Postup : 2015/2352(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0308/2016

Předložené texty :

A8-0308/2016

Rozpravy :

PV 30/11/2016 - 18
CRE 30/11/2016 - 18

Hlasování :

PV 01/12/2016 - 6.23
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0478

ZPRÁVA     
PDF 508kWORD 63k
19.10.2016
PE 582.416v02-00 A8-0308/2016

o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

(2015/2352(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Kostas Chrysogonos

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři

(2015/2352(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise pro Evropský parlament a Radu o odpovědnosti, náhradě a finančním zajištění v oblasti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři předloženou na základě článku 39 směrnice 2013/30/EU (COM(2015)0422),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Odpovědnost, náhrada a finanční zajištění v případě havárií v pobřežních vodách v Evropském hospodářském prostoru“, doprovázející zprávu Komise o této záležitosti (SWD(2015)0167),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU ze dne 21. června 2013 o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a o změně směrnice 2004/35/ES (dále jen „směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři“)(1),

–  s ohledem na posouzení dopadů doprovázející návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti činností souvisejících s vyhledáváním, průzkumem a těžbou ropy a zemního plynu na moři (SEC(2011)1293),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí(2),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (dále jen „směrnice o odpovědnosti za životní prostředí“)(3),

–  s ohledem na mezinárodní a regionální acquis týkající se žádostí o náhradu škody způsobené incidentem v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a zejména na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami („úmluva o občanskoprávní odpovědnosti“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o zřízení Mezinárodního fondu pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním („úmluva o fondu“) ze dne 27. listopadu 1992, na Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy („úmluva o ropných palivech“) ze dne 23. března 2011, na Severskou úmluvu o ochraně životního prostředí, kterou uzavřely Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko, a na protokol o ochraně pobřežních oblastí k barcelonské Úmluvě o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středomoří („protokol o ochraně pobřežních oblastí“),

–  s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. září 2005(4),

–  s ohledem na čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („přepracované znění nařízení Brusel I“)(5),

–  s ohledem na Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Luganská úmluva z roku 2007“)(6),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („nařízení Řím II“)(7),

–  s ohledem na závěrečnou zprávu, kterou pro Komisi vypracoval útvar Bio by Deloitte, nazvaný „Občanskoprávní odpovědnost, finanční zajištění a žádosti o náhradu v případě činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Evropském hospodářském prostoru“(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2011 o řešení otázky bezpečnosti těžby ropy a plynu v pobřežních vodách(9),

–  s ohledem na katastrofu plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 v Mexickém zálivu,

–  s ohledem na incidenty spojené s vrtnou plošinou Castor při pobřeží Castellónu a Tarragony, k nimž patří i více než 500 zemětřesení, která měla přímý dopad na tisíce evropských občanů,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0308/2016),

A.  vzhledem k tomu, že článek 194 SFEU výslovně potvrzuje, že členské státy mají právo stanovit si podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, a zároveň že je nutné dodržovat solidaritu a chránit životní prostředí;

B.  vzhledem k tomu, že domácí zdroje ropy a zemního plynu mohou významně přispívat k uspokojování stávajících energetických potřeb v Evropě a jsou zvláště důležité pro energetickou bezpečnost a různorodost energetických zdrojů;

C.  vzhledem k tomu, že činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři se uskutečňují ve stále extrémnějších prostředích, což by mohlo mít závažné a ničivé důsledky pro životní prostředí a hospodářství mořských a pobřežních oblastí;

D.  vzhledem k tomu, že ačkoli těžba ropy a zemního plynu v Severním moři byla v uplynulých letech na ústupu, počet zařízení v moři v Evropě v budoucnu pravděpodobně stoupne, zejména ve Středozemním a v Černém moři;

E.  vzhledem k tomu, že nehody způsobené vrtnými plošinami pro těžbu ropy a zemního plynu v moři mají ničivé důsledky, které přesahují hranice států, a že jsou tudíž opodstatněna opatření na úrovni EU, jež by takovým nehodám bránila, zmírňovala jejich dopady a snažila se je likvidovat;

F.  připomíná si tragickou ztrátu 167 pracovníků ropného průmyslu, kteří zahynuli při katastrofě Piper Alpha u pobřeží skotského Aberdeenu 6. července 1988;

G.  zdůrazňuje, že několik studií, včetně studie vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu a studie Společného výzkumného střediska, odhadují počet incidentů v odvětví ropy a zemního plynu EU na několik tisíc, přesněji 9700 incidentů mezi lety 1990 a 2007; dále zdůrazňuje, že kumulativní dopad těchto incidentů, a to i malého rozsahu, má závažný a trvalý vliv na mořské životní prostředí a je třeba jej ve směrnici zohlednit;

H.  vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 191 SFEU musí jakékoli kroky v této oblasti vycházet z vysoké míry ochrany založené mj. na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, jakož i na principu „znečišťovatel platí“ a na zásadách udržitelnosti;

I.    podotýká, že v EU nedošlo k závažnější havárii v moři od roku 1988, přičemž se zde 73 % ropy a zemního plynu těží v členských státech na pobřeží Severního moře, jejichž námořní bezpečnostní systémy jsou již uznávány jako nejúčinnější na světě; zdůrazňuje, že EU má přibližně 68 000 km pobřeží, a jelikož se v budoucnu počet zařízení umístěných na moři bude pravděpodobně výrazně zvyšovat, především ve Středozemním a Černém moři, je zásadní plně uplatňovat směrnici 2013/30/EU, vymáhat její provádění a zajistit, aby byl vyvinut náležitý právní rámce pro veškeré činnosti na moři před tím, než dojde k závažné nehodě; zdůrazňuje, že jak stanoví článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, environmentální politika Unie se musí zakládat na zásadě předběžné opatrnosti a zásadě preventivních opatření;

