Zpráva - A8-0243/2016Zpráva
A8-0243/2016
Evropský parlament

ZPRÁVA o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích

19.7.2016 - (2015/2315(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Ignazio Corrao

Postup : 2015/2315(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0243/2016
Předložené texty :
A8-0243/2016
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích

(2015/2315(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (UDHR) a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které byly přijaty dne 16. prosince 1966 v New Yorku,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech,

–  s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na články 2, 3, 8, 21 a 23 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na články 81, 82, 83, 114, 208 a 352 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na strategický rámec pro lidská práva a demokracii EU, jak jej přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012[1], a na Akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2015–2013, který přijala Rada dne 20. července 2015[2],

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení týkající se případů porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2015 o výroční zprávě o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 a o politice Evropské unie v této oblasti[3],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2013 a politice Evropské unie v této oblasti[4],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích[5],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst[6],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: podpora zájmů společnosti a cesta k udržitelné obnově podporující začlenění[7],

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva 26/9 ze dne 26. června 2014, v níž se Rada OSN pro lidská práva rozhodla zřídit otevřenou mezivládní pracovní skupinu, jež bude pověřena vypracováním mezinárodně právně závazného nástroje, který by upravoval činnost nadnárodních společností a dalších podniků v oblasti lidských práv[8],

–  s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, revidované pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní podniky, tripartitní deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, rámec Mezinárodní rady pro integrované podávání zpráv (IIRC), deset zásad iniciativy Organizace spojených národů Global Compact, normu Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“ a na uživatelskou příručku Evropského úřadu řemesel, obchodu a malých a středních podniků pro normalizaci o normě ISO 26000 „Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti“, určenou evropským malým a středním podnikům;

–  s ohledem na projekt s názvem „Realizace dlouhodobé hodnoty pro společnosti a investory“[9], který je v současnosti prováděn v souladu s iniciativou Zásady OSN pro odpovědné investování a s iniciativou OSN Global Compact,

–  s ohledem na doporučení Rady Evropy členským státům o lidských právech a podnikání přijaté dne 2. března 2016[10],

–  s ohledem na sdělení Komise o obnovené strategii EU na období 2011–2014[11] a zelenou knihu Komise s názvem „Podpora evropského rámce pro sociální odpovědnost podniků“[12] a na definici sociální odpovědností podniků v ní obsaženou i na následná sdělení k této knize z let 2006 a 2011,

–  s ohledem na extrateritoriální povinnosti států vyplývající z maastrichtských zásad,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A8-0243/2016),

A.  vzhledem k tomu, že EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že činnost Unie na mezinárodní scéně (včetně její obchodní politiky) „spočívá na [těchto] zásadách“;

B.  vzhledem k tomu, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv se vztahují na všechny státy a na všechny obchodní podniky, ať již mají nadnárodní rozměr, či nikoli, bez ohledu na jejich velikost, odvětví, umístění, vlastnictví a strukturu, i když mechanismy účinné kontroly a sankcí zůstávají pro celosvětové provádění těchto zásad výzvou; vzhledem k tomu, že ve svých usneseních ze dne 6. února 2013 Evropský parlament upozornil na zvláštní rysy malých a středních podniků, které by měla sociální odpovědnost podniků řádně zohledňovat, a na potřebu přizpůsobit přístup sociální odpovědnosti podniků jejich potenciálu;

C.  vzhledem k tomu, že iniciativa OSN Global Compact[13], jež zahrnuje deset principů podnikání, žádá podniky, aby v rámci své sféry vlivu přijaly, podporovaly a schválily soubor nejdůležitějších hodnot týkajících se lidských práv, pracovních norem, životního prostředí a boje proti korupci, zavázaly se k jejich dodržování a dobrovolně se jimi řídily při svých obchodních operacích;

