Postup : 2015/2095(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0066/2016

Předložené texty :

A8-0066/2016

Rozpravy :

PV 12/04/2016 - 3
CRE 12/04/2016 - 3

Hlasování :

PV 12/04/2016 - 5.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0102

ZPRÁVA     
PDF 911kWORD 507k
23.3.2016
PE 575.215v02-00 A8-0066/2016

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodajové: Roberta Metsola, Kashetu Kyenge

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951 a na její dodatkový protokol, a zejména na právo na nenavracení,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989 a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 27. listopadu 2014 k 25. výročí přijetí této úmluvy,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o mořském právu z roku 1982, Mezinárodní úmluvu o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 a Mezinárodní úmluvu o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 v platném znění,

–  s ohledem na Úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (2010–2014)“ (COM(2010)0213) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. září 2013 o situaci nezletilých osob bez doprovodu v EU(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. dubna 2015 o tragédiích, k nimž došlo v poslední době ve Středozemním moři, a o migrační a azylové politice EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o migraci a uprchlících v Evropě(3),

–  s ohledem na rozpravy pořádané Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu dne 14. dubna 2015 za účasti komisaře Avramopoulose, dne 6. května o solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti, včetně povinnosti pátrání a záchrany, dne 26. května o strategii spolupráce s třetími zeměmi, dne 4. června o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro uchazeče o azyl a uprchlíky a o uplatňování společného evropského azylového systému, dne 25. června o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů, rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci, správě hranic a vízové politice, dne 2. července o vynakládání prostředků na vnitřní záležitosti v kontextu migrace a rozvoje, dne 6. července o prvním balíčku návrhů Komise, které vycházejí z programu pro migraci, o solidaritě, spravedlivém rozdělení odpovědnosti, včetně závazků týkajících se pátracích a záchranných akcí, a o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro uchazeče o azyl a uprchlíky, dne 16. července za přítomnosti odborníků na fondy EU určené na politiku v oblasti migrace o politikách, postupech a aktuálních údajích, které se týkají nezletilých osob bez doprovodu v členských státech EU a v Norsku, o spolupráci EU s třetími zeměmi v oblasti migrace a o hledání nových cest právní úpravy ekonomické migrace, dne 22. září o druhém balíčku návrhů Komise, které vycházejí z programu pro migraci, dne 23. září s vnitrostátními parlamenty o hotspotech a o řešení migrace na vnitrostátní a místní úrovni, dne 19. října o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů, dne 10. listopadu o sdělení Komise nazvaném „Řešení uprchlické krize: Aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0510), dne 19. listopadu o vnitřním a vnějším financování EU v souvislosti s její migrační a azylovou politikou, dne 10. prosince o spolupráci EU s třetími zeměmi v oblasti migrace a dne 21. prosince o správě hranic a vízové politice, o účinném uplatňování společného evropského azylového systému a o rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci,

–  s ohledem na rozpravy uspořádané na společných schůzích Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro rozvoj dne 1. dubna 2015 o provázanosti otázek rozvoje a migrace a na společné schůzi Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zahraniční věci a podvýboru pro lidská práva dne 15. září o dodržování lidských práv v souvislosti s migračními toky ve Středomoří;

–  s ohledem na zprávy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o cestě jeho delegace na Lampedusu, která se týkala pátracích a záchranných akcí, v září 2015 a o cestě jeho delegace do Tuniska, která se týkala spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace, azylu a kontroly hranic, v říjnu 2015 a s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o cestě jejich společné delegace na Sicílii, která se týkala možností, jak řešit migrační tlaky v tomto regionu, a to i z pohledu rozpočtu, v červenci 2015;

–  s ohledem na desetibodový akční plán pro migraci, který předložila Komise na společném zasedání Rady pro zahraniční věci a Rady pro vnitřní věci konaném dne 20. dubna 2015 v Lucemburku,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/778 o vojenské operaci Evropské unie v jižní části středního Středomoří,

–  s ohledem na rozhodnutí zahájit druhou fázi operace EUNAVFOR Med, přejmenované na Operaci Sophia, které přijali velvyslanci EU na zasedání Politického a bezpečnostního výboru,(4) a s ohledem na operace pod vedením NATO v Egejském moři,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2240 (2015) ze dne 9. října 2015,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán EU proti převaděčství migrantů (2015–2020)“(COM(2015)0285),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o provádění nařízení o systému Eurodac, pokud jde o povinnost snímat otisky prstů (SWD(2015)0150),

–  s ohledem na doporučení Komise k Evropskému programu znovuusídlování (C(2015)3560) a na závěry zástupců vlád členských států zasedajících v Radě k přesídlení 20 000 osob, které potřebují mezinárodní ochranu, prostřednictvím mnohostranných a vnitrostátních programů, jež byly předloženy dne 20. července 2015 na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci,

–  s ohledem na vysvětlující informace Komise týkající se hotspotů a na zprávy o aktuální situaci v Řecku a Itálii ze dne 10. února 2016 a na zprávu o pokroku Řecka ze dne 4. března 2016,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí, kterým se zřizuje krizový relokační mechanismus a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (COM(2015)0450),

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady předložený Komisí, kterým se vytváří společný seznam EU bezpečných zemí původu pro účely směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a mění směrnice 2013/32/EU (COM(2015)0452),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Akční plán EU v oblasti navracení“ (COM(2015)0453),

–  s ohledem na doporučení Komise, kterým se zavádí společná „příručka k navracení osob“, jež by měla být používána příslušnými orgány členských států při provádění činností souvisejících s navracením osob (C(2015)6250), a jeho přílohu,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „O pravidlech pro zadávání veřejných zakázek v souvislosti s nynější azylovou krizí“ (COM(2015)0454),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení uprchlické krize v Evropě: Úloha vnější činnosti EU (JOIN(2015)40),

–  s ohledem na rozhodnutí Komise o zřízení Nouzového svěřenského fondu EU pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace a vysídlených osob v Africe (C(2015)7293),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení uprchlické krize: okamžitá operativní, rozpočtová a právní opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0490) a jeho přílohy,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Řešení uprchlické krize: Aktuální stav provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci“ (COM(2015)0510) a jeho přílohy,

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Evropská pohraniční a pobřežní stráž a účinná správa evropských vnějších hranic“ (COM(2015)0673), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (ES) č. 2007/2004, nařízení (ES) č. 863/2007 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES (COM(2015)0671), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropském cestovním dokladu pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (COM(2015)0668), na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení č. 562/2006 (ES), pokud jde o posílení kontrol na vnějších hranicích na základě příslušných databází (COM(2015)0670), na návrh rozhodnutí Rady předložený Komisí, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Švédska v souladu s článkem 9 rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a článkem 9 rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (COM(2015)0677), a na doporučení Komise o dobrovolném programu přijímání osob z humanitárních důvodů s Tureckem (C(2015)9490),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o aktuálním stavu provádění prioritních opatření v rámci Evropského programu pro migraci (COM(2016)0085),

–  s ohledem na doporučení Komise určené Řecké republice o naléhavých opatřeních, která má Řecko přijmout s ohledem na obnovení přemisťování podle nařízení (EU) č. 604/2013 (C(2016)871),

–  s ohledem na návrh prováděcího rozhodnutí Rady o dočasném pozastavení relokace v rozsahu 30 % žadatelů přidělených Rakousku podle rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka (COM(2016)0080),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě s názvem „Plán návratu k Schengenu“ (COM(2016)0120),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Druhá zpráva o pokroku Turecka při plnění požadavků stanovených v plánu pro uvolnění vízového režimu“ (COM(2016)0140),

–  s ohledem na návrh nařízení Rady o poskytování mimořádné podpory v rámci Unie (COM(2016)0069), průvodní pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0097) a připravovaný opravný rozpočet na rok 2016, v němž bude vytvořena rozpočtová položka pro tento nástroj,

–  s ohledem na závěry Evropské rady, které byly přijaty na mimořádném zasedání konaném dne 23. dubna 2015, na zasedání konaném ve dnech 25. a 26. června 2015, na neformální schůzce hlav států a předsedů vlád členských států EU věnované migraci dne 23. září 2015, na zasedání konaném dne 15. října 2015, na zasedání konaném ve dnech 17. a 18. prosince 2015 a na zasedání konaném ve dnech 18. a 19. února 2016,

–  s ohledem na závěry přijaté na zasedání Rady dne 20. července 2015 o bezpečných zemích původu, dne 20. července 2015 o migraci, dne 8. října 2015 o budoucnosti návratové politiky, dne 12. října 2015 o migraci, dne 9. listopadu 2015 o opatřeních pro řešení uprchlické a migrační krize, dne 4. prosince 2015 o problematice osob bez státní příslušnosti a dne 10. března 2016 o převaděčství migrantů,

–  s ohledem na závěry předsednictví přijaté dne 14. září 2015,

–  s ohledem na závěry zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 20. července 2015 o přesídlení 20 000 osob, které nezbytně potřebují mezinárodní ochranu, prostřednictvím mnohostranných a vnitrostátních programů,

–  s ohledem na společný akční plán EU a Turecka ze dne 15. října 2015 a zprávy o jeho provádění ze dne 10. února a 4. března 2016,

–  s ohledem na prohlášení hlav států a předsedů vlád členských států EU ze dne 7. března 2016,

–  s ohledem na prohlášení konference na vysoké úrovni o trase přes východní Středomoří a západní Balkán přijaté dne 8. října 2015 a na prohlášení vrcholných představitelů o uprchlických tocích přes západní Balkán přijaté na zasedání dne 25. října 2015 a na zprávu o pokroku ze dne 10. února 2016,

–  s ohledem na akční plán a politické prohlášení, které byly přijaty na summitu Evropské unie a Afriky věnovaném migraci, jenž se konal ve Vallettě ve dnech 11. a 12. listopadu 2015,

–  s ohledem na činnost a zprávy Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), a zejména na jeho výroční zprávu o situaci v oblasti azylu v Evropské unii (2014) a na měsíční trendy v oblasti azylu,

–  s ohledem na činnost a zprávy agentury Frontex, a zejména na její výroční analýzu rizik na rok 2015 a na čtvrtletní zprávy její sítě pro analýzu rizik,

–  s ohledem na činnost a zprávy Europolu, zejména společného operativního týmu MARE, a na založení Evropského střediska pro boj proti převaděčství (EMSC),

–  s ohledem na činnost a zprávy Eurojustu, a zejména na jeho zprávy o obchodování s lidmi,

–  s ohledem na činnost, výroční zprávy a studie Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), a zejména na její studie o závažném vykořisťování pracovní síly a o kriminalizaci nelegálních migrantů a osob, které jsou s nimi ve styku,

–  s ohledem na studie tematické sekce C o uplatňování článku 80 SFEU, o novém pojetí, alternativních cestách a možnostech přístupu k azylovému řízení pro osoby usilující o mezinárodní ochranu, o možnostech nové právní úpravy migrace pracovních sil do EU, o zlepšení společného evropského azylového systému a alternativách k dublinskému režimu, o spolupráci EU se třetími zeměmi v oblasti migrace a o přijímání uprchlic a žadatelek o azyl v EU a s ohledem na studii tematické sekce D „Prostředky EU na migrační politiku: analýza efektivity a osvědčené postupy do budoucna“ a na studii tematické sekce EXPO „Migranti ve Středomoří: ochrana lidských práv“,

–  s ohledem na studie Evropské migrační sítě (EMS), a zejména na její studii o politikách, postupech a údajích týkajících se nezletilých osob bez doprovodu,

–  s ohledem na činnost a zprávy vysokého komisaře OSN pro uprchlíky,

–  s ohledem na činnost a zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů,

–  s ohledem na činnost, zprávy a rezoluce Rady Evropy,

–  s ohledem na činnost a zprávy Mezinárodní organizace pro migraci,

–  s ohledem na činnost a zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu,

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů k Evropskému programu pro migraci přijaté na jeho 115. plenárním zasedání ve dnech 3. a 4. prosince 2015,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k Evropskému programu pro migraci a k akčnímu plánu EU proti převaděčství migrantů,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2014 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci(5),

–  s ohledem na pracovní dokument k článku 80 nazvaný „Solidarita a spravedlivé rozdělení odpovědnosti, včetně závazků týkajících se pátracích a záchranných akcí“,

–  s ohledem na pracovní dokument o boji proti nezákonnému převaděčství, obchodování s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů,

–  s ohledem na pracovní dokument o správě hranic a vízové politice, včetně úlohy agentury Frontex a dalších příslušných agentur,

–  s ohledem na pracovní dokument o vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro žadatele o azyl a uprchlíky, včetně politiky Unie pro přesídlování a souvisejících politik integrace,

–  s ohledem na pracovní dokument o rozvíjení možností pro přiměřenou legální ekonomickou migraci,

–  s ohledem na pracovní dokument o vnitřním a vnějším financování EU v souvislosti s její migrační a azylovou politikou,

–  s ohledem na pracovní dokument o účinném provádění společného evropského azylového systému (CEAS), včetně úlohy úřadu EASO,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A8-0066/2016),

A.  vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 17. prosince 2014 Evropský parlament pověřil Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby posoudil celou škálu příslušných politik, vypracoval soubor doporučení a podal o tom plenárnímu zasedání zprávu v podobě strategické zprávy z vlastního podnětu;

B.  vzhledem k tomu, že podle údajů agentury Frontex(6) bylo v roce 2015 odhaleno 1,83 milionu osob při pokusu o nelegální překročení vnější hranice EU, což je bezprecedentní nárůst oproti 282 500 migrantům, kteří vstoupili do Unie za celý rok 2014; a vzhledem k tomu, že podle údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a Dětského fondu OSN (UNICEF) bylo mezi migranty přicházející přes moře přibližně 20 % dětí(7);

C.  vzhledem k tomu, že podle údajů úřadu EASO(8) bylo v roce 2015 podáno v EU+(9) přes 1,4 milionu žádostí o mezinárodní ochranu, přičemž počty podaných žádostí od dubna průběžně narůstaly a zároveň klesal podíl opakovaných žádostí; a vzhledem k tomu, že 6 % žadatelů uvedlo, že je nezletilou osobou bez doprovodu; vzhledem k tomu, že v únoru 2016 bylo mezi osobami, které přišly do Řecka přes moře, 22 % žen a 40 % dětí(10);

D.  vzhledem k tomu, že pro účely Úmluvy OSN o právech dítěte se dítětem rozumí každý člověk mladší osmnácti let;

E.  vzhledem k tomu, že Mezinárodní organizace pro migrace uvádí, že ve Středozemním moři v roce 2015 zahynulo či je pohřešováno více než 3 771 osob(11); a vzhledem k tomu, že ke dni 8. března 2016 bylo ve Středomoří hlášeno 444 utonulých; vzhledem k tomu, že za prvních devět týdnů roku 2016 zahynulo 77 dětí, což je v průměru více než jedno za den; vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů agentury Europol po příchodu do Evropy zmizelo nejméně 10 000 dětí bez doprovodu;

F.  vzhledem k tomu, že 3. říjen by měl být vyhlášen Dnem památky všech mužů, žen a dětí, kteří zahynuli při pokusu uniknout před pronásledováním, konfliktem a válkou ve svých zemích, a mužů a žen, kteří každý den nasazují své životy, aby je zachránili;

G.  vzhledem k tomu, že některé části světa sužuje válka a násilí ve spojení s extrémní chudobou, ničením životního prostředí a nedostatkem příležitostí pro mladé lidi, což s sebou může nést další stupňování násilí a zhoršování bezpečnosti a vést k dalším přesunům obyvatelstva;

Článek 80 – solidarita a spravedlivé rozdělení odpovědnosti včetně povinnosti pátrání a záchrany

H.  vzhledem k tomu, že podle článku 80 SFEU je zásada solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti základem celého unijního řádu a vytváří právní základ pro uplatnění těchto zásad v rámci unijních politik v oblasti azylu, migrace a kontroly hranic;

I.  vzhledem k tomu, že solidarita může být vnitřní i vnější; a vzhledem k tomu, že přemisťování, vzájemné uznávání rozhodnutí o udělení azylu, opatření na podporu operativní spolupráce, proaktivní výklad stávajícího dublinského nařízení a směrnice o dočasné ochraně jsou nástroji vnitřní solidarity, zatímco přesídlování, humanitární přijímání a pátrací a záchranné operace na moři podporují solidaritu vnější, přičemž mechanismy civilní ochrany mohou cílit na obojí;

J.  vzhledem k tomu, že ke dni 3. března 2016 bylo z celkového počtu 39 600 žadatelů o azyl, kteří čekají v italských zařízeních na přemístění do jiných členských států, fakticky přemístěno pouhých 338 osob a v Řecku proběhlo pouhých 322 relokací z celkového plánovaného počtu 66 400;

Boj proti nezákonnému převaděčství, obchodu s lidmi a pracovnímu vykořisťování nelegálních migrantů

K.  vzhledem k tomu, že převaděčství migrantů, obchodování s nimi a jejich pracovní vykořisťování představuje z právního pohledu odlišné jevy, jejichž potírání podléhá různým právním rámcům na unijní i mezinárodní úrovni a které vyžadují, aby pro ně bylo nalezeno odpovídající individuální řešení, byť se v praxi tyto jevy často překrývají; a vzhledem k tomu, že sítě nezákonného převaděčství a obchodování mohou velmi rychle měnit způsob svého fungování, což vyžaduje, aby se reakce na ně velmi rychle přizpůsobila podle co nejaktuálnějších a nejpřesnějších údajů; vzhledem k tomu, že snaha o potírání nezákonného převaděčství migrantů by neměla mít negativní dopady na ty, kdo nelegálním migrantům poskytují humanitární pomoc;

L.  vzhledem k tomu, že boj proti nezákonnému převaděčství, obchodu s lidmi a pracovnímu vykořisťování migrantů vyžaduje, aby bylo nalezeno řešení v krátkodobém, střednědobém, ale i dlouhodobém horizontu, včetně opatření usilujících o rozbití sítí trestné činnosti a trestní stíhání pachatelů, sběru a analýzy údajů, opatření na ochranu obětí a navracení neoprávněně pobývajících migrantů, a dále i spolupráci se třetími zeměmi a dlouhodobější strategie, jež se zaměří na poptávku po osobách, které jsou předmětem převaděčství či obchodu s lidmi, a na základní příčiny migrace, které lidi nutí, aby se vydali do rukou zločinných převaděčů;

Správa hranic a vízová politika včetně úlohy agentury pro ochranu hranic a dalších příslušných agentur

M.  vzhledem k tomu, že řada návrhů Komise, které se týkají ochrany hranic a vízové politiky, zejména návrh nařízení o kodexu Unie o vízech (přepracované znění (2014/0094 COD), návrh nařízení o zavedení cestovních víz (2014/0095 COD), návrh nařízení, kterým se mění nařízení o stanovení jednotného vzoru víz, pokud jde o bezpečnost (2015/0134 COD), je v současnosti projednávána v rámci řádného legislativního postupu; a vzhledem k tomu, že Komise v poslední době předložila v této oblasti nové návrhy, které budou projednávány řádným legislativním postupem;

N.  vzhledem k tomu, že zrušení kontrol na vnitřních hranicích musí být prováděno současně s účinnou správou vnějších hranic, přičemž je zapotřebí zajistit vysoké společné standardy, účinnou výměnu informací mezi členskými státy a v plném rozsahu dodržovat základní práva všech osob;

O.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament vyzval agenturu Unie pro ochranu hranic, aby posílila své kapacity pro řešení případů porušování základních práv, a to i v rámci svých pracovních ujednání uzavřených s příslušnými orgány třetích zemí, a vzhledem k tomu, že návrh Komise na vytvoření nové agentury Unie pro ochranu hranic obsahuje mechanismus pro podávání stížností;

P.  vzhledem k tomu, že stávající vízový kodex umožňuje, aby se členské státy odchýlily u žádosti o „humanitární“ vízum od obvyklých kritérií přípustnosti (články 19 a 25);

Vytvoření bezpečných a legálních cest do EU pro žadatele o azyl a uprchlíky, včetně politiky Unie pro přesídlování a souvisejících politik integrace

Q.  vzhledem k tomu, že 86 % světové populace uprchlíků se nachází v zemích s nerozvinutým průmyslem; a vzhledem k tomu, že zločinecké sítě a převaděči využívají zoufalství lidí, kteří se chtějí dostat do Unie, neboť prchají před pronásledováním či válkou;

R.  vzhledem k tomu, že není k dispozici mnoho bezpečných a legálních cest, kterými by se mohli uprchlíci dostat do Unie, a proto na sebe řada z nich nadále bere značné riziko a vydává se na nebezpečnou pouť; a vzhledem k tomu, že by vytvoření bezpečných a legálních cest do Unie pro žadatele o azyl a uprchlíky, které by vycházelo ze stávajících právních předpisů a postupů, umožnilo Unii a členským státům získat lepší přehled o potřebách ochrany a toku do Unie a zabránilo by nedovolené činnosti převaděčů;

Strategie spolupráce s třetími zeměmi, zejména na regionálních programech ochrany, přesídlování, návratu a řešení základních příčin migrace

S.  vzhledem k tomu, že spolupráce EU se třetími zeměmi je budována prostřednictvím politických nástrojů, jako jsou např. regionální a dvoustranné dialogy, společné programy pro migraci a mobilitu nebo partnerství pro mobilitu, prostřednictvím právních nástrojů, jako jsou například doložky o migraci v „komplexních dohodách“, dohody o zpětném přebírání, dohody o zjednodušení vízového režimu nebo dohody o zrušení vízové povinnosti, a prostřednictvím nástrojů operativní spolupráce, jako jsou například regionální programy ochrany, regionální programy rozvoje a ochrany, pracovní ujednání agentury Frontex a spolupráce úřadu EASO se třetími zeměmi;

T.  vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy i nadále vyvíjejí v oblasti migrace intenzivní vnější činnost na dvoustranné úrovni;

U.  vzhledem k tomu, že Unie posílila svou vnější spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu s cílem reagovat odpovídajícím způsobem na stávající uprchlickou krizi a zahájila nové iniciativy spolupráce, jako je například společný akční plán EU a Turecka, závazky přijaté ohledně cest přes západní Balkán a akční plán přijatý na summitu ve Vallettě;

Vytvoření přiměřených legálních cest pro ekonomickou migraci

V.  vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2020 poklesne počet obyvatel Unie v produktivním věku o 7,5 milionu; vzhledem k tomu, že prognózy vývoje potřeb trhu práce v Unii upozorňují na již nyní patrný i budoucí nedostatek pracovních sil v určitých odvětvích; a vzhledem k tomu, že státní příslušníci třetích zemí se potýkají s řadou obtíží při uznávání odbornosti, kterou nabyli v zahraničí, a proto mají často příliš vysokou kvalifikaci pro práci, kterou vykonávají;

W.  vzhledem k tomu, že stávající přístup Unie k pracovní migraci je roztříštěný, když celá řada směrnic upravuje zvláštní kategorie pracovníků a příslušníků třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu pracovní činnosti, splňují-li určité podmínky; a vzhledem k tomu, že tento přístup lze využít pouze k naplnění krátkodobých zvláštních potřeb;

Analýza vynakládání prostředků na vnitřní záležitosti v kontextu migrace a rozvoje, včetně fondů pro mimořádné události

X.  vzhledem k tomu, že pro financování opatření členských států a třetích zemí v oblasti migrace, azylu a správy hranic je k dispozici několik finančních nástrojů Unie; vzhledem k tomu, že prostředky pro členské státy jsou přidělovány zejména prostřednictvím Azylového, migračního a integračního fondu a Fondu pro vnitřní bezpečnost, avšak pro financování činnosti souvisejících s migrací lze využít i řadu dalších programů a fondů; a vzhledem k tomu, že prostředky určené třetím zemím jsou spravovány řadou generálních ředitelství Komise a Evropskou službou pro vnější činnost, přestože jsou přidělovány zejména prostřednictvím nástroje pro rozvojovou spolupráci;

