Postup : 2015/2221(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0033/2016

Předložené texty :

A8-0033/2016

Rozpravy :

PV 10/03/2016 - 3
CRE 10/03/2016 - 3

Hlasování :

PV 10/03/2016 - 7.11
CRE 10/03/2016 - 7.11
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0093

ZPRÁVA     
PDF 562kWORD 155k
19.2.2016
PE 569.634v02-00 A8-0033/2016

o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2015

(2015/2221(INI))

Hospodářský a měnový výbor

Zpravodaj: Roberto Gualtieri

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o bankovní unii – výroční zpráva za rok 2015

(2015/2221(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi(1) (nařízení o jednotném mechanismu dohledu),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem a Evropskou centrální bankou o praktických podmínkách uplatňování demokratické odpovědnosti a dohledu nad výkonem úkolů, které jsou Evropské centrální bance svěřeny v rámci jednotného mechanismu dohledu(2),

–  s ohledem na výroční zprávu ECB o činnostech dohledu za rok 2014 z března 2015(3),

–  s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu)(4),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 17. září 2014 o provedení zásady oddělení funkce měnové politiky od funkce dohledu Evropské centrální banky (ECB/2014/39)(5),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne 4. února 2014, kterým se určují úvěrové instituce podléhající komplexnímu hodnocení (ECB/2014/3)(6),

–  s ohledem na nedávnou práci Basilejského výboru pro bankovní dohled, zejména na Revize standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko (Revisions to the Standardised Approach for credit risk) a Revizi měření provozního rizika (Revision to the measurement of operational risk),

–  s ohledem na komplexní posouzení provedené Evropskou centrální bankou mezi listopadem 2013 a říjnem 2014(7),

–  s ohledem na nařízení Evropské centrální banky (EU) 2015/534 ze dne 17. března 2015 o vykazování finančních informací v oblasti dohledu(8),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010(9) (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí),

–  s ohledem na dohodu mezi Evropským parlamentem a Jednotným výborem pro řešení krizí o praktických podmínkách uplatňování demokratické odpovědnosti a dohledu nad výkonem úkolů, které jsou Jednotnému výboru pro řešení krizí svěřeny v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů(10),

–  s ohledem na zprávu o dokončení evropské hospodářské a měnové unie („zpráva pěti předsedů“),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise postoupit případ České republiky, Lucemburska, Nizozemska, Polska, Rumunska a Švédska Soudnímu dvoru Evropské unie z důvodu neprovedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank (2014/59/EU),

–  s ohledem na prohlášení Rady ze dne 8. prosince 2015 o bankovní unii a mechanismech překlenovacího financování určených Jednotnému fondu pro řešení krizí bank,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2016 o hodnocení a výzvách regulace finančních služeb v EU: dopady a cesta směrem k efektivnějšímu a účinnějšímu rámci EU pro finanční regulaci a unii kapitálových trhů(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. června 2015 o přezkumu rámce pro správu ekonomických záležitostí: kontrolní hodnocení a výzvy(12),

–  s ohledem na zprávu Evropské rady pro systémová rizika z března 2015 o regulačním přístupu k expozicím vůči státnímu dluhu,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. listopadu 2015 nazvané „Dokončení bankovní unie“ (COM(2015)0587),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 806/2014 za účelem zřízení evropského systému pojištění vkladů (COM(2015)0586), předložený Komisí dne 24. listopadu 2015,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0033/2016),

A.  vzhledem k tomu, že bankovní unie je nezbytnou součástí měnové unie a zásadním stavebním kamenem skutečné hospodářské a měnové unie (HMU) a je otevřena účasti členských států, jejichž měnou není euro;

B.  vzhledem k tomu, že bankovní unie je klíčová k tomu, aby zajistila stabilitu a obnovila důvěru v banky v eurozóně, posílila finanční integraci, snížila riziko v rámci evropského bankovního systému a morální riziko, přispěla k přerušení vazeb mezi státy a bankami a podpořila sdílení rizik v rámci měnové unie;

C.  vzhledem k tomu, že bankovní unie hraje klíčovou úlohu ve financování investic, a tedy v podpoře růstu a vytváření pracovních míst v celé EU;

D.  vzhledem k tomu, že v bankovní unii by měl být jednotný soubor pravidel doplněn jednotným mechanismem dohledu, jednotným mechanismem pro řešení krizí a jednotnou a vysokou úrovní ochrany vkladů a účinným fiskálním jištěním na úrovni EU;

E.  vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus dohledu je prvním pilířem bankovní unie a jeho cílem je zajišťovat jednotný a homogenní dohled nad bankami zúčastněných členských států, vytvořit rovnocenné podmínky na bankovním trhu, přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a ke stabilitě finančního systému, a brát přitom ohledy na rozmanitost bank a jejich obchodních modelů;

F.  vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka (ECB) v rámci svých činností dohledu dosud nezohledňuje dostatečně zásadu proporcionality;

G.  vzhledem k tomu, že jednotný mechanismus pro řešení krizí je druhým pilířem bankovní unie a jeho cílem je zajišťovat jednotná pravidla a postupy a společný rozhodovací proces pro řádné řešení krizí bank v úpadku tak, aby se minimalizoval dopad na zbylou část finančního systému, reálnou ekonomiku, běžné občany nebo veřejné finance po celé Evropě;

H.  vzhledem k tomu, že třetí pilíř bankovní unie dosud spočívá ve sbližování vnitrostátních systémů pojištění vkladů a návrh evropského systému pojištění vkladů, který by měl postupně zajistit jednotnou úroveň ochrany vkladů, byl teprve nedávno předložen Komisí a rozhodnou o něm společní normotvůrci prostřednictvím řádného legislativního postupu;