D.  vzhledem k tomu, že společnosti jsou jedním z hlavních aktérů hospodářské globalizace, finančních služeb a mezinárodního obchodu a žádá se po nich, aby dodržovaly všechny příslušné právní předpisy a platné mezinárodní smlouvy a lidská práva; vzhledem k tomu, že obchod a lidská práva se mohou navzájem posilovat a že podnikatelská sféra – jež je povinna lidská práva dodržovat – může také hrát významnou úlohu tím, že nabídne pozitivní podněty v oblasti podpory lidských práv, demokracie, environmentálních norem a sociální odpovědnosti podniků;

E.  vzhledem k tomu, že tyto obchodní podniky však někdy mohou zapříčiňovat porušování lidských práv nebo mohou k tomuto porušování přispívat a poškozovat práva zranitelných skupin, jako jsou menšiny, původní obyvatelé, ženy a děti, nebo přispívat k environmentálním problémům;

F.  vzhledem k tomu, že porušování lidských práv ze strany společností představuje celosvětový problém, a vzhledem k tomu, že všechny společnosti na světě mají povinnost dodržovat lidská práva a že evropské orgány mají současně prvořadou povinnost regulovat odpovědnost společností, které mají vazby s EU;

G.  vzhledem k tomu, že mnoho mezinárodně aktivních korporací – ať jsou evropské, či nikoli – působících ve třetích zemích má významné obchodní operace nebo sídlo v Evropě nebo může být vlastněno evropskými korporacemi, má aktiva nebo zboží v Evropě nebo ovládá další společnosti v Evropě nebo získává investice od institucí v Evropě nebo využívá finanční služby těchto institucí; vzhledem k tomu, že globalizace a rozvoj technologií vedou korporace k tomu, že outsourcují své aktivity místním dodavatelům nebo používají ve svých dodavatelských a výrobních řetězcích zboží či služby, které byly vyrobeny nebo poskytnuty dalšími společnostmi v mnoha dalších zemích, a tedy jurisdikcích s různými právními systémy, různou úrovní ochrany lidských práv a norem a s různou mírou vymáhání;

H.  vzhledem k tomu, že ochrana lidských práv musí být pro členské státy i samotnou Unii prioritní; vzhledem k tomu, že EU hraje vedoucí úlohu při vyjednávání a provádění řady iniciativ pro globální odpovědnost, které jdou ruku v ruce s prosazováním a dodržováním mezinárodních norem; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv vyžaduje účinnou nápravu; vzhledem k tomu, že porušování lidských práv obchodními podniky vyžaduje spravedlivější a účinnější systémy nápravy podle vnitrostátního i mezinárodního práva;

I.  vzhledem k tomu, že stále neexistuje globální celostní přístup k odpovědnosti podniků za porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že oběti porušování lidských práv, do něhož jsou zapojeny mezinárodní společnosti, čelí při přístupu k soudní nápravě četným překážkám, včetně procesních překážek týkajících se přípustnosti a zveřejňování důkazů, často prohibitivních nákladů spojených s vedením sporu a neexistence jasných norem pro odpovědnost podniků za porušování lidských práv;

Korporace a lidská práva

1.  konstatuje, že rostoucí globalizace a internacionalizace obchodních aktivit a dodavatelských řetězců zvýší význam úlohy, kterou podniky při zajišťování dodržování lidských práv hrají, a vytváří situaci, v níž jsou pro zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích zásadně důležité mezinárodní normy, pravidla a spolupráce; je hluboce znepokojen případy porušování lidských práv páchanými ve třetích zemích, mj. v důsledku rozhodnutí vedení některých korporací a obchodních podniků EU, ale i ze strany jednotlivců a nestátních i státních aktérů; připomíná podnikovým aktérům, že při svém působení po celém světě nesou odpovědnost za dodržování lidských práv bez ohledu na to, kde se jejich uživatelé nacházejí, a nezávisle na tom, zda své závazky týkající se lidských práv plní hostitelský stát;

2.  konstatuje, že rychlý technologický pokrok vyžaduje naléhavou pozornost a řádný právní rámec;

