Postup : 2016/2150(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0331/2016

Předložené texty :

A8-0331/2016

Rozpravy :

PV 24/11/2016 - 6
CRE 24/11/2016 - 6

Hlasování :

PV 24/11/2016 - 8.9
CRE 24/11/2016 - 8.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0452

ZPRÁVA     
PDF 475kWORD 62k
15.11.2016
PE 587.504v02-00 A8-0331/2016

o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015

(2016/2150(INI))

Petiční výbor

Zpravodaj: Notis Marias

PR_INI_AnnOmbud

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015

(2016/2150(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015,

–  s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 258 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 11 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 41 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 42 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na Evropský kodex řádné správní praxe, který Evropský parlament přijal 6. září 2001,

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci mezi Evropským parlamentem a evropským veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na zásady transparentnosti a integrity lobbistické činnosti, jež vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 220 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A8-0331/2016),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2015 byla oficiálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 3. května 2016 a že evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová dne 20. června 2016 v Bruselu předložila tuto zprávu Petičnímu výboru;

B.  vzhledem k tomu, že článek 15 SFEU uvádí, že s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji;

C.  vzhledem k tomu, že článek 24 SFEU stanovuje zásadu, že každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv, jehož funkce byla zřízena v souladu s článkem 228;

D.  vzhledem k tomu, že na základě článku 228 SFEU je evropský veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí;

E.  vzhledem k tomu, že článek 258 SFEU stanovuje úlohu Komise jakožto strážkyně Smluv; vzhledem k tomu, že selhání či zanedbání této její povinnosti by se mohlo považovat za nesprávný úřední postup; 

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 298 SFEU „se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“ a že tentýž článek umožňuje, aby za tímto účelem byla v sekundárním právu formou nařízení zakotvena konkrétní ustanovení použitelná na celou správu EU;

G.  vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“;

H.  vzhledem k tomu, že článek 43 Listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba pobývající nebo právnická osoba mající své statutární sídlo v jednom členském státě má právo obracet se na ochránce práv Unie v případě nesprávností v činnosti orgánů nebo subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich soudní činnosti“;

I.  vzhledem k tomu, že úřad evropského veřejného ochránce práv zřízený Maastrichtskou smlouvou oslavil v roce 2015 dvacet let své existence a od roku 2005 zpracoval celkem 48 840 stížností;

J.  vzhledem k tomu, že podle bleskového průzkumu Eurobarometr z října 2015 věnovaného právům vyplývajícím z občanství EU 83 % evropských občanů ví o svém právu podat stížnost u Evropské komise, Evropského parlamentu či evropského veřejného ochránce práv;

K.  vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup se podle evropského veřejného ochránce práv definuje jako špatná nebo nedostatečná správa, k níž dochází, pokud určitý orgán nebo veřejný subjekt nejedná v souladu s právem, pravidlem či principem, který je pro něj závazný, nerespektuje zásady dobré správy nebo porušuje lidská práva;

L.  vzhledem k tomu, že účelem kodexu řádné správní praxe je předcházet tomu, aby docházelo k nesprávným úředním postupům; vzhledem k tomu, že tento nástroj je pro svou nezávaznost užitečný pouze omezeně;

M.  vzhledem k tomu, že neprůhlednost při projednávání záležitostí, jež mají výrazné dopady na socioekonomický model EU a často také významné důsledky v oblasti veřejného zdraví a životního prostředí, vyvolává nedůvěru občanů a veřejného mínění obecně;

N.  vzhledem k tomu, že při odhalování případů nesprávného úředního postupu a někdy dokonce případů politické korupce hrají klíčovou úlohu oznamovatelé (whistlebloweři); vzhledem k tomu, že takovéto případy hrubě podrývají kvalitu naší demokracie; vzhledem k tomu, že oznamovatelé se mnohdy následně potýkají s vážnými potížemi a příliš často čelí negativním osobním důsledkům na mnoha úrovních – mohou být postiženi nejen v zaměstnání, ale také trestněprávně; vzhledem k tomu, že chybí opatření, která by je následně chránila, a tyto špatné zkušenosti tudíž mohou odradit jednotlivce od toho, aby v budoucnu jednali v souladu s etickými zásadami a oznamovali případy protiprávních postupů;

O.  vzhledem k tomu, že v roce 2014 bylo vyhověno 90 % rozhodnutí a doporučení úřadu evropského veřejného ochránce práv, což je o 10 % více než v roce 2013;

P.  vzhledem k tomu, že šetření, jež v roce 2015 zahájil veřejný ochránce práv z vlastního podnětu, je možné přiřadit k těmto hlavním tématům: transparentnost v rámci orgánů EU, etické otázky, účast občanů na procesu rozhodování EU, pravidla hospodářské soutěže EU a základní práva;

