Postup : 2015/2092(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0328/2015

Předložené texty :

A8-0328/2015

Rozpravy :

PV 14/12/2015 - 18
CRE 14/12/2015 - 18

Hlasování :

PV 15/12/2015 - 4.24
CRE 15/12/2015 - 4.24
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0447

ZPRÁVA     
PDF 199kWORD 151k
16.11.2015
PE 560.736v02-00 A8-0328/2015

o nové společné rybářské politice: struktura technických opatření a víceletých plánů

(2015/2092(INI))

Výbor pro rybolov

Zpravodaj: Gabriel Mato

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o nové společné rybářské politice: struktura technických opatření a víceletých plánů

(2015/2092(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na článek 43 této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice, a zejména na čl. 7 odst. 2 a články 9 a 10 tohoto nařízení,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0328/2015),

A.  vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou pro budoucnost odvětví rybolovu je udržitelnost populací ryb;

B.  vzhledem k tomu, že od roku 2009 legislativní návrhy týkající se technických opatření a víceletých plánů pokročily jen málo, zčásti z důvodu pnutí mezi evropskými orgány, pokud jde o jejich příslušné rozhodovací pravomoci podle článku 43 SFEU, v souvislosti s návrhy Komise týkajícími se nadnárodních plánů a zčásti kvůli obtížnému slaďování právních předpisů týkajících se technických opatření s Lisabonskou smlouvou;

C.  vzhledem k tomu, že společná rybářská politika (SRP) (nařízení (EU) č. 1380/2013) zahrnuje mezi svými cíli obnovu a zachování stavů lovených druhů nad úrovněmi, které mohou poskytnout maximální udržitelný výnos, prostřednictvím uplatnění ekosystémového a selektivního přístupu; vzhledem k tomu, že technická opatření a víceleté plány patří k hlavním nástrojům pro dosažení těchto cílů;

D.  vzhledem k tomu, že k hlavním změnám, které zavedla reforma SRP z roku 2013, patří rovněž povinnost vykládky a regionalizace;

E.  vzhledem k tomu, že složitost a různorodost technických opatření a skutečnost, že jsou rozptýlena v mnoha dílčích předpisech, přispívají k tomu, že je jejich provádění pro rybáře obtížné, což vytváří riziko vzniku nedůvěry mezi rybáři;

F.  vzhledem k tomu, že zásada regionalizace zahrnuje konzultace s poradními sbory, jejichž cílem je přiblížit zainteresované strany k rozhodovacímu procesu a lépe posuzovat případné socioekonomické dopady rozhodnutí;

G.  vzhledem k tomu, že složitost technických opatření a potíže s jejich prováděním ve spojení s nedostatkem jakýchkoli hmatatelných výsledků či pobídek SRP přispěly ke vzniku nedůvěry mezi rybáři;

H.  vzhledem k tomu, že přezkum technických opatření – provedený v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými doporučeními a s využitím ekosystémového přístupu – by měl usilovat o zlepšení environmentální udržitelnosti rybolovných a mořských zdrojů způsobem, jenž bude v souladu se socioekonomickou životaschopností odvětví;

I.  vzhledem k tomu, že splnění cílů nové SRP si žádá mj. používání selektivnějších lovných zařízení a postupů;

J.  vzhledem k tomu, že současné inovace, jež zlepšují selektivnost lovných zařízení, jsou často brzděny právními předpisy;

K.  vzhledem k tomu, že povinnost vykládky s sebou nese zásadní změnu přístupu k řízení rybolovných oblastí, zvláště pak k rybolovu druhů žijících při dně, a tudíž k technickým opatřením v klíčových oblastech, jako je složení úlovků a velikost ok;

L.  vzhledem k tomu, že je třeba klást zvláštní důraz na to, jaký význam má pro udržitelnost pobřežních společenství, a zejména pro úlohu žen a dětí, drobný rybolov; vzhledem k tomu, že SRP zmiňuje v souvislosti s drobným rybolovem v Evropě režim rozlišeného rybolovu;

M.  vzhledem k tomu, že je s ohledem na úlohu, kterou drobný rybolov hraje při obnově našich moří a zachování tradičních a environmentálně udržitelných postupů a řemesel, zapotřebí stanovit jeho obecnou definici;

N.  vzhledem k tomu, že k zajištění provádění cílů SRP v EU, k zajištění rovných podmínek pro všechny subjekty a k usnadnění provádění a sledování technických opatření je nezbytné prostřednictvím rámcového nařízení přijatého v souladu s Lisabonskou smlouvou řádným legislativním postupem definovat společné základní zásady pro všechny mořské oblasti;

O.  vzhledem k tomu, že řádný legislativní postup není vždy nezbytně nutný v případě opatření přijímaných na regionální úrovni nebo opatření, která sice vycházejí z norem a cílů, o nichž rozhodují oba legislativní orgány, ale která podléhají častým změnám, avšak musí být uplatněn, jedná-li se o přijímání společných pravidel pro všechny mořské oblasti a rovněž opatření, která jsou obsažena ve zvláštních předpisech nebo u nichž není pravděpodobné, že budou v dohledné době změněna;

P.  vzhledem k tomu, že regionalizace musí zajistit, aby byla technická opatření přizpůsobena specifickým požadavkům každé rybolovné a každé mořské oblasti, což zajistí flexibilitu a usnadní rychlou reakci na mimořádné události; vzhledem k tomu, že regionalizace musí dosáhnout toho, aby byla technická opatření jednodušší a snadněji pochopitelná, proveditelná a vymahatelná; vzhledem k tomu, že přijímání technických opatření na regionálním základě by se mělo řídit modelem, na němž se dohodly oba legislativní orgány v rámci reformované SRP;

