ZPRÁVA o společných pravidlech pro uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu

10.3.2016 - (2015/2091(INI))

Výbor pro rybolov
Zpravodajka: Linnéa Engström

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o společných pravidlech pro uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu

(2015/2091(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES[1],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011[2],

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“),

–  s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982,

–  s ohledem na Dohodu o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací z roku 1995,

–  s ohledem na Kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace pro výživu a zemědělství přijatý na konferenci v říjnu 1995 a na související nástroje a pokyny,

–  s ohledem na koncepci ohrožených mořských ekosystémů, který vznikl na základě diskusí na Valném shromáždění OSN a rozvinul se po přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN č. 61/105 z roku 2006

–  s ohledem na azorská vědecká kritéria a pokyny z roku 2009 pro určení ekologicky či biologicky významných mořských oblastí a vytvoření reprezentativních sítí mořských chráněných oblastí ve vodách otevřeného oceánu a v hlubinných stanovištích Úmluvy o biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na své usnesení o vnější dimenzi společné rybářské politiky ze dne 22. listopadu 2012[3],

–  s ohledem na závěry konference poradního sboru pro dálkový rybolov ve dnech 16. a 17. září 2015,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 11/2015 ze dne 20. října 2015 „Řídí Komise dohody o partnerství v oblasti rybolovu řádně?“

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro rozvoj (A8-0052/2016),

A.  vzhledem k tomu, že podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství z roku 2014 (FAO) „Stav rybolovu a akvakultury ve světě“ se počet rybích populací, které jsou nadměrně loveny, až do roku 2008 neustále zvyšoval, nicméně v roce 2011 mírně poklesl;

B.  vzhledem k tomu, že EU je díky činnosti loďstva, soukromým investicím ze strany občanů EU, své síti dvoustranných dohod o rybolovu, svým nejvzdálenějším regionům a účasti ve všech hlavních regionálních organizacích pro řízení rybolovu jedním z hlavních činitelů v oblasti rybolovu, který je ve všech světových oceánech výrazně zastoupen a vyvíjí v nich významnou činnost, a vzhledem k tomu, že EU podporuje osvědčené postupy a dodržování lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že součástí udržitelného řízení světových populací ryb musí být multilateralismus a mezinárodní spolupráce, včetně dvoustranné spolupráce; vzhledem k tomu, že EU sehrává důležitou úlohu při světovém globálním řízení moří a oceánů, a vzhledem k tomu, že společná rybářská politika musí být založena na ambiciózní vizi, která je v souladu s interním rozměrem stanoveným v základním nařízení na toto téma;

D.  vzhledem k tomu, že organizace FAO nedávno zveřejnila Dobrovolné obecné zásady pro zajištění udržitelného drobného rybolovu, které stanoví cíle v souvislosti s tímto rybolovem, zejména v rozvojových zemích;

E.  vzhledem k tomu, že EU představuje významný trh pro produkty rybolovu (včetně ryb ulovených loďstvy EU i dovozu) a je největším dovozcem těchto produktů s tím, že spotřebuje 11 % světové produkce ryb z hlediska objemu a dováží 24 % produktů rybolovu z hlediska hodnoty, a to i přesto, že zajišťuje pouze 8 % světového odlovu; vzhledem k tomu, že EU má rozsáhlý zpracovatelský průmysl s významným sociálním rozměrem, který je třeba chránit;

F.  vzhledem k tomu, že vnější rozměr nové společné rybářské politiky překračuje rámec mezinárodních dohod a rybolovu v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, a vzhledem k tomu, že Úmluva o biologické rozmanitosti a FAO vyzývají k označování ekologicky či biologicky významných mořských oblastí a citlivých mořských ekosystémů, a vzhledem k tomu, že chráněné mořské oblasti jsou základními nástroji řízení založeného na ekosystému, jak uznávají regionální organizace pro řízení rybolovu;

G.  vzhledem k tomu, že kvóty stanovené v regionálních organizacích pro řízení rybolovu jsou založeny především na záznamech minulých úlovků, což vedlo k přednostnímu přístupu ke světovým populacím ryb pro rozvinuté země; vzhledem k tomu, že kritéria pro přidělování stanovená některými regionálními organizacemi pro řízení rybolovu musí nyní zohlednit rybolovnou činnost pobřežních rozvojových zemí, které v minulosti závisely po celé generace na přilehlých rybolovných zdrojích, a že tuto novou skutečnost musí EU respektovat;

H.  vzhledem k tomu, že je třeba rozlišovat mezi dohodami uzavřenými se severskými zeměmi, jako je Norsko, Island a Faerské ostrovy, a dohodami o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu uzavřenými s dalšími zeměmi;

I.  vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o soudržnost politik ve prospěch rozvoje s ohledem na čl. 201 odst. 1 SFEU, podle kterého „Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“;

J.  vzhledem k tomu, že často není k dispozici dostatek údajů o stavu zdrojů a celkovém množství ryb, které uloví místní loďstva a loďstva třetích zemí oproti rybím populacím, které EU loví ve vodách třetích zemí či které jsou určeny na trh EU, v důsledku čehož je obtížné zhodnotit míru přebytečných zásob podle mnohých smíšených smluv, jak požaduje Úmluva OSN o mořském právu; vzhledem k tomu, že by bylo žádoucí zvýšit množství a transparentnost těchto údajů;

K.  vzhledem k tomu, že EU by se měla všemi možnými způsoby snažit zajistit, aby dohody o udržitelném rybolovu uzavírané s třetími zeměmi byly přínosné jak pro EU, tak i pro dotyčné třetí země a jejich místní populace a místní rybolov;

L.  vzhledem k tomu, že problém pirátství má negativní dopad také na oblasti, v nichž probíhá regulovaná rybolovná činnost v rámci dvoustranných a vícestranných dohod o rybolovu;

1.  vítá, že do základního nařízení o společné rybářské politice byla poprvé zařazena kapitola věnovaná vnějšímu rozměru, včetně minimálních podmínek pro dvoustranné dohody, povinnosti udržovat spolupráci mezi regionálními organizacemi pro řízení rybolovu a konzistentnosti opatření, která přijímají, a výslovného odkazu na společné normy jak uvnitř, tak mimo vody EU, a prohlášení, že opatření musí být založena na nejlepších dostupných vědeckých doporučeních;

2.  zdůrazňuje, že je třeba zajistit konzistentnost mezi rybářskou politikou, politikou v oblasti životního prostředí a obchodní politikou a rozvojovou spoluprací;