Q.  vzhledem k tomu, že Petiční výbor je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv; vzhledem k tomu, že výbor v této funkci obdržel od evropského veřejného ochránce práv 42 stížností k dalšímu zpracování v podobě petic;

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2015, kterou předložil evropský veřejný ochránce práv;

2.  blahopřeje Emily O’Reillyové za to, že odvádí skvělou práci, při níž projevuje neúnavné úsilí o zlepšení kvality služeb, jež evropská správa nabízí občanům; uznává důležitost transparentnosti jakožto klíčového prvku k získání důvěry a řádné správy, což také dokazuje vysoké procento stížností týkajících se právě transparentnosti (22,4 %), která se tímto staví na první místo mezi řešenými tématy; uznává význam strategických šetření při zajišťování řádné správy a podporuje ta šetření, která v této oblasti úřad evropského veřejného ochránce práv již provedl;

3.  vítá, že evropský veřejný ochránce práv soustavně usiluje o zvýšení transparentnosti v jednáních o TTIP a předkládá za tím účelem návrhy Komisi; oceňuje, že Komise v reakci na to vydává množství dokumentů o TTIP a že prosadila transparentnost jako jeden ze tří pilířů své nové obchodní strategie; opětovně zdůrazňuje, že je zapotřebí posílená transparentnost v mezinárodních jednáních, jako jsou jednání o TTIP, CETA a další, jelikož s žádostmi o ni se na Petiční výbor obrací mnoho znepokojených občanů; vyzývá v této souvislosti k většímu a širšímu úsilí o zachování důvěry evropských občanů;

4.  připomíná, že nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vychází ze zásady „co nejširšího přístupu“; zdůrazňuje tedy, že transparentnost a úplný přístup k dokumentům orgánů EU se musí stát pravidlem, aby občané mohli plně uplatňovat svá demokratická práva; zdůrazňuje, že výjimky z tohoto pravidla musí být správně vykládány při zohlednění převládajícího veřejného zájmu na šíření informací, na požadavcích demokracie, včetně užšího zapojení účasti občanů do rozhodovacího procesu, legitimity administrativy, efektivity a odpovědnosti vůči občanům, jak již stanovil Evropský soudní dvůr;

5.  vybízí Komisi a členské státy, aby evropského veřejného ochránce práv zmocnily k vydávání prohlášení o nedodržení nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise ze strany různých orgánů EU, pokud se na tyto dokumenty nevztahuje čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení; podporuje myšlenku, aby veřejný ochránce práv měl poté, co provede šetření ve věci nedodržení uvedeného nařízení, pravomoc vydat rozhodnutí o zveřejnění příslušných dokumentů;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že revize nařízení (ES) č. 1049/2001 uvázla na mrtvém bodě; domnívá se, že by se v ní mělo bez dalšího prodlení pokračovat, jelikož toto nařízení již neodpovídá současné právní situaci a institucionálním postupům;

7.  uznává, že rozhodovací proces EU musí být transparentní, a podporuje evropského veřejného ochránce práv, aby prošetřoval neformální jednání mezi třemi hlavními evropskými institucemi („trialogy“) a zahajoval veřejné konzultace na toto téma; souhlasí, aby se dokumenty související s trialogy zveřejňovaly s patřičným ohledem na článek 4 nařízení č. 1049/2001;

8.  vyjadřuje politování nad tím, že Vyšetřovací výbor pro měření emisí v automobilovém průmyslu Evropského parlamentu (EMIS) obdržel od Komise neúplnou dokumentaci, v níž chybí informace, které Komise považovala za nepodstatné; vyzývá Komisi, aby ve své činnosti zajistila co největší přesnost a plnou transparentnost, pokud jde o poskytované dokumenty, a to plně v souladu se zásadou loajální spolupráce, aby mohl výbor EMIS plně a účinně vykonávat své vyšetřovací pravomoci;

9.  podporuje evropského veřejného ochránce práv v jeho odhodlání zvyšovat transparentnost a splňovat vysoké normy správy v činnosti Evropské centrální banky, především jakožto členky trojky/čtyřky, která dohlíží na programy fiskální konsolidace v zemích EU; vítá rozhodnutí ECB zveřejňovat seznamy schůzí členů Výkonné rady; podporuje nové obecné zásady pro pronášení projevů a stanovení „období klidu“ v souvislosti s citlivými informacemi o trhu před zasedáními Rady guvernérů;

