ZPRÁVA o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2014
2.2.2016 - (2015/2231(INI))
Petiční výbor
Navrhovatelka: Soledad Cabezón Ruiz
PR_INI_AnnOmbud
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o výroční zprávě týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2014
Evropský parlament,
– s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2014,
– s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na články 11, 19, 41, 42 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv[1],
– s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,
– s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0020/2016),
A. vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2014 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 26. května 2015 a že evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová dne 23. června 2015 v Bruselu předložila zprávu Petičnímu výboru;
B. vzhledem k tomu, že Evropský parlament znovu zvolil na svém plenárním zasedání ve Štrasburku dne 16. prosince 2014 do funkce evropského veřejného ochránce práv Emily O’Reillyovou;
C. vzhledem k tomu, že hlavní prioritou evropského veřejného ochránce práv je zajistit, aby byla práva občanů plně respektována, a právo na řádnou správu vyjadřuje i co nejvyšší úroveň její kvality, jež se očekává od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie; vzhledem k tomu, že klíčová role evropského veřejného ochránce práv spočívá v tom, aby napomáhal orgánům EU zvyšovat míru jejich otevřenosti, účinnosti a vstřícnosti k občanům, v důsledku čehož se posiluje důvěra občanů v Unii;
D. vzhledem k tomu, že z průzkumu Eurobarometru z května 2015 vyplývá, že 40 % občanů Evropské unii důvěřuje a 46 % nikoli; vzhledem k tomu, že ke zlepšení úrovně spokojenosti evropských občanů má zásadní důležitost, aby evropské instituce byly schopny monitorovat se mezi sebou navzájem;
E. vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje, že „každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228“;
F. vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn provádět šetření týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí; vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;
G. vzhledem k tomu, že článek 43 listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí“,
H. vzhledem k tomu, že první evropský veřejný ochránce práv vymezil, že „nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či principy, které jsou pro něj závazné“[2]
; vzhledem k tomu, že se proto vyžaduje, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie neplnily jen své zákonné povinnosti, ale také aby vykonávaly svou službu svědomitě a aby zajistily, že postup vůči občanům bude náležitý a občané budou moci plně využívat svých práv; vzhledem k tomu, že koncept řádné správy by měl být chápán jako neustálý proces jejího zlepšování;
I. vzhledem k tomu, že v roce 2014 se na veřejnou ochránkyni práv obrátilo 23 072 občanů; vzhledem k tomu, že 19 170 občanů obdrželo radu prostřednictvím interaktivních pokynů na jejích internetových stránkách; vzhledem k tomu, že v roce 2014 obdržela veřejná ochránkyně práv 2 079 stížností a 1 823 žádostí o informace;
J. vzhledem k tomu, že z 2 163 stížností, které veřejná ochránkyně práv zpracovala, 736 spadalo do její působnosti a 1 427 do ní nespadalo;
K. vzhledem k tomu, že z 2 163 zpracovaných stížností poskytla veřejná ochránkyně práv v 1 217 případech stěžovateli radu nebo případ předala, ve 621 případě stěžovatele informovala, že nelze poskytnout žádné další poradenství, a v 325 případech zahájila šetření;
L. vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv zahájila 342 šetření, z čehož bylo 325 zahájeno na základě stížnosti a 17 z vlastního podnětu; vzhledem k tomu, že uzavřela 400 šetření, z čehož 13 bylo z vlastního podnětu; vzhledem k tomu, že z uzavřených šetření bylo 335 předloženo občany a 52 společnostmi, sdruženími nebo jinými právnickými osobami;