I.  vzhledem k tomu, že nařízení o jednotném mechanismu dohledu a nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí vyžadují, aby nové orgány vytvořené v rámci jednotného mechanismu dohledu (zejména Rada dohledu ECB) a v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí (zejména Jednotný výbor pro řešení krizí) dodržovaly při plnění svých úkolů zásady transparentnosti a odpovědnosti; vzhledem k tomu, že tyto orgány by měly jít příkladem v tomto ohledu i z hlediska odborné způsobilosti a integrity;

Jednotný mechanismus dohledu

1.  vítá zřízení jednotného mechanismu dohledu, který je od svého počátku úspěšný jak z provozního hlediska, tak z hlediska kvality dohledu, a považuje jej za významný úspěch s ohledem na to, o jak komplexní projekt se jedná a jak málo času bylo k dispozici na jeho přípravu;

2.  podporuje široké zastoupení v bankovní unii prostřednictvím budoucího zapojení a účasti vnitrostátních příslušných orgánů nezúčastněných členských států v souladu se zavedenými právními normami a postupy a prostřednictvím posílené spolupráce se třetími zeměmi mimo EU; opětovně potvrzuje, že za účelem zajištění účinné regulace systémově významných bank a dohledu nad nimi je nezbytná užší koordinace mezi vnitrostátními příslušnými orgány v celé EU a na mezinárodní úrovni;

3.  v souvislosti s provozní strukturou zejména vítá:

a)  postup náboru zaměstnanců, který vedl k dobré kombinaci dovedností, kultur i genderu, čímž přispěl k nadnárodní povaze jednotného mechanismu dohledu, a důkladný vzdělávací program pro vnitrostátní příslušné orgány a zaměstnance ECB; poukazuje však na to, že postupy zaměstnávání v ECB by se daly zlepšit, zejména s ohledem na počet krátkodobých smluv, kontrolu pracovní doby zaměstnanců, transparentnost postupu náboru a ochotu jednat s odbory; bere na vědomí oznámení ECB o tom, že jmenovala svého prvního ředitele pro služby, který bude řídit veškeré administrativní služby, služby IT a lidské zdroje;

b)  vypracování – na základě vnitrostátních osvědčených postupů – příručky dohledu, která stanoví společné procesy, postupy a metody pro provádění celoevropského procesu kontroly orgánem dohledu;

c)  zřízení infrastruktury IT a podpůrných analytických nástrojů; zdůrazňuje, že důležité jsou odolné a dobře fungující systémy IT, které odpovídají potřebám funkcí jednotného mechanismu dohledu v oblasti dohledu; podporuje koordinaci mezi jednotným mechanismem dohledu a vnitrostátními kontrolními orgány za účelem splnění potřeb týkajících se údajů pomocí jediné aplikace;

d)  zřízení společných týmů dohledu a dialog, který navázaly s úvěrovými institucemi podléhajícími dohledu;

e)  procesy určené k fungování na základě společných postupů (schvalování kvalifikované účasti, udělování licencí, „passporting“, posuzování způsobilosti a bezúhonnosti);

4.  konstatuje, že velmi významný podíl práce je pravidelně věnován administrativním postupům vyžadovaným nařízením o jednotném mechanismu dohledu, které nemusí být vždy úměrné, a je proto připraven zvážit návrhy na omezení provozní zátěže doléhající na struktury na všech úrovních a návrhy na zlepšení účinnosti dohledu jednotného mechanismu dohledu, konkrétně tím, že by byl využit potenciál pro zefektivnění administrativních postupů nebo že by některá rozhodnutí o konkrétních administrativních otázkách byla v rámci jasných limitů a pokynů delegována;

5.   s uspokojením konstatuje, že byl proveden přezkum etických pravidel ECB, a zdůrazňuje význam účinných pravidel v oblasti střetu zájmů a záruk proti nezákonnému vlivu finančního odvětví na zaměstnance a členy řídících orgánů;

6.  domnívá se, že přestože stupeň účinnosti, jehož společné týmy dohledu dosáhly za méně než rok, je pozoruhodný, je stále možné usilovat o zlepšení, například účinnějším zapojením vnitrostátních příslušných orgánů do rozhodovacího procesu;

7.  bere na vědomí připomínky subjektů podléhajících dohledu ohledně toho, že činnost v oblasti dohledu je třeba plánovat dostatečně dopředu, aby se tím zvýšila její kvalita a zabránilo se neúmyslnému dopadu na obchodní činnost bank, a domnívá se, že v této oblasti je ještě velký prostor pro zlepšení;

8.  zdůrazňuje, že je třeba zabránit požadavkům na dvojí podávání zpráv a vícenásobným způsobům podávání zpráv a obecněji zbytečné administrativní zátěži pro úvěrové instituce, zejména menší banky, přičemž musí být dodržována zásada proporcionality; požaduje zvýšenou účinnost shromažďování údajů, které by se mělo řídit zásadou „pouze jedenkrát“ a mělo by být přezkoumáno z hlediska užitečnosti, použitelnosti a přiměřenosti;

9.   vyzývá ECB k zajištění toho, aby při zřizování komplexních souborů analytických údajů o úvěrech (Anacredit) bylo přihlíženo zejména k zásadě proporcionality a k nutnosti vyhnout se nepřiměřeně vysokým administrativním nákladům, především u menších institucí; požaduje v této souvislosti, aby příslušné prahové hodnoty pro vykazování byly stanoveny na odpovídající úrovni;

