Postup : 2015/2284(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0227/2016

Předložené texty :

A8-0227/2016

Rozpravy :

PV 15/09/2016 - 7
CRE 15/09/2016 - 7

Hlasování :

PV 15/09/2016 - 11.14
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0361

ZPRÁVA     
PDF 766kWORD 314k
5.7.2016
PE 578.543v02-00 A8-0227/2016

o činnostech, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014

(2015/2284(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zpravodaj: Marian Harkin

Navrhovatel (*):

Jean-Paul Denanot, Rozpočtový výbor

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Rozpočtového výboru(*)
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod
 STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu
 STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj
 STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 KONEČNÉ JMENOVITÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o činnostech, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014

(2015/2284(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 546/2009 ze dne 18. června 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(2),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(3),

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o činnostech Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2013 a 2014 (COM(2015)0355),

–  s ohledem na hodnocení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) ex post – závěrečnou zprávu ze srpna 2015,

–  s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 7/2013 s názvem „Přispěl Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci k opětovnému profesnímu začlenění propuštěných pracovníků přidanou hodnotou EU?“,

–  s ohledem na zprávu Evropského monitoru pro restrukturalizaci (ERM) nadace Eurofound za rok 2012 s názvem „Po restrukturalizaci: trhy práce, pracovní podmínky a spokojenost se životem“,

–  s ohledem na případovou studii nadace Eurofound s názvem „Přidaná hodnota Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci srovnání zkušeností v Německu a Finsku (2009)“,

–  s ohledem na zprávu Evropského monitoru pro restrukturalizaci (ERM) nadace Eurofound za rok 2009 s názvem „Restrukturalizace v době recese“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 29. září 2011 o budoucnosti Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2010 o financování a fungování Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci(5),

–  s ohledem na svá usnesení o uvolnění prostředků z EFG, jež přijal od ledna 2007, včetně připomínek Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) k jednotlivým žádostem,

–  s ohledem na jednání zvláštní skupiny Výboru pro zaměstnanost a sociální věci pro EFG,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0227/2016),

A.  vzhledem k tomu, že Evropský fond přizpůsobení se globalizaci (EFG) byl zřízen proto, aby poskytoval podporu pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání z důvodu rozsáhlých změn ve struktuře světového obchodu, a byl výrazem solidarity s nimi; vzhledem k tomu, že cílem EFG je přispívat k inteligentnímu a udržitelnému hospodářskému růstu podporujícímu začlenění a k podpoře udržitelných pracovních míst tím, že připraví propuštěné pracovníky na nové pracovní místo a podporuje je při jeho hledání; vzhledem k tomu, že EFG byl zřízen, aby čelil mimořádným krátkodobým situacím tak, že zajistí rychlý zásah a poskytne krátkodobou pomoc v případě naléhavých a nepředvídaných problémů na trhu práce, kdy dochází k hromadnému propouštění, a to na rozdíl od Evropského sociálního fondu, který také nabízí podporu pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání, ale má řešit dlouhodobou strukturální nerovnováhu, zejména prostřednictvím programů celoživotního učení; je přesvědčen, že EFG by měl nadále v příštím programovacím období fungovat mimo rámec VFR;

B.  vzhledem k tomu, že restrukturalizace je v posledních letech je stále častější, v některých odvětvích je intenzivnější a šíří se do jiných odvětví; vzhledem k tomu, že společnosti nesou odpovědnost za často nepředvídané dopady těchto rozhodnutí na komunity a na hospodářskou a sociální strukturu členských států; vzhledem k tomu, že EFG pomáhá tlumit negativní dopady těchto rozhodnutí; vzhledem k tomu, že čím dál více případů využití EFG souvisí se strategiemi restrukturalizace velkých podniků a nadnárodních společností, o nichž se obvykle rozhoduje bez účasti pracovníků a jejich zástupců; vzhledem k tomu, že nejčastějšími formami restrukturalizace je relokace, přemísťování, uzavírání, fúze, nabývání, převzetí, reorganizace výroby a externí zajištění činností;

C.  vzhledem k tomu, že přizpůsobivost a proaktivní přístup při změně pracovního místa nebo povolání může však omezovat nejistota, neboť takové změny jsou spojeny s rizikem nezaměstnanosti, nižších mezd a sociální nejistoty; vzhledem k tomu, že příjemci podpory v rámci případů využití EFG se úspěšněji znovu začlení do zaměstnání tehdy, pokud získají kvalitní pracovní místa;

D.  vzhledem k tomu, že družstva řídí restrukturalizaci sociálně odpovědným způsobem a jejich specifický družstevní model řízení založený na společném vlastnictví, demokratické účasti a kontrole ze strany členů a také na schopnosti družstev spoléhat na vlastní finanční zdroje a podpůrné sítě je vysvětlením, proč jsou družstva pružnější a inovativnější při dlouhodobém zvládání restrukturalizace i při vytváření nové podnikatelské činnosti;

E.  vzhledem k tomu, že článek 19 nařízení (EU) č. 1309/2013 vyžaduje, aby Komise předkládala Parlamentu a Radě každé dva roky kvantitativní a kvalitativní zprávu o činnostech prováděných v rámci EFG za předchozí dva roky;

F.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný evropský právní rámec pro informování pracovníků a konzultace s nimi a předvídání a řízení restrukturalizace, jenž by umožňoval předvídat změny a předcházet ztrátám pracovních míst; vzhledem k tomu, že Parlament ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2013(6) požadoval, aby Komise v souladu s článkem 225 Smlouvy o fungování Evropské unie co nejdříve a po konzultaci se sociálními partnery předložila návrh právního aktu o informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci, předvídání a řízení restrukturalizací (v návaznosti na podrobná doporučení uvedená v příloze usnesení); vzhledem k tomu, že pokud jde o odpovědnost zaměstnavatelů vůči svým zaměstnancům v průběhu restrukturalizace, panují na úrovni členských států značné rozdíly; vzhledem k tomu, že s evropskými sociálními partnery byla tato záležitost konzultována dvakrát, a Komise přesto nepodnikla žádné kroky; vzhledem k tomu, že Komise vydala důrazná prohlášení k usnesením Parlamentu o informování, projednávání a restrukturalizaci, která zdůraznila potřebu podniknout v této oblasti konkrétní kroky; vzhledem k tomu, že zásadní význam mají dobře rozvinuté systémy průmyslových vztahů, které pracovníkům a jejich zástupcům přiznávají práva v oblasti konzultací a informací; vzhledem k tomu, že posílená směrnice o informování a projednávání by mohla pomoci zajistit, aby jednání o vhodném plánu mohla proběhnout za spravedlivých podmínek a včas;

G.  vzhledem k tomu, že minimální počet propuštěných pracovníků byl snížen z 1 000 na 500 propuštěných a je možnost, že za výjimečných okolností nebo u malých trhů práce budou projednávány i žádosti o podporu z EFG v případech, kdy má propuštění závažný dopad na zaměstnanost a místní, regionální nebo vnitrostátní hospodářství;

H.  vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2014 se mohou i osoby dříve samostatně výdělečně činné stát způsobilými příjemci a získat podporu; vzhledem k tomu, že by Komise měla zajistit, aby byly z EFG uspokojeny konkrétní potřeby osob samostatně výdělečně činných, jejichž počet neustále narůstá; vzhledem k tomu, že až do 31. prosince 2017 mohou mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (NEET), v regionech způsobilých podle Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí využívat podpory z EFG ve stejném počtu jako cíloví příjemci;

I.  vzhledem k tomu, že současný EFG má za cíl nejen poskytovat podporu pracovníkům, kteří ztratili zaměstnání, ale také projevovat solidaritu s těmito pracovníky;

J.  vzhledem k tomu, že původní rozpočet EFG činil 500 milionů EUR ročně; vzhledem, že nyní tento rozpočet činí 150 milionů EUR ročně, přičemž od počátku jeho fungování bylo ročně vynaloženo zhruba 70 milionů EUR;

K.  vzhledem k tomu, že počáteční míra spolufinancování činila 50 %, v období 2009–2011 byla zvýšena na 65 %, v letech 2012–2013 se vrátila zpět na 50 % a dnes činí 60 %;

L.  vzhledem k tomu, že mezi lety 2007 a 2014 bylo podáno 134 žádostí z 20 členských států, a to v souvislosti se 122 121 pracovníky, na něž byla podpora z EFG zaměřena, a že bylo celkem požadováno 561,1 milionu EUR; podotýká, že v období 2007–2013 činila míra plnění rozpočtu pouze 55 %; vzhledem k tomu, že v letech 2007 až 2014 předložilo nejvíce žádostí výrobní odvětví, zejména pak automobilový průmysl, kdy tyto žádosti se týkaly 29 000 z 122 121 pracovníků (23 % celkového počtu, na něž se vztahovaly předložené žádosti); vzhledem k tomu, že dosud byly ekonomickou krizí nejvíce zasaženy zejména malé podniky, především ty s méně než 500 zaměstnanci;

M.  vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr doporučuje Parlamentu, Komisi a Radě, aby zvážily využívání finančních prostředků EU pouze na opatření, jež pravděpodobně zajistí přidanou hodnotu na úrovni EU, a nikoli na již existující vnitrostátní režimy podpory příjmů, jak stanoví čl. 7 odst. 1 písm. b); vzhledem k tomu, že opatření financovaná z EFG mají, jak se zjistilo, největší přidanou hodnotu tehdy, jsou-li využívána ke spolufinancování služeb pro propuštěné pracovníky, které v rámci systémů členských států pro dávky při zaměstnání zpravidla neexistují, pokud se jedná o služby zaměřené na kvalifikační a rekvalifikační kurzy, a nikoli na vyplácení příspěvků, a v případech, kdy jsou individualizovaná a doplňují dotace ze standardních zdrojů, zejména pro nejzranitelnější skupiny pracovníků, kteří byli propouštěni; v této souvislosti poznamenává, že je třeba investovat do potenciálu bývalých zaměstnanců a je důležité vždy plně posoudit potřeby místního trhu práce a požadavků na dovednosti, neboť právě to by mělo být východiskem k plánování odborné přípravy a budování kompetencí ve snaze napomoci rychlému znovuzačlenění pracovníků na trh práce; připomíná, že členské státy mají povinnost účinně plnit rozpočet EFG;

N.  vzhledem k tomu, že EFG neřeší problém nezaměstnanosti v EU; vzhledem k tomu, že vyřešení krize nezaměstnanosti v EU vyžaduje, aby se jádrem politiky EU stalo vytváření, ochrana a udržitelnost pracovních míst; vzhledem k tomu, že kvůli evropské míře nezaměstnanosti, zejména mladých a dlouhodobě nezaměstnaných, jsou naléhavě nezbytná opatření, která umožní nabídnout nové pracovní vyhlídky;

O.  vzhledem k tomu, že referenčním obdobím pro hodnocení EFG je pro účely této zprávy rozpětí let 2007–2014; vzhledem k tomu, že hodnocení ex post provedené Komisí se týká období 2007–2013 a zpráva Účetního dvora se zabývá obdobím 2007–2012;

P.  vzhledem k tomu, že při uplatňování Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je nutné zajistit a prosazovat dodržování zásad týkajících se rovnosti žen a mužů a zákazu diskriminace, které patří mezi hlavní hodnoty zakotvené ve strategii Evropa 2020;

Q.  vzhledem k tomu, že míra opětovného zaměstnávání je u žen vyšší než u mužů, avšak nově získaná pracovní místa žen bývají většinou dočasná a nestabilní, neboť ženy, které si hledají zaměstnání nebo se účastní rekvalifikace, mají současně pečovatelské povinnosti vůči členům rodiny a potýkají se s nedostatkem cenově dostupných a kvalitních zařízení péče o děti, resp. o nemocné;

R.  vzhledem k tomu, že krizemi a politikou úspor jsou nepoměrně více postiženy ženy;

1.  bere na vědomí hodnocení EFG ex post a první dvouletou zprávu; konstatuje, že Komise dodržuje svou povinnost podávat zprávy; domnívá se, že tyto zprávy a další zprávy nestačí k plnému zajištění transparentnosti a efektivnosti EFG; vyzývá členské státy, které využily EFG, aby zveřejnily veškeré údaje a hodnocení případů a aby do zpráv o případech zahrnuly i posouzení dopadů na rovnost žen a mužů; důrazně doporučuje všem členským státům, aby podle platného nařízení včas zveřejnily své žádosti a závěrečné zprávy; Komise sice dodržuje své povinnosti podávat zprávy, domnívá se však, že Komise by mohla zveřejnit veškeré příslušné dokumenty související s případy podpory z EFG, včetně svých interních zpráv o misích vypracované na základě monitorovacích návštěv provedených v souvislosti s podanými žádostmi v členských státech;

2.  vítá prodloužení období financování z jednoho na dva roky; připomíná, že podle výzkumu nadace Eurofound nepředstavovalo 12 měsíců dostatečně dlouhou lhůtu, v níž by bylo možné pomoci všem propuštěným osobám, zejména nejzranitelnějším skupinám, jako jsou nekvalifikovaní pracovníci, starší pracovníci, ženy a především rodiče samoživitelé;