Q.  vzhledem k tomu, že regionalizace může napomoci při zjednodušování a zlepšování srozumitelnosti pravidel, což by odvětví rybolovu a další zainteresované strany velmi uvítaly, zejména v oblastech, v nichž se podílejí na přijímání těchto pravidel;

R.  vzhledem k tomu, že regionalizace by neměla vést k opětovné nacionalizaci, neboť ta není slučitelná se SRP, u níž má EU z důvodu sdílení zdrojů výhradní pravomoc;

S.  vzhledem k tomu, že přijímání technických opatření na regionálním základě by se mělo řídit modelem, na němž se dohodly oba legislativní orgány v rámci nové SRP, tj. modelem, podle nějž Komise přijme akty v přenesené pravomoci na základě společných doporučení dotčených členských států, jež jsou v souladu s normami a cíli, o nichž rozhodly oba legislativní orgány, nebo v případě, že dotčené státy společné doporučení ve stanovené lhůtě nepředložily, na základě vlastního podnětu Komise; vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy nicméně Parlamentu zůstává právo vyslovit proti každému aktu v přenesené pravomoci námitku;

T.  vzhledem k tomu, že revize rámce pro technická opatření by se měla stát příležitostí pro pokračování v úvahách o regionalizaci a pro posouzení alternativ k aktům v přenesené pravomoci;

U.  vzhledem k tomu, že některé návrhy zvláštních předpisů, jež obsahují technická opatření (pokud jde o unášené sítě, náhodné úlovky kytovců, hlubinný rybolov), se ukázaly jako kontroverzní; vzhledem k tomu, že některé návrhy – např. návrh týkající se hlubinného rybolovu v severovýchodním Atlantiku – jsou již více než tři roky zablokovány; vzhledem k tomu, že i jednání o rybolovu pomocí unášených sítí uvízla na mrtvém bodě; vzhledem k tomu, že některá konkrétní ustanovení týkající se technických opatření odmítly regionální organizace pro řízení rybolovu;

V.  vzhledem k tomu, že technická opatření by měla přihlížet k fenoménu nezákonného rybolovu, jejž často doprovází nedovolené používání lovného zařízení, např. unášených sítí, a měla by nastiňovat účinné řešení problému nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu;

W.  vzhledem k tomu, že technická opatření platná pro každou jednotlivou mořskou oblast EU nejsou vždy přizpůsobena potřebám inovativní činnosti a potřebám jednotlivých místních rybolovných oblastí; vzhledem k tomu, že rybáři proto potřebují soubor technických opatření, jež budou vycházet z regionálního přístupu a jež budou odpovídat odlišným podmínkám každé mořské oblasti; vzhledem k tomu, že je zásadně důležité udržitelné řízení populací ryb a že je v tomto ohledu podstatné zjednodušit právní předpisy a přizpůsobit je skutečné situaci na místě; vzhledem k tomu, že je také nutné náležitě zohlednit skutečnost, že rybolovné oblasti jsou sdíleny s třetími zeměmi, jejichž normy pro zachování zdrojů jsou velmi odlišné od norem evropských;

X.  vzhledem k tomu, že v evropských vodách, a zejména ve Středomoří, je zásadně důležité, aby členské státy zavedly nezbytná opatření a spolupracovaly při odhalování občanů, kteří se podílejí na nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, a aby zajistily uplatňování příslušných sankcí a posílení hraničních kontrol a kontrol na rampách;

Y.  vzhledem k tomu, že účinnost víceletých plánů přijatých mezi lety 2002 a 2009 byla různá; vzhledem k tomu, že nové víceleté plány se budou přijímat podle nových pravidel SRP;

Z.  vzhledem k tomu, že jednání s těmito zeměmi musí být součástí úsilí o dosažení udržitelnosti;

AA.  vzhledem k tomu, že reforma SRP zavedla požadavky na vykládku a poskytla flexibilitu, výjimky a finanční podporu z Evropského námořního a rybářského fondu;

AB.  vzhledem k tomu, že lze očekávat obtíže s uplatňováním zákazu výmětů ve smíšených rybolovných oblastech v souvislosti s „blokačními druhy“;

AC.  vzhledem k tomu, že od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je Parlament v oblasti rybolovu spolutvůrcem právních předpisů, s výjimkou celkového přípustného odlovu a kvót;

AD.  vzhledem k tomu, že v důsledku blokace návrhů v Radě nemohl od roku 2009 přijmout žádný víceletý plán;

AE.  vzhledem k tomu, že v rámci interinstitucionální pracovní skupiny pro víceleté plány oba legislativní orgány uznaly, že je důležité na víceletých plánech spolupracovat a navzdory odlišné interpretaci ustanovení právního rámce usilovat o nalezení praktických řešení;

AF.  vzhledem k tomu, že by víceleté plány měly poskytovat pevný a stálý rámec pro řízení rybolovných oblastí, který bude vycházet z nejlepších a nejnovějších vědeckých a socioekonomických poznatků a který by měl být dostatečně flexibilní, aby mohl být přizpůsoben vývoji populací a každoročnímu rozhodování Rady o udělení rybolovných práv;

AG.  vzhledem k tomu, že jako společné prvky budoucích víceletých plánů byly identifikovány: limit maximálního udržitelného výnosu a harmonogram pro jeho dosažení, preventivní mechanismus spouštění ochranných opatření, minimální cíl pro biomasu, mechanismus přizpůsobení se změnám, s nimiž nepočítalo nejlepší dostupná vědecká doporučení, a doložka o přezkumu;

AH.  vzhledem k tomu, že víceleté plány musí stanovit obecný cíl, který bude z administrativního i vědeckého hlediska dosažitelný; vzhledem k tomu, že součástí těchto plánů by měly být dlouhodobě stabilní výnosy, jež jsou v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými doporučeními, což se musí odrážet v každoročních rozhodnutích Rady o rybolovných právech; vzhledem k tomu, že tato každoroční rozhodnutí by se měla důsledně omezovat na oblast udělování rybolovných práv;