M. vzhledem k tomu, že veřejná ochránkyně práv předala 772 stížností členům Evropské sítě veřejných ochránců práv včetně 86 stížností předaných Petičnímu výboru, 144 Evropské komisi a 524 jiným orgánům a subjektům; vzhledem k tomu, že většina šetření se týkala Komise (59,6 %) a dále evropských agentur (13,7 %), Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) (9,4 %), jiných orgánů (8,5 %), Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) (3,8 %), Parlamentu (3,5 %) a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) (3,2 %);
N. vzhledem k tomu, že 21,5 % z šetření, která veřejná ochránkyně práv uzavřela, se týkalo žádostí o poskytnutí informací a přístupu k dokumentům, 19,3 % úlohy Komise coby strážkyně Smluv, 19,3 % konkursů a výběrových řízení, 16 % institucionálních a programových záležitostí, 11,3 % správy a služebního řádu úředníků, 8,3 % udělování veřejných zakázek a grantů a 6 % plnění smluv;
O. vzhledem k tomu, že z uzavřených šetření bylo 133 případů orgánem vyřešeno nebo uzavřeno v důsledku dohody o smírném řešení a ve 163 případech veřejná ochránkyně práv usoudila, že není důvod k dalšímu šetření;
P. vzhledem k tomu, že v 76 případech nebyl zjištěn nesprávný úřední postup; vzhledem k tomu, že ve 39 případech byl zjištěn nesprávný úřední postup a ve 13 případech se využilo jiného způsobu uzavření případu; vzhledem k tomu, že v případech, kdy byl zjištěn nesprávný úřední postup, veřejná ochránkyně práv 27krát vyslovila kritickou připomínku a 12krát návrh doporučení;
Q. vzhledem k tomu, že délka většiny šetření, která veřejná ochránkyně práv v roce 2014 uzavřela, se pohybovala v rozmezí od 3 do 18 měsíců; vzhledem k tomu, že průměrná délka šetření do jeho uzavření byla 11 měsíců;
R. vzhledem k tomu, že orgány vyhověly 80 % návrhů veřejné ochránkyně práv; vzhledem k tomu, že stále zůstává 20 % návrhů, které byly podány a jimž je potřeba vyhovět;
S. vzhledem k tomu, že Petiční výbor, jenž pouze v roce 2014 obdržel 2 714 petic, je důležitou součástí institucionálního fungování Evropské unie a přibližuje Parlament občanům; vzhledem k tomu, že úzký vztah mezi veřejnou ochránkyní práv a Petičním výborem by zlepšil úroveň demokratického dohledu nad činností evropských orgánů a institucí;
1. schvaluje výroční zprávu za rok 2014 předloženou evropskou veřejnou ochránkyní práv;
2. blahopřeje Emily O’Reillyové k jejímu znovuzvolení evropskou veřejnou ochránkyní práva, jakož i k její výtečné práci; podporuje její cíl napomáhat orgánům Evropské unie v jejich snaze poskytovat občanům a obyvatelům Evropy nejlepší možné služby; je přesvědčen, že zásadní význam mělo zaměření veřejné ochránkyně práv na transparentnost jakožto záruku řádné správy;
3. vítá a plně podporuje skutečnost, že veřejná ochránkyně práv více využívá své pravomoci zahajovat strategická šetření z vlastního podnětu; vítá jmenování koordinátora šetření z vlastního podnětu v jejím úřadě, jakož i zavedení nových interních pravidel pro whistleblowing; oceňuje veřejnou ochránkyni práv za úsilí, jež vynaložila na reorganizaci svého úřadu, což již vedlo ke značným úsporám z důvodu vyšší efektivity; vítá a podporuje přístup veřejné ochránkyně práv zaměřený do budoucnosti, jakož i přijetí nové pětileté strategie „Směrem k roku 2019“, která zavádí strategičtější přístup k řešení systémových problémů a podpoře řádné správy;
4. vítá šetření, jež v roce 2014 veřejná ochránkyně práv zahájila z vlastního podnětu a která se týkají především těchto témat: transparentnost v rámci orgánů EU, transparentnost v oblasti lobbingu a klinických hodnocení, základní práva, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, projekty a programy financované Evropskou unií a politika EU v oblasti hospodářské soutěže;
5. připomíná, že po dlouhou dobu se 20–30 % stížností týká transparentnosti a k nejobvyklejším obtížím, na které stížnosti poukazují, patří skutečnost, že orgány neumožní přístup k dokumentům a/nebo informacím; domnívá se, že otevřenost a přístup veřejnosti k dokumentům podle článku 15 SFEU a článku 42 Listiny je základním prvkem systému institucionálních brzd a protivah; podporuje veškeré iniciativy Komise a dalších institucí EU k zajištění spravedlivého, rychlého a jednoduchého přístupu ke všem dokumentům EU; s uznáním konstatuje, že veřejný rejstřík dokumentů online vedl ke zlepšení transparentnosti; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby vyšetřila otázky transparentnosti, jež se týkají přístupu Parlamentu k příslušným dokumentům o řízení o nesplnění povinnosti a „EU Pilot“; je přesvědčen, že musí být určeny a zavedeny vhodné mechanismy k zajištění opravdového interinstitucionálního dialogu;