10.  upozorňuje na status ECB jakožto měnového orgánu a zároveň poradního člena trojky/čtyřky a vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby zaručoval zájem na řádné správě jednoho z nejdůležitějších finančních orgánů Evropy;

11.  vybízí k ještě větší transparentnosti při zasedáních Euroskupiny, jež půjde až za kroky, které její předseda po zásahu evropského veřejného ochránce práv již podnikl;

12.  schvaluje šetření veřejného ochránce práv ohledně skladby odborných skupin Komise a transparentnosti jejich činnosti; bere na vědomí úsilí Komise o zpřístupnění těchto skupin veřejnosti a zdůrazňuje, že je nutné zabezpečit plnou transparentnost; opakuje svou výzvu Radě a jejím přípravným orgánům, aby se co nejdříve připojily k rejstříku lobbistů a zvýšily transparentnost své práce;

13.  podporuje veřejného ochránce práv v jeho úsilí o zvýšení transparentnosti lobbingu; vyjadřuje politování nad tím, že se Komise zdráhá zveřejnit podrobné informace ze schůzek s lobbisty z tabákového průmyslu; naléhavě Komisi vyzývá, aby zajistila plnou transparentnost své interní činnosti, a získala si tak větší důvěru veřejnosti;

14.  vyzývá Komisi, aby veřejnosti zpřístupnila zdarma a v naprosto srozumitelné podobě veškeré informace o vlivu lobbistů a zřídila za tímto účelem jednotnou centralizovanou internetovou databázi;

15.  vyzývá Komisi, aby do roku 2017 předložila návrh právně závazného a v plném rozsahu povinného rejstříku lobbistů, kterým se odstraní všechny mezery a dosáhne se plně závazného rejstříku všech lobbistů;

16.  podporuje úsilí o zavedení pokynů k transparentnosti lobbingu, a to nejen pro orgány EU, ale také pro vnitrostátní správy;

17.  upozorňuje na obavy občanů ohledně způsobu, jakým Komise řeší žaloby na porušení práva; zdůrazňuje, že právo na řádnou správu, jak ji stanoví článek 41 Listiny základních práv, zahrnuje povinnost uvést v případě, že se Komise rozhodne nezahájit řízení o nesplnění povinnosti před Evropským soudním dvorem, dostatečné důvody k tomuto rozhodnutí; vítá strategické šetření evropského veřejného ochránce práv ve věci systémových problémů, které se vyskytují v projektu EU Pilot;

18.  vítá skutečnost, že veřejný ochránce práv zahájil šetření (Věc OI/5/2016/AB) způsobů, jakými Komise ve své roli strážkyně Smluv řeší v rámci postupů projektu EU Pilot stížnosti na nesplnění povinnosti; připomíná předchozí žádost Petičního výboru o zpřístupnění dokumentů k projektu EU Pilot a k řízením o nesplnění povinnosti, jelikož petice často odkazují na zahájení takových postupů;

19.  vítá, že evropský veřejný ochránce práv pokračuje ve vyšetřování případů tzv. „otáčivých dveří“ v Komisi; oceňuje skutečnost, že Komise v důsledku tohoto vyšetřování poskytuje větší množství informací o vyšších úřednících, kteří odešli za prací v soukromém sektoru; vybízí k častějšímu zveřejňování jmen takových osob a dalších údajů o nich; doufá, že i ostatní evropské instituce a agentury budou postupovat stejně; vítá ochotu Komise zveřejňovat informace o činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce; vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že bývalý předseda Komise Barroso byl jmenován poradcem a předsedou bez výkonných pravomocí u společnosti Goldman Sachs International;

20.  připomíná, že střet zájmů má širší rozsah a netýká se jen případů „otáčivých dveří“; zdůrazňuje, že k dosažení řádné správy a k zajištění důvěryhodnosti procesu rozhodování v politických a technických otázkách je zásadní účinně vyřešit všechny zdroje střetu zájmů; domnívá se, že zvláště na úrovni EU je třeba vypracovat pevné normy a konkrétní opatření, které zaplaší veškeré pochybnosti o jakémkoli střetu zájmů, pokud jde o přijímání kandidátů do funkcí v institucích, agenturách a subjektech Unie;

21.  vítá skutečnost, že v roce 2015 zavedly všechny orgány EU vnitřní pravidla pro ochranu oznamovatelů v souladu s čl. 22 písmeny a) až c) služebního řádu, čímž podpořily regulované oznamování; konstatuje, že ochrana oznamovatelů proti odvetným opatřením by mohla být účinnější; za tímto účelem naléhavě vyzývá k přijetí společných pravidel na podporu oznamování a k zavedení minimálních záruk a ochranných opatření pro oznamovatele;