Y.  vzhledem k tomu, že kvůli stávající roztříštěnosti rozpočtových položek a odpovědnosti nelze jednoduše získat komplexní přehled o způsobu využití prostředků ani přesně vyčíslit objem prostředků, které Unie vynakládá na oblast migrace;

Účinné provádění společného evropského azylového systému včetně role Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu

Z.  vzhledem k tomu, že společný evropský azylový systém (CEAS) zahrnuje soubor společných pravidel pro společnou azylovou politiku, jednotný azylový status a společné azylové postupy, které jsou platné v celé Unii; vzhledem k tomu, že přesto řada varování, včetně rozhodnutí o porušení právních předpisů, která přijala Komise, ukazuje na to, že CEAS v řadě členských států není dosud uplatňován v plném rozsahu; vzhledem k tomu, že jeho uplatňování je nezbytné, aby byly sjednoceny vnitrostátní právní předpisy a aby byla podpořena solidarita mezi členskými státy, a vzhledem k tomu, že členské státy mohou využívat podpůrnou pomoc úřadu EASO, aby splnily normy vyžadované v rámci CEAS; vzhledem k tomu, že harmonizace podmínek pro přijímání a azylových postupů může zamezit tlaku na země, které nabízejí lepší podmínky, a je nezbytným předpokladem pro sdílení odpovědnosti;

AA.  vzhledem k tomu, že stávající mechanismy dublinského systému neuspěly, pokud jde o zajištění objektivity, zavedení spravedlivých kritérií pro rozdělení odpovědnosti za žádosti o mezinárodní ochranu a zajištění rychlého přístupu k ochraně; vzhledem k tomu, že tento systém není v praxi používán a dvě rozhodnutí Rady o dočasných výjimkách zavedly výslovné odchylky od tohoto systému; a vzhledem k tomu, že Komise oznámila, že do března 2016 předloží svůj návrh na důkladnou revizi nařízení Dublin III;

Solidarita

1.  upozorňuje na skutečnost, že činnost Unie v oblasti migrace se musí zakládat na principu solidarity; konstatuje, že do zásady solidarity, jak ji stanoví článek 80 SFEU, spadají politiky v oblasti azylu, přistěhovalectví a kontroly hranic; domnívá se, že článek 80 poskytuje „ve spojení“ s články 77–79 SFEU právní základ umožňující uvést zásadu solidarity v těchto oblastech do praxe;

Pátrání a záchrana

2.  vychází ze zásady, že hlavní prioritou musí být záchrana životů a že je klíčové dostatečné financování pátracích a záchranných akcí na úrovni Unie i členských států; konstatuje, že vzrostl počet nedovolených příjezdů po moři a že došlo k alarmujícímu nárůstu počtu úmrtí na moři a je třeba, aby Evropa na tuto situaci náležitě zareagovala;

3.  připomíná, že záchrana životů je činem solidárním s těmi, jimž hrozí nebezpečí, ale že je také právní povinností na základě mezinárodního práva, neboť článek 98 Úmluvy OSN o mořském právu, který byl ratifikován všemi členskými státy a samotnou Unií, vyžaduje, aby byla poskytnuta pomoc jakékoli osobě na moři, která se ocitne v tísni;

4.  domnívá se, že pro předcházení nárůstu počtu úmrtí mezi migranty, kteří se snaží přeplout Středozemní moře, má zásadní význam trvalá, rázná a účinná reakce Unie ve věci pátracích a záchranných akcí na moři;

5.  v této souvislosti navrhuje, aby byly posíleny pátrací a záchranné kapacity a aby členské státy vynakládaly více zdrojů – v podobě finanční i technické pomoci – v rámci celounijní humanitární operace zaměřené na pátrání po migrantech, kteří jsou v nebezpečí, jejich záchranu, poskytnutí nezbytné pomoci a jejich přesun na nejbližší bezpečné místo;

6.  upozorňuje na skutečnost, že jednotlivým kapitánům a nevládním organizacím, kteří na moři skutečně pomáhají osobám v nouzi, by neměl hrozit trest za poskytování takovéto pomoci; je přesvědčen, že obchodní lodní doprava by neměla nahrazovat členské státy a Unii při plnění jejich povinností, pokud se jedná o pátrání a záchranu;

Boj proti obchodování s lidmi a nezákonnému převaděčství

7.  vyzývá k jednoznačnému rozlišování mezi osobami, které jsou nezákonně převedeny do Unie, a osobami, které jsou přivedeny do Unie v rámci obchodu s lidmi, neboť politická reakce na situaci musí být nejen patřičně ucelená, ale také řádně zacílená; konstatuje, že v obecné rovině nezákonné převaděčství zahrnuje usnadnění nedovoleného vstupu určité osoby do členského státu a obchodování s lidmi naproti tomu obnáší nábor, přepravu nebo přijetí osoby za využití násilných, zavádějících nebo nekalých prostředků za účelem jejího vykořisťování;

8.  domnívá se, že ucelený přístup k migraci musí nezbytně zahrnovat opatření zaměřená na boj proti aktivitám zločineckých sítí zapojených do obchodování s lidmi a nezákonného převaděčství;

9.  vítá pozitivní úlohu, kterou doposud hrála vojenská plavidla při záchraně životů na moři a rozrušování zločineckých sítí; podporuje cíle operací vojenského námořnictva, jako je např. operace SOPHIA, a zdůrazňuje, že je třeba chránit lidské životy a že by všechny aspekty dané operace měly zaručovat, že budou ochráněny životy migrantů;

10.  zdůrazňuje, že vojenské operace by neměly být hlavní složkou jakéhokoli uceleného přístupu k migraci, a opakuje, že operace SOPHIA nesmí být na úkor prostředků, které již byly ve Středomoří nasazeny na záchranu životů na moři;

Úloha agentur Unie v boji proti nezákonnému převaděčství

11.  upozorňuje na skutečnost, že jelikož zločinci mohou změnit svůj způsob fungování velmi rychle a také tak činí, politické reakce se musí přizpůsobovat nejnovějším a nejpřesnějším údajům; bere na vědomí a považuje za krok správným směrem, že Komise přijala dne 27. května 2015 akční plán Unie proti převaděčství migrantů („akční plán proti převaděčství migrantů“), který předpokládá vytvoření kontaktní skupiny agentur Unie pro otázky převaděčství migrantů za účelem posílení jejich operativní spolupráce a výměny informací;

12.  zdůrazňuje, že by měly být plně využity stávající nástroje, jako jsou např. analýzy rizik vypracované agenturami; poznamenává, že agentury Unie by měly navzájem plně spolupracovat, ale musí také posílit spolupráci s členskými státy; konstatuje, že lepší koordinace úsilí by měla umožnit sběr údajů na vnitrostátní úrovni a jejich následné předávání agenturám;

Relokace

13.  připomíná, že proces relokace, tj. přesun žadatele o mezinárodní ochranu nebo osoby, které již byla přiznána, z jednoho členského státu do druhého, je praktickým příkladem solidarity v rámci Unie; připomíná dále, že Parlament od roku 2009 vyzývá k zavedení závazného mechanismu pro rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy;

14.  konstatuje, že v minulém roce Rada přijala dvě rozhodnutí o dočasných relokačních opatřeních („relokační rozhodnutí“)(12) a že tato rozhodnutí zahrnují přesun žadatelů o mezinárodní ochranu z Řecka a Itálie do jiných členských států; poznamenává, že ačkoli relokační rozhodnutí neukončují platnost stávajících dublinských pravidel vymezujících odpovědnost jednotlivých států, představují „dočasnou odchylku“ od dublinských pravidel;

15.  je přesvědčen, že zavedení naléhavých relokačních opatření je krokem správným směrem, a vyzývá členské státy, aby co nejdříve splnily své povinnosti týkající se těchto opatření;

16.  připomíná, že pro účely relokačních rozhodnutí se relokace bude týkat pouze těch žadatelů, kteří jsou státními příslušníky zemí, u nichž představuje v předcházejících třech měsících na základě údajů Eurostatu poměr kladně vyřízených rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany v Unii 75 % nebo více; konstatuje, že relokační rozhodnutí budou mít dopady na poměrně malý počet osob a nebudou se týkat velkého počtu žadatelů pocházejících z jiných třetích zemí, kteří nemohou být relokováni na základě těchto rozhodnutí;

17.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že na základě stávajících relokačních rozhodnutí budou muset členské státy prvního vstupu stále řešit komplikovanější žádosti o mezinárodní ochranu (a odvolání), budou muset zorganizovat delší období přijímání a budou muset koordinovat návraty těch osob, kterým nárok na mezinárodní ochranu nakonec nevznikne; znovu opakuje, že jakýkoli nový systém řízení společného evropského azylového systému se musí opírat o solidaritu a spravedlivé sdílení odpovědnosti;

18.  domnívá se, že kromě kritérií obsažených v relokačních rozhodnutích, tj. HDP členského státu, jeho populace, míra nezaměstnanosti a počet již přijatých žadatelů o azyl, by měla být vzata v potaz další dvě kritéria, a to velikost území státu a hustota obyvatel v tomto státě;

19.  je přesvědčen, že by měly být při provádění relokace v maximální možné míře zohledněny preference žadatele; uvědomuje si, že se jedná o jeden ze způsobů, jak odradit od sekundárních přesunů a přispět k tomu, aby samotní žadatelé relokační rozhodnutí akceptovali, avšak že by to nemělo relokační proces zastavit;

Přesídlování

20.  domnívá se, že přesídlení je jednou z upřednostňovaných možností poskytnutí bezpečného a legálního přístupu do Unie pro uprchlíky a osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, v případech, kdy se uprchlíci nemohou ani vrátit do své země původu, ani obdržet účinnou ochranu nebo být integrováni v hostitelské zemi;

21.  poznamenává dále, že přesídlování pod záštitou Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je zavedeným humanitárním programem a užitečným nástrojem pro řízení organizovaných příchodů osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na území členských států;

22.  upozorňuje na skutečnost, že vzhledem k bezprecedentním tokům migrantů, kteří přišli a nadále přicházejí na vnější hranice Unie, a k rychlému nárůstu počtu osob, jež žádají o mezinárodní ochranu, potřebuje Unie závazný a povinný legislativní přístup k přesídlování, jak uvádí Komise ve svém programu pro migraci; domnívá se, že má-li být program účinný, musí zajistit přesídlení takového počtu uprchlíků, který bude smysluplný vzhledem k celkovému počtu uprchlíků usilujících o mezinárodní ochranu v Unii a vzhledem k celosvětovým potřebám přesídlení, které každoročně zveřejňuje UNHCR;

23.  zdůrazňuje, že je třeba zavést stálý program přesídlování na úrovni Unie s povinnou účastí členských států, který by umožňoval přesídlení významného počtu uprchlíků s ohledem na celkový počet uprchlíků žádajících o mezinárodní ochranu v Unii;

Přijímání osob z humanitárních důvodů

24.  upozorňuje na skutečnost, že přijímání osob z humanitárních důvodů může být používáno jako doplněk k přesídlení za účelem poskytnutí naléhavé (a často přechodné) ochrany osobám, které jsou nejvíce ohroženy, např. nezletilým bez doprovodu, uprchlíkům se zdravotním postižením nebo osobám, které naléhavě potřebují evakuaci ze zdravotních důvodů;

25.  zdůrazňuje, že dokud nebude možnost přesídlení pro příslušníky třetích zemí dostupná, měly by být členské státy vybízeny k zavádění a realizaci programů humanitárního přijímání osob;

Humanitární víza

26.  poukazuje na skutečnost, že humanitární víza umožňují osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, vstoupit do třetí země, aby v ní mohly požádat o azyl; vyzývá členské státy, aby využívaly veškeré stávající možnosti vydávat humanitární víza, zejména ohroženým osobám, na velvyslanectvích a konzulárních zastoupeních Unie v zemích původu nebo tranzitu;

27.  domnívá se, že osoby žádající o mezinárodní ochranu by měly mít možnost požádat o evropské humanitární vízum přímo na kterémkoli konzulátu nebo velvyslanectví členských států, a po udělení a posouzení by takové humanitární vízum mělo umožnit svému držiteli vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, a to pouze za účelem podání žádosti o mezinárodní ochranu v tomto státě; proto je přesvědčen, že je nezbytné změnit vízový kodex Unie a začlenit do něj konkrétnější ustanovení o humanitárních vízech;

Společný evropský azylový systém (CEAS)

28.  upozorňuje na skutečnost, že má-li být zajištěno, že se z CEAS stane skutečně jednotný systém, musí být učiněny další kroky;

29.  připomíná, že v zájmu jeho větší jednotnosti je zcela nezbytné vypracovat komplexní hodnocení provádění tohoto balíčku (v podobě hodnotících zpráv Komise), po němž musí neprodleně následovat návazná opatření, nebude-li provádění v některých členských státech uspokojivé;

30.  konstatuje například, že nepřípustné žádosti, následné žádosti, zrychlená řízení a řízení na hranicích představují specifické případy, u nichž se v rámci přepracování směrnice o azylovém řízení usilovalo o dosažení citlivé rovnováhy mezi účinností celého systému a právy žadatelů, zejména pokud jde o ohrožené osoby, a zdůrazňuje, že tuto rovnováhu lze nastolit pouze při plném a řádném provádění příslušných právních předpisů;

31.  zdůrazňuje význam soudní kontroly všech podob zadržování na základě právních předpisů o imigraci a azylu; připomíná, že jak mezinárodní právo, tak Listina základních práv Unie vyžadují, aby členské státy prověřovaly alternativy k zadržení; vyzývá členské státy, aby pokud jde o přístup do zajišťovacích zařízení, řádně uplatňovaly směrnice o podmínkách azylových řízení a přijímání migrantů;

32.  připomíná, že je důležité snížit počet osob bez státní příslušnosti, a vybízí členské státy, aby zavedly postupy pro určování absence státní příslušnosti a aby vzájemně sdílely osvědčené postupy pro získávání spolehlivých údajů o těchto osobách a o postupech pro určování absence státní příslušnosti;

Revize nařízení Dublin III

33.  konstatuje, že fungování nařízení Dublin III(13) je doprovázeno mnoha otazníky ohledně spravedlnosti a solidarity při vymezování členského státu zodpovídajícího za přezkum žádosti o mezinárodní ochranu; konstatuje, že stávající systém dostatečně nezohledňuje specifický migrační tlak, jemuž čelí členské státy nacházející se na vnějších hranicích Unie; je přesvědčen, že členské státy musí vzít v potaz pokračující obtíže s dublinskou logikou a že by Unie měla vytvořit možnosti pro solidaritu jak mezi svými členskými státy, tak i dotčenými migranty;

34.  upozorňuje na skutečnost, že tlak, který na systém zavedený dublinským nařízením vytváří rostoucí počet migrantů přicházejících do Unie, ukázal, že tak, jak byl prováděn, nebyl tento systém do značné míry schopen dosáhnout svých dvou hlavních cílů, tedy stanovení objektivních a spravedlivých kritérií pro vymezení odpovědnosti a poskytování rychlého přístupu k mezinárodní ochraně; opakuje své výhrady vůči kritériu, podle kterého je to v současné době členský stát prvního vstupu, jenž je určen jako příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, a domnívá se, že by toto kritérium mělo být revidováno;

35.  zdůrazňuje dále, že napříč Unií dochází i nadále k rozsáhlému výskytu sekundárních přesunů osob; považuje za evidentní, že od svého vytvoření nebyl dublinský systém určen ke sdílení odpovědnosti mezi členskými státy, ale že jeho hlavním cílem bylo rychle rozhodovat o tom, který členský stát bude odpovídat za zpracování dané žádosti o azyl;

36.  doporučuje, aby kritéria, na nichž se zakládají relokační rozhodnutí, byla začleněna přímo do standardních pravidel Unie pro určování odpovědnosti za zpracování žádosti o mezinárodní ochranu; zdůrazňuje, že při přezkumu dublinského nařízení je důležité podrobit přezkumu koncepci „žadatelů s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany“, neboť migranty a uprchlíky, kteří do této kategorie nespadají, by se pak stejně musel zabývat členský stát prvního vstupu do Unie;

37.  domnívá se, že Evropská unie by měla podporovat členské státy, které dostávají nejvíce žádostí o azyl, přiměřenými finančními a technickými prostředky v odpovídající výši a rozsahu; domnívá se, že důvodem pro uplatňování solidarity a opatření na sdílení odpovědnosti je zvýšit kvalitu a zdokonalit fungování CEAS;

38.  upozorňuje na skutečnost, že jedna z možností, jak zásadně transformovat dublinský systém, by spočívala v zavedení centrálního sběru žádostí na úrovni Unie (kdy by byl každý žadatel o azyl chápán jako osoba usilující o získání azylu v Unii jako celku, a nikoli v jednotlivém členském státě) a ve zřízení centrálního systému pro přidělování odpovědnosti za osoby žádající o azyl v Unii; domnívá se, že by takovýto systém mohl pro každý členský stát stanovit určité prahové hodnoty podle počtu přicházejících osob, což by mohlo napomoci ve snaze odrazovat od sekundárních přesunů, neboť by všechny členské státy byly plně zapojeny do centralizovaného systému a nenesly by již individuální odpovědnost za přidělování žadatelů jiným členským státům; je přesvědčen, že by takovýto systém mohl fungovat na základě určitého počtu hotspotů Unie, z nichž by se žadatelé dále přidělovali do Unie; zdůrazňuje, že jakýkoli nový systém pro přidělování odpovědnosti musí zohledňovat klíčové pojmy celistvosti rodiny a zájmu dítěte;

Vzájemné uznávání

39.  konstatuje, že členské státy v současnosti vzájemně uznávají rozhodnutí o udělení azylu z jiného členského státu pouze v případě, že je zamítavé; opakuje, že vzájemné uznávání kladných rozhodnutí o udělení azylu ze strany členských států je logickým krokem směrem k řádnému uplatňování čl. 78 odst. 2 písm. a) SFEU, který vyzývá, aby byl vytvořen „jednotný azylový status ... platný v celé Unii“;

Směrnice o dočasné ochraně

40.  upozorňuje na skutečnost, že v případě hromadného přílivu osob může Komise, jednající z vlastního podnětu nebo na základě posouzení žádosti členského státu, navrhnout uplatnění směrnice Rady 2001/55/ES o dočasné ochraně (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“)(14); konstatuje, že ke skutečnému spuštění tohoto mechanismu je nezbytné rozhodnutí Rady přijaté kvalifikovanou většinou; konstatuje, že by směrnice měla být uplatněna, existuje-li riziko, že azylový systém Unie nebude schopen hromadný nebo hrozící hromadný příliv vysídlených osob zvládnout; zdůrazňuje však, že od svého přijetí v roce 2001 nebyla dosud směrnice o dočasné ochraně nikdy uplatněna;

41.  konstatuje, že směrnice o dočasné ochraně rovněž stanoví možnost evakuovat vysídlené osoby ze třetích zemí a že takováto evakuace by umožnila využít ve spolupráci s UNHCR humanitární koridory, přičemž by členské státy – v případě nutnosti – měly povinnost poskytnout veškeré potřebné prostředky k získání víz;

42.  je přesvědčen, že azylové systémy v některých členských státech v přední linii jsou již dnes jednoznačně přetížené a že směrnice o dočasné ochraně již měla být podle své vlastní logiky uplatněna; vyzývá, aby při revizi této směrnice byl v každém případě jasně definován „hromadný příliv“; vyrozuměl, že takováto revize směrnice o dočasné ochraně může být součástí přezkumu dublinského systému;

Integrace

43.  konstatuje, že je klíčové, aby byli všichni aktéři zapojeni do společnosti, a navrhuje proto, aby byla, aniž jsou dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o integrační opatření, posílena výměna osvědčených postupů v této oblasti; zdůrazňuje, že by integrační opatření vztahující se na všechny oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí měla prosazovat začlenění, nikoli izolaci; poznamenává, že klíčovou úlohu v integračním procesu hrají místní a regionální orgány, včetně měst;

44.  zdůrazňuje, že hostitelské členské státy musejí uprchlíkům pomáhat a nabízet jim příležitost začlenit se a budovat si život v nové společnosti; konstatuje, že by tato opatření měla v každém případě zahrnovat ubytování, gramotnost a jazykové kurzy, mezikulturní dialog, vzdělávání a odbornou přípravu, jakož i skutečný přístup k demokratickým strukturám společnosti, jak stanoví směrnice o podmínkách přiznání azylu(15); poznamenává, že tak jako občané Unie, mají i uprchlíci v hostitelských členských státech jak práva, tak povinnosti; zdůrazňuje proto, že integrace je obousměrný proces a že nedílnou součástí tohoto integračního procesu musí být dodržování hodnot, na nichž je Unie postavena, stejně jako dodržování základních práv uprchlíků;

45.  připomíná, že podle článku 15 směrnice o podmínkách přijímání mají členské státy vymezit podmínky pro poskytnutí přístupu na své trhy práce žadatelům o mezinárodní ochranu, přičemž tento přístup musí být účinný a v souladu s časovým rámcem, který stanoví odstavec 1 uvedeného článku; vyrozuměl, že na základě čl. 15 odst. 2 mohou z důvodu politiky na trhu práce členské státy upřednostňovat občany Unie a státní příslušníky států, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru, jakož i oprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí;

46.  zastává názor, že pokud obdrží osoby, kterým byla v Unii přiznána mezinárodní ochrana, nabídku zaměstnání v jiném členském státě, než je stát, v němž jim byla tato ochrana přiznána, měly by mít možnost tuto nabídku využít;

47.  opět uvádí, že lepší uznávání zahraničních kvalifikací je jednou z praktických metod, jak zajistit, aby se státní příslušníci třetích zemí, kteří se již v Unii nacházejí, mohli lépe začlenit, a vyzývá Komisi, aby předložila v této věci vhodné návrhy;

48.  podporuje soukromé a komunitní integrační programy pro osoby, které byly přijaty k přesídlení, prováděné ve spolupráci s členskými státy a místními orgány, z jejichž osvědčených postupů vycházejí;

Celistvost rodiny

49.  vybízí členské státy, aby se snažily udržet rodiny pohromadě, což posílí dlouhodobé vyhlídky na začlenění, neboť to dotčeným lidem umožní soustředit se na budování nového života, namísto obav o rodinné příslušníky, kteří se doposud nacházejí v nejisté situaci;

50.  zdůrazňuje, že členské státy by měly překonat veškeré právní a praktické překážky, aby urychlily rozhodování o případech sloučení rodiny;

51.  domnívá se, že do doby, než bude dublinské nařízení zásadním způsobem přepracováno, je důležité, aby členské státy lépe využívaly diskreční ustanovení týkající se dodržování zásady celistvosti rodiny;

Děti

52.  upozorňuje na zranitelné postavení dětí přicházejících do Unie a připomíná právo každého dítěte na to, aby s ním bylo zacházeno v prvé řadě jako s dítětem; vyzývá členské státy, aby v plné míře uplatňovaly zvláštní ustanovení systému CEAS týkající se nedoprovázených nezletilých osob, včetně přístupu k právní pomoci, poručenství, přístupu k lékařské péči, ubytování a vzdělávání a práva používat v komunikaci jazyk, jemuž rozumí, a mít pohovor s úředníkem, který byl řádně vyškolen; opakuje, že by členské státy neměly zadržovat děti kvůli tomu, že jsou migranti;

53.  připomíná, že by se podpora, poskytování informací a ochrana měly rozšířit i na nedoprovázené a od rodiny oddělené děti v souladu s jejich zájmy, a že žádosti o opětovné sloučení rodiny podané dětmi, které jsou bez doprovodu nebo oddělené od rodiny, by měly být vyřizovány zrychleně;

54.  podotýká, že fungující systém poručenství a citlivé ochrany dětí je klíčovým předpokladem pro to, jak zamezit zneužívání, zanedbávání a vykořisťování dětí bez rodičovské péče; zdůrazňuje, že je důležité stanovit pokyny Unie pro poručenský systém zaměřený na poskytování přiměřené podpory a ochrany a zajistit, aby se s cizími i tuzemskými dětmi zacházelo stejným způsobem;