3.  konstatuje, že z hodnocení EFG vyplývá, že výsledky intervencí tohoto fondu ovlivňují faktory jako např. dosažené vzdělání a kvalifikace pracovníků, na něž jsou opatření zaměřena, absorpční kapacita místních trhů práce a HDP přijímajících zemí; zdůrazňuje, že tyto faktory jsou většinou ovlivňovány dlouhodobými opatřeními, která mohou být účinně podporována z evropských strukturálních a investičních fondů; zdůrazňuje, že vždy, když má být poskytnuta pomoc z EGF, je třeba přihlížet k těmto faktorům a k situaci na místním trhu práce; konstatuje, že má-li se rychleji dosáhnout efektivnějších výsledků, je důležité posílit součinnost EGF a evropských strukturálních a investičních fondů; zdůrazňuje, že opatření financovaná z evropských strukturálních a investičních fondů mohou navazovat na oblasti podporované z EGF a stimulovat investice, celkový růst a vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že pomoc z EGF by měla směřovat na investice, které přispívají k růstu, vzniku pracovních míst, vzdělávání, získávání dovedností a zeměpisnou mobilitou pracovníků a být koordinována se stávajícími programy EU, např. s iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí, vnitrostátními programy a strategiemi a soukromými zdroji, aby se lidem pomohlo nalézt nové zaměstnání a aby se podpořilo podnikání, zejména v regionech a odvětvích, která jsou již zasažena globalizací nebo restrukturalizací hospodářství; zdůrazňuje, že by měly být upřednostňovány integrované přístupy založené na vytváření programů napříč fondy, aby bylo možné řešit propouštění a nezaměstnanost udržitelně, pomocí účinného přidělování zdrojů a užší spolupráce a součinnosti zejména Evropského sociálního fondu a ERDF; je pevně přesvědčen o tom, že integrovaná strategie plánování napříč fondy by snížila riziko přesouvání průmyslové výroby a vytvořila příznivé podmínky k jejímu návratu do EU;

4.  domnívá se, že fungování EFG se zlepšilo díky reformám jeho zřizovacího nařízení; bere na vědomí, že toto zlepšení zjednodušilo členským státům přístup k EFG a že by mělo přinést větší využívání tohoto nástroje ze strany členských států; vyzývá Komisi, aby navrhla kroky vedoucí k odstranění veškerých překážek, pokud jde o administrativní kapacitu, které zabránily využití EFG; je přesvědčen, že EFG by neměl získat funkci stabilizátora makroekonomické situace;

5.  konstatuje, že snížené prostředky vyčleněné v ročním rozpočtu na EFG stačily k poskytnutí potřebné a zásadní doprovodné pomoci pro osoby, které ztratily práci; zdůrazňuje však, že od roku 2014 byla oblast působnosti EFG znovu rozšířena tak, aby zahrnovala skupinu NEET a kritérium krize, a v případě výrazného nárůstu žádostí nebo zařazení nových okruhů nároků nemusí dané prostředky stačit a bylo by nutné je navýšit, aby bylo zajištěno účinné fungování EFG;

6.  zdůrazňuje význam intenzivního sociálního dialogu založeného na vzájemné důvěře a sdílené odpovědnosti, neboť představuje nejlepší nástroj k hledání konsensuálních řešení a společných postojů při předjímání, prevenci a řízení procesů restrukturalizace; zdůrazňuje, že by to pomohlo předcházet ztrátě pracovních míst, a tudíž i případům využití EFG;

7.  všímá si výrazného nárůstu počtu žádostí v období platnosti odchylky v letech 2009–2011, která umožňovala podávat žádosti na základě kritérií souvisejících s krizí, a že jeho působnost byla posléze rozšířena tak, že v období 2014–2020 natrvalo obsahuje kritérium krize a zahrnuje osoby samostatně výdělečně činné; vítá prodloužení této odchylky i na období po roce 2013; konstatuje, že více než polovina celkového počtu projektů v období 2007–2014 souvisela s krizí; zdůrazňuje dále, že negativní dopady hospodářské krize v některých členských státech přetrvávají;

8.  konstatuje, že v období 2007–2014 podalo dvacet členských států celkem 131 žádostí o financování v celkové výši 542,4 milionu EUR určených pro 121 380 pracovníků;

9.  konstatuje, že Komise vylepšila databázi EFG, v níž jsou pro statistické účely zaznamenány kvantitativní údaje o případech použití EFG, což usnadňuje členským státům podávání žádostí a Komisi analýzu a porovnání číselných údajů o případech použití EFG; dále podotýká, že Komise začlenila EFG do společného systému sdíleného řízení prostředků, což by mělo vést k tomu, že bude podáváno více správných a úplných žádostí a ještě více se zkrátí doba pro podání žádosti členským státem; konstatuje, že tento systém umožňuje zjednodušit členským státům podávání žádostí, a naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila vyřizování žádostí, aby mohlo být financování poskytnuto rychle a maximalizoval se tak jeho dopad;

10.  vyzývá Komisi, aby zcela předjímala účinky rozhodnutí na poli obchodní politiky na trh práce v EU a brala v úvahu podložené informace o těchto účincích, které byly zdůrazněny v žádostech o příspěvek z EFG; vyzývá Komisi, aby prováděla důkladná posouzení dopadu ex anteex post zahrnující posouzení sociálního dopadu, včetně potenciálních dopadů na zaměstnanost, konkurenceschopnost a ekonomiku a dopadu na malé a střední podniky, přičemž je třeba zajistit účinnou koordinaci ex ante mezi GŘ pro obchod a GŘ pro zaměstnanost; vyzývá Parlament, aby pořádal pravidelná společná slyšení Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci s cílem přispět ke zlepšení koordinace mezi obchodní politikou a EFG i souvisejícího monitorování; považuje za potřebné posílit energičtějším způsobem využívání EFG s cílem čelit postupům přemísťování podniků a také odvětvovým krizím vzniklým v důsledku kolísání poptávky v globálním měřítku; důrazně se staví proti jakékoli iniciativě, která by chtěla, aby byl EFG ve své současné podobě a se svým stávajícím rozpočtem považován za intervenční nástroj pro místa, o která jsme v Evropské unii přišli v důsledku obchodních strategií, o nichž bylo rozhodnuto na úrovni EU, včetně budoucích obchodních dohod nebo dohod, které se již uplatňují; zdůrazňuje potřebu silné soudržnosti mezi obchodními a průmyslovými politikami a potřebu modernizace nástrojů Unie na ochranu obchodu;

11.  vyzývá Komisi, aby přiznala status tržní ekonomiky pouze těm obchodním partnerům, kteří splňují 5 kritérií, jež Komise stanovila; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby vypracovala jasnou a účinnou strategii pro otázky udělování statusu tržního hospodářství třetím zemím, aby se zachovala konkurenceschopnost podniků EU a abychom mohli sledovat své cíle v boji proti veškerým formám nekalé hospodářské soutěže;

12.  poukazuje na to, že jedním z hlavních cílů EFG je pomoci pracovníkům, kteří přišli o práci v důsledku významných změn v obchodu Unie se zbožím a službami, jak stanoví čl. 2 písm. a) nařízení; je toho názoru, že důležitým úkolem EFG je zajistit podporu pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání v důsledku negativních důsledků obchodních sporů; vyzývá proto Komisi, aby vyjasnila, že ztráta pracovních míst v důsledku obchodních sporů, která má za následek významnou změnu v obchodu Unie se zbožím a službami, je plně v působnosti EFG;

13.  trvá na tom, že EFG nemůže v žádném případě nahradit vážně myšlenou politiku přecházení restrukturalizacím a přípravy na ně; trvá na významu skutečné průmyslové politiky na úrovni Evropské unie, která přinese trvalý růst podporující začlenění;

14.  žádá Komisi, aby provedla studie dopadu globalizace na jednotlivá odvětví a aby z ní vyvodila návrhy, které by podniky motivovaly k předjímání odvětvových změn a včasné přípravě jejich zaměstnanců na propouštění;

15.  zdůrazňuje, že některé členské státy upřednostnily využití ESF před podporou z EFG, a to z důvodu vyšší míry spolufinancování u ESF, rychlejšího provádění opatření financovaných z ESF a toho, že u EFG není předběžné financování a postup schvalování podpory z EFG je zdlouhavý; je však přesvědčen, že zvýšená míra spolufinancování a rychlejší proces podávání žádostí a jejich schvalování podle nového nařízení pomohly řešit některé z těchto problémů; lituje toho, že podpora z EFG je stále mimo dosah pracovníků propuštěných ve všech členských státech, a vyzývá členské státy, aby využily této podpory v případě hromadného propouštění;

16.  upozorňuje na skutečnost, že podle zprávy Účetního dvora trvá schvalování žádosti o pomoc z EFG v průměru 41 týdnů; žádá, aby bylo učiněno vše pro to, aby se tyto postupy urychlily; vítá snahy Komise o minimalizaci zpoždění a zjednodušení procesu zpracovávání žádostí; zdůrazňuje, že je naprosto nutné v tomto ohledu posílit kapacity členských států, a rozhodně doporučuje, aby členské státy začaly provádět navržená opatření co nejdříve; konstatuje, že tak některé členské státy již činí;

17.  poznamenává, že EFG trpí tím, u některých členských států, sociálních partnerů a podniků závažným způsobem schází informovanost; vyzývá Komisi, aby intenzivněji komunikovala s vnitrostátními a místními sítěmi odborů a se širokou veřejností; vyzývá členské státy, aby podporovaly informovanost pracovníků a jejich zástupců o EFG a aby tak činily včas s cílem zajistit, aby se opatření EFG vztahovala na co největší počet potenciálních příjemců a aby z nich tito příjemci mohli těžit a aby byly účinněji propagovány přínosy fondu na základě výsledků, jichž EFG dosáhl;

18.  připomíná význam záruk, které zamezují přemístění podniků využívajících financování z EU ve vymezeném časovém období, neboť přemístění by mohlo vést ke spuštění relokace dalších režimů podpory z důvodu propouštění;

Příjemci podpory z EFG

19.  vítá závěry zprávy Účetního dvora, že z individualizovaných a dobře koordinovaných opatření, která byla uzpůsobena jejich individuálním potřebám, mohli profitovat téměř všichni pracovníci, kteří měli nárok na podporu z EFG, a že téměř 50% pracovníků, kteří obdrželi finanční pomoc, je nyní znovu v pracovním poměru; konstatuje, že některé členské státy neprovedly programy EFG včas ani efektivně, což vedlo k tomu, že prostředky nebyly vyčerpány; je přesvědčen, že zapojení cílových příjemců nebo jejich zástupců, sociálních partnerů, místních úřadů práce a dalších relevantních zúčastněných stran do počátečního posuzování žádostí je zásadní pro to, aby byly zajištěny pozitivní výsledky pro příjemce; vyzývá Komisi, aby podpořila členské státy při vytváření inovativních opatření a aby v rámci svých přezkumů posoudila, do jaké míry koncepce koordinovaného souboru individualizovaných služeb předvídala budoucí perspektivy na trhu práce a požadované dovednosti a odpovídala přechodu k udržitelnému hospodářství účinně využívajícímu zdroje; vyzývá členské státy, aby v souladu s článkem 7 platného nařízení vyvinuly další úsilí s cílem koncipovat koordinovaný soubor individualizovaných služeb orientovaný na udržitelné hospodářství účinně využívající zdroje; konstatuje, že inovace, inteligentní specializace a účinné využívání zdrojů jsou klíčem k obnově průmyslu a k diverzifikaci hospodářství;

20.  konstatuje, že v rámci 73 projektů analyzovaných ve zprávě Komise o následném hodnocení činil průměrný podíl příjemců ve věku 55 let nebo starších 15 % a podíl příjemců ve věku 15–24 činil 5 %; vítá proto, že je v novém nařízení kladen důraz na starší i mladší pracovníky a že v některých žádostech jsou mezi příjemci i mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (tzv. NEET); konstatuje, že průměrný podíl žen mezi příjemci činil 33 % a podíl mužů 67 %; konstatuje, že tyto údaje odrážejí genderové složení zaměstnanců, které se může lišit podle daného odvětví; vyzývá proto Komisi, aby zajistila, aby u všech žádostí o podporu z EFG měli ženy a muži stejné zacházení, a vyzývá členské státy, aby shromažďovaly údaje z genderového hlediska, aby bylo vidět, jak se daná praxe projevuje na míře návratu příjemkyň pomoci do pracovního poměru; konstatuje dále, že u některých žádostí o podporu z EGF je počet cílových příjemců nízký v porovnání s celkovým počtem způsobilých příjemců, což může vést k tomu, že dopad pomoci nedosahuje optima;

21.  domnívá se, že zahrnutí lidí, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (tzv. NEET), do žádostí o podporu z EFG často vyžaduje různé druhy intervencí, a je toho názoru, že všechny příslušné subjekty, včetně sociálních partnerů, místních komunitních skupin a organizací mladých, by měly být zastoupeny ve fázi provádění každého programu a měly by prosazovat opatření nezbytná k zajištění maximální účasti těchto lidí; v této souvislosti podněcuje členské státy k vytvoření proaktivních řídicích agentur, které budou koordinovat plnění tohoto programu, zajistí specifickou a trvalou podporu s cílem pomoci lidem, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy, aby tento program dokončili, a také zajistí maximální využití prostředků programu; je přesvědčen, že nezávislý přezkum se specifickým zaměřením na otázku účasti skupiny NEET by určil lepší postupy; je přesvědčen, že výjimka pro zahrnutí skupiny NEET by měla zůstat v platnosti do konce programového období, tedy do prosince 2016;

