ZPRÁVA o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2014

28.1.2016 - (2015/2115(INI))

Hospodářský a měnový výbor
Zpravodaj: Notis Marias

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2014

(2015/2115(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2014,

–  s ohledem na čl. 284 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-62/14 ze dne 16. června 2015,

–  s ohledem na statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, zejména na článek 15 tohoto statutu,

–  s ohledem na čl. 132 odst. 1 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0012/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle poslední podzimní prognózy Komise se očekává zvýšení hospodářského oživení v eurozóně a odhaduje se růst reálného HDP o 1,4 % v roce 2015, o 1,7 % v roce 2016 a 1,8 % v roce 2017; vzhledem k tomu, že základy růstu jsou křehké; vzhledem k tomu, že silná politická podpora provádění udržitelných a sociálně vyvážených reforem je klíčová pro posílení hospodářského růstu;

B.  vzhledem k tomu, že podle uvedené prognózy se v eurozóně očekává pozvolný pokles nezaměstnanosti z 11,6 % na konci roku 2014 na 10,5 % na konci roku 2016; vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými členskými státy je míra nezaměstnanosti velmi rozdílná, a to v rozptylu od 6,4 % v Německu až po 26,6 % v Řecku; vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti zůstává v řadě členských států na alarmující úrovni a dopadá zejména na mladé lidi a dlouhodobě nezaměstnané osoby;

C.  vzhledem k tomu, že podle uvedené prognózy by měl fiskální výhled vykázat v eurozóně zlepšení a očekává se snížení schodku veřejných financí (z 2,4 % v roce 2014 na 1,7 % v roce 2016) a veřejného dluhu (z 94 % na konci roku 2014 na 92,5 % na konci roku 2016);

D.  vzhledem k tomu, že nízké ceny energií, přestože mají negativní dopad na inflační očekávání, by mohly napomoci hospodářskému oživení;

E.   vzhledem k tomu, že tyto procesy jsou podporovány zejména soukromou spotřebou, vývozem a vnějšími faktory, jako je například nízká cena energií, zejména ropy, zatímco soukromé investice v eurozóně se zvyšují jen pozvolně a i nadále zůstávají na úrovni, která je významně nižší oproti úrovni zaznamenané v období před počátkem krize, a relativní podíl investic na HDP již po několik desetiletí soustavně klesá;

F.  vzhledem k tomu, že se podle výhledu ECB ze září minulého roku očekává, že se průměrná míra inflace v eurozóně poté, co se v prvním pololetí roku 2015 blížila nule, zvýší až na 1,1% v roce 2016 a na 1,7% v roce 2017;

G.  vzhledem k tomu, že podle čl. 127 odst. 2 SFEU má Evropský systém centrálních bank za úkol „podporovat plynulé fungování platebních systémů“;

H.  vzhledem k tomu, že ECB v roce 2014 snížila svou úrokovou sazbu pro hlavní refinanční operace na účinnou spodní mez a úrokovou sazbu vkladové facility na -0,20 %; vzhledem k tomu, že nižší reálné úrokové sazby se neprojevily ani zvýšením úvěrů pro domácnosti a podniky, a zejména malé a střední podniky, přičemž na základě této skutečnosti ECB začala směřovat k opatřením nekonvenční měnové politiky;

I.  vzhledem k tomu, že ECB při výkonu své úlohy v oblasti dohledu dosud nebrala vždy dostatečně v úvahu zásadu proporcionality;

J.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky jsou páteří evropského hospodářství a že bankovní systém napomáhá zajištění jejich konkurenceschopnosti a růstu; vzhledem k tomu, že zajistit tok úvěrů pro mikropodniky a malé a střední podniky má zásadní důležitost, neboť představují 99 % všech podniků a 80 % všech pracovních míst v Unii, a mají tudíž klíčovou úlohu ve vytváření hospodářského růstu, v tvorbě pracovních míst a při odstraňování sociálních nerovností; vzhledem k tomu, že se objem bankovního úvěrování pomalu zvyšuje;

K.  vzhledem k tomu, že ECB v roce 2014 realizovala řadu cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO) a programů nákupu vybraných aktiv soukromého sektoru, jejichž účelem bylo podpořit úvěrování reálné ekonomiky;