10.  zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi generálními ředitelstvími (GŘ) ECB pověřenými přímým i nepřímým mikroobezřetnostním dohledem a generálním ředitelstvím pověřeným horizontálním dohledem a službami odborného poradenství a zdůrazňuje úlohu tohoto GŘ, pokud jde o to, aby subjekty podléhající dohledu lépe chápaly společný přístup v oblasti dohledu, na němž jsou založena konkrétní jednotlivá mikroobezřetnostní opatření; zdůrazňuje význam plného organizačního oddělení zaměstnanců jednotného mechanismu dohledu a zaměstnanců poskytujících služby potřebné pro nezávislou měnovou politiku;

11.  požaduje systematický přezkum komplexního posouzení institucí podléhajících dohledu ze strany ECB a náležité zlepšení metodiky s ohledem na získané poznatky ve všech případech, kdy je instituce na základě posouzení považována za spolehlivou a následně se dostane do obtíží a také kdy je instituce považována za podkapitalizovanou na základě scénáře zátěžového testu, který se ukáže jako značně nerealistický; zdůrazňuje omezení stávající metodiky zátěžových testů, která hodnotí expozici vůči třetím zemím na základě interního posouzení bank;

12.  vítá skutečnost, že ECB pracuje na zlepšení makrorámce pro zátěžové testy s cílem začlenit do modelového rámce pro zátěžové testy realističtější dynamické prvky, doplnit vhodnou složku pro zátěžový test likvidity, začlenit dopady rozšíření krize v rámci bankovního systému a dvoustrannou interakci s reálnou ekonomikou a odvětvím stínového bankovnictví v širším rámci;

13.  domnívá se, že komplexní posouzení provedené před zahájením jednotného mechanismu dohledu je důležitým krokem k obnovení důvěry, jež byla ztracena v letech krize, i k posílení odolnosti bankovního systému eurozóny díky lepší kapitalizaci a zvýšené transparentnosti; považuje proces dohledu a hodnocení a budoucí komplexní posouzení rozvah bank za nezbytný nástroj k určení bank, které by měly zvýšit svou kapitalizaci a snížit pákový efekt;

14.  zdůrazňuje skutečnost, že ekonomické oživení probíhá, ale – především v důsledku nedostatečných strukturálních reforem, konvergence a investic a nadměrné závislosti na vnějších faktorech – je zatím křehké a mírné, zatímco inflace je i nadále pod cílovou hodnotou; v tomto kontextu konstatuje, že v nedávné minulosti sice došlo ke znatelnému zlepšení, ale objem úvěrů je v mnoha jurisdikcích dosud nevýznamný a řadu rozvah evropských bank tíží velký objem nesplácených úvěrů, který omezuje jejich schopnost financovat hospodářství;

15.  připomíná, že schopnost odepsat nebo odprodat nesplácené úvěry je zásadně důležitá, neboť se tak uvolňuje kapitál k financování nových úvěrů, především pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že je třeba řešit problém nesplácených úvěrů na evropské úrovni, zejména tím, že se usnadní zřízení společností pro správu aktiv v zemích, kde je to považováno za nezbytné, jako tomu bylo ve Španělsku a Irsku;

16.  důrazně připomíná, že účinná koordinace mezi makroobezřetnostními a mikroobezřetnostními politikami je zásadní, a zdůrazňuje skutečnost, že jednotný mechanismus dohledu je plnou součástí makroobezřetnostního rámce EU a stejně jako vnitrostátní příslušné orgány a Rada guvernérů ECB byl pověřen příslušnými makroobezřetnostními úkoly; zdůrazňuje, že je třeba posílit roli Evropské rady pro systémová rizika, aby byly pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů a jednotného mechanismu dohledu doplněny celoevropským makroobezřetnostním orgánem fungujícím napříč odvětvími, a bylo tak zajištěno, aby makrorizika byla řešena v zájmu celé Evropy; domnívá se, že makroobezřetnostní politika musí klást větší důraz na předcházení velkým výkyvům ve finančním cyklu; připomíná, že Evropská rada pro systémová rizika by se měla zabývat vzájemnou propojeností finančních trhů a veškerými dalšími systémovými riziky, jež mají dopad na stabilitu finančních trhů;

17.  souhlasí s názory, které vyjádřili vysoce postavení představitelé ECB, podle kterých musí makroobezřetnostní politika klást větší důraz na předcházení velkým výkyvům ve finančním cyklu, nikoli jen zvyšovat odolnost vůči otřesům v okamžiku jejich výskytu; vítá průzkum ECB týkající se definice finanční stability a naléhavě požaduje vytvoření nástrojů, jako je ukazatel systémového rizika projednávaný ve Zprávě o finanční stabilitě z listopadu 2015, za účelem monitorování systémového rizika jako součásti účinného souboru nástrojů pro jeho řízení;

18.  konstatuje, že strukturální reforma bankovnictví, která byla navržena za účelem snížení systémového rizika a řešení problému institucí, které jsou příliš velké na to, aby mohly padnout, dosud nebyla provedena; naléhavě vyzývá k urychlené legislativní dohodě;

19.  poznamenává, že odvětví pojišťovnictví se stále více zapojuje do finančních služeb, a zdůrazňuje, že je důležité zajistit rovnocenné podmínky, aby se předešlo regulatorní arbitráži týkající se obezřetnostních pravidel a pravidel na ochranu spotřebitelů;

20.  domnívá se, že celosvětové úsilí o větší množství a kvalitu bankovního kapitálu a banky méně využívající pákový efekt je nezbytnou podmínkou pro pevný bankovní systém schopný podporovat hospodářství a zabránit jakémukoli opakování velmi rozsáhlých záchranných opatření, k nimž docházelo během krize; zdůrazňuje však, že vytvoření regulatorních politik, politik dohledu a dalších politik pro finanční odvětví na celosvětové úrovni (Rada pro finanční stabilitu, Basilejský výbor pro bankovní dohled atd.) nesmí být zaměřeno na určitý model financování používaný v určité části světa;