22.  vyzývá Komisi, aby začlenila do svého hodnocení EFG v polovině období zvláštní kvalitativní a kvantitativní posouzení pomoci EFG mladým osobám, které nejsou zaměstnané a neúčastní se vzdělávání nebo odborné přípravy, zejména s ohledem na uplatňování systému záruk pro mladé lidi a nezbytné synergie mezi rozpočty členských států, ESF a iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI);

23.  konstatuje, že podle výše zmíněného hodnocení ex post dosáhla průměrná míra dosahu u příjemců u všech 73 zkoumaných případů 78 %. V tomto výpočtu je i 20 případů, v nichž dosáhla míra dosahu u příjemců 100 % či více; trvá však na tom, že maximální míra dosahu je u každého případu 100 %, a používání hodnot vyšších než 100 % tudíž zkresluje údaje a naznačuje výrazně vyšší míru dosahu, než jaké bylo ve skutečnosti dosaženo; konstatuje, že totéž platí i o míře plnění rozpočtu; vyzývá Komisi, aby své číselné údaje upravila, aby přesněji vypovídala o míře dosahu u příjemců a míře plnění rozpočtu;

24.  vítá skutečnost, že mnoha příjemcům EFG sloužil především k získání nového zaměstnání díky individualizované pomoci při hledání zaměstnání, zvýšení jejich kvalifikace prostřednictvím vzdělávacích programů či příspěvků na dojíždění; vítá rovněž skutečnost, že EFG díky pomoci při zakládání a převzetí podniků některým zaměstnancům umožnil začít podnikat; zdůrazňuje proto značné pozitivní dopady, které podle zpráv EFG měl, pokud jde o sebedůvěru, pocit zlepšení vlastních možností a schopností a větší motivace; zdůrazňuje, že pomoc z EFG zvýšila sociální soudržnost tím, že umožnila lidem znovu nalézt zaměstnání a vyhnout se negativním pastem nezaměstnanosti;

25.  konstatuje, že podle údajů ze zprávy ex post je dosažené vzdělání příjemců podpory z EFG zpravidla poměrně nižší než průměrné vzdělání, tudíž mají méně přenositelné dovednosti, v důsledku čehož mají za obvyklých podmínek méně pracovních příležitostí a jsou na trhu práce zranitelnější; je toho názoru, že EFG může poskytnout nejlepší přidanou hodnotu EU tehdy, když podporuje programy odborné přípravy a rekvalifikační programy pro pracovníky, a to především méně kvalifikované zranitelné skupiny, které upřednostňují dovednosti potřebné na trhu práce a podnikání;

26.  konstatuje, že průzkum provedený v rámci hodnocení ex post však nepřinesl jednoznačné výsledky: 35 % respondentů uvedlo, že nové zaměstnání je kvalitnější nebo mnohem kvalitnější, u 24 % respondentů bylo kvalitativně stejné a 41 % respondentů odpovědělo, že si pohoršili nebo výrazně pohoršili; protože však nejsou k dispozici žádné systematické údaje, na nichž by bylo možno založit jakékoli posouzení, doporučuje Komisi, aby shromáždila podrobnější informace o dopadu pomoci z EFG a o jejich kvalitě, aby mohla následně provést opravné zásahy, které by se ukázaly jako nezbytné;

Nákladová účinnost a přidaná hodnota EFG

27.  žádá Komisi a členské státy, aby zlepšily plnění rozpočtu EFG tím, že umožní větší flexibilitu a účinnost se zaměřením na výsledky, dopad a přidanou hodnotu a aniž by to mělo negativní dopad na náležité a transparentní využívání prostředků a dodržování pravidel; je toho názoru, že proces zpracovávání žádostí by se měl zrychlit, aby bylo možné účinněji využívat fond pro pracovníky, kteří byli propuštěni; je znepokojen rozdílem mezi prostředky požadovanými z EFG a částkami, které členské státy vracejí, přičemž průměrná míra plnění rozpočtu představuje pouze 45%; vyzývá proto Komisi, aby pečlivě posoudila důvody způsobující nízkou míru plnění rozpočtu a navrhla opatření k řešení stávajících problémů a zajistila optimální využívání fondu; konstatuje, že míra opětovného zaměstnání ve fázi ukončení pomoci z EFS se pohybuje ve velkém rozpětí od 4 % do 86 %, a zdůrazňuje, že je důležité přijmout aktivní a inkluzivní opatření na trhu práce; bere na vědomí skutečnost, že díky prostředkům z EFG se v některých členských státech dosahuje trvale lepších výsledků než v jiných státech; navrhuje, aby Komise nadále poskytovala pokyny a umožnila členským státům výměnu osvědčených postupů v otázkách využívání prostředků z EFG, a zajistila tak, aby opětovné profesní začlenění dosáhlo v poměru na každé vynaložené euro maximální míry;

28.  je toho názoru, že míra spolufinancování by neměla překročit 60 %;

29.  konstatuje, že podle hodnocení Komise ex post bylo v průměru na administrativní náklady a náklady na řízení opatření vynaloženo pouze 6 % prostředků EFG;

30.  konstatuje, že nejvýraznějším aspektem nákladové účinnosti, jak vyplynul z konzultací se zúčastněnými stranami, byl počet pracovníků, kteří znovu získali zaměstnání a kteří nyní platí daně a příspěvky do systému sociálního zabezpečení namísto toho, aby pobírali podporu v nezaměstnanosti či jiné sociální dávky;

31.  bere na vědomí fakt, že v řadě případů podpory z EFG vyšší náklady na činnosti podle čl. 7 odst. 4 nařízení o EFG oslabují celkový dopad investic vynaložených z tohoto fondu; vyzývá Komisi, aby problém těchto nákladů řešila zavedením limitů;

32.  bere na vědomí návrh, který obsahuje hodnocení ex post, a sice že důležitým prvkem pro pochopení přidané hodnoty EFG je srovnávací posouzení dopadu; vyjadřuje politování nad tím, že takové posouzení dosud neproběhlo;

33.  vítá závěr Účetního dvora, že EFG vytvářel skutečnou přidanou hodnotu EU, když byl využíván ke spolufinancování služeb pro propuštěné pracovníky nebo dávek, které v rámci stávajícího systému členského státu pro podporu v nezaměstnanosti neexistují, což přispívá k podpoře lepší sociální soudržnosti v Evropě; zdůrazňuje, že v dnešní době v některých členských státech neexistují systémy sociální ochrany, které jsou schopny řešit potřeby pracovníků, kteří přišli o zaměstnání;

34.  lituje toho, že podle Účetního dvora třetina finančních prostředků z EFG kompenzuje vnitrostátní režimy podpory příjmů pracovníků, aniž by přinášela jakoukoli přidanou hodnotu EU; poukazuje na to, že nová pravidla EFG omezují náklady zvláštních opatření, jako například příspěvek při hledání zaměstnání a pobídky pro přijímání pracovníků určené zaměstnavatelům, ve výši 35 % celkových nákladů koordinovaného balíčku, a že akce podporované EFG nenahrazují pasivní opatření sociální ochrany, která jsou součástí vnitrostátních systémů členských států; trvá na tom, že EFG nemůže být využíván k tomu, aby nahrazoval povinnosti podniků vůči svým pracovníkům; mimoto podněcuje Komisi k tomu, aby při příští revizi zřizovacího nařízení stanovila, že EFG nemůže být využíván k tomu, aby nahrazoval povinnosti členských států vůči propuštěným pracovníkům;

35.  lituje toho, že míra čerpání rozpočtových prostředků se pohybuje od 3 % do 110 %, přičemž její průměr činí 55 %; domnívá se, že tato situace odráží nedostatky buď v plánování, nebo v provádění a je třeba ji napravit lepší přípravou a lepším prováděním projektů;

36.  lituje toho, že finanční prostředky pro EFG byly sníženy; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dodatečnou podporu pro EFG, a mohly tak být splněny potřeby; vyzývá Komisi, aby vzhledem k pracovnímu zatížení zajistila dostatečný počet zaměstnanců a zamezila zbytečným prodlevám;

37.  je toho názoru, že opatření EFG a opatření ESF by měla být využívána tak, aby se vzájemně doplňovala, a poskytla tak jak konkrétní krátkodobá, tak i obecnější dlouhodobá řešení; konstatuje, že obecně byla koordinace opatření EGF s opatřeními ESF a s vnitrostátními opatřeními na trhu práce prováděná některými členskými státy účelná a že audit Účetního dvora nezjistil žádné případy, kdy by se různá opatření překrývala nebo kdy by jednotlivci získávali finanční prostředky ze dvou zdrojů;

38.  je spokojen se zjištěním uvedeným ve zprávě Komise o činnostech EFG za rok 2013 a 2014, a sice že v letech 2013 a 2014 nebyly Komisi nahlášeny žádné nesrovnalosti podle nařízení o EFG a ani nebyly v letech 2013 a 2014 uzavřeny žádné nesrovnalosti týkající se EFG;

Dopad na malé a střední podniky

39.  poznamenává, že malé a střední podniky činí 99% všech podniků v EU a zaměstnávají velkou většinu pracovníků v EU; v této souvislosti vyjadřuje znepokojení nad tím, že EFG měl na malé a střední podniky pouze velmi malý dopad, a to i přesto, že je u něj jednoznačně prostor pro to, aby se za určitých podmínek na malé a střední podniky zaměřil; bere na vědomí vysvětlení Komise, že propuštění pracovníci dodavatelů nebyli nikdy vyloučeni záměrně, žádá však Komisi, aby ještě více směřovala EFG ve prospěch malých a středních podniků, které jsou klíčovými hráči v evropské ekonomice, a to například větším důrazem na plnění čl. 8 písm. d) o nutnosti identifikovat dodavatele či výrobce, kteří jsou odběrateli podniků, které propouštějí, nebo navázáním na dřívější případy, kdy byla pomoc z EFG poskytnuta malým a středním podnikům, sociálním podnikům a družstvům s cílem prosadit osvědčené postupy; zdůrazňuje, že je více třeba zohledňovat proporcionalitu mezi pracovníky, kteří přišli o místo v malých a středních podnicích a ve velkých podnicích;

40.  je přesvědčen, že by měla být více využívána odchylka od limitů způsobilosti, zejména ve prospěch malých a středních podniků; zdůrazňuje důležitost opatření stanovených v čl. 4 odst. 2 současného nařízení, které se týkají malých a středních podniků, protože umožňují restrukturalizaci hospodářských odvětví postižených krizí nebo globalizací na regionální úrovni případ od případu; uvědomuje si problémy, s nimiž se potýkají žádosti podané na základě těchto ustanovení, a vyzývá Komisi, aby napomohla členským státům při řešení těchto problémů, aby se EFG stal pro propuštěné pracovníky fungujícím řešením; dále vyzývá Komisi a členské státy, aby ve fázi plánování a předkládání a posuzování žádosti zohledňovaly zásadu „Think Small First“;

41.  bere na vědomí, že většina žádostí přichází z odvětví výroby a stavebnictví a zejména automobilového a leteckého průmyslu, přičemž pomoc je poskytována především velkým podnikům; vyzývá členské státy a regionální orgány s výlučnými pravomocemi, aby proaktivně poskytovaly podporu pracovníkům, kteří přišli o místo v malých a středních podnicích, družstvech a sociálních podnicích, s využitím flexibility, kterou skýtá čl. 4 odst. 2 současného nařízení, zejména v případě skupinových žádostí týkající se malých a středních podniků a pro jiné nástroje, které prosazují výraznější podporu a širší přístup pro malé a střední podniky; a také aby informovaly malé a střední podniky o možnostech, které jim skýtá EFG; zdůrazňuje, že za přidanou hodnotu EFG by měly být považovány případy, kdy byla pomoc poskytnuta malým a středním podnikům;

42.  je spokojen se zjištěním uvedeným ve zprávě Komise ex post o provedení, že existuje pozitivní trend mezi zdroji používanými k propagaci podnikání a mírou samostatné výdělečné činnosti na konci platnosti opatření; konstatuje však, že průměrná míra samostatné výdělečné činnosti u všech příjemců podpory z EFG dosahuje pouhých 5 % a že by měla být používána opatření k podnícení podnikatelů, jak jsou granty pro začínající podniky a jiné pobídky; poukazuje v této souvislosti na důležitost celoživotního učení, odborného vedení a vzájemné podpory; je přesvědčen, že je ještě prostor k lepšímu využívání EFG, buď samotného, nebo ve spojení s jinými fondy, jako jsou ESI fondy, na podporu podnikání a činnosti začínajících podniků, ale zdůrazňuje, že podpora podnikání by měla vycházet z udržitelných obchodních plánů; vyzývá členské státy, aby kladly důraz na začleňování žen a dívek do programů pro podnikání;

43.  vítá snahy některých členských států více využívat opatření na podporu podnikání a sociální ekonomiky, a to v podobě počátečních dotací a opatření zaměřených na propagaci podnikání a sociálních družstev a služeb pro nové podnikatele;

Požadavky na údaje

44.  je přesvědčen, že v situaci, kdy se Komise potýká s řadou komplikujících faktorů, jako je možnost, že některé údaje scházejí, regionální a vnitrostátní specifika, různé makro- a mikroekonomické okolnosti, malé velikosti vzorků a některé nezbytné předpoklady, z nichž musí vycházet, musí být její metodický přístup důsledný a transparentní a uplatňovat opatření vhodná k boji s nedostatky, které takový přístup komplikují;