3.  znovu potvrzuje, že je naléhavě zapotřebí jednat soustavně, účinně a soudržně na všech úrovních, včetně vnitrostátní a evropské úrovně, s cílem účinně řešit porušování lidských práv mezinárodními korporacemi, kdykoli k němu dojde, a řešit právní problémy vyplývající z extrateritoriálního rozměru společností a jejich jednání a související nejistoty, pokud jde o otázku, kde odpovědnost za porušování lidských práv leží;

Mezinárodní rozměr

4.  vítá přijetí obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a důrazně podporuje jejich celosvětové provádění; zdůrazňuje, že obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv byly v OSN přijaty jednomyslně za plné podpory členských států EU, Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní obchodní komory, včetně podpory konceptu „inteligentního mixu“ regulačních a dobrovolných opatření; žádá, aby tyto zásady a další mezinárodní normy týkající se sociální odpovědnosti podniků byly zástupci EU stále zmiňovány při dialozích o lidských právech s třetími zeměmi; dále vyzývá společnosti aby tyto zásady provedly, mj. tím, že zavedou politiky náležité péče a záruky pro řízení rizik a budou poskytovat účinnou nápravu, kdykoli má jejich činnost nepříznivý dopad na lidská práva nebo k takovému dopadu přispěje;

5.  uznává, že Global Impact OSN, norma ISO 26000 o sociální odpovědnosti, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní podniky a sociální politiku a pokyny OECD pro nadnárodní podniky jsou nástroje, které mohou vést ke zvýšení odpovědnosti v obchodních činnostech podniků;

Výzvy určené pro společnosti a jejich povinnost dodržovat lidská práva

6.  vyzývá evropské i neevropské podniky, aby věnovaly lidským právům náležitou péči a začlenily svá zjištění do příslušných interních politik a postupů, do nichž budou investovat náležité zdroje a autoritu a které budou řádně provádět; zdůrazňuje, že to vyžaduje vyčlenění dostatečných zdrojů; zdůrazňuje, že transparentnost a komunikace týkající se opatření přijatých za účelem zamezení porušování lidských práv ve třetích zemích mají zásadní význam pro to, aby se umožnilo řádné fungování demokratického dohledu a aby spotřebitelé mohli činit rozhodnutí založená na faktech;

7.  uznává klíčovou důležitost sociální odpovědnosti podniků a vítá rostoucí využívání nástrojů založených na sociální odpovědnosti podniků i závazky přijímané podniky samotnými; zdůrazňuje však, že dodržování lidských práv je morálním příkazem a zákonnou povinností podniků a jejich vedení a že by mělo být začleněno do dlouhodobé hospodářské perspektivy, a to bez ohledu na místo, kde podniky působí, nebo na jejich velikost či průmyslové odvětví; uznává, že zvláštní právní povinnosti podniků by měly být konkrétně uzpůsobeny velikosti a schopnostem podniků a že EU a členské státy by měly sledovat cíl dosáhnout nejlepší ochrany lidských práv pomocí těch nejúčinnějších opatření, a nejen nadmírou administrativních a byrokratických formalistických předpisů;

8.  vyjadřuje přesvědčení, že provádění pokynů v oblasti sociální odpovědnosti podniků musí být dostatečně flexibilní a musí se přizpůsobovat zvláštním požadavkům každého členského státu a regionu, zejména s ohledem na kapacitu malých a středních podniků; vítá aktivní spolupráci Komise s Parlamentem a Radou i s dalšími mezinárodními orgány s cílem dosáhnout v dlouhodobém horizontu zásadního sblížení iniciativ sociální odpovědnosti podniků a výměny a propagace osvědčených postupů podniků v oblasti jejich sociální odpovědnosti a rovněž prosazovat pokyny obsažené v mezinárodní normě Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 a zajistit tak, aby existovala jednotná, globální, koherentní a transparentní definice sociální odpovědnosti podniků; naléhavě vyzývá Komisi, aby účinně přispívala k vedení a koordinaci politik členských států, a tím minimalizovala nebezpečí, že podnikům působícím ve více než jednom členském státě vzniknou v důsledku odlišných ustanovení další náklady;