21.  poznamenává, že navýšení kapitálových požadavků nad určitý limit může mít v krátkodobém výhledu nechtěné důsledky a omezit schopnost bank poskytovat úvěry, a že by tudíž toto riziko mělo být zohledněno při určování výše kapitálu; zdůrazňuje, že vzájemná provázanost mezi kapitálovými požadavky a poskytováním úvěrů není lineární;

22.   žádá Komisi, aby spolu s evropskými orgány dohledu provedla komplexní posouzení kapitálových požadavků obsažených v současných a budoucích právních předpisech, zejména s cílem analyzovat jejich důsledky, pokud jde o podmínky financování malých a středních podniků a obecněji reálné ekonomiky, a přitom zohlednila rovnováhu mezi krátkodobým a dlouhodobým dopadem kapitálových požadavků a potřebou zajistit finanční stabilitu;

23.  připomíná význam nástrojů, jako je podpůrný koeficient pro malé a střední podniky; navrhuje, aby iniciativy pro zlepšení financování malých a středních podniků byly rozšířeny na začínající podniky, mikropodniky a společnosti se střední tržní kapitalizací;

24.   považuje stabilizaci dohledového a regulačního rámce za důležitý prvek k obnovení důvěry investorů, který umožní zabránit nejistotě ohledně opatření v oblasti regulace a dohledu a podpoří růst a finanční stabilitu; požaduje, aby byla v krátkodobém výhledu snížena složitost stávajících právních předpisů a ve střednědobém výhledu vytvořen integrovaný evropský soubor pravidel v oblasti finanční regulace a práv spotřebitelů, který by nahradil současné složité, zatěžující a izolované právní předpisy;

25.  vítá rozvoj společné metodiky pro kolo procesu dohledu a hodnocení konané v roce 2015; bere na vědomí, že částečně v důsledku rychlého spuštění jednotného mechanismu dohledu bylo mnoho aspektů této metodiky dokončováno teprve v době, kdy proces dohledu a hodnocení již probíhal, a domnívá se, že za účelem zvýšení spolehlivosti výsledků a posílení souladu mezi rizikovými profily bank a výší kapitálu může být vhodné dále zdokonalovat proces vedoucí ke schvalování společných norem v oblasti dohledu pro hodnocení rizik; vítá ochotu jednotného mechanismu dohledu pracovat na správě bank, a zejména na řízení rizik, ochotě podstupovat riziko a na kybernetickém riziku;

26.  považuje výpočet nejvyšší rozdělitelné částky pro každou jednotlivou banku podle čl. 141 odst. 6 směrnice o kapitálových požadavcích za důležitý nástroj pro dosažení obnovy kapitálu jakožto alternativy ke snižování rozvah; zdůrazňuje, že nejasnost právních předpisů ohledně hierarchie mezi druhým pilířem a kapitálovými rezervami, pokud jde o strop nejvyšší rozdělitelné částky a ostatní sankční opatření, nebrání jednotnému mechanismu dohledu v tom, aby využíval určitou míru flexibility s cílem zabránit řešením, jež by byla příliš rigidní a mohla by negativně ovlivnit trh s dluhopisy AT1 a rovnocenné podmínky s ostatními jurisdikcemi;

27.  zdůrazňuje, že vnitrostátní alternativy a možnosti vlastního uvážení poskytnuté členským státům brání jednotnému mechanismu dohledu ve vytvoření jednotného a koherentního přístupu k dohledu v rámci eurozóny, který by zajistil skutečně rovnocenné podmínky, a domnívá se, že homogenizace postupů a norem by měla jít ruku v ruce s dokončením dalších dvou pilířů bankovní unie; v tomto ohledu vítá skutečnost, že ECB zveřejnila návrh nařízení, jehož cílem je ukončit přibližně 35 vnitrostátních alternativ a možností vlastního uvážení podle regulačního rámce EU v oblasti bankovnictví, a návrh pokynů, které mají společným týmům dohledu pomoci, aby se soudržněji rozhodovaly v oblastech, na něž se vztahují ostatní stanovené alternativy a možnosti vlastního uvážení; domnívá se, že k jednotnému provádění je třeba dospět postupně a jeho cílem by mělo být řešení všech stávajících překážek a segmentací; je připraven spolupracovat na legislativní úrovni za účelem dalšího zlepšování harmonizace v oblasti regulace a dohledu; zdůrazňuje nutnost toho, aby přezkum vnitrostátních alternativ a možností vlastního uvážení zaručil rovnocenné podmínky po celé bankovní unii, a to i mezi konglomeráty a institucemi stojícími mimo konglomeráty, které mají kapitálové investice v pojišťovnách;

28.  připomíná, že uplatněním ocenění reálnou hodnotou pro nerealizované zisky nebo ztráty z expozic vůči ústředním vládám zařazených do kategorie „Realizovatelné“, bude nejen posílena vazba mezi bankami a státy, ale může také dojít ke kolísavosti vlastního kapitálu; vyzývá ECB, aby zachovala stav nepoužívání tohoto nástroje do doby, než budou uplatněny mezinárodní standardy účetního výkaznictví IFRS 9;

29.  zdůrazňuje skutečnost, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky i směrnice o kapitálových požadavcích (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky), společně nazývané CRR/CRD IV, byly společnými normotvůrci přijaty před zřízením jednotného mechanismu dohledu; vybízí Komisi, aby předložila návrh na technickou úpravu CRR/CRD IV s cílem uvést je do souladu s rámcem bankovní unie; naléhavě vyzývá Komisi, aby jako legislativní nástroj k zajištění harmonizovaného provádění v celé EU a bankovní unii využila namísto směrnic nařízení, jež jsou použitelná přímo a na všechny v celé EU;

