Zpráva - A8-0021/2016Zpráva
A8-0021/2016
Evropský parlament

ZPRÁVA o vyučování o EU ve škole

3.2.2016 - (2015/2138(INI))

Výbor pro kulturu a vzdělávání
Zpravodaj: Damian Drăghici


Postup : 2015/2138(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0021/2016
Předložené texty :
A8-0021/2016
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o vyučování o EU ve škole

(2015/2138(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1288/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program „Erasmus+“: program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport a zrušují rozhodnutí č. 1719/2006/ES, č. 1720/2006/ES a č. 1298/2008/ES[1],

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2012/EU ze dne 21. listopadu 2012 o Evropském roku občanů (2013)[2],

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 390/2014 ze dne 14. dubna 2014, kterým se zavádí program „Evropa pro občany“ na období 2014–2020[3],

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní učení[4],

–  s ohledem na prohlášení o prosazování občanství a společných hodnot svobody, tolerance a nediskriminace v procesu vzdělávání („Pařížské prohlášení“), které bylo přijato na neformálním zasedání ministrů školství Evropské unie dne 17. března 2015,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy („ET 2020“)[5],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. srpna 2015 nazvané Návrh společné zprávy Rady a Komise pro rok 2015 o provádění strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (COM(2015)0408),

–  s ohledem na prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 14. září 2015 o přijetí ročního pracovního programu na rok 2016 pro provádění programu „Erasmus+“: programu Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport (C(2015)6151),

–  s ohledem na závěry Rady ze zasedání ve dnech 28. a 29. listopadu 2011 o referenční úrovni mobility ve vzdělávání[6],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2015 nazvané Předloha společné zprávy Rady a Komise za rok 2015 o provádění obnoveného rámce evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018) (COM(2015)0429),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. dubna 2009 nazvané Strategie EU pro mládež: investování do mládeže a posílení jejího postavení – Obnovená otevřená metoda koordinace přístupu k problémům a příležitostem mládeže (COM(2009)0200),

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2009 o obnoveném rámci evropské spolupráce v oblasti mládeže (2010–2018)[7],

–  s ohledem na doporučení Rady ze dne 20. prosince 2012 o uznávání neformálního a informálního učení[8],

–  s ohledem na své usnesení o politice v oblasti vzdělávání a odborné přípravy vydané v rámci příprav na rok 1993[9],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2006 o iniciativách na doplnění učebních osnov o vhodná podpůrná opatření zohledňující evropský rozměr[10],

–  s ohledem na své usnesení o zlepšování kvality vzdělávání učitelů[11],

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0021/2016),

A.  vzhledem k tomu, že vzdělání je základní lidské právo a veřejný statek, který by měl být stejnou měrou dostupný všem;

B.  vzhledem k tomu, že hlavní úlohou vzdělávání je formovat plně uvědomělé občany, a nemá tedy jen naplňovat hospodářské cíle unijních a vnitrostátních strategií;

C.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů vzdělávání je připravit jednotlivce na život a aktivní občanství ve stále složitější, náročnější, multikulturnější a integrovanější společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že v průzkumu veřejného mínění Eurobarometr z roku 2014 uvedlo 44 % občanů Evropské unie, že mají nedostatečné povědomí o tom, jak EU funguje, a 52 % Evropanů je přesvědčeno, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu[12];

E.  vzhledem k tomu, že k posledním volbám do Evropského parlamentu se dostavilo pouze 42,61 % občanů EU a pouze 27,8 % osob ve věku 18–24 let, což představuje nejnižší volební účast od roku 1979[13];

F.   vzhledem k tomu, že chabé znalosti o EU a nedostatečné chápání jejího konkrétního přínosu mohou přiživovat dojem demokratického deficitu a vést k šíření euroskepticismu v členských státech a kandidátských zemích; vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč se zabývat demokratickým deficitem, je potřeba vyřešit zvětšující se propast mezi hlasem evropských občanů a orgány EU;

G.   vzhledem k tomu, že podle zvláštního průzkumu Eurobarometru č. 437 z roku 2015 se převážná většina Evropanů domnívá, že by v učebních osnovách a výukových materiálech měly být informace o rozmanitosti ve smyslu náboženského vyznání nebo víry, etnického původu, sexuální orientace a pohlavní identity[14];

H.   vzhledem k tomu, že větší informovanost o přínosech evropských politik, jako je volný pohyb osob a služeb v Unii a programy mobility v rámci EU, může pomoci vytvořit pocit sounáležitosti s EU a pospolitosti a schopnost přijímání multikulturní a mnohonárodnostní společnosti;