55.   domnívá se, že by posouzení věku měla být prováděna co nejméně invazivním způsobem, měla by být víceoborová, bezpečná a respektovat fyzickou integritu dítěte a jeho lidskou důstojnost, se zvláštním přihlédnutím k dívkám, a že by měla být prováděna nezávislými a kvalifikovanými praktickými lékaři a odborníky;

56.  vyzývá členské státy, aby shromažďovaly rozčleněné údaje o situaci dětí z řad uprchlíků a migrantů s cílem zlepšit schopnost systémů děti z řad uprchlíků a migrantů integrovat;

Navracení

57.  chápe, že v rámci řádného provádění systému CEAS musí být zajišťován bezpečný návrat osob, u nichž bylo na základě individuálního posouzení žádosti o azyl rozhodnuto, že nejsou způsobilé k ochraně v Unii;

58.  uznává, že je třeba zvýšit účinnost unijního systému navracení s ohledem na skutečnost, že v roce 2014 bylo skutečně navráceno jen 36 % ze státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo nařízeno opustit území Unie;

59.  má za to, že pokud má být zvýšena účinnost zpětného přebírání a zajištěna soudržnost přístupu k navracení na evropské úrovni, bude nezbytné přijmout nové dohody EU o zpětném přebírání osob, jež by měly být nadřazeny dvoustranným dohodám mezi členskými státy a třetími zeměmi;

60.  je přesvědčen, že navracení migrantů by mělo být prováděno pouze bezpečně, v plném souladu se základními a procesními právy dotčeného migranta a v případě, že země, do níž je navracen, je pro něj bezpečná; opakuje, že v tomto ohledu by měly být dobrovolné návraty upřednostňovány před návraty nucenými;

61.  připomíná, že jakýkoli pokus ze strany členských států „zatlačit zpět“ migranty, kterým nebylo umožněno podat žádost o azyl, je v rozporu s unijním a mezinárodním právem a že by Komise měla podniknout odpovídající kroky proti kterémukoli z členských států, který se o takovéto „zatlačení zpět“ pokusí;

Seznam bezpečných zemí původu

62.  bere na vědomí nedávný návrh Komise obsahující unijní seznam bezpečných zemí původu, kterým se mění směrnice o azylovém řízení(16); upozorňuje na skutečnost, že pokud by se takový unijní seznam stal pro členské státy závazným, mohl by v zásadě představovat důležitý nástroj pro usnadnění azylového řízení, včetně navracení;

63.  vyjadřuje politování nad stávající situací, kdy členské státy uplatňují rozdílné seznamy obsahující odlišné bezpečné země, což ohrožuje jednotné uplatňování pravidel a podněcuje sekundární přesuny;

64.  zdůrazňuje, že v každém případě by žádný seznam bezpečných zemí původu neměl oslabovat zásadu, že každému člověku musí být umožněno náležité individuální posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu;

Řízení o nesplnění povinnosti

65.  konstatuje, že v září 2015 musela Komise přijmout 40 rozhodnutí o nesplnění povinnosti týkajících se provádění CEAS proti 19 členským státům, což je třeba přičíst k 34 případům, které již probíhaly; opakuje, že Parlament by měl být v plném rozsahu informován o řízeních, jež Komise zahájila proti členským státům, které neprovedly nebo provedly nesprávně právní předpisy Unie v této oblasti;

66.  opětovně zdůrazňuje, že je klíčové, aby poté, co byly právní předpisy Unie schváleny a přijaty, členské státy dostály svým závazkům a dané právní předpisy prováděly;

67.  dále konstatuje, že není možné vyhodnotit řádně výhody a nevýhody některých prvků systému CEAS vzhledem k tomu, že mnoho členských států dosud příslušné právní předpisy v plné míře neprovedlo;

Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO)

68.  doporučuje, aby byl úřad EASO postupně a v dlouhodobém horizontu transformován na hlavního koordinátora systému CEAS s cílem zaručit jednotné uplatňování pravidel tohoto systému; opakuje, že souběžně s vývojem CEAS směrem ke skutečně evropskému systému by se měl úřad EASO přeměnit z uskupení shromažďujícího odborníky z členských států na plnohodnotnou agenturu Unie poskytující operativní podporu členským státům a na vnějších hranicích; v tomto ohledu zdůrazňuje, že úřadu EASO musí být poskytovány nezbytné finanční a lidské zdroje, a to v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu;

69.  konstatuje, že rozpočet úřadu EASO v roce 2015 na relokaci, přesídlování a vnější rozměr činil pouhých 30 000 EUR; opakuje, že takto nízký rozpočet nemůže být ve světle současných událostí ve Středomoří a četných odkazů na úřad EASO v relokačních rozhodnutích brán vážně; připomíná, že rozpočet úřadu EASO, jeho lidské zdroje i částky, které s ohledem na relokaci a přesídlování přiděluje, bude v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém výhledu nutné výrazně navýšit;

Frontex a navrhovaná nová Evropská pohraniční a pobřežní stráž

70.  bere na vědomí důležitou úlohu, kterou hraje agentura Frontex při poskytování pomoci plavidlům či osobám v tísni na moři, a uznává její přínos, prostřednictvím společných operací Triton a Poseidon, k záchranným operacím a k záchraně mnoha životů ve Středozemním moři;

71.  je si vědom toho, že nedávno navržená evropská pohraniční a pobřežní stráž má nahradit agenturu Frontex a zajistit evropskou integrovanou pohraniční správu vnějších hranic s cílem účinně řídit migraci a zajistit vysokou úroveň bezpečnosti uvnitř Unie, přičemž bude zároveň zabezpečen volný pohyb osob v jejím rámci; v souladu se Smlouvami a jejich protokoly konstatuje, že členské státy, jež jsou smluvními stranami Schengenských dohod, ale nepatří dosud do schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, se mohou podílet na všech opatřeních podle nového návrhu nebo mít z těchto opatření prospěch;

72.  těší se na jednání o tomto návrhu, která proběhnou v rámci obou legislativních orgánů i mezi nimi v souladu s řádným legislativním postupem podle článku 294 SFEU;

Schengen a správa a bezpečnost vnějších hranic

73.  připomíná, že od zavedení schengenského prostoru je Unie prostorem bez vnitřních hranic, že členské státy Schengenu vypracovaly společnou politiku vůči vnějším hranicím tohoto prostoru postupující krok za krokem a že interní logikou tohoto systému bylo vždy konstatování, že zrušení kontrol na vnitřních hranicích musí být doprovázeno kompenzačními opatřeními na posílení vnějších hranic schengenského prostoru a sdílení informací prostřednictvím Schengenského informačního systému (SIS);

74.  uznává, že integrita schengenského prostoru a zrušení kontrol na vnitřních hranicích závisí na účinné správě vnějších hranic, přičemž je zapotřebí, aby všechny členské státy uplatňovaly na vnějších hranicích vysoké společné standardy a účinně si mezi sebou vyměňovaly informace;

75.  souhlasí s tím, že Unie by měla posílit ochranu svých vnějších hranic a dále rozvíjet systém CEAS a že je nezbytné přijmout opatření na posílení schopnosti schengenského prostoru čelit novým výzvám, které před Evropou stojí, a ochránit základní zásady bezpečnosti a volného pohybu osob;

76.  upozorňuje na skutečnost, že přístup na území schengenského prostoru je obvykle kontrolován na vnějších hranicích podle Schengenského hraničního kodexu a že občané mnoha třetích zemí navíc potřebují pro vstup do schengenského prostoru vízum;

77.  opakuje výzvu UNHCR, podle níž lze dodržování základních práv a mezinárodních závazků zaručit pouze tehdy, pokud operativní postupy a plány tyto závazky odrážejí v rámci praktických a jednoznačných pokynů personálu pohraniční stráže, a to na pozemních i námořních hranicích i na hranicích vzdušného prostoru; poukazuje na potřebu dalšího posílení mechanismu civilní ochrany Unie, aby bylo možné reagovat na události s rozsáhlými dopady, které zasáhnou významný počet členských států;

78.  opět zdůrazňuje, že pokud se jedná o specifickou právní úpravu azylu a migrace, mají-li být právní předpisy upravující vnitřní a vnější hranice účinné, je nezbytné, aby byla opatření dohodnutá na úrovni Unie členskými státy řádně prováděna; zdůrazňuje, že kvalitnější provádění opatření na vnějších hranicích ze strany členských států je v návaznosti na větší tlak klíčové a do určité míry napomůže zmírnění obav občanů o bezpečnost;

79.  bere na vědomí, že dne 15. prosince 2015 předložila Komise návrh cílené revize Schengenského hraničního kodexu navrhující zavést systematické kontroly všech státních příslušníků Unie (a nikoli pouze státních příslušníků třetích zemí) podle příslušných databází na vnějších hranicích schengenského prostoru;

80.   domnívá se, že schengenský prostor je jedním z hlavních úspěchů evropské integrace; konstatuje, že konflikt v Sýrii a další konflikty jinde v regionu způsobují, že do Unie přichází rekordní počet uprchlíků a migrantů, což odhalilo nedostatky na některých úsecích vnějších hranic Unie; je znepokojen skutečností, že některé členské státy považovaly v reakci na tuto situaci za nutné uzavřít své vnitřní hranice či zavést dočasné hraniční kontroly, a zpochybnily tak řádné fungování schengenského prostoru;

Hotspoty

81.  připomíná, že v přístupu založeném na hotspotech, který popsala Komise ve svém Evropském programu pro migraci, je úkolem agentury pro ochranu hranic, systému EASO, Europolu a Eurojustu poskytovat operativní podporu členským státům v souladu se svými mandáty;

82.  v této souvislosti zdůrazňuje, že agentury Unie potřebují k tomu, aby mohly plnit jim svěřené úkoly, patřičné zdroje; trvá na tom, aby agentury Unie a členské státy Parlament průběžně a v plném rozsahu informovaly o činnosti prováděné v hotspotech;

83.  konstatuje, že podle obou relokačních rozhodnutí má být Itálii a Řecku poskytována operativní podpora v hotspotech při prověřování migrantů po jejich prvním příchodu, registraci jejich žádostí o mezinárodní ochranu, poskytování informací žadatelům o relokaci, organizaci operací spojených s návratem osob, které o mezinárodní ochranu nepožádaly a nemají ani z jiného titulu právo zůstat na území EU, resp. osob, jejichž žádost byla zamítnuta, a provádění všech kroků spojených s vlastním relokačním postupem;

84.  požaduje, aby byly hotspoty zřízeny co nejdříve, aby mohla být těmto členským státům poskytována konkrétní operativní podpora; vyzývá k tomu, aby byly členským státům prvního vstupu, jako jsou Itálie a Řecko, přiděleny technické a finanční prostředky a podpora s cílem umožnit rychlou a účinnou registraci všech migrantů přicházejících do Unie, jakož i jejich předání příslušným orgánům, při plném dodržení jejich základních práv; domnívá se, že poskytování rychlé a efektivní podpory členským státům ze strany Unie, jakož i přijímání této podpory je důležité pro vzájemnou důvěru;

85.  uznává, že jedním z hlavních cílů hotspotů je to, aby Unie mohla rychle poskytovat ochranu a humanitární pomoc osobám, které ji potřebují; zdůrazňuje, že je třeba věnovat velkou pozornost tomu, aby byla při rozdělování migrantů v hotspotech do jednotlivých kategorií plně dodržována práva každého z nich; uznává nicméně, že řádná identifikace žadatelů o mezinárodní ochranu v místě prvního příchodu do Unie by měla přispět ke zlepšení celkového fungování reformovaného systému CEAS;

Trestní právo týkající se migrace

86.  poukazuje na skutečnost, že Komise ve svém akčním plánu týkajícím se převádění uvádí, že zvažuje revizi směrnice Rady 2004/81/ES o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány;

87.  je přesvědčen, že revize této směrnice je nezbytná a že je třeba též zvážit vytvoření systému, který by umožnil obětem obchodování s lidmi a nezákonného převaděčství, aby se přihlásily jako svědci a pomohly při účinném stíhání obchodníků s lidmi nebo převaděčů bez obav z toho, že budou samy stíhány;

88.  konstatuje, že Komise zvažuje revizi směrnice Rady 2002/90/ES, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu; zastává názor, že nikdo, kdo poskytuje různé formy humanitární pomoci lidem v nouzi, by neměl být trestně stíhán a že by se tato zásada měla odrazit v právních předpisech Unie;

89.  zdůrazňuje, že dalším důležitým krokem v úsilí o rozbití sítí pro nezákonné převaděčství a obchod s lidmi je upřednostnění finančních vyšetřování, neboť chceme-li tyto zločinecké sítě oslabit a nakonec rozbít, je klíčové sledování a konfiskace jejich příjmů; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby ve svých právních předpisech rychle a účinně provedly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz;

90.  připomíná, že má-li být zaručeno účinné vedení trestních vyšetřování, je nezbytné vyšetřovatele řádně proškolit, aby v plném rozsahu rozuměli jevu, který chtějí potírat, a uměli jej rozpoznat již v rané fázi;

Spolupráce se třetími zeměmi

91.  zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet globální přístup k migraci a mobilitě (GAMM) jako jeden z pilířů azylu a mezinárodní ochrany, a to za větší účasti třetích zemí; konstatuje, že stávající opatření v této oblasti prováděná v rámci regionálních programů ochrany a regionálních programů rozvoje a ochrany se zaměřují na budování kapacit za účelem potírání sítí nezákonného převaděčství a obchodování s lidmi uvnitř třetích zemí, které jsou zeměmi původu nebo tranzitními zeměmi; upozorňuje současně na to, že složka těchto programů zaměřená na přesídlování zůstává slabá; je přesvědčen, že činnosti týkající se budování kapacit a přesídlování je třeba posílit a provádět spolu se třetími zeměmi, v nichž se nachází velké množství uprchlíků;

92.  konstatuje, že základním nástrojem, který stanovuje cíle vnější politiky Unie v oblasti migrace, azylu a hranic, je GAMM; bere na vědomí, že pod hlavičkou GAMM existují různé nástroje, jako jsou regionální dialogy, dvoustranné dialogy, partnerství v oblasti mobility, společné programy migrace a mobility, dohody o zpětném přebírání osob, dohody o usnadnění vízového styku, dohody o výjimkách z vízové povinnosti, regionální programy ochrany a regionální programy rozvoje a ochrany;

93.  je si vědom toho, že vnější dimenze by se měla zaměřovat na spolupráci se třetími zeměmi, pokud jde o řešení problému toků nelegálních přistěhovalců do Evropy a odstranění jeho hlubších příčin; uvědomuje si, že je třeba se nadále zaměřovat na partnerství a spolupráci s klíčovými zeměmi původu a tranzitními a cílovými zeměmi, např. prostřednictvím chartúmského a rabatského procesu, dialogu o migraci a mobilitě mezi Afrikou a EU, budapešťského procesu a pražského procesu;

94.  zdůrazňuje, že Unie a její členské státy musí svou podporu donucovacím orgánům třetích zemí poskytovat selektivně s ohledem na to, zda se tyto orgány dopouštěly či dopouštějí porušování lidských práv migrantů;

95.  doporučuje, aby se v rámci spolupráce se třetími zeměmi rovněž prověřovalo, jaké mají tyto země azylové systémy, jakou podporu poskytují uprchlíkům a zda jsou schopny a ochotny bojovat proti obchodování s lidmi a nezákonnému převaděčství směřujícímu do těchto zemí nebo přes ně;

96.  vyzývá Unii, aby pomáhala třetím zemím budovat jejich azylové systémy a integrační strategie, aby v nich mohli státní příslušníci jiných třetích zemí, kteří potřebují mezinárodní ochranu, tuto ochranu hledat; je přesvědčen, že Unie musí ke spolupráci se třetími zeměmi zaujmout přístup, který bude výhodný pro všechny strany, tj. přístup výhodný pro Unii, danou třetí zemi i uprchlíky a migranty, kteří se v této třetí zemi nacházejí;

97.  připomíná, že Unie zintenzivnila svou vnější spolupráci se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu, aby bylo možné adekvátně reagovat na současnou uprchlickou krizi, a zahájila v rámci této spolupráce nové iniciativy, jako je například společný akční plán EU a Turecka; v této souvislosti zdůrazňuje, že všechny strany musí plnit závazky plynoucí z tohoto společného akčního plánu, k nimž patří také řešení hlubších příčin masivního přílivu syrských občanů a prohloubení spolupráce při poskytování podpory syrským občanům, kteří požívají dočasné ochrany, a jejich hostitelským komunitám v Turecku, a dále klade důraz na to, že Turecko musí plnit své závazky týkající se zamezení nezákonných migračních toků ze svého území do Evropské unie;

Osvětové kampaně

98.  poukazuje na skutečnost, že mnoho převáděných osob si je do určité míry vědomo rizik, kterým budou na své potenciálně nebezpečné cestě do Evropy čelit, ale bez ohledu na to se rozhodnou na tuto cestu vydat, neboť rizika vyhodnotí jako nižší než ta, kterým by byly vystaveny, pokud by se rozhodly zůstat;

99.  vítá skutečnost, že akční plán týkající se převádění podmiňuje zahájení nových osvětových kampaní vyhodnocením těch, které již probíhají; doporučuje, aby byly v rámci těchto kampaní vždy poskytovány informace o kritériích používaných k určení ochranného statusu v Unii, protože tyto informace mohou některé migranty – kteří riskují, že se vydají na nebezpečnou cestu, aby byli posléze vráceni zpět, nebude-li jim přiznána ochrana – přesvědčit, aby se na cestu vůbec nevydávali;

Řešení hlubších příčin

100.  opakuje, že Unie musí přijmout dlouhodobou strategii, která by pomohla potlačit faktory, které ve třetích zemích motivují k migraci (konflikty, pronásledování, etnické čistky, široce rozšířené násilí nebo další faktory, jako je extrémní chudoba, změna klimatu či přírodní katastrofy) a způsobují, že se lidé vydávají do rukou nezákonných převaděčských sítí, které považují za jedinou možnost, jak se dostat do Evropské unie;

101.  připomíná, že zvláštní zpravodaj OSN pro otázky lidských práv migrantů také vyzval Unii, aby otevřela legální migrační cesty, a umožnila tak migrantům využívat oficiální systémy vstupu a odchodu namísto toho, aby se museli uchylovat k nezákonným převaděčským sítím;

102.  zdůrazňuje, že nedávný nárůst v počtu uprchlíků přicházejících do Unie ukázal, že preventivní opatření sama o sobě ke zvládnutí současných migračních jevů nestačí;

103.  uvědomuje si, že z dlouhodobého hlediska je třeba poskytnout větší podnět k řešení geopolitických problémů, jež se dotýkají hlavních příčin migrace, neboť pokud se nebude Unie zabývat tím, jak pomoci tyto země znovu vybudovat, povedou válka, chudoba, korupce, hlad a nedostatek příležitostí i nadále k tomu, že se lidé budou domnívat, že útěk do Evropy je jejich jedinou možností; poukazuje na to, že v důsledku těchto skutečností budou muset Komise a členské státy navýšit prostředky určené na pomoc při budování kapacit ve třetích zemích, např. usnadněním investic a vzdělávání, posilováním a řádným uplatňováním azylových systémů, pomocí při lepší správě hranic a posilováním místních právních a justičních systémů;

Finanční podpora třetích zemí

104.  konstatuje, že hlavním nástrojem finanční podpory třetích zemí je nástroj pro rozvojovou spolupráci, který obsahuje jediné globální tematické financování migrace v Unii poskytované z programu Globální veřejné statky a výzvy, jenž je spravován generálním ředitelstvím (GŘ) pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (DEVCO); dále konstatuje, že jako je tomu u prostředků přidělovaných přímo členským státům, jsou do správy tohoto nástroje zapojena také jiná generální ředitelství Komise a unijní instituce, takže pomoc Unie sousedním zemím je poskytována generálním ředitelstvím pro politiku sousedství a jednání o rozšíření prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci, humanitární pomoc poskytuje GŘ pro humanitární pomoc a civilní ochranu (ECHO) a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) spravuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru; připomíná, že jelikož dva fondy spravované GŘ pro migraci a vnitřní věci (HOME), tj. fondy AMIF a ISF, rovněž obsahují vnější rozměr, vstupuje na scénu vnějšího financování nový účastník;

105.  vítá nedávno zřízený nouzový svěřenský fond pro Afriku a příslib dotace ve výši 1,8 miliardy EUR coby nový, dodatečný prvek financování poskytovaného třetím zemím; vyzývá členské státy, aby nadále poskytovaly do fondu prostředky;

106.  doporučuje, aby byl v souladu s GAMM čtyřem tematickým pilířům, jimiž jsou i) legální migrace a mobilita, ii) nelegální migrace a obchodování s lidmi, iii) mezinárodní ochrana a iv) dopad migrace na rozvoj, přiznán v rámci vnější politiky a financování Unie stejný význam;

Transparentnost při financování

107.  konstatuje, že migrační politika Unie je prováděna prostřednictvím různých politických nástrojů, z nichž každý má své vlastní cíle, jež nejsou vždy nutně vzájemně propojeny, a že mezi různými zúčastněnými subjekty nefunguje v rámci financování dostatečná koordinace; poukazuje na skutečnost, že v důsledku roztříštěnosti rozpočtových položek a úkolů vznikla řídicí struktura, která by mohla komplikovat získání celkového přehledu o tom, jak jsou různé dostupné prostředky přidělovány a využívány; dále upozorňuje na to, že tato roztříštěnost ztěžuje přesné vyčíslení toho, kolik Unie celkem vydává na migrační politiku;

108.  zastává názor, že takovýto celkový přehled finančních prostředků, které EU poskytuje na migraci uvnitř i vně Unie, musí být vypracován, protože jeho neexistence je jasnou překážkou transparentnosti a řádné tvorby politik; v této souvislosti poznamenává, že jednou z možností by bylo vytvoření webových stránek obsahujících databázi všech projektů týkajících se migrační politiky, které Unie financuje; zdůrazňuje, že transparentnost je nutné zaručit také ve vztahu k různým rozpočtovým položkám, aby bylo zajištěno adekvátní financování všech cílů migrační politiky Unie;

109.  připomíná, že pozitivní dopad migračních fondů EU je závislý na postupech na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, jejichž cílem je zajistit transparentnost, účinné sledování a odpovědnost; domnívá se, že by mělo být zváženo, jak učinit ze sledování a hodnocení průběžné postupy, a nikoli pouze postupy následné, a že by v tomto ohledu měla být posílena úloha Účetního dvora; konstatuje, že by měly být stanoveny srovnatelné kvalitativní a kvantitativní ukazatele, aby bylo možné měřit dopad fondů EU a přispět k posouzení toho, zda tyto fondy plní své cíle;

Další financování migrace

110.  vítá dodatečné financování poskytnuté v rozpočtu Unie na rok 2016, aby bylo možné začít řešit současné migrační jevy; upozorňuje, že většina z těchto nově poskytnutých prostředků představuje finanční prostředky z víceletého finančního rámce 2014–2020 (VFR), které byly využity předčasně, takže Unie dnes utrácí prostředky, které měly být využity teprve v příštích letech;

111.  souhlasí s tím, že ačkoli je třeba uvítat nedávno předložené rozpočtové návrhy a dodatečné financování v rozpočtu Unie na rok 2016, včetně využití nástroje flexibility, zůstává problémem střednědobé a dlouhodobé financování; je znepokojen skutečností, že navrhované navýšení částek v rozpočtových položkách v rámci fondu AMIF na rok 2016 není provázeno návrhem na revizi celkových zdrojů, jež jsou v rámci tohoto fondu k dispozici na období 2014–2020; bere na vědomí, že pokud nedojde ke změně, budou finanční prostředky v rámci fondu AMIF vyčerpány dlouho před rokem 2020;

112.  vybízí členské státy, aby plně využily možností, které nabízejí prostředky, jež mohou být použity k financování činností v oblasti migrace (například integračních opatření), ačkoli nemají na migrační politiku přímou vazbu – příkladem jsou prostředky v rámci Evropského sociálního fondu, Fondu evropské pomoci nejchudším osobám, programu Horizont 2020, Evropského fondu pro regionální rozvoj a programu Práva a občanství;