6. varuje, že stále nedochází k účinnému dodržování všech ustanovení Aarhuské úmluvy a souvisejících předpisů (1367/2006/ES a 1049/2001/ES); je přesvědčen, že ze strany Komise je stále velký prostor ke zlepšení v oblasti transparentnosti, zejména pokud jde o dostupnost, kvalitativní i kvantitativní, informací poskytovaných jednotlivým občanům a organizacím občanské společnosti na jejich žádost o přístup k dokumentům; vyzývá ochránkyní, aby provedla šetření na základě rozsáhlé petice č. 0134/2012 o těchto záležitostech s cílem určit a napravit jakýkoli nesprávný úřední postup týkající se uplatňování těchto nařízení ze strany dotyčných institucí EU;
7. vítá šetření veřejné ochránkyně práv případů „otáčivých dveří“ týkajících se vysoce postavených úředníků EU; poznamenává, že veřejná ochránkyně práv prošetřila stížnosti pěti neziskových organizací a prozkoumala 54 spisů Komise; vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby pomohla vytvořit a zavést jasná a podrobná kritéria a donucovací mechanismy s cílem určit a prošetřit konflikty zájmů na jakékoliv úrovni orgánů, institucí a agentur EU a případně jim předcházet;
8. je toho mínění, že pojem konflikt zájmů přesahuje pouhou záležitost transparentnosti a že zajistit, že evropská veřejná správa bude od takových konfliktů oproštěna, je základním zájmem ve snaze vybudovat skutečnou evropskou demokracii a ochránit důvěru evropských občanů, úředníků a v institucích; doporučuje veřejné ochránkyni práv, aby ve svých šetřeních zohledňovala ustanovení Úmluvy OSN proti korupci (UNCAC), pokynů OECD k řešení střetu zájmů ve veřejné službě a specifických doporučení organizace Transparency International;
9. podotýká, že v důsledku šetření veřejné ochránkyně práv Komise zveřejnila dokumenty týkající se vstupu Řecka do eurozóny, Evropská centrální banka zveřejnila dopis irské vládě o finanční krizi a Komise vyhověla doporučení veřejné ochránkyně práv a poskytla dokumenty týkající se reformy společné rybářské politiky, třebaže dohoda o reformě byla v tu dobu již uzavřena;
10. vítá pokrok v otevřenosti probíhajících jednání o TTIP, jenž následoval po šetření veřejné ochránkyně práv týkajícím se transparentnosti v těchto jednáních; konstatuje, že Rada od té doby zveřejnila směrnice, které EU při jednání o transatlantickém investičním a obchodním partnerství používá, a že Komise oznámila, jaké jsou její plány na zvýšení transparentnosti lobbingu a rozšíření přístupu k dokumentům, které se partnerství týkají; konstatuje, že občané jsou znepokojeni, pokud jde o transparentnost v jednáních o TTIP;
11. připomíná, že Petiční výbor dostává řadu anonymních stížností od skupin a občanů, jež se týkají nedostatku transparentnosti jednání o TTIP, a to ukazuje na hluboké znepokojení veřejnosti ohledně této záležitosti na evropské úrovni;
12. táže se, zda dlouhé prodlevy v rozhodování v Radě o některých legislativních iniciativách, jako je horizontální antidiskriminační směrnice, která byla zmrazená přes šest let, nebo ratifikace Marrákešské dohody o usnadnění přístupu zrakově postižených osob a osob s postižením znemožňujícím práci s tištěnými dokumenty k publikovaným dílům, nespadají do kategorie nesprávného úředního postupu, jelikož u dotčených občanů vytvářejí značnou frustraci vůči institucím EU; naléhavě vyzývá Radu, a zejména blokující menšiny v Radě, aby podnikly nezbytné kroky k řešení těchto neúnosných situací; navrhuje, aby veřejná ochránkyně práv v mezích svých pravomocí tuto otázku prozkoumala;