9.  opakuje, že je třeba věnovat pozornost zvláštním rysům malých a středních podniků, které působí zejména na místní a regionální úrovni a v rámci určitých odvětví; považuje proto za zásadní, aby politiky Unie v oblasti sociální odpovědnosti podniků – včetně národních akčních plánů v oblasti sociální odpovědnosti podniků – zohledňovaly specifické požadavky malých a středních podniků, aby byly v souladu se zásadou „zelenou malým a středním podnikům“ a aby uznávaly neformální a intuitivní přístup malých a středních podniků k sociální odpovědnosti podniků; znovu odmítá veškerá opatření, jež by mohla vést k dodatečné byrokratické nebo finanční zátěži pro malé a střední podniky; naopak podporuje opatření, jež by malým a středním podnikům umožňovala jednat společně;

10.  připomíná, že pokud se ukáže, že podniky způsobily újmu nebo k této újmě přispěly, měly by přijmout morální, ale i právní odpovědnost a postiženým jednotlivcům nebo komunitám musí nabídnout účinný postup nápravy nebo se na něm podílet; konstatuje, že tento postup zahrnuje restituci, kompenzaci, rehabilitaci a záruky, že se újma již nebude opakovat;

11.  vítá praxi začleňování odpovědnosti za dodržování lidských práv do závazných smluvních požadavků mezi společnostmi a jejich podnikovými nebo soukromými zákazníky a dodavateli; konstatuje, že tyto požadavky lze ve většině případů vymáhat soudně;

Výzvy určené členským státům a jejich povinnost chránit lidská práva

12.  vřele vítá zahájení přípravy závazné smlouvy OSN o podnikání a lidských právech; vyjadřuje politování nad veškerým obstruktivním jednáním týkajícím se tohoto procesu a žádá EU a členské státy, aby se na jednáních konstruktivně podílely;

13.  připomíná odlišnou, avšak komplementární úlohu států a společností při ochraně lidských práv; připomíná, že státy jsou v rámci své jurisdikce povinny chránit lidská práva, a to i před porušováním, jehož se dopouštějí společnosti, i když tyto společnosti působí ve třetích zemích; důrazně připomíná, že pokud dojde k porušení lidských práv, musí státy zaručit obětem přístup k účinné nápravě; připomíná v této souvislosti, že dodržování lidských práv ze strany třetích zemí – včetně zaručení účinné nápravy pro osoby, které spadají do jejich jurisdikce – představuje zásadní prvek vnějších vztahů EU s těmito zeměmi;

14.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily politickou soudržnost v přístupu k podnikům a lidským právům na všech úrovních: v různých orgánech EU, mezi těmito orgány navzájem a mezi EU a jejími členskými státy, a především pak v souvislosti s obchodní politikou Unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby výslovně zařadily výše uvedenou zásadu do všech smluv, jež uzavírají, při dodržení veškerých mezinárodních závazků přijatých v oblasti lidských práv; konstatuje, že to si vyžádá intenzivní spolupráci různých generálních ředitelství v rámci Komise a Evropské služby pro vnější činnost;

15.  vyzývá EU, členské státy, třetí země a veškeré vnitrostátní a mezinárodní orgány, aby co nejdříve a v co nejširším rozsahu přijaly závazné nástroje na účinnou ochranu lidských práv v této oblasti a aby zajistily, aby byly v plném rozsahu vymáhány všechny tyto vnitrostátní i mezinárodní povinnosti vyplývající z výše uvedených mezinárodních pravidel; doufá, že evropské úsilí v oblasti sociální odpovědnosti podniků může být modelem pro další země; je přesvědčen, že národní rozvojové banky musí být naprosto bezúhonné, pokud jde o ověřitelné dodržování lidských práv;