45.  zdůrazňuje, že zpráva Účetního dvora dospívá k závěru, že některé členské státy nestanovily kvantitativní cíle pro opětovné profesní začlenění a že stávající údaje nedostačují na to, aby bylo možné posoudit účelnost daných opatření při opětovném profesním začlenění; bere na vědomí prohlášení Komise, že nařízení o EFG nezahrnuje kvantitativní cíle opětovného profesního začlenění a že různá opatření EFG mohou být posuzována jinými způsoby; doporučuje proto, aby členské státy stanovily kvantitativní cíle pro opětovné profesní začlenění a aby systematicky rozlišovaly mezi EFG, ESF a jinými vnitrostátními opatřeními, která jsou specificky určena pro pracovníky postižené masovým propouštěním; dále vyzývá Komisi, aby poskytla informace o typu a kvalitě pracovních míst, která si našli lidé opětovně začlenění na trh práce, a o střednědobých trendech míry opětovného začlenění díky podpory z EGF; členské státy by dále měly rozlišovat dva hlavní druhy opatření financovaných z EFG, kterými jsou aktivní opatření na trhu práce a podpora příjmů vyplácených pracovníkům, a také by měly poskytovat podrobnější informace o opatřeních, kterých jednotliví účastníci využili, což by umožnilo přesnější posouzení nákladů a přínosů jednotlivých opatření; žádá také Komisi, aby poskytla údaje o žádostech o podporu z EFG, které Komise neschválila, a uvedla příslušné důvody;

46.  připomíná členských státům, že mají povinnost poskytnout údaje o míře opětovného začlenění na trh práce 12 měsíců po provedení daných opatření s cílem zaručit nezbytné sledování účinků a účelnosti EFG;

47.  zdůrazňuje, že je nutné zjednodušit auditní postupy na vnitrostátní úrovni, a zajistit tak jednotnost a efektivnost a zamezit zbytečnému opakování činností orgánů působících na různých úrovních kontroly;

48.  doporučuje posílení toků informací a způsoby podpory dohodnuté mezi národní kontaktní osobou a regionálními nebo místními partnery při poskytování pomoci v daném případě;

49.  doporučuje, aby probíhala pravidelnější vzájemná hodnocení, mezistátní výměny nebo partnerská spolupráce nových případů podpory z EFG s případy předchozími, aby docházelo k výměně osvědčených postupů a byly využívány získané zkušenosti; doporučuje proto, aby byla vytvořena platforma pro osvědčené postupy, jež by byla snadno přístupná a podporovala by lepší výměnu integrovaných řešení;

50.  bere na vědomí obavy, které vyjádřily výzkumné služby Evropského parlamentu v souvislosti s metodikou pro výpočet přínosu EFG; zdůrazňuje, že je nezbytné definovat další požadavky, pokud jde o ukazatele výkonnosti.

51.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zachovaly ustanovení stávajícího nařízení o EFG o náhradách pro pečovatele; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby vypracovaly flexibilní pracovní a vzdělávací opatření a pokud možno umístily tato opatření v místních komunitách, protože mnoho propuštěných pracovnic mívá menší geografickou flexibilitu z důvodu povinností při péči o rodinu;

52.  vyzývá příslušné regionální a místní orgány, sociální partnery a organizace občanské společnosti, aby koordinovaly úsilí mezi aktéry na trhu práce s cílem umožnit lepší přístup k finanční podpoře z fondu EFG v případě propouštění v budoucnu; vyzývá dále k většímu zapojení sociálních partnerů do sledování a hodnocení opatření přijatých v rámci fondu a zejména k podpoře větší účasti zástupců ženských organizací s cílem zajistit, aby byla věnována větší pozornost genderovým aspektům.

53.  vyzývá Komisi, aby uvažovala o tom, že by hodnocení EFG požadované podle článku 20 nařízení svěřila nadaci Eurofound; je přesvědčen, že v takovém návrhu by mohla Komise poskytnout Eurofoundu nezbytné finanční zdroje odpovídající současným výdajům na zadávání hodnocení těchto případů a nákladům na lidské zdroje; navíc protože hlavní překážkou zpracovávání lepších hodnocení je nedostatek odpovídajících údajů, mohla by Komise požadovat, aby členské státy příslušné údaje poskytovaly Eurofoundu;

º

º  º

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(2)

Úř. věst. L 167, 29.6.2009, s. 26.

(3)

Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2011)0431.

(5)

Přijaté texty, P7_TA(2010)0303.

(6)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0005.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Souvislosti

EFG byl původně zřízen nařízením (ES) č. 1927/2006, aby umožnil solidárně pomoci pracovníkům, kteří přišli o práci při rozsáhlých propouštěních v důsledku významných změn ve struktuře světového obchodu způsobených globalizací, a to v případech, kdy má toto propouštění značný negativní vliv na regionální nebo místní hospodářství.

V období 2007–2009 byla kritéria pro pomoc taková, že se žádost musela týkat nejméně 1 000 propuštěných zaměstnanců jednoho podniku v členském státě během období čtyř měsíců nebo během období devíti měsíců zejména v malých a středních podnicích působících v rámci klasifikace NACE Revize 2 v jednom regionu nebo dvou sousedních regionech úrovně NUTS 2. V roce 2009 byl směrný počet snížen na 500 pracovníků. Již od počátku fungování fondu byla také možnost, aby členské státy využily EFG za výjimečných okolností nebo u malých trhů práce, kdy nebyla splněna kritéria pro pomoc, a to pokud mělo dané propouštění závažný dopad na zaměstnanost a na místní hospodářství.

Oblast působnosti fondu byla v letech 2009–2011 a od roku 2013 dále rozšířena tak, aby zahrnovala pracovníky propuštěné v důsledku celosvětové hospodářské a finanční krize. Dále byly od roku 2013 do působnosti fondu zahrnuty také osoby samostatně výdělečně činné a v regionech způsobilých podle Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí mohli také využívat podpory z EFG mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (NEET), ve stejném počtu jako cíloví příjemci pomoci.

•  Způsobilé činnosti

Zpočátku byla poskytována finanční pomoc na „aktivní opatření na trhu práce, která jsou součástí koordinovaného balíčku individualizovaných služeb, jež mají usnadnit opětovné profesní začlenění pracovníků, kteří ztratili své zaměstnání“(1). V nařízení z roku 2013 bylo toto určení rozšířeno o opětovné začlenění „zejména znevýhodněných, starších a mladých nezaměstnaných osob do zaměstnání nebo zahájení samostatné výdělečné činnosti“(2).

Mezi způsobilé činnosti patři individuálním potřebám přizpůsobená odborná příprava a rekvalifikace, pomoc při hledání zaměstnání, mentorství, podpora podnikání a samostatné výdělečné činnosti, zakládání podniků a převzetí podniků zaměstnanci a příspěvky na mobilitu, denní příspěvky nebo příspěvky na odbornou přípravu.

Financování všech způsobilých činností je podmíněno aktivní účastí cílových příjemců pomoci na hledání zaměstnání nebo odborné přípravě. Mimoto nesmějí být financovány činnosti, které mají být na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv prováděny podniky, ani pasivní opatření sociální ochrany.

•  Finance

EFG je fondem pro mimořádné události a stojí mimo víceletý finanční rámec. Byl zřízen rezervní fond, z něhož může EFG čerpat svůj roční příděl finančních prostředků. Roční prostředky vyčleněné pro EFG v rozpočtu EU byly při přijímání současného nařízení v roce 2007 sníženy z 500 milionů EUR ročně na 150 milionů EUR. Průměrná výše finančních prostředků, které byly přiděleny během osmiletého období 2007–2014, činila 70 milionů EUR ročně. Počáteční míra spolufinancování činila 50 %, v období 2009–2011 byla zvýšena na 65 %, v letech 2012–2013 byla znovu snížena na 50 % a v nařízení z roku 2013 zvýšena na období 2014–2020 na 60 %.

Poté, co žádost o podporu z EFG schválí Parlament a Rada, vyplatí Komise dotčenému členskému státu jednorázově částku předběžného financování ve výši 100 %, a to v zásadě do 15 dnů. Původně musely členské státy využít financování z EFG do 12 měsíců, ale tato lhůta byla prodloužena v nařízení z roku 2009 na 24 měsíců a tento časový rámec zůstal i v nařízení z roku 2013. V původním nařízení bylo na technickou pomoc přiděleno Komisi 0,35 %, v nařízení z roku 2013 se toto procento zvýšilo na 0,5 %.

•  Harmonogramy a podávání zpráv

Nové nařízení ukládá členským státům i Komisi přísnější harmonogram. Členské státy nyní musí podat žádost do 12 týdnů od doby, kdy k danému propouštění došlo, a mají dalších 6 měsíců na to, aby odpověděly na jakoukoli žádost o další informace. Komise má poté 12 týdnů na posouzení žádosti. Komise následně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh pro každou způsobilou žádost a musí získat souhlas obou orgánů, než vyplatí danému členskému státu dohodnutou částku.

Do 6 měsíců po ukončení programu financovaného z EFG musí členské státy předložit Komisi závěrečnou zprávu o provádění EFG. Nařízení z roku 2013 podrobněji upřesňuje informace, které musí tato závěrečná zpráva obsahovat. V původním nařízení měla Komise zveřejňovat roční zprávu, zatímco podle nového nařízení má zveřejňovat dvouletou zprávu. Novinkou v této dvouleté zprávě je zejména požadavek uvést statistické údaje o míře opětovného profesního začlenění pracovníků, kterým byla poskytnuta pomoc. Komise má také provádět hodnocení v polovině období zaměřené na účinnost a udržitelnost dosažených výsledků a také provádět spolu s externími odborníky hodnocení ex post ve snaze změřit dopad EFG a jeho přidanou hodnotu.

Členské státy odpovídají v první řadě za řízení činností financovaných z EFG a také za finanční kontrolu těchto činností. Komise musí učinit veškeré nezbytné kroky, aby ověřila, zda jsou financované činnosti prováděny v souladu se zásadami řádného a efektivního řízení. Pracovníci Komise mohou provádět kontroly na místě, musí je však ohlásit nejméně jeden den předem. V případě, že jsou skutečné náklady na činnosti financované z EFG nižší než odhadovaná částka, bude Komise od daných členských států požadovat, aby vrátily odpovídající částku finančního příspěvku, který původně obdržely.

Příjemci

Celkově byla z fondu EFG financována individualizovaná a dobře koordinovaná opatření pro pracovníky, kteří ztratili zaměstnání. Je velmi důležité, aby se do vypracovávání žádostí skutečně zapojili příjemci nebo jejich zástupci, sociální partneři a další relevantní zúčastněné strany. Protože je EFG jedním z nástrojů pružnosti, umožňuje inovativní opatření a zásahy uzpůsobené potřebám příjemců. Vzhledem k tomu, že cílem EFG je podporovat udržitelná pracovní místa, je zásadní zjistit, jaký počet příjemců se podařilo znovu začlenit na trh práce.

Podle hodnocení ex post se míra opětovného profesního začlenění pohybovala mezi 4 % a 98 % a její průměrná hodnota činila 49 %. Míra opětovného profesního začlenění závisí na řadě faktorů, mj. na míře dosaženého vzdělání, na věku příjemce, na míře nezaměstnanosti v daném regionu nebo státě, na urbanizaci regionů, na dovednostním profilu daných pracovníků, na vlivu regionálního růstu atd. Dopad kombinace politik EFG na míru opětovného profesního začlenění byl analyzován u dvou opatření financovaných z EFG: řízení jednotlivých případů a odborná příprava/rekvalifikace. U obou těchto opatření byl zjištěn pozitivní vliv na míru opětovného profesního začlenění, ovšem pouze u řízení jednotlivých případů byly zjištěny statisticky významné výsledky.

Různými případy je doloženo, že potřebám uzpůsobená, individualizovaná a intenzivní podpora často vede k úspěšným výsledkům. Klíčová je také schopnost uskutečnit opatření, která doplňují vnitrostátní opatření, a také pružnost, která je tomuto nástroji vlastní. K dalším pozitivním výsledkům pro příjemce patří psychologické stimuly, větší přizpůsobivost a flexibilita na trhu práce. Dále je doloženo, že EFG přispěl k sociální soudržnosti tím, že pomohl velkým skupinám lidí, které naléhavě potřebovaly pomoc. To mělo pro rodiny příjemců a širší komunitu v daném regionu pozitivní vedlejší účinky.

Provedená analýza ukazuje, že výše celkových výdajů na jednoho příjemce podpory z EFG (v 73 případech zkoumaných v rámci daného hodnocení ex post) svědčí o tom, že dosažené výsledky v podobě opětovného profesního začlenění nejeví konzistentní lineární trendy a že faktory nabídky, poptávky a kombinace politik hrály každý výraznou roli v tom, jaká nakonec bude míra opětovného profesního začlenění. Lze dokázat, že různé druhy opatření zpravidla přinášejí různou míru opětovného profesního začlenění, ale nebyl zjištěn žádný jednoznačný, vždy účinný model typu, že by nákladnější opatření přinášela vyšší míru opětovného profesního začlenění.

Navíc ani ze srovnání výsledků a nákladů případů podpory z EFG a jiných podobných projektů přesunu, které nejsou financovány z EFG, nevyplývá jednoznačný lineární trend. V této souvislosti je důležité říci, že hodnocení ex post doporučuje, aby posouzení dopadu poskytnuté pomoci srovnáním s důvěryhodnou kontrolou nebo prostřednictvím skupiny pro srovnávací posouzení dopadu bylo důležitou součástí zjišťování dopadu a přidané hodnoty intervencí na trhu práce. To je užitečné, máme-li pochopit, nakolik lze pozorované změny opravdu připisovat právě té intervenci, které je předmětem hodnocení.