AI.  vzhledem k tomu, že rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 2014 ve věcech C-103/12 Evropský parlament v. Rada a C-165/12 Evropská komise v. Rada, které se týkaly udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuely ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany, vytváří precedens tím, že vysvětluje obsah a omezení dvou různých právních základů z článku 43 SFEU; vzhledem k tomu, že čl. 43 odst. 3 je možné použít jako právní základ pouze pro udělení rybolovných práv v souladu s nařízeními o celkovém přípustném odlovu a kvótách;

AJ.  vzhledem k tomu, že se očekává rozsudek Soudního dvora ve věci C-124/13 Evropský parlament v. Rada týkající se nařízení Rady (EU) č. 1243/2012, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací, v níž Parlament tvrdí, že toto nařízení mělo být vzhledem ke svému cíli a obsahu přijato na základě čl. 43 odst. 2 SFEU řádným legislativním postupem s Parlamentem coby jedním z legislativních orgánů; vzhledem k tomu, že Parlament je také proti rozdělení návrhu Komise do dvou legislativních aktů, které provedla Rada;

AK.  vzhledem k tomu, že za situace neexistence víceletých plánů je možné minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů měnit v souladu s plány výmětů, které přijímá Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci na základě doporučení dotčených členských států, nebo v případě, že dotčené státy společné doporučení ve stanovené lhůtě nepředložily, na základě vlastního podnětu Komise; zdůrazňuje, že při přijímání rozhodnutí o minimálních referenčních velikostech pro zachování zdrojů je důležité chránit nedospělé organismy a respektovat vědecká doporučení;

AL.  vzhledem k tomu, že plány výmětů budou hrát zásadní úlohu s ohledem na změny technik rybolovu, a tedy z hlediska úmrtnosti způsobené rybolovem a individuální úrovně biomasy reprodukující se populace – přičemž obojí je kvantifikovatelný cíl stanovený ve víceletých plánech –, které mohou být důsledkem změny minimálních velikostí pro zachování zdrojů; vzhledem k tomu, že změna minimálních velikostí prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci by znamenala změnu základních parametrů víceletých plánů zvenčí;

AM.  vzhledem k tomu, že oba legislativní orgány si přály, aby tyto akty v přenesené pravomoci byly přechodné a jejich platnost v žádném případě nepřesáhla tři roky;

AN.  vzhledem k tomu, že v rámci téhož druhu se minimální referenční velikosti pro zachování zdrojů mohou v jednotlivých zónách lišit s ohledem na specifika druhů a rybolovných oblastí; vzhledem k tomu, že je-li to možné, je v zájmu usnadnění kontrolní činnosti žádoucí přijímat horizontální rozhodnutí pro všechny zóny;

1.  domnívá se, že má-li být zajištěno naplňování cílů SRP, měla by být budoucí technická opatření zjednodušena s cílem odstranit veškeré rozpory a duplikace v jasně strukturovaném právním rámci a měla by vycházet ze spolehlivých vědeckých údajů, jež byly ověřeny prostřednictvím vzájemného hodnocení;

2.   pokládá za nezbytné sestavit komplexní seznam obsahující všechna technická opatření, jež jsou v současnosti v platnosti, s cílem získat lepší přehled o možných zjednodušeních a škrtech, pokud jde o budoucí technická opatření;

3.  je přesvědčen, že technická opatření musí projít revizí, jejímž účelem bude dosažení cílů SRP, zlepšení selektivity, minimalizace výmětů a dopadu rybolovu na životní prostředí, zjednodušení stávajících pravidel a posílení vědecké základny;

4.  domnívá se, že technická opatření je nutné přizpůsobit specifickým potřebám jednotlivých rybolovných oblastí a jednotlivých regionů, což umožní zlepšit jejich dodržování ze strany dotčeného odvětví;

5.  zastává názor, že zjednodušení a regionalizace technických opatření by měly vždy naplňovat skutečný účel nařízení o technických opatřeních, kterým je minimalizace nechtěných úlovků a dopadů na mořské prostředí;

6.  domnívá se, že v zájmu snadnějšího provádění pravidel SRP a v zájmu zajištění toho, aby byla tato pravidla přijatelnější pro odvětví rybolovu a další zainteresované strany a aby byla důsledněji dodržována, musí být do rozhodování – zejména v rámci poradních sborů – více zapojeni rybáři, jimž musí být poskytovány pobídky pro inovace, odbornou přípravu, vybavení a využívání selektivních lovných zařízení, jako je například podpora prostřednictvím Evropského námořního a rybářského fondu a dalších nástrojů;

7.  domnívá se, že nový legislativní rámec usnadní další využívání inovativních lovných zařízení, u nichž je vědecky prokázáno, že zvyšují selektivitu a současně mají nižší dopad na životní prostředí;

8.  domnívá se, že bude nutné podpořit inovace a výzkum s cílem zajistit řádné provádění SRP, zejména pokud jde o vykládku výmětů, aby byla zvýšena selektivita a aby byly modernizovány techniky rybolovu a postupy kontroly;

9.  je přesvědčen, že udržitelné používání inovativních lovných zařízení, u nichž bylo na základě nezávislého vědeckého výzkumu prokázáno, že jsou selektivnější, by mělo být povoleno bez zbytečných množstevních nebo jiných omezení, upraveno právními předpisy a – pokud jde o další výzkum – mělo by získat finanční podporu;