13. vítá zvýšenou a nezbytnou pozornost, kterou veřejná ochránkyně práv věnuje transparentnosti v oblasti lobbingu, a její snahu o zavedení povinného rejstříku transparentnosti, který by občanům umožňoval zjistit, kdo se snaží ovlivnit činitele EU s rozhodovací pravomocí; vítá šetření veřejné ochránkyně práv týkající se složení a transparentnosti odborných skupin v Komisi, především těch, které poskytují poradenství v oblasti společné zemědělské politiky (SZP), na niž EU vydává více než třetinu rozpočtu; podporuje její přístup k těmto skupinám a vybízí ji k dalšímu sledování transparentnosti jejich složení s cílem zaručit vyrovnané zastoupení a rovnováhu žen a mužů v široké škále ekonomických a neekonomických zájmových skupin ve všech oblastech politiky ;
14. konstatuje, že se v rejstříku transparentnosti již dobrovolně zaregistrovalo přes 7 000 organizací, což odráží rozmanitost veřejných a soukromých stran, s nimiž evropské instituce pracují; schvaluje podporu ochránkyně plánu místopředsedy Timmermanse, aby byl rejstřík povinný; vítá rozhodnutí Komise ze dne 1. prosince 2014, jež ukládá členům Komise i jejím vysoce postaveným pracovníkům povinnost zveřejňovat veškeré kontakty a setkání se zúčastněnými stranami a lobbisty; vítá skutečnost, že by rejstřík měl obsahovat informace o lidských a finančních zdrojích, jež mají lobbistické organizace k dispozici, což je ve větším souladu se stávajícími pravidly a ustanoveními týkajícími se otevřenosti a řádné správy v institucích EU;
15. vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby zůstávala bdělá a odhodlaná a aby nadále naléhavě vyzývala Komisi, aby byla plně transparentní, pokud jde o členy a schůze všech skupin odborníků, technologických platforem a agentur; připomíná podmínky, které stanovil v roce 2012, když uvolnil zmrazení rozpočtů skupin odborníků;
16. konstatuje, že v roce 2014 hrála veřejná ochránkyně práv klíčovou úlohu v oblasti transparentnosti údajů klinického hodnocení, protože pomohla vytvořit politiku Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) založenou na aktivním přístupu k transparentnosti; konstatuje, že v říjnu 2014 se EMA rozhodla aktivně zveřejnit zprávy o klinických studiích; vybízí veřejnou ochránkyni práv k tomu, aby nadále sledovala, jak EMA zajišťuje dostupnost údajů o klinickém hodnocení, a aby zaručila dodržení nejvyšších standardů transparentnosti;
17. vyzývá členské státy, aby byly přičinlivější ve své povinné spolupráci s veřejnou ochránkyní práv;
18. naléhavě žádá, aby veřejná ochránkyně práv pokračovala v úsilí o větší transparentnost v oblasti klinických hodnocení, především posuzování kvality výsledků Evropskou agenturou pro léčivé přípravky; připomíná, že toto posuzování musí být založeno na přidané hodnotě inovativních léčivých přípravků a skutečných nákladech na výzkum, což členským státům usnadní zavádění modelů stanovování cen a financování;
19. vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby v mezích svých pravomocí pokračovala v úsilí o větší transparentnost ve výzkumu a vývoji s cílem zajistit dostupnost zdravotní péče;
20. vítá nové nařízení EU o klinických hodnoceních, podle nějž musí být informace o klinických hodnoceních zveřejňovány; konstatuje, že „Mezinárodní den svobodného přístupu k informacím 2014“ organizovaný veřejnou ochránkyní práv byl věnován transparentnosti údajů o klinických hodnoceních;
21. vítá šetření veřejné ochránkyně práv v oblasti ochrany základních práv ve všech případech provádění politiky soudržnosti Evropské unie, ustavené s cílem vytvořit růst a pracovní místa, řešit změnu klimatu a energetickou závislost a snížit chudobu a sociální vyloučení;
22. konstatuje, že třetím největším balíčkem rozpočtových investic po společné zemědělské politice (SZP) a strukturálních fondech je Horizont 2020, jehož rozpočet dosahuje téměř 80 000 milionů EUR, a že se jedná o program klíčový pro hospodářský a sociální rozvoj v budoucnosti; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby i nadále zaručovala transparentnost celého procesu analýzy a udělování projektů v rámci programu Horizont 2020 ;