3.  uznává význam zachování a rozšíření soudržnosti a kompatibility stávajícího právního rámce;

4.  vyzývá k posílení spolupráce mezi orgány Komise zabývajícími se rybolovem, zejména mezi GŘ MARE, GŘ DEVCO a GŘ TRADE;

5.  zdůrazňuje, že má-li být zajištěna budoucnost pobřežních komunit a mořského prostředí a rozvoj místního průmyslu, zaměstnanosti v odvětví rybolovu, zpracování a obchodu a má-li rybolov přispívat k zabezpečování potravin, je třeba, aby EU a její partneři, s nimiž uzavřela dvoustranné a jiné dohody, podporovali rybolov, který bude z environmentálního, sociálního a ekonomického hlediska udržitelný a bude založen na transparentnosti a účasti nevládních zúčastněných stran, zejména profesionálů, jejichž živobytí závisí na rybolovu;

6.  trvá na tom, že je v souladu s dobrovolnými pokyny pro udržitelný drobný rybolov Organizace OSN pro výživu a zemědělství důležité podporovat ochranu ekosystémů a udržovat populace ryb nad úrovní, která je schopna poskytovat maximální udržitelný výnos, jelikož dostatečné rybí populace jsou důležitou podmínkou rozvoje pobřežních společenství ve třetích zemích;

7.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj místních komunit, jejichž živobytí závisí převážně na rybolovu a činnostech týkajících se odvětví rybolovu; podotýká, že je nutné podporovat opatření, jejichž cílem je podpora transferu technologií, předávání know-how, řízení kapacity, mnohostranná partnerství a jiné investice ve prospěch odvětví rybolovu;

8.  připomíná, že součástí environmentálních standardů, které musí platit i pro vnější rybolovné činnosti EU, je uplatňování přístupu k řízení rybolovu, který je založen na ekosystémech, spolu s přístupem předběžné opatrnosti, s cílem obnovit a zachovat lovené populace nad úrovně, které do roku 2015 mohou přinést maximální výnos pokaždé, kdy je to možné, a pro všechny populace nejpozději do roku 2020;

9.  zdůrazňuje, že všechny aspekty vnější dimenze společné rybářské politiky musí být založeny na spravedlivých a vzájemně prospěšných vztazích mezi EU, jejími členskými státy a jejich partnery na celém světě, ať již jsou dvoustranné (dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu), nebo multilaterální (regionální organizace pro řízení rybolovu), s cílem podporovat udržitelný rozvoj místního odvětví rybolovu; zdůrazňuje, že tato rovnost se musí rovněž odrážet v obchodních dohodách EU se třetími zeměmi, v souladu s požadavkem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

10.  vyzývá Komisi, aby do vnějšího rozměru společné rybářské politiky zahrnula nejvzdálenější regiony, včetně dvoustranných dohod uzavřených se třetími zeměmi, s cílem zajistit, aby z těchto dohod měl prospěch i místní rybolov v nejvzdálenějších regionech;

11.  uznává činnost provedenou poradním sborem pro dálkový rybolov při přípravě svého postoje k vnějšímu rozměru revidované společné rybářské politiky a jejího provádění, a to ve spolupráci se zúčastněnými stranami ze třetích zemí;

12.  trvá na tom, aby EU v rámci svých vnějších činností spojených s rybolovem (odlov, zpracování a uvádění na trh) prosazovala nejvyšší environmentální a sociální normy a zavedla důsledná a účinná kontrolní a inspekční opatření a současně zajistila transparentnost všech svých činností, a zaručila tak spravedlivou hospodářskou soutěž na trhu EU;

13.  uznává úlohu vnějšího rozměru společné rybářské politiky při vytváření pracovních míst (jak v EU, tak i jinde ve světě) a při zajišťování dodávek ryb na trhy EU (a v některých případech na místní trhy), prostřednictvím nějž může EU poskytovat technickou, finanční a vědeckou pomoc třetím zemím, zejména tím, že podpoří vědecký výzkum a kontrolní režimy a režimy dohledu a rozvoj přístavní infrastruktury;

14.  vítá výrazné zlepšení způsobu, kterým EU v uplynulých letech řídila vnější rozměr společné rybářské politiky, jak z hlediska dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, tak i co se týče jejich provádění, díky čemuž patří loďstva EU mezi loďstva provádějící rybolov ve vzdálených vodách, která při plnění přísných sociálních a environmentálních standardů dosahují nejvýraznějšího pokroku; domnívá se, že EU by měla tyto environmentální a sociální standardy prosazovat v mezinárodním kontextu prostřednictvím regionálních organizací pro řízení rybolovu a své sítě dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu;

15.  uznává, že pokud loďstvo EU ukončí svou činnost v lovištích, mohou být příslušná rybolovná práva rozdělena mezi jiná loďstva, která uplatňují mnohem nižší normy v oblasti zachování, řízení a udržitelnosti, než jaké stanoví a chrání EU;

16.  domnívá se, že poskytování odvětvové podpory pro odvětví rybolovu v zemích, které uzavřely dohodu o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, má zásadní význam při uspokojování jejich rostoucích potřeb v souvislosti s řízením rybolovu, kapacitou vědeckého výzkumu, výstavbou a udržování infrastruktury a odbornou přípravou inspektorů v oblasti rybolovu a členů posádky, a pro zlepšení dodávek a dostupnosti ryb, s cílem zajistit lidem žijícím v zemích, které podepsaly dohodu o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, dostatečné množství potravin, mimo jiné podporou práce, kterou v odvětví rybolovu odvádějí ženy;

17.  trvá proto na vytvoření lepšího propojení mezi odvětvovou podporou poskytovanou podle dohod v oblasti rybolovu a nástroji dostupnými v rámci rozvojové spolupráce, zejména Evropským rozvojovým fondem, a zdůrazňuje, že financování projektů v oblasti rybolovu a využívání odvětvové podpory musí být plně transparentní, aby se zajistilo řádné využívání prostředků EU;

18.  znovu opakuje, že je třeba zajistit lepší vědecké informace o stavu zdrojů a údaje o úlovcích a intenzitě rybolovu mimo vody EU, zejména vody některých pobřežních rozvojových států, přičemž pro tyto účely by měly být využity prostředky dostupné v rámci Evropského námořního a rybářského fondu a ERF;