I.  vzhledem k tomu, že vylepšení systémů vzdělávání a učebních osnov spolu s vyšším vlivem a účastí Evropanů na rozhodovacích postupech v oblasti politik by navodily větší zájem o záležitosti EU a podpořily by smysl pro porozumění a pocit sounáležitosti, a nadto by přispěly k řešení sociálního rozdělení, kulturní segregace a pocitu zbavení osobní svobody;

J.  vzhledem k tomu, že většina členských států zahrnula výuku o EU do svých učebních osnov a vzdělávacích programů pro učitele; vzhledem k přetrvávajícím rozdílům mezi jednotlivými členskými státy a v rámci jejich území;

K.  vzhledem k tomu, že jestliže se v některých členských státech témata týkající se EU obecně prolínají různými stupni vzdělávání a různými předměty v rámci povinné školní docházky, primárně tvoří malou část učebních osnov, které daný učitel musí zajistit;

L.  vzhledem k tomu, že znalosti a dovednosti učitelů a dalších pedagogických pracovníků o tématech týkajících se EU je třeba dále zlepšovat a aktualizovat prostřednictvím počáteční a průběžné odborné přípravy, a vzhledem k tomu, že vzdělávacím zařízením a učitelům je třeba v tomto ohledu poskytovat účinnou pomoc, která je šitá na míru a odpovídá jejich konkrétním potřebám;

M.  vzhledem k tomu, že podle studie s názvem „Vyučování o Evropě ve škole“, kterou pro GŘ pro vzdělávání a kulturu vpracovala soukromá poradenská společnost ICF GHK [15], zajišťují vzdělávání učitelů o otázkách EU především instituce a asociace mimo vysokoškolské vzdělávání;

N.  vzhledem k tomu, že studie dopadů programu Erasmus předložená Komisí v roce 2014 ukazuje na to, že mobilita ve vzdělávání a internacionalizace studií mají pozitivní dopad nejenom na učební osnovy a na zaměstnatelnost, ale také ve smyslu znalostí Evropy, vytváření povědomí o evropském občanství a pozitivního postoje k Evropě, a na hlasování v evropských volbách;

Evropský rozměr v oblasti vzdělávání

1.   upozorňuje na rostoucí význam evropského rozměru v oblasti vzdělávání napříč různými obory, stupni a formami vzdělávání a zdůrazňuje, že je nutné chápat tento pojem široce a do hloubky s přihlédnutím k jeho komplexní, dynamické a mnohovrstevné povaze a že vyučování o EU ve škole je jeho velmi důležitou složkou;

2.   zdůrazňuje, že unijní rozměr v oblasti vzdělávání má rozhodující význam pro to, aby občané lépe chápali EU a opětovně se k ní přiblížili, a přispívá k posílení významu hodnot zakotvených v článku 2 SEU a k zajištění větší váhy Unie v provázaném světě;

3.  zdůrazňuje, že je třeba porozumět a prosazovat oddanost základním hodnotám Evropské unie; poukazuje na to, že znalost a pochopení společné historie a hodnot EU a jejích členských států je klíčem k vzájemnému porozumění, mírovému soužití, toleranci a solidaritě, ale i k porozumění klíčovým zásadám Evropské unie;

4.   poukazuje na to, že vzhledem k tomu, jak EU ovlivňuje každodenní život svých občanů, by měla být viditelnější a lépe začleněná do výukových materiálů a mimoškolní zájmové činnosti; domnívá se, že náplň výuky, která bude výslovně souviset s EU, může výrazně obohatit učební osnovy a zásadním způsobem přispět k osobnímu rozvoji a růstu účastníků vzdělávání;

5.  zdůrazňuje, že je nutné využívat aktivní a participativní vyučovací metody přizpůsobené věku, úrovni znalostí, potřebám a zájmům účastníků vzdělávání a využívat v plné míře příležitostí, jež nabízejí informační a komunikační technologie a média, včetně sociálních médií;

6.  zdůrazňuje, že díky unijnímu rozměru v oblasti vzdělávání by žáci neměli získávat jenom znalosti a rozvíjet svůj smysl pro sounáležitost a dovednosti evropského občanství, ale měli by se také zapojit do kritické diskuse o EU, mimo jiné učením se o základních hodnotách EU vycházejících z dodržování zásad právního státu a lidských práv, o správě a rozhodovacích procesech EU a o tom, jak tyto procesy ovlivňují jejich členský stát a jejich demokratickou účast; vybízí k hraní rolí v rámci Evropského parlamentu mládeže, což by mělo pomoci dětem a studentům pochopit evropské procesy a zvýšit jejich povědomí o evropských záležitostech;

7.   upozorňuje na to, že EU utvářejí její členské státy, které prošly specifickým historickým vývojem a mají specifickou kulturu, a že rozvoj Unie je i nadále neoddělitelně spjat s jejími členskými státy; zároveň zdůrazňuje příspěvek různých kultur k evropským společnostem a dědictví;