23. vyzývá agenturu Frontex, aby zaručovala dobré podmínky navraceným osobám během letů za účelem jejich navrácení a řádné provádění svého kodexu chování pro společné návratové operace; vítá výzvu veřejné ochránkyně práv, aby agentura Frontex zavedla mechanismus podávání individuálních stížností na případná porušení základních práv; vybízí ji, aby v současné situaci, kdy se zvyšuje počet uprchlíků na hranicích Evropské unie, pokračovala v šetření v této otázce;
24. vítá šetření veřejné ochránkyně práv ke zjištění, zda orgány a instituce EU dodržují svůj závazek zavést interní pravidla pro whistleblowing; připomíná devíti orgánům a institucím EU, na něž se obrátila veřejná ochránkyně práv, aby ji informovaly o pravidlech, která zavedly nebo zamýšlejí zavést;
25. oceňuje veřejnou ochránkyni práv za šetření týkající se práva občanů podílet se na rozhodovacím procesu EU, především šetření, jak funguje evropská občanská iniciativa (ECI); konstatuje, že veřejná ochránkyně práv v roce 2014 vybídla organizátory iniciativ ECI, organizace občanské společnosti a další zainteresované strany, aby poskytly zpětnou vazbu k evropské občanské iniciativě za účelem jejího zlepšení; se znepokojením konstatuje, že představitelé petičních organizací žádají lepší harmonizaci a zlepšení správních metod pro sběr a zaznamenávání podpisů; očekává další návrhy na zlepšení, zejména pokud jde o stávající omezení procesu sběru podpisů, technická a ta, jež se týkají ochrany údajů; vyzývá veřejnou ochránkyni práv, aby sdílela své zkušenosti a přispěla k přezkumu nařízení o evropské občanské iniciativě (ECI);
26. vítá, že orgány vyhověly 80 % návrhů veřejné ochránkyně práv; je znepokojen, že tak ve 20 % případů stále neučinily; je si vědom toho, že návrhy veřejné ochránkyně práv nejsou právně závazné; naléhavě vyzývá orgány, instituce a agentury Unie, aby na kritické připomínky a návrhy doporučení veřejné ochránkyně práv reagovaly rychle, účinně a odpovědně; podporuje veřejnou ochránkyni práv v budoucích šetřeních v rámci svých pravomocí s cílem určit případné mezery transparentnosti v plnění rozpočtu EU;
27. oceňuje veřejnou ochránkyni práv za její iniciativu před evropskými volbami spočívající v pořádání interaktivní události „Váš seznam přání pro Evropu“ („Your wish list for Europe“), která usilovala o to, aby se občané stali ústředním bodem rozhodování;
28. vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby nadále propagovala Evropskou síť veřejných ochránců práv s cílem zlepšit informovanost občanů EU o rozdělení působnosti mezi evropským veřejným ochráncem práv, vnitrostátními veřejnými ochránci práv a Petičním výborem; uznává důležitý příspěvek této sítě v tom, že podporuje výměnu osvědčených postupů a informací o oblastech působnosti a pravomocech svých členů; konstatuje, že 59,3 % stížností zpracovaných v roce 2014 spadalo do působnosti členů sítě; vyzývá svůj petiční výbor, aby byl aktivnějším členem sítě a posílil svou spolupráci se sítí, pokud jde o společné politiky spadající do působnosti Evropské unie; konstatuje, že veřejná ochránkyně práv v roce 2014 tomuto výboru předala 86 stížností;
29. vybízí veřejnou ochránkyni práv, aby ve spolupráci s Evropským účetním dvorem prošetřovala programy a projekty financované Evropskou unií, se zvláštním zřetelem na financování projektů zaměřených na snižování rozdílů v rozvoji;
30. souhlasí s veřejnou ochránkyní práv, že orgány EU mají zaručit, aby byly jejich služby dostupné osobám se zdravotním postižením a aby tyto osoby měly přístup k informacím a komunikačním prostředkům; naléhavě vyzývá orgány k zaručení otevřených, přístupných a dostupných pracovních prostředí pro osoby se zdravotním postižením, aby se tyto osoby mohly účinně a plně podílet na politickém a veřejném životě;
31. vyzývá k navýšení ročního rozpočtu úřadu veřejné ochránkyně práv;
32. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, evropské veřejné ochránkyni práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Evropský parlament znovu zvolil na svém plenárním zasedání ve Štrasburku dne 16. prosince 2014 do funkce evropského veřejného ochránce práv Emily O’Reillyovou.