19.  konstatuje, že v nedávné zprávě Účetního dvora o dohodách o partnerství v odvětví rybolovu se uvádí, že zatímco jedním z hlavních cílů těchto dohod je lovit pouze přebytečné zdroje, ukázalo se, že v praxi je tento cíl velmi těžko proveditelný, neboť neexistují spolehlivé informace o populacích ryb ani o intenzitě rybolovu vnitrostátních rybářských loďstev ani jiných cizích rybářských loďstev, kterým partnerské země také poskytly přístup ; v této souvislosti zdůrazňuje význam spolehlivých vědeckých údajů a nezávislých následných hodnocení týkajících se účinnosti dohod o partnerství v odvětví rybolovu;

20.  zdůrazňuje, že EU by prostřednictvím dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a své činnosti v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu měla prosazovat harmonizaci podmínek upravujících přístup do afrických vod pro všechna zahraniční loďstva s ohledem na tuňáka a malé pelagické druhy a druhy žijící při mořském dnu, s cílem vytvořit příznivé podmínky pro rybáře lovící udržitelným a odpovědným způsobem;

21.  vyzývá k rozšíření programů nezávislých pozorovatelů přispívajících k monitorování rybolovu a shromažďování vědeckých údajů;

22.  je přesvědčen, že udržitelného a spravedlivého odlovu vysoce stěhovavých populací a tažných a sdílených populací, jak vyžaduje Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu a dohoda OSN o rybích populacích, lze dosáhnout pouze regionálním řízením rybolovu, včetně programů pozorování a inspekcí (v přístavu i na moři) a kontrolními systémy na regionální úrovni;

23.  konstatuje, že právní rámec pro regionální řízení vysoce stěhovavých druhů a řadu dalších populací existuje pro tuňáky a další regionální organizace pro řízení rybolovu, i když některé druhy rybolovu nespadají do sítě regionálních organizací pro řízení rybolovu, a naléhavě vyzývá Komisi, aby usilovala o to, že všechny dotyčné rybolovné činnosti budou co nejdříve řízeny regionální organizací pro řízení rybolovu;

24.  vyzývá Komisi, aby bylo regionálním organizacím pro řízení rybolovu přiděleno více finančních prostředků, neboť tyto organizace mají klíčovou úlohu v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

25.  je znepokojen tím, že pro některé jiné rybolovné činnosti, týkající se zvláště sdílených populací, které se nenacházejí na volném moři, dosud neexistuje účinné fórum pro regionální spolupráci a řízení; považuje to za závažný problém, zvláště pro populace malých pelagických druhů v západní Africe vzhledem k jejich strategickému významu pro potravinové zabezpečení, jak je uvedeno v nedávném poradním stanovisku Mezinárodního tribunálu pro mořské právo[4];

26.  naléhavě vyzývá EU, aby využila svého vlivu a zajistila, že všechny rybolovné činnosti s regionálním rozměrem budou řízeny regionální organizací pro řízení rybolovu; zejména naléhavě vyzývá EU, aby usilovala o to, aby se Výbor pro rybolov ve středovýchodním Atlantiku (CECAF) stal plnohodnotnou regionální organizací pro řízení rybolovu s pravomocí přijímat rozhodnutí, namísto toho, aby fungoval jako poradní regionální komise organizace FAO pro rybolov;

27.  je přesvědčen, že pokud mají loďstva EU přístup k jiným druhům rybolovu (např. k druhům žijícím při mořském dně), je třeba, aby EU prosazovala opatření platná pro všechny s cílem zajistit harmonii mezi loďstvy podílejícími se na průmyslovém rybolovu a loďstvy provozujícími drobný rybolov, což může obnášet systém zón umožňující ochranu místního odvětví drobného rybolovu;

28.  vyzývá k provedení více studií zabývajících se hlubinnými druhy a stanovišti a k jejich větší ochraně, zejména pokud jde o mimořádně citlivé druhy a stanoviště či takové druhy a stanoviště, které mají zásadní význam pro dlouhodobou udržitelnost ekosystému;

29.  vybízí Komisi, aby podporovala vyváženější rozdělení, pokud jde o poskytování přístupu v regionálních organizacích pro řízení rybolovu, a brala v úvahu environmentální i sociální dopad, potřeby zabezpečení potravin a požadavky rozvojových zemí budovat vlastní rybolov; konstatuje, že jakékoli přerozdělení se musí týkat všech loďstev, jak zámořských, tak i vnitrostátních, a musí být založeno na odpovídajících kritériích pro rozdělení stanovených příslušnou regionální organizací pro řízení rybolovu;

30.  vítá požadavek v základním nařízení, že všechna zahraniční loďstva působící v zemi, s níž má EU dohodu o partnerství v odvětví rybolovu, se musí řídit podobnými podmínkami přístupu, které podporují udržitelný rybolov, což je důležité opatření, které zajistí, že jiná loďstva pro rybolov ve vzdálených vodách provádějí rybolov za stejných norem jako loďstva EU a neoslabují je; vyzývá Komisi, aby tento požadavek důrazně prosazovala;

31.  vyzývá EU, aby využila svou síť dohod o partnerství v odvětví rybolovu a jednání v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu k zajištění toho, že naše partnerské země omezí přístup veškerých loďstev pro rybolov ve vzdálených vodách na přebytky, jak to požaduje Úmluva OSN o mořském právu a společná rybářská politika a jak činí EU, a aby poskytovala přednostní přístup pro plavidla, která v dotyčném regionu a pro dotyčnou populaci používají ekologicky a sociálně nejudržitelnější postupy;

32.  je znepokojen, že v době mezi dvěma protokoly může dojít k přerušení rybolovné činnosti, pokud jednání o novém protokolu trvá příliš dlouho; vyzývá Komisi, aby zabezpečila právní a ekonomickou jistotu provozovatelů tím, že zajistí pokračování rybolovu v době mezi dvěma protokoly;

33.  uznává, že je třeba vytvořit širší rámec s rozvojovými zeměmi, který bude zahrnovat nejen rybolov, ale rovněž předchozí a následné oblasti dodavatelského řetězce;

34.  nabádá EU, aby se vyhnula sjednávání dohod o partnerství v odvětví rybolovu se zeměmi, kde je tolerována korupce;

35.  uznává, že je třeba vytvořit širší rámec s rozvojovými zeměmi, který bude sdružovat rybolov s dalšími tématy souvisejícími s rozvojem;

36.  domnívá se, že oprávnění k rybolovu je třeba uznávat prostřednictvím diplomatických cest;

37.  uznává, že pro rozvojové země má rybolov velký význam, zejména drobný rybolov, který přispívá k zabezpečení potravin, k růstu místního hospodářství a zaměstnanosti žen i mužů, aniž by byla dotčena úloha průmyslového rybolovu, který je provozován odpovědným a transparentním způsobem, při zajišťování sociálně-ekonomického rozvoje pobřežních oblastí a dodávek rybích výrobků;