113.  doporučuje, aby u příležitosti přezkumu VFR, který má proběhnout na konci roku 2016, byl z rozpočtu Unie, konkrétně z okruhu 3 „Občanství, svoboda, bezpečnost a právo“, poskytnut velký objem dodatečných zdrojů, aby mohlo být na základě migračních trendů a souvisejících finančních potřeb spojených s azylovými, migračními a integračními politikami Unie a členských států poskytováno adekvátní financování;

Zapojení občanské společnosti

114.  zdůrazňuje, že pro nevládní organizace je jedním z hlavních problémů financování běžného provozu, protože financování je většinou vázáno na projekty; konstatuje, že Komise a členské státy by měly podporovat a ve vhodných případech i financovat dobrovolnické iniciativy a iniciativy občanské společnosti, které pomáhají migrantům; vyzývá členské státy a Komisi, aby se tam, kde je to vhodné a možné, snažily financovat projekty organizací občanské společnosti, jež působí v oblasti migrace, integrace a azylu;

115.  opakuje, že je nutné zajistit zapojení občanské společnosti do vývoje činností Unie a vnitrostátních programů v souladu se zásadou partnerství stanovenou v AMIF; navrhuje, aby byla na úrovni Unie zvážena pravidelná konzultace mezi Komisí a příslušnými organizacemi z občanské společnosti, které se věnují otázkám migrace, azylu a integrace;

Demografické trendy

116.  poukazuje na skutečnost, že podle studie OECD a Komise z roku 2014, vypracované ještě před zvýšenými migračními toky do Unie, k nimž došlo v roce 2015, dojde mezi roky 2013 až 2020 ke snížení počtu obyvatel v produktivním věku (15–64 let) o 7,5 milionu; pokud by byla z této prognózy vyloučena čistá migrace, bylo by toto číslo ještě vyšší – počet obyvatel v produktivním věku by poklesl o 11,7 milionu;

117.  upozorňuje nicméně na to, že v listopadu 2015 činila míra nezaměstnanosti mládeže napříč všemi členskými státy 20 %;

118.  dále konstatuje, že podle nedávných prognóz Eurostatu se poměr osob ve věku 65 a více let vůči osobám ve věku 15 až 64 let zvýší ze 27,5 % na počátku roku 2013 na téměř 50 % v roce 2050; poukazuje na to, že dnešní poměr čtyř osob v produktivním věku na jednu osobu ve věku 65 a více let by se tak změnil na poměr pouhých dvou osob v produktivním věku na jednu osobu ve věku 65 a více let;

Legální migrace pracovníků

119.  prohlašuje, že právní základ pro řízení legální migrace na úrovni Unie je obsažen v článku 79 SFEU;

120.  chápe čl. 79 odst. 5 tak, že specificky vyhrazuje členským státům právo stanovit, kolik státních příslušníků třetích zemí, kteří z třetích zemí přicházejí na jejich území hledat práci, přijmou;

121.  poukazuje na to, že ve strategii Evropa 2020 bylo stanoveno, že je zapotřebí komplexní politiky v oblasti migrace pracovníků a lepší integrace migrantů, aby byly splněny cíle Unie v oblasti inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

122.  konstatuje, že současný legislativní rámec Unie upravující přístup státních příslušníků třetích zemí k práci v Unii je poněkud roztříštěný, neboť se zaměřuje na specifické kategorie pracovníků, a nikoli na všeobecnou regulaci všech migrujících pracovníků;

123.  zastává názor, že pokud chce Unie zacelit mezery na svém trhu práce, bude muset v dlouhodobém horizontu stanovit obecnější pravidla pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí, kteří v Unii hledají zaměstnání;

Lepší údaje

124.  požaduje vytvoření ucelené vize trhu práce v Unii, která je nezbytnou podmínkou vývoje politik v oblasti trhu práce; zdůrazňuje, že je nezbytné vyvinout nástroje, které umožní lépe zjišťovat současné potřeby trhu práce v Unii a vytvářet prognózy potřeb budoucích; navrhuje proto, aby byly stávající nástroje, jako jsou například nástroje vyvinuté Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) nebo OECD, zlepšeny použitím mezinárodních statistik o potenciální nabídce pracovní síly ze třetích zemí, popřípadě s nimi byly přímo sloučeny, aby bylo možné utvořit si přesnější představu o situaci;

125.  je přesvědčen, že pokud budou k dispozici kvalitnější údaje a lepší nástroje pro jejich analýzu, budou příslušní činitelé moci lépe utvářet budoucí politiky v oblasti migrace pracovní síly, a je rovněž přesvědčen, že Unie a členské státy by měly zjišťovat mezery na svých trzích práce s cílem obsazovat místa, která by jinak zůstala neobsazená;

Vykořisťování pracovní síly

126.  poukazuje na skutečnost, že vykořisťování pracovní síly se může objevit v důsledku obchodování s lidmi či převaděčství nebo dokonce tam, kde k ani jednomu jevu nedochází, takže výsledkem je beztrestnost těch, kteří nelegální migranty vykořisťují v těch členských státech, kde toto jednání jako takové není trestným činem;

127.  lituje skutečnosti, že za jeden z významných faktorů vykořisťování pracovní síly se označuje to, že zaměstnavatelé vykořisťující nelegální migranty čelí jen nízkému riziku odhalení a stíhání, což platí zejména v odvětvích, v nichž je tento jev nejvíce rozšířen (tj. v zemědělství, stavebnictví, hotelových a restauračních službách, práci v domácnosti a v pečovatelských službách); doporučuje, aby bylo v zájmu řešení této beztrestnosti zaprvé zajištěno, že všechny případy závažného vykořisťování pracovní síly budou trestně stíhány a přiměřeně trestány podle vnitrostátního práva, a zadruhé byla posílena pracovní inspekce v odvětvích s vysokým rizikem vykořisťování;

128.  bere na vědomí, že v současnosti je vykořisťování pracovní síly v mnoha členských státech trestné pouze tehdy, dochází-li k němu ve formě obchodování s lidmi, takže vzniká značná mezera v případech, kdy vykořisťovatelé nebyli do obchodování s lidmi zapojeni nebo jim toto zapojení není možné prokázat;

129.  opakuje, že je třeba plně provést a správně v praxi uplatňovat zvláštní postupy k usnadnění podávání stížností podle směrnice 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí („směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům“); je přesvědčen, že je nezbytné poskytovat větší ochranu obětem obchodování s lidmi a osobám „propašovaným“ do Unie, pokud tyto osoby spolupracují a umožňují trestní stíhání obchodníků s lidmi a nezákonných převaděčů; navrhuje, aby byla rovněž poskytnuta podpora zřízení „evropské obchodní koalice proti obchodu s lidmi“, která byla navržena v rámci strategie proti obchodování s lidmi z roku 2014, za účelem rozvoje dodavatelských řetězců, které se neúčastní obchodování s lidmi;

130.  závěrem je přesvědčen, že snahy o vymýcení vykořisťování pracovní síly se musí vždy soustředit současně na účinné stíhání vykořisťujících zaměstnavatelů a na ochranu obětí tohoto vykořisťování;

Revize modré karty

131.  připomíná, že v Evropském programu pro migraci oznámila Komise svůj záměr provést revizi směrnice o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci („směrnice o modré kartě“), v rámci které by se zaměřila zejména na otázku oblasti působnosti, jež by případně mohla být rozšířena i na podnikatele, kteří jsou ochotni v Evropě investovat, a na zlepšení pravidel pro mobilitu uvnitř Unie;

132.  opakuje, že Komise ve své zprávě o provádění směrnice o modré kartě klade důraz na její nedostatky, k nimž patří velmi nízká úroveň harmonizace z důvodu širokých implementačních pravomocí členských států, zejména pokud jde o jejich právo zachovávat paralelní vnitrostátní systémy;

133.  je dále přesvědčen, že je zjevné, že by se tato směrnice měla zaměřovat nejen na vysoce kvalifikované pracovníky, nýbrž také na povolání vyžadující vysokou úroveň kvalifikace, v nichž je prokázán nedostatek pracovní síly; je dále přesvědčen, že revize směrnice o modré kartě by měla být ambiciózní i cílená a měla by usilovat o odstranění rozporů ve stávající směrnici, zejména pokud jde o paralelní vnitrostátní systémy; doporučuje, aby bylo zváženo rozšíření oblasti působnosti této směrnice i na ty státní příslušníky třetích zemí, kteří by mohli pomoci odstranit zjištěné mezery na trzích práce v Unii;

134.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, parlamentům a vládám členských států, agenturám EASO, Frontex, Europol, Eurojust, FRA a eu-LISA, Radě Evropy, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

16.11.2015

STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatel: Demetris Papadakis

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyjadřuje znepokojení nad nedávnými událostmi na hranicích EU, které jsou důsledkem této bezprecedentní migrační krize a které jasně odhalily nedostatky současného systému přijímání uprchlíků a migrantů, a poukazuje na význam větší harmonizace migračních a azylových politik na evropské a mezinárodní úrovni;

2.  vyzdvihuje potřebu uceleného přístupu EU k migraci, který zajišťuje soudržnost jejích vnitřních a vnějších politik, zahrnuje veškeré migrační trasy a je založený na solidaritě, bezvýhradném dodržování lidských práv, dodržování mezinárodního práva a na hodnotách, na nichž EU stojí;

3.  domnívá se, že takováto komplexní strategie EU by měla být klíčovým prvkem nové globální strategie EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, má-li se aktivně přispět ke stabilizaci sousedství EU a předcházet dalším obdobným humanitárním krizím v budoucnosti;

4.  vyzývá EU a její členské státy, aby zastavily výstavbu zdí na vnějších hranicích EU a přestaly uprchlíkům a migrantům bránit ve vstupu na území EU;

5.  vyjadřuje obavy ohledně rostoucího počtu nezákonných a okamžitě prováděných deportací a tyto postupy odmítá, neboť jsou v rozporu s lidskými právy a právním státem; vyjadřuje hluboké znepokojení nad osudem státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, se kterými bylo naloženo podle dohod EU o zpětném přebírání osob, včetně případů časově neomezeného zadržení, právního vakua nebo navrácení do země původu;

6.  zdůrazňuje, že přetrvávající nestabilita a konflikty v sousedství EU mají vážný dopad na počet přistěhovalců, uprchlíků a vysídlených osob; domnívá se, že dlouhodobá, skutečná a účinná odpověď na humanitární krizi ve Středomoří bude spočívat jedině v řešení jejích základních příčin, jako jsou zejména nestabilita, války, terorismus, nedostatečná bezpečnost a porušování lidských práv, ale také chudoba, nerovnost, pronásledování, korupce, změna klimatu a přírodní katastrofy; zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné, aby EU spolu s mezinárodními partnery a klíčovými regionálními mocnostmi a organizacemi, jako jsou Africká unie a Liga Arabských států, zahájila společné diplomatické úsilí s cílem řešit problémy, s nimiž se potýkají zranitelné státy a zaměřit se na předcházení konfliktům;

7.  je přesvědčen o tom, že současná přistěhovalecká a uprchlická krize souvisí s konfliktem v Sýrii a dalších oblastech na Blízkém východě a s nestabilitou v širší oblasti Blízkého východu a severní Afriky a že EU musí udělat všechno pro to, aby se konflikt podařilo ukončit; vyzývá k řádnému provádění strategie EU zaměřené na boj proti Dá'iš; vyzývá EU a její členské státy, aby proaktivně podporovaly úsilí OSN urovnat konflikt v Sýrii a aby podstatně zvýšily své diplomatické úsilí s cílem urovnat pokračující konflikty v jejím sousedství a na Blízkém východě ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami v dané oblasti, s podporou a na podporu OSN;

8.  vítá přijetí akčního plánu na vrcholné schůzce ve Vallettě, který by měl sloužit jako platforma pro dalekozrakou strategii EU-Afrika, která by se řídila zásadami solidarity, partnerství a sdílené odpovědnosti v reakci na lidské, sociální a politické problémy migračních toků mezi Afrikou a EU; vyzývá k bezvýhradnému provádění a sledování dosažených výsledků na vrcholné schůzce ve Vallettě; zdůrazňuje význam zapojení EU a Afriky do rozvojové spolupráce s cílem řešit základní příčiny neregulérní migrace a násilného vysídlování; uznává, že je třeba vynakládat větší úsilí o prosazování legální migrace a legálních možností mobility;

9.  zdůrazňuje, že západní Balkán jakožto tranzitní trasa pro uprchlíky a migranty, kteří směřují do členských států EU, se ocitl pod zvýšeným a vážným tlakem, který způsobil závažné humanitární následky, a proto potřebuje podporu; vítá návrh, který vzešel ze závěrů zasedání Rady ze dne 12. října 2015 (12880/15) a který spočívá v rozšíření rozsahu působnosti regionálního svěřeneckého fondu Evropské unie zřízeného v reakci na krizi v Sýrii (tzv. fondu Madad) pro země západního Balkánu; podporuje prohlášení konference na vysoké úrovni o trase přes východní Středomoří a západní Balkán ze dne 8. října 2015 v Lucemburku a vyzývá k jeho neprodlenému provádění a následnému sledování;

10.  připomíná, že státy sousedící se Sýrií podle odhadů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky přijaly okolo 4 milionů syrských uprchlíků; připomíná, že Turecko, Libanon a Jordánsko jsou vystaveny velkému přílivu uprchlíků a zdůrazňuje, že je zapotřebí účinná podpora ze strany EU a úzká spolupráce s těmito zeměmi, aby bylo možné tuto humanitární krizi řešit a vytvářet pro uprchlíky lepší podmínky; poukazuje na to, že aktivní zapojení států Perského zálivu a jejich projev solidarity by mělo pozitivní účinek; současně zdůrazňuje, že je důležité podporovat země v přední linii, jako jsou Řecko, Itálie a Malta, novými a lepšími mechanismy pro řešení humanitárních krizí takového rozměru;

11.  je přesvědčen, že přistupujícím zemím, jako je Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Srbsko, by EU měla poskytnout plnou podporu při řešení přílivu migrantů a uprchlíků; upozorňuje nicméně na negativní dopad, který jejich opatření mohou při pokračování jejich integrace do EU mít, a připomíná vládám těchto zemí jejich mezinárodní závazky v oblasti lidských práv;

12.  požaduje, aby vysoké představitelce, místopředsedkyni Komise a Evropské službě pro vnější činnost byly poskytnuty nezbytné nástroje a mandát k provedení politických a diplomatických opatření, která jsou v regionu nezbytná, v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v koordinaci s členskými státy;

13.  vyslovuje se pro širší a intenzivnější spolupráci EU se třetími zeměmi původu a tranzitu, při níž budou plně dodržována práva migrantů prostřednictvím dvoustranných dohod, partnerství v oblasti mobility a dohod o technické spolupráci, u nichž musí být zajištěny mechanismy sledování zahrnující organizace místní občanské společnosti, a to s cílem:

  –  rozvíjet předvídavý přístup k migrační krizi ve Středomoří, přizpůsobit se a rozlišovat mezi různými příčinami těchto migračních toků,

  –  bojovat proti sítím převaděčů a obchodníků s lidmi,

  –  zajistit budování kapacit v oblasti azylových systémů a kontroly hranic,

  –  poskytovat ochranu osobám v nouzi ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a specializovanými nevládními organizacemi,

  –  posílit globální přístup k migraci a mobilitě,

  –  vytvořit humanitární koridory,

  –  stanovit rámce pro bezpečnou a legální migraci a zmírnit stávající omezení týkající se slučování rodin,

  –  udělovat humanitární víza,

  –  uvést v platnost humánní a účinné návratové politiky ve vztahu k neregulérním migrantům;

14.  požaduje dohody o partnerství v oblasti mobility a o cirkulační migraci, které usnadní pohyb státních příslušníků třetích zemí mezi těmito třetími zeměmi a EU a podpoří sociální a hospodářský rozvoj obou stran;

15.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby provedla praktické kroky v rámci OSN s cílem zajistit, aby Rada bezpečnosti udělila Evropské unii mandát k přijetí opatření namířených proti infrastrukturám skupin převaděčů v přístavech;

16.  bere na vědomí návrh Komise týkající se „bezpečných a nebezpečných“ třetích zemí; vyzývá klíčové země původu a tranzitu nelegálních přistěhovalců do EU, aby plně a účinně prováděly stávající dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob, a to co nejdříve; zdůrazňuje, že uzavření a uplatňování dohod o zpětném přebírání by mělo zajistit, aby tranzitní země dodržovaly příslušné závazky třetích zemí v oblasti mezinárodního práva a ochrany lidských práv; navíc zdůrazňuje, že je v tomto ohledu třeba zlepšit přeshraniční spolupráci se sousedními členskými státy, mimo jiné pomocí posílené operativní a technické spolupráce s úřadem EASO a FRONTEX;

17.   zároveň je přesvědčen o tom, že EU by měla v úzké spolupráci s UNHCR zavést pro uprchlíky závazný program přesídlování s kvótami a trvalým, povinným, ale flexibilním automatickým systémem přesídlování v rámci EU, který by se zakládal na objektivních kritériích a který by zohledňoval situaci a podmínky přijetí v členských státech vstupu a do určité možné míry rovněž potřeby a preference uprchlíků;

18.  vítá posílení prostředků na operace Triton a Poseidon; bere na vědomí spuštění operace EUNAVFOR Med / Sophia namířenou proti převaděčům a obchodníkům s lidmi ve Středomoří a vyslovuje podporu posílenému řízení vnějších hranic Unie; bere na vědomí přechod do druhé fáze operace v souladu s mezinárodním právem a zdůrazňuje nezbytnost spolupráce se třetími zeměmi, která by pomohla účinně řešit postup proti organizovaným zločineckým sítím pašeráků migrantů; trvá však na tom, že ve Středozemním moři jsou zapotřebí širší, dlouhodobé, koordinované a účinné pátrací a záchranné mechanismy pro záchranu lidských životů, zejména je za tímto účelem třeba zavést evropský sbor pobřežní stráže, a že je zapotřebí uplatňovat politiku EU v oblasti azylu a doplňkové a dočasné ochrany, která bude v plném souladu se závaznými povinnostmi plynoucími z Ženevské úmluvy, Úmluvy OSN o právech dítěte a Evropské úmluvy o lidských právech, jakož i se zásadou nenavracení;

19.  poukazuje na to, že migranti a uprchlíci, a zejména pak nedoprovázené děti, jsou velmi zranitelní a v důsledku toho jim hrozí, že se stanou obětí obchodníků s lidmi; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit zvláštní péči o uprchlíky a migranty z řad žen a dětí, kteří jsou obětmi obchodníků s lidmi a poskytnut jim lékařskou a psychologickou pomoc a odpovídající ochranu dětí; vyzývá EU a členské státy, aby do svých politik v oblasti přistěhovalectví, integrace a azylu zahrnuly hledisko dětí a hledisko rovnosti žen a mužů a trvá na tom, že je nezbytné, aby EU zaujala k migraci a řízení hranic takový přístup, který bude dodržovat práva zranitelných osob a respektovat základní zásadu nejlepšího zájmu dítěte;

20.  domnívá se, že spolupráce a rozvojová pomoc v souladu se zásadami soudržnosti politik ve prospěch rozvoje hraje rozhodující roli při řešení základních příčin migrace; vyzývá členské státy, aby provedly reformu své rozvojové pomoci v souladu se závazkem 0,7% HND, s cílem dosáhnout cílů udržitelného rozvoje; vítá skutečnost, že jedním z cílů vrcholné schůzky konané ve Vallettě je lepší zaměření pomoci v oblasti rozvoje a spolupráce v Africe; zdůrazňuje, že EU musí dlouhodobě a prakticky nadále podporovat mezinárodní úsilí zaměřené na odstraňování chudoby a potírání korupce, jakož i na budování míru, podporu demokracie a správy, lidská práva a základní svobody, rovnost pohlaví, zaměstnanost a vzdělávání, regionální, politickou a ekonomickou stabilitu, bezpečnost a prosperitu;

21.  je přesvědčen o tom, že migrační a přistěhovaleckou krizi ve Středomoří lze vyřešit pouze prostřednictvím setrvalé politické vůle, mezinárodní spolupráce a koordinace ve všech orgánech a členských státech EU a domnívá se, že by z podnětu EU mohla být svolána mezinárodní konference konaná pod záštitou OSN, jejímž cílem by bylo řešení stávající humanitární krize;

22.  domnívá se, že regionální program ochrany, jehož cílem je posílit kapacitu třetích zemí, které jsou zeměmi původu nebo tranzitu značného počtu uprchlíků, by mohlo výrazně posílit zapojení do politického dialogu mezi EU a třetími zeměmi, čímž by získal větší váhu a účast;

23.  vyzývá Komisi a členské státy EU, aby provedly nezbytné legislativní a správní kroky, které umožní vydávání mimořádných víz a usnadní poskytnutí dočasného útočiště obráncům lidských práv v oblasti Středomoří, kteří se nacházejí v ohrožení; naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost případům spojeným s žádostmi o politický azyl, aby se zabránilo navrácením, jež by s sebou mohla nést porušení lidských práv;

24.  vítá vytvoření svěřeneckého krizového fondu EU pro stabilitu a odstraňování základních příčin neregulérní migrace a vysídlování osob v Africe, jehož cílem je posílit stabilitu a přispět k lepšímu řízení migrace v afrických zemích a oblastech, které jsou migrací postiženy nejvíce; zdůrazňuje ovšem, že jsou zapotřebí záruky ohledně původu finančních prostředků a ohledně toho, na jaká opatření budou použity; vyzývá členské státy, aby prokázaly své pevné odhodlání přispět navrhovanou částkou 1,8 miliard EUR a daly tuto částku dohromady; zdůrazňuje, že k tomu, aby bylo možné využít netknutý potenciál afrického kontinentu, je nezbytné zmobilizovat více finančních prostředků, které přispějí prostřednictvím obchodu a investic k udržitelnému rozvoji a snížení chudoby;

25.  poukazuje na to, že k řešení migrační a přistěhovalecké krize ve Středomoří budou zapotřebí dodatečné rozpočtové zdroje EU, zejména pak humanitární pomoc; požaduje, aby byla ve třetích zemích zřízena informační střediska o migraci, a bere na vědomí, aby byli do delegací EU v hlavních třetích zemích neprodleně vysláni evropští styční úředníci pro přistěhovalectví, kteří by shromažďovali informace o migračních tocích, koordinovali kroky s vnitrostátními styčnými úředníky a spolupracovali přímo s místními orgány, čímž by umožnili aktivaci systému včasného varování na úrovni EU a následnou včasnou reakci na nové přistěhovalecké krize;

26.  vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a ESVČ, aby nadále podporovaly proces ratifikace Úmluvy OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, jejího Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, Protokolu proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky a Protokolu proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi;

27.  vyjadřuje své znepokojení nad stále větší kriminalizací současné migrační problematiky na úkor lidských práv dotčených osob a nad špatným zacházením s uprchlíky a jejich nahodilém zadržování ve třetích zemích; vyzývá EU, aby se touto otázkou zabývala, a to i během svých dialogů o lidských právech a v podvýborech pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost a aby vytvořila ochranné kapacity ve třetích zemích, které jsou zeměmi tranzitu;

28.  žádá, aby se Komise a ESVČ aktivně účastnily debaty o termínu „klimatický uprchlík“, a to včetně možného právního vymezení tohoto pojmu v mezinárodním právu či v jakékoli právně závazné mezinárodní dohodě;

29.  uznává, že stav bez státní příslušnosti je v oblasti lidských práv významným problémem; žádá Komisi a ESVČ, aby proti stavu bez státní příslušnosti bojovaly ve všech vnějších akcích EU, zejména tím, že se budou zabývat diskriminací na základě pohlaví, náboženského vyznání nebo příslušnosti k menšině v právních předpisech o státní příslušnosti a že budou podporovat právo dětí na státní příslušnost a kampaň Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky zaměřenou na ukončení stavu bez státní příslušnosti do roku 2024;