J.  vzhledem k tomu, že režimy odpovědnosti jsou hlavním prostředkem uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, který zajišťuje, aby byly podniky povolány k odpovědnosti za veškeré škody, jež v průběhu své obchodní činnosti způsobí, a který podniky motivuje, aby přijaly preventivní opatření, rozvíjely postupy a podnikaly kroky, jež sníží riziko takových škod na minimum;

K.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři sice stanoví, že držitelé licence pro činnost v moři jsou striktně odpovědni za prevenci a nápravu veškerých škod na životním prostředí způsobených jejich činností (článek 7 ve spojení s článkem 38, jenž rozšiřuje působnost směrnice o odpovědnosti za životní prostředí na kontinentální šelf), avšak nemůže zavést komplexní rámec EU v oblasti odpovědnosti;

L.  vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby existovaly účinné a odpovídající mechanismy náhrady a mechanismy zpracování žádostí v případě škod na obětech, zvířatech a životním prostředí způsobených činnostmi v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři, a také dostatek prostředků k obnovení důležitých ekosystémů;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nepřináší harmonizaci, pokud jde o občanskoprávní řízení o náhradu škody způsobené nehodami v moři, a že za stávajícího mezinárodního právního rámce je obtížné podávat úspěšné přeshraniční občanskoprávní žádosti o náhradu škody;

N.  vzhledem k tomu, že směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři stanoví předběžné podmínky vydávání licencí, které mají zajistit, aby se držitelé licence nikdy nestali technicky nebo finančně neschopnými nést důsledky své činnosti v moři, a které také od členských států vyžadují, aby zavedly postupy pro rychlé a náležité zpracování žádostí o náhradu, a to i u přeshraničních incidentů, a aby usnadňovaly používání udržitelných finančních nástrojů (článek 4);

1.  vítá přijetí směrnice 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která doplňuje směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí a směrnici 2011/92/EU o posuzování vlivu na životní prostředí, a ratifikaci protokolu o činnostech na moři k Barcelonské úmluvě ze strany Rady jako první kroky k ochraně životního prostředí a bezpečnosti pracovníků; vyzývá členské státy, které výše uvedené směrnice ještě nepřevedly do vnitrostátního práva, aby tak učinily co možná nejdříve; vyzývá také členské státy, aby zaručily nezávislost příslušných orgánů, jak požaduje článek 8 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; vyzývá Komisi, aby posoudila vhodnost zavedení dalších harmonizovaných pravidel pro odpovědnost, kompenzaci a finanční zabezpečení, aby bylo možné předcházet budoucím nehodám při přeshraničním uplatňování;

2.  vyjadřuje politování nad skutečností, že podle směrnic 2013/30/EU a 2004/35/EU jsou incidenty definovány jako „závažné“ pouze v případě, jsou-li příčinou smrti či závažných zranění, bez odkazu na důsledky pro životní prostředí; zdůrazňuje, že i když není příčinou smrti či závažných zranění, incident může mít závažný dopad na životní prostředí kvůli svému rozsahu, nebo pokud zasahuje např. chráněné oblasti, chráněné druhy nebo obzvláště zranitelná stanoviště;

3.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ na činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři by se mělo vztahovat nejen na náklady spojené s prevencí a nápravou škod na životním prostředí – čehož v současné době do jisté míry dosahují směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři a směrnice o odpovědnosti za životní prostředí – ale v souladu se zásadou obezřetnosti a zásadou udržitelného rozvoje i na náklady na nápravu v souvislosti s tradičními žádostmi o náhradu škody; vyzývá Komisi, aby uvážila zavedení legislativního mechanismu odškodnění pro případy nehod na moři, a sice obdobně jako je tomu v případě norského zákona o ropných činnostech, alespoň pro odvětví, jež mohou být závažně zasažena, např. rybolov a cestovní ruch v pobřežních oblastech, a jiná odvětví „modré ekonomiky“; doporučuje, aby havárie nebo nehody způsobené činností podniků byly kvalitativně i kvantitativně posouzeny a zároveň aby byly zaznamenány i veškeré vedlejší důsledky pro oběti; s ohledem na odpovědnost za environmentální škody zdůrazňuje rovněž rozdíly a nedostatky v provedení a uplatňování směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, jak naznačila i Evropská komise ve své druhé zprávě o provádění; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby směrnice o odpovědnosti za životní prostředí byla prováděna účinným způsobem a aby odpovědnost za škody na životním prostředí v důsledku nehod na moři byla dovolatelná a přiměřená v celé Evropské unii;

4.  lituje v této souvislosti, že se směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nezabývá občanskoprávní odpovědností za škody vzniklé přímo či nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, ať už se jedná o tělesné zranění, škodu na majetku nebo o ekonomickou ztrátu;

5.  dále lituje skutečnosti, že způsob, jakým se s občanskoprávní odpovědností nakládá, se mezi členskými státy značně liší; zdůrazňuje, že v mnoha členských státech neexistuje vůči třetím stranám odpovědnost za tradiční škody způsobené činnostmi na moři a těžbou zemního plynu; ve valné většině členských států neexistuje režim pro kompenzační platby; v mnoha zemích neexistuje pojištění zaručující, aby provozovatelé nebo odpovědné osoby měly dostatek finančních prostředků na vyrovnání požadavků; dále zdůrazňuje, že často panuje nejistota ohledně toho, jak by právní systémy členských států naložily s různorodými občanskoprávními nároky, jež by mohly z incidentů v odvětví ropy a zemního plynu v moři plynout; je tudíž přesvědčen, že je zapotřebí evropský rámec, jenž by měl být založen na právních předpisech nejpokročilejších členských států a měl by pokrývat nejenom tělesné zranění a škodu na majetku, ale také čistou ekonomickou ztrátu, a měl by zajistit účinné kompenzační mechanismy pro oběti a odvětví, která mohou být zasažena vážným způsobem (např. rybolov a pobřežní turistika); v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zhodnotila, zda by možným řešením byl horizontální evropský rámec pro hromadné žaloby, a aby této otázce věnovala obzvláště pozornost, až bude vypracovávat zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