38.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dodržela svůj závazek podporovat environmentálně a sociálně udržitelný rybolov v rozvojových zemích prostřednictvím veškerých politik EU, jež mají dopad na rybolov v rozvojových zemích (rozvojová pomoc, obchod, rybolov);

39.  zdůrazňuje, že je třeba zapojit ženy v rámci hodnotového řetězce, od financování až po zpracování a odbyt rybích produktů; domnívá se, že podpora přístupu žen k těmto činnostem by posílila jejich ekonomické a sociální postavení, a významně tak přispěla k překlenutí rozdílů mezi ženami a muži; zdůrazňuje, že při rozvíjení vztahů mezi EU a rozvojovými zeměmi je třeba věnovat více pozornosti prioritám souvisejícím s rovností;

40.  zdůrazňuje, že místní rozvoj je třeba podporovat prostřednictvím odvětvové pomoci, zvýšením významu rybolovu v partnerských zemích, a to především posílením udržitelné akvakultury, rozvojem a zachováním drobného rybolovu, zlepšením vědeckých poznatků o podmínkách rybích populací a podporou iniciativ soukromého sektoru předkládaných místními stranami; žádá EU, aby prostřednictvím dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu nabádala k dobré správě, zejména pak k řádnému řízení veřejných příjmů z odvětví rybolovu a finanční kompenzace;

41.  je toho názoru, že EU by měla povzbuzovat třetí země, počínaje těmi, nimiž vyjednává dohody o partnerství v odvětví rybolovu, aby stanovily regulační rámec pro společné podniky vytvořené EU a další zainteresované subjekty v oblasti odlovu, zpracování a uvádění na trh; domnívá se, že tento rámec je nejlepším prostředkem k tomu, jak zajistit, aby společné podniky byly zřizovány a působily v souladu s přísnými normami udržitelnosti a transparentnosti, jak je prosazuje reformovaná společná rybářská politika, čímž by zájmy EU rovněž získaly lepší právní stabilitu při podpoře rozvoje udržitelného rybolovu ve třetích zemích;

42.  trvá na tom, aby transparentnost, zodpovědnost a zapojení zúčastněných stran byly považovány za hlavní prvky vztahů EU se třetími zeměmi v oblasti rybolovu;

43.  zdůrazňuje, že na evropské investice do odvětví rybolovu ve třetích zemích v rámci společných podniků se musí vztahovat společná rybářská politika; zdůrazňuje, že prostřednictvím dohod o partnerství v odvětví rybolovu by EU měla podporovat dialog s partnerskými zeměmi s cílem vytvořit regulační rámec, který by zajistil, aby společné podniky v oblasti odlovu, zpracování a uvádění na trh, tvořené partnery z EU nebo z jiných zemí, fungovaly transparentním způsobem, nekonkurovaly místnímu odvětví drobného rybolovu a přispívaly rozvojovým cílům dané země;

44.  bere na vědomí zprávu Účetního dvora, která zdůrazňuje, že nedostatečné využívání tonážní kvóty přijaté v některých protokolech z poslední doby vede k vysokým nákladům; vyzývá proto Komisi, aby se v největší možné míře vyhnula zbytečným nákladům pro rozpočet EU v této oblasti;

45.  domnívá se, že Parlament by měl mít aktivnější úlohu, než je stávající postup souhlasu, a trvá na tom, aby byl okamžitě a plně informován ve všech fázích procesu vedoucího k uzavření či obnovení dohod o partnerství v odvětví rybolovu, s cílem zvýšit transparentnost a demokratickou odpovědnost protokolů;

46.  uznává význam vnějšího rozměru společné rybářské politiky pro vytváření pracovních míst v EU i v našich partnerských zemích, mimo jiné prostřednictvím zaměstnání místní posádky v rámci dohod o partnerství v odvětví rybolovu; nabádá plavidla EU, aby – je-li to možné – vykládaly své úlovky v partnerských zemích k prvotnímu zpracování; žádá o to, aby nástroje týkající se ochrany pracovníků a důstojných pracovních podmínek byly začleněny do evropských předpisů pro záležitosti v oblasti rybolovu (zejména s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 188) a do dohod o partnerství v odvětví rybolovu s cílem zaručit stejné pracovní podmínky, odměnu, ochranu práv pracovníků a úroveň odborné přípravy pro státní příslušníky EU i jiných zemí;

47.  vřele vítá ustanovení o transparentnosti nejnovějšího protokolu s Mauritánií, přičemž tato země se zavazuje zveřejnit veškeré dohody se státy nebo soukromými subjekty poskytujícími přístup zahraničním plavidlům do její výlučné ekonomické zóny, a naléhavě vyzývá k tomu, aby podobná ustanovení o transparentnosti byla zahrnuta do všech dohod o partnerství v odvětví rybolovu;

48.  vřele vítá i skutečnost, že protokol s Mauritánií zaručuje loďstvu EU přednostní přístup k přebytečným zdrojům ryb v této zemi, a nabádá Komisi, aby se tímto příkladem řídila při sjednávání protokolů s dalšími třetími zeměmi, přičemž je třeba zohlednit přísný požadavek týkající se udržitelnosti, který musí loďstvo EU dodržet;

49.  důrazně vyzývá Komisi, aby zajistila, že podobná ustanovení týkající se transparentnosti budou zahrnuta do dalších budoucích protokolů, což značně zlepší transparentnost celkové intenzity rybolovu a podmínek přístupu; žádá o informace o celkových úlovcích plavidel veškerých loďstev, která mají povoleno lovit v mauritánských vodách, a také žádá, aby byly veřejně přístupné související podmínky přístupu;

50.  žádá Komisi, aby v rámci těchto mezinárodních orgánů, do nichž je zapojena, vybízela další třetí země, aby rovněž zveřejnily podmínky dalších dohod, které podepsaly s jinými státy nebo soukromými subjekty, včetně totožnosti plavidel s oprávněním k rybolovu, jejich činnosti a úlovků; obdobně nabádá třetí země, aby se řídily usneseními regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazujícími transparentnost v dohodách o rybolovu;

51.  nabádá další třetí země, aby zohlednily doporučení, usnesení a rozhodnutí regionálních organizací pro řízení rybolovu prosazující transparentnost dohod o rybolovu v rámci dotyčné výlučné ekonomické zóny;