8.  poukazuje na to, že EU své členské státy výrazně ovlivňuje a že při vyučování o EU ve škole je třeba zohlednit jak roli členských států při utváření EU, tak vliv EU na vývoj v jednotlivých zemích;

9.   poukazuje na to, že členské státy a EU musejí jít všem aktérům zapojeným do výuky a učení se o EU ve škole příkladem tím, že budou samy základní evropské hodnoty sociálního začleňování a evropské a světové solidarity používat v praxi;

10.  připomíná, že je nutné poskytnout učitelům a pedagogickým pracovníkům lepší a rozsáhlejší možnosti celoživotního profesního rozvoje na začátku jejich kariéry i v jejím průběhu a poskytnout jim odpovídající podporu a zdroje, aby byli s to zahrnout do své výuky unijní rozměr, zejména co se týče výuky historie a výchovy k občanství, a rovněž provádět strategie zaměřené na studenta a přizpůsobit výukové metody potřebám studentů;

11.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat a podněcovat vícejazyčné a mezikulturní dovednosti vyučujících a rovněž příležitosti mobility, vzájemné učení a výměnu osvědčených postupů mezi pedagogickými pracovníky, například pořádáním seminářů na evropské úrovni;

12.  zdůrazňuje úlohu univerzit pro přípravu a vzdělávání vysoce kvalifikovaných a motivovaných učitelů a pedagogických pracovníků; vyzývá k podnícení a podpoře opatření členských států přijímaných ve snaze nabídnout možnosti specializovaných kvalifikačních kurzů v rámci univerzit, které by byly otevřené a přístupné zapsaným studentům i učitelům a pedagogickým pracovníkům z praxe;

13.  zdůrazňuje význam a potenciál evropského přístupu k výuce historie – přičemž je nutné mít na paměti pravomoci členských států v této oblasti –, jelikož některé historické události byly rozhodující pro vznik evropské myšlenky a hodnot; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly společnosti zabývající se dějinami a střediska historického výzkumu, s cílem zdůraznit hodnotu jejich vědeckého příspěvku k evropské historii a jejich úlohu při udržování znalostí učitelů na aktuální úrovni;

14.  požaduje, aby Dům evropských dějin vypracoval speciálně pro studenty a jejich učitele na všech stupních vzdělávání zvláštní programy, nástroje a činnosti, ve snaze o vytvoření přesvědčivého vyprávění o evropské integraci a jejích základních hodnotách;

15.  žádá, aby ve státech, které jsou nebo budou součástí EU, byla neprodleně modernizována a posílena výchova k občanství a občanská výchova týkající se EU tak, aby si žáci osvojili příslušné znalosti, hodnoty, dovednosti a schopnosti odpovídající jejich věku a aby dokázali myslet kriticky a utvářet si dobře informovaný a vyvážený názor, vykonávat svá demokratická práva a povinnosti, včetně hlasovacího práva, cenili si rozmanitosti, podporovali mezikulturní a mezináboženský dialog a byli aktivními a odpovědnými občany;

16.  poukazuje na to, že větší zapojení žáků a rodičů do řízení škol může přispět k potírání diskriminace a posílení udržitelné participativní demokracie a občanství a k budování důvěry a rozvoji spolupráce mezi jednotlivými subjekty; vyzývá vzdělávací zařízení k tomu, aby zavedla demokratické řízení, mimo jiné poskytnutím větší váhy hlasu zastoupení studentů, a rozsáhleji ho uplatňovala, jelikož k demokracii je třeba vychovávat a je třeba ji zažívat v praxi;

17.  zdůrazňuje, že je nutné posílit motivaci učitelů a studentů a příležitost učit se více o EU prostřednictvím bezprostředních zkušeností, například návštěv škol v jiných zemích, návštěv evropských orgánů, kontaktu s představiteli EU, stáží pro studenty v rámci orgánů EU a mediální výchovy, například Evropského portálu pro mládež, s plným využitím nových informačních a komunikačních technologií a otevřených vzdělávacích zdrojů;

18.  vyzývá k tomu, aby byly plně využity možnosti, jež nabízejí digitální technologie, k dalšímu rozvoji přeshraničního vyučování prostřednictvím digitálních kurzů a videokonferencí s cílem usnadnit studentům odhalování jiného úhlu pohledu a přístupu k jejich oboru;

19.  zdůrazňuje, že výuka cizích jazyků se může významným způsobem podílet na posilování mezikulturního povědomí a poskytnout občanům dovednosti potřebné k životu a práci ve stále složitějším a globalizovaném světě;

