,5 milionu dětí. Vezmeme-li však v úvahu údaje UNICEF, které kombinují údaje Eurostatu a OECD, bylo zjištěno, že v letech 2008 až 2013 žilo 1,6 milionu dětí ve 30 zemích Evropy ve vážné hmotné nouzi[2].

Alarmující je, že procento dětí žijících v absolutní a dlouhodobé chudobě (více než 3 roky) narůstá a že v zemích, jako je Estonsko, Řecko a Itálie, se od roku 2008 zdvojnásobil počet dětí, které si nemohou dovolit jíst maso, kuře nebo rybu dva dny po sobě.

Dětská chudoba vzrůstá spolu s prohlubováním sociálních nerovností a je známo, že v zemích s vyšší mírou sociální nerovnosti je rovněž s větší pravděpodobností vyšší míra chudoby a sociálního vyloučení dětí. Propast chudoby, jíž se měří vzdálenost mezi hranicí chudoby a příjmem lidí, kteří žijí pod touto hranicí, se prohloubila, což znamená, že chudoba se zintenzivnila. Od roku 2008 se v EU-27 zvýšilo procento dětí žijících v chudobě, jejichž rodiče mají nižší úroveň vzdělání, z 55,3 % na 61 %, zatímco u dětí, jejichž rodiče mají vyšší vzdělání, došlo ke zvýšení pouze o 0,5 %[3]. Je rovněž známo, že děti narozené v EU v hospodářsky znevýhodněných čtvrtích nebo oblastech, jejichž rodiče mají nízkou úroveň vzdělání a zaměstnání nebo jejichž rodiče jsou migranti, mají s větší pravděpodobností omezený přístup ke zdravotnickým službám a ke vzdělání, což je trend, který od roku 2008 posiluje, a že rodiny s jedním rodičem, zejména rodiny s matkami samoživitelkami, jsou více ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením (49,8 % ve srovnání s 25,2 %), přičemž se situace zhoršuje, pokud je rodič nezaměstnaný.

Sociální nerovnost zvyšuje znevýhodnění ve všech generacích a negativní následky chudoby a sociálního vyloučení dětí mohou přetrvávat po celý život, neboť kognitivní a společensko-hospodářské dovednosti se vytvářejí v prvních letech života, což znamená, že negativní politická opatření přijímaná v současnosti budou mít nevratný nepříznivý dopad na život těchto lidí a na společnost.

Mezi faktory, které dětskou chudobu ovlivňují nejvíce, patří opatření za účelem přerozdělování bohatství a politika v oblasti práce[4], zejména výše mezd a sociální práva. Vlády v některých zemích se však řídí pokyny orgánů EU a snížily sociální podporu dětem a rodinám. Například v Portugalsku přestalo v letech 2010 až 2013, což se shoduje s obdobím programu trojky, pobírat přídavky na děti téměř milion dětí a v letech 2010 až 2012 přestalo mít nárok na sociální dávky 46 342 rodin. Není náhodou, že země s nižším výskytem dětské chudoby (skandinávské země, Rakousko, Slovinsko a Nizozemsko) jsou zeměmi se silnějšími sociálními politikami, pokud jde o přístup k bydlení, podporu v nezaměstnanosti, příspěvky na nejmenší děti a přístup ke vzdělání, zatímco země, které do těchto opatření investují méně, jako je Řecko, Itálie, Portugalsko, Polsko a Španělsko, mají vyšší míru dětské chudoby[5].

Různé organizace se proto shodují na tom, že hlavní příčinou zvýšené dětské chudoby jsou takzvaná úsporná opatření (zásadní snížení sociální podpory pro děti a rodiny, růst nezaměstnanosti, šíření nejistých pracovních míst a zvyšování daňové zátěže). UNICEF konstatuje, že škrty v rozpočtech, zejména v zemích v oblasti Středozemního moře, zvyšují nerovnost a přispívají ke zhoršování životních podmínek dětí. Tyto politiky tak porušují práva dětí a představují porušení mezinárodních závazků v rámci Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Chudoba má mnoho rozměrů a je třeba ji chápat nejen jako neschopnost pokrýt základní potřeby dětí, jako je jídlo, oblečení a bydlení, ale i jako nedostatečný přístup ke vzdělání a ke kvalitním zdravotnickým službám a nemožnost účastnit se sportovních, kulturních a jiných volnočasových činností. Na druhou stranu potřeby, které děti pociťují, přímo souvisí se sociální situací rodiny, a proto řešení problémů dětí znamená z velké části řešení problémů rodin.