L.  vzhledem k tomu, že 22. ledna 2015 ECB zahájila rozsáhlý program nákupu aktiv ve výši až 1,1 bilionu EUR, jenž má trvat do září 2016 či do okamžiku, než se dosáhne udržitelného směřování inflačního vývoje;

M.  vzhledem k tomu, že tím, že se rozhodla zapojovat do programu nákupů dluhopisů, zatížila ECB svou rozvahu vysokou rizikovostí;

N.  vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus dohledu, který je prvním pilířem bankovní unie, zahájil své plné fungování dne 4. listopadu 2014, kdy na ECB převedl přímý dohled nad 122 největšími bankami v eurozóně; vzhledem k tomu, že u těchto významných bank bylo provedeno komplexní posouzení, jež sestávalo z přezkumu kvality aktiv a zátěžového testu, které bylo dokončeno dne 26. října 2014; vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus pro řešení krizí, jenž je druhým pilířem bankovní unie, vstoupil v platnost na počátku roku 2015, zatímco třetí pilíř, kterým je jednotný systém pojištění vkladů, nebyl dosud zřízen;

1.  opětovně zdůrazňuje, že územně nevyvážené a mírné oživení eurozóny očekávané v nadcházejících letech bude muset být posíleno a potenciální hospodářský růst bude potřeba navýšit, aby došlo ke snížení vysoké míry nezaměstnanosti, která je zaznamenána v řadě členských států eurozóny a ke snížení dluhové zátěže; zdůrazňuje, že mnoho členských států čelí podobným makroekonomickým výzvám; zdůrazňuje, že je zapotřebí zlepšit podmínky jak pro veřejné, tak soukromé investice zaměřené na posílení růstu a vytváření pracovních míst, a žádá proto, aby bylo vynaloženo další úsilí za účelem zajištění financování reálné ekonomiky; je přesvědčen o tom, že členské státy budou muset provádět udržitelné a sociálně vyvářené strukturální reformy;

2.  odsuzuje stávající rozdíl mezi úrokovými sazbami financování malých a středních podniků a sazbami úroků pro větší společnosti, byť se postupně snižují, rozdíl mezi úrokovými sazbami pro malé a velké půjčky a mezi podmínkami úvěrování malých a středních podniků, které se nacházejí v různých zemích eurozóny, i když uznává, že možnosti měnové politiky jsou v tomto směru omezené; v této souvislosti upozorňuje na úlohu úspor a družstevních a vzájemných bank a zdůrazňuje, že regulatorní rámec by měl vyhovovat jejich zvláštnímu způsobu fungování a ctít jejich zvláštní poslání, a orgány dohledu by tato hlediska měly brát v úvahu a zohlednit ve svých postupech a přístupech;

3.  zdůrazňuje, že přestože ECB provádí svá opatření usilující o udržení příznivých podmínek pro financování, soukromé a veřejné investice se i nadále v eurozóně pohybují výrazně pod úrovní před začátkem krize; vítá v tomto ohledu, že byl zřízen Evropský fond pro strategické investice (EFSI) a byl také přijat plán Komise na vytvoření skutečné unie kapitálových trhů (UKT), což by mělo diverzifikovat zdroje financování v hospodářství EU, zvýšit přeshraniční investice a zlepšit přístup podniků, zvláště pak malých a středních podniků, k financování;

4.  konstatuje, že se ECB v reakci na složité podmínky krize státního dluhu, klesající inflace, poklesu úvěru a pomalého hospodářského růstu a s úrokovými sazbami blízkými k nulové spodní hranici rozhodla využít nekonvenčních nástrojů měnové politiky;

5.  bere na vědomí pozitivní, i když ještě mírný, dopad programu nákupu aktiv na peněžní a úvěrovou dynamiku, kdy je poskytován zatím nízký objem půjček podnikům, které však využívají postupného uvolňování úvěrových standardů, pokračuje uvolňování podmínek pro nové úvěry, klesá počet případů, kdy je žádost zamítnuta, roste poptávka po úvěrech a postupně se za první tři čtvrtletí roku 2015 zvýšily soukromé investice, přestože v rámci eurozóny přetrvávají výrazné rozdíly; dále konstatuje, že od zahájení programu nákupu aktiv se počala zvyšovat očekávaná míra střednědobé inflace, která se postupně přibližuje k cílové 2% úrovni, zatímco rizika deflační pasti se mohla snížit; žádá, aby ECB pokud možno uplatňovala program nákupu aktiv bez diskriminace u všech členských států, a respektovala přitom pravidla, kterými je ECB vázána;