10.  pokládá za nezbytné zachovat pro přijímání společných pravidel pro všechny mořské oblasti řádný legislativní postup, mimo jiné pokud jde o stanovování norem a cílů pro technická opatření, včetně technických opatření obsažených ve zvláštních právních předpisech a technických opatření, u nichž není pravděpodobné, že budou v blízké budoucnosti změněna, a domnívá se, že řádný legislativní postup není vždy nutný, jedná-li se o opatření přijímaná na regionální úrovni nebo o opatření podléhající častým změnám; zastává názor, že tato opatření by měla být pravidelně vyhodnocována s cílem zajistit, že zůstanou relevantní; domnívá se, že uvážlivé využívání aktů v přenesené pravomoci může tuto potřebu flexibility a schopnosti reagovat naplnit; připomíná však, že Parlamentu zůstává podle Smlouvy právo vyslovit vůči jakémukoli aktu v přenesené pravomoci námitku;

11.  doporučuje, aby byl jasně vymezen obecný evropský rámec pro technická opatření, který stanoví omezený počet hlavních průřezových zásad; je přesvědčen, že do tohoto obecného rámce by neměla být zahrnuta pravidla, která se nevztahují na převážnou většinu evropských vod, neboť ta by měla být předmětem regionalizace;

12.  domnívá se, že veškerá opatření přijatá na regionální úrovni by měla splňovat rámcové nařízení o technických opatřeních a být v souladu s cíli SRP a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí 2008/56/ES;

13.  domnívá se, že pravidla týkající se technických opatření by měla být vytvořena prostřednictvím vhodného uplatňování regionalizace a že by se měla opírat o společné centralizované zásady a definice zahrnující společné cíle a normy uplatňované v celé EU, včetně seznamu zakázaných druhů a lovných zařízení, souboru zvláštních pravidel pro rozsáhlejší mořské oblasti a určitého počtu zvláštních technických předpisů, které by všechny byly přijaty řádným legislativním postupem; konstatuje, že regionalizace by se uplatňovala na pravidla platná na regionální úrovni nebo pravidla podléhající častým změnám a měla by být pravidelně vyhodnocována;

14.  zdůrazňuje, že nové rámcové nařízení o technických opatřeních je nutné formulovat jednoznačně, což bude vyžadovat značné úsilí; proto žádá, aby byla předem zrušena stávající nařízení o technických opatřeních, zejména nařízení Rady (ES) č. 850/98 a č. 1967/2006, s cílem zabránit nárůstu počtu právních předpisů;

15.  připomíná, že pokud jde o akty v přenesené pravomoci, mohou členské státy podle článku 18 základního nařízení předložit ve lhůtě, jež bude stanovena v nařízení o technických opatřeních, doporučení Komisi, která nebude moci přijmout žádný akt před uplynutím této lhůty;

16.  domnívá se, že je nezbytné vyhodnotit vhodnost a účinnost zvláštních předpisů založených na technických opatřeních a jejich socioekonomické důsledky pro loďstva EU a pro místní společenství, přičemž je třeba mít na zřeteli cíle SRP a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;

17.  je přesvědčen, že technická opatření by měla zahrnovat zvláštní ustanovení o používání určitých lovných zařízení s cílem chránit ohrožená přírodní stanoviště a mořské druhy;

18.  je přesvědčen, že technická opatření by měla zajišťovat, aby nebyla používána destruktivní a neselektivní lovná zařízení a aby bylo zakázáno všeobecné používání výbušných nebo jedovatých látek;

19.  je přesvědčen, že je naléhavě nutné stanovit ucelený soubor technických opatření pro každou ze tří hlavních mořských oblastí, přičemž je třeba mít na zřeteli specifika každé z nich, v záležitostech, v nichž mohou mít rozhodnutí Unie významný dopad na obnovu rybích populací a ochranu ekosystémů a na udržitelné řízení sdílených populací ryb;

20.  domnívá se, že v souladu s vědeckou definicí a klasifikací kategorií lovných zařízení je v případě oblasti Středozemního moře nezbytné oddělit vlečné sítě a příbřežní zátahové sítě, neboť právní předpisy upravující vlečné sítě by neměly být stejné jako právní předpisy upravující tradiční pobřežní zátahové sítě, do nichž se chytají především druhy, které nepatří mezi ohrožené;

21.  má za to, že aniž by tím byla dotčena povinnost vykládky, která platí od 1. ledna 2015 a která má být do roku 2019 postupně zavedena u všech rybích populací, musí být ustanovení týkající se technických opatření dostatečně flexibilní, aby umožňovala zohlednění vývoje rybolovných oblastí v reálném čase a poskytovala odvětví rybolovu více příležitostí k zavádění inovací v oblasti selektivních technik rybolovu do praxe;

22.  je přesvědčen, že povinnost vykládky představuje pro rybolovné oblasti zásadní změnu, a že technická opatření proto musí být upravena tak, aby umožňovala zavádět a usnadňovat selektivnější rybolov; za tím účelem doporučuje přijetí následujících tří opatření:

– podstatně modifikovat, nebo i zrušit, pravidla upravující složení úlovků,

– umožnit větší flexibilitu, pokud jde o velikost ok sítí,

– umožnit přítomnost několika druhů zařízení na palubě;

23.  bere na vědomí obtíže vyplývající z toho, že vedle sebe existují obchodní normy stanovené v nařízení Rady (ES) č. 2406/96 a minimální velikosti úlovků; žádá, aby byly v novém rámcovém nařízení o technických opatřeních sjednoceny;

24.  domnívá se, že při přezkumu technických opatření je třeba mít na paměti jejich dopad na zachování biologických zdrojů, mořské prostředí, provozní náklady rybolovných činností a ziskovost ze socioprofesního hlediska;

25.  je přesvědčen, že cíle zachování zdrojů stanoveného v rámcovém nařízení o technických opatřeních lze účinněji dosáhnout prostřednictvím opatření vedoucích k lepšímu řízení nabídky a poptávky za pomoci organizací producentů;