V hodnocení se dále uvádí, že vzrůstá koncentrace programů financovaných EU. Komise ve svých vlastních pokynech pro plány hodnocení pro programové období 2014–2020 nastiňuje požadavky na účelné srovnávací posouzení dopadu a uvádí, že je snazší splnit všechny tyto podmínky, pokud se bude od samého počátku provádět náležité plánování. Rozumím tomu tak, že se dosud srovnávací posouzení dopadu pro hodnocení případů EFG nepoužívalo, a jsem přesvědčena, že Komise se musí v této věci řídit svými vlastními pokyny.

Míra zahájení samostatně výdělečné činnosti se pohybovala mezi 44 % a 0 % a její průměrná hodnota činila 5 %. Míra zahájení samostatně výdělečné činnosti závisela na rozsahu podpor podnikání v původním souboru opatření financovaných z EFG.

Evropská přidaná hodnota

Evropskou přidanou hodnotu lze definovat jako míru přínosu využití EFG oproti intervencím samotných členských států. Je důležité tuto přidanou hodnotu měřit, pomáhá to totiž buď odůvodnit, nebo zpochybnit koncepční činnosti pod vedením EU, jakými je i EFG.

Lze ji měřit čtyřmi způsoby. Za prvé jde o objemový účinek, který zkoumá, kolik EFG přidává k již existujícím činnostem tím, jak zintenzivňuje, rozšiřuje, podporuje, prohlubuje nebo posiluje aktivní opatření na trhu práce nebo národní politiky zaměstnanosti. Zkoumané doklady z mnoha případů EFG ukázaly, že EFG měl výrazný objemový účinek.

Za druhé, opatření financovaná z EFG rozšířila dosavadní podporu pro skupiny a v oblastech politiky, které by jinak podporu nezískaly, jako jsou skupiny, mezi něž patří pracovníci v nejproduktivnějším věku, osoby, které jsou stále ještě zaměstnány, a osoby z přistěhovaleckého prostředí. Za třetí, financování z EFG podpořilo místní/regionální inovační řešení, které jsou pak uplatněna i ne celostátní úrovni, a také celostátní inovace, které se následně stávají běžným přístupem.

Za čtvrté, jsou doloženy pozitivní vzdělávací výsledky pro zúčastněné organizace. To zahrnovalo i budování kapacit, pokud jde o efektivní řízení daných opatření a navazování partnerské spolupráce s cílem úspěšně uskutečnit opatření financovaná z EFG.

Reformy EFG

Od roku prošel EFG řadou reforem. Jednou z nich je snížení kritérií pro pomoc z nejméně 1 000 propuštěných zaměstnanců na 500. To znamená, že je EFG nyní přístupnější pro regiony a menší členské státy. Bylo navrhováno minimální počet propuštěných ještě více snížit, to však narazilo na značný odpor. Jsem však přesvědčena, že by měly členské státy více využívat čl. 4 odst. 2, který umožňuje podat žádost, i když nesplňuje minimální počet 500. Bylo již schváleno několik žádostí podaných na základě tohoto článku.

Období poskytování pomoci bylo prodlouženo z 12 na 24 měsíců. To umožnilo mnoha příjemcům absolvovat delší školicí nebo vzdělávací programy. Dvanáctiměsíční období bylo dosti restriktivní a zvláště v případech, kdy vzniklo v členských státech provádějících opatření financovaná z EFG zpoždění, to znamenalo, že byl příjemcům značně omezen přístup k některým opatřením.

O podporu z EFG nyní mohou žádat i osoby samostatně výdělečně činné. Tuto reformu pokládám za velmi důležitou, protože v některých členských státech požívají osoby samostatně výdělečně činné menší sociální ochrany než jiní pracovníci. To může odradit ty, kteří chtějí vytvářet pracovní místa, a EFG jim může přinejmenším poskytnout stejnou záchrannou síť, jakou mají jiní pracovníci.

V novém nařízení figurují také mladí lidé, kteří nejsou zaměstnáni ani se neúčastní vzdělávání nebo profesní přípravy (tzv. „NEET“). To zvyšuje dosah EFG a lze doložit, že zvýšení počtu účastníků na maximum může přinést úspory z rozsahu. Navíc je to výrazem solidarity s nezaměstnanými mladými lidmi v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti.

Míra spolufinancování je ožehavou otázkou pro některé členské státy, které raději využívají například ESF, u kterého je míra spolufinancování vyšší. Zvýšení této míry z 50 % na 60 % je významným krokem motivujícím tyto členské státy k tomu, aby uvažovaly o využití EFG.

Pokud jde o přidání kritéria krize, stojí za povšimnutí, že v období 2009–2011, kdy platila tato odchylka v souvislosti s krizí, se počet žádostí o podporu z EFG výrazně zvýšil. Pokud jde o současné nařízení, to uznává, že dopad krize z roku 2007 v některých odvětvích/zemích přetrvává, a dále že by měl být EFG schopen reagovat na jakoukoli novou celosvětovou finanční nebo hospodářskou krizi.

Zpráva Účetního dvora

Zpráva Účetního dvora obsahovala 6 závěrů a 3 doporučení. O mnoha z nich se již v této zprávě hovořilo, na některé body však stojí za to znovu upozornit. Konkrétně na to, že je třeba, aby členské státy stanovily kvantitativní cíle pro opětovné profesní začlenění a aby rozlišovaly mezi EFG a jinými opatřeními a také mezi dvěma hlavními druhy podpory z EFG. Jednou z výtek vůči EFG je, že některé členské státy použily vysoké částky finančních prostředků z EFG ke kompenzaci vnitrostátních režimů podpory příjmů pracovníků. Účetní dvůr je přesvědčen, že toto použití finančních prostředků EU nepřináší přidanou hodnotu, a je proto zásadní, aby členské státy posoudily přidanou hodnotu tohoto typu podpory zvlášť.

Zpráva také kritizuje zdlouhavost postupu schvalování podpory z EFG. Nedávné reformy však zavedly rychlejší postup a mnoho členských států začíná provádět opatření, jakmile zašlou svou žádost Komisi.

Jedním z doporučení Účetního dvora bylo, aby orgány EU uvážily možnost upravit rámec ESF jako alternativu režimu EGF. Mnoho důvodů na podporu tohoto argumentu, jako například harmonogram jednotlivých kroků, však již vyřešilo nové nařízení.

(1)

Článek 3 nařízení (EU) č. 1927/2006

(2)

Čl. 7 odst. 1.


STANOVISKO Rozpočtového výboru(*) (25.5.2016)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k činnostem, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014

(2015/2284(INI))

Navrhovatel: Jean-Paul Denanot

(*)  Přidružený výbor – čl. 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že finanční prostředky EFG mohou podporovat nebo doplňovat opatření členských států v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky, ale nemohou nahrazovat primární opatření a odpovědnost vnitrostátních orgánů, a proto nemohou kompenzovat vnitrostátní režimy odměňování pracovníků; připomíná rovněž, že členské státy jsou odpovědné za spolufinancování opatření EFG způsobem stanoveným vnitrostátními právními předpisy a mají povinnost účinně plnit rozpočet EFG;

2.  je přesvědčen, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je cenným nástrojem, který EU umožňuje poskytovat podporu a projevit solidaritu s pracujícími a pomáhat nezaměstnaným získat opět práci; jeho cílem je přispívat k inteligentnímu, inkluzivnímu a udržitelnému růstu a k podpoře udržitelné zaměstnanosti v Evropě; konstatuje nicméně, že pokud jde o EFG, je prostor pro zlepšování rozsáhlý; zejména se domnívá, že EFG by mohl účinněji zhodnocovat finanční prostředky a mohl by být více zaměřen na výsledky; je přesvědčen, že EFG by měl nadále v příštím programovacím období fungovat mimo rámec VFR;

3.  domnívá se, že míra spolufinancování by neměla překročit 60 %;

4.  konstatuje, že v období 2007 až 2014 podalo dvacet členských států celkem 131 žádostí o financování v celkové výši 542,4 milionu EUR určených pro 121 380 pracovníků;

5.  konstatuje, že EFG má být mechanismem poskytujícím krátkodobou pomoc v případech, kdy je nutná rychlá reakce; vyslovuje politování nad tím, že průměrná doba schvalování podpory z EFG v letech 2007 až 2013 činila 303 dní; vítá snahy Komise o zjednodušení procesu zpracovávání žádostí; domnívá se, že snížení počtu úředních jazyků, do nichž musí být přeložen návrh rozhodnutí, by mohlo proces zkrátit alespoň o dva týdny; zdůrazňuje, že pokud by byly potřebné další překlady, může je Komise zajistit později;

6.  konstatuje, že v letech 2007 až 2014 nevyužilo 8 členských států podporu, jež byla k dispozici v rámci EFG; vyzývá Komisi, aby přezkoumala všechny případy, v nichž využití EFG bránily regulační překážky, administrativní kapacita či jiné potíže, a aby navrhla kroky vedoucí k odstranění těchto překážek;

7.  žádá Komisi a členské státy, aby zlepšily plnění rozpočtu EFG tím, že umožní větší flexibilitu a účinnost se zaměřením na výsledky, dopad a přidanou hodnotu a aniž by to mělo negativní dopad na náležité a transparentní využívání prostředků a dodržování pravidel; domnívá se, že proces zpracovávání žádostí by se měl zrychlit, aby bylo možné účinněji využívat fond pro pracovníky, kteří byli propuštěni; je znepokojen rozdílem mezi prostředky požadovanými z EFG a částkami, které členské státy vracejí, přičemž průměrná míra plnění rozpočtu představuje pouze 45%; vyzývá proto Komisi, aby pečlivě posoudila důvody způsobující nízkou míru plnění rozpočtu a navrhla opatření k řešení stávajících problémů a zajistila optimální využívání fondu; konstatuje, že míra opětovného zaměstnání ve fázi ukončení pomoci z EFS se pohybuje ve velkém rozpětí od 4 % do 86 %, a zdůrazňuje, že je důležité přijmout aktivní a inkluzivní opatření na trhu práce; bere na vědomí skutečnost, že díky prostředkům z EFG se v některých členských státech dosahuje trvale lepších výsledků než v jiných státech; navrhuje, aby Komise nadále poskytovala pokyny a umožnila členským státům výměnu osvědčených postupů v otázkách využívání prostředků z EFG, a zajistila tak, aby opětovné profesní začlenění dosáhlo v poměru na každé vynaložené euro maximální míry;

8.  bere na vědomí, že podle výzkumných služeb Evropského parlamentu přináší EFG maximální přidanou hodnotu, pokud je využíván ke spolufinancování takových služeb pro propuštěné pracovníky, které veřejné služby zaměstnanosti členských států běžně nenabízejí, a pokud se jedná o služby zaměřené na kvalifikační a rekvalifikační kurzy a nikoliv na vyplácení příspěvků;

9.  je potěšen téměř 50% mírou opětovného začlenění do zaměstnání u pracovníků, kterým byla poskytnuta finanční pomoc, v případě žádostí uzavřených v letech 2013 a 2014; trvá nicméně na tom, že financování odvětví z EFG by jim mělo umožnit čelit v budoucnu problémům, aby se tak zajistilo, že dotčeným pracovníkům působícím v odvětvích, která mají určitý budoucí potenciál, bude zaručeno udržitelné opětovné začlenění na trh práce;

10.  bere na vědomí krátkodobou povahu EFG a zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat více synergií, doplňkovosti a koordinace s ESF a EFRR a opatřeními financovanými na regionální a vnitrostátní úrovni rovněž s cílem pomáhat podnikům, které se dostaly do obtíží, ve fázi přechodu a vytváření pracovních míst; navrhuje, aby v souladu s tradicemi a obvyklými postupy v členských státech žádosti o intervence z EFG předkládaly správní orgány strukturálních fondů v každém členském státě za předpokladu, že regionální správní orgány mají dostatek správních a finančních zdrojů, aby to zajistily; navrhuje, aby žádosti o intervence z EFG byly veřejně přístupné;

11.  bere na vědomí fakt, že v řadě případů podpory z EFG vyšší náklady na činnosti podle čl. 7 odst. 4 nařízení o EFG oslabují celkový dopad investic vynaložených z tohoto fondu; vyzývá Komisi, aby problém těchto nákladů řešila zavedením limitů;

12.  je přesvědčen, že širší využívání odchylky od limitů způsobilosti, zejména ve prospěch malých a středních podniků, prodloužení referenčních období a možnost začlenit propuštěné pracovníky poskytující související služby mezi propouštěné zaměstnance referenčního podniku je třeba pečlivě posuzovat případ od případu a každopádně se snažit omezit nepatřičné využívání rozpočtových prostředků EFG;

13.  žádá Komisi, aby zlepšila stávající technickou pomoc členským státům a intenzivněji s nimi komunikovala o dostupných formách pomoci z EFG s cílem zvýšit využívání tohoto fondu, a žádá o zveřejňování žádostí členských států o finanční podporu z EFG a veškeré příslušné dokumentace na internetových stránkách Evropské komise;

14.  je toho názoru, že v důsledku sociálních zásahů prováděných ex post, které se často týkají navracení finančních prostředků poskytnutých členskými státy, není činnost Evropské unie zaměřená na pomoc propuštěným pracovníkům viditelná; vyzývá Komisi, aby v zájmu propagace sociálních opatření EU intenzivněji komunikovala s vnitrostátními a místními sítěmi odborů a s širokou veřejností;