6.  očekává, že ECB v souladu s článkem 282 SFEU přispěje obecným hospodářským politikám v Unii a k dosažení jejich cílů, aniž by byl ohrožen její hlavní úkol, kterým je zajištění cenové stability;

7.  zdůrazňuje, že příspěvek ECB obnáší úsilí, které je zaměřeno na poskytování úvěrů reálné ekonomice za nízké výpůjční náklady a napomáhání hospodářskému oživení v zájmu vytváření pracovních míst, růstu a udržování stability;

8.  je znepokojen možnými nechtěnými a dlouhodobými dopady nekonvenčních nástrojů měnové politiky ECB; bere na vědomí, že ukončení těchto opatření bude velice složitou záležitostí, která musí být důkladně naplánována, aby se zabránilo nezamýšleným narušením trhu, zejména pokud jde o vhodné, obezřetné řízení ukončení v náležitém okamžiku; žádá ECB, aby bedlivě sledovala rizika související s jejími programy nákupů; trvá na tom, že měnová politika nemůže vyřešit fiskální a hospodářské problémy, které v řadě členských států existují, a nemůže být náhradou za nezbytné udržitelné a sociálně vyvážené strukturální reformy, fiskální konsolidaci a cílené investice;

9.  volá k obezřetnosti v případě potenciálních rizik pro finanční stabilitu v důsledku prodloužení období nízkých úrokových sazeb v některých z členských států, což může mít negativní dopad na životní pojištění a penzijní plány; konstatuje, že dlouhodobé úrokové sazby odrážejí základní makroekonomické podmínky a rozhodnutí měnové politiky;

10.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na vylepšení makroobezřetnostního dohledu a dostupných nástrojů politiky, které by zmírňovaly rizika stínového bankovnictví, a to s ohledem na varování ECB uvedené v její výroční zprávě, neboť vzhledem k dlouhodobému stálému nárůstu nebankovní úvěrové činnosti v posledním desetiletí, a to až na hodnotu aktiv 22 bilionů EUR, je třeba vyvinout další iniciativy ke sledování a posuzování slabých míst v rostoucím odvětví stínového bankovnictví;

11.  vítá kategorický závazek ECB „učinit vše“ pro záchranu eura, jejž přijala v srpnu 2012;

12.  vyvozuje závěr, že program nákupů veřejných a soukromých dluhových cenných papírů na sekundárních trzích by byl účinnější;

13.  zdůrazňuje své obavy vyjádřené v rozsudku Soudního dvora ve věci C-62/14 ze dne 16. června 2015, v němž se uvádí, že se ECB může vystavovat při nákupu vládních dluhopisů na sekundárních trzích značnému riziku ztrát, včetně rizika částečného prominutí dluhu; konstatuje, že ve stejném rozsudku je dále vyjasněno, že tím není změněn závěr o tom, že ECB je oprávněna nakupovat vládní dluhopisy na sekundárních trzích a že tyto nákupy nejsou porušením zákazu měnového financování členských států;

14.  zdůrazňuje, že vysoká a rozdílná míra veřejného a soukromého zadlužení v některých členských státech, společně se zatím vyřešenými strukturálními slabinami bankovního sektoru, je překážkou pro řádné uplatňování měnové politiky a není v silách nekonvenční měnové politiky, kterou ECB uplatňuje, aby tuto skutečnost sama změnila;

15.  vyzývá členské státy eurozóny, na které se vztahuje makroekonomický ozdravný program, aby jednaly v souladu s čl. 7 odst. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 472/2013 ze dne 21. května 2013 a provedly komplexní audity svých veřejných financí, což mimo jiné umožní vyhodnotit příčiny, které vedly k hromadění nadměrného dluhu, a zpětně dohledat možné nesrovnalosti; zdůrazňuje, že účelem tohoto auditu by mělo být lépe porozumět minulým chybám, nikoli zahájit ad hoc proces restrukturalizace dluhu, který by mohl v některých zemích opět zažehnout dluhovou krizi;