30.  zdůrazňuje význam práce na homogenizaci výpočtů rizikově vážených aktiv, která je klíčová pro účely srovnatelnosti, i na přezkumu vnitřních modelů pro výpočet kapitálových požadavků bank; bere na vědomí pokrok, jehož bylo v této oblasti ve všech otázkách dosaženo a který je klíčový k zachování účinnosti a důvěryhodnosti bankovního dohledu v eurozóně za účelem prosazování osvědčených postupů na trhu a modelů úvěrového rizika;

31.  vítá přijetí pěti nejvýznamnějších priorit v rámci jednotného mechanismu dohledu, na nichž bude založeno jeho sledování v roce 2016; zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu by se neměl zaměřovat jen na úvěrové riziko, ale na všechny typy bankovních rizik, včetně nefinančních rizik; klade důraz na to, že jsou nezbytné další kroky k posílení kontrolního dohledu nad finančními portfolii bank, a zejména nad aktivy úrovně 3, včetně derivátů; zdůrazňuje, že je třeba omezit vzájemná propojení mezi odvětvím regulovaného a stínového bankovnictví, přinejmenším prostřednictvím omezení příslušných expozic vůči úvěrovému riziku;

32.  domnívá se, že je třeba věnovat více pozornosti zvýšené expozici v podobě podrozvahových položek, zejména v případě globálních, systémově významných bank; zdůrazňuje v tomto ohledu, že je třeba ostražitosti, pokud jde o rozvoj odvětví stínového bankovnictví;

33.  bere na vědomí příspěvky Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS) a Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) ve věci expozice bank a dalších finančních zprostředkovatelů vůči státnímu dluhu; vyzývá orgány a instituce EU, aby jako součást koordinovaného úsilí na globální úrovni pečlivě a komplexně zhodnotily případné změny stávajícího regulačního rámce ve střednědobém horizontu, aniž by došlo ke snížení dostupného financování pro členské státy, k nechtěnému vytvoření narušení hospodářské soutěže nebo trhu či k ovlivnění finanční stability; zdůrazňuje, že má-li se docílit komplexního snížení rizika, je třeba učinit mj. paralelní opatření na snížení expozice aktiv úrovně 2 a 3 a zajistit plnou konvergenci interních systémů na bázi ratingů pro měření úvěrových rizik;

34.  zdůrazňuje, že jednotný mechanismus dohledu a jednotný mechanismus pro řešení krizí jsou krokem směrem ke společnému trhu pro bankovní služby, přičemž zvyšují atraktivitu přeshraniční konsolidace; domnívá se, že zavedení posouzení finanční stability a způsobilosti k řešení krize ve směrnici o kvalifikovaných účastech je nezbytné, aby se zabránilo novým problémům bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, k nimž může dojít v důsledku vyššího počtu fúzí a akvizic;

35.  zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrál jednotný mechanismus dohledu během řecké krize tím, že monitoroval stav bankovního odvětví v této zemi, prováděl komplexní posouzení významných řeckých institucí a přispíval ke stanovení potřeb v oblasti rekapitalizace; konstatuje, že potřeba rekapitalizace řeckých bank má dle odhadů jednotného mechanismu dohledu výši 4,4 miliardy EUR a podle nejrizikovějšího scénáře maximální výši 14,4 miliardy EUR, zatímco v rámci programu byla naplánována rezerva ve výši 25 miliard EUR; žádá o objasnění, co se týče úlohy finančních konzultací, jež jsou často zadány bez vypsání veřejné zakázky a jež hrály úlohu při veškerých záchranných opatřeních eurozóny tím, že poskytly odborné informace trojce mezinárodních věřitelů; požaduje větší transparentnost a odpovědnost při postupu náboru, aby se zabránilo možným střetům zájmů, které vyplývají z vazeb na investiční fondy a další poskytovatele finančních služeb; žádá ECB, aby nově vymezila svou úlohu týkající se programů pomoci jako úlohu tichého pozorovatele; zdůrazňuje, že nouzová pomoc v oblasti likvidity je zásadním nástrojem, který zaručí stabilitu finančního systému tím, že zabrání tomu, aby se krize likvidity proměnila v krizi solventnosti; konstatuje, že odpovědnost za její poskytování nebyla dosud plně přenesena na úroveň eurozóny; vítá připomínky prezidenta ECB Draghiho určené pro Hospodářský a měnový výbor Parlamentu, kdy zmiňuje důkladný přezkum režimu nouzové pomoci v oblasti likvidity s ohledem na „europeizaci“ bankovního dohledu;

36.  domnívá se, že strategie ECB v oblasti dohledu by se měla vyhnout rozlišování podle jednotlivých států a měla by odrážet a zachovávat pluralitu a odlišnost bankovních modelů v rámci EU, včetně autentických a zdravých vzájemných bank, spořitelen a družstevních bank, a současně dodržovat zásadu proporcionality;

37.  domnívá se, že transparentnost vůči účastníkům trhu a veřejnosti – i v případě citlivých témat, jako jsou kapitálové cíle jako výsledek cyklu procesu dohledu a hodnocení, postupy dohledu a další požadavky – je zásadní pro rovné podmínky subjektů podléhajících dohledu, pro spravedlivou hospodářskou soutěž na bankovním trhu i pro zabránění tomu, aby regulatorní nejistota negativně ovlivnila obchodní strategii bank; zdůrazňuje, že transparentnost orgánů dohledu i subjektů podléhajících dohledu je také základní podmínkou pro odpovědnost, protože Parlamentu i veřejnosti umožňuje dostatečnou informovanost o klíčových politických otázkách a dává jim možnost posoudit dodržování pravidel a postupů dohledu; požaduje větší transparentnost, pokud jde o rozhodnutí a odůvodnění druhého pilíře;