52.  domnívá se, že by Komise měla co nejdříve zlepšit transparentnost, a sice vytvořením databáze pro všechny soukromé dohody uzavřené mezi majiteli lodí z EU a místními či regionálními subjekty či orgány nebo třetími zeměmi či jejich jménem, které zahrnují přístup třetích zemí k rybolovu včetně podmínek pro přístup, přípustné kapacity loďstva, totožnosti plavidel a výsledné rybolovné činnosti, přičemž by tato databáze měla být veřejně dostupná, s výjimkou částí obsahujících obchodně citlivé informace;

53.  konstatuje, že vlastníci plavidel uzavírají soukromé dohody s vládami třetích zemí, které nespadají do působnosti společné rybářské politiky; je znepokojen tím, že Komise není o těchto dohodách systematicky informována; obává se, že by toto mohlo za určitých okolností vést k nekalé hospodářské soutěži s místními rybářskými komunitami v rozvojových zemích a s vlastníky plavidel z EU, jež provozují rybolov v rámci dvoustranných dohod;

54.  domnívá se, že plavidlům lovícím podle ustanovení dohod o partnerství v odvětví rybolovu, která ovšem neplní své povinnosti, například neposkytují svému členskému státu údaje požadované na základě svého oprávnění k rybolovu, by měly být uděleny sankce stanovené v nařízení o kontrole rybolovu a v nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, případně odejmuto oprávnění k rybolovu;

55.  považuje za politováníhodné, že v předchozích odhadech velikosti „vnějšího loďstva“ byly odlišné definice příslušných druhů plavidel, což mělo za následek, že stávající odhady nejsou srovnatelné, a proto není možné provést analýzu velikosti loďstva a jeho vývoje v průběhu doby, čímž je značně omezena transparentnost; nabádá Komisi, aby vypracovala definici vnějšího loďstva, která by zahrnovala veškerá plavidla lovící mimo vody EU, a aby při tom věnovala řádnou pozornost příslušným náležitostem severských dohod s cílem umožnit časové srovnání;

56.  konstatuje, že i přes snahy Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři (GFCM) dosud panují značné rozdíly mezi pravidly uplatňovanými vůči plavidlům Evropské unie a třetích zemí v týchž vodách, a tyto rozdíly způsobují rybářům z Unie velké problémy; považuje za nezbytné, aby EU zintenzivnila svou činnost ve středomořském regionu prostřednictvím užší spolupráce s místními orgány, regionálními organizacemi, vědeckými institucemi, pozorovatelnami a rybářskými klastry v jednotlivých zemích; domnívá se, že EU se musí podílet na řešení sporů mezi plavidly ve Středozemním moři, a žádá Komisi, aby zvážila poskytnutí podpory a pomoci rybářům, kteří se často dostávají do konfliktu s plavidly třetích zemí, a aby navázala užší spolupráci se zemi na jižním břehu Středozemního moře;

57.  vítá nedávné zveřejnění jmen plavidel pod vlajkou EU, kterým bylo uděleno oprávnění k rybolovu mimo vody EU, a trvá na tom, aby Komise systematicky zveřejňovala tyto informace včetně údajů o jejich činnostech a úlovcích;

58.  konstatuje, že základní podmínkou pro konzultace se zúčastněnými stranami a pro jejich informovanou účast, zejména v případě těch, kteří se rybolovem živí, je transparentnost; domnívá se, že tyto konzultace a účast je třeba prosazovat v rámci dohod o partnerství v odvětví rybolovu, včetně jednání o dohodách a protokolech, jejich uplatňování, přidělování a užívání odvětvové podpory, činnosti prováděné v rámci regionálních organizací pro šíření rybolovu a provádění projektů rozvojové spolupráce;

59.  konstatuje, že základní nařízení obsahuje ustanovení, podle něhož jsou plavidla, která se vypíší z rejstříku EU a poté se do něj opět zaregistrují, povinna poskytnout před opětovnou registrací informace o své činnosti; má za to, že tento požadavek by měl být posílen, aby byla Komisi předložena celá plavební historie plavidla a byla zařazena do databáze rejstříku rybářského loďstva Unie, než bude plavidlo do tohoto rejstříku přijato;

60.  oceňuje činnost EU v rámci boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, který ohrožují populace ryb a nekalým způsobem konkuruje rybářům, kteří svou činnost provádějí v souladu se zákony; oceňuje přínos nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu k podpoře udržitelnému rybolovu ve světě; domnívá se, že díky své klíčové úloze předního světového trhu s rybímu produkty je Evropská unie schopna zajistit si podporu ostatních států, včetně zemí, s nimiž uzavřela dohodu o partnerství v odvětví rybolovu, a s mezinárodními subjekty za účelem formulace společného přístupu a vytvoření účinného globálního režimu proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

61.  vyslovuje se pro vytvoření jedinečného mezinárodního systému registrace všech plavidel plujících v mezinárodních vodách;

62.  žádá, aby bylo striktně uplatňováno nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, a to objektivně a transparentně, harmonizovaně a bez diskriminace, s cílem zajistit rovné podmínky pro plavidla a země, a vybízí Komisi a členské státy, aby tak činily; dále se domnívá, že má-li toto nařízení uspět, nesmí se řídit krátkodobými potřebami obchodní politiky EU ani je nesmí využívat evropský rybolov pro své vlastní zájmy jako nástroj nekalého zvyšování své konkurenceschopnosti;

63.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by do nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu mohla být vložena ustanovení o pracovních podmínkách;

64.  zdůrazňuje, že dohody o partnerství v odvětví rybolovu by měly rovněž zajišťovat plnou sledovatelnost produktů mořského rybolovu;

65.  je přesvědčen, že dvoustranné a mnohostranné dohody o obchodu vyjednané EU by měly podporovat environmentálně udržitelné a sociálně spravedlivé podmínky pro výrobu produktů rybolovu v daných třetích zemích, a to použitím vhodných kvantitativních a kvalitativních omezení přístupu na trh EU, aby nebránily pokroku při potírání nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu prostřednictvím tohoto nařízení; je rovněž přesvědčen, že splnění těchto požadavků by mělo být podmínkou pro prodej veškerých ryb nebo rybích produktů na evropském trhu a že ryby a rybí produkty nesplňující tyto požadavky nebo požadavky ochrany spotřebitele nesmí mít na evropský trh přístup;

66.  je přesvědčen, že spotřebitelé by měli mít jasné informace o hospodářských, sociálních a environmentálních podmínkách při sběru a zpracování ryb;