26.  domnívá se, že příležitostný drobný rybolov ve vnitrozemských vodách členských států a regionů musí zůstat mimo rámec celkového přípustného odlovu;

27.  je přesvědčen, že víceleté plány mají zásadní význam pro zachování rybolovných zdrojů v rámci SRP a že jsou nejvhodnějším prostředkem k přijímání a provádění zvláštních technických opatření pro jednotlivé rybolovné oblasti;

28.  je přesvědčen, že oba legislativní orgány musí nadále usilovat o dosažení dohody ohledně víceletých plánů s ohledem na institucionální pravomoci zakotvené ve Smlouvě o fungování Evropské unie a na základě příslušné judikatury;

29.  domnívá se, že víceleté plány musí tvořit pevný a trvalý rámec pro řízení rybolovných oblastí a musí vycházet z nejlepších a nejnovějších vědeckých a socioekonomických údajů, které byly ověřeny prostřednictvím vzájemného hodnocení, přizpůsobovat se vývoji rybích populací a poskytovat flexibilitu, pokud jde o každoroční rozhodnutí Rady o rybolovných právech; poznamenává, že tato každoroční rozhodnutí by neměla přesahovat přesně vymezený rozsah přidělení rybolovných práv a měla by se co nejvíce snažit bránit jejich velkým kolísáním;

30.  má za to, že je nezbytné pokročit s budoucími víceletými plány na obnovení a zachování populací nad úrovní, kdy lze dosáhnout maximálního udržitelného výnosu, včetně předem stanoveného harmonogramu, referenčního bodu pro zachování zdrojů za účelem spuštění ochranných mechanismů, mechanismu pro přizpůsobení se změnám ve vědeckých poznatcích a doložky o přezkumu;

31.  domnívá se, že je nezbytné zlepšit selektivitu a minimalizovat nechtěné úlovky, aby se předešlo problémům vyplývajícím z povinné vykládky ve smíšených rybolovných oblastech; domnívá se, že by bylo žádoucí nalézt způsob, jak využít možnosti přijímat opatření flexibility a jak využít vědecky prokázaných rozpětí úmrtnosti způsobené rybolovem ke stanovení celkového přípustného odlovu;

32.  znovu opakuje, že je nezbytné prostřednictvím poradních sborů více zapojit zainteresované strany do tvorby a provádění víceletých plánů a do všech rozhodnutí týkajících se regionalizace;

33.  je přesvědčen, že Parlament by měl věnovat zvláštní pozornost aktům v přenesené pravomoci, jež se týkají plánů výmětů, a vyhradit si právo vyslovovat k nim námitky, pokládá-li to za nezbytné;

34.  domnívá se, že přechodná platnost aktů v přenesené pravomoci týkajících se plánů výmětů, včetně změn minimálních referenčních velikostí pro zachování zdrojů, by v žádném případě neměla přesáhnout dobu tří let a že tyto akty by, je-li to vhodné, měly být nahrazeny víceletými plány, které by za tímto účelem bylo třeba přijmout co nejdříve;

35.  zastává názor, že v rámci regionalizace by měla rozhodnutí o minimálních referenčních velikostech pro zachování zdrojů u každého druhu vycházet z vědeckých doporučení; zdůrazňuje, že je nutné vyvarovat se obchodních nesrovnalostí nebo podvodů, jež by mohly ohrozit fungování vnitřního trhu;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Úvod

Reforma společné rybářské politiky (SRP), která proběhla v roce 2013, zařadila mezi své cíle dosažení maximálního udržitelného výnosu prostřednictvím uplatnění ekosystémového přístupu. Hlavními nástroji k dosažení těchto cílů jsou technická opatření a víceleté plány coby opatření pro zachování zdrojů.

Od roku 2009 byl však v oblasti právní dokumentace týkající se technických opatření a víceletých plánů zaznamenán jen nepatrný pokrok. Víceleté plány byly interinstitucionálně zablokovány, protože v legislativních návrzích víceletých plánů bylo do norem v oblasti kontroly odlovu zahrnuto rozdělení rybolovných práv. V důsledku toho návrhy Komise vedly k neshodám na základě článku 43 SFEU. V případě technických opatření se objevovaly obtíže v souvislosti s přizpůsobováním právních předpisů Lisabonské smlouvě.

2. Technická opatření

Cílem technických opatření je zabránit odlovu nedospělých jedinců a vedlejším úlovkům. Základem systému jsou v zásadě tři nařízení rozdělená na zeměpisném základě (Baltské moře, Středozemní moře a Atlantik a ostatní vody). Technická opatření jsou specifickým souborem pravidel, ale někdy jsou součástí širšího souboru nástrojů řízení, jako jsou víceleté plány. Existují také specifická nařízení, jako je nařízení týkající se zákazu používání unášených tenatových sítí, předcházení náhodným úlovkům kytovců nebo zákazu odstraňování žraločích ploutví na palubě. Technická opatření jsou tak roztroušena ve více než třiceti různých nařízeních a představují složitý, nesourodý a neorganizovaný systém ustanovení, která často postrádají soudržnost a někdy jsou dokonce v rozporu.

Složitost technických opatření je částečně dána tím, že byla přijata prostřednictvím různých legislativních postupů a z různých důvodů. Některá technická opatření byla podpořena regionální organizací pro řízení rybolovu. V jiných případech byla přijata v souvislosti s výročními nařízeními o celkovém přípustném odlovu a kvótách. Většinu technických opatření však přijala Rada nebo Komise na základě postupu projednávání ve výborech, a to před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost a bez účasti Evropského parlamentu.