20.  vyzdvihuje zásadní význam neformálního a informálního učení, včetně práce s mládeží, dobrovolnictví, mezigeneračního učení, vzdělávání v rodině a vzdělávání dospělých, jakož i sportu coby pedagogického nástroje, pro rozvoj sociálních a občanských dovedností, schopností a řádného chování a pro výchovu odpovědných a aktivních evropských občanů; zdůrazňuje, že tyto schopnosti musejí být uznávány a potvrzeny v rámci formálního vzdělávání a že je nutné vytvořit užší vazby mezi formálním, neformálním a informálním učením;

21.  vyzývá k přijetí interkulturního přístupu k politice vzdělávání, který by umožnil skutečnou integraci studentů z řad přistěhovalců do škol na základě vzájemné znalosti odlišných kultur a vyznávání společných hodnot;

Úloha Unie

22.  vybízí Komisi k tomu, aby i nadále podporovala snahy o začlenění unijního rozměru do vzdělávání a o jeho prosazování a také aby podporovala mobilitu pracovníků v oblasti vzdělávání a aby aktivně předávala informace hlavním zainteresovaným subjektům a občanům, včetně informací o příslušných možnostech financování a dostupných studiích a zprávách; vyzývá v tomto ohledu k lepšímu využívání nových komunikačních technologií a médií, včetně sociálních médií;

23.  vyzývá Komisi, aby poskytla společný rámec a sestavila pokyny pro výuku o EU, které by doplnila o konkrétní příklady, s cílem posílit objektivní a kritické myšlení o tom, jaké výhody Evropská unie svým občanům přináší, přičemž je třeba respektovat pravomoci členských států v oblasti vzdělávání a odborné přípravy;

24.  vyzývá Komisi, aby nabádala k dalšímu výzkumu toho, jak je v dnešní době problematika EU v evropských školách vyučována, do jaké míry se jí zabývají školní osnovy a zkoušky a zda a) učitelé a další pracovníci v oblasti vzdělávání mají dostatečný přístup k příslušným programům a opatřením EU pro profesní rozvoj, celoživotní učení a platformám pro výměnu osvědčených postupů a zda b) financované činnosti zaměřené na začlenění odpovídající výuky o EU do škol mají v konečném důsledku na školy skutečný dopad;

25.  vyzývá Komisi, aby poskytovala podporu a napomáhala sítím, jež prosazují výuku o EU na celostátní, regionální a místní úrovni a podílejí se na ní, a také výměně osvědčených postupů mezi těmito sítěmi na úrovni Unie a aby zřizování těchto sítí a tuto výměnu povzbuzovala a aby identifikovala oblasti, v nichž musí dojít ke zlepšení;

26.  vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy i kandidátskými zeměmi s ohledem na rozměr EU ve vzdělávání a boj proti diskriminaci a předsudkům ve vzdělávacích zařízeních, mimo jiné zhodnocením výukových materiálů a politik proti šikaně a proti diskriminaci;

27.  zdůrazňuje významnou roli, již hrají programy Erasmus+, Evropa pro občany a Kreativní Evropa při podpoře vzdělávání a odborné přípravy, jazykových znalostí, aktivního občanství, kulturního povědomí, mezikulturního porozumění a dalších cenných klíčových a průřezových schopností; zdůrazňuje, že tyto programy jsou důležité pro posilování evropského občanství a že je třeba na ně vyčlenit více odpovídajících finančních prostředků, více se zaměřit na jejich kvalitu a lepší přístup k mobilitě a věnovat zvláštní pozornost učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům, mladým lidem s odlišným sociálně-ekonomickým zázemím, jakož i zranitelným a znevýhodněným skupinám a lidem se zvláštními potřebami;

28.  připomíná širokou škálu opatření, kterou nabízí program Erasmus+, a rovněž jeho oblibu a uznání u široké veřejnosti, zejména pokud se jedná o mobilitu studentů v rámci jejich studia; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily povědomí o těch částech programu Erasmus+, které jsou méně známé, například Evropské dobrovolné službě;

29.  vítá pracovní program Komise pro provádění programu Erasmus+ na rok 2016 a v něm vyjádřený záměr přijmout konkrétní opatření na základě Pařížského prohlášení, zejména taková, která jsou zaměřená na zvýšení dopadu programu Erasmus+ na posilování aktivního a demokratického občanství, mezikulturního dialogu, sociálního začleňování a solidarity, včetně výraznější podpory organizací občanské společnosti, která bude odpovídat jejich klíčové úloze ve vzdělávání občanů;