6.  zdůrazňuje v tomto ohledu, že žádostem o náhradu nebo nápravu v případě tradičních škod dále stojí v cestě pravidla občanskoprávních řízení týkající se časových lhůt, finanční náklady, absence mechanismu vedení sporu ve veřejném zájmu a hromadných žádostí o náhradu a ustanovení týkající se důkazů, která se mezi jednotlivými členskými státy značně liší;

7.  zdůrazňuje, že režimy náhrad musí být schopny řešit přeshraniční žádosti účinně, rychle, v přiměřených lhůtách a bez rozlišování mezi žadateli pocházejícími z různých zemí EHP; doporučuje, aby byly zaznamenány jak hlavní, tak i vedlejší škody ve všech postižených oblastech s přihlédnutím ke skutečnosti, že při některých nehodách jsou zasaženy větší plochy a následky jsou citelné ještě dlouho poté; zdůrazňuje, že sousední státy, které nejsou členy EHP, musí dodržovat mezinárodní právo;

8.  je toho názoru, že je třeba stanovit přísná občanskoprávní pravidla upravující odpovědnost za nehody spojené s činností na moři, což usnadní obětem (fyzickým i právnickým osobám) zasaženým námořními nehodami přístup ke spravedlnosti, jelikož mohou motivovat provozovatele námořních zařízení, aby řádně řešili provozní rizika; věří, že pokud jde o odpovědnost, je třeba se vyhnout finančním omezením;

9.  vybízí členské státy a Komisi, aby se zabývaly zvláštní situací pracovníků a zaměstnanců v ropném a plynovém odvětví, zejména malých a středních podniků; upozorňuje, že incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři mohou mít zvláště závažné důsledky pro odvětví rybolovu a cestovního ruchu a pro další odvětví, pro něž jsou dobré podmínky mořského prostředí, které sdílejí, důležité k tomu, aby mohly vykonávat svou obchodní činnost, neboť tato odvětví, v nichž působí mnoho malých a středních podniků, by mohla v případě závažného incidentu v moři utrpět značné ekonomické ztráty;

10.  zdůrazňuje proto, že je zásadně důležité aktualizovat stávající systémy odpovědnosti v členských státech, neboť je třeba zajistit, aby v případě, že by došlo ve vodách členských států k incidentu v oblasti, jejíž příjmy z velké části závisí na cestovním ruchu, takový incident v dotčeném státě ani v celé EU negativně neovlivnil budoucnost činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; žádá proto Komisi, aby se znovu zabývala potřebou zavést pro systémy žádostí o nápravu a náhradu společné standardy EU;

11.  zdůrazňuje potřebu zařadit oběti vedlejších škod souvisejících s průzkumy, studiemi nebo prováděním činností na moři, jako subjekty způsobilé k tomu stát se příjemci uvedených odškodnění;

12.    konstatuje, že Komise plánuje systematický sběr údajů prostřednictvím Skupiny orgánů dohledu nad pobřežními vodami EU (EUOAG) s cílem provést komplexnější analýzu účinnosti a rozsahu vnitrostátních ustanovení o odpovědnosti;

13.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby Komise prováděla pravidelné kontroly souladu vnitrostátních právních systémů s příslušnými ustanoveními směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, která se týkají odpovědnosti a náhrady, i jejich dodržování ze strany podniků, k čemuž patří také kontrola účetních závěrek podniků působících na moři, a aby v případě porušení učinila příslušné kroky s cílem zamezit závažným incidentům a omezit jejich dopad na osoby i životní prostředí; doporučuje zavést společný mechanismus evidence nehod a havárií na evropské úrovni;

14.  zdůrazňuje, že je třeba dosáhnout rovnováhy mezi rychlou a přiměřenou náhradou pro oběti a zabráněním vyplacení nelegitimních nároků (předložených v rámci „otevření stavidel“), a to tím, že se zvýší jistota, pokud jde o úroveň finanční odpovědnosti četných podniků působících v odvětví ropy a zemního plynu v moři, a že se zabrání vleklým a nákladným soudním řízením;

15.  lituje skutečnosti, že žádný členský stát výslovně neuvádí širokou škálu nástrojů finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři; zdůrazňuje v této souvislosti, že nadměrné spoléhání na pojištění by mohlo potenciálně vést k uzavření trhu s nástroji finančního zajištění, což by následně mohlo vést k nedostatečné hospodářské soutěži a zvýšeným nákladům;

16.  vyjadřuje politování nad nedostatečným využitím nástrojů finančního zabezpečení v EU k pokrytí škod způsobených nehodami na moři, jež způsobují nejvyšší náklady; podotýká, že jedním z důvodů může být to, že z rozsahu odpovědnosti za škody v určitých členských státech nevyplývá nutnost takových nástrojů;

17.  vyzývá členské státy, aby poskytly podrobné údaje ohledně použití finančních nástrojů a příslušného pokrytí pro nehody na moři, včetně těch nejnákladnějších;