15.  vyzývá Komisi, aby začlenila do svého hodnocení EFG v polovině období zvláštní kvalitativní a kvantitativní posouzení pomoci EFG mladým osobám, které nejsou zaměstnané a neúčastní se vzdělávání nebo odborné přípravy, zejména s ohledem na uplatňování systému záruk pro mladé lidi a nezbytné synergie mezi rozpočty členských států, ESF a iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI); domnívá se, že odchylka týkající se osob, které nejsou zaměstnané a neúčastní se vzdělávání nebo odborné přípravy, by měla platit i po roce 2017, poté co bude provedena tato analýza;

16.  žádá Komisi, aby provedla studie dopadu globalizace na jednotlivá odvětví a aby z ní vyvodila návrhy, které by podniky motivovaly k předjímání odvětvových změn a včasné přípravě jejich zaměstnanců na propouštění;

17.  domnívá se, že existuje prostor k lepšímu využívání EFG na projekty zaměřené na podporu podnikání a činnosti začínajících podniků; vyzývá Komisi, aby se touto otázkou zabývala podrobněji;

18.  bere na vědomí obavy, které vyjádřily výzkumné služby Evropského parlamentu v souvislosti s metodikou pro výpočet přínosu EFG; zdůrazňuje, že je nezbytné definovat další požadavky, pokud jde o ukazatele výkonnosti.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

23.5.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

20

4

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Jean Arthuis, Lefteris Christoforou, Jean-Paul Denanot, José Manuel Fernandes, Bernd Kölmel, Zbigniew Kuźmiuk, Vladimír Maňka, Ernest Maragall, Sophie Montel, Liadh Ní Riada, Jan Olbrycht, Younous Omarjee, Urmas Paet, Paul Rübig, Patricija Šulin, Eleftherios Synadinos, Paul Tang, Daniele Viotti, Auke Zijlstra

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Anneli Jäätteenmäki, Georgios Kyrtsos, Andrej Plenković, Ivan Štefanec, Nils Torvalds

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Rainer Wieland


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (21.4.2016)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k činnostem, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007 až 2014

(2015/2284(INI))

Navrhovatelka: Agnes Jongerius

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyzývá Komisi, aby u všech obchodních dohod a relevantních legislativních iniciativ prováděla pravidelně důkladná posouzení dopadu ex ante i ex post zahrnující potenciální dopady na zaměstnanost, konkurenceschopnost a ekonomiku, včetně malých a středních podniků, přičemž zajistí účinnou koordinaci ex ante mezi GŘ pro obchod a GŘ pro zaměstnanost; domnívá se, že veškerá odvětví, která se ukázala jako zranitelná, by měla být přísně monitorována a v případě potřeby podléhat vhodným konkrétním opatřením a že je třeba, aby sociální partneři, včetně zástupců společností a zaměstnanců i příslušných členských států zaangažovaných ve vysoce rizikových odvětvích, byli náležitě informováni a těšili se podpoře při podávání žádostí;

2.  podotýká, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je nástrojem solidarity, jenž byl zřízen k tomu, aby poskytoval podporu pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání z důvodu rozsáhlých strukturálních změn, např. v důsledku globalizace či finanční a ekonomické krize; zdůrazňuje proto potřebu silné soudržnosti mezi obchodními a průmyslovými politikami, jelikož obchodní dohody by mohly evropské společnosti vystavit hospodářské soutěži na rozsáhlejší úrovni, což by případně mohlo mít negativní dopady na zaměstnanost, a dále potřebu společné průmyslové strategie;

3.  odkazuje na sdělení Komise ze dne 14. října 2015 s názvem „Obchod pro všechny: Cesta k zodpovědnější obchodní a investiční politice“(COM(2015)0497), v němž Komise uznává, že obchodní dohody mohou mít v případě, že je nová konkurence příliš silná, negativní dopady na některé regiony a některé pracovníky, ale uznává také, že EFG je významným nástrojem, který poskytuje důležitou podporu komunitám čelícím ztrátám pracovních míst, například v případě uzavření podniku v EU v důsledku mezinárodní konkurence;

4.  s ohledem na skutečnost, že k EFG mají nyní přístup nová odvětví, vyzývá členské státy, aby na základě uvedených hodnocení dopadů společně se sociálními partnery, včetně zástupců podniků a zaměstnanců, vypracovaly strategie pro vytváření prognóz, pokud jde o proměny trhu práce; je tudíž toho názoru, že je třeba zhodnotit financování, publicitu a míru jednoduchosti rozhodovacího procesu EFG i koordinaci s jinými fondy EU, aby se tak vyhovělo potřebám, které případně ze zmíněných strategií vyplynou;

5.  vyzývá Komisi, aby posílila směrnici o informování a projednávání; klade důraz na to, že je třeba včas informovat zástupce pracujících a odborů o veškerých plánech na restrukturalizaci či uzavření závodu v důsledku vývoje obchodu, aby tak mohla být zahájena jednání ohledně vhodného sociálního plánu, za spravedlivých podmínek a s rovným přístupem k informacím; domnívá se, že tímto způsobem by mělo být možné zajistit, aby podniky přijaly plnou odpovědnost;

6.  vyzývá Parlament, aby pořádal pravidelná společná slyšení Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci s cílem přispět ke zlepšení koordinace mezi obchodní politikou a EFG i souvisejícího monitorování;

7.  vyzývá Komisi, aby snížila práh způsobilosti, který je nyní nastaven na propuštění 500 zaměstnanců, což v praxi znamená, že způsobilé jsou pouze velké společnosti, jež často vykazují zisky v globálním měřítku; domnívá se, že s cílem zajistit pomoc zaměstnancům menších společností v odvětvích, která jsou přímo zasažena dopady globalizace, je třeba snížit práh na 100 propuštěných; vyzývá Komisi, aby podporovala nejen zaměstnance podniků, v nichž dochází k propouštění, ale i ve všech dotčených odvětvích, včetně subdodavatelů; vybízí Komisi, aby při využívání EFG prokázala větší flexibilitu a reagovala rychleji; vyjadřuje politování nad tím, že částky, které se mají v rámci fondu vyplatit, musí být příliš často předem hrazeny členskými státy;

8.  žádá Komisi, aby přesměrovala EFG ve prospěch malých a středních podniků, které mají klíčový význam pro dynamiku evropského hospodářského systému;

9.  vyzývá Radu a Komisi, aby odblokovaly právní předpisy, jejichž cílem je modernizace nástrojů na ochranu obchodu, a aby urychlily jejich používání a zvýšily jejich účinnost a dostupnost i pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že účinné a reformované nástroje na ochranu obchodu by umožnily snížit využívání Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v případech sociálního, environmentálního či cenového dumpingu jiných zemí;

10.  vyzývá Komisi, aby současně provedla strategii na podporu společné průmyslové a investiční politiky a posílila nástroje EU na ochranu obchodu;

11.  vyzývá Komisi, aby přiznala status tržního hospodářství pouze těm obchodním partnerům, kteří splňují 5 kritérií, jež Komise stanovila; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby vypracovala jasnou a účinnou strategii pro otázky udělování statusu tržního hospodářství třetím zemím, aby se zachovala konkurenceschopnost podniků EU a abychom mohli sledovat své cíle v boji proti veškerým formám nekalé hospodářské soutěže;

12.  vyzývá Komisi, aby prodloužila výjimku týkající se Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí tak, aby zůstala v platnosti i po roce 2017;

13.  souhlasí s Komisí v tom, že základní myšlenkou EFG je pomáhat lidem, kteří přijdou o práci v důsledku volnějšího obchodu; považuje za důležitý úkol EFG zmírňovat důsledky obchodních sporů a zajistit, aby zátěž, která vyplývá ze společných politických rozhodnutí na úrovni EU, byla mezi jejími členskými státy sdílena; vyzývá proto Komisi, aby zajistila pomoc zaměstnancům a společnostem zasaženým obchodními spory; dále navrhuje vytvořit urychlený mechanismus pro zpracování žádostí, které s obchodními spory souvisejí.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

21.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

4

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Daniel Caspary, Salvatore Cicu, Santiago Fisas Ayxelà, Jude Kirton-Darling, Bernd Lange, Marine Le Pen, David Martin, Emmanuel Maurel, Emma McClarkin, Anne-Marie Mineur, Alessia Maria Mosca, Franz Obermayr, Inmaculada Rodríguez-Piñero Fernández, Marietje Schaake, Helmut Scholz, Joachim Schuster, Joachim Starbatty, Hannu Takkula

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Klaus Buchner, Danuta Maria Hübner, Agnes Jongerius, Sander Loones, Bolesław G. Piecha, Frédérique Ries, Fernando Ruas, Lola Sánchez Caldentey, Judith Sargentini, József Szájer, Marita Ulvskog, Jarosław Wałęsa

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Rosa D’Amato, Emilian Pavel, Maurice Ponga, Marco Valli, Axel Voss


STANOVISKO Výboru pro rozpočtovou kontrolu (28.4.2016)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k činnostem, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007 a 2014

2015/2284(INI)

Navrhovatel: Marco Valli

NÁVRHY

Výbor pro rozpočtovou kontrolu vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

−  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1927/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (dále jen „nařízení o EFG“)(1),

−  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006 (dále jen „nové nařízení o EFG“)(2),

−  s ohledem na zprávu Komise ze dne 22. července 2015 o činnostech Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) v letech 2013 a 2014 (COM(2015)0355),

−  s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 7/2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci a odpovědi Komise(3) (dále jen „zpráva Účetního dvora“),

A.  vzhledem k tomu, že Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) byl zřízen k tomu, aby poskytoval podporu pracovníkům, kteří přišli o zaměstnání z důvodu rozsáhlých strukturálních změn ve struktuře světového obchodu;

B.  vzhledem k tomu, že článek 19 nařízení (EU) č. 1309/2013 vyžaduje, aby Komise předkládala Parlamentu a Radě každé dva roky kvantitativní a kvalitativní zprávu o činnostech prováděných v rámci EFG za předchozí dva roky;

C.  vzhledem k tomu, že EFG byt navržen k tomu, aby řešil krátkodobé a ad hoc mimořádné situace, na rozdíl od Evropského sociálního fondu (ESF), který sice rovněž podporuje propuštěné pracovníky, ale jeho účelem je řešit dlouhodobou strukturální nerovnováhu, a to především prostřednictvím programů celoživotního učení;

1.  konstatuje, že celková schválená podpora v rámci EFG od podání první žádosti do září 2015 dosahuje přibližně 545 milionů EUR z rozpočtu EU a asi 390 milionů EUR z rozpočtů členských států na celkem 139 schválených žádostí členských států;

2.  považuje za potřebné posílit energičtějším způsobem využívání EFG s cílem předcházet i čelit postupům přemísťování podniků, jakož i jeho využívání pro zmírnění odvětvových krizí vzniklých v důsledku kolísání cen a poptávky v globálním měřítku;

3.  uznává, jak je stanoveno ve zprávě Účetního dvora, že z personalizovaných opatření EFG mohli profitovat téměř všichni způsobilí pracovníci; poznamenává, že služby nabízené potenciálním příjemcům byly obvykle na míru uzpůsobeny jejich potřebám, a bylo tedy pravděpodobné, že budou mít výsledky; dále podotýká, že podpora z EFG byla obecně dobře koordinována s podporou z ESF a s vnitrostátními opatřeními na trhu práce v tom smyslu, že stávající opatření obvykle doplňovala dodatečná opatření EFG, konkrétně koncipovaná pro řešení potřeb pracovníků;

4.  žádá Komisi zajistit, aby byly z EFG uspokojeny konkrétní potřeby osob samostatně výdělečně činných; poukazuje na to, že přemísťování podniků, jakož i jiné důsledky globalizace, jako je tzv. ekonomika sdílení a robotika, mají vliv na významná odvětví evropského hospodářství, v nichž roste počet osob samostatně výdělečně činných;

5.  zdůrazňuje, že v některých případech nebyli propuštění pracovníci, kteří byli dříve zaměstnáni u dodavatelů dotčených podniků, začleněni do žádného opatření podpory z EFG; uznává vysvětlení Komise, že propuštění pracovníci dodavatelů nebyli nikdy vyloučeni záměrně, neboť Komise usiluje – spolu s členskými státy – o dosažení rozumné rovnováhy mezi komplexním pokrytím a časem, který je potřeba na přípravu a podání žádosti; konstatuje, že by Komise měla poskytnout více podrobností o odvětvích, v nichž mohou dotčení pracovníci pravděpodobně nalézt práci, a o tom, zda je nabízené vzdělávání přizpůsobeno budoucím ekonomickým vyhlídkám a potřebám trhu práce v regionech, kde k propouštění došlo;

6.  žádá Komisi, aby snížila práh přijatelnosti pro využívání EFG, který je nyní nastaven na propuštění 500 zaměstnanců, na 100 propuštěných zaměstnanců v případě středně velkých podniků a na 50 propuštěných zaměstnanců v případě malých podniků, aby se tak dosáhlo zajištění pomoci pro pracovníky malých a středních podniků, kteří jsou zpravidla účinky globalizace nejvíce ohroženi;

7.  konstatuje, že ačkoli se od ESF neočekává, že bude využíván k řešení nepředvídatelných událostí, všechna opatření podle nařízení o EFG mohou být použita i v rámci ESF; podotýká, že hlavními důvody, proč některé členské státy využívají ESF raději než EFG, jsou vyšší míra spolufinancování u ESF, jeho rychlejší provádění, absence předběžného financování u EFG, zdlouhavý postup schvalování u EFG a přísnější podmínky EFG;