Dne 26. května 2015 předložila Emily O'Reillyová výroční zprávu za rok 2014 předsedovi Evropského parlamentu Martinu Schulzovi. Dne 23. června 2015 zprávu předložila na schůzi Petičního výboru Evropského parlamentu, tj. výboru, který je příslušný pro vztahy s jejím úřadem.
Právním základem mandátu evropského veřejného ochránce práv je článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Veřejný ochránce práv je oprávněn přijímat stížnosti, které se týkají případů nesprávného úředního postupu orgánů EU[3].
Právo podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv je stanoveno v článku 24 SFEU a v článku 43 Listiny základních práv Evropské unie. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost byl mandát veřejného ochránce práv rozšířen o případný nesprávný úřední postup v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), včetně společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP).
Definice nesprávného úředního postupu předložená veřejným ochráncem práv, kterou schválil Evropský parlament a Evropská komise, zní: „Nesprávný úřední postup vzniká tehdy, když veřejný orgán nefunguje v souladu s pravidly či zásadami, které jsou pro něj závazné.“ Pro orgány z toho vyplývá respektování právního státu, dodržování zásad řádné správy a základních práv. Listina základních práv obsahuje právo na řádnou správu jako základní právo občanů EU (článek 41) a je závazná pro správní útvary orgánů EU.
Veřejná ochránkyně práv v roce 2014 zahájila 325 šetření na základě stížnosti, 17 z vlastního podnětu a uzavřela 387 šetření na základě stížnosti a 13 šetření z vlastního podnětu. Stížnosti pocházely zejména od jednotlivých občanů (335), společností, sdružení a jiných právnických osob (52).
Podle počtu stížností z jednotlivých států se na prvním místě umístilo Španělsko (309), po němž následovalo Německo (219), Polsko (208) a Belgie (147). Skutečnost, že z daného členského státu pocházel značný počet stížností, však nezbytně nevypovídá o tom, že by byl zahajován proporcionálně přímo úměrný počet šetření. Z údajů z roku 2014 například vyplývá, že na základě 147 stížností z Belgie bylo zahájeno 50 šetření, zatímco ze 309 stížností ze Španělska bylo zahájeno pouze 19 šetření.
Z 342 šetření zahájených veřejnou ochránkyní práv se 204 (59,6 %) týkalo Evropské komise, 47 (13,7 %) agentur EU, 29 (8,5 %) ostatních subjektů, 32 (9,4 %) Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO), 12 (3,8 %) Evropského parlamentu, 13 (3,8 %) Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) a 11 (3,2 %) Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Vzhledem k tomu, že hlavním orgánem EU, jehož rozhodnutí mají na občany přímý dopad, je Evropská komise, je logické, že stížnosti by měly směřovat zejména na ni.
Podle témat, jimiž se šetření, která veřejná ochránkyně práv uzavřela, zabývala, se nejvíce šetření týkalo žádostí o poskytnutí informací a přístupu k dokumentům (86), následně role Komise coby strážkyně Smluv (77), konkurzů a výběrových řízení (77), institucionálních a programových záležitostí (64), správy a služebního řádu úředníků (45), udělování veřejných zakázek a grantů (33) a plnění smluv (24).
V roce 2014 veřejná ochránkyně práv přijala opatření v návaznosti na 2 163 obdržených stížností. U 1 217 případů poskytly útvary tohoto úřadu příslušnou radu či případ předaly jinému subjektu (např. členovi Evropské sítě veřejných ochránců práv či Petičnímu výboru Evropského parlamentu), v 621 případu bylo stěžovateli sděleno, že nelze poskytnout žádné další poradenství, a v 325 případech bylo zahájeno šetření.