18.  domnívá se, že všechny případy prokázané odpovědnosti, jakož i podrobnosti v souvislosti s uplatněnými sankcemi, by se měly zveřejňovat, aby skutečné náklady na škody na životním prostředí byly pro všechny transparentní;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vybízela členské státy, aby vyvinuly nástroje finančního zajištění v oblasti náhrady u žádostí týkajících se tradičních škod způsobených obecnými incidenty v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo incidenty spojenými s dopravou, jež budou zahrnovat případy insolvence; domnívá se, že tím by se mohl omezit přenos odpovědnosti provozovatelů za znečištění způsobené nehodami na veřejné rozpočty, jenž by byl v případě, že by pravidla zůstala taková, jaká jsou, k úhradě nákladů spojených s náhradou nevyhnutelný; domnívá se, že v této souvislosti by se mělo zvážit zřízení zvláštního fondu, který bude financován z poplatků hrazených námořním těžebním odvětvím;

20.  domnívá se, že je nezbytné zvážit, do jaké míry by zavedení trestní odpovědnosti na úrovni EU mohlo přidat k občanskoprávním postihům další odrazující vrstvu, která by mohla zlepšit ochranu životního prostředí a dodržování bezpečnostních opatření; vítá proto, že EU přijala směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí, která zavádí harmonizované trestní sazby za určitá porušení právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí; lituje však toho, že směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí nepokrývá všechny činnosti směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři; lituje dále toho, že definice trestných činů a druhy a úroveň minimálních sankcí, co se týče bezpečnosti činností v moři, není v EU harmonizovaná; vyzývá Komisi, aby včas, nejpozději však do 19. července 2019, přidala do směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí velké ropné havárie a aby předložila Parlamentu první zprávu o provádění směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři;

21.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala potřebné studie, které by umožnily zjistit, do jaké míry je ohrožováno hospodářství jednotlivých členských států a jejich pobřežních oblastí, při zohlednění hospodářské a odvětvové orientace jednotlivých oblastí, intenzity činností v odvětví ropy a zemního plynu v jednotlivých oblastech, podmínek, za nichž tyto činnosti probíhají, klimatických faktorů, jakými jsou oceánské proudy a větry, a uplatňovaných norem ochrany životního prostředí; doporučuje tedy, aby se v případě uzavření určité operace na ni uplatnil ochranný a bezpečnostní mechanismus, a vítá skutečnost, že průmyslové odvětví vybuduje čtyři zásobníky, které sníží rozsah úniku ropy v případě pobřežní havárie;

22.  žádá provedení individuálního posouzení vlivu na životní prostředí Arktidy pro všechny činnosti, které probíhají v arktické oblasti, jejíž ekosystémy jsou obzvláště zranitelné a závislé na globálním stavu biosféry;

23.  žádá Komisi a členské státy, aby posoudily možnost zavedení dalších opatření, která by účinně zaručovala bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři dříve, než dojde k závažné nehodě;

24.  vybízí v této souvislosti Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve zkoumání možnosti mezinárodního řešení této záležitosti, s ohledem na skutečnost, že mnoho ropných a plynárenských společností provozujících činnost v EU působí celosvětově a že globální řešení by zajistilo rovné podmínky na celosvětové úrovni, pokud by byl přísněji kontrolován těžební průmysl i mimo Evropskou unii; vyzývá členské státy, aby urychleně ratifikovaly dohodu z pařížské konference o změně klimatu, která se konala v prosinci 2015;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. L 187, 28.6.2013, s. 66.

(2)

Úř. věst. L 328, 19.11.2008, s. 28.

(3)

Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(4)

Věc C-176/03, Komise v. Rada, ECLI:EU:C:2005:542.

(5)

Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(6)

Úř. věst. L 339, 21.12.2007, s. 3.

(7)

Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

(8)

Bio by Deloitte (2014), Civil liability, financial security and compensation claims for offshore oil and gas activities in the European Economic Area, závěrečná zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi, GŘ pro energetiku.

(9)

Úř. věst. C 51E, 22.2.2013, s. 43.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Souvislosti

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři se provádějí dále od pevniny a často v mnohem hlubších vodách, než tomu bylo dříve. Některé činnosti probíhají v drsném prostředí, jako je Arktida, a v místech, kde značná část příjmu závisí na cestovním ruchu, jako je Středozemní moře a Egejské moře. Více než 90 % ropy a 60 % zemního plynu těžených v Evropě (EU a Norsko/Island) pochází z činností prováděných v moři. Činnosti prováděné v moři (průzkum a těžba) v současnosti probíhají či jsou plánovány v teritoriálních vodách 18 členských států.

Po explozi a šíření ropné skvrny z plošiny Deepwater Horizon dne 20. dubna 2010 byla přijata směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři s cílem stanovit minimální požadavky na přecházení významným nehodám při činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v EU a na omezení dopadů těchto nehod. Členské státy měly do 19. července 2015 aktualizovat své vnitrostátní právní rámce pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři a uvést je do souladu se směrnicí o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Vzhledem k tomu, že tato lhůta dávno uplynula, měly by být základní prvky souhrnného celounijního rámce pro předcházení významných nehod a omezení jejich dopadů již zavedeny.

Podle článku 7 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři jsou držitelé povolení pro činnosti v moři přísně odpovědni za prevenci a nápravu jakéhokoli poškození životního prostředí v souvislosti se svými činnostmi. Příslušné veřejné orgány ve členských státech pověřené zastupováním zájmů ochrany životního prostředí zajistí stanovení odpovědného provozovatele; Po stanovení příčinné souvislosti, vypracování a schválení plánu nápravných opatření jsou podniknuty nezbytné preventivní nebo nápravné kroky atd. Článek 4 uvedené směrnice zavádí předběžné podmínky pro udělování povolení zaměřené na zajištění toho, aby držitelé povolení nikdy nebyli technicky nebo finančně neschopni vypořádat se s důsledky svých činností v moři. Rovněž požaduje, aby členské státy zavedly postupy na rychlé a odpovídající vyřizování žádostí o náhradu škody včetně přeshraničních incidentů a aby usnadnily využívání udržitelných finančních nástrojů.