8.  konstatuje, že v mnoha případech mají členské státy další obtíže při prokazování toho, že hromadné propouštění je v souladu s intervenčními kritérii EFG, což je ještě obtížnějším úkolem, jedná-li se v daném případě o několik malých a středních podniků; vyzývá proto Komisi, aby řešila výše uvedené nedostatky s cílem dosáhnout toho, aby byl EGF funkčním řešením pro propuštěné pracovníky;

9.  shledává, že kvalitu a dostupnost údajů o opětovném profesním začlenění negativně ovlivnila celá řada různých faktorů; poukazuje na to, že členské státy obvykle pro opětovné profesní začlenění nestanovovaly kvantitativní cíle a že v některých případech ani veřejné ani soukromé subjekty činné v oblasti zaměstnanosti při sběru údajů o opětovném začlenění nerozlišovaly systematicky mezi EFG, ESF a dalšími vnitrostátními opatřeními; žádá Komisi, aby každý rok vypracovala úplné posouzení dosažených výsledků pro každou pomoc z EFG a poskytovala údaje o neschválených žádostech z EFG na úrovni Komise a důvody pro jejich neschválení;

10.  zdůrazňuje skutečnost, že se od úřadů členských států nepožaduje, aby rozlišovaly mezi aktivními opatřeními na trhu práce, jako je odborná příprava nebo podpora samostatně výdělečné činnosti, a podporou příjmů vyplácených pracovníkům; dále poznamenává, že nebyly k dispozici konkrétní informace, jež by umožnily identifikovat projekty spolufinancované z ESF, které skutečně mohly splňovat intervenční kritéria EFG, což by pomáhalo měřit dopad EFG; žádá Komisi, aby tuto otázku prověřila a předložila zprávu o počtu a rozsahu projektů ESF, které splňují intervenční kritéria EFG;

11.  konstatuje, že Komise vylepšila databázi EFG, v níž jsou pro statistické účely zaznamenány kvantitativní údaje o případech použití EFG, což usnadňuje členským státům podávání žádostí a Komisi analýzu a porovnání číselných údajů o případech použití EFG; dále podotýká, že Komise začlenila EFG do společného systému sdíleného řízení prostředků, což by mělo vést k tomu, že bude podáváno více správných a úplných žádostí a ještě více se zkrátí doba mezi podáním žádosti členským státem a jejím přijetím Evropským parlamentem a Radou; poznamenává, že v zájmu transparentnosti a demokratické odpovědnosti by měla Komise zajistit přístup veřejnosti ke všem dokumentům týkajícím se případů použití EFG;

12.  konstatuje, že formuláře žádostí o intervence z EFG neobsahují žádné podrobné údaje o podnicích, jejichž zaměstnanců se týkají opatření související s EFG; žádá Komisi, aby dodala přesnější údaje a posoudila, zda k uzavření podniků nebo k propouštění došlo v důsledku toho, že dané podniky přemístily výrobu do třetích zemí nebo do jiných členských států, které uplatňují agresivní fiskální politiku, aby přilákaly investice; žádá Komisi, aby uvažovala o nástroji, který by podniky přemisťující výrobu mimo EU přiměl k příspěvkům na opatření, jejichž cílem je opětovné profesní začlenění propouštěných pracovníků;

13.  domnívá se, že by EFG měl být schopen poskytovat finanční pomoc rychle, aby bylo možné maximalizovat jeho dopad a umožnit postiženým pracovníkům profitovat z financovaných opatření co možná nejdříve po propuštění ze zaměstnání; upozorňuje na skutečnost, že podle zprávy Účetního dvora trvá schvalovací řízení EFG v průměru 41 týdnů; uznává, že Komise usiluje o snížení prodlení na minimum všude tam, kde je to možné; dále podotýká, že podle platných pravidel nelze určité části řízení zkrátit; vyzývá Komisi, aby podala zprávu ohledně toho, zda změny v elektronických žádostech a formulářích napomohly ke zkrácení schvalovacího řízení EFG;

14.  bere na vědomí prohlášení Komise, že nařízení o EFG nezahrnuje kvantitativní cíle opětovného profesního začlenění a že různá opatření EFG mohou být posuzována jinými způsoby; zdůrazňuje, že bylo obtížné jasně zhodnotit úspěch nástroje a jeho opravdový přínos jakožto samostatného nástroje pro opětovné profesní začlenění pracovníků; vyzdvihuje, že koordinovaný balíček individualizovaných služeb spolufinancovaných z EFG by měl být vyvážen jinými opatřeními a doplňovat je s cílem poskytnout „přidanou hodnotu EU“ s jasnými a zřetelnými výhodami pro Unii a její občany;

15.  připomíná, že by finanční příspěvky z EFG měly být zaměřeny zejména na aktivní opatření na trhu práce, jejichž cílem je rychlé opětovné začleňování příjemců pomoci do udržitelného zaměstnání, a to jak v rámci původního odvětví jejich činnosti, tak mimo ně; podotýká, že zpráva Účetního dvora zjistila, že opatření, jež financují podporu příjmů, byla nalezena u všech případů auditovaných intervencí, a že tato opatření představovala 33 % nákladů proplacených na všechny intervence EFG; upozorňuje, že nové nařízení o EFG omezuje maximální hodnotu nákladů na zvláštní časově omezená opatření, jako jsou příspěvky při hledání zaměstnání a pobídky zaměstnavatelů k najímání pracovníků, na 35 % celkových nákladů koordinovaného balíčku a že akce podporované EFG nemají nahrazovat pasivní opatření sociální ochrany poskytovaná vnitrostátními systémy členských států.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

20.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Nedzhmi Ali, Inés Ayala Sender, Zigmantas Balčytis, Dennis de Jong, Martina Dlabajová, Luke Ming Flanagan, Ingeborg Gräßle, Bogusław Liberadzki, Verónica Lope Fontagné, Dan Nica, Georgi Pirinski, Petri Sarvamaa, Claudia Schmidt, Bart Staes, Michael Theurer, Marco Valli, Derek Vaughan, Anders Primdahl Vistisen, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Richard Ashworth, Caterina Chinnici, Cătălin Sorin Ivan, Benedek Jávor, Karin Kadenbach, Marian-Jean Marinescu, Markus Pieper, Julia Pitera, Miroslav Poche, Patricija Šulin

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Georg Mayer

(1)

Úř. věst. L 406, 30.12.2006, s. 1.

(2)

Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.

(3)

Úř. věst. C 182, 27.6.2013, s. 3.


STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (20.4.2016)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k činnostem, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2013 a 2014

(2015/2284(INI))

Navrhovatel: Tamás Deutsch

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že z hodnocení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF) vyplývá, že výsledky intervencí tohoto fondu ovlivňují faktory jako např. dosažené vzdělání a kvalifikace pracovníků, na něž jsou opatření zaměřena, absorpční kapacita místních trhů práce a HDP přijímajících zemí; zdůrazňuje, že tyto faktory jsou většinou ovlivňovány dlouhodobými opatřeními, která mohou být účinně podporována z evropských strukturálních a investičních fondů; zdůrazňuje, že vždy, když má být poskytnuta pomoc z EGF, je třeba přihlížet k uvedeným faktorům a k situaci na místním trhu práce a současně zajistit, aby mezi podáním žádosti o příspěvek a uvolněním prostředků z fondu byl co nejkratší časový odstup; vyjadřuje politování nad tím, že kvůli určitým nepružným opatřením EGF a chybějícím právním předpisům v některých členských státech dochází při uplatňování k prodlevám a problémům, a zdůrazňuje, že je nutné financování z EGF poskytovat flexibilněji;

2.  konstatuje, že tematický záběr a oblasti intervencí evropských strukturálních a investičních fondů (zejména Evropského sociálního fondu) a EGF jsou sice často podobné, avšak EGF má za úkol rychle reagovat na vzniklé situace, kdežto strukturální a investiční fondy se vyznačují mnoholetým cyklem plánování; konstatuje, že má-li se rychleji dosáhnout efektivnějších výsledků, je nevyhnutelně nutné posílit součinnost EGF a evropských strukturálních a investičních fondů; zdůrazňuje, že opatření financovaná z evropských strukturálních a investičních fondů by měla navazovat na oblasti podporované z EGF a stimulovat investice, celkový růst a vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že pomoc z EGF by měla být koordinována se stávajícími programy EU, např. s iniciativou na podporu zaměstnanosti mladých lidí, vnitrostátními programy a strategiemi a soukromými zdroji, aby se lidem pomohlo nalézt nové zaměstnání a aby se podpořilo podnikání, zejména v regionech a odvětvích, která jsou již zasažena globalizací nebo restrukturalizací hospodářství; je znepokojen tím, že nebyla posouzena účelnost a účinnost EGF, a žádá podrobnější přehled o poskytování a využívání uvolněných prostředků v konkrétních členských státech;

3.  vyzývá Komisi, aby v rámci provádění EGF a i ve své příští zprávě a případných návrzích uvedla informace o typu a kvalitě pracovních míst, která si našli lidé opětovně začlenění na trh práce, a o střednědobých a dlouhodobých trendech míry opětovného začlenění díky podpoře z EGF; v této souvislosti žádá, aby se měřila výkonnost EGF, pokud jde o zaměstnanost a profesní rekvalifikaci příjemců, a aby se jasněji uvádělo, ve kterých odvětvích si mohou pracovníci pravděpodobně najít zaměstnání a zda jsou nabízená školení vhodná vzhledem k hospodářským prognózám a potřebám trhu práce v regionech nejvíce postižených propouštěním; s ohledem na výše uvedené skutečnosti dále vyzývá Komisi, aby při formulaci opatření financovaných z EGF předjímala budoucí perspektivy trhu práce, se zvláštním zřetelem k progresivním odvětvím, a zvážila, které dovednosti jsou skutečně zapotřebí, a aby ve zprávách a hodnoceních podrobně analyzovala plnění těchto požadavků; žádá, aby byla důkladně vyhodnocena očekávání členských států, které požádaly o podporu z EGF, a posouzeny důvody, které členským státům brání v podání žádosti navzdory reálným potřebám, a dále možnosti, jak lze upravit kritéria způsobilosti;

4.  upozorňuje, že je důležité, aby byl ve spolupráci se sociálními partnery a regionálními orgány vytvořen koordinovaný soubor opatření individualizovaných služeb pro pracovníky;

5.  domnívá se proto, že je mimořádně důležité směřovat prostředky do investic, které přispívají k růstu, vytváření pracovních míst, vzdělávání, odborné kvalifikaci a geografické mobilitě pracovníků a k příznivým podmínkám na trhu práce, mají-li být dále posílena opatření na boj s dopady krize; v této souvislosti vítá skutečnost, že ve stávajícím programovém období byla většina prostředků z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) podle všeho přidělena na výzkum a inovace;

6.  zdůrazňuje, že je třeba EGF více využívat a za tímto účelem podporovat členské státy v podávání žádostí, což bude vyžadovat výrazné navýšení jeho prostředků a zvýšení podílu spolufinancování ze strany EU, a vyzývá Komisi, aby zvážila zvýšení maximální podpory z EGF z 60 na 85 % v regionech, v nichž je celková míra nezaměstnanosti výrazně vyšší než je daný vnitrostátní průměr; vyjadřuje politování nad tím, že Komise ve svých hodnoceních EGF neposkytla analýzy příjemců podle regionů, které mohly ukázat, jak je využívána podpora z EGF v regionech s již vysokou mírou nezaměstnanosti nebo s vysokou strukturální nezaměstnaností v podporovaném odvětví; v této souvislosti naléhá na členské státy, aby regionům přiznaly v procesu podávání žádosti o financování větší roli;

7.  připomíná, že evropské strukturální a investiční fondy významně pomáhají zvrátit hospodářské a sociální důsledky krize, zmírňují negativní dopady globalizace a podporují dlouhodobé cíle udržitelné zaměstnanosti a růstu; zdůrazňuje, že by měly být upřednostňovány integrované přístupy založené na vytváření programů napříč fondy, aby bylo možné řešit propouštění a nezaměstnanost udržitelně, pomocí účinného přidělování zdrojů a užší spolupráce a součinnosti zejména Evropského sociálního fondu a ERDF; je pevně přesvědčen o tom, že integrovaná strategie plánování napříč fondy by snížila riziko přesouvání průmyslové výroby a vytvořila příznivé podmínky k jejímu návratu do EU;

8.  domnívá se, že účinným přidělováním zdrojů se rozumí dodržování zásady subsidiarity a nezdvojování podpory, kterou by mohly lépe poskytovat členské státy; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zajistila, aby přímé platby z EGF nenahrazovaly, ani nedoplňovaly vnitrostátní dávky v nezaměstnanosti, a aby se důkladněji zabývala doporučením č. 2 ve zprávě Evropského účetního dvora č. 7 (2013);

9.  vyzývá Komisi, aby v zájmu celkového zvýšení transparentnosti procesu rozhodování a financování zajistila veřejnosti přístup ke všem dokumentům souvisejícím s případy podporovanými z EGF;

10.  konstatuje, že inovace a účinné využívání zdrojů jsou klíčem k obnově průmyslu a k diverzifikaci hospodářství, což jsou zásadní faktory v boji s důsledky strukturálních změn v regionech a odvětvích, které byly nejhůře zasaženy globalizací nebo hospodářskou a finanční krizí, a v této souvislosti připomíná úlohu strategií inteligentní specializace;