Důležité je, aby členské státy zvýšily množství, objem, rozsah a účinnost podpory a sociálních dávek zaměřených konkrétně na děti, ale i na rodiče (například dávky v nezaměstnanosti nebo zvýšené dávky související s mateřstvím a otcovstvím), aby podporovaly pracovněprávní předpisy, které rodinám zaručují sociální práva a zabezpečení a bojují proti nejistému zaměstnání, nezákonnému přijímání pracovníků a jejich vykořisťování, a aby přitom jakožto nezadatelné právo dětí zaváděly nebo posilovaly všeobecné sociální dávky zaměřené na děti. Je důležité, aby Evropská komise jednala v souladu s doporučeními, která přijala dne 20. února 2013[6], přestala doporučovat restrukturalizaci a škrty ve veřejných službách členských států, a aby místo toho navrhla soudržnější politiku zvyšování a přerozdělování finančních prostředků EU. Za tímto účelem je rovněž důležité zrušit správu ekonomických záležitostí a rozpočtovou dohodu. Důležité je rovněž to, aby členské státy a Evropská komise považovaly děti za prioritu při přípravě programů a při provádění regionálních politik a politiky soudržnosti, využívaly Evropský sociální fond na opatření za účelem snížení dětské chudoby a stanovily cíle v oblasti vymáhání, které by měly být pravidelně sledovány. Členským státům se také doporučuje, aby vnitrostátní rozpočty členských států obsahovaly viditelné a transparentní položky na náklady na boj s dětskou chudobou a státy tak plnily svou povinnost chránit děti pomocí prováděcích plánů a plánů majících za cíl sledování snižování dětské chudoby, zaměřených na nezadatelná práva dětí a stanovujících cíle v oblasti snížení chudoby a sociálního vyloučení dětí.

Příležitost, již nabízí přezkum víceletého finančního rámce v polovině období, by Evropská komise a Evropský parlament měly využít k navýšení prostředků z Evropského sociálního fondu a z programu potravinové pomoci pro sociálně nejslabší skupiny a k převodu prostředků vyčleněných například na politiku zahraniční bezpečnosti na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Je rovněž důležité, aby Evropská komise zavedla evropský minimální příjem, jak jej obhajuje Evropský parlament v usnesení z roku 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě (2010/2039(INI)).

První roky života před povinnou školní docházkou jsou pro rozvoj dětí důležité, neboť v těchto letech si děti vytvářejí základní dovednosti. Přístup ke vzdělání má významný vliv na sebevědomí, na schopnost zapojit se do společenského života a na kvalitu zdraví. Průměrná míra poskytování vzdělávacích služeb dětem ve věku od 0 do 3 let je však přibližně 30 %[7] a v 11 zemích (Rumunsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, Bulharsko, Litva, Maďarsko, Malta, Rakousko, Chorvatsko a Lotyšsko) nedosahuje ani 15 %, přičemž pro děti z nejchudších rodin je péče o děti ještě hůře přístupná[8]. Na druhé straně dosahovala průměrná míra předčasného ukončení školní docházky v EU v roce 2012 13 % a v některých zemích tato míra překročila 20 %[9]. Proto se členským státům doporučuje, aby všem dětem v každém věku, včetně raného dětství, zajistily přístup k bezplatnému kvalitnímu veřejnému vzdělávání a zabezpečily vhodný poměr počtu učitelů a dětí. Rovněž se členským státům doporučuje, aby poskytovaly bezplatné školní materiály a dopravu do školy v době vyučování.

Dětem narozeným v chudobě hrozí větší riziko chronických onemocnění a mívají více zdravotních problémů. Dokonce i v zemích, kde je právo na zdraví zakotveno v právních předpisech, je mnoho dětí, které nemají přístup k rodinnému lékaři nebo zubaři z důvodu nedostatečných veřejných služeb, nedostatku léčivých přípravků nebo vysokých nákladů. V rodinách z nižších socioekonomických vrstev je rovněž mnohem vyšší míra dětské úmrtnosti.