16.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit řádné dodržování a prosazování stávajícího rámce pro správu ekonomických záležitostí, aniž by bylo rozlišováno mezi malými a velkými členskými státy, zdůrazňuje, že dodržování střednědobého cíle stavů rozpočtu, které se blíží k rovnováze nebo dosahují přebytku v cyklicky očištěném vyjádření a bez vlivu jednorázových a dočasných opatření, umožní členským státům zvládat běžné cyklické výkyvy a zároveň udržet schodek veřejných financí v mezích 3 % referenční hodnoty HDP; má za to, že v zájmu lepšího udržení stability a růstu by měly být uplatněny veškeré stávající nástroje, které jsou k dispozici v rámci posíleného Paktu o stabilitě a růstu;

17.  potvrzuje svůj závazek respektovat nezávislost ECB při provádění měnové politiky, jak je zakotvena ve Smlouvách; má za to, že nezávislost centrální banky je klíčová pro dosažení cíle zachování cenové stability; zdůrazňuje, že všechny vlády a vnitrostátní veřejnoprávní orgány by se měly zdržet toho, aby po ECB požadovaly přijetí určitých konkrétních opatření;

18.  připomíná, že v článku 127 SFEU se uvádí, že „aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky v Unii“, což je dále upřesněno v článku 282 SFEU;

19.   upozorňuje na článek 123 SFEU, článek 21 Statutu Evropského systému centrálních bank a na článek 7 nařízení Rady (ES) č. 3603/1993 ze dne 13. prosince 1993, který zakazuje přímý nákup dluhových nástrojů vydaných EU nebo vnitrostátními orgány veřejné správy nebo subjekty národními centrálními bankami nebo ECB; připomíná však, že tyto nákupy jsou povoleny na sekundárních trzích;

20.  vítá, že se ECB pokouší zvýšit inflaci na úroveň těsně pod 2 %, neboť to může rovněž přispět k úspěchu ostatních politik EU a zvýšit konkurenceschopnost, hospodářský růst a vytváření pracovních míst v Evropě, budou-li tento cíl doprovázet cílené investice, ambiciózní a sociálně vyvážené strukturální reformy a fiskální konsolidace;

21.  vítá vstřícný krok ECB v podobě uveřejňování shrnutí zápisů z jejích jednání a se zájmem očekává oznámení dalších kroků, které zlepší transparentnost jejího způsobu komunikace; domnívá se, že v této oblasti by bylo možné dosáhnout dalšího pokroku, zejména pokud jde o jednotný mechanismus dohledu;

22.  vítá aktuální všeobecnou tendenci hlavních centrálních bank veřejně vysvětlovat měnová rozhodnutí ihned po jejich přijetí, praxi, v níž jde příkladem ECB; dále vítá zveřejnění jasnějších a transparentnějších odpovídajících postupů programu nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) u platebně schopných finančních institucí (převážně národních bank) s dočasnými problémy s likviditou;

23.  připomíná svou žádost, aby výroční zpráva ECB zahrnovala zpětnou vazbu vztahující se na podněty uvedené ve výroční zprávě Evropského parlamentu; domnívá se, že zároveň se svým hodnocením měnových a finančních podmínek by bylo vhodné, pokud by ECB mohla uvést ve svém prohlášení po setkání Rady guvernérů ECB, které se koná každý měsíc, odhad míry výpadku produkce v eurozóně;

24.  opětovně připomíná význam čtvrtletního měnového dialogu pro zajištění transparentnosti měnové politiky ve vztahu k Parlamentu a široké veřejnosti; vítá praxi, kdy představitele ECB poskytují přesné a podrobné odpovědi na dotazy poslanců EP; rovněž vítá praxi, kdy ECB poskytuje doplňující informace písemnou formou, nejsou-li odpovědi dané během jednání dostatečné nebo vyčerpávající;

25.  zdůrazňuje, že musí být jednoznačně odlišována dohledová role ECB a její funkce v měnové politice, přičemž kombinace obou funkcí by pro ECB neměly vyvolávat střet zájmů; v té souvislosti připomíná hlavní zásadu, že nástroje používané pro utváření politik – v oblasti měnové i dohledu – by měly být zvoleny v závislosti na sledovaném cíli a příslušném problému;

zdůrazňuje, že s ohledem na nové povinnosti svěřené ECB v oblasti dohledu a rovněž její poradenskou úlohu v programech Trojky a Čtyřky je nutná demokratická odpovědnost;

26.  zdůrazňuje význam organizační nezávislosti Evropské rady pro systémová rizika a vyzývá ECB, aby zvážila, jakým způsobem by bylo možné její nezávislost zvýšit;