30.  požaduje, aby Komise před uzavřením jakékoli dohody mezi agenturou Frontex a třetí zemí konzultovala Evropský parlament; trvá na tom, že tyto dohody musí poskytovat odpovídající záruky zajišťující plné dodržování norem v oblasti lidských práv, a to i v souvislosti s návratovými, pátracími a záchrannými operacemi a operacemi týkajícími se společného hlídkování a zadržování;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

16.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

49

6

6

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Francisco Assis, James Carver, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Arnaud Danjean, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Eugen Freund, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Ulrike Lunacek, Andrejs Mamikins, Ramona Nicole Mănescu, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Vincent Peillon, Tonino Picula, Kati Piri, Andrej Plenković, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Sofia Sakorafa, Jacek Saryusz-Wolski, Alyn Smith, Jaromír Štětina, Charles Tannock, László Tőkés, Johannes Cornelis van Baalen

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Ignazio Corrao, Luis de Grandes Pascual, Angel Dzhambazki, Tanja Fajon, Mariya Gabriel, Liisa Jaakonsaari, Javi López, Norica Nicolai, Urmas Paet, Miroslav Poche, Soraya Post, Marietje Schaake, Helmut Scholz, Igor Šoltes, Renate Sommer, Traian Ungureanu, Marie-Christine Vergiat

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Ivan Štefanec, Patricija Šulin

12.11.2015

STANOVISKO Výboru pro rozvoj

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatelka: Beatriz Becerra Basterrechea

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že dlouhodobě a udržitelně lze stávající migrační krizi řešit pouze v rámci celoevropského uceleného přístupu, který by měl být součástí globálního pohledu na migraci v rámci agendy 2030; proto zdůrazňuje, že členské státy musí těsněji spolupracovat na řízení migračních toků; vítá iniciativu k vytvoření nového evropského plánu v oblasti migrace, který bude založen na dodržování práv, jejž sestaví Evropský parlament, Komise a Rada ve spolupráci se zainteresovanými stranami, které budou přímo zapojeny do rozhodovacího procesu, a po konzultacích s občanskou společností včetně organizací migrantů a jež se bude opírat o solidaritu a odpovědnost členských států; zdůrazňuje, že tento program musí zahrnovat nahrazení nařízení o Dublinské úmluvě centralizovaným evropským azylovým systémem, který bude zohledňovat preference žadatelů o azyl a uprchlíků a umožňovat vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, sjednocení postupů udělování azylu a účinnou kontrolu společné vnější hranice; zdůrazňuje, že je nutné vytvořit závazný a trvalý systém přemisťování žadatelů o azyl, kteří požívají mezinárodní ochrany;

2.  odsuzuje skutečnost, že Komise musela čekat na bezprecedentní humanitární krizi, po níž následovala silná vlna protestů a solidarity ze strany občanské společnosti, aby přehodnotila svou neúspěšnou migrační politiku a zaujala ucelený přístup zahrnující rozvoj, spolupráci a dodržování zásady soudržnosti politik ve prospěch rozvoje;

3.  trvá na tom, že je nutné neprodleně zlepšit ubohé životní podmínky milionů lidí v uprchlických táborech především v Turecku, Jordánsku a Libanonu; vyzývá EU a členské státy, aby zlepšily svou humanitární pomoc a mechanismy podpory zemím sousedícím se zónami, v nichž probíhají konflikty, které přijaly největší počet uprchlíků; vítá závazek Komise navýšit finanční prostředky poskytované těmto zemím a vyzývá členské státy, aby dostály svým slibům; připomíná, že je nutné účinně řešit základní příčiny migrace – zmírňovat nerovnost ve světě, zajistit dodržování lidských práv, odstraňovat chudobu, zvyšovat zaměstnanost, posilovat stabilitu států a zmírňovat dopady změny klimatu, a v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytné usilovat o mírové urovnání ozbrojených konfliktů; bere na vědomí summit konaný ve dnech 11.–12. listopadu 2015 ve Vallettě, který byl věnován migraci a který byl příležitostí zaujmout ucelený přístup k odstraňování základních příčin nucené migrace;

4.  domnívá se, že evropská migrační politika musí rozlišovat mezi „uprchlíky“ a „ekonomickými migranty“; zdůrazňuje, že k těmto dvěma kategoriím migrantů je třeba přistupovat odlišně;

5.  připomíná, že muži, ženy a děti, kterých se současná krize týká, prchají mimo jiné před pronásledováním z náboženských či politických důvodů, před válkou, diktaturou, útlakem, mučením a dekapitací a že práva, kterých požívají jakožto lidské bytosti, jsou nezcizitelná; poukazuje na to, že většina z nich spadá do oblasti působnosti ženevské Úmluvy o uprchlících z roku 1951, která byla ratifikována všemi 28 členskými státy; žádá EU, aby uvalila sankce na země, které tato práva nedodržují, čímž porušují jednu ze základních podmínek svého členství v EU;

6.  žádá Komisi a Radu, aby v rámci transatlantické spolupráce v oblasti rozvojové politiky vyzvaly Spojené státy, aby spolu s EU zastavily migrační vlnu prohloubením rozvojové spolupráce v Africe a na Blízkém východě a poskytováním účinné pomoci milionům lidí žijících v uprchlických táborech;

7.  trvá na tom, že EU musí integrovat komplexní vazbu mezi rozvojem a migrací a zajistit, aby její politiky v oblasti zvládání migrace v EU byly v souladu s politikami v oblasti snižování chudoby v rozvojovém světě a aby byly zmírněny některé z příčin nucené migrace, například maximalizací pozitivního vlivu remitencí na rozvoj díky snížení souvisejících nákladů; zdůrazňuje, že je nezbytné účinně spolupracovat s třetími zeměmi s cílem odkrýt příčiny těchto migračních toků, nikoli se zaměřovat výhradně na jejich důsledky; připomíná, že emigrace se zvyšuje současně s hospodářským rozvojem, dokud země nedosáhnou statusu země s vyšším středním příjmem (přibližně 7000-8000 USD na jednoho obyvatele), a poté se začíná snižovat; proto zdůrazňuje, že v zájmu dosažení dlouhodobého udržitelného řešení je nutné zintenzivnit spolupráci a řízení migračních toků; uznává, že udržitelný hospodářský rozvoj a budování státu založeného na demokratických, silných a transparentních institucích výrazně napomáhají zmírnění základních příčin nucené migrace; žádá EU a všechny mezinárodní aktéry, aby rozšířili rozvojovou spolupráci a nástroje soustavného politického dialogu; 

8.  je znepokojen pokusy o využití prostředků určených na rozvojovou pomoc k řešení problémů spojených s migrací, které s rozvojem nesouvisejí; odmítá, aby bylo možné započítávat výdaje na podporu uprchlíků v dárcovských zemích do oficiální rozvojové pomoci; odmítá plány na využití či navázání rozvojové pomoci na více hraničních kontrol či kontrol v rámci readmisních dohod se třetími zeměmi; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby navýšily financování a prostředky pro reakci na humanitární krize; žádá vypracování dlouhodobějšího plánu, který by zahrnoval opatření zaměřená na posílení úlohy agentur OSN; vítá vytvoření regionálního svěřeneckého fondu EU v reakci na krizi v Sýrii a svěřeneckého krizového fondu EU pro Afriku, jež jsou účinným nástrojem pro odstraňování nestability, nuceného vysidlování a nelegální migrace; žádá Komisi, aby zvýšila transparentnost svěřeneckého krizového fondu EU pro Afriku; žádá členské státy, aby do svěřeneckého fondu přispěly, a zdůrazňuje, že důležitou roli bude hrát monitorování a hodnocení financovaných projektů a programů s cílem zajistit, aby tento fond splnil svůj účel, kterým je pomoci přímo těm, kteří to potřebují, a nikoli financovat vlády zodpovědné za porušování lidských práv;

9.   vyzývá EU, Africkou unii a OSN, aby posílily mezinárodní spolupráci v oblasti migrace s cílem vytvořit legální cesty pro migraci, a vybízí Komisi a členské státy, aby maximalizovaly pozitivní vliv migrace a mobility osob na globální rozvoj, jak bylo poprvé uznáno v programu pro rozvoj po roce 2015 a v navrhovaných cílech udržitelného rozvoje a jejich záměrech týkajících se migrace; naléhavě vyzývá členské státy, aby usnadnily integraci přistěhovalců, jejichž aktivní účast ve společnosti přispívá k sociálnímu a hospodářskému rozvoji a ke kulturní rozmanitosti Unie; vybízí EU a orgány členských států, aby zlepšily uznávání akademické a profesní kvalifikace migrantů v zájmu jejich rychlejšího a snadnějšího uplatnění na pracovním trhu;

10.  připomíná, že právo opustit jakoukoli zemi včetně vlastní země je zakotveno v článku 13 Všeobecné deklarace lidských práv OSN; zdůrazňuje, že ačkoli se jedná o svobodu a o základní právo, jehož by měl požívat každý člověk, mohou tohoto práva skutečně požívat pouze občané „globálního severu“ a nejbohatší občané „globálního jihu“; zdůrazňuje, že je třeba důsledně uplatňovat zásadu „nenavracení“, která zejména u žadatelů o azyl vyplývá z práva migrovat a která je zakotvena v článku 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, zahrnuta v protokolu z roku 1967 týkajícím se právního postavení uprchlíků a potvrzena v článku 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984;

11.  zdůrazňuje, že je třeba chránit, prosazovat a naplňovat mezinárodní právo žádat o azyl zakotvené v článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv OSN, včetně důsledného uplatňování zásady „nenavracení“; připomíná, že je důležité v zemích emigrace a tranzitu zavést a posílit informační střediska pro migraci po vzoru střediska pro informace o migraci a její řízení (CIGEM) v Mali; zdůrazňuje, že nedostatek legálních cest způsobuje, že řada mužů, žen a dětí nemá jinou možnost, než využít služeb převaděče, kterému zaplatí horentní sumu, a riskovat své životy; vyzývá EU, aby prováděla stávající právní předpisy a aby vytvořila bezpečnější a legální cesty pro vstup a setrvání v EU;

12.  odmítá návrhy členských států zřídit azylová centra ve třetích zemích a zapojit severoafrické země a Turecko do evropských pátracích a záchranných akcí s cílem zachytit uprchlíky a vracet je zpět na africké a turecké území; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby Parlamentu předložila hodnocení souladu těchto návrhů s mezinárodním azylovým právem a veškerých dalších praktických a právních překážek bránících jejich provedení; vyzývá k tomu, aby byl chartúmský proces nahrazen procesem založeným na důsledném respektování lidských práv a zaměřeným na zlepšení životních podmínek s cílem vyřešit základní příčiny migrace; vyzývá Komisi a Radu, aby listopadový summit ve Vallettě věnovaly základním příčinám migrace, jako jsou chudoba, nerovnost, nespravedlnost, změna klimatu, korupce, špatná správa a ozbrojené konflikty;

13.  domnívá se, že velký význam mají otázky a problémy, jimž v migračním procesu v EU čelí ženy, dívky a znevýhodněné skupiny, jako jsou senioři, děti, osoby se zdravotním postižením, menšiny a další, a dopad migrace na zlepšení postavení těchto osob a na jejich lidská práva; domnívá se, že velký význam mají rovněž otázky a problémy, jimž v migračním procesu a v EU čelí migranti z řad osob LGBTI; žádá, aby byla ve všech politikách souvisejících s migrací explicitně zohledňována specifika osob LGBTI; zdůrazňuje, že je zásadně důležité zohledňovat v migračních politikách specifika každé znevýhodněné skupiny, a žádá, aby tak bylo ve všech politikách zacílených na migranty činěno; připomíná, že evropské právní předpisy upravující azyl zahrnují mrzačení pohlavních orgánů mezi kritéria zohledňovaná při vyhodnocování žádostí o azyl; trvá na tom, že je zapotřebí dodržovat lidská a individuální práva nejvíce znevýhodněných migrantů;

14.  vyzývá EU a její členské státy, aby migrantům zajistily přístup k právům a službám, které zaručí jejich rovnost a zabrání nárůstu rasismu a xenofobie v EU;

15.  připomíná, že i v rámci azylových řízení je třeba jednat v nejlepším zájmu dětí a nezletilých osob bez doprovodu, jak je stanoveno v Mezinárodní úmluvě o právech dítěte z roku 1989 a v Listině základních práv Evropské unie; zdůrazňuje, že je nutné posílit systémy zajišťující trvalou ochranu dětí před zneužíváním a vykořisťováním, například poskytováním základních služeb, jako jsou zdravotní péče, psychologická pomoc, kvalitní školství a zvláštní opatření k jejich postupnému začleňování do společnosti v členských státech; žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost potřebám odloučených rodin a osob, které zůstaly ve své zemi, a aby byl proveden přezkum směrnice Rady 2003/86/ES s cílem zjednodušit slučování rodin;

16.  vyzývá Komisi a EU, aby ve své migrační politice, a zejména při provádění svého evropského programu pro migraci, plně dodržovaly zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a aby v této souvislosti měly na zřeteli vazbu mezi vnitřními a vnějšími politikami, tedy vztah mezi rozvojovou politikou a politikou v oblasti migrace na jedné straně a stávajícími politikami sociální ochrany a zaměstnanosti v členských státech na straně druhé; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí systematičtější začlenění rozvojového rozměru do migračních politik; připomíná, že některé politiky EU a nedostatečné úsilí v oblasti boje proti nezákonným tokům kapitálu z rozvojových zemí nepřímo přispívají k nestabilitě a migračním tokům; žádá proto Komisi, aby předložila akční plán týkající se soudržnosti politik; zdůrazňuje, že je důležité, aby byla zaručena soudržnost politik a koordinace mezi politikami v oblasti vnější činnosti EU, bezpečnosti, obrany, obchodu, humanitární pomoci, migrace a rozvojové spolupráce; domnívá se, že Evropa musí převzít plnou odpovědnost v souvislosti s konflikty prostřednictvím většího úsilí o udržování míru a o podporu udržitelných řešení pro uprchlíky (přesídlení, místní začlenění, mobilita a návrat, je-li možný); vyzývá Komisi a členské státy, aby lépe integrovaly vnitřní a vnější politiky týkající se migrace s cílem usnadnit mobilitu osob a přispět tak ke zlepšení životních podmínek jich samotných a jejich rodin;

17.  vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem klimatických uprchlíků, kteří opouštějí své země kvůli suchu, hladomoru a zhoršujícím se zdravotním a životním podmínkám; domnívá se, že obyvatelstvo nejméně rozvinutých zemí je změnami klimatu více ohroženo, což může vést k rostoucím nerovnostem a k sociální nestabilitě;

18.  žádá Komisi, aby své rozvojové politiky koordinovala se svými hospodářskými politikami s cílem zabránit využívání přírodních a lidských zdrojů ve třetích zemích, což narušuje účel jakékoli rozvojové pomoci; vyzývá EU a její členské státy, aby striktně regulovaly činnost nadnárodních společností evropského původu působících ve třetích zemích;

19.  pevně podporuje účinné a komplexní šíření a provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv v rámci EU i mimo ni a zdůrazňuje, že je třeba přijmout všechna nezbytná strategická a legislativní opatření k odstranění nedostatků v účinném provádění těchto obecných zásad, a to i v souvislosti s přístupem ke spravedlnosti; připomíná, že cílem obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv není zavést nové mezinárodní právní povinnosti, nýbrž vytvořit společný globální standard pro prevenci a řešení negativního dopadu obchodní činnosti na lidská práva;

20.  zdůrazňuje, že je třeba začlenit politiky týkající se přístupu k základním léčivým přípravkům do konceptu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje; konstatuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost otázkám regulace obchodu a duševního vlastnictví, a to s ohledem na jejich význam pro účinné zajištění léčivých přípravků v rozvojovém světě;

21.  je znepokojen skutečností, že 61 % oficiální rozvojové pomoci se vrací dárcovským zemím, mj. v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek a obsluhou dluhu; žádá proto navýšení skutečné pomoci, která bude mít pozitivní dopad na potřeby lidí;

22.  vyzývá Komisi, aby provedla přezkum systémů hodnocení a monitorování zaměřeného na výsledky útvaru EuropeAid, které jsou zásadní pro plánování, navrhování a provádění politik a kroků EU a pro zlepšení transparentnosti a demokratické odpovědnosti; připomíná, že středem zájmu našich politik by mělo být posílení a rozvoj udržitelné strukturální změny;

23.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech, například v Itálii, se při správě některých středisek pro přijímání žadatelů o azyl vyskytly závažné podvody a administrativní nesrovnalosti, do nichž byly v řadě případů zapojeny zločinecké organizace, v důsledku čehož došlo nejen ke zneužití evropských prostředků, ale i k dalšímu zhoršení životních podmínek migrantů a ochrany jejich lidských práv.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ

VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

10.11.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Ignazio Corrao, Doru-Claudian Frunzulică, Nathan Gill, Charles Goerens, Enrique Guerrero Salom, Heidi Hautala, Maria Heubuch, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Linda McAvan, Norbert Neuser, Cristian Dan Preda, Lola Sánchez Caldentey, Elly Schlein, Pedro Silva Pereira, Davor Ivo Stier, Paavo Väyrynen, Bogdan Brunon Wenta, Rainer Wieland, Anna Záborská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Louis-Joseph Manscour, Joachim Zeller

4.9.2015

STANOVISKO Rozpočtového výboru

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatel: Gérard Deprez

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá skutečnost, že Komise přijala ambiciózní evropský program pro migraci; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská rada, mimo svých prohlášení, není stejně ambiciózní a že Komisi nepodporuje;

2.  vítá návrh Komise, aby byl zřízen mechanismus pro přemístění 40 000 osob rozvržený na roky 2016 a 2017 při celkových nákladech 240 000 000 EUR; podporuje úsilí členských států, které přijaly počet migrantů navržený Komisí a v některých případech i více, a vyjadřuje politování nad tím, že kvůli neochotě některých členských států dosud nebylo počtu 40 000 dosaženo;

3.  vítá také doporučení Komise týkající se programu pro znovuusídlování i dodatečné prostředky ve výši 50 000 000 EUR na roky 2015 a 2016 vyčleněné na tyto účely; zdůrazňuje, že vyčleněná částka by měla odpovídat skutečným potřebám, a měla by být proto odpovídajícím způsobem upravována;

4.  je potěšen zvýšením financí pro Azylový, migrační a integrační fond (AMIF) o částku 57 000 000 EUR v návrhu opravného rozpočtu č. 5 na rok 2015 a o více než 169 000 000 EUR (171 900 000 EUR po úpravě rozpočtu) v návrhu rozpočtu na rok 2016; vyjadřuje však politování nad tím, že částky vyčleněné na posilování a rozvoj společného evropského azylového systému se sice zvyšují o více než 174 000 000 EUR (161 694 285 EUR po úpravě rozpočtu), avšak částky vyčleněné na podporu legální migrace, integrace a vytvoření lepších, spravedlivějších a účinnějších strategií pro navracení osob se naopak snižují o přibližně 5 000 000 EUR (+ 9 985 847 po úpravě rozpočtu);

5.  žádá Komisi, aby co nejpřesněji vyhodnotila rozpočtové potřeby Azylového, migračního a integračního fondu až do roku 2020 a aby na tomto základě předložila návrh na zvýšení prostředků v okruhu 3 a případně upravené rozdělení těchto prostředků mezi jednotlivé prováděcí programy fondu v rámci přezkumu víceletého finančního rámce, který by měl být proveden do konce roku 2016; zdůrazňuje také, že je nutné, aby měly vynaložené prostředky skutečnou evropskou přidanou hodnotu, a nikoli aby pouze podpořily stávající vnitrostátní programy;

6.  vyjadřuje jednoznačný záměr změnit rozpočtovou nomenklaturu Azylového, migračního a integračního fondu s cílem zajistit jeho větší transparentnost a lepší kontrolu nad rozdělováním ročních prostředků mezi jednotlivé prováděcí programy a nástroje; přeje si, aby měl tento fond v budoucnu větší míru flexibility;

7.  vítá zvýšení prostředků o 41 245 000 EUR v návrhu rozpočtu na rok 2016 pro agenturu Frontex; žádá spolehlivé údaje o výdajích na operace Triton a Poseidon; vyjadřuje politování nad tím, že za celých jedenáct let, kdy agentura Frontex sídlí ve Varšavě, nebyla podepsána smlouva mezi agenturou a polskou vládou, což brání tomu, aby zaměstnanci agentury pracovali za optimálních podmínek; žádá Komisi, aby poskytla více informací k návrhu změny mandátu agentury Frontex, pokud jde o organizování návratu osob;

8.  bere na vědomí, že Rada neprovedla škrty v hlavních položkách Azylového, migračního a integračního fondu a Fondu pro vnitřní bezpečnost v okruhu 3, a zdůrazňuje, že by bylo třeba prostředky navýšit; kritizuje však skutečnost, že byly provedeny škrty v položce týkající se migrace a azylu v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci (DCI) (-200 000 v prostředcích na závazky, -5 milionů v prostředcích na platby) a v položkách na zmírňování chudoby jak u zemí ve Středomoří (-50 milionů v prostředcích na platby), tak u Východního partnerství (-12 milionů EUR v prostředcích na platby) a obecněji u nástroje předvstupní pomoci (IPA); je přesvědčen, že navrhované škrty jsou v souvislosti s obecnou strategií zvládání budoucích migračních toků kontraproduktivní;

9.  zdůrazňuje, že se od Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu do budoucna očekává, že bude hrát větší úlohu v řízení azylových záležitostí; konstatuje, že zvýšení počtu jeho zaměstnanců pouze o čtyři osoby je zcela nedostatečné a že v době, kdy skutečné potřeby vyžadují navýšení rozpočtu, byly jeho prostředky, bez zahrnutí účelově vázaných příjmů, v návrhu rozpočtu na rok 2016 omezeny;

10.  uvědomuje si, jaká je úloha Europolu v boji proti obchodování s lidmi, a konkrétně jak důležité jsou jeho činnosti v rámci boje proti zločineckým sítím, což vyžaduje další zaměstnance v nejméně třech nově zřízených podpůrných týmech; poukazuje na to, že zvýšení jeho plánu pracovních míst pouze o tři pracovníky nestačí k plnění těchto mimořádně náročných úkolů a že výše finančních prostředků, která mu byla přidělena v návrhu rozpočtu na rok 2016, nezajišťuje dostatečné zdroje k tomu, aby byl schopen tyto úkoly odpovídajícím způsobem plnit;

11.  žádá, aby agentury SVV nepodléhaly automatickému snižování počtu svých zaměstnanců ani jejich automatickému přesunu; žádá o vytvoření skutečné střednědobé a dlouhodobé strategie pro tyto agentury;

12.  vítá plánované zvýšení prostředků v návrhu rozpočtu na rok 2016 na oblast azylu a imigrace; zdůrazňuje, že nevyčerpané prostředky mohou být přesunuty do jiných rozpočtových položek, aby bylo možno reagovat na nepředvídané problémy a události, jak je nastiňuje Evropská agenda pro migraci;

13. vzhledem k nezanedbatelnému výskytu podvodného jednání a špatného hospodaření v členských státech považuje za nezbytné pečlivě sledovat vynakládání všech finančních prostředků v souvislosti s imigrací, zejména pokud jde o zadávání zakázek dodavatelům a subdodavatelům.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

3.9.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

4

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Nedzhmi Ali, Jonathan Arnott, Lefteris Christoforou, Jean-Paul Denanot, Gérard Deprez, José Manuel Fernandes, Eider Gardiazabal Rubial, Carlos Iturgaiz, Bernd Kölmel, Zbigniew Kuźmiuk, Vladimír Maňka, Ernest Maragall, Clare Moody, Siegfried Mureşan, Victor Negrescu, Liadh Ní Riada, Patricija Šulin, Eleftherios Synadinos, Paul Tang, Indrek Tarand, Isabelle Thomas, Inese Vaidere, Daniele Viotti, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Anneli Jäätteenmäki, Andrey Novakov, Nils Torvalds, Tomáš Zdechovský