38.  zdůrazňuje, že v tomto případě by zveřejnění seznamu často kladených dotazů ohledně procesu dohledu a hodnocení mohlo představovat užitečný nástroj;

39.  vítá účinný a otevřený způsob, jakým ECB dosud plní své povinnosti vůči Parlamentu, a vyzývá ECB, aby se i nadále plně angažovala v tomto ohledu a přispívala ke zlepšování schopnosti Parlamentu posuzovat politiky a činnosti v rámci jednotného mechanismu dohledu; jako příznivou vnímá ochotu prezidenta ECB dále spolupracovat s Evropským parlamentem, pokud jde o úlohu ECB v bankovních záležitostech, především v rámci celosvětových normalizačních orgánů, jako je Rada pro finanční stabilitu;

40.  připomíná, že audit veřejných prostředků je nedílnou součástí mechanismů pro zajištění odpovědnosti institucí vůči občanům; bere proto s určitými obavami na vědomí prohlášení, které v červnu zveřejnil kontaktní výbor vedoucích představitelů nejvyšších kontrolních institucí Evropské unie a Evropský účetní dvůr a jež upozorňuje na vznik mezer v oblasti kontroly z důvodu přenosu úkolů týkajících se dohledu z vnitrostátních orgánů na jednotný mechanismus dohledu v situaci, kdy je mandát k provedení kontroly ECB coby orgánu dohledu udělený Evropskému účetnímu dvoru méně komplexní než mandát udělovaný vnitrostátním kontrolním institucím v oblasti kontroly vnitrostátních orgánů dohledu; v souladu s tím doporučuje, aby bylo zváženo posílení mandátu Evropského účetního dvora k provádění auditu;

41.  zdůrazňuje význam spolupráce s Jednotným výborem pro řešení krizí a Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a s ostatními orgány v rámci Evropského systému dohledu nad finančním trhem a zároveň plně respektuje rozdělení rolí a pravomocí i oddělení regulace a dohledu s cílem zajistit soulad s unijním systémem brzd a protivah; zdůrazňuje zejména, že Evropský orgán pro bankovnictví musí se svým výslovným mandátem k ochraně spotřebitelů prosazovat a zlepšovat rámec ochrany spotřebitelů pro bankovní služby jako doplněk k obezřetnostnímu dohledu jednotného mechanismu dohledu a v Unii jako celku;

42.  vítá důvěryhodnost jednotného mechanismu dohledu na mezinárodní úrovni; považuje za zásadní, že je jednotný mechanismus dohledu řádně zapojen do návrhu celosvětových regulačních norem, zejména směrů vyjednávaných v rámci Rady pro finanční stabilitu a Basilejského výboru pro bankovní dohled;

Jednotný mechanismus pro řešení krizí

43.  vítá účinné zřízení Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) a vytvoření vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize;

44.  zdůrazňuje význam navázání účinné spolupráce mezi výborem SRB a vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize pro hladké fungování jednotného mechanismu pro řešení krizí; považuje vnitřní týmy příslušné k řešení krize coby obdobu společných týmů dohledu jednotného mechanismu dohledu za dobrý základ pro uspořádání spolupráce v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí;

45.  vybízí k uzavření memoranda o porozumění o vzájemné spolupráci a předávání údajů mezi výborem SRB a Evropskou centrální bankou, jakožto jediným orgánem dohledu, s cílem zvýšit účinnost a předejít dvojímu podávání zpráv ze strany bank, ale zároveň výboru SRB umožnit přístup k údajům jednotného mechanismu dohledu nezbytným k plnění jeho institucionálního mandátu; zdůrazňuje, že je důležitá hladká spolupráce mezi jednotným mechanismem pro řešení krizí a vnitrostátními příslušnými orgány;

46.  upozorňuje na rozdíl mezi bankami pod přímým dohledem jednotného mechanismu dohledu a bankami pod přímou odpovědností výboru SRB (včetně dalších přeshraničních skupin) a na potenciální dopad tohoto rozdílu, pokud jde o přístup výboru SRB k informacím;

47.  vyzývá k přijetí konkrétní úpravy v rámci Komise a mezi výborem SRB a Komisí s cílem definovat účinné postupy pro rozhodování v případě řešení krizí;

48.  vybízí k uzavírání dohod o spolupráci mezi výborem SRB a orgány příslušnými k řešení krize zřízenými nezúčastněnými členskými státy a třetími zeměmi za účelem efektivní vzájemné spolupráce a výměny informací;

49.  vítá skutečnost, že výbor SRB připravuje manuály o činnostech v oblasti řešení krizí, v souladu s příslušnými normami orgánu EBA, jejichž cílem je podporovat soudržný, účinný a přiměřený přístup k úkolům v oblasti řešení krizí v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí;

50.  vyzývá k rychlému pokroku při přípravě plánů řešení krize a stanovování minimálních požadavků na vlastní kapitál a způsobilé závazky pro instituce v oblasti působnosti mechanismu pro řešení krizí, aby bylo možné zajistit řádné řešení problémů bank v úpadku s minimálním dopadem na reálnou ekonomiku a veřejné finance; vyzývá Komisi, aby urychleně přijala regulační technické normy týkající se minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, přičemž minimální normou bude 8% minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro všechny banky výboru SRB, v souladu se směrnicí o ozdravných postupech a řešení krize bank (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014)(13) , a minimalizovala možnost, že u nekrytých vkladů MSP dojde ke ztrátě; bere na vědomí pokračující práci na uplatňování celkové schopnosti absorbovat ztráty (TLAC) a vyzývá Komisi, aby zajistila soulad s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky;