Různorodost a nedostatek soudržnosti technických opatření jsou částečně důsledkem toho, že velká část opatření byla přijata postupně Radou v rámci ročních nařízení, která stanovují celkový přípustný odlov a kvóty. Některá technická opatření jsou proto výsledkem mezistátních politických jednání, nemají dostatečný vědecký základ a vytvářejí neoprávněné rozdíly mezi moři. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost musí různá opatření týkající se celkového přípustného odlovu a kvót přijímat společně Evropský parlament a Rada.

Zeměpisné zaměření technických opatření se jasně odráží v rozdílném nakládání uplatňovaném v případě Středozemního moře. V tomto případě byl soubor více méně soudržných opatření přijat pouze v roce 2006. Poradní sbor pro Středozemní moře však při různých příležitostech požádal o přezkum určitých technických opatření. Stojí za povšimnutí, že Komise do své nedávné studie o technických opatřeních(1) nezahrnula Středozemní moře z důvodu jeho složitosti.

Část technických opatření se skládá ze specifických nařízení. Legislativní postup u většiny těchto opatření vyvolal polemiku. Zejména návrh týkající se lovu hlubinných rybích populací v severovýchodním Atlantském oceánu(2) byl zablokován po dobu více než tří let. Postup týkající se rybolovu pomocí unášených sítí(3) je rovněž ochromen. Tyto obtíže a polemiky jsou reakcí na obsah návrhů. V některých případech, jako je odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel(4), byly normy zamítnuty ze strany regionální organizace pro řízení rybolovu, v důsledku čehož loďstvo Evropské unie zůstává v nevýhodné situaci oproti třetím zemím. V jiných případech, jako je nařízení o náhodných úlovcích kytovců(5), by bylo nezbytné vyhodnotit jeho účinnost.

Nařízení týkající se technických opatření obsahují řadu výjimek a odchylek a všechna ustanovení byla předmětem změn. Například nařízení (ES) č. 850/1998 bylo změněno čtrnáctkrát. Tyto postupné změny přispěly ke složitosti technických opatření. Existuje řada protikladů a chybí jasná definice příslušných oblastí aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů, což brání pokroku v oblasti právní dokumentace. V důsledku toho soubor technických opatření vyžaduje již delší dobu zefektivnění, zjednodušení a přizpůsobení Lisabonské smlouvě.

V letech 2002 a 2008 proběhly pokusy o revizi souboru technických opatření(6). Jedna ze snah skončila neúspěchem a z druhé nezůstalo nic než další z četných změn. K pokroku nedošlo ani v případě právní dokumentace týkající se přizpůsobení tří hlavních zeměpisných nařízení Lisabonské smlouvě.

Komise v květnu 2014 uzavřela veřejnou konzultaci ohledně „nového rámce pro technická opatření v rámci reformované SRP“. Většina členských států, které se jí zúčastnily, považuje za nezbytné zjednodušit technická opatření a současně zaručit rovné podmínky, což vyžaduje, aby se u některých pravidel nadále uplatňoval postup spolurozhodování a aby se úroveň regionalizace v návrhu technických opatření soustředila na praktické provádění a zohlednila činnosti kontroly a dohledu. Účastníci z odvětví rybolovu vyjádřili názor, že v nové struktuře technických opatření je nezbytné uplatnit minimalistický přístup a vyloučit postup spolurozhodování v případě rozhodnutí spjatých s mikrořízením. Nevládní organizace považují za nezbytný obecný rámec pro technická opatření, který bude zahrnovat obecné cíle a společné minimální normy, jež budou povinné v rámci celé EU, aby bylo zaručeno, že nebudou existovat nedostatky v řízení, a tudíž by ke zjednodušení nemělo dojít na úkor ochrany životního prostředí.

V budoucích předpisech týkajících se technických opatření bude postup spolurozhodování nezbytný, aby byly zajištěny rovné podmínky a usnadněno provádění a kontrola. Regionalizace může zjednodušit řízení, přičemž zajistí, že normy budou přizpůsobeny zvláštním rysům každé rybářské a mořské oblasti, což umožní flexibilitu a rychlou reakci na mimořádné události. Regionalizace může navíc přispět ke zjednodušení a lepšímu pochopení norem, které tak odvětví lépe přijme, zejména pokud bude přizváno k postupu jejich přijetí. Naprostá regionalizace však není slučitelná se SRP jakožto společnou politikou, u níž má EU výhradní pravomoc z důvodu sdílených zdrojů.

Proto se zdá, že není nezbytné uplatňovat postup spolurozhodování v případě regionálních opatření nebo opatření podléhajících častým změnám, ale je nezbytné jej zachovat pro normy společné všem mořským oblastem nebo normy, které v přiměřeném období nebudou změněny.

Systém předpisů týkajících se technických opatření musí být zformulován na základě tří os. Tři z nich budou zahrnovat skupinu společných a centralizovaných norem, skupinu specifických norem pro nejdůležitější mořské oblasti a určitý počet specifických technických předpisů přijatých postupem spolurozhodování. Čtvrtá osa podřízená regionalizaci se naproti tomu bude uplatňovat na regionální normy nebo na normy podléhající častým změnám.

3. Víceleté plány

Víceleté plány jsou určeny k řízení hlavních druhů významných z hlediska rybolovu. Jejich společným bodem je ustavení cílů pro řízení populací, pokud jde o velikost biomasy reprodukujících se jedinců a úmrtnost způsobenou rybolovem. V současné době existuje jedenáct víceletých plánů s rozmanitou škálou používaných nástrojů. Obecně se používá celkový přípustný odlov, ale existují též různé typy nástrojů, jako jsou technická opatření, omezení intenzity rybolovu nebo specifické kontrolní normy.