27.  vyzývá ECB, aby zcela přepracovala návrh na zřízení komplexních souborů analytických údajů o úvěrech (Anacredit), s přihlédnutím zejména k zásadě proporcionality, a aby přitom dbala na to, aby stanovené úrovně prahových hodnot byly odpovídající snaze o minimalizování administrativních nákladů především pro menší finanční instituce;

28.  vítá ochotu, kterou vyjádřil Mario Draghi v průběhu měnového dialogu dne 23. září 2015, „informovat Evropský parlament o stanoviscích přijatých ECB“ na půdě subjektů, jako jsou Rada pro finanční stabilitu nebo Basilejský výbor pro bankovní dohled;

29.   připomíná, že role ECB zahrnuje i ochranu finanční stability, a tudíž potřebu zajistit dostatek likvidity k tomu, aby se předešlo hromadnému vybírání bankovních vkladů v platebně schopných bankách, které jsou součástí sítě Euro systém;

30.  připomíná, že úloha ECB v Trojce a Čtyřce byla kodifikována balíčkem dvou právních předpisů (článek 7 nařízení 472/2013); bere na vědomí rozsudek Soudního dvora ve věci C-62/14 ze dne 16. června 2015 a žádá ECB, aby jej při přijímání svých opatření zohlednila; naléhavě vyzývá ECB, aby znovu posoudila a v případě potřeby posílila svou nezávislost na politických rozhodnutích;

31.  vyzývá k důkladnému posouzení způsobu fungování Trojky a zapojení ECB do rámce činnosti Trojky a Čtyřky s cílem vyjasnit rozsah pravomocí a zajistit větší demokratickou zodpovědnost při přijímání a provádění záchranných programů;

32.  připomíná zprávu Parlamentu ze dne 28. února 2014 týkající se šetření role a fungování Trojky, v níž je nadcházející Parlament vyzván k dalšímu rozvíjení činnosti vycházející z této zprávy, rozpracování hlavních zjištění a dalšímu šetření;

33.  vyzývá členské státy, Radu a ECB, aby usilovaly o genderovou vyváženost v rozhodovacích orgánech ECB a aby věnovaly tomuto hledisku větší pozornost při obměně členů těchto orgánů, zejména v případě Rady guvernérů a výkonné rady;

34.  bere na vědomí, že Komise předložila dne 24. listopadu 2015 návrh o evropském systému pojištění vkladů, který se vztahuje na vklady v celé eurozóně;

35.  vítá projekt unie kapitálových trhů a jeho potenciál vyvážit možnosti financování, aniž by bylo zapotřebí snížit financování či zachovat jeho stávající úroveň, a to prostřednictvím jejich rozšíření a jejich větší rozmanitostí, čímž přispívá ke snížení nadměrné závislosti zemí eurozóny na bankovním systému a vytváří zásadní ochranný prvek měnové unie; varuje však před tím, aby UKT neodrazovala od bankovnictví zaměřeného na reálnou ekonomiku, neboť je nejvhodnější formou financování menších podniků;

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a Evropské centrální bance.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	25.1.2016
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	38 13 6
Členové přítomní při konečném hlasování	Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Pervenche Berès, Fabio De Masi, Markus Ferber, Jonás Fernández, Elisa Ferreira, Ildikó Gáll-Pelcz, Sven Giegold, Neena Gill, Roberto Gualtieri, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Petr Ježek, Eva Kaili, Othmar Karas, Rina Ronja Kari, Georgios Kyrtsos, Werner Langen, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Notis Marias, Fulvio Martusciello, Costas Mavrides, Bernard Monot, Luděk Niedermayer, Stanisław Ożóg, Dariusz Rosati, Pirkko Ruohonen-Lerner, Molly Scott Cato, Kay Swinburne, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Ernest Urtasun, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Cora van Nieuwenhuizen, Miguel Viegas, Jakob von Weizsäcker, Pablo Zalba Bidegain, Marco Zanni, Sotirios Zarianopoulos
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Enrique Calvet Chambon, Nessa Childers, Bas Eickhout, Ramón Jáuregui Atondo, Paloma López Bermejo, Thomas Mann, Eva Paunova, Tibor Szanyi, Nils Torvalds, Beatrix von Storch
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Pascal Arimont, Mark Demesmaeker, Theresa Griffin, Marc Tarabella