Občanskoprávní a trestněprávní odpovědnost

Směrnice se však nezabývá odpovědností za škodu v občanskoprávním sporu, ať již byla škoda způsobená fyzické, nebo právnické osobě, a ať již jde o tělesné zranění, škodu na majetku nebo ekonomickou ztrátu – následnou či čistou. Nezabývá se ani trestněprávní odpovědností za nehody při činnostech v moři, možnými sankcemi ani dalšími tresty, jež nejsou spojeny s odnětím svobody. I když porušení bezpečnosti na moři spadá do trestního zákoníku řady členských států(1), nejsou definice trestných činů ani minimální druhy a úrovně sankcí v EU harmonizovány. Zavedení trestní odpovědnosti na úrovni EU by mohlo přidat k občanskoprávním postihům další odrazující vrstvu, která by mohla zlepšit ochranu životního prostředí a dodržování bezpečnostních opatření. Bylo by to v souladu s právními předpisy EU v míře, v níž jsou přijímána trestněprávní opatření pro zajištění účinného uplatňování politiky ochrany životního prostředí EU(2). Kromě toho podle čl. 83 odst. 2 SFEU mohou být přijata na úrovni EU minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí, pokud jsou zásadní pro zajištění účinného provádění politiky Unie. To naopak znamená, že pro to, aby bylo možné považovat porušení směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři za trestný čin, je zapotřebí provést zkoušku nezbytnosti a proporcionality.

Občanskoprávní odpovědnost může být porušena ve třech kategoriích: tělesná újma, škoda na majetku a ekonomická ztráta. Podle závěrečné zprávy, kterou pro Komisi vypracoval útvar Bio by Deloitte nazvaný „Občanskoprávní odpovědnost, finanční zajištění a žádosti o náhradu v případě činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v Evropském hospodářském prostoru“, veškeré cílové státy odpovídají za žádosti o odškodnění v souvislosti s tělesnou újmou a škodami na majetku z nehod při těžbě v moři. Tato odpovědnost je v EHP téměř vždy finančně neomezená shora.(3) Členské státy však přistupují k občanskoprávní odpovědnosti v souvislosti s těmito nehodami velmi různě. Občanskoprávní odpovědnost za nehody při činnostech v moři se ve většině klíčových států omezuje na právní prokázání nedbalosti, požadavky, aby utrpěná ekonomická ztráta byla přímá a/nebo přímou námitku u platby odškodnění za ekonomickou ztrátu, pokud nedojde k tělesně újmě nebo škodě na majetku („pravidla pro vyloučení“).

Obchodní rybářská loďstva a lidé zapojení do oblasti akvakultury/mořské akvakultury mohou utrpět v důsledku ropné skvrny nebo chemikálií z činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři nebo jejich nevhodného užití čistou ekonomickou ztrátu, pokud nemohou provádět své obchodní činnosti v důsledku zákazu rybolovu nebo prodeje měkkýšů, nebo v důsledku snížení tohoto prodeje nebo ztrát na trhu. Podniky v odvětví cestovního ruchu mohou rovněž utrpět čistou ekonomickou ztrátu v důsledku ztráty zisku způsobené snížením počtu nebo absencí klientů v důsledku ropných a chemických skvrn postihujících pláže. Postiženy mohou být různé podniky cestovního ruchu, od hotelů přes restaurace a výletní lodi, po kavárny a obchody se suvenýry. Konečně mohou být rovněž postiženy další pobřežní odvětví, jako elektrárny a odsolovací zařízení využívající velké množství mořské vody, jež mohou utrpět poruchu, pokud do nich nateče ropou znečistěná voda.

Jediným státem EHP, který má právní předpisy o odpovědnosti za náhradu škody konkrétně v případě znečistění způsobeného nehodou v odvětví ropy a zemního plynu v moři, je Norsko, a to vůči odvětví rybolovu. Dánsko zavádí striktní odpovědnost v případě tělesné újmy, škody na majetku a ekonomické ztráty zapříčiněných průzkumem a výrobou uhlovodíků. Zdá se, že Řecko a Kypr zavádějí odpovědnost za čistou ekonomickou ztrátu pro držitele povolení a poškozené v rámci vzorových smluv sdílené produkce případně návrhů vzorových dohod o pronájmu, kromě svých obecných právních předpisů o odpovědnosti za škodu. S ohledem na zařazení povinností odškodnit osoby poškozené činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři do smluvních dohod má však pouze stát právo požadovat po držiteli povolení, jenž poškození způsobil, aby splnil svoji povinnost podle této smlouvy. Stěžovatelé proto potřebují přesvědčit stát, aby jednal jejich jménem.

Ačkoli nařízení Brusel I a Řím II přispívají k zajištění zájmů stěžovatele při nehodách, k nimž dojde v jurisdikcích s méně přísnými pravidly pro občanskoprávní odpovědnost za škodu, než v jejich vlastní jurisdikci, je třeba dále přezkoumat rozsah, v němž je tato situace postačující z hlediska přístupu ke spravedlnosti i z hlediska rovných konkurenčních podmínek pro podniky; Rozdíly mezi systémy odpovědnosti za škodu zvyšují potenciál výběru nejpříznivější jurisdikce, pokud dojde k úniku ropy, plynu nebo dalších nebezpečných látek při nehodě spojené s těžbou plynu a ropy v moři.