51.  vyzývá Komisi, aby s ohledem na zkušenosti a v rámci přezkumu nařízení č. 806/2014 zhodnotila, zda výbor SRB a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize disponují dostatečnými pravomocemi a nástroji v oblasti včasné intervence, aby předešly vyčerpání bank;

52.  zdůrazňuje, že podle nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí by se výbor měl přednostně postarat o vypracování plánů řešení krize systémově významných institucí, posoudit jejich způsobilost k řešení krize a přijmout všechna opatření nezbytná k nápravě nebo odstranění všech překážek jejich způsobilosti k řešení krize; dále zdůrazňuje, že výbor má pravomoc vyžadovat od institucí nebo skupin změnu struktury a organizace tak, aby byla přijata nezbytná a přiměřená opatření ke snížení nebo odstranění věcných překážek pro používání nástrojů k řešení krize a k zajištění způsobilosti dotčených subjektů k řešení krize;

53.  poukazuje na dvojí úlohu členů výboru, kteří jsou zároveň členy výkonného orgánu s rozhodovacími pravomocemi i členy vrcholného vedení s odpovědností vůči předsedovi, a domnívá se, že do konce stávajícího mandátu je třeba přistoupit k vyhodnocení této struktury;

54.  vyzývá členské státy, které tak dosud neučinily, aby dokončily provedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, a zdůrazňuje význam plného provádění a prosazování příslušných ustanovení;

55.  vítá skutečnost, že členské státy ratifikovaly mezivládní dohodu o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí bank (SRF), což umožní, aby jednotný mechanismus pro řešení krizí, včetně nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, začal plně fungovat k 1. lednu 2016, tj. v souladu s harmonogramem; vítá vypracování postupů pro výpočet a výběr příspěvků ex ante do Jednotného fondu pro řešení krizí bank prostřednictvím Jednotného výboru pro řešení krizí; lituje rozhodnutí zřídit fond SRF prostřednictvím mezivládní dohody, spíše než právních předpisů Unie; vyzývá Komisi, aby přijala co nejrychleji nezbytná opatření v souladu s článkem 16 dohody a zprávou pěti předsedů s cílem zahrnout obsah tohoto dokumentu do právního rámce Unie;

56.  vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na další snížení právních rizik nároků v souladu se zásadou, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení;

57.  vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni vybíraly příspěvky týkající se směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a jednotného mechanismu pro řešení krizí v plném rozsahu, účinně a včas s cílem převést je do Jednotného fondu pro řešení krizí bank v souladu s mezivládní dohodou;

58.  vyzývá Komisi, aby důkladně přezkoumala výpočet příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí bank stanovený ve 27. bodě odůvodnění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a především pak přiměřenost rizikového faktoru, a zajistila tak, že rizikový profil některých komplexních institucí bude odpovídajícím způsobem zohledněn;

59.  za účelem úspěšného řešení bankovních krizí v budoucnosti doporučuje pečlivě posoudit různé možnosti, které má k dispozici výbor na základě evropských právních předpisů (různé nástroje řešení krize bank jako alternativu k likvidaci banky), a mít při tom na paměti, že je důležité zaručit finanční stabilitu a zachovat důvěru v bankovní systém;

60.  poukazuje na časový nesoulad mezi pravidly pro sdílení zátěže a plnou rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, která zpětně ovlivnila skutečnou rizikovost dluhových nástrojů vydaných před právními ustanoveními pravidel pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, a vymezením a provedením vhodných pravidel pro ochranu investic; vyzývá Jednotný výbor pro řešení krizí, aby pečlivě posoudil přechodné období, včetně zvážení požadavků právních ustanovení, a zajistil nezbytnou přiměřenost a spravedlnost při uplatňování nových pravidel; žádá Komisi a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), aby zaručily vhodnou ochranu investorů;

61.  zdůrazňuje, že v důsledku existence vnitrostátních podfondů v Jednotném fondu pro řešení krizí bank je třeba urychleně zavést přiměřený mechanismus pro překlenovací financování s cílem poskytnout fondu, bude-li to třeba, dostatečné prostředky v období před jeho dokončením a zajistit účinné oddělení bank od států; připomíná, že Euroskupina a ministři Rady ECOFIN ve svém prohlášení ze dne 18. prosince 2013 stanovili možnost využívat buď vnitrostátní zdroje zaručené odvody bank, nebo Evropský mechanismus stability (ESM);

62.  vítá však dohodu, které bylo dosaženo při zajišťování veřejného překlenovacího financování, jež by pomohlo zajistit dostupnost fondů pro konkrétní řešení krizí bank prostřednictvím vnitrostátních zdrojů;

63.  připomíná prohlášení Rady ECOFIN ze dne 8. prosince 2015 a závazek v něm obsažený, tj. po dokončení procesu ratifikace mezivládní dohody uvážit plné provedení směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a zavedení mechanismů překlenovacího financování, jakož i postup a harmonogram pro vytvoření společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí bank, aby byly usnadněny výpůjčky z tohoto fondu, a uvést jej do provozu nejpozději na konci přechodného období; zdůrazňuje však, že společný fiskální mechanismus jištění bude použit pouze jako opatření v krajním případě, pokud nebude možné odstranit riziko pomocí škály obezřetnostních opatření na posílení dohledu a řešení krize; připomíná, že mechanismus jištění musí být ve střednědobém výhledu z fiskálního hlediska neutrální, a zdůrazňuje, že je důležité zabránit morálnímu hazardu; zdůrazňuje, že odvětví bankovnictví by mělo zůstat odpovědné za splacení pomocí odvodů bank ve všech zúčastněných členských státech, včetně splacení ex post;