30.  žádá Komisi, aby posílila pedagogické aspekty a schopnosti reagovat na potřeby škol u projektů financovaných z opatření Jean Monnet, a to tím, že se zajistí, aby školy mohly žádat přímo, a že finanční prostředky budou poskytovány na delší dobu, například na tři roky, v souladu s postupy financování modulů Jeana Monneta; žádá Komisi, aby činnosti modulu Jeana Monneta zpřístupnila zařízením vzdělávajícím učitele a aby tato zařízení nabádala k tomu, aby tyto činnosti začlenila do svých programů;

31.  konstatuje, že Unie v současnosti prochází krizí své demokratické legitimity, a to nejen kvůli tomu, že Evropané mají nedostatečné znalosti o mechanismech EU, ale rovněž v důsledku vyřazení jejich hlasu z rozhodovacích procesů; zdůrazňuje, že pro opětovné získání své legitimity musí Unie zabránit rozpadu svých demokratických struktur a znovu navázat kontakt se svými občany;

32.  žádá Komisi, aby účinně zavedla program Evropa pro občany s cílem splnit cíle demokratické společnosti podporující začlenění, a posílit tak zapojení občanů do rozhodovacích procesů;

33.  vyzývá Komisi, aby úzce sledovala, jakým způsobem veškeré programy EU ovlivňují utváření smyslu pro občanství a občanskou angažovanost u zúčastněných osob;

34.   žádá Komisi, aby dále rozvíjela a v co nejvyšší míře podporovala virtuální platformy eTwinning, EPALE a School Education Gateway a aby i v budoucnu podporovala a rozvíjela další digitální platformy, například internetové stránky Teachers´ Corner, s cílem usnadnit přístup k vysoce kvalitním, snadno použitelným a aktuálním výukovým materiálům o EU dostupným ve všech jazycích EU;

35.  žádá Komisi, aby byla nápomocna kritickému přezkumu materiálů, které jsou v současné chvíli k dispozici na platformě Teachers' Corner, vzdělavateli, jež v současné době vyučují, a vysokoškolskými pracovníky specializovanými na studia o EU za účelem zajištění kvality a vhodnosti;

36.  vyzdvihuje úlohu, kterou sehrávají informační kanceláře evropských orgánů, a vítá jejich závazek přispět k posilování vztahů s členskými státy, s celostátními, regionálními a místními vzdělávacími zařízeními, organizacemi mladých a sdělovacími prostředky, aby se k sobě navzájem přiblížily a aby mladí lidé porozuměli úloze, kterou každý z těchto orgánů sehrává v jejich každodenním životě;

37  vyzývá k otevřené a sdílené diskusi Komise a měst a místních a regionálních orgánů ohledně vazby mezi školskými systémy a urbanistickými modely, která by byla cestou k porozumění účinkům různých přístupů k mezikulturním vztahům v dnešní Evropě;

38.  vybízí Komisi, aby prosazovala vyučování o EU ve škole jako doporučení, které je třeba formulovat již v začátcích vyjednávacího procesu se zeměmi usilujícími o členství v EU;

Úloha členských států

39.   vybízí členské státy k tomu, aby podporovaly, přezkoumaly a modernizovaly své vzdělávací systémy – a veškeré formy náplně výuky související s EU na všech úrovních vzdělávání, včetně odborného vzdělávání a přípravy – s cílem posílit unijní rozměr v úzké spolupráci se všemi relevantními subjekty na úrovni EU a jednotlivých zemí, přičemž budou důrazně vybízeny regiony a místní orgány, aby učinily totéž, zejména pokud disponují přímými pravomocemi v systémech vzdělávání;

40.  vybízí členské státy, aby podporovaly veškeré možnosti předávání poznatků o problematice EU studentům i učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům prostřednictvím formálního, neformálního a informálního učení a aby plně využívaly a doplňovaly finanční nástroje, programy a iniciativy EU, které mají k dispozici;

41.  žádá členské státy, aby podnikly další kroky na podporu interkulturního, nediskriminačního a inkluzivního vzdělávání a občanských hodnot ve školních a vysokoškolských vzdělávacích programech;

42.  vyzývá členské státy, aby navýšily investice do kvalitního vzdělávání, mimo jiné prohloubením partnerství se soukromým sektorem, aby podporovaly rovné příležitosti pro všechny a aby všem vzdělávacím zařízením a zařízením odborné přípravy, jakož i učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům poskytly potřebnou podporu k tomu, aby mohli do výuky žáků od raného věku, která bude přesahovat hranice školní třídy, začlenit unijní rozměr a aby ho mohli neustále rozvíjet;

43.  vyzývá členské státy, aby zajistily rovný a inkluzivní přístup k inovativnímu a kvalitnímu formálnímu a neformálnímu vzdělávání pro všechny žáky, jakož i příležitostem celoživotního učení; v této souvislosti žádá členské státy, aby přijaly návrh směrnice z roku 2008 o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, který by bránil diskriminaci z těchto důvodů v oblasti vzdělávání;