Je-li to možné, veřejný ochránce práv se snaží dosáhnout pozitivního výsledku smírným řešením, které je uspokojivé pro stěžovatele i pro dotčený orgán. V roce 2014 bylo smírného řešení dosaženo ve 133 případech a v 163 případech veřejná ochránkyně práv usoudila, že není důvod k dalšímu šetření. Pokud však smírného řešení dosáhnout nelze, veřejný ochránce práv buď případ uzavře kritickou připomínkou, nebo předloží návrh doporučení.
Kritická připomínka je vyslovena v případech, kdy daný orgán již nemá možnost nesprávný úřední postup odstranit, kdy nesprávný úřední postup nemá žádné obecné důsledky nebo kdy veřejný ochránce práv nemusí provést návazná opatření. Veřejný ochránce práv může rovněž vyslovit kritickou připomínku v případě, kdy se domnívá, že návrh doporučení by nebyl účinný, nebo v případech, kdy dotčený orgán návrh doporučení nepřijal, ale příslušný nesprávný úřední postup není důvodem k vypracování zvláštní zprávy pro Parlament.
Kritická připomínka je nicméně potvrzením pro stěžovatele, že jeho stížnost byla oprávněná, a jasně ukazuje dotčenému orgánu, co učinil nesprávně, aby se v budoucnu mohl takových kroků vyvarovat. Veřejná ochránkyně práv v roce 2014 orgánům adresovala 27 kritických připomínek.
Další připomínka je nástrojem, který veřejný ochránce práv používá, jestliže během šetření zjistí možnost zlepšení kvality veřejné správy. Smyslem dalších připomínek veřejného ochránce práv není dotčený orgán kritizovat, nýbrž by měly být chápány jako pokyn a rada, jakým způsobem by orgán mohl zlepšit kvalitu svých služeb.
Veřejný ochránce práv každý rok na své webové stránce zveřejňuje studii návazných opatření orgánů na základě jeho kritických připomínek a vyzývá orgány k reakci,
aby byla informována veřejnost a aby bylo zaručeno, že se orgány ze svých chyb poučí.
Veřejná ochránkyně práv zjistila ve 39 uzavřených případech, že byl zvolen nesprávný úřední postup, a vydala 12 návrhů doporučení.
Návrh doporučení se vydává v případech, kdy má dotčený orgán možnost nesprávný úřední postup odstranit, nebo v případech, kdy je nesprávný úřední postup závažný nebo má obecné důsledky. V případě návrhu doporučení je dotčený orgán podle Smlouvy povinen zaslat veřejnému ochránci práv do tří měsíců podrobné stanovisko.
Pokud orgán EU na návrh doporučení uspokojivě nereaguje, může veřejný ochránce práv vypracovat zvláštní zprávu a zaslat ji Evropskému parlamentu. Zvláštní zpráva je nástroj veřejného ochránce práv používaný v krajním případě a představuje poslední krok, který může veřejný ochránce práv při řešení stížnosti učinit. Poté je rozhodování o dalších krocích, jako např. vypracování usnesení, závislé na rozhodnutí Parlamentu. Zvláštní zprávy jsou předkládány Petičnímu výboru, jenž je výborem příslušným pro vztahy s veřejným ochráncem práv. V roce 2014 veřejný ochránce práv nepředložil Parlamentu žádnou zvláštní zprávu.
Pokud jde o témata stížností, výroční zpráva veřejné ochránkyně práv jasně uvádí, že velké množství stížností se týkalo přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů EU. Přístupu k dokumentům se v roce 2014 týkalo 86 (21,5 %) ze všech uzavřených případů.
Orgány jsou Smlouvou vázány k provádění své činnosti co nejotevřeněji, aby tak podporovaly dobrou správu věcí veřejných a zajistily účast občanské společnosti. Čl. 15 odst. 3 SFEU a článek 42 Listiny základních práv stanovují právo na přístup k dokumentům orgánů. Toto právo je provedeno v nařízení 1049/2001.
Evropský veřejný ochránce práv úzce spolupracuje se svými protějšky v členských státech. Tato spolupráce probíhá v Evropské síti veřejných ochránců práv, která zahrnuje ochránce na vnitrostátní a místní úrovni, petiční výbory a obdobné subjekty členských států Evropské unie, kandidátských zemí na členství v EU a dalších zemí Evropského hospodářského prostoru a/nebo schengenského prostoru. Petiční výbor Parlamentu je plnohodnotným členem sítě.