Zpravodaj proto zdůrazňuje, že je zásadně důležité aktualizovat stávající systémy odpovědnosti v členských státech, neboť je třeba zajistit, aby v případě, že by došlo ve vodách členských států k nehodě v oblasti, jejíž příjmy z velké části závisejí na cestovním ruchu, taková nehoda v dotčeném státě ani v celé EU negativně neovlivní budoucnost činnosti v oblasti těžby ropy a zemního plynu v moři; S ohledem na hospodářskou recesi a podporu operací průzkumu a těžby ropy a plynu v moři jakožto prostředku, jak se vyrovnat s dluhovými deficity států, by absence účinného systému odpovědnosti za škodu a finančního zajištění na krytí žalob představovala pro takové státy velké riziko;

Finanční zajištění

V souladu s bodem odůvodnění 63 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři by měla Evropská komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o „vhodných opatření, aby bylo možné zajistit dostatečně silný režim odpovědnosti za škody spojené s činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, požadavky na finanční způsobilost včetně dostupnosti vhodných nástrojů finančního zajištění nebo jiná opatření. Mimo jiné může posoudit proveditelnost režimu vzájemného odškodnění.“

V současnosti většina států vyžaduje pouze jeden mechanismus pro odškodnění, a to pojištění. Je to v příkrém kontrastu s mechanismy, které mohou být držitelem povolení pro činnost v odvětví ropy a zemního plynu v moři zvoleny pro splnění povinností spojených s povolením nebo smluvní dohodou a které obecněji zahrnují bankovní záruky, záruky za řádné plnění smlouvy, pojištění a případně záruky mateřské společnosti. Konečně není jisté, zda politiky pojištění schválené příslušnými orgány v těchto státech zahrnují krytí čisté ekonomické ztráty – nemělo by zřejmě velký smysl, aby držitelé povolení pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři uzavírali finanční zajištění za odpovědnost, která neexistuje v jurisdikci, v níž provádějí své činnosti.

Zpravodaj je tedy přesvědčen, že pokud jde o požadavky na povinné finanční zajištění, je třeba prosazovat vyvážené řešení, aby ropné společnosti nebyly vytlačovány z činnosti odvětví ropy a zemního plynu v moři. Mělo by to být provedeno takovým způsobem, aby nebyla narušena účinnost zásady „znečišťovatel platí“ tím, že by byly stanoveny příliš nízko minimální částky na zajištění, ani tím, že by se povinné zajištění omezovalo pouze na pojišťovací produkty.

Závěr

Účinnost systémů odpovědnosti za tradiční škodu způsobenou znečištěním v důsledku činností v odvětvích ropy a zemního plynu v moři ve členských státech, systémy pro vyřizování žádostí o náhradu škody, dostupné nástroje finančního zajištění a požadavky na finanční zajištění jsou úzce vzájemně propojeny. Většinu žádostí o tradiční náhradu škody za znečistění z nehod v oblasti ropy a zemního plynu v moři zřejmě představuje čistá ekonomická ztráta. Pokud systém odpovědnosti za škodu v daném členském státě neuznává tento druh ztráty, nebo přijal konzervativní postup k požadavkům na odškodnění za čistě ekonomickou ztrátu, je irrelevantní zda existuje účinný systém na vyřizování žádostí o odškodnění nebo zda se na tyto požadavky vztahují nástroje finančního zajištění

S ohledem na systémy odpovědnosti dostupné ve členských státech se jeví jako klíčová otázka, zda se stávající právní předpisy, jakož i nelegislativní opatření a opatření ad hoc nebo soudní systémy v těchto státech vztahují na většinu občanskoprávních žalob v souvislosti s nehodami vedoucími k rozsáhlým škodám způsobeným znečištěním. S výjimkou Francie, Nizozemska a Dánska se stěžovatelé jen nepravděpodobně v mnoha členských státech domohou nápravy, a zejména se to týká podniků, které utrpí nepřímé škody, jako trajekty, podniky na zpracování ryb, atd. Tyto žádosti byly vzneseny v EU zejména v případě ropných skvrn od plavidel a podle mezinárodního režimu zavedeného v úmluvách o občanskoprávní odpovědnosti a fondech pokrývajících ztrátu příjmu, a to jedná-li se o přímou ztrátu. Takové úmluvy však neexistují pro odškodnění za škody vzniklé v souvislosti s odvětvím ropy a zemního plynu v moři a ani by pravděpodobně takové nehody nepokrývaly, protože zařízení pro těžbu ropy a zemního plynu v moři by pravděpodobně nebyla považována za plavidla pro účely těchto úmluv.

Zpravodaj proto zastává názor, že by Komise měla úžeji spolupracovat s členskými státy a zajistit, aby odškodnění a systémy finančního zajištění pro činnosti v odvětví ropy a plynu v moři v EU rychleji a konkrétněji i) poskytovaly odškodnění žádostí třetí strany o náhradu za tradiční škody zapříčiněné nehodami v odvětví ropy a zemního plynu v moři; ii) zaváděly účinný režim pro poskytování náhrad pro vyřizování příslušných plateb; iii) zajistily, aby provozovatelé nebo další odpovědné strany měly dostatečné finanční prostředky na uspokojování žádostí o náhradu škody.

(1)

Jako Dánsko, Spojené království a Norsko.

(2)

Věc C-176/03, Komise v. Rada, rozsudek ze dne 13. září 2005.

(3)

Německo může omezit rozsah odpovědnosti v rámci žalob o náhradu škody, na niž se uplatňuje absolutní odpovědnost.


STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (12.7.2016)

pro Výbor pro právní záležitosti

k odpovědnosti, odškodnění a finančnímu zajištění spojenými s činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři

(2015/2352(INI))

Navrhovatel: Nikos Androulakis

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná škody na životním prostředí způsobené nehodou ropné plošiny „Deepwater Horizon“; rovněž upozorňuje na skutečnost, že projekt Castor způsobil během roku 2013 přibližně 500 zemětřesení na pobřeží poblíž měst Tarragona a Castelló, což mělo přímý dopad na tisíce evropských občanů;

2.  připomíná si tragickou ztrátu 167 pracovníků ropného průmyslu, kteří zahynuli při katastrofě Piper Alpha u pobřeží skotského Aberdeenu 6. července 1988;

3.  podotýká, že v EU nedošlo k závažnější havárii na moři od roku 1988, přičemž se zde 73 % ropy a zemního plynu těží v členských státech na pobřeží Severního moře, jejichž námořní bezpečnostní systémy jsou uznávány jako nejúčinnější na světě; zdůrazňuje, že EU má přibližně 68 000 km pobřeží, a jelikož se v budoucnu počet zařízení umístěných na moři bude pravděpodobně výrazně zvyšovat, především ve Středozemním a Černém moři, je zásadní plně uplatňovat směrnici 2013/30/EU, vymáhat její provádění a zajistit, aby byl vyvinut náležitý právní rámce pro veškeré činnosti na moři před tím, než dojde k závažné nehodě; zdůrazňuje, že jak stanoví článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, environmentální politika Unie se musí zakládat na zásadě předběžné opatrnosti a zásadě preventivních opatření;

4.  vyjadřuje politování nad skutečností, že podle směrnic 2013/30/EU a 2004/35/EU jsou incidenty definovány jako „závažné“ pouze v případě, jsou-li příčinou smrti či závažných zranění, bez odkazu na důsledky pro životní prostředí; zdůrazňuje, že i když není příčinou smrti či závažných zranění, incident může mít závažný dopad na životní prostředí kvůli svému rozsahu, nebo pokud zasahuje např. chráněné oblasti, chráněné druhy nebo obzvláště zranitelná stanoviště;

5.  zdůrazňuje, že několik studií, včetně studie vypracované výzkumnou službou Evropského parlamentu a studie Společného výzkumného střediska, prokázalo několik tisíc incidentů v odvětví ropy a zemního plynu EU, přesněji 9700 incidentů mezi lety 1990 a 2007; dále zdůrazňuje, že kumulativní dopad těchto incidentů, a to i malého rozsahu, má závažné a trvalé dopady na mořské životní prostředí a je třeba jej ve směrnici zohlednit;

6.  vítá přijetí směrnice 2013/30/EU o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři, která doplňuje směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí a směrnici 2011/92/EU o posuzování vlivu na životní prostředí, a ratifikaci protokolu o činnostech na moři k Barcelonské úmluvě ze strany Rady jako první krok k ochraně životního prostředí i zdraví a bezpečnosti pracovníků; připomíná, že lhůta pro provedení této směrnice byla stanovena na 19. července 2015; poznamenává, že většina členských států ještě příslušná ustanovení směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři neprovedla; vyzývá Komisi, aby zajistila podrobné sledování jejího uplatňování s ohledem na posouzení vhodnosti zavedení dalších harmonizovaných pravidel pro odpovědnost, odškodnění a finanční zabezpečení, která by zajistila co nejrychleji soulad se směrnicí o bezpečnosti činností na moři, aby bylo možné účinně předcházet budoucím nehodám;

7.  opakuje, že je zapotřebí provádět a zveřejňovat pravidelná posouzení rizik a dopadu na životní prostředí veškerých činností na moři, v souladu s ostatními právními předpisy a politickými oblastmi EU, jako je biologická rozmanitost, změna klimatu, udržitelné využívání půdy, ochrana mořského prostředí, zranitelnost a odolnost vůči incidentům a přírodním katastrofám, a rovněž náležitý výcvik personálu před schválením každé operace; vyzývá Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost, aby byla Komisi a členským státům nápomocna při sestavování plánů reakce v případech nouze; vítá, že průmysl vyvinul čtyři zařízení zabraňující úniku ropy, která mohou napomoci omezit ropnou skvrnu v případě nehody;

8.  žádá provedení individuálního posouzení vlivu na životní prostředí Arktidy pro všechny činnosti, které probíhají v arktické oblasti, jejíž ekosystémy jsou obzvláště zranitelné a závislé na globálním stavu biosféry;

9.  zdůrazňuje potřebu zajistit rychlou a efektivní nápravu včetně řádného odškodnění pro všechny oběti znečištění a v případě jakékoli škody na životním prostředí způsobené nehodami na moři podle zásady „znečišťovatel platí“;

10.  zdůrazňuje potřebu zajistit, aby operace na moři podléhaly průběžnému odbornému sledování ze strany členských států, pokud jde o dodržování právních předpisů EU, s cílem zaručit vykonávání účinných kontrol, aby se tak zamezilo závažným incidentům a omezil se jejich dopad na osoby i životní prostředí;

11.  podotýká, že ačkoli směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři obsahuje některá konkrétní ustanovení o otázkách odpovědnosti a odškodnění, nezavádí v oblasti odpovědnosti komplexní evropský právní rámec; klade důraz na potřebu zajistit rovný přístup ke spravedlnosti a odškodnění, pokud jde o veškeré nehody s přeshraničními dopady, při zohlednění toho, že podle čl. 41 odst. 3 a 5 směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu na moři jsou některé členské státy částečně vyňaty;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že pravidla trestněprávní odpovědnosti v souvislosti s porušením bezpečnosti na moři nejsou napříč EU sladěna; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na zařazení přestupků uvedených ve směrnici o bezpečnosti činností na moři do působnosti směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí č. 2008/99/ES, jelikož by to přineslo nový rozměr odstrašujících opatření;