67.  navrhuje, aby ustanovení dvoustranných a mnohostranných dohod o obchodu obsahovala jasný odkaz na nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, včetně norem v něm obsažených; doporučuje Komisi, aby předložila návrh na přerušení obchodních vztahů s třetími zeměmi, které jsou identifikovány podle článku 31 tohoto nařízení;

68.  žádá Komisi, aby do nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu vložila systém po vzoru obchodního řídicího a expertního systému (TRACES) s cílem provádět ověřování a křížovou kontrolu údajů týkajících se osvědčení o úlovku a plavidel, případně aby stanovila minimální podíl pro ověřování dovozu zpracovaných produktů;

69.  považuje za důležité, aby byly vydány podrobné pokyny zemím, které dostaly žlutou nebo červenou kartu, a aby byla sledována jejich činnost;

70.  vyjadřuje uspokojení nad tím, že v rámci operace Atalanta byla rybářská plavidla označena za zranitelná, a požaduje, aby byla loďstva EU nadále podporována a chráněna;

71.  domnívá se, že jednání o novém systému mezinárodní správy oceánů v oblastech mimo vnitrostátní jurisdikci, která probíhají v rámci OSN, musí vést k vytvoření režimu, který umožní jednat zkoumat a jednak spravedlivě, udržitelně a obezřetně využívat zdroje mezinárodních oceánských vod, včetně další práce na identifikaci ekologicky či biologicky významných mořských oblastí s cílem vytvořit souvislou síť chráněných mořských oblastí;

72.  připomíná Komisi její povinnost jednat jako strážkyně Smluv a dbát na to, aby členské státy plnily svou povinnost náležité péče, pokud jde o vnější činnost jejich státních příslušníků a plavidel, a žádá EU, aby vzala v potaz nedávno vydané stanovisko Mezinárodního tribunálu pro mořské právo, které v kontextu bilaterálních dohod označilo EU za stát vlajky;

73.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V 80. letech, kdy společná rybářská politika začínala, existovalo poměrně málo zemí, které provozovaly rybolov ve vzdálených vodách daleko od vlastních pobřežních vod. Mezi ně patřily EU, Sovětský svaz, Japonsko, USA pro lov tuňáka a v menším měřítku několik dalších zemí. Nyní, po třech desetiletích, se situace zásadně změnila a ve všech oceánských oblastech a pro většinu druhů ryb nastala silná hospodářská soutěž.

Mezi stále důležitější aktéry patří Čína, Korea a Tchaj-wan, které prosazují agresivní strategii s cílem získat přístup k ubývajícím zdrojům. Jejich loďstva se v různé míře řídí obecně méně přísnými environmentálními, bezpečnostními a sociálními normami, dostávají vysoké dotace a často mají nižší úroveň zdanění. Mnohé z těchto zemí, které provozují rybolov ve vzdálených vodách, neplní své povinnosti vlajkového, přístavního a tržního státu, a dokonce nerespektují základní lidská práva, což jim přináší konkurenční hospodářské výhody oproti plavidlům EU.

Je zřejmé, že nejlepší strategií pro dosažení cíle EU, jímž je podporovat udržitelný rybolov, je využívat vlivu EU na mezinárodní scéně za účelem zlepšení řízení rybolovu a norem transparentnosti, aby se podpořilo úsilí o vytvoření nejlepších, a nikoli nejhorších norem.

EU v současnosti stále představuje největší světový trh pro produkty rybolovu, má jedno z největších loďstev plujících pod jejími vlajkami a zpravidla se řadí ke třem největším mocnostem z hlediska úlovku. Uvádění produktů rybolovu na trh v EU podléhá přísným opatřením týkajícím se sledovatelnosti, kontroly úlovků a boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu. To přispívá k vytvoření podmínek, díky nimž získá toto odvětví EU konkurenční výhodu, jelikož bude napřed z hlediska environmentální a sociální udržitelnosti rybolovu, přísného provádění mezinárodních nástrojů a regulace trhu.

V září tohoto roku uspořádal poradní sbor pro dálkový rybolov dvoudenní konferenci věnovanou provádění vnějšího rozměru společné rybářské politiky, na niž bylo pozváno široké spektrum zainteresovaných stran z EU i třetích zemí, zejména ze západní Afriky a Indického oceánu. Doporučení této konference[5] odrážejí jasné požadavky, týkající se mimo jiné:

•  zlepšení transparentnosti při rybolovných činnostech;

•  regionálního přístupu k řízení rybolovu, včetně podpory harmonizace podmínek přístupu zahraničních loďstev do výlučných ekonomických zón třetích zemí;

•  vytvoření udržitelného rámce pro společné podniky jako součást provádění dohod o partnerství v odvětví rybolovu;

•  značného politického úsilí států vlajky a pobřežních států v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu;

•  zlepšení dodávek ryb pro zajišťování potravin prostřednictvím podpory práce žen v odvětví rybolovu;

Tato zpráva široce čerpá z doporučení, která byla formulována na této konferenci.

Transparentnost

Co se týče podpory udržitelnějšího rybolovu, EU má před jinými zeměmi provádějící rybolov ve vzdálených vodách tu výhodu, že zveřejňuje znění svých dohod i hodnocení dohod o partnerství v odvětví rybolovu. Nová ustanovení reformované společné rybářské politiky vyžadují, aby se EU snažila získat údaje o rybolovných činnostech jiných subjektů ve třetích zemích, s nimiž máme dohodu, což povede k větší transparentnosti, pokud jde o celkovou intenzitu rybolovu a totožnost různých subjektů v odvětví rybolovu.

Jednou ze součástí vnějšího rozměru, který vyžaduje větší transparentnost, jsou však soukromé dohody mezi majiteli lodí EU a třetími zeměmi. Takovéto dohody by mohly zahrnovat plavidla vlastněná zainteresovanými subjekty EU, avšak plující pod vlajkami zemí, které nejsou členy EU, v rámci dohody uzavřené se třetí zemí nebo plavidla plující pod vlajkou EU v zemích, s nimiž EU nemá dvoustrannou dohodu (doložka o výlučnosti jim zabraňuje provádět činnost v zemích, s nimiž byly uzavřeny dohody o partnerství v odvětví rybolovu). Na základě průzkumu provedeného před několika lety bylo zjištěno[6], že jedno sdružení tehdy seskupovalo 118 společností, které provozovaly 321 rybářských plavidel plujících pod 24 různými vlajkami, včetně několika plavidel, s nimiž měla EU stávající či nedávné dvoustranné dohody. Úlovky byly zhruba 450 000 Mt ročně a směřovaly především na trh EU.