Stížnosti, které nespadají do pravomoci evropského veřejného ochránce práv, mohou v mnoha případech nejlépe vyřídit vnitrostátní nebo regionální veřejní ochránci práv. V roce 2014 veřejná ochránkyně práv předala členům sítě 636 stížností, z toho 86 Petičnímu výboru. Další stížnosti předala Komisi (144) a dalším institucím a orgánům včetně sítě pro řešení problémů vnitřního trhu (SOLVIT).
Tato síť pořádá střídavě jednou za rok semináře pro vnitrostátní nebo regionální veřejné ochránce práv. V roce 2014 evropská veřejná ochránkyně práv a veřejný ochránce práv pro Wales (Spojené království) společně zorganizovali 9. regionální seminář sítě, který se konal v Cardiffu.
Podle čl. 33 odst. 2 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením byl ustaven rámec EU, jehož cílem je ochrana, podpora a monitorování provádění této úmluvy. Členy tohoto rámce jsou evropský veřejný ochránce práv, Petiční výbor Parlamentu, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci Parlamentu, Agentura pro základní práva, Evropská komise a Evropské fórum zdravotně postižených.
Úkolem evropského veřejného ochránce práv je chránit práva osob se zdravotním postižením a zajistit, aby si veřejná správa EU byla vědoma své odpovědnosti v souvislosti s těmito právy. Osoby, které se domnívají, že některý orgán EU nejedná v souladu s úmluvou, mají právo se na veřejného ochránce práv obrátit s žádostí o nápravu. Na začátku roku 2014 posílil tým veřejné ochránkyně práv vyslaný národní odborník, jenž má přispět k vymezení pracovního programu pro zdravotně postižené a usilovat o nalezení možností, jak zlepšit poskytování informací o právech a povinnostech, jež vyplývají z uvedené úmluvy, občanům a zaměstnancům EU.
Veřejná ochránkyně práv se rovněž pravidelně setkává s členy a představiteli orgánů EU, aby s nimi jednala o tom, jak zlepšit kvalitu správy, aby zdůraznila význam řádného projednávání stížností a aby zajistila, že budou přijímána vhodná opatření v návaznosti na její doporučení a zprávy.
Rozpočet veřejného ochránce práv je samostatným oddílem rozpočtu EU. V roce 2014 činil rozpočet veřejné ochránkyně práv 9 857 002 EUR a plán pracovních míst obsahoval 67 pracovních míst.
VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
Datum přijetí |
28.1.2016 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
25 1 3 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Marina Albiol Guzmán, Margrete Auken, Beatriz Becerra Basterrechea, Soledad Cabezón Ruiz, Pál Csáky, Miriam Dalli, Eleonora Evi, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sylvie Goddyn, Daniel Hannan, Peter Jahr, Rikke Karlsson, Jude Kirton-Darling, Svetoslav Hristov Malinov, Notis Marias, Marlene Mizzi, Julia Pitera, Gabriele Preuß, Sofia Sakorafa, Yana Toom, Bodil Valero, Jarosław Wałęsa, Tatjana Ždanoka |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
Enrique Calvet Chambon, Jérôme Lavrilleux, Gabriel Mato, Ángela Vallina, Axel Voss, Rainer Wieland |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
25 |
+ |
|
|
ALDE |
Beatriz Becerra Basterrechea, Enrique Calvet Chambon, Yana Toom, |
|
|
ECR |
Daniel Hannan, Rikke Karlsson, Notis Marias, |
|
|
EFDD |
Eleonora Evi, |
|
|
PPE |
Pál Csáky, Peter Jahr, Jérôme Lavrilleux, Svetoslav Hristov Malinov, Gabriel Mato, Julia Pitera, Axel Voss, Jarosław Wałęsa, Rainer Wieland, |
|
|
S&D |
Soledad Cabezón Ruiz, Miriam Dalli, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Jude Kirton-Darling, Marlene Mizzi, Gabriele Preuß, |
|
|
VERTS/ALE |
Margrete Auken, Bodil Valero, Tatjana Ždanoka, |
|
|
1 |
- |
|
|
ENF |
Sylvie Goddyn, |
|
|
3 |
0 |
|
|
GUE/NGL |
Marina Albiol Guzmán, Sofia Sakorafa, Ángela Vallina |
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se