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Anthea McIntyre, Tatjana Ždanoka

18.2.2016

STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatelka: Elisabeth Morin-Chartier

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  uznává úsilí Komise o vytvoření ambiciózního programu pro migraci a naléhavě žádá Evropskou radu, aby prokázala vysokou úroveň ambicí, věnovala pozornost podrobnostem a jednala jednotně, aby mohla včas a rozhodně reagovat na migrační krizi; vyzývá Radu, aby proaktivně podpořila práci Komise konkrétními činy, urychlenými opatřeními a přijetím praktických opatření, která budou navržena tak, aby bylo dosaženo společných cílů na základě zásad solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi všechny členské státy; vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy svým postojem blokují přijetí účinného a udržitelného politického řešení, jež by respektovalo základní hodnoty, na nichž je Evropská unie vystavěna, mezi něž patří dodržování zásad právního státu, lidských práv a zásad nediskriminace, solidarity a společné odpovědnosti;

2.  konstatuje, že současná uprchlická vlna představuje výzvu pro Evropu v celosvětovém kontextu, a je proto nezbytné ji řešit také v Evropské radě;

3.  zdůrazňuje zejména, že sociální rozměr přílivu uprchlíků vyžaduje jednotnou evropskou azylovou politiku, debatu o evropských dohodách ohledně kvót a registraci na místě v případě obzvláště zranitelných skupin uprchlíků v přetížených státech sousedících s regiony zasaženými krizí;

4.  zdůrazňuje, že jediným proveditelným řešením pro zvládnutí přílivu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti je zavést co možná nejdříve trvalý mechanismus přemisťování v rámci všech členských států; zdůrazňuje, že současná uprchlická krize v Evropě ve střednědobém výhledu nastoluje otázku její vůle integrovat uprchlíky do evropské společnosti, neboť uprchlíci neusilují o trvalý pobyt; zdůrazňuje, že pro úspěšnou integraci uprchlíků a migrantů jsou zásadní vzdělávání a zaměstnání; žádá proto Komisi, aby ve velmi úzké spolupráci s členskými státy přijala okamžitá opatření a zvolila plán, který se bude zaměřovat na podporu sociálního začleňování uprchlíků a jejich integrace na trh práce EU, jenž stále ještě trpí následky hospodářské krize, přičemž budou vzaty v potaz rozdíly mezi ekonomickými migranty a uprchlíky;

5.  zdůrazňuje, že skutečná integrace je obousměrný proces, který vyžaduje vzájemnou angažovanost ze strany uprchlíků i Evropy a jejích občanů; zdůrazňuje, že zásadně důležité je zajištění účinného a rychlého systému uznávání statusu uprchlíka a přidělování do země určení, aby mohl co nejdříve začít proces sociálního začleňování a integrace na trhu práce; naléhavě vyzývá Komisi, aby prosazovala vzestupnou sociální konvergenci sociální ochrany a standard rychlého vydávání pracovních povolení těm osobám, jež jsou uznanými uprchlíky, a to ve všech členských státech;

6.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy, pokud jde o začleňování uprchlíků do evropské společnosti a na trh práce; vyzývá Komisi, aby využila zkušeností členských států a navrhla soubor doporučení k účinnému dokončení tohoto procesu;

7.  dovolává se společných základních zásad EU pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců(17) jakožto základního obecného přístupu k integraci;

8.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost potřebám osob, které si zaslouží mezinárodní ochranu, a zranitelných skupin, například nezletilých osob bez doprovodu, žen, mladých lidí, dětí a starších osob, a podle možností prosazovala příslušná opatření ve třetích zemích zaměřená na fázi před jejich vycestováním; žádá, aby byla v procesu sociálního začleňování a integrace na trh práce věnována zvláštní pozornost často zranitelnému postavení žen; je znepokojen nedávnými zjištěními, že velký počet nezletilých osob bez doprovodu z řad uprchlíků se pohřešuje, a vyzývá orgány, aby vyšetřily, kde se nacházejí;

9.  vyzývá Komisi, aby posílila dialog o migraci a kvalifikacích s podnikatelskou sférou a trhem práce, aby mohly být stanoveny chybějící profese v konkrétních odvětvích pracovního trhu, včetně oblasti podnikání, a aby mohly být otevřeny dobře řízené kanály legálního přistěhovalectví a vytvořeny příležitosti pro zaměstnávání uprchlíků; domnívá se, že takovýto dialog by měl být založen na vyváženém zastoupení zájmů s cílem dosáhnout integrace migrantů a uprchlíků na trhu práce založené na dodržování práv;

10.  trvá na tom, že při navrhování integračních politik v EU je třeba v rámci trvalého mechanismu přemísťování uprchlíků zohlednit údaje týkající se trhu práce, zejména údaje o nezaměstnanosti a pracovních příležitostech, ale i údaje týkající se sociální situace, aby se zajistilo, že tento proces nezhorší sociální a hospodářskou situaci hostitelských regionech, zejména v těch, které jsou nejvíce zasaženy hospodářskou krizí, a v členských státech, které jsou nejvíce zadluženy a stále procházejí procesem fiskální konsolidace, a aby se zajistilo lepší sociální začlenění a integrace uprchlíků na trhu práce s přihlédnutím k tomu, že sociální a hospodářská nejistota těchto území a jejich obyvatel je faktorem, jenž je zcela nezávislý na současné mimořádné situaci týkající se přílivu uprchlíků, vzhledem k aktuálním pracovním příležitostem v těchto regionech;

11.  navrhuje, že systém, podle nějž by v rámci reálných možností uchazeči o azyl mohli požádat o azyl v členském státě, kde již mají rodinné vazby, napojení na komunitu či lepší vyhlídky na zaměstnání, by značně zlepšil jejich možnost integrace;

12.  zdůrazňuje, že je rovněž třeba vytvořit komplexní přístup k migraci, který zohlední významný demografický problém, s nímž se v současné době vypořádává Evropa a její hospodářství; poukazuje zároveň na to, že střednědobá i dlouhodobá integrace uprchlíků a migrantů rovněž představuje příležitost, pokud jde o demografický vývoj a posilování dovednostní základny v Evropě; vyzývá členské státy, aby vytvořily digitální databázi pracovních profilů uprchlíků s cílem koordinovat přemísťování uprchlíků podle situace na trhu práce na vnitrostátní a regionální úrovni;

13.  zdůrazňuje, že Komise uvedla, že by na podporu úsilí o integraci uprchlíků mohly být využity evropské fondy, zejména Evropský sociální fond (ESF); vyzývá orgány spravující tyto fondy, aby je využívaly co nejúčinnějším způsobem v zájmu usnadnění řešení otázky integrace uprchlíků, aniž by tím byly dotčeny ostatní cíle a ostatní příjemci, zejména z řad nejzranitelnějších skupin, a aby se zajistilo, že přinesou užitek všem příjemcům; konstatuje, že Komise rovněž uvedla, že je ochotna pomoci správním orgánům s přizpůsobením jejich operačních programů v rámci ESF, tak aby se umožnila účinná integrace migrantů a uprchlíků, aniž by tím byly ohroženy cíle ESF v oblasti zaměstnanosti; upozorňuje i na skutečnost, že jsou k dispozici finanční prostředky pro účely poskytování odborné přípravy týkající se řízení rozmanitosti a rovnosti na pracovišti a na podporu místních a regionálních orgánů, pokud jde o opatření zaměřená na integraci;

14.  naléhavě žádá Komisi, aby v souvislosti s přezkumem víceletého finančního rámce v polovině období, který má proběhnout v roce 2016, zajistila, aby se rozpočet EU, a zvláště pak Evropský sociální fond, více zaměřil na sociální začleňování osob s právním statusem uprchlíka a jejich integraci na trh práce; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda je možné využít Azylový, migrační a integrační fond (AMIF) na opatření v oblasti sociálního začleňování a integrace na trh práce státních příslušníků třetích zemí; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly Evropský fond pro strategické investice v kombinaci s dalšími fondy EU k zajištění investic potřebných pro integraci přílivu uprchlíků ve střednědobém výhledu; vyzývá Komisi, aby v souvislosti s přezkumem víceletého finančního rámce navýšila prostředky přidělené na sociální politiku s cílem posílit politiku soudržnosti, aby dokázala zvládnout integraci uprchlíků na trhu práce a jejich sociální začlenění;

15.  vyzývá členské státy, aby poskytly svým veřejným službám zaměstnanosti dostatečné zdroje, a zajistily tak, že uprchlíci, kteří jsou způsobilí k práci, budou plně integrováni na trhu práce; zdůrazňuje, že evropská síť veřejných služeb zaměstnanosti může v začleňování migrantů na evropský trh práce sehrát důležitou úlohu;

16.  připomíná také, že je důležité v případě potřeby pomáhat malým a středním podnikům se zaměstnáváním migrujících pracovníků;

17.  zdůrazňuje, že přístup na trh práce má zásadní význam pro integraci uprchlíků a zachování jejich důstojnosti; vítá úsilí některých členských států o zkrácení lhůty, která musí uplynout, než je uprchlíkům umožněno vstoupit na trh práce, v souvislosti s provedením směrnice 2013/33/EU1 ve vnitrostátním právu(18);

18.  vyzývá členské státy, aby provedly pečlivou prověrku svých vzdělávacích systémů za účelem zjištění možností, jak co nejdříve integrovat děti uprchlíků do vzdělávacího procesu;

19.  opakuje svou žádost Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zavedla jednotný systém, který bude v souladu se stávajícími evropskými systémy a který umožní a urychlí případné oficiální uznávání rovnocennosti diplomů a formální i neformální uznávání dovedností, v kombinaci se standardizací uznávání rovnocennosti mezi členskými státy na evropské úrovni, čímž umožní uprchlíkům a migrantům plně se začlenit do společnosti a pracovat na své úrovni kvalifikace, a nikoli na úrovni nižší, jak se často děje;

20.  trvá na tom, že uprchlíkům a migrantům musí být kromě lékařské a psychologické pomoci poskytnuto snadno přístupné vzdělávání a že je naprosto nutné poskytovat uprchlíkům a migrantům jazykové vzdělání a integrační kurzy, a to coby nedílnou součást systému přesídlení od okamžiku vstupu vysídlené osoby na území cílového státu přemístění;

21.  připomíná, že je důležité, aby bylo pro dovednosti získané během práce v EU rovněž vystaveno potvrzení s cílem poskytnout přidanou hodnotu jednotlivcům, kteří opustí EU za účelem práce v jiné zemi;

22.  konstatuje, že hladká integrace uprchlíků a migrantů do hostitelských společenství vyžaduje přístup založený na dodržování práv a mobilizaci všech institucionálních sil a sil občanské společnosti, neboť sociální partneři mohou ovlivnit dosahování výhod z rychlejší integrace migrantů a uprchlíků na místním trhu práce; vyzývá proto členské státy, aby při vytváření integračních strategií řádně zohlednily všechny relevantní zainteresované strany;

23.  vyzývá členské státy, aby prostřednictvím dobře připravených informačních kampaní připravily místní společenství na vstřícné přijetí uprchlíků a jejich rodin;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby propagovaly a podporovaly iniciativy organizované občanskou společností zaměřené na poskytování pomoci migrantům a uprchlíkům, například prostřednictvím evropské sítě kontaktních míst pro přistěhovalce a sítě UnionMigrantNet, což jsou jen dva příklady přeshraniční spolupráce kontaktních míst poskytujících informace a pomoc migrantům při integraci;

25.  upozorňuje Komisi na fakt, že nehlášená práce migrantů představuje nebezpečí pro jejich zdraví a bezpečnost a ochuzuje je o jejich zaměstnanecká práva a práva sociálního zabezpečení; naléhavě žádá Komisi, aby zabránila závažnému vykořisťování pracovníků; připomíná, že v rámci směrnice o sankcích vůči zaměstnavatelům(19) a směrnice o sezónních pracovnících(20) existují systémy postihů pro zaměstnavatele, kteří zneužívají pracovní sílu migrantů; vyzývá však Komisi, aby usilovala o zavedení inkluzívnějšího systému, který umožní zohlednit všechny aspekty těchto problémů, a to i za účelem poskytnutí odpovídající ochrany uprchlíkům, aby nedocházelo ke zneužívání práce migrantů;

26.  připomíná, že má-li se předejít systému dvojího zacházení na pracovišti, je důležité, aby pracovníci z řad migrantů mohli plně využívat svých pracovních práv, včetně práva na členství v odborové organizaci;

27.  zdůrazňuje, že podepsání pracovní smlouvy žadatelem o azyl s sebou nese rizika pro zaměstnance i zaměstnavatele, neboť žádost o azyl může být zamítnuta; odhaduje, že to může rovněž ohrozit cíle Komise, pokud jde o politiku navracení do země původu;

28.  připomíná, že většina uchazečů o azyl, jejichž žádosti byly v členských státech zamítnuty, zůstává v EU bez jakéhokoliv právního statusu, což znamená, že vzrůstá počet nelegálních přistěhovalců bez práva na práci a na přístup dětí ke vzdělání; zdůrazňuje tudíž, že je zapotřebí systém kontroly a monitorování nezákonných uprchlíků, neboť jim hrozí sociální vyloučení a chudoba, které je činí náchylnými vůči nejrůznějším vnějším vlivům včetně radikalismu;

29.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uspořádaly informační kampaň v zemích původu migrantů s cílem poskytnout jim správné a přesné informace o postupu udělování azylu v EU a rovněž o jejich právech a povinnostech v členských státech s cílem zajistit, aby ti, kdo vycestují, měli k azylu platný zákonný důvod;

30.  zdůrazňuje, že EU by měla osobám, které chtějí přijít do Evropy, nabídnout legální cesty ke vstupu a pobytu na území EU, poskytnout těmto osobám možnost změnit po příchodu do EU migrační status a současně rozvíjet skutečnou politiku cirkulační migrace; vyzývá k vytvoření koridoru pro migranty za prací pro kandidátské země na vstup do EU, což by občanům těchto zemí usnadnilo přístup na evropský trh práce;

31.  žádá Komisi, aby v rámci revize směrnice o modré kartě(21) zaujala ambiciózní přístup s cílem posílit význam modré karty EU, která platí pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí a pomáhá řešit demografické problémy EU tím, že pokrývá nedostatky pracovníků na trzích práce EU; zdůrazňuje, že vysoce kvalifikovaní migranti by mohli být přínosem pro integraci a asimilaci jiných státních příslušníků třetích zemí do evropské společnosti, a zdůrazňuje potřebu komplexního posouzení migrace, jehož součástí bude vyhodnocení postupů boje se stávajícím nedostatkem pracovních sil na evropských trzích práce s cílem dosáhnout situace prospěšné pro všechny;

32.  doporučuje masivní navýšení pomoci pro jižní země, které přijaly velký počet uprchlíků a migrantů, a úzkou spolupráci na místě s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a s nevládními organizacemi.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

17.2.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

42

9

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Brando Benifei, Mara Bizzotto, Vilija Blinkevičiūtė, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Jane Collins, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Elena Gentile, Arne Gericke, Marian Harkin, Czesław Hoc, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Kostadinka Kuneva, Jean Lambert, Jérôme Lavrilleux, Patrick Le Hyaric, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Javi López, Thomas Mann, Dominique Martin, Joëlle Mélin, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, João Pimenta Lopes, Marek Plura, Terry Reintke, Sofia Ribeiro, Maria João Rodrigues, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Siôn Simon, Jutta Steinruck, Romana Tomc, Ulrike Trebesius, Marita Ulvskog, Renate Weber, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Amjad Bashir, Tania González Peñas, Miapetra Kumpula-Natri, António Marinho e Pinto, Tamás Meszerics, Neoklis Sylikiotis, Ivo Vajgl

19.10.2015

STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatelka: Merja Kyllönen

NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vzhledem k tomu, že námořní hranice Unie ve Středomoří jsou vnějšími hranicemi Evropské unie a na rozdíl od pozemních hranic je nelze uzavřít, a vzhledem k tomu, že problém přílivu uprchlíků je třeba řešit se vší naléhavostí, aby se nestali oběťmi převaděčů a mafií;

1.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že počet lidí, kteří riskují své životy a vydávají se na nebezpečnou plavbu přes Středozemní moře do EU, se dramaticky zvyšuje; zdůrazňuje, že Středozemní moře je největší námořní migrační trasou na světě a že je zde hustá síť obchodní přepravy; zdůrazňuje, že současná uprchlická krize vyvolává silný tlak na odvětví komerční námořní přepravy tím, že zvyšuje jeho podíl na tomto zatížení, zvláště pokud jde o bezpečnost posádek a dodržování obecných bezpečnostních předpisů; domnívá se, že komplexní opatření, díky nimž EU hodlá čelit multidimenzionálním problémům vyvolaným touto krizí, by měla tuto skutečnost náležitě zohlednit, a měla by tudíž tyto negativní dopady na odvětví dopravy zmírnit;

2.  připomíná, že podle Ženevské úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků(22), Úmluvy OSN o mořském právu UNCLOS(23), Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři SOLAS(24) a úmluvy o pátrání a záchraně na moři SAR(25) je každý smluvní stát těchto úmluv povinen vyžadovat od kapitána lodi plující pod jeho vlajkou, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení lodi, její posádky nebo cestujících, poskytl pomoc kterékoli osobě nalezené na moři, která je v ohrožení života, bez ohledu na její státní příslušnost nebo status nebo okolnosti, za jakých je nalezena, a zajistil jí počáteční lékařskou pomoc nebo její další potřeby, poskytl jí bezpečné místo a aktivně se podílel na pátracích a záchranných operacích na moři; zdůrazňuje, že záchrana osoby, která je na moři v nebezpečí, je nejen mezinárodní povinností, ale také povinností morální;

3.  vyzývá všechny přístavní a námořní orgány členských států a Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost (EMSA), a zejména kapitány plavidel plujících ve Středozemním moři, aby byli nanejvýš bdělí vůči jakýmkoli plavidlům převážejícím migranty a uprchlíky, kteří mohou být v nebezpečí; doporučuje v této souvislosti, aby důsledně uplatňovali pokyny vydané Mezinárodní námořní organizací a Úřadem OSN pro uprchlíky (UNHCR), pokud jde o zacházení s osobami zachráněnými na moři(26);

4.  zdůrazňuje, že v období od 1. ledna do 31. května 2015, kdy bylo ve Středozemním moři zachráněno celkem 47 265 migrantů, zachránila 13 475 těchto migrantů obchodní plavidla(27); konstatuje, že během těchto pěti měsíců bylo 302 obchodních lodí požádáno, aby se odklonily od své trasy a změnily směr plavby za účelem pomoci při záchranných operacích, a že 104 z těchto lodí bylo nakonec požádáno, aby se vzhledem k naléhavosti situace podílely na záchraně a vylodění migrantů;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že podle údajů UNHCR přišlo při osudové plavbě přes moře jen v roce 2015 dosud o život více než 3 000 osob(28);

6.  žádá Radu, aby jako naléhavou záležitost schválila návrh, který předložila Komise dne 9. září 2015 a který přijal Evropský parlament na svém zasedání dne 17. září, jehož cílem je přesídlit 120 000 osob, které potřebují mezinárodní ochranu, a aby nepřetržitě zjišťovala možné další potřeby, pokud jde o ochranu uprchlíků;

7.  zdůrazňuje, že primární odpovědnost sice leží na členských státech, avšak obchodní lodě jsou v přední linii pátracích a záchranných operací jak s ohledem na objem, tak na činnost; poukazuje na to, že obchodní plavidla nejsou vybavena a jejich posádky vyškoleny tak, aby byly dostatečně připraveny se systematicky podílet na záchranných operacích v tak širokém měřítku;

8.  připomíná, že pomoc obchodních lodí a jejich posádek při záchranných operacích by neměla nahradit pomoc migrantům na moři, již by měly nadále poskytovat příslušné orgány EU a členských států, které musí vyčlenit nezbytné lidské a finanční zdroje; uznává a oceňuje, jak významně a velkoryse přispěly humanitární organizace k záchraně člunů a vyslání plavidel do Středomoří, zvláště plavidel organizace Lékaři bez hranic a centra pro pomoc migrantům na moři (MOAS);

9.  konstatuje, že možné ekonomické a soudní důsledky, které hrozí zachraňujícím lodím a jejich vlastníkům, odrazují některá plavidla od poskytnutí pomoci; vyzývá členské státy, aby nesankcionovaly ty, kdo migrantům dobrovolně pomáhají z humanitárních důvodů, včetně dopravců a vlastníků plavidel; vyzývá Komisi, aby navrhla přezkum směrnice Rady 2001/51/ES;

10.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že vzhledem k tomu, že plavidla a jejich posádka nemohou být dostatečně připraveny na provádění těchto pátracích a záchranných operací, které nepředstavují jejich obvyklou činnost, situace ve Středomoří – v němž jsme nyní svědky lidské tragédie – může vyústit v nehody a ztráty na životech jak mezi migranty, tak mezi posádkami lodí a znamenat také rizika pro námořní bezpečnost a životní prostředí;

11.  vítá sdělení Komise nazvané „Evropský program pro migraci“ (COM(2015)0240) a důrazně vyzývá všechny členské státy, aby přijaly svou odpovědnost, vyzývá k přijetí odpovídajících a okamžitých opatření na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, s cílem zabránit dalšímu lidskému utrpení ve Středomoří a zajistit plnění mezinárodních a etických závazků v souladu se zásadami solidarity a sdílené odpovědnosti; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby nalezly účinné a udržitelné řešení současných nedostatků migračního systému EU, řešily skutečné příčiny současné imigrační krize a předcházely vyplutí dalších převaděčských lodí i dalším ztrátám na životech ve Středozemním moři; domnívá se, že by tato opatření na úrovni EU měla být komplexní a vést ke kontrolované, řiditelné, bezpečné a legální migraci;

12.  je hluboce znepokojen pokračující migrační krizí ve Středomoří, zejména jejími humanitárními aspekty, ale i jejími dopady na námořní dopravu včetně osobních, výletních a kontejnerových lodí, na bezpečnost těchto plavidel a jejich posádek a nákladu a na námořní bezpečnost obecně;

13.  je přesvědčen, že by boj proti převaděčství migrantů neměl ohrožovat právo na volný pohyb po moři;

14.  naléhavě vyzývá členské státy, Radu a Komisi, aby ještě před přijetím nezbytných středně- a dlouhodobých opatření nadále navyšovaly financování dostatečných pátracích a záchranných operací ve Středomoří a aby ve spolupráci s příslušnými orgány rozšířily oblast působnosti stávajících operací tak, aby mohla být zajištěna bezpečnost a základní práva jak migrantů a osob požívajících mezinárodní ochrany, které se snaží dostat do Evropy, tak námořních posádek působících ve vodách Středozemního moře;

15.  vyzývá k přísné kontrole toho, jakým způsobem jsou skutečně využívány prostředky na záchranné operace a přijímací střediska, s cílem zajistit, aby byly řádně využívány na konkrétní účely, a zabránit jejich nelegálnímu odčerpávání;

16.  vybízí orgány EU a členské státy, aby v plném rozsahu využívaly stávající kontrolní a informační systémy pro provoz plavidel ve Středomoří s cílem získávat aktuální informace o plavidlech proplouvajících pobřežními vodami EU a aby dále rozvíjely spolupráci mezi jednotlivými námořními orgány, včetně orgánů pro bezpečnost dopravy a orgánů námořní a pobřežní stráže, v případě potřeby prostřednictvím posílené spolupráce podle článku 20 Smlouvy o EU a čl. 329 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, za účelem lepší koordinace a zajištění účinného fungování námořní bezpečnosti, aby se podílely na ničení sítí převaděčů a zabavování jejich lodí, a zachovaly si přehled o situaci v reálném čase s cílem podpořit záchranné operace; zdůrazňuje plné zapojení Evropské agentury pro námořní bezpečnost EMSA jakožto poskytovatele integrovaných námořních služeb s cílem podporovat pátrací a záchranné operace ve Středomoří, což je úloha, která by měla být posílena;

17.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby zúčastněné členské státy a orgány zajistily, že v určeném námořním přístavu dojde k hladkému vylodění zachráněných uprchlíků a migrantů z plavidel, které se podílely na záchranné operaci;

18.  zdůrazňuje, že posádky osobních lodí, výletních lodí a námořních kontejnerů zapojených do záchranných misí nesmějí za žádných okolností komplikovat či ztěžovat práci úředníků prověřujících migranty v hraničních členských státech, jejichž činnost koordinuje agentura Frontex, bez ohledu na rozhodnutí, které přijmou v souladu s právními předpisy členských států a EU;

19.  zdůrazňuje, že je třeba urychleně posílit kapacity a pravomoci agentury Frontex;

20.  vyzývá všechny strany, kterých se situace ve Středomoří týká, aby hledaly řešení uprchlické krize, včetně úsilí o zlepšení bezpečnosti a základních práv uprchlíků v jejich domovských zemích; vybízí EU a její členské státy, aby poskytly pomoc a prostředky členským státům v přední linii s cílem nalézt řešení základních příčin rozsáhlé migrace, posílit spolupráci se středomořskými zeměmi, které nejsou členy EU, jako je Turecko, Libye, Libanon a Jordánsko, pokud jde o výměnu informací, zavedení společných pátracích a záchranných operací, hraniční kontroly, dohled nad dohodami o kontrole migrace a jejich prosazování a postihování převaděčů, vůdců organizovaného zločinu a kriminálních sítí převaděčů pomocí tvrdých trestních sankcí;

21.  vyzývá Komisi, aby vytvořila pracovní skupinu s příslušnými orgány v členských státech, humanitárními organizacemi v terénu a agenturami EU a OSN s cílem naléhavě zajistit dopravní prostředky pro uprchlíky a zavést bezpečné a legální cesty po moři a po zemi, které umožní přepravovat žadatele o azyl a uprchlíky z oblasti konfliktu do uprchlických táborů a do jejich cílových zemí v bezpečných a důstojných podmínkách; domnívá se, že je zapotřebí otevřít legální a regulované imigrační kanály a rozdělit odpovědnost za ně mezi všech 28 členských států;

22.  upozorňuje na to, že dočasné obnovení hraničních kontrol v několika členských státech ohrožuje běžný schengenský systém vyznačující se otevřenými vnitřními hranicemi EU a svobodným pohybem osob, zhoršuje podmínky uprchlíků na hranicích a vytváří problémy ve fungování dopravního systému EU včetně přepravy cestujících; vyzývá Komisi, aby předložila vhodné nástroje a řešení rychlé reakce s cílem zachovat hladké fungování dopravního systému a právo na volný pohyb osob, včetně práv cestujících;

23.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit infrastrukturu a systém s cílem předjímat, která oblast vnějších hranic EU bude v brzké době čelit rozsáhlým migračním tokům, a připravit se na ně.   