Nedávno byla zveřejněna databáze s možností vyhledávání informací poskytovaných Komisí o všech plavidlech s oprávněním k rybolovu mimo vody EU.[7] Více informací naleznete zde:

EU a členské státy musí usilovat o nalezení mechanismů, které by umožňovaly uplatnit podobné environmentální a sociální normy udržitelnosti pro činnost všech společností a plavidel pocházejících z EU a provozujících rybolov mimo vody EU v rámci různých ustanovení. EU a členské státy by měly rovněž posílit svou odpovědnost jako státy vlajky i jako tržní státy a zvýšit svou odpovědnost vůči občanům EU zapojeným do rybolovné činnosti mimo vody EU. Některé členské státy, jako např. Španělsko, nedávno vypracovaly právní předpisy v této oblasti a Švédsko s úspěchem soudně stíhalo dvě švédské společnosti za porušení výlučného ustanovení v rámci dohody s Marokem[8].

Podle nových ustanovení Lisabonské smlouvy[9] spadá ochrana soukromých investic EU ve třetích zemích do pravomocí Evropské unie, zatímco dříve byla v kompetenci členských států. Pokud má EU takovou zodpovědnost převzít, musí mít nejprve jasné ponětí o tom, co takové investice v oblasti rybolovu zahrnují. V současnosti však neexistuje žádný systematický seznam takových soukromých ujednání, jenž by zahrnoval plavidla plující pod vlajkou EU či plavidla, která plují pod jinými vlajkami, ale vlastní je a provozují zainteresované subjekty EU.

V této souvislosti je třeba zmínit nový protokol s Mauritánií – vláda této země bude mít povinnost zveřejňovat informace o podmínkách přístupu a finančních opatřeních pro všechna průmyslová loďstva jiná než loďstva této země a dále znění veřejných i soukromých dohod. Má Komisi rovněž poskytnout údaje o počtu plavidel s oprávněním k rybolovu, o jejich úlovcích a finančních a technických opatřeních pro zajištění přístupu do výlučné ekonomické zóny Mauritánie.

Je zřejmé, že je nutná celounijní databáze, která by zahrnovala soukromé dohody mezi majiteli lodí EU a třetími zeměmi a společné podniky mezi společnostmi EU a společnostmi třetích zemí. Tato transparentnost je nezbytným předpokladem pro jakoukoli diskusi o ochraně investic. Pokud není EU informována o soukromých dohodách, Komise nemůže investorovi pomoci s ověřením, zda je vůbec platné oprávnění k rybolovu, které získal.

Stručně řečeno, společnosti EU a členské státy musí mít povinnost stejné transparentnosti jako Mauritánie v posledním protokolu.

Provozování činnosti pod ochranou EU poskytuje společnostem EU investujícím do rybolovu ve třetích zemích značné výhody, zejména v rozvojových zemích, jejichž právní, soudní a finanční systémy nejsou dostačující. EU by měla zároveň nalézt způsob, jak by tyto investice mohly splňovat normy udržitelnosti a řádné správy, které budou obdobné jako normy stanovené revidovanou společnou rybářskou politikou. Investice provozovatelů EU do rybolovu ve třetích zemích by měly být transparentní, neměly by zhoršovat nadměrný rybolov ani zvyšovat hospodářskou soutěž s malými místními komunitami a pro místní hospodářství by měly být dlouhodobě sociálně a ekonomicky přínosné. Za účelem vypracování vhodného rámce tedy bude muset třetí země spolupracovat. O to by se mohlo nejprve usilovat prostřednictvím politického dialogu v rámci dohod o partnerství v odvětví rybolovu.

Soudržnost politik v zájmu rozvoje vyžaduje věnovat zvláštní pozornost uznání významu žen i mužů provozujících drobný rybolov v rozvojových zemích, a to vzhledem k jejich úloze při vytváření pracovních míst, zabezpečení potravin a jejich přínosu pro místní hospodářství. Právě tím se nyní EU zabývá – např. novými pravidly, která omezují přístup k přebytečným populacím, ale je nezbytné jít ještě dál, např. v rámci politiky rozvojové pomoci.

Politika rozvojové pomoci by měla zejména pomáhat třetím zemím provádět pokyny FAO pro zajištění udržitelného drobného rybolovu. Tyto pokyny mají výrazný genderový obsah, a to i ve zvláštním oddílu věnovaném významu úlohy žen v rybolovu. Například ženy v afrických zemích provozující drobný rybolov působí ve všech fázích hodnotového řetězce od předběžného financování a přípravy rybolovu až po odbyt na místních i regionálních trzích. Ženy se sdružují do družstev, zájmových skupin atd., jejichž prostřednictvím hájí své priority: lepší přístup k úvěrům, zlepšení pracovních podmínek, zlepšení politik podpory rodin v pobřežních komunitách. Prostřednictvím vztahů EU s rozvojovými zeměmi je třeba těmto prioritám věnovat větší pozornost.

Změna vlajky plavidla

Plavidla se registrují v rejstříku rybářského loďstva EU a zase se z něj vypisují z různých důvodů. Řada z těch, které tak učiní, se vypisují natrvalo. Některá se však po určité době znovu registrují. Zatímco se podle společné rybářské politiky přidělí jediné číslo každému rybářskému plavidlu (číslo v rejstříku loďstva Evropské unie – CFR), toto číslo platí pouze tehdy, je-li plavidlo v rejstříku EU. Pokud se plavidlo znovu do rejstříku zaregistruje, může se stát, že obdrží jiné číslo CFR. Vzhledem k tomu, že číslo CFR se nevztahuje na plavidla poté, co se z rejstříku EU vypíší, je obtížné vysledovat celou minulost plavidla.

Jedním z postupů, které používají majitelé plavidel EU, je, že se v rámci dohody o partnerství v odvětví rybolovu nebo regionální organizace pro řízení rybolovu plaví pod vlajkou EU, dokud nevyčerpají veškerá rybolovná práva EU, a poté změní vlajku, aby mohli využít jiných práv. Následně se mohou znovu zaregistrovat do rejstříku EU. Toto střídání vlajek může být používáno k obcházení požadavku „přebytku“ zakotvenému v nové společné rybářské politice v závislosti na celkové intenzitě rybolovu a stavu populací ve výlučné ekonomické zóně, v níž plavidlo provádělo rybolov. Tomuto postupu by se mělo zabránit, jelikož porušuje podstatu ustanovení o výlučnosti a může být považováno za nekalou soutěž vůči plavidlům, která plují pod vlajkou EU i nadále, a tím omezují svou činnost v souladu s dvoustrannými dohodami a vnitřními kvótami EU. Takové jednání není ani v zájmu posádky, jelikož pod jinými vlajkami mohou platit jiné pracovní normy. EU kromě toho ztrácí kontrolu nad činnostmi plavidla, které střídá vlajky. Je třeba si položit otázku, zda by tato plavidla, která používají taktiky obcházení omezení stanovených v dohodách dojednaných EU, měla následně požívat výhod plynoucích z dohod, které jsou financovány daňovými poplatníky.