22.  žádá, aby byla otázka oznamování upravena směrnicí, která stanoví vhodné cesty a postupy k ohlašování jakýchkoli podob nesprávného úředního postupu a rovněž minimální vhodné záruky a právní ochranná opatření na všech úrovních pro dotčené jedince;

23.  vítá, že v agentuře Frontex byl zaveden mechanismus pro podávání stížností na případná porušení základních práv, a to na základě stále probíhajícího šetření, které vede veřejný ochránce práv ve věci postupů používaných agenturou Frontex a členskými státy při společných nucených návratech nelegálních imigrantů; oceňuje, že takový mechanismus byl zaveden v novém nařízení o Evropské pohraniční a pobřežní stráži;

24.  oceňuje, že evropský veřejný ochránce práv vyšetřuje soulad jednání členských států s Listinou základních práv, pokud jde o provádění činností financovaných z fondů EU, jako jsou projekty na zařazování zdravotně postižených osob spíše do ústavů nežli do společnosti; naléhavě vyzývá evropského ochránce práv, aby v takových vyšetřováních pokračoval, aby se u projektů zajistila transparentnost a přidaná hodnota;

25.  vítá spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a Evropským parlamentem uvnitř rámce EU pro Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména jejich výzvy k plnému provádění Úmluvy na úrovni EU a k poskytování dostatečných finančních prostředků pro tuto oblast; opakuje, že plně podporuje provádění této Úmluvy, a vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly její plné provádění na úrovni EU;

26.  podporuje úsilí veřejného ochránce práv o to, aby se případy diskriminace, práva menšinových skupin a práva starších osob řešily na semináři Evropské sítě veřejných ochránců práv na téma „Veřejní ochránci práv proti diskriminaci“;

27.  podporuje úsilí veřejného ochránce práv o zajištění nestrannosti v rozhodovacím procesu Komise v záležitostech týkajících se hospodářské soutěže;

28.  uznává, že právo občanů vyjadřovat se k tvorbě politik EU je nyní důležitější než kdykoli předtím; vítá pokyny navržené veřejným ochráncem práv ke zlepšení fungování evropské občanské iniciativy, zejména v oblastech, kde má Komise pádné argumenty pro zamítnutí evropské občanské iniciativy; uznává nicméně, že existují značné nedostatky, které je třeba zvážit a vyřešit, má-li být evropská občanská iniciativa účinnější; trvá na tom, že větší podíl občanů na určování politik EU zvýší důvěryhodnost evropských orgánů;

29.  kladně hodnotí nepřetržitý dialog a úzké vazby veřejného ochránce práv s mnoha orgány EU, včetně Evropského parlamentu, a dalšími subjekty s cílem zajistit spolupráci a soudržnost v oblasti správy; oceňuje také úsilí veřejného ochránce práv o trvalou a otevřenou komunikaci s Petičním výborem;

30.  uznává, že je třeba, aby agentury EU dodržovaly stejně vysoké standardy transparentnosti, odpovědnosti a etiky jako všechny ostatní orgány; oceňuje význam práce evropského veřejného ochránce práv v řadě agentur po celé EU; podporuje návrh předložený Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), aby žadatelé o registraci prokázali, že učinili vše pro to, aby se vyhnuli testování na zvířatech, a poskytli informace o tom, jak se lze testování na zvířatech vyhnout;

31.  podporuje doporučení veřejného ochránce práv, aby Evropský úřad pro bezpečnost potravin provedl revizi svých pravidel a postupů v souvislosti se střety zájmů s cílem zajistit řádné veřejné konzultace a účast veřejnosti;

32.  připomíná, že veřejný ochránce práv má také možnost, a tudíž i povinnost, kontrolovat činnost Parlamentu v jeho úsilí o zajištění řádné správy pro občany EU;

33.  vyzývá k účinnému zkvalitnění kodexu řádné správní praxe, a to tím, že se v průběhu tohoto legislativního období přijme příslušné závazné nařízení;

34.  vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby v budoucnu přikládal k výročním zprávám seznam stížností přesahujících mandát jeho úřadu, rozdělený do jednotlivých kategorií, aby tak členové Evropského parlamentu mohli získat přehled o problémech, s nimiž se potýkají evropští občané; 

35.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Petičního výboru předal Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným subjektům.

(1)

Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová předložila výroční zprávu za rok 2015 předsedovi Martinu Schulzovi dne 3. května 2016. Zprávu předložila také na zasedání Petičního výboru Evropského parlamentu dne 20. června 2016.