Třetí pilíř

64.  připomíná, že vedle jednotného mechanismu dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí by v efektivní bankovní unii měla být zajištěna kapacita poskytovat rovnocennou a vysokou úroveň ochrany vkladům, a sice bez ohledu na jejich umístění, což přispěje ke skutečnému prolomení vazby mezi státy a bankami, obnově důvěry vkladatelů, vytvoření rovnocenných podmínek a zlepšení finanční stability; domnívá se, že veškeré systémy ochrany vkladů se musí vždy vyvarovat zavedení jakéhokoli morálního hazardu, přičemž subjekty přijímající riziko zůstávají za tento krok odpovědné;

65.  vítá balíček týkající se sdílení a snižování rizik v rámci bankovní unie, který Komise předložila dne 24. listopadu 2015; bere na vědomí postupný vývoj od zajištění vnitrostátních systémů pojištění vkladů směrem k systému soupojištění a nakonec k plnému pojištění pro zúčastněné vnitrostátní systémy pojištění vkladů v ustáleném stavu a přístup ke stanovení příspěvků založený na posouzení rizik; těší se na zapojení do legislativních jednání na základě postoje, který je přijat;

66.  konstatuje, že zřízení evropského systému pojištění vkladů (EDIS) vyžaduje provést jednotný soubor pravidel i první a druhý pilíř bankovní unie, jakož i to, aby veškeré zúčastněné členské státy provedly směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank a směrnici o systémech pojištění vkladů a učinily další kroky za účelem podstatného snížení rizik v rámci evropského bankovního systému; poukazuje zejména na to, že uplatnění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů zavede systematický mechanismus vyvarování se rizik, čímž sníží obavy z morálního hazardu, které by mohlo vyvolat postupné sdílení systémů pojištění; zdůrazňuje závazek Komise dále snížit rizika a vytvořit rovnocenné podmínky v rámci bankovní unie;

67.  konstatuje, že fungující systém pojištění vkladů financovaný pomocí příspěvků finančního odvětví je jedním z osvědčených způsobů, jak zabránit rekapitalizacím bank za použití finančních prostředků daňových poplatníků;

68.  připomíná, že posláním Komise je zajistit rovnocenné podmínky v celé Evropské unii a že by se měla vyhnout jakémukoli roztříštění vnitřního trhu;

69.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Evropské centrální bance a Jednotnému výboru pro řešení krizí.

MENŠINOVÉ STANOVISKO

podle čl. 56 odst. 3 jednacího řádu,

Beatrix von Storch

Výroční zprávu o bankovní unii zamítám.

Pokud jde o jednotný mechanismus dohledu, nabízí zpráva až příliš optimistický pohled. Bude trvat ještě dlouho, než bude možno dohled vykonávat efektivně. Domněnka, že je systém dohledu již nyní schopen rozeznat aktuální problematiku nedostatečného krytí rezerv jednotlivých úvěrových institucí či dokonce celých vnitrostátních bankovních systémů, je nerealistická.

V oblasti řešení krize finančních institucí bylo bezpochyby dosaženo pokroku. Bylo zahájeno vytváření grémií a dalších subjektů. Současně jsme však velmi vzdáleni od prosazení jednotného vyřešení krize bank napříč EU, a aniž by náklady s tím související museli nést daňoví poplatníci. Rozhodující je zde především to, že nebyl dosud prolomen „začarovaný kruh“ mezi solventností států a bank. Zpráva se jen v náznacích zmiňuje o tom, že je třeba nutně odstranit nulovou rizikovou váhu pro státní dluhopisy.

Ze zprávy v podstatě vyplývá, že vklady je možné jednotně chránit v evropském měřítku a na vysoké úrovni. To neodpovídá realitě. Ochranu lze uskutečnit buďto částečně na vysoké úrovni, nebo jednotně v evropském měřítku. Plánované přenesení jištění rizika na unijní úroveň sníží úroveň ochrany v určitých státech. Jiné státy z něho budou mít prospěch. Výsledkem bude přerozdělení a nikoli lepší zajištění vkladů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

15.2.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

40

16

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Udo Bullmann, Esther de Lange, Fabio De Masi, Markus Ferber, Jonás Fernández, Elisa Ferreira, Sven Giegold, Neena Gill, Sylvie Goulard, Roberto Gualtieri, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Cătălin Sorin Ivan, Diane James, Othmar Karas, Georgios Kyrtsos, Werner Langen, Sander Loones, Bernd Lucke, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Notis Marias, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Costas Mavrides, Bernard Monot, Stanisław Ożóg, Sirpa Pietikäinen, Pirkko Ruohonen-Lerner, Molly Scott Cato, Peter Simon, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Miguel Viegas, Jakob von Weizsäcker, Pablo Zalba Bidegain, Marco Zanni, Sotirios Zarianopoulos

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Enrique Calvet Chambon, Mady Delvaux, Bas Eickhout, Marian Harkin, Ramón Jáuregui Atondo, Rina Ronja Kari, Thomas Mann, Eva Paunova, Michel Reimon, Antonio Tajani, Beatrix von Storch

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Lucy Anderson, Andrey Kovatchev, Adam Szejnfeld

(1)

Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

(2)

Úř. věst. L 320, 30.11.2013, s. 1.

(3)

https://www.bankingsupervision.europa.eu/ecb/pub/pdf/ssmar2014.cs.pdf.

(4)

Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1.

(5)

Úř. věst. L 300, 18.10.2014, s. 57.

(6)

Úř. věst. L 69, 8.3.2014, s. 107.

(7)

https://www.bankingsupervision.europa.eu/banking/comprehensive/2014/html/index.en.html.

(8)

Úř. věst. L 86, 31.3.2015, s. 13.

(9)

Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1.

(10)

Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149.

(11)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0006.

(12)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0238.

(13)

Úř. věst. L 173,12.6.2014, s. 190.

Právní upozornění - Ochrana soukromí