16.  vyzývá všechny státy, včetně EU a jejích členských států, aby rychle a důsledně zavedly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv ve všech oblastech, které spadají do jejich příslušných pravomocí, včetně rozvoje vnitrostátních akčních plánů; vyjadřuje politování nad tím, že přes sdělení Komise o sociální odpovědnosti podniků z roku 2011 nepřijaly všechny členské státy prohlášení nebo politiky o sociální odpovědnosti podniků a nezveřejnily své plány týkající podnikání a lidských práv, a naléhavě vyzývá EU, aby svůj plán zveřejnila; vyzývá členské státy, aby vypracovaly nebo revidovaly národní akční plány v souladu s pokyny pracovní skupiny OSN pro podnikání a lidská práva; vyzývá k tomu, aby byly tyto plány vypracovávány na základě výchozích hodnocení, která stanoví nevyřešené otázky v právních předpisech, za stanovení mechanismů na sledování provádění a účinnosti těchto plánů, politik a praxe a za smysluplné účasti zúčastněných stran;

17.  vyzývá proto členské státy, aby se tvorbě právních předpisů řídily zásadou celistvosti, úplnosti, efektivity a závaznosti, aby tak splnily svoji povinnost předcházet porušování lidských práv, toto porušování vyšetřovat, trestat a napravovat, včetně případů porušování lidských práv, kterého se dopustily společnosti spadající do jejich jurisdikce, a to včetně případů, k nimž došlo ve třetích zemích;

18.  vyzývá EU a členské státy, aby stanovily jasná pravidla, že společnosti sídlící na jejich území nebo spadající do jejich jurisdikce musí při své činností dodržovat lidská práva ve všech zemích a v jakémkoli kontextu, v němž působí, a v souvislosti se svými obchodními vztahy včetně vztahů mimo EU; domnívá se, že společnosti by měly podle svého rozsahu a kapacit, včetně bank a jiných finančních nebo úvěrových institucí působících ve třetích zemích, zajistit zavedení systémů k posuzování rizika a snížení možných negativních dopadů na lidská práva, pracovněprávní otázky, ochranu životního prostředí i na aspekty související s možnými katastrofami při provozu a v souvislosti s hodnotovým řetězcem; vyzývá členské státy, aby periodicky posuzovaly vhodnost těchto právních předpisů a odstraňovaly veškeré nedostatky;

19.  připomíná, že vývoj v oblasti právních předpisů, k němuž došlo v poslední době na vnitrostátní úrovni, jako je například doložka zákona Spojeného království o moderním otroctví týkající se transparentnosti dodavatelských řetězců a francouzský zákon o povinné péči, představují důležité kroky směrem k povinné náležité péči o lidská práva, a že EU již v tomto směru přijala opatření (nařízení EU o těžbě dřeva, směrnice EU o podávání nefinančních zpráv, návrh Komise nařízení, kterým se zřizuje systém Unie pro autocertifikaci zodpovědných dovozců cínu, tantalu, wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí); vyzývá Komisi a členské státy EU, a rovněž všechny ostatní státy, aby zohlednily tento model při zavádění povinné náležité péče o lidská práva;

20.  zdůrazňuje, že by povinná náležitá péče v oblasti lidských práv měla zahrnovat kroky požadované v obecných zásadách OSN a měla by se řídit určitými zastřešujícími zásadami týkajícími se aktivního stanovování rizik pro lidská práva, vypracování důsledných a jasných akčních plánů k předcházení a zmírňování těchto rizik, vhodné reakce na zjištěná porušení a transparentnosti; zdůrazňuje, že příslušné politiky by se měly zabývat velikostí společností a s tím související schopností vyrovnat se s touto otázkou, se zvláštní pozorností věnovanou mikropodnikům a malým a středním podnikům; zdůrazňuje, že by měly být ve všech fázích zajištěny konzultace se zúčastněnými stranami a zveřejňovány veškeré příslušné projekty nebo informace týkající se konkrétních investic pro dotčené zúčastněné strany;