Závěry

Nová společná rybářská politika EU představuje značný pokrok a pokud bude řádně prováděna, zlepší se normy rybolovu EU ve vzdálených vodách. Vzhledem k požadavku Smlouvy ohledně soudržnosti politik ve prospěch rozvoje to lze jen přivítat.

Vliv EU v rámci světového rybolovu, zvláště jako vlajkového a tržního státu, znamená, že má možnost přesvědčit ostatní zainteresované subjekty, pobřežní státy i státy ve vzdálených vodách, aby zlepšily vlastní rybářské politiky nejen na papíře, ale i v praxi.

Pozoruhodný úspěch nařízení o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu, které vedlo ke zlepšení právních předpisů týkajících se rybolovu i činnosti mnoha zemí na celém světě, jasně prokazuje, jak může fungovat úsilí o vytvoření lepších norem, pokud EU prokáže dostatečnou politickou vůli, zaujme vůdčí pozici a objektivní postoj a rozvojovým zemím poskytne odpovídající podporu, aby mohly splnit nové požadavky. Z tohoto důvodu vzbuzují obavy nedávné známky oslabení rozhodného postoje EU v rámci boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, zejména tím, že ze seznamu vyloučila Koreu.

11.11.2015

STANOVISKO Výboru pro rozvoj

pro Výbor pro rybolov

o společných pravidlech s ohledem na uplatňování vnějšího rozměru společné rybářské politiky, včetně dohod o rybolovu

(2015/2091(INI))

Navrhovatelka: Maria Heubuch

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro rybolov jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá skutečnost, že se kapitola o vnějším rozměru stala součástí nedávné reformy nařízení o společné rybářské politice, v jejímž rámci jsou vůbec poprvé formálně upraveny dohody o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a provozování rybolovu v rámci regionálních organizací pro řízení rybolovu;

2.  zdůrazňuje, že je třeba, aby EU dodržela svůj závazek podporovat environmentálně a sociálně udržitelný rybolov v rozvojových zemích prostřednictvím veškerých politik EU, jež mají dopad na rybolov v rozvojových zemích (rozvojová pomoc, obchod, rybolov);

3.  trvá na tom, aby transparentnost, zodpovědnost a zapojení zúčastněných stran byly považovány za hlavní prvky vztahů EU se třetími zeměmi v oblasti rybolovu;

4.  trvá na tom, že je v souladu s dobrovolnými pokyny pro udržitelný drobný rybolov Organizace OSN pro výživu a zemědělství důležité podporovat ochranu ekosystémů a udržovat populace ryb nad úrovní, která je schopna poskytovat maximální udržitelný výnos, jelikož dostatečné rybí populace jsou důležitou podmínkou rozvoje pobřežních společenství ve třetích zemích;

5.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat rozvoj místních komunit, jejichž živobytí závisí převážně na rybolovu a činnostech týkajících se odvětví rybolovu; podotýká, že je nutné podporovat opatření, jejichž cílem je podpora transferu technologií, předávání know-how, řízení kapacity, mnohostranná partnerství a jiné investice ve prospěch odvětví rybolovu;

6.  konstatuje, že vlastníci plavidel uzavírají soukromé dohody se třetími zeměmi, které nespadají do působnosti společné rybářské politiky; je znepokojen tím, že Komise není o těchto dohodách systematicky informována; obává se, že by toto mohlo za určitých okolností vést k nekalé hospodářské soutěži s místními rybářskými komunitami v rozvojových zemích a s vlastníky plavidel z EU, jež provozují rybolov v rámci dvoustranných dohod;

7.  zdůrazňuje, že na evropské investice do odvětví rybolovu ve třetích zemích v rámci společných podniků se musí vztahovat společná rybářská politika; zdůrazňuje, že prostřednictvím dohod o partnerství v odvětví rybolovu by EU měla podporovat dialog s partnerskými zeměmi s cílem vytvořit regulační rámec, který by zajistil, aby společné podniky v oblasti odlovu, zpracování a uvádění na trh, tvořené partnery z EU nebo z jiných zemí, fungovaly transparentním způsobem, nekonkurovaly místnímu odvětví drobného rybolovu a přispívaly rozvojovým cílům dané země.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	10.11.2015
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	21 1 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Doru-Claudian Frunzulică, Nathan Gill, Charles Goerens, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Linda McAvan, Norbert Neuser, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Rainer Wieland, Anna Záborská
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Marina Albiol Guzmán, Louis-Joseph Manscour, Joachim Zeller

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	17.2.2016
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	22 2 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Marco Affronte, Clara Eugenia Aguilera García, Alain Cadec, David Coburn, Richard Corbett, Diane Dodds, Raymond Finch, Ian Hudghton, Carlos Iturgaiz, Werner Kuhn, António Marinho e Pinto, Gabriel Mato, Norica Nicolai, Liadh Ní Riada, Ulrike Rodust, Remo Sernagiotto, Isabelle Thomas, Ruža Tomašić, Peter van Dalen, Jarosław Wałęsa
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	José Blanco López, Anja Hazekamp
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Peter Eriksson, Liliana Rodrigues

• [1]  Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22.
• [2]  Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
• [3]  Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 175.
• [4]  Poradní stanovisko Mezinárodního tribunálu pro mořské právo ze dne 2. dubna 2015 předložené na žádost Subregionálního výboru pro rybolov: https://www.itlos.org/fileadmin/itlos/documents/cases/case_no.21/advisory_opinion/C21_AdvOp_02.04.pdf
• [5]  Viz http://ldac.chil.me/download-doc/66268.
• [6]  Zpráva poslankyně Lövinové o vnější dimenzi A7-0290/2012.
• [7]  http://www.whofishesfar.org.
• [8]  http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d0f130deb97c0092a51b492ebcbc946ba0d8dad9.e34KaxiLc3eQc40LaxqMbN4Ob3qKe0?text=&docid=158429&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=399553.
• [9]  Viz SFEU, čl. 3 odst. 1 písm. e), článek 206 a článek 207.