13.  bere na vědomí, že Komise plánuje systematický sběr údajů prostřednictvím Skupiny orgánů dohledu nad pobřežními vodami EU (EUOAG) s cílem provést komplexnější analýzu účinnosti a rozsahu vnitrostátních ustanovení o odpovědnosti;

14.  vyjadřuje politování nad skutečností, že rozsah odpovědnosti za škodu a hospodářskou ztrátu, což bude zásadní nástroj k zajištění účinné námořní bezpečnosti v Unii, se mezi členskými státy liší; žádá Komisi, aby zhodnotila potřebu sladit odpovědnost na úrovni Unie při zohlednění přeshraničního charakteru daných činností;

15.  je toho názoru, že je třeba stanovit přísná občanskoprávní pravidla upravující odpovědnost za nehody spojené s činností na moři, což usnadní obětem (fyzickým i právnickým osobám) zasaženým námořními nehodami přístup ke spravedlnosti, jelikož mohou motivovat provozovatele námořních zařízení, aby řádně řešili provozní rizika; věří, že pokud jde o odpovědnost, je třeba se vyhnout finančním omezením;

16.  domnívá se, že všechny případy prokázané odpovědnosti, jakož i podrobnosti v souvislosti s uplatněnými sankcemi, by se měly zveřejňovat, aby skutečné náklady na škody na životním prostředí byly pro všechny transparentní;

17.  vyzývá členské státy, aby poskytly podrobné údaje ohledně použití finančních nástrojů a příslušného pokrytí pro nehody na moři, včetně těch nejnákladnějších;

18.  vyjadřuje politování nad nedostatečným využitím nástrojů finančního zabezpečení v EU k pokrytí škod způsobených nehodami na moři, jež způsobují nejvyšší náklady; podotýká, že jedním z důvodů může být to, že z rozsahu odpovědnosti za škody v určitých členských státech nevyplývá nutnost takových nástrojů;

19.  konstatuje nedostatečné regulační požadavky na určitých úrovních pokrytí v mnoha členských státech; ačkoli by bylo kontraproduktivní vyčlenit konkrétní částky na úrovni EU, zdůrazňuje potřebu vytvořit metodiku EU pro výpočet částek, které mají vyžadovat vnitrostátní orgány, která zohlední konkrétní aspekty činností, místní provozní podmínky a okolí daného zařízení, aby bylo zajištěno příslušné pokrytí pro nehody s přeshraničním rozměrem;

20.  ačkoli uznává potřebu umožnit dostatečnou flexibilitu, pokud jde o nástroje finančního zabezpečení, zdůrazňuje potřebu sladěnějších pravidel ověřujících, zda forma a výše nabízeného finančního zajištění by byla adekvátní k pokrytí potenciální škody, aby subjekty finančního zajištění mohly poskytnout potřebné pokrytí, čímž se podpoří využívání takových nástrojů přiměřeným způsobem; vyzývá Komisi, aby předložila příslušné návrhy, jelikož je to obzvláště důležité vzhledem k přeshraniční povaze tohoto typu nehod;

21.  podotýká, že široká řada produktů finančního zajištění může být použita k zastřešení rizik, co se týče nejnákladnějších a méně častých nehod na moři; vyzývá členské státy, aby rozšířily rozsah mechanismů finančního zajištění, jež jsou přijímány ke schvalování činností na moři, při současném zajištění stejné úrovně pokrytí;

22.  vyzývá Komisi a členské státy, aby uvážily zavedení legislativního mechanismu odškodnění pro případy nehod na moři, a sice obdobně jako je tomu v případě norského zákona o ropných činnostech, alespoň pro odvětví, jež mohou být závažně zasažena, např. rybolov a cestovní ruch v pobřežních oblastech a jiná odvětví modré ekonomiky;

23.  vyzývá Komisi, aby v případě, že bylo zahájeno řízení v důsledku porušení povinnosti členským státem, předstoupila před parlamentní Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a podala zprávu o daném případě i opatřeních, jež je třeba učinit s cílem nápravy v případě příslušného členského státu.


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

12.7.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

58

7

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Catherine Bearder, Ivo Belet, Simona Bonafè, Biljana Borzan, Lynn Boylan, Cristian-Silviu Buşoi, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Alberto Cirio, Birgit Collin-Langen, Mireille D’Ornano, Miriam Dalli, Seb Dance, Jørn Dohrmann, Ian Duncan, Stefan Eck, Bas Eickhout, Eleonora Evi, José Inácio Faria, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Jens Gieseke, Julie Girling, Sylvie Goddyn, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, György Hölvényi, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Valentinas Mazuronis, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Massimo Paolucci, Gilles Pargneaux, Piernicola Pedicini, Pavel Poc, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Dubravka Šuica, Tibor Szanyi, Nils Torvalds, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Nikos Androulakis, Paul Brannen, Nicola Caputo, Martin Häusling, Merja Kyllönen, Christel Schaldemose, Keith Taylor

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jiří Maštálka, Maurice Ponga


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

13.10.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

18

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Therese Comodini Cachia, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Enrico Gasbarra, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, József Szájer, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Sergio Gaetano Cofferati, Pascal Durand, Evelyne Gebhardt, Constance Le Grip, Virginie Rozière

Právní upozornění - Ochrana soukromí