44.  vyzývá členské státy, aby zapojily migranty, uprchlíky a náboženské komunity do procesů, jež budou postupovat s respektem a posilovat budování občanství, a aby přitom zajistily účast těchto osob na občanském a kulturním životě;

45.  vyzývá členské státy k podpoře a usnadňování vysoce kvalitní odborné přípravy týkající se unijních témat pro učitele, jiné pedagogické pracovníky, vedoucí mládeže a lektory, mimo jiné tím, že by část svého studia v jiném členském státě a že by bylo zajištěno formální uznání jejich schopností učit o EU, například vytvořením a prosazováním označení „Euroučitel“;

46.  domnívá se, že by členské státy ve spolupráci se vzdělávacími subjekty – s nimiž by měly udržovat dialog – měly hledat příležitosti k výměně nápadů a příkladů osvědčených postupů ohledně toho, jak do svých vzdělávacích programů začleňují unijní rozměr, mimo jiné s cílem zlepšit znalosti a porozumění mladých lidí, pokud jde o proces budování unijního občanství a orgány EU, a umožnit jim tak pohlížet na Unii jako na nedílnou součást prostředí, v němž žijí a které mohou a měli by utvářet;

47.  naléhavě členské státy žádá, aby uznaly a podporovaly činnost sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, zejména mládežnických organizací, jíž strukturovaným a udržitelným způsobem přispívají k překonání propasti mezi orgány EU a evropskými občany a podporují a posilují participativní a přímé demokratické nástroje;

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropská unie (EU) nyní čelí nebývalým výzvám. Již několik let ji sužuje vážná hospodářská a finanční krize. Sociální a politické důsledky této krize zpochybňují orgány a společné hodnoty Unie, včetně konceptu evropské identity.

V této souvislosti se jeví důležitější než kdy předtím posílit dialog o EU v našich školách, sdruženích a ve veřejných prostorách, aby občané znovu začali věřit ve význam a nezbytnost procesu evropské integrace.

V současnosti toho občané o EU a o tom, jak fungují její orgány, vědí jen málo – v průzkumu veřejného mínění Eurobarometr, který byl uskutečněn na jaře roku 2014[16], uvedlo 44 % občanů u výroku „Vím, jak EU funguje“ zápornou odpověď. Za těchto okolností se nelze divit tomu, že se občané necítí být s evropským politickým projektem spjati nebo je jim dokonce stále vzdálenější, že roste jejich euroskepticismus a že v rozhodovacích procesech Unie spatřují demokratický deficit.

Tato situace by se dala napravit, pokud by byli občané lépe informováni a byli by pobízeni k tomu, aby se na projektu sjednocování Evropy podíleli a aktivně se o něj zajímali. Jedním z hlavních způsobů, jak toho dosáhnout, je posílit unijní rozměr ve školním vzdělávání, což může pomoci překonat euroskepticismus a připravit občany na život a práci ve stále složitějším a globalizovanějším světě. Situace v členských státech, pokud jde o náplň školní výuky související s EU, je naprosto nejednotná a vyžaduje přijetí dalších iniciativ na všech úrovních – na evropské, celostátní i na místní úrovni.

Pojetí „evropského rozměru“ v oblasti vzdělávání

Na začátku evropské integrace hrálo vzdělávání okrajovou roli. Významné opatření na unijní úrovni bylo v oblasti vzdělávání učiněno v roce 1976, kdy byl přijat první program pro tuto oblast[17]. Tento program měl zmírnit nepříznivý dopad migrace na šance pracovníků z jiných členských států a jejich dětí na vzdělání a na jejich studijní výsledky a zabýval se rovněž otázkou vzájemného uznávání kvalifikací.

Právní základ pro opatření v oblasti vzdělávací politiky byl položen teprve Maastrichtskou smlouvou z roku 1992. V článku 149 této smlouvy – stávajícím článku 165 SFEU – se uvádí, že Unie může podporovat spolupráci mezi členskými státy a může podporovat a doplňovat jejich činnost a že členské státy mají výlučnou odpovědnost za obsah výuky a organizaci svých vzdělávacích systémů a za kulturní a jazykovou rozmanitost. Harmonizace právních předpisů jednotlivých členských států je zde výslovně vyloučena.

Činnost Unie může mimo jiné zahrnovat rozvoj evropského rozměru ve vzdělávání v širokém slova smyslu, včetně výuky a šíření jazyků členských států, a opatření na podporu mobility studentů a učitelů a spolupráce mezi vzdělávacími zařízeními. Unie může rovněž podporovat výměnu informací o vzdělávacích systémech členských států a jejich osvědčených postupů, výměny mládeže, občanskou angažovanost a účast mladých lidí na demokratickém životě Evropy.