11.  je nicméně znepokojen tím, že situace se zlepšuje pomalu a že ve výkonnosti regionů panují při zavádění inovací velké rozdíly, a je zneklidněn nedostatky, které byly v členských státech odhaleny při provádění strategií inteligentní specializace; v této souvislosti bere na vědomí iniciativy Komise, jako jsou např. tematické platformy pro inteligentní specializaci a evropská strategická partnerství klastrů pro inteligentní specializaci, a vyzývá Komisi, aby Parlament pravidelně informovala o jejich provádění;

12.  s politováním konstatuje, že ve všech případech podpory z prostředků EGF připadá v průměru pouze 5 % z celkového počtu opětovně zaměstnaných pracovníků na samostatnou výdělečnou činnost; v této souvislosti připomíná, že podporu z evropských strukturálních a investičních fondů je třeba používat a plánovat takovým způsobem, aby se posílilo pozitivní vnímání a potenciál samostatné výdělečné činnosti, podnikání a zakládání podniků zaměřených na vytváření nových služeb, zejména ve venkovských oblastech, které v tomto ohledu zaostávají za městskými oblastmi;

13.  konstatuje, že v současnosti je podání žádosti o financování z EGF podmíněno propuštěním alespoň 500 zaměstnanců z jednoho podniku, ale že malé členské státy oproti velkým členským státům tuto mez dosáhnou obtížněji, a proto by stávající minimální práh měl odpovídat vnitrostátním mírám nezaměstnanosti a neměl být omezen na určitou kvótu;

14.  konstatuje, že v některých případech financovaných z EGF je počet příjemců pomoci příliš nízký v porovnání s celkovým počtem způsobilých příjemců, takže investované prostředky nedosáhnou v daném místě nebo regionu optimálního dopadu;

15.  v zájmu maximálně účinné pomoci z EGF a podpory rychlého začlenění propuštěných zaměstnanců na trh práce vyzývá orgány EU a vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby zjednodušily a zkrátily rozhodovací proces a zajistily rychlé poskytnutí plateb z EGF příjemcům, neboť průměrnou lhůtu pro schvalování žádostí o podporu z EGF, která v současnosti činí 303 dnů, tj. deset měsíců, je naprosto nezbytné zkrátit, aby se dosáhlo zamýšlených výsledků; zdůrazňuje, že je naprosto nutné v tomto ohledu posílit kapacity členských států, aby mohly rychleji a účinněji sestavovat žádosti;

16.  vítá opatření na podporu podnikání ve formě grantů pro začínající podniky, pobídek pro podnikání a služeb pro nové podnikatele; domnívá se, že taková opatření budou užitečnější, budou-li účastníkům nabízena v balíčku;

17.  bere na vědomí úspěšné výsledky EGF v případě mladých příjemců pod 25 let; konstatuje, že v případě příjemců starších 55 let úspěšný není; žádá, aby se zlepšily metody EGF uplatňované u starších žadatelů a aby bylo podporováno jeho využívání k opětovnému začleňování mladých lidí na trh práce;

18.  vyjadřuje politování nad tím, že v některých případech EGF představují činnosti podle čl. 7 odst. 4 nařízení č. 1309/2013 – přípravné činnosti, řízení, informace a reklama, kontrola a výkaznictví – poměrně vysoký podíl z celkových nákladů, takže investice EU jsou pohlceny administrativními postupy, místo aby byly zaměřené na více příjemců;

19.  shledává, že kritéria pro poskytnutí pomoci podle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení 1309/2013 mohou být v případě několika opatření provedených v rámci EGF považována za příliš flexibilní, což odporuje jasným cílům nástroje poskytovat prostředky místně a regionálně;

20.  doporučuje Komisi a členským státům, aby vedly statistiky pro muže a ženy o potenciálních ztrátách pracovních míst, aby se zajistilo co nejlepší řízení financování;

21.  vyzývá Komisi, aby zrevidovala financované činnosti a přitom měla na paměti, že je třeba zajistit, aby nejohroženější příjemci nebyli připraveni o zdroje a aby zdroje byly používány co nejefektivněji;

22.  doporučuje, aby Komise podporovala členské státy při vypracovávání inovativních opatření a programů, které členským státům umožní lépe využívat prostředky EGF.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

19.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

29

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Pascal Arimont, Franc Bogovič, Victor Boştinaru, Mercedes Bresso, Andrea Cozzolino, Rosa D’Amato, Bill Etheridge, Michela Giuffrida, Krzysztof Hetman, Ivan Jakovčić, Constanze Krehl, Andrew Lewer, Louis-Joseph Manscour, Iskra Mihaylova, Jens Nilsson, Andrey Novakov, Konstantinos Papadakis, Mirosław Piotrowski, Stanislav Polčák, Julia Reid, Monika Smolková, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Monika Vana, Matthijs van Miltenburg, Lambert van Nistelrooij, Derek Vaughan, Kerstin Westphal

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Salvatore Cicu, Viorica Dăncilă, Andor Deli, Ivana Maletić, Maurice Ponga, Davor Škrlec


STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (25.4.2016)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k činnostem, dopadu a přidané hodnotě Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci v letech 2007–2014

(2015/2284(INI))

Navrhovatelka: Vilija Blinkevičiūtė

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že při uplatňování Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) je nutné zajistit a prosazovat dodržování zásad týkajících se rovnosti žen a mužů a zákazu diskriminace, které patří mezi hlavní hodnoty zakotvené ve strategii Evropa 2020;

B.  vzhledem k tomu, že míra opětovného zaměstnávání je u žen vyšší než u mužů, avšak nově získaná pracovní místa žen bývají většinou dočasná a nestabilní, neboť ženy, které si hledají zaměstnání nebo se účastní rekvalifikace, mají současně pečovatelské povinnosti vůči členům rodiny a potýkají se s nedostatkem cenově dostupných a kvalitních zařízení péče o děti, resp. o nemocné;

C.  vzhledem k tomu, že krizemi a politikou úspor jsou nepoměrně více postiženy ženy;

1.  konstatuje, že rozdíly v genderovém profilu příjemců pomoci z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG), mezi nimiž je v průměru 33 % žen a 67 % mužů, závisejí na odvětví a na tom, zda v něm převládají muži, nebo ženy(1);

2.  vyzývá Komisi, aby přihlížela ke specifické situaci žen a aby proto pokud možno zajistila, aby pomoc z fondu EGF přinášela stejný prospěch ženám i mužům;

3.  vyzývá Komisi a Radu, aby zachovaly ustanovení stávajícího nařízení o EFG o náhradách pro pečovatele, aby bylo možné ženám s pečovatelskými povinnostmi zajistit podporu(2), konstatuje, že tato opatření nesmějí nahradit povinnosti členských států; zdůrazňuje, že členské státy a zaměstnavatelé musejí vypracovat flexibilní pracovní a vzdělávací podmínky, které by umožnily, aby se o úkoly spojené s péčí a výchovou podělili ženy i muži;

4.  vyzývá Komisi, aby shromažďovala údaje o tom, jaká částka z fondu EFG byla přidělena ve formě náhrad pro pečovatele, jak stanoví čl. 7 odst. 1 písm. b) stávajícího nařízení o EFG, a jak tato částka ovlivňuje míru opětovného zaměstnávání žen z řad příjemců;

5.  vyzývá členské státy, aby uplatňovaly opatření pro opětovné zaměstnávání v místních komunitách, kde došlo k hromadnému propouštění, s cílem zabránit tomu, aby se nezaměstnaní stěhovali jinam a zanechávali na místě rodinu nebo děti; v této souvislosti konstatuje, že toto je obzvlášť důležité v případě propuštěných pracovnic, jejichž geografická flexibilita může být z důvodu rodinných pečovatelských povinností menší;

6.  konstatuje, že průměrná míra samostatné výdělečné činnosti u všech příjemců podpory z EFG dosahuje 5 %, a vyzývá Komisi, aby v rámci EFG zavedla opatření na propagaci a podporu podnikání, zejména podnikání žen a sociálního podnikání; poukazuje v této souvislosti na význam vzdělávání v oblasti podnikání a celoživotního vzdělávání, a zejména na význam odborného vedení a vzájemné podpory; znovu upozorňuje na potenciál sociálního podnikání, družstev, vzájemných společností a alternativních podnikatelských modelů při posilování ekonomického postavení žen a podpoře jejich začleňování do společnosti; připomíná, že z EFG musejí být přednostně podporovány programy, které pomáhají ženám a dívkám vstupovat do odvětví, v nichž tradičně dominují muži, například IKT, přírodní vědy, matematika, inženýrství a technologie (STEM), a že synergie mezi odvětvími STEM a uměním a tvůrčími odvětvími (STEAM) mají velký potenciál pro inovace a zvýšené zastoupení žen; vyzývá členské státy, Komisi a zaměstnavatele, aby kladli důraz na začleňování žen a dívek, zejména mladých lidí, kteří se nevzdělávají, do programů STEM a STEAM podporovaných z EFG;

7.  zdůrazňuje, že pomoc z EFG kladným způsobem přispěla k řešení významných sociálních problémů a problémů na trhu práce, zvýšila sociální soudržnost a umožnila lidem znovu nalézt zaměstnání, a tím i přispívat do rodinného rozpočtu, nebo zůstat aktivní při hledání zaměstnání a vyhnout se negativním pastem nezaměstnanosti; konstatuje navíc, že opětovné zaměstnávání brání odlivu pracovní síly a nucené mobilitě; zdůrazňuje, že pomoc z fondu EFG by měla přispět také k vytváření udržitelných a důstojných pracovních míst; zdůrazňuje, že by se zvláštní pozornost měla věnovat mladým ženám,

8.  s politováním poukazuje na to, že při hodnocení případů využívajících finančních prostředků z fondu EFG na úrovni členských států chybějí údaje rozčleněné podle pohlaví, a proto vyzývá členské státy k tomu, aby shromažďovaly údaje z genderového hlediska;

9.  vyzývá Komisi, aby sledovala a hodnotila rozpočet EFG, tak aby byla schopna posoudit dlouhodobější dopad na příjemce finančních prostředků z fondu, zejména z hlediska genderového profilu;

10.  vyzývá příslušné regionální a místní orgány, sociální partnery a organizace občanské společnosti, aby koordinovaly úsilí mezi aktéry na trhu práce s cílem umožnit lepší přístup k finanční podpoře z fondu EFG v případě propouštění v budoucnu; vyzývá dále k většímu zapojení sociálních partnerů do sledování a hodnocení opatření přijatých v rámci fondu a zejména k podpoře větší účasti zástupců ženských organizací s cílem zajistit, aby byla věnována větší pozornost genderovým aspektům.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

19.4.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

28

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Catherine Bearder, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Maria Corazza Bildt, Viorica Dăncilă, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Elisabeth Köstinger, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Angelika Mlinar, Maria Noichl, Marijana Petir, Pina Picierno, João Pimenta Lopes, Terry Reintke, Jordi Sebastià, Michaela Šojdrová, Ernest Urtasun, Jadwiga Wiśniewska, Anna Záborská, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Rosa Estaràs Ferragut, Kostadinka Kuneva, Constance Le Grip, Evelyn Regner, Marc Tarabella

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Julia Reid, Marco Zanni

(1)

Hodnocení ex-post Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) – závěrečná zpráva, generální ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci a sociální začleňování – Evropská komise, srpen 2015.

(2)

Čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1309/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) a o zrušení nařízení (ES) č. 1927/2006, Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 855.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

21.6.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

48

0

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Tiziana Beghin, Brando Benifei, Mara Bizzotto, Vilija Blinkevičiūtė, Enrique Calvet Chambon, David Casa, Ole Christensen, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Elena Gentile, Arne Gericke, Marian Harkin, Czesław Hoc, Danuta Jazłowiecka, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Javi López, Morten Løkkegaard, Thomas Mann, Dominique Martin, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Marek Plura, Terry Reintke, Sofia Ribeiro, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Romana Tomc, Yana Toom, Marita Ulvskog, Renate Weber, Tatjana Ždanoka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniela Aiuto, Georges Bach, Lynn Boylan, Paloma López Bermejo, Edouard Martin, Joachim Schuster, Csaba Sógor, Neoklis Sylikiotis, Flavio Zanonato, Gabriele Zimmer

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Paul Tang


KONEČNÉ JMENOVITÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

48

+

PPE

 

S&D

ECR

ALDE

GUE/NGL

Verts/ALE

EFDD

ENF

NI

Georges Bach, David Casa, Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Ádám Kósa, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Thomas Mann, Marek Plura, Sofia Ribeiro, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze, Csaba Sógor, Romana Tomc

Brando Benifei, Vilija Blinkevičiūtė, Ole Christensen, Elena Gentile, Jan Keller, Javi López, Edouard Martin, Emilian Pavel, Georgi Pirinski, Joachim Schuster, Paul Tang, Marita Ulvskog, Flavio Zanonato

Arne Gericke, Czesław Hoc

Enrique Calvet Chambon, Martina Dlabajová, Marian Harkin, Morten Løkkegaard, Yana Toom, Renate Weber

Lynn Boylan, Paloma López Bermejo, Neoklis Sylikiotis, Gabriele Zimmer

Terry Reintke, Tatjana Ždanoka

Laura Agea, Daniela Aiuto, Tiziana Beghin

Mara Bizzotto, Dominique Martin

Lampros Fountoulis

0

-

 

 

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění - Ochrana soukromí