21.  vyzývá všechny státy, a zejména EU a členské státy, aby přednostně přijaly okamžitá opatření k zavedení povinné náležité péče v oblasti lidských práv pro podniky, které vlastní či kontroluje stát a / nebo využívají významnou podporu a služby státních agentur nebo orgánů a institucí EU, i pro podniky, které poskytují zboží a služby v rámci veřejných zakázek,

22.  vyzývá EU a její členské státy, aby se obrátily na společnosti využívající suroviny nebo komodity v rámci stávajícího legislativního postupu, které mohou pocházet z oblastí konfliktů, aby zveřejnily své zdroje a využívání takových materiálů tím, že budou označovat produkty, a aby poskytovaly úplné informace o obsahu a původu produktů tím, že vyzvou jejich dodavatele, ať již evropského či jiného původu, aby své údaje zveřejnily; vyzývá k podpoře povinné náležité péče dovozců nerostných surovin a kovů (cínu, tantalu, wolframu a zlata) z oblastí konfliktů založené na pokynech OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí; vyzývá k tomu, aby do tohoto procesu bylo zařazeno zvážení náležité péče v dodavatelském řetězci;

23.  s uspokojením konstatuje, že v důsledku přezkumu stávající směrnice 2014/95/EU o účetnictví týkajícího se zveřejňování informací nefinanční a rozmanité povahy, se velké společnosti a skupiny žádají, aby od roku 2017 zveřejňovaly informace o politikách, rizikách a výsledcích, pokud jde o dodržování lidských práv a s tím spojené otázky; naléhavě žádá členské státy, aby plně provedly revidovanou směrnici o účetnictví ve schváleném časovém rámci včetně vytvoření odpovídajících a účinných mechanismů zajišťujících, aby společnosti dodržovaly požadavky na podávání zpráv; naléhavě vyzývá Komisi, aby pro společnosti vypracovala jasné obecné pokyny k novým požadavkům na uvádění informací nefinanční povahy; doporučuje, aby tyto pokyny zahrnovaly a rozvedly minimální základní prvky, které mají být zveřejňovány v zájmu přesného a úplného pochopení hlavních rizik a dopadů činností dané společnosti v jejím celosvětovém hodnotovém řetězci z hlediska lidských práv;

Přístup k účinným opravným prostředkům

24.  vyzývá Komisi, aby za konzultace se všemi zúčastněnými stranami, včetně občanské společnosti a korporací, důkladně prozkoumala současné překážky justice v případech údajného porušování lidských práv podniky EU v zahraničí, které projednávají soudy členských států; trvá na tom, že toto posouzení by mělo směřovat k určení účinných opatření, která by tyto překážky odstranila nebo zmírnila, a k prosazování jejich přijetí;

25.  vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s mezinárodními partnery podnikly veškeré vhodné kroky, aby prostřednictvím soudních, správních, legislativních a dalších vhodných opatření zajistily, aby v případě porušení lidských práv měli postižení přístup k účinné nápravě, pokud společnost usazená v daných státech drží, řídí nebo ovládá společnosti zodpovědné za porušování lidských práv v jiných zemích; vyzývá uvedené státy, aby podnikly vhodné kroky k odstranění právních, praktických a dalších relevantní překážek, jež by mohly vést k odmítnutí přístupu k opravným prostředkům, a aby stanovily vhodné procesní prostředky, které postiženým ve třetích zemích umožní přístup ke spravedlnosti u občanskoprávních i trestních soudů; vyzývá v tomto ohledu státy, aby odkryly vlastnickou strukturu právnických osob, jež by mohly zakrývat skutečné vlastníky některých korporací;