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

13.10.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

34

9

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Lucy Anderson, Marie-Christine Arnautu, Inés Ayala Sender, Georges Bach, Izaskun Bilbao Barandica, Deirdre Clune, Michael Cramer, Luis de Grandes Pascual, Andor Deli, Karima Delli, Isabella De Monte, Ismail Ertug, Jacqueline Foster, Tania González Peñas, Dieter-Lebrecht Koch, Merja Kyllönen, Miltiadis Kyrkos, Bogusław Liberadzki, Peter Lundgren, Marian-Jean Marinescu, Georg Mayer, Gesine Meissner, Jens Nilsson, Markus Pieper, Salvatore Domenico Pogliese, Tomasz Piotr Poręba, Gabriele Preuß, Christine Revault D’Allonnes Bonnefoy, Massimiliano Salini, David-Maria Sassoli, Claudia Schmidt, Jill Seymour, Claudia Tapardel, Pavel Telička, István Ujhelyi, Wim van de Camp, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Janusz Zemke, Roberts Zīle, Kosma Złotowski, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Evžen Tošenovský

17.2.2016

STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatel: Andrea Cozzolino

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  je přesvědčen, že odpovědí na současnou migrační situaci by měla být společná evropská migrační a azylová politika s uceleným a integrovaným přístupem, který řeší klíčové otázky, jako je mezinárodní ochrana uprchlíků, boj proti sítím převaděčů a regulace migrace; dále zdůrazňuje, že je třeba zahájit vhodnou víceúrovňovou spolupráci mezi EU, členskými státy a regionálními a místními orgány, včetně koordinace a zapojení všech zúčastněných stran, se zaměřením na přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a třetími zeměmi, zejména zeměmi původu a tranzitu;

2.  domnívá se, že společná evropská migrační a azylová politika by měla rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty; upozorňuje na nejistou situaci migrantů obecně, ale i uprchlíků utíkajících před válkou a pronásledováním, na níž je třeba reagovat důstojným a lidských způsobem, který odmítá xenofobní tendence i případnou manipulaci v otázce migrační krize; klade důraz na článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že politiky Unie se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni; zdůrazňuje nezbytnost řešení této situace na evropské úrovni a společného úsilí všech členských států; připomíná, že v souladu s ustanoveními článku 80 SFEU by svůj díl odpovědnosti měly nést také členské státy;

3.  zdůrazňuje, že migrace je naléhavý, globální a hluboce lidský jev, ale mohla by být také příležitostí EU k posílení hospodářského a sociálního rozvoje, vezme-li se v úvahu hospodářská krize a demografické problémy, s nimiž se Unie potýká; žádá Komisi a členské státy, aby spolu s regionálními a místními orgány a při zapojení všech zúčastněných stran, jako je občanská společnost, postupovaly efektivně při vyřizování záležitostí týkajících se migrace a uvedly do praxe a prosazovaly řadu udržitelných, účinných a cílených opatření, která pomohou usazení a integraci migrantů, zvláště pokud jde o vzdělávání, odbornou přípravu, přístup na trh práce, k sociálním službám a bydlení;

4.  připomíná, že migranti převážně přijíždějí do městských oblastí a tam se také obvykle usazují, i přes snahu úřadů, které podporují jejich rovnoměrné rozmístění; zdůrazňuje, že místy, kde se migranti usazují, by neměly být pouze městské oblasti, a vyzývá k spravedlivému rozmisťování migrantů v rámci členských států i mezi nimi; uznává důležitou roli měst v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu, pokud jde o přijímání, ubytování a integraci migrantů, a vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily boj proti chudobě ve městech jednou ze svých priorit;

5.  vítá závěry lucemburského předsednictví Rady EU ze dne 27. listopadu 2015 při příležitosti neformální ministerské schůzky na téma územní soudržnosti a městské politiky, které zvažují poskytnout městům a obcím dostatečnou podporu v řešení uprchlické krize, a to zejména prostřednictvím mobilizace evropských strukturálních a investičních fondů určených k udržitelnému rozvoji měst a zahrnutím problematiky migrace a uprchlíků do městské agendy EU;

6.  připomíná, že v programovém období 2014–2020 přispívá k tematickému cíli podpory sociálního začlenění a boje proti chudobě a diskriminaci vedle Evropského sociálního fondu (ESF) také Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), který provádí opatření na integraci migrantů – jako jsou investice do sociální, zdravotní, vzdělávací a bytové infrastruktury (včetně vody) a do infrastruktury péče o děti – pro znevýhodněné městské oblasti a začínající podniky (např. odborné vedení, výuka jazyků odborná příprava), ale i opatření proti diskriminaci; vyzývá k větší koordinaci při využívání všech finančních prostředků EU přidělených na integrační politiky;

7.  vyzývá Komisi a členské státy, aby byly flexibilní při použití stávajících programů k řešení současných dodatečných problémů politiky soudržnosti; bere na vědomí flexibilitu Komise při posuzování návrhů všech členských států v rámci stávajících operačních programů a oceňuje její ochotu vyhodnotit a rychle schválit změny v těchto programech, čímž členským státům pomáhá přizpůsobit se novým okolnostem prostřednictvím investic, které jsou potřebné v každém členském státě; naléhavě proto žádá členské státy, aby využily finanční prostředky, které jsou dostupné v rámci evropských strukturálních a investičních fondů, a zahrnuly vhodná opatření týkající se Evropského programu pro migraci mezi návrhy pro přezkum víceletého finančního rámce (VFR) v polovině období, jenž musí proběhnout do konce roku 2016, ale současně připomíná, že primární úlohou politiky soudržnosti je být investičním nástrojem podporujícím růst a zaměstnanost v Evropě a snižujícím rozdíly mezi regiony, pokud jde o úroveň rozvoje;

8.  je toho názoru, že evropské strukturální a investiční fondy, v součinnosti s Azylovým, migračním a integračním fondem (AMIF), jsou užitečnými nástroji pro řešení celé škály problémů spojených s migrací v oblastech, jako jsou ubytování, přemístění, výuka jazykových a odborných dovedností, a pro cestu k integraci a řešení otázek souvisejících s chudobou a sociálním vyloučením; vyzývá proto členské státy, aby zvýšily své úsilí při budování kapacit jejich správních orgánů a institucí; zdůrazňuje, že přesné přerozdělení částek z evropských strukturálních a investičních fondů na problematiku migrace by v celkovém rámci politiky soudržnosti měla být ponechána v pravomoci členských států a regionů a řídit se jejich konkrétními potřebami;

9.  vyzývá Komisi, aby vypracovala podobný přístup k migraci, jaký je obsažen v makroregionální strategii; zdůrazňuje, že tento integrovaný a komplexní přístup by měl být založen na iniciativě INTERREG a zahrnovat konkrétní cíle a měl by rovněž využívat nástroje, jako jsou integrovaná územní investice (ITI) a místní rozvoj se zapojením místních komunit (CLLD); připomíná, že cíl územní spolupráce v kontextu politiky soudržnosti umožňuje různým aktérům nacházet společná řešení, a to i ve třetích zemích; v této souvislosti připomíná, že je třeba posilovat kapacity občanské společnosti, včetně dobrovolníků, a spolupráci mezi občanskou společností a místními aktéry, ale i podporovat a rozvíjet podnikatelský duch jako způsob, jak napomoci růstu, sociálnímu začlenění a zaměstnanosti;

10.  vyzývá Komisi, aby v rámci pravidel stávajícího Paktu o stabilitě a růstu – v případě uplatňování čl. 23 odst. 11 při provádění analýzy sociálních a ekonomických podmínek dotčených členských států na základě přílohy III nařízení 1303/2013 o společných ustanoveních – přihlížela k dodatečným mimořádným veřejným výdajům, které členským státům vznikly v důsledku nebývalého přílivu uprchlíků;

11.  domnívá se, že přeshraniční spolupráce je pro zvládnutí migračních toků klíčová; připomíná důležitý příspěvek programů evropské územní spolupráce a zkušeností získaných při jejich provádění, které jsou také dobrým základem pro spolupráci mezi orgány různých členských států a třetích stran; dále zdůrazňuje, že EU a její členské státy by měly hledět za horizont nouzových a krizových řešení a vést zahraniční a rozvojovou politiku, která řeší přetrvávající strukturální problémy, jež vedou k masivním přílivům migrantů;

12.  zdůrazňuje, že je třeba účinně rozbít zločinecké sítě pašeráků a převaděčů; je přesvědčen, že je nutné vyvíjet snahu o prosazování účinné politiky EU pro ochranu hranic a vytvořit bezpečný a legální způsob vstupu uprchlíků na naše území, který umožní zachraňovat životy a zaručí bezpečnost, a zároveň – vzhledem k tomu, že to považuje za jeden z prvků migrační politiky – podněcuje k politikám a opatřením zajišťujícím navracení nelegálních přistěhovalců, přičemž by celý tento proces měl probíhat ve spolupráci se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi;

13.  upozorňuje na důležitou úlohu, kterou hrají sociální podniky při začleňování a přijímání přistěhovalců, a to jak ze sociálního, tak ekonomického hlediska; vyzývá Komisi, aby vytvořila platformu pro spolupráci a dialog v otázkách migrace, na níž by shromažďovala příklady osvědčených postupů, kterými regiony a města řeší současnou migrační krizi, a zajistila šíření těchto postupů.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

16.2.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

28

7

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Pascal Arimont, Franc Bogovič, Victor Boştinaru, Mercedes Bresso, Steeve Briois, Andrea Cozzolino, Rosa D’Amato, Tamás Deutsch, Bill Etheridge, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Krzysztof Hetman, Ivan Jakovčić, Constanze Krehl, Sławomir Kłosowski, Andrew Lewer, Iskra Mihaylova, Andrey Novakov, Younous Omarjee, Konstantinos Papadakis, Mirosław Piotrowski, Stanislav Polčák, Liliana Rodrigues, Fernando Ruas, Monika Smolková, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Matthijs van Miltenburg, Lambert van Nistelrooij, Derek Vaughan, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Viorica Dăncilă, Ivana Maletić, Bronis Ropė, Davor Škrlec, Hannu Takkula, Damiano Zoffoli, Marco Zullo

22.10.2015

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatelka: Mary Honeyball

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. října 2015 týkající se přistěhovalectví, a zejména na závazky uvedené v těchto závěrech, které se týkají zajištění lidských práv v případě žen a dívek,

A.  vzhledem k tomu, že současná krize je v první řadě krizí humanitární a reakce EU musí být založena na solidaritě a spravedlivém rozdělení odpovědnosti;

B.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí vytvořit koordinovaný mechanismus přesídlování v rámci celé EU, aby byli uprchlíci přesídleni do všech členských států;

C.  vzhledem k tomu, že pokud jde o zacházení s žadatelkami o azyl, existují mezi členskými státy značné rozdíly a že ucelený přístup EU k poskytování azylu a k přistěhovalectví musí vést k vytvoření důsledných postupů, které by se lišily podle pohlaví, pokynů a podpůrných služeb během procesu zpracovávání žádostí o azyl;

D.  vzhledem k tomu, že migrantky, s dokumenty nebo bez nich, a žadatelky o azyl se mohou ve všech fázích své cesty stát velmi snadno terčem všech forem násilí, včetně sexuálního násilí;

E.  vzhledem k tomu, že dětští žadatelé o azyl cestují častěji se ženami než s muži a potýkají se s jedinečnými problémy, a pokud dojde k nějakému konfliktu, jsou na své cestě do Evropy a při přijímání členskými státy obzvlášť ohroženy;

F.  vzhledem k tomu, že specifické otázky a obavy, které mají žadatelky o azyl ohledně své ochrany, se liší od otázek a obav žadatelů o azyl, přičemž zavedení hlediska pohlaví do azylových řízení umožňuje tyto rozdíly zohlednit;

G.  vzhledem k tomu, že ženy i osoby LGBTI čelí specifickým formám pronásledování na základě pohlaví, které v azylovém řízení velmi často stále nejsou brány v potaz;

H.  vzhledem k tomu, že oběti fyzického, psychického a sexuálního násilí jsou již ohroženy a zadržování může jejich traumatickou situaci dále zhoršit;

I.  vzhledem k tomu, že pomoc musí zahrnovat také služby poskytující zvláštní péči těhotným ženám a ženám s vážnými zdravotními problémy; vzhledem k tomu, že v některých zemích migrantky nemají vždy přístup k prenatální péči, i když je dostupná;

J.  vzhledem k tomu, že současné nestabilní situace ve Středozemí a v oblasti Blízkého východu a severní Afriky a zranitelnosti žen a dívek, které hledají bezpečí, využívají organizované zločinecké skupiny k jejich vykořisťování na základě převaděčství, sexuálního násilí a obchodování za účelem jejich pracovního a sexuálního vykořisťování a prostituce;

K.  vzhledem k tomu, že jestliže právní status migrantek závisí na manželovi, dochází k maření procesu jejich integrace a k porušování jejich práv;

1.  je přesvědčen, že přístup Evropy k migraci vyžaduje zásadní a dlouhodobé změny; domnívá se, že jakákoli dlouhodobá a udržitelná strategie se musí týkat všech hledisek migrace a azylu, včetně diplomatické a zahraniční politiky, globální zločinecké ekonomiky, poskytování humanitární pomoci a zajištění lepší pomoci těm, kdo se už v Evropě nachází; je dále přesvědčen, že hledisko rovnosti žen a mužů musí být začleněno do všech oblastí;

2.  vyzývá EU, aby převzala větší odpovědnost za vyřešení humanitární krize, která postihuje také migrantky, a to na základě uceleného přístupu zahrnujícího závazný mechanismus přerozdělování uprchlíků mezi členské státy se zvláštním zřetelem na potřeby těhotných žen, žen s postiženími, obětí násilí (včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů), matek samoživitelek, starších žen a dívek;

3.  vyzývá členské státy, aby zavedly efektivní koordinovaný postup přijímání, zpracovávání žádostí, přemísťování a přesidlování příchozích uprchlíků, a aby přitom braly v úvahu otázky týkající se pohlaví; požaduje, aby agentury EU a členské státy zajistily, aby byli zaměstnanci veřejného sektoru a občanské společnosti vyškoleni v přístupu zohledňujícím pohlaví při práci s příchozími uprchlíky;

4.  upozorňuje na to, že koordinovaná reakce EU na uprchlickou krizi musí zahrnovat zvláštní opatření pro řešení zranitelnosti a potřeb dětí, zejména mladých dívek, včetně jejich práva na vzdělání;

5.  zdůrazňuje a uznává význam, jaký má zaujetí uceleného přístupu k migraci z hlediska rovnosti žen a mužů nehledě na jejich právní status; zdůrazňuje, že při rozhodování o zadržení by se mělo přihlížet k tomu, zda byla daná žena vystavena traumatizujícím zážitkům nebo násilí na základě pohlaví, mj. mrzačení ženských pohlavních orgánů, a že potřebám těhotných žen lze lépe vycházet vstříc ve zvlášť uzpůsobených zařízeních s kvalifikovanými zaměstnanci vyškolenými k jednání v takových situacích, kde je zaručeno soukromí osob; zdůrazňuje, že dívky a chlapci by nikdy neměli být zadržováni pro svůj status migrantů;

6.  žádá členské státy, aby zajistily, aby se v rámci azylových postupů (a to i na hranicích) dodržovaly pokyny Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) týkající se pronásledování na základě pohlaví v souvislosti s Úmluvou o uprchlících z roku 1951, kterými UNHCR vyzývá k zohledňování rovnosti pohlaví při výkladu úmluvy a určování důvodů pro žádosti o status uprchlíka či udělení azylu;

7.  naléhavě žádá, aby zaměstnanci Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a členských států, kteří se podílejí na řešení naléhavé humanitární situace, byli řádně vyškoleni v poskytování psychologické podpory migrantkám, které se během cesty staly oběťmi psychického či tělesného týrání;

8.  je hluboce znepokojen rozsahem převaděčství, které zhoršuje současnou krizi a nutí ohrožené osoby, včetně žen, dívek a dětí, cestovat v nelidských a život ohrožujících podmínkách; podotýká, že v případech, kdy se převáděné osoby stávají oběťmi násilí a zneužívání, může v praxi docházet ke stírání rozdílů mezi převaděčstvím a obchodováním s lidmi; vyzývá proto členské státy, aby prohloubily svou policejní a soudní spolupráci proti zločineckým organizacím, které stojí za obchodováním s lidmi a převaděčstvím;

9.  nesouhlasí se zadržováním těhotných žen, dětí a kojících matek; žádá, aby přestalo veškeré zadržování dětí v EU a aby bylo rodičům umožněno žít s dětmi během čekání na rozhodnutí o azylu ve zvlášť uzpůsobených zařízeních; zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby nedocházelo k porušování lidských práv;

10.  vybízí členské státy, aby k zadržování přistupovaly zřídka, nikoli systematicky, aby zavedly důkladné monitorovací postupy a umožnily nevládním organizacím a jiným příslušným subjektům navštěvovat zadržovací zařízení a kontrolovat podmínky přijímání a minimální standardy, včetně standardů týkajících se práv žen v zadržovacích zařízeních;

11.  zdůrazňuje nutnost zařídit přijímací střediska v členských státech tak, aby byla vstřícná vůči rodinám a uspokojovala zvláštní potřeby matek s dětmi a kojících a těhotných žen;

12.  upozorňuje na to, že je třeba přijmout opatření usnadňující ochranu migrantek a žadatelek o azyl, a to včetně zajištění samostatných ubytovacích a hygienických zařízení pro muže a ženy, kteří nejsou v příbuzenském vztahu;

13.  zdůrazňuje, že do postupů zpracovávání žádostí o azyl a status uprchlíka mají být zahrnuty postupy a pokyny zohledňující pohlaví a podpůrné služby, včetně oddělených pohovorů s muži a ženami, možnosti pohovoru s osobou stejného pohlaví a doporučení psychosociálního a posttraumatického poradenství;

14.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby uprchlice a migrantky měly neustále přístup k obhájkyním, aby mohly své obavy vyjádřit v bezpečném a důvěrném prostředí; domnívá se, že to se týká mimo jiné obav týkajících se zdraví, reprodukce a mateřství, sexuálního obtěžování, násilí a veškerých dalších záležitostí či informací;

15.  zdůrazňuje, že při vytváření veškerých oblastí migrační a azylové politiky a opatření EU a při jejich uplatňování a hodnocení by měly být zohledňovány pohlaví a původ;

16.  zdůrazňuje význam vytvoření bezpečných a legálních cest do EU; je přesvědčen, že se tím pomůže zajistit, aby se migrantky, uprchlice a žadatelky o azyl nemusely uchylovat k převaděčským sítím a aby měly přístup ke všem svým základním právům;

17.  upozorňuje na to, že k tomu, aby se minimalizoval počet úmrtí na moři, je nutné zajistit pokračování a zintenzivnění pátracích a záchranných operací;

18.  požaduje posílení práva na sloučení rodiny v celé EU a lepší uplatňování tohoto práva pomocí rychlejších a méně nákladných postupů;

19.  žádá členské státy, aby přijaly zvláštní opatření usnadňující uplatnění uprchlic a migrantek na pracovním trhu, jako je vzdělávání, možnost samostatné výdělečné činnosti, jazykové kurzy, celoživotní vzdělávání a dobrovolnictví; je přesvědčen, že je nutné uznávat a oceňovat vzdělání, dovednosti a odbornou přípravu žadatelek o azyl, migrantek a uprchlic a že musí být zavedeny transparentní postupy pro uznávání kvalifikací získaných v zahraničí;

20.  zdůrazňuje zejména význam zajištění přístupu ke vzdělání pro migrantky – dívky, především pokud jsou bez doprovodu;

21.  zastává názor, že klíčem k rovnosti a integraci je ekonomická nezávislost; požaduje proto, aby členské státy migrantkám usnadnily přístup k práci;

22.  připomíná článek 12 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), v němž se požaduje, aby smluvní strany zaručily v souvislosti se zdravím žen přístup k příslušným službám, které by měly zahrnovat mimo jiné předporodní a poporodní péči a menstruační hygienu;

23.  vyzývá k tomu, aby žádosti žen, především těhotných, a dívek bez dokumentů a nedoprovázených dětí byly posuzovány řádně a přednostně a aby byla ihned zjištěna totožnost těchto osob, což úřadům umožní je sledovat;

24.  zdůrazňuje, že hostitelské země musí migrantkám a uprchlicím zaručit neomezený přístup k uplatňování práva na kvalitní bezplatné státní vzdělání, zdravotnické služby, zejména ke službám souvisejícím s pohlavním a reprodukčním zdravím a právy, a práva na zaměstnání a ubytování odpovídající jejich potřebám a schopnostem;

25.  vítá dodatečné prvky, které jsou součástí přepracovaného znění směrnice o podmínkách přijímání migrantů(29), zejména zahrnutí obětí obchodování s lidmi a mrzačení ženských pohlavních orgánů jako dvou samostatných kategorií ohrožených osob; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že status ohrožených osob uplatňuje na oběti obchodování s lidmi pouze 12 členských států; vyzývá zbývající členské státy, aby uplatňovaly ustanovení přepracovaného znění směrnice, a Komisi, aby tyto členské státy přiměla k přijetí příslušných opatření;