Víceleté plány se začaly používat po reformě SRP provedené v roce 2002. Co se týče stávajících plánů, dva z nich regulují populace řízené regionální organizací pro řízení rybolovu, kterými jsou tuňák obecný a platýs černý, zatímco ostatní plány regulují populace ve vodách Společenství, přičemž se řídí stanovisky Mezinárodní rady pro průzkum moří (ICES). Mezi lety 2002 a 2009 byl jejich vývoj poměrně pomalý, došlo pouze k jedné změně jejich verzí. Od roku 2009 nebyl v důsledku blokace návrhů v Radě přijat žádný víceletý plán.

Účinnost víceletých plánů byla různá. Nejhorší výsledky byly obecně spjaty s neúčinností mechanismů pro omezení intenzity rybolovu a nedostatky v oblasti kontroly. Nelze opomenout, že řízení loďstva a tím i skutečné rybolovné kapacity ztratilo v rámci SRP na významu. Přestože různé krize vyvolaly důležitá omezení loďstva, snížení rybolovné kapacity nebylo zdaleka tak vysoké.

Přestože jsou víceleté plány významné, v posledních letech v této oblasti nedošlo k téměř žádnému vývoji v důsledku interinstitucionální blokace pramenící z odlišného výkladu ze strany Evropského parlamentu a Rady, pokud jde o právní základ, který by měl být u těchto plánů použit, zejména toho, zda je vhodné použít čl. 43 odst. 2 nebo čl. 43 odst. 3 SFEU. Ustanovení čl. 43 odst. 3 svěřuje veškeré rozhodovací pravomoci Radě a vylučuje Parlament. Dne 26. listopadu 2014 vynesl Soudní dvůr společný rozsudek ve dvou věcech(7) podaných Evropským parlamentem a Komisí proti rozhodnutí Rady, které se týkalo udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuely ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany. Tento rozsudek vytváří precedens tím, že vysvětluje, že čl. 43 odst. 3 je možné použít jako právní základ pouze pro udělení rybolovných práv, jako tomu je v nařízeních o celkovém přípustném odlovu a kvótách.

Stále se očekává rozsudek Soudního dvora ve věci C-124/13 Evropský parlament v. Rada o nařízení Rady (EU) č. 1243/2012, kterým se zavádí dlouhodobý plán pro populace tresky obecné a lov těchto populací, v němž Parlament tvrdí, že nařízení vzhledem ke svému cíli a obsahu mělo být přijato na základě čl. 43. odst. 2 SFEU s využitím řádného legislativního postupu s Parlamentem coby společným normotvůrcem. Parlament je také proti rozdělení návrhu Komise, kdy Rada rozdělila návrh do dvou legislativních aktů.

V dubnu 2014 zakončila svou práci interinstitucionální pracovní skupina pro víceleté plány. Zástupci společných normotvůrců během její práce uznali, že je důležité společně usilovat o nalezení pragmatického způsobu, jak pokročit v oblasti víceletých plánů, a současně mít na paměti odlišné názory na výklad právního rámce. Dále uznali, že víceleté plány musí tvořit pevný a trvalý rámec pro řízení rybářských oblastí na základě nejlepších vědeckých údajů, které jsou k dispozici. Kromě toho musí umožnit přizpůsobení se vývoji rybích populací a poskytovat flexibilitu, pokud jde o každoroční rozhodování o přidělení rybolovných práv.

Jako společné prvky budoucích víceletých plánů byly identifikovány cíl maximálního udržitelného výnosu a harmonogram pro jeho dosažení, referenční bod pro zachování zdrojů za účelem spuštění ochranných mechanismů, mechanismus přizpůsobení se změnám ve vědeckém poradenství a ustanovení o přezkumu.

Po reformě SRP provedené v roce 2013 musí víceleté plány zahrnovat jako cíl maximální udržitelný výnos a lhůtu pro jeho dosažení. Jejich součástí musí být také opatření pro uplatňování zákazu výmětů a povinnosti vykládky(8) a záruky pro uplatnění nápravných opatření a ustanovení o přezkumu. Reforma stanoví dva vyčíslitelné cíle víceletých plánů: úmrtnost způsobenou rybolovem a biomasu reprodukujících se populací.

Reforma SRP zavedla zákaz výmětů, aniž by vyřešila absenci flexibility, která je vlastní systému celkového přípustného odlovu a kvót. Vzhledem k tomu, že ve smíšených rybářských oblastech, které počítají s blokačními druhy („choke species“), lze očekávat problémy, zdá se být vhodné zvýhodnit určité nástroje, jako je regulace intenzity rybolovu, která poskytuje větší flexibilitu než systém celkového přípustného odlovu a kvót. Regulace intenzity rybolovu by usnadnila dosažení cíle maximálního udržitelného výnosu a zlepšila by hospodářské výsledky loďstva na určitou úmrtnost způsobenou rybolovem.

4. Reforma SRP v roce 2013

Zásadním prvkem reformy SRP, který má vliv na víceleté plány i na technická opatření, je regionalizace(9) neboli regionální spolupráce v oblasti opatření pro zachování rybolovných zdrojů. Víceleté plány se zdají být nejvhodnějším prostředkem pro přijetí a uplatňování specifických technických opatření v souvislosti s regionalizací.

Je stanoveno, že pokud byly na Komisi přeneseny pravomoci související s víceletými plány, opatřeními pro zachování zdrojů nezbytnými pro právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí nebo povinností vykládky, zúčastněné členské státy nebo členské státy dotčené těmito opatřeními mohou v určité lhůtě předložit společná doporučení. Za účelem vypracování těchto doporučení členské státy konzultují příslušné poradní sbory. Komise může doporučená opatření přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, ale v případě, že se všechny členské státy neshodnou na společných doporučeních ve stanovené lhůtě, může rovněž předložit návrh. Komise také může předložit návrh, pokud se má za to, že společná doporučení nejsou slučitelná s vyčíslitelnými cíli opatření pro zachování zdrojů. Jediná role, kterou může hrát Evropský parlament, spočívá v možnosti vyslovit námitky proti aktu v přenesené pravomoci ve lhůtě dvou měsíců.