26.  vyzývá EU a všechny státy, zejména členské státy EU, aby odstranily finanční a procesní zátěž ve vedení občanskoprávních sporů; vítá doporučení Rady 2013/396/EU přijaté dne 11. června 2013[14] a vybízí všechny členské státy, aby se jím řídily; domnívá se, že nástroj obsažený v tomto doporučení by mohl případně snížit náklady obětí porušování lidských práv na spor; vybízí k tomu, aby se tento druh nápravy vztahoval na všechny oběti porušování lidských práv, a to i ve třetích zemích, a vyzývá, aby byly přijaty společné normy, jež umožní sdružením zastupujícím oběti vznášet žádosti jménem údajných obětí;

Žaloby adresované Komisi

27.  je si vědom toho, že „odpovědnost podniků“ není izolovanou otázkou, ale že se dotýká celé řady různých právních a politických oblastí;

28.  vítá nezávazné iniciativy soukromého sektoru na odpovědné řízení dodavatelského řetězce, zavedené útvary Komise, ale zdůrazňuje, že nezávazné iniciativy soukromého sektoru samy o sobě nepostačují; vyzývá k urychlenému přijetí závazných a vymáhatelných pravidel a odpovídajících sankcí a k přijetí nezávislých monitorovacích mechanismů;

29.  vítá nařízení o novém systému všeobecných preferencí (GSP+), které vstoupilo v platnost dne 1. ledna 2014[15] jako klíčový nástroj obchodní politiky EU na podporu lidských a pracovních práv, ochrany životního prostředí a řádné správy ve zranitelných rozvojových zemích; vítá zejména závazný a systematický mechanismus monitorování GSP+ a vyzývá k zaměření se na účinné provádění ujednání této úmluvy na vnitrostátní úrovni;

30.  zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí dodržovat lidská práva; konstatuje, že obchodní dohody mohou obecně přispět k posílení globálního obchodního systému založeného na pravidlech a že obchod musí být nerozlučně spjat s určitými hodnotami, jak to nedávno uvedla Komise ve své nové obchodní strategii nazvané „Obchod pro všechny“; připomíná, že je třeba posuzovat možný dopad obchodních a investičních dohod na lidská práva a na jeho základě do smluv začleňovat všechny nezbytné ochranné doložky o lidských právech, které budou s to zmírňovat a řešit rozpoznaná rizika těchto dohod pro lidská práva; požaduje, aby Komise podnikla veškeré nutné a možné kroky, aby jednala uceleně a soudržně, a důrazně vyzývá k tomu, aby byla do obchodních a investičních dohod systematicky zařazována ustanovení o odpovědnosti podniků za porušování lidských práv, jež mají být uplatňována na vnitrostátní úrovni, spolu s odkazy na mezinárodně uznávané zásady a pokyny;

31.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně předložila legislativní návrh na kontrolu vyváženého zboží dvojího užití, protože technologie vyráběné evropskými společnostmi dosud na celém světě zapříčiňují porušování lidských práv;

32.  naléhavě vyzývá k budování konzistentního souboru práva, včetně pravidel pro přístup ke spravedlnosti, pro určování soudní příslušnosti, uznávání a vymáhání soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech, rozhodného práva a soudní asistence v přeshraničních případech, do nichž jsou zapojeny třetí země;

33.  vybízí ke zvážení rozšíření pravidel o soudní příslušnosti podle nařízení Brusel I[16] na žalované ze třetích zemí, v žalobách proti společnostem, jež mají jasné spojení s jedním konkrétním členským státem – protože jsou v něm usazeny nebo mají v něm podstatnou obchodní činnost nebo jejich hlavní místo podnikání je v EU – nebo proti společnostem, pro něž je EU zásadním odbytištěm;

34.  žádá, aby se posílením postupů pro zveřejňování důkazního materiálu zlepšil přístup k důkazům;

35.  připomíná, že pokud porušení lidských práv spáchaly korporace, tyto kroky mohou zahrnovat osobní trestněprávní odpovědnost, a požaduje, aby osoby odpovědné za tyto trestné činy byly stíhány na příslušné úrovni; vyzývá členské státy, aby řešily právní, procesní a praktické překážky, které brání orgánům činným v trestním řízení vyšetřovat a stíhat společnosti a / nebo jejich zástupce, kteří jsou zapojeni do trestných činů souvisejících s porušováním lidských práv;