Ekonomické problémy rodin mají také vliv na nárůst problémů s psychickým zdravím u rodičů a na vyšší míru rozpadu rodin, což se bezpochyby odráží na psychickém zdraví a sociálním zázemí dětí.

Je ostudné, že v takových zemích, jako je Portugalsko, se více prostředků vydává na platbu úroků ze státního dluhu než na veřejné zdravotnické služby. Doporučuje se proto členským státům, aby zabezpečily všeobecnou, veřejnou, bezplatnou a kvalitní zdravotní péči, pokud jde o prevenci a primární péči, dostupnost diagnostiky, léčby a rehabilitace, zabezpečily ženám právo na sexuální a reprodukční zdraví tím, že zajistí zdravotní péči o novorozence a péči o matky před porodem a po porodu, zejména v případě předčasného porodu, a přístup k rodinným lékařům, zubařům a odborníkům na duševní zdraví všem dětem, a aby začlenily tyto aspekty do vnitrostátních a evropských strategií v oblasti veřejného zdraví.

Je třeba poznamenat, že 11 % dětí žije v rodinách, které vydávají více než 40 % svého disponibilního příjmu na bydlení (v Řecku je jich 38 %), a poslední zprávy Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci uvádí, že v ubytovacích zařízeních pro osoby bez domova se objevuje stále více žen, mladých lidí a rodin s dětmi, přičemž nejvíce jsou zastoupeny děti migrantů. Členské státy se vyzývají, aby nevyužívaly možnosti zabavení a propadnutí bydlení, jestliže rodiny nemají dostatečný příjem na zabezpečení živobytí, ani daňových exekucí.

Členským státům se také doporučuje, aby poskytovaly nezbytné dotace k zajištění práva všech dětí na kulturu, sport a volný čas se zaměřením na děti žijící v chudobě, děti z odlehlých oblastí, děti se zdravotním postižením a migranty. Je důležité posílit sociální práva, která musí zaručovat stát, zvýšit počet pracovníků a odborníků ve službách sociálního zabezpečení a posílit lékařskou, psychologickou a sociální péči o mladé lidi, aby byly děti chráněny před zneužíváním, násilím a zanedbáváním.

• [1]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 5.
• [2]  Výzkumný úřad UNICEF, „Děti recese: dopad hospodářské krize na kvalitu života dětí v bohatých zemích“, zpráva Innocenti, karta 12, Výzkumný úřad UNICEF, Florencie 2014, s. 3.
• [3]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 18.
• [4]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 5.
• [5]  Save the Children, „Dětská chudoba a sociální vyloučení v Evropě“, Brusel 2014, s. 12 (na základě tematické studie Evropské komise o politických opatřeních týkajících se dětské chudoby z roku 2008 a dokumentu Výboru pro sociální ochranu o řešení a prevenci dětské chudoby z roku 2012).
• [6]  „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&language=EN&reference=P8-TA-2014-0070 - def_1_3 (C(2013)778), 2013.
• [7]  EU-SILC, statistiky Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek, 2013.
• [8]  Výbor pro sociální ochranu, „Řešení a prevence dětské chudoby“, 2012.
• [9]  EU-SILC, statistiky Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek, 2013.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	13.10.2015
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	42 6 3
Členové přítomní při konečném hlasování	Laura Agea, Guillaume Balas, Tiziana Beghin, Brando Benifei, Mara Bizzotto, Vilija Blinkevičiūtė, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Jane Collins, Arne Gericke, Marian Harkin, Agnes Jongerius, Rina Ronja Kari, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Zdzisław Krasnodębski, Kostadinka Kuneva, Jean Lambert, Jérôme Lavrilleux, Patrick Le Hyaric, Verónica Lope Fontagné, Javi López, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, Terry Reintke, Sofia Ribeiro, Maria João Rodrigues, Claude Rolin, Anne Sander, Siôn Simon, Jutta Steinruck, Romana Tomc, Yana Toom, Ulrike Trebesius, Ulla Tørnæs, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská, Inês Cristina Zuber
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Maria Arena, Georges Bach, Dieter-Lebrecht Koch, Joachim Schuster, Csaba Sógor, Michaela Šojdrová, Neoklis Sylikiotis, Tom Vandenkendelaere