Od akčního programu z roku 1976 byla přijata řada usnesení a programů s cílem přispět k realizaci cílů vzdělávací politiky EU, jež jsou zakotveny v evropském primárním právu. Se zavedením programu Erasmus+, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 2014, byly veškeré iniciativy EU týkající se vzdělávání zahrnuty pod tento jednotný program.

Pojetí evropského rozměru v oblasti vzdělávání se ukázalo být velice rozsáhlé. Tato zpráva se však zaměřuje pouze na jeden – byť mimořádně důležitý – aspekt, a sice na vyučování o EU ve škole, které se dá označit jako „unijní rozměr v oblasti vzdělávání“. Toto rozhodnutí vzešlo z přesvědčení, že školní vzdělávání by mělo žáky vybavit řádnými znalostmi o tom, jak EU funguje, a mělo by jim umožnit, aby se dokázali kriticky zamýšlet nad evropskými záležitostmi – včetně hodnot, na nichž je evropská integrace postavena – a nad tím, jak ovlivňují jejich zemi a jejich vlastní aktivity. Současně by je mělo připravit na úlohu aktivních občanů v životě a práci ve stále integrovanější Evropě a v globalizovaném světě.

Unijní rozměr v oblasti vzdělávání

Myšlenka unijního rozměru v oblasti vzdělávání má dva stěžejní aspekty, jež jsou navzájem propojeny. Prvním a nejzjevnějším aspektem je získávání znalostí o geografii, dějinách a kultuře EU a o EU samotné, včetně toho, jak fungují její orgány. Druhý aspekt lze – na základě předpokladu, že legitimita a stabilita jakéhokoliv demokratického politického systému se do značné míry opírá o zapojení občanů – obecně chápat jako „výchovu k občanství“.

Vzhledem k výše uvedenému a k tomu, že mnozí občané toho o EU moc nevědí, by se o EU mělo více hovořit v učebnicích a vyučování o EU by mělo odrážet spletitý vztah mezi Unií a jejími členskými státy, tj. skutečnost, že EU utvářejí její členské státy, které prošly specifickým historickým vývojem a mají specifickou kulturu, a že rozvoj Unie je i nadále neoddělitelně spjat s jejími členskými státy. A naopak EU zase výrazně ovlivňuje své členské státy. Při vyučování o EU ve škole je tedy třeba zohlednit jak roli členských států při utváření EU, tak vliv EU na vývoj v jednotlivých zemích. Mezi školními předměty hraje v této souvislosti důležitou roli dějepis, neboť vytváří reflektivní povědomí o minulých událostech a kritickou „kulturu vnímání minulosti“, která je založena na evropských hodnotách a vyznačuje se snahou zohlednit různé historické reminiscence – a vlastně dějiny – v Evropě.

Co se týče rozmanitosti, je cílem výchovy k občanství coby druhého aspektu unijního rozměru v prvé řadě zprostředkovat mladým lidem dovednosti potřebné k tomu, aby mohli žít a aktivně se angažovat v pluralitní demokratické společnosti a aby dokázali sdělit svůj názor. Mělo by se zde tudíž vyučovat především toleranci a poznávání jiných kultur a porozumění jim a také demokratickým hodnotám a lidským právům. Toto „vybavení“ v oblasti občanské angažovanosti a aktivního demokratického občanství se vztahuje i na mimoevropské souvislosti a má zásadní význam v mezinárodním kontextu.

Takto chápanou „výchovu k občanství“ lze sice vyučovat jako samostatný předmět, nemělo by se však zapomínat, že interdisciplinární přístup může být ještě užitečnější pro to, aby si žáci osvojili vhodné postoje a hodnoty pro společný život a práci s lidmi z jiného kulturního a náboženského prostředí. Kromě toho by měla vzdělávací zařízení vedle náplně výuky zavést demokratické řídicí struktury tak, aby byli žáci ve školách vychováváni k demokracii a aby ji zažívali v praxi.

Současný stav a další postup

Většina členských států postupně začlenila unijní rozměr do svých učebních osnov a vzdělávacích programů pro učitele, i nadále však přetrvávají rozdíly mezi jednotlivými členskými státy a v rámci jejich území. Dalo by se toho učinit mnohem více, například v oblasti učebních osnov, vzdělávání učitelů, učebnic a vyučovacích metod.