26.  je přesvědčen, že obětem sňatků dětí, předčasných a nucených sňatků a osobám, kterým tyto sňatky hrozí, má být udělen status ohrožených osob;

27.  žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost potřebám migrantek a uprchlic – matek, které cestují s dětmi, jak vlastními, tak osiřelými, a aby jim byl ve všech fázích cesty a po příchodu zaručen bezpečný přístup k jídlu, vodě, ubytování, převlékárnám, odpovídajícím lékům, hygieně a jiným potřebám; vyzývá členské státy, aby žadatelkám o azyl a migrantkám, které se do EU dostaly v souvislosti se slučováním rodin, udělovaly právní status nezávisle na statusu jejich manžela, aby se tak zamezilo zneužívání a snížilo ohrožení a aby bylo dosaženo větší rovnosti;

28.  vyzývá členské státy k plnému provedení směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí a směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádějí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu;

29.  žádá členské státy, aby zaručily mezinárodní ochranu ženám, které jsou oběťmi pronásledování, a aby se řídily pokyny Komise k uplatňování směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny;

30.  lituje, že evropský program pro migraci, který vytvořila Komise, neusiluje o to, aby bylo zmírněno omezování slučování rodin; konstatuje, že je důležité umožnit osobám, které se již nacházejí v EU, aby se sloučily s členy své rodiny, včetně dětí bez doprovodu;

31.  zdůrazňuje, že nehledě na kolísání přílivu uprchlíků a migračních toků, které mohou dostat zařízení pro příjem migrantů pod tlak, je nutné vždy upřednostňovat potřeby ohrožených osob, včetně žen a dívek a zejména dívek bez doprovodu, a vyjadřuje znepokojení nad tím, jakým způsobem je společný evropský azylový systém uváděn do praxe;

32.  upozorňuje především na ty skupiny v rámci migračních toků, které jsou již ohroženy, a zdůrazňuje faktory jako věk, pohlaví, zdravotní postižení, genderová identita a vyznání; vyjadřuje znepokojení nad tím, že zvláštní potřeby osob týkající se ochrany nejsou naplňovány;

33.  důrazně odsuzuje používání sexuálního násilí na ženách jako válečné zbraně; domnívá se, že migrantkám zneužívaným v konfliktech je třeba věnovat zvláštní pozornost a zaručit jim přístup ke zdravotní a psychologické podpoře;

34.  doporučuje, aby všechny legitimní příslušné organizace, jako je UNHCR, FRONTEX, FASO a Mezinárodní organizace pro migraci a také nevládní organizace a členské státy zajistily při náboru pracovnic do všech zařízení nejvyšší možné standardy a aby všichni pracovníci museli absolvovat školení týkající se genderových záležitostí s cílem zajistit, aby se při všech operacích a v rámci všech programů, které se zaměřují na pohyb uprchlíků a postupy při vyřizování žádostí o azyl, přihlíželo k problematice rovnosti pohlaví;

35.  naléhavě vyzývá všechny členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulskou úmluvu) s cílem zajistit ochranu migrantek před násilím a aby uplatňovaly článek 59 této úmluvy, který jasně stanovuje, že strany musí přijmout opatření nutná k zastavení řízení o vyhoštění migrantek, jejichž pobytový status závisí na manželovi, příp. jim musí v případě zrušení manželského svazku udělit samostatné povolení k pobytu;

36.  požaduje širší spolupráci se zeměmi, odkud migranti pocházejí, a s nevládními organizacemi, které tam pracují, aby došlo ke zlepšení podmínek žen, které jsou hlavními obětmi konfliktů;

37.  poukazuje na sdělení Komise ze dne 13. května 2015 nazvané „Evropský program pro migraci“(30); poukazuje na úmysl Komise zpřísnit ustanovení směrnice o azylovém řízení týkající se bezpečné země původu; je zcela přesvědčen, že při jakémkoli rozhodování o harmonizaci ustanovení o bezpečné zemi původu, včetně možného zavedení seznamu bezpečných zemí původu společného pro celou EU, je nutné vzít v úvahu hledisko rovnosti pohlaví; upozorňuje na to, že žádná země původu či třetí země nemůže být skutečně považována za bezpečnou, když k násilí na základě pohlaví dochází ve všech zemích; je přesvědčen, že žádosti založené na obavě z násilí či diskriminace na základě pohlaví nelze v žádném případě posuzovat v rámci zrychleného azylového řízení;

38.  konstatuje, že ženské organizace a uprchlice se musí podílet na rozhodování týkajícím se zacházení s nimi, mj. pokud jde o přednost při rozdělování pomoci, a na mírových iniciativách v zemích svého původu;

39.  zdůrazňuje, že během azylových schůzek a pohovorů musí být poskytnuta péče o děti, aby byly zajištěny rovné příležitosti při podávání žádosti o azyl; podotýká, že chybějící péče o děti žadatelů o azyl a uprchlíků představuje významnou překážku v přístupu ke službám, což neúměrně zatěžuje ženy, protože v naprosté většině případů o děti pečují právě ony; upozorňuje na to, že při poskytování základních služeb musí být zohledněny potřeby rodin týkající se péče o děti;

40.  je přesvědčen, že snadným terčem násilí, vykořisťování a diskriminace z důvodu jak rasy, tak i pohlaví jsou zejména migrantky bez dokladů a osoby na nich závislé; konstatuje, že právní status migrantek bez dokladů může omezovat jejich přístup k náležitým službám, jako jsou domovy pro ženy;

41.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad existencí množství negativních stereotypů o migrantkách, uprchlicích a žadatelkách o azyl; naléhavě vyzývá členské státy ke znásobení úsilí o ochranu všech migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl před pravicovým extremismem a násilím.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

15.10.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

5

6

Členové přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Maria Arena, Catherine Bearder, Malin Björk, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Maria Corazza Bildt, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Mary Honeyball, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Elisabeth Köstinger, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Vicky Maeijer, Barbara Matera, Angelika Mlinar, Maria Noichl, Marijana Petir, Jordi Sebastià, Michaela Šojdrová, Ernest Urtasun, Ángela Vallina, Jadwiga Wiśniewska, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Izaskun Bilbao Barandica, Stefan Eck, Arne Gericke, Constance Le Grip, Evelyn Regner, Monika Vana

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jane Collins

16.10.2015

STANOVISKO Petičního výboru

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci

(2015/2095(INI))

Navrhovatelka: Marlene Mizzi

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vítá, že se Komise zavázala k tomu, že přijme opatření s cílem reagovat na bezprecedentní krizi ve Středomoří a zlepšit řízení všech aspektů migrace posílením své politiky v oblasti migrace a přijetím strategického evropského programu pro migraci; v této souvislosti rovněž konstatuje, že nedostatky politik týkajících se migrace vyvolaly rovněž silné reakce a protesty ze strany veřejnosti; domnívá se, že v případě, že bude evropský program pro migraci disponovat dostatečnými zdroji a bude v plném rozsahu a okamžitě prováděn, bude představovat důležitý první krok k záchraně životů, zlepšení přístupu k mezinárodní ochraně a směrem ke spravedlivému sdílení odpovědnosti a k solidaritě a nápravě nedostatků stávajícího systému; vyzývá Komisi, aby při rozvoji budoucích politik v oblasti migrace aktivně zapojovala a Parlament a zohledňovala jeho doporučení a aby konzultovala s veškerými příslušnými zúčastněnými stranami v rámci rozhodovacího procesu, včetně mezinárodních subjektů, jako je UNHCR, a organizací působících v oblasti migrace a uprchlíků,

2.  zdůrazňuje, že řada petic, které předložili občané EU, odkazovala na široké spektrum otázek týkajících se krize ve Středomoří a tragických úmrtí na moři, a žádá EU, aby postupovala rychle a rozhodně s cílem zlepšit situaci a ukončit veškeré nezákonné postupy, které porušují lidská práva a zásady právního státu; zdůrazňuje, že obecné obavy předkladatelů petic se týkaly: nedostatků při provádění evropského acquis v oblasti azylu a migrace a neúčinnosti nařízení Dublin III; chybějící komplexní politiky EU v oblasti migrace a skutečnosti, že není uplatňována zásada solidarity, což vede k tomu, že přijímající členské státy jsou vystaveny neúměrné zátěži; porušování základních práv, v jejichž důsledku dochází k „odhánění“ migrantů a uprchlíků na moři, odmítání vstupu na hranicích a nelegálních deportací prováděných na místě; a potřeby zvýšeného úsilí na evropské úrovni s cílem bojovat proti xenofobii a nesnášenlivosti a dodržovat práva migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků a podpořit jejich integraci v zemích EU;

3.  zdůrazňuje, že vzhledem k rozsahu nedávných tragédií a znepokojivému zvýšení počtu ilegálních příjezdů a úmrtí na moři (podle údajů OSN přišlo v prvních šesti měsících roku 2015 více než 100 000 osob) nemohou EU a členské státy situaci jen sledovat, ale musí převzít odpovědnost a silnou politickou kontrolu nad diskusí a přijmout konkrétní kroky a zvláštní opatření a plně podpořit program Komise pro migraci;

4.  vyzývá ke vzájemnému uznávání rozhodnutí o udělení azylu mezi členskými státy nejen v případech, kdy je rozhodnutí záporné, ale také v případech, kdy je azyl udělen, s cílem řádně provádět ustanovení čl. 78 odst. 2 písm. a) SFEU, které požaduje jednotný azylový status platný v celé Unii;

5.  zdůrazňuje, že opatření přijatá EU, včetně jejích různých orgánů a agentur, je třeba pravidelně monitorovat a hodnotit s ohledem na stávající situaci a v případě potřeby by měla být upravena či posílena, aby se zajistilo, že členské státy budou plně provádět společný evropský azylový systém, zlepšilo se řízení azylového systému a dosáhlo se posunu k praktičtější a hmatatelnější solidaritě, spravedlivému rozdělování povinností a dodržování základních práv;

6.  naléhavě EU vyzývá, aby pokračovala v posilování operace TRITON, a to na úroveň operace Mare Nostrum; vyzývá Komisi, aby poskytovala agentuře Frontex i jejím operačním výdajům a činnostem zajišťovala stálou finanční podporu a transparentní monitorování;

7.  zdůrazňuje, že je monitorování, sběr a analýzu údajů o migračních tocích a modelech při překračování moře mezi EU a africkými státy je třeba zlepšit a koordinovat prostřednictvím centralizovaného mechanismu EU pro řízení migrace, který by poskytoval pravidelné hodnotící zprávy a posílil konzistentnost, plánování a řízení krizí, čímž by přispíval k aktivaci systému včasného varování na úrovni EU, aby se mohlo okamžitě reagovat na budoucí migrační krize;

8.  vyzývá EU a členské státy, aby přijaly bezodkladně komplexní evropskou migrační a azylovou politiku, která se bude zakládat na dodržování lidských práv a důstojnosti, mezinárodních standardech a hodnotách, na nichž stojí EU, a práv zakotvených v Listině základních práv EU; zdůrazňuje, že je třeba konkrétně provádět článek 80 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že politiky Unie se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni; zdůrazňuje skutečnost, že evropské a vnitrostátní politiky v oblasti migrace musí být v plném souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a jejím dodatkovým protokolem a musí dodržovat zásadu nenavracení;

9.  varuje před rostoucí tendencí provádět na místě nelegální deportace, k nimž dochází například u oplocení na hranicí Maroka ve španělských enklávách Ceuta a Melilla, a jednoznačně takovéto postupy odmítá, neboť nejsou v souladu s lidskými právy a právním státem; upozorňuje také na případy nedobrovolných deportací do zemí mimo EU, které nejsou zemí původu, což vede k tomu, že lidé bez dokladů nemohou tyto třetí země opustit;

10.  vyjadřuje znepokojení na skutečností, že přes Středozemní moře cestuje velké množství dětí, včetně nezletilých osob bez doprovodu, které jsou obzvláště zranitelné; vyzývá EU a členské státy, aby dodržovaly zásadu nejlepšího zájmu dítěte, včetně potřeby zajistit řádné zacházení a přístup k azylovým postupům zohledňujícím věk dětí, aby zamezovaly přemisťování nezletilých osob bez doprovodu, s výjimkou případů, kdy je to v jejich zájmu, a aby plně zohledňovaly možnosti slučování rodin a otázku bezpečnosti a ochrany dětí;

11.  bere na vědomí důležitá opatření obsažená v programu Komise, zejména opatření, jejichž cílem je záchrana lidských životů, řešení naléhavé situace, boj proti převaděčským sítím a řešení kořenů migrace, avšak zdůrazňuje, že stávající program Komise stávající toky migrantů nezastaví a že je proto třeba bezodkladně vytvořit pro dostatečný počet osob, které potřebují mezinárodní ochranu, celoevropský mechanismus přesídlování, do něhož budou všechny členské státy povinně zapojeny; domnívá, že povinný systém přesídlování musí být spuštěn rychle a automaticky na základě kritérií, která členské státy budou vnímat jako spravedlivá, jasná, objektivní a měřitelná, přičemž by se měly v co nejvyšší možné míře zohledňovat i preference uprchlíků;

12.  vítá legislativní návrh Komise týkající se stálého mechanismu přesídlování v případě krizí, který se zakládá na čl. 78 odst. 2 SFEU, a skutečnost, že během zasedání Rady pro zahraniční věci a pro spravedlnost v září se ministrům členských států podařilo dosáhnout dohody o krizovém přesídlení 40 000 osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie a Řecka a o přesídlení dalších 120 000 osob; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vzaly v úvahu ustanovení uvedená ve směrnici Rady 2001/55/ES týkající se poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a především bod odůvodnění 20, avšak připomíná, že vzhledem k tomu, že této směrnice nebylo nikdy využito, je třeba, aby Komise provedla revizi jejích ustanovení za účelem lepšího provádění mechanismu solidarity EU a aby se zavedl nástroj pro okamžitou, bezpečnou a zákonnou reakci na naléhavou krizovou situaci týkající se uprchlíků; v této souvislosti rovněž vyzývá k tomu, aby bylo jasně definováno, co se rozumí „hromadným přílivem“ uprchlíků;

13.  zdůrazňuje skutečnost, že v největší míře má nevyváženost politiky EU v oblasti migrace dopad na země na vnějších mořských a pozemních hranicích EU, které čelí zvýšenému přílivu lidí, kteří potřebují mezinárodní ochranu, a země uvnitř EU, jako je Německo a Švédsko, které v roce 2014 obdržely 43 % všech žádostí o azyl v EU; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily smysluplnou revizi nařízení Dublin III s cílem zmírnit náhlý a neúměrný migrační tlak na rostoucí počet členských států a především na země na vnějších hranicích EU, které jsou každodenně vystavovány migračním tokům, aniž by přitom došlo k oslabení bezpečnosti na vnějších hranicích Unie;

14.  domnívá se, že legální migrace nepředstavuje socio-ekonomickou zátěž, ale spíše příležitost, která může mít pozitivní přínos pro společnost, a že rozvoj legálních tras do EU by mohlo pomoci v boji proti zločineckým sítím převaděčů a snížit počet životů ztracených na moři; zdůrazňuje proto skutečnost, že by lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu, měl být zajištěn bezpečný a legální vstup do EU; zdůrazňuje, že je třeba vytvořit povinný program přesídlování, který zajistí možnost přesídlení pro značný počet uprchlíků, a vyzývá EU a členské státy, aby využily možností, které skýtají stávající právní předpisy, vytvořily další nástroje, strukturované mechanismy a transparentní, dostupné postupy pro vstup do EU, jako jsou humanitární víza na velvyslanectvích a konzulárních úřadech EU v zemích původu či tranzitu;

15.  vyzývá EU, členské státy a kandidátské země, aby vytvořily mezinárodní rámec pro dialog a komplexní diskusi o migraci se třetími zeměmi původu a tranzitu s cílem zajistit větší solidaritu a užší spolupráci s EU a řešit základní příčiny migrace; v této souvislosti vítá, že se v listopadu 2015 bude v úzké spolupráci s africkými partnery konat summit ve Valettě, který poslouží jako základ pro přijetí budoucích rámcových dohod zaměřených na řešení základních příčin migrace; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále podporovaly řešení konfliktů v zemích původů, posílily kapacitu tranzitních zemí a zajistily, aby byly prostředky poskytovány správným projektům, díky čemuž se ukončí zneužívání lidských i přírodních zdrojů a zlepší zdraví, vzdělání, průmysl a infrastruktura, přičemž cílem je vytvářet pracovní místa a zlepšit možnost důstojné budoucnosti v zemích původu migrantů;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby směrnice o navracení byla prováděna při dodržení postupů, standardů a základních lidských práv, které Evropě umožňují zajistit lidské a důstojné zacházení s navracenými osobami, a to v souladu se zásadou nenavracení; naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost žádostem o politický azyl souvisejícím s možným pronásledováním z politických důvodů s cílem zabránit veškerým případům navracení, jež by s sebou mohla nést porušení lidských práv v zemích původu či ve třetích zemích;

17.  vyzývá EU, aby dále posílila své již uzavřené rámcové dohody, jako je evropská politika sousedství, chartúmský proces a rabatský proces; zdůrazňuje, že je nutné klást patřičný důraz na situaci, v níž se uprchlíci dlouhodobě nalézají, neboť pokud se nebude řešit, mohlo by to vyústit v pokračující a zvýšené toky nezákonných a život ohrožujících cest přes Středomoří;

18.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech došlo při správě některých středisek pro přijímání žadatelů o azyl k závažným podvodům a administrativním nesrovnalostem, do nichž byly v řadě případů zapojeny zločinecké organizace, v důsledku čehož došlo nejen ke zneužití evropských prostředků, ale i k dalšímu zhoršení životních podmínek migrantů a ochrany jejich lidských práv;

19.  vyzývá EU a členské státy, aby přestaly s budováním zdí, odstranily stávající zdi a zastavily veškerou spolupráci, jejímž cílem je umožnit stavbu zdí ve třetích zemích, jejichž účelem je zastavit migranty, aby se dostali na území EU a další území;

20.  vyzývá členské státy, aby vytvořily vnitrostátní programy na podporu integrace, vyčlenily dostatečné zdroje a podporu a zlepšily uplatňování společných základních zásad pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců v EU; vyzývá Komisi, aby posílila úlohu sítě vnitrostátních kontaktních míst pro integraci a Evropského fóra pro integraci jakožto platforem dialogu, aby se zajistila lepší integrace a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy.

21.  vyzývá EU a členské státy, aby provedly účinná opatření zaměřená na řešení rostoucí xenofobie a zločinů z nenávisti, a to na základě vzdělávání a prevence, a rovněž aby trestaly veškeré formy násilí a diskriminace, včetně nenávistných projevů;

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

15.10.2015

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

3

Členové přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Margrete Auken, Beatriz Becerra Basterrechea, Soledad Cabezón Ruiz, Pál Csáky, Eleonora Evi, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Svetoslav Hristov Malinov, Notis Marias, Edouard Martin, Marlene Mizzi, Julia Pitera, Gabriele Preuß, Sofia Sakorafa, Yana Toom, Bodil Valero, Jarosław Wałęsa, Cecilia Wikström

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Jérôme Lavrilleux, Michèle Rivasi, Ángela Vallina, Axel Voss

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Emilian Pavel, Vladimir Urutchev, Julie Ward

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

16.3.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

44

11

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Jan Philipp Albrecht, Gerard Batten, Heinz K. Becker, Michał Boni, Caterina Chinnici, Ignazio Corrao, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Cornelia Ernst, Tanja Fajon, Laura Ferrara, Lorenzo Fontana, Mariya Gabriel, Ana Gomes, Nathalie Griesbeck, Jussi Halla-aho, Monika Hohlmeier, Sophia in ‘t Veld, Iliana Iotova, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Barbara Kudrycka, Kashetu Kyenge, Marju Lauristin, Juan Fernando López Aguilar, Roberta Metsola, Louis Michel, Claude Moraes, Birgit Sippel, Branislav Škripek, Csaba Sógor, Helga Stevens, Bodil Valero, Udo Voigt, Beatrix von Storch, Josef Weidenholzer, Cecilia Wikström, Kristina Winberg, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Kostas Chrysogonos, Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Gérard Deprez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Miltiadis Kyrkos, Gilles Lebreton, Andrejs Mamikins, Petri Sarvamaa, Elly Schlein, Barbara Spinelli, Geoffrey Van Orden, Axel Voss

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Margrete Auken

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

44

+

ALDE

Gérard Deprez, Nathalie Griesbeck, Louis Michel, Cecilia Wikström, Sophia in 't Veld

EFDD

Ignazio Corrao, Laura Ferrara

GUE/NGL

Marina Albiol Guzmán, Kostas Chrysogonos, Cornelia Ernst, Barbara Spinelli

EPP

Heinz K. Becker, Michał Boni, Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Rachida Dati, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Frank Engel, Mariya Gabriel, Monika Hohlmeier, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Barbara Kudrycka, Roberta Metsola, Petri Sarvamaa, Csaba Sógor, Axel Voss

S&D

Caterina Chinnici, Tanja Fajon, Ana Gomes, Anna Hedh, Iliana Iotova, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Kashetu Kyenge, Miltiadis Kyrkos, Marju Lauristin, Juan Fernando López Aguilar, Andrejs Mamikins, Claude Moraes, Elly Schlein, Birgit Sippel, Josef Weidenholzer

GREENS/EFA

Jan Philipp Albrecht, Margrete Auken, Bodil Valero

11

-

ECR

Jussi Halla-aho, Timothy Kirkhope, Geoffrey Van Orden, Beatrix von Storch, Branislav Škripek, Helga Stevens

EFDD

Gerard Batten, Kristina Winberg

EFDD

Lorenzo Fontana, Gilles Lebreton

NI

Udo Voigt

1

0

EPP

Tomáš Zdechovský

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 165.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0176.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0317.

(4)

http://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2015/09/28-eunavfor/.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2014)0105.

(6)

Frontex news, http://frontex.europa.eu/news/number-of-migrants-arriving-in-greece-dropped-by-half-in-november-cITv3V.

(7)

Údaje Mezinárodní organizace pro migraci a UNICEF: Migration of Children to Europe, http://www.iom.int/sites/default/files/press_release/file/IOM-UNICEF-Data-Brief-Refugee-and-Migrant-Crisis-in-Europe-30.11.15.pdf.

(8)

Oběžník úřadu EASO, listopad–prosinec 2015, https://easo.europa.eu/wp-content/uploads/EASO-Newsletter-NOV-DEC_-20151.pdf.

(9)

EU+ je tvořena státy EU-28, Norskem a Švýcarskem.

(10)

UNHCR – údaje za Řecko – 7. března 2016.

(11)

Mezinárodní organizace pro migraci, projekt pro pohřešované migranty, http://missingmigrants.iom.int/.

(12)

Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601.

(13)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).

(14)

Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).

(15)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).

(16)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60).

(17)

Závěry Rady ze dne 19. listopadu 2004.

(18)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanovují normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, (Úř. věst. 180, 29.6.2013, s. 96).

(19)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 168, 30.6.2009, s. 24).

(20)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/36/EU ze dne 26. února 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání jako sezónní pracovníci (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 375).

(21)

Směrnice Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (Úř. věst. L 155, 18.6.2009, s. 17).

(22)

Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951.

(23)

Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982, článek 98, („Povinnost poskytnout pomoc“).

(24)

Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974, předpis 33 („Tísňové volání: povinnosti a postupy“).

(25)

Mezinárodní úmluva o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 v platném znění.

(26)

Rezoluce Mezinárodní námořní organizace MSC 167(78) a „Záchrana na moři: průvodce zásadami a zvyklostmi zacházení s uprchlíky a migranty“.

(27)

Podle statistik Svazu provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA).

(28)

http://data.unhcr.org/mediterranean/regional.php

(29)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanovují normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96).

(30)

COM(2015)0240.

Právní upozornění - Ochrana soukromí