Tato nová ustanovení mají důsledky pro technická opatření a ve velké míře jsou spojena s víceletými plány nebo pramení z jejich absence a vyřeší se přijetím aktů v přenesené pravomoci ze strany Komise. Pokud například pro určitou rybářskou oblast nebyl přijat víceletý plán nebo plán řízení, Komise je zmocněna k přijetí aktů v přenesené pravomoci, kterými dočasně a na období nepřesahující tři roky stanoví zvláštní plán výmětů, jenž navíc může zahrnovat změnu minimálních velikostí(10).

Nařízení o povinnosti vykládky(11) zavedlo změny do tří regionálních nařízení o technických opatřeních (Atlantik, Středozemní moře a Baltské moře). Plány výmětů se staly hlavním prostředkem pro zavedení změn prostřednictvím přenesení pravomocí na Komisi. Komise je zmocněna stanovit minimální referenční velikosti za účelem zachování zdrojů v případě druhů, na které se vztahuje povinnost vykládky, prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci, a popřípadě z minimálních referenčních velikostí stanovit výjimky. K tomuto případu již došlo v plánu výmětů pro Baltské moře(12), kterým se snížila minimální velikost tresky obecné z 38 cm na 35 cm.

Ve většině případů přijímá minimální velikosti pro zachování zdrojů Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci. To usnadní přijetí určitých opatření na regionální úrovni, ale minimální velikosti pro zachování zdrojů hrají úlohu, jež značně přesahuje regionalizaci, a tudíž by mohlo dojít ke značné změně vývoje víceletých plánů. Pokud dojde ke změně minimální velikosti, rybáři změní rybolovné postupy a rovněž se změní úmrtnost způsobená rybolovem a věková pyramida reprodukujících se jedinců. Základní nařízení o SRP stanoví, že tyto dva parametry budou vyčíslitelnými cíli víceletých plánů(13). Změna minimální velikosti pomocí aktu v přenesené pravomoci by znamenala změnu základních parametrů víceletých plánů provedenou zvnějšku. Je třeba mít na paměti, že minimální velikosti hrají zásadní roli v oblasti uvádění produktů na trh a při kontrole rybolovných činností.

5. Stanovisko zpravodaje

5.1.  Víceleté plány

S ohledem na judikaturu Soudního dvora EU musí společní normotvůrci nalézt pragmatický způsob, jak rychle pokročit v oblasti víceletých plánů.

Kromě toho je nutné zvýšit účinné zapojení zúčastněných stran do návrhu a rozvoje víceletých plánů.

A konečně je nutné, aby víceleté plány byly přijaty co nejdříve. Tak zabráníme tomu, aby dlouhodobá opatření byla regulována prostřednictvím plánů výmětů, které ze své povahy musí obsahovat pouze provizorní opatření.

5.2.  Technická opatření

Co se týče budoucích technických opatření, musí být jednoduchá a jasná, aby byla snadno pochopitelná pro rybáře.

Musí se co nejvíce přizpůsobit zvláštním rysům každé rybářské oblasti a každého regionu (regionalizace).

Normy společné všem mořským oblastem nebo normy, které v přiměřeném období nebudou změněny, však musí přijmout spolutvůrci právních předpisů EU prostřednictvím řádného legislativního postupu, tj. postupu spolurozhodování.

Naprostá regionalizace by skutečně nebyla slučitelná se SRP jakožto společnou politikou, u níž má EU z důvodu sdílených zdrojů výhradní pravomoc.

Je nezbytné více a účinněji zapojit rybáře do rozhodovacího procesu, a to až do posledního detailu technických opatření, a rovněž vytvořit pobídky pro usnadnění jejich uplatňování.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

10.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

14

2

6

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Clara Eugenia Aguilera García, Renata Briano, Alain Cadec, David Coburn, Diane Dodds, Linnéa Engström, João Ferreira, Ian Hudghton, Carlos Iturgaiz, António Marinho e Pinto, Gabriel Mato, Liadh Ní Riada, Remo Sernagiotto, Ricardo Serrão Santos, Isabelle Thomas, Ruža Tomašić, Peter van Dalen, Jarosław Wałęsa

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Ole Christensen, Verónica Lope Fontagné, Lidia Senra Rodríguez

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Tim Aker

(1)

A study in support of the development of a new technical conservation measures framework within a reformed CFP (Studie na podporu rozvoje nového rámce pro technická opatření v oblasti zachování zdrojů v rámci reformované SRP). Projekt č.: ZF1455_S02. 7. července 2014

(2)

COM(2012)0371 final - 2012/0179 (COD).

(3)

COM(2014)0265 final - 2014/0138 (COD).

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 605/2013 ze dne 12. června 2013.

(5)

Nařízení Rady (ES) č. 812/2004 ze dne 26. dubna 2004.

(6)

COM(2002)0672 a COM(2008)0324.

(7)

Věci C-103/12 Evropský parlament v. Rada a C-165/12 Evropská komise v. Rada.

(8)

Povinnost vykládky. Článek 15 na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013.

(9)

Regionální spolupráce v oblasti opatření pro zachování zdrojů. Článek 18. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013.

(10)

Čl. 15 odst. 6 nařízení (EU) č. 1380/2013.

(11)

Čl. 1 odst. 10, čl. 2 odst. 5 a čl. 3 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/812 ze dne 20. května 2015.

(12)

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1396/2014 ze dne 20. října 2014.

(13)

Čl. 10 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013.

Právní upozornění - Ochrana soukromí