Pokud jde o unijní rozměr, jsou učební osnovy jednotlivých států často rozkouskované, neprogresivní a příliš obecné. Výuka o EU v nich není sladěna s ostatními vyučovanými předměty ani se s nimi nedoplňuje, takže si žáci stěží mohou o EU udělat celkovou představu. Vzhledem k tomu, jak EU ovlivňuje každodenní život svých občanů, by měla být více přítomna ve výukových materiálech na všech úrovních a ve všech formách vzdělávání. V tomto ohledu by se měla věnovat zvláštní pozornost odbornému vzdělávání a přípravě. Vzdělávání učitelů – jak na začátku kariéry, tak při výkonu zaměstnání – musí pedagogické pracovníky systematicky připravovat na to, aby byli schopni předávat v teorii i v praxi znalosti o EU a o hodnotách, na nichž je založena. Učebnice by měly pokrývat více témat souvisejících s EU a současně by měly být lépe uzpůsobeny příslušným věkovým skupinám a měly by přihlížet k zájmům žáků. Při výuce ve třídách by se mělo žákům umožnit, aby sami nesli odpovědnost za svůj proces učení, měly by se využívat interaktivní metody a vnější podněty a příklady ohledně toho, jakou roli hraje EU v každodenním životě žáků.

Na evropské úrovni je třeba plně využít stávajících možností, které skýtají programy EU v oblasti vzdělávání a kultury, na podporu jazykových znalostí, aktivního občanství, kulturního povědomí a mezikulturního porozumění. Nepřetržitá finanční podpora a rozsáhlejší přístup k mobilitě, které tyto programy zabezpečují, mají zásadní význam, jelikož příznivě ovlivňují utváření smyslu pro občanství a občanskou angažovanost u zúčastněných osob.

Komise by měla zajistit, aby byly hlavní zainteresované subjekty informovány o příslušných možnostech financování v rámci těchto programů a aby byly vybízeny k jejich využívání. Mimoto by mohly být využívány platformy, například eTwinning, School Education Gateway (SEG) a EPALE, pro vzdělávání dospělých za účelem koncipování a výměny výukových materiálů a projektů týkajících se EU a jejích orgánů, jakož i výchovy k občanství.

Je třeba co nejvíce podporovat existující vnitrostátní a evropské sítě, které prosazují výuku o EU na různých úrovních a podílejí se na ní, a výměny mezi těmito sítěmi.

Na vnitrostátní úrovni musí členské státy zajistit, aby byly jejich učební osnovy a vzdělávací systémy obecně, včetně odborného vzdělávání a přípravy, neustále relevantní. Tyto systémy se musí pravidelně modernizovat s ohledem na nové společenské a technologické výzvy, aby žáci mohli snáze nabývat dovedností a schopností, jež budou potřebovat v dnešní rychle se vyvíjející a vzájemně propojené společnosti.

Vzdělávací zařízení odrážejí naši složitou společnost a reprezentují skupiny lidí z různých prostředí, kteří společně žijí a učí se. Členské státy by tedy měly podniknout další kroky na podporu multikulturního, nediskriminačního a inkluzivního vzdělávání a občanských hodnot ve školních a vysokoškolských vzdělávacích programech. Tyto hodnoty musí těmito programy horizontálně prostupovat. Aby mohly školy tento náročný úkol zprostředkovávání hodnot plnit, musí se jim dostat náležité finanční i jiné podpory.

V neposlední řadě by členské státy měly rovněž uznat a podporovat úlohu sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, již sehrávají při překonávání propasti mezi EU a jejími občany.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

25.1.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

4

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Andrea Bocskor, Louise Bours, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, Mircea Diaconu, Damian Drăghici, Jill Evans, María Teresa Giménez Barbat, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Rikke Karlsson, Andrew Lewer, Svetoslav Hristov Malinov, Curzio Maltese, Stefano Maullu, Luigi Morgano, Michaela Šojdrová, Yana Toom, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Julie Ward, Bogdan Brunon Wenta, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Eider Gardiazabal Rubial, Dietmar Köster, Zdzisław Krasnodębski, Ernest Maragall, Algirdas Saudargas

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Gabriel Mato, Jaromír Štětina

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

23

+

ALDE

Mircea Diaconu, María Teresa Giménez Barbat, Yana Toom

EFDD

Isabella Adinolfi  

PPE

Andrea Bocskor, Svetoslav Hristov Malinov, Gabriel Mato, Stefano Maullu, Jaromír Štětina, Sabine Verheyen, Bogdan Brunon Wenta, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Milan Zver

S&D

Silvia Costa, Damian Drăghici, Eider Gardiazabal Rubial, Giorgos Grammatikakis, Petra Kammerevert, Dietmar Köster, Luigi Morgano, Julie Ward

Verts/ALE

Ernest Maragall, Helga Trüpel

4

-

ECR

Rikke Karlsson, Zdzisław Krasnodębski, Andrew Lewer

EFDD

Louise Bours

1

0

GUE/NGL

Nikolaos Chountis

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění - Ochrana soukromí