36.  vyzývá Radu a Komisi, aby jednaly v souladu s článkem 83 SFEU s cílem stanovit minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obzvláště závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem vedoucím k závažným případům porušování lidských práv ve třetích zemích, jichž se dopustily korporace, s ohledem na povahu a dopad takovýchto trestných činů a na zvláštní potřebu bojovat s nimi na společném základě;

37.  zdůrazňuje, že plné dodržování lidských práv ve výrobním řetězci je základním právem, a nikoli volbou spotřebitele; nicméně doporučuje, aby byl na úrovni EU vytvořen certifikovaný štítek „abuse-free“ pro dobrovolné označování produktů vyrobených bez porušování lidských práv, jenž by zvyšoval povědomí výrobců a spotřebitelů o této problematice a byl by sledován nezávislým subjektem, který by se řídil přísnými pravidly a měl pravomoci provádět inspekce zaměřené na ověření a dosvědčení toho, že u příslušného zboží nedošlo k žádnému porušení lidských práv v žádné fázi výrobního řetězce; domnívá se, že EU a členské státy by měly toto označení „abuse-free“ prosazovat; doporučuje, aby se na výrobky, které budou způsobilé k označení logem „abuse-free“, vztahovalo zvýhodnění;

38.  důrazně vyzývá Komisi, aby zahájila kampaň pro celou EU, v níž představí a podpoří štítek „abuse-free“ a bude apelovat na evropské spotřebitele, aby volili výrobky a společnosti, jež toto označení získaly, a na všechny právnické osoby a podniky, aby přijaly osvědčené postupy pro dodržování lidských a souvisejících práv;

39.  vyzývá Komisi a členské státy, aby pravidelně předkládaly zprávu o opatřeních, která byla přijata k zajištění účinné ochrany lidských práv v rámci obchodních aktivit, o dosažených výsledcích, zbývajících mezerách v ochraně a s doporučeními, jak tyto mezery v budoucnu odstranit;

40.  pověřuje svého předsedu, aby tuto zprávu předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva a Evropské službě pro vnější činnost.

VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

12.7.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

62

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Lars Adaktusson, Michèle Alliot-Marie, Nikos Androulakis, Francisco Assis, Petras Auštrevičius, Amjad Bashir, Mario Borghezio, Elmar Brok, Klaus Buchner, James Carver, Lorenzo Cesa, Javier Couso Permuy, Andi Cristea, Mark Demesmaeker, Georgios Epitideios, Knut Fleckenstein, Anna Elżbieta Fotyga, Eugen Freund, Michael Gahler, Iveta Grigule, Sandra Kalniete, Manolis Kefalogiannis, Afzal Khan, Janusz Korwin-Mikke, Andrey Kovatchev, Eduard Kukan, Ilhan Kyuchyuk, Arne Lietz, Barbara Lochbihler, Sabine Lösing, Andrejs Mamikins, David McAllister, Tamás Meszerics, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Pier Antonio Panzeri, Demetris Papadakis, Ioan Mircea Paşcu, Vincent Peillon, Alojz Peterle, Tonino Picula, Cristian Dan Preda, Jozo Radoš, Sofia Sakorafa, Jacek Saryusz-Wolski, Jaromír Štětina, Charles Tannock, Ivo Vajgl, Geoffrey Van Orden, Hilde Vautmans, Boris Zala

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Andrzej Grzyb, Takis Hadjigeorgiou, Marek Jurek, Soraya Post, Tokia Saïfi, Igor Šoltes, Eleni Theocharous, Traian Ungureanu, Bodil Valero, Marie-Christine Vergiat, Janusz Zemke

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Beatriz Becerra Basterrechea, Therese Comodini Cachia, Ignazio Corrao, Edouard Ferrand, Liliana Rodrigues
Právní upozornění - Ochrana soukromí