Zpráva je zpracována stejně přitažlivě jako v předchozím roce, jsou v ní vyzdviženy hlavní problémy a poskytuje bohaté informace o iniciativách a opatřeních evropské veřejné ochránkyně práv, o využití sociálních médií na podporu činností veřejného ochránce práv a odpovídajících opatřeních Evropských institucí. Doprovází ji podrobné a informativní statistické údaje v přibližně stejných oblastech jako loni, což umožňuje přímé a snadné srovnání. Zpráva se na internetových stránkách evropské veřejné ochránkyně práv vyskytuje bohužel pouze v angličtině, což až do zpřístupnění dalších jazykových verzí zužuje okruh jejích čtenářů.

Na základě článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie, jenž popisuje mandát evropského veřejného ochránce práv, je jeho úřad oprávněn přijímat stížnosti týkající se případů nesprávného úředního postupu orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie s výjimkou Soudního dvora Evropské unie při výkonu jeho soudních pravomocí.

Právo podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv je zakotveno v článku 24 SFEU a v článku 43 Listiny základních práv. Toto právo je zároveň jedním ze základních práv poskytovaných občanům členských států z titulu občanství EU.

Veřejný ochránce práv pomáhá jednotlivcům, podnikům a organizacím, jež se potýkají s problémy způsobenými nesprávným úředním postupem v některé z institucí EU. Nesprávný úřední postup se definuje jako „špatná nebo nedostatečná správa, k níž dochází, pokud určitý orgán nejedná v souladu s právem, nerespektuje zásady dobré správy nebo porušuje lidská práva“. Článek 41 Listiny základních práv zároveň určuje dobrou správu jako právo občanů EU, a tudíž závaznou pro vnitrostátní i unijní orgány.

V roce 2015 pomohl úřad Evropského veřejného ochránce práv 17 033 evropských občanů, přičemž 13 966 případů (81,99 %) bylo vyřízeno nabídkou rady v rámci interaktivního průvodce na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv, 2 077 případů (12,19 %) se řešilo jako stížnosti a 1 060 případů (6,22 %) byly žádosti o informaci, na něž odpověděly útvary evropského veřejného ochránce práv. V porovnání s předchozím rokem v roce 2015 výrazně ubylo občanů, kterým byla poskytnuta pomoc (23 072 v roce 2014, snížení o 26,17 %); počet stížností byl sice stejný, ovšem procento stížností z celkového počtu případů bylo v roce 2015 vyšší (12,19 %) než v roce 2014 (9,01 %).

Kromě toho, že pomáhá občanům, evropský veřejný ochránce práv slouží veřejnému zájmu i tím, že pomáhá institucím EU zlepšit kvalitu služeb, jež poskytují. Vedle šetření na základě stížnosti může veřejný ochránce práv vést i šetření z vlastního podnětu.

V příslušném roce evropský veřejný ochránce práv zahájil 261 šetření na základě stížnosti a 17 šetření z vlastního podnětu, přičemž uzavřel 261 šetření na základě stížnosti a 16 šetření z vlastního podnětu. V 8 případech z posledně jmenovaných šlo o strategická šetření základních otázek, jakými jsou transparentnost TTIP, oznamování nekalých praktik („whistleblowing“), evropská občanská iniciativa, základní práva v politice soudržnosti EU a nucené návraty, které provádí agentura Frontex. Za zmínku stojí i zahájení 6 strategických iniciativ (sledování důležitých témat bez zahájení šetření), mezi něž patří transparentnost ECB, činnosti bývalých komisařů po odchodu z funkce a Azylový, migrační a integrační fond.

Pokud jde o země původu těchto stížností, pak na přední pozici stojí Španělsko s 322 stížnostmi, po něm následuje Německo (234), Polsko (172), Belgie (179) a Spojené království (146). Počet zahájených šetření není úměrný počtu stížností pocházejících z daného členského státu. Z údajů z roku 2015 například vyplývá, že na základě 149 stížností z Belgie bylo zahájeno 35 šetření, zatímco z 323 stížností ze Španělska bylo zahájeno pouze 27 šetření.

Co se týče institucí, které jsou předmětem šetření veřejného ochránce práv, na prvním místě stojí Evropská komise s více než polovinou případů (55,6 %). Poté následují evropské agentury s 11,5 %. Na třetí pozici (10 %) se pevně drží Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO), po něm následují další orgány s 9,2 % a na pátém místě se objevuje Evropský parlament s 8 % stížností. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) a Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zaujímají s 4,6 % a 1,9 % poslední dvě pozice. V porovnání s rokem 2014 se nezměnila skladba institucí, ale jejich pořadí: v roce 2015 vyvolal Evropský parlament více šetření než ESVČ.

V roce 2015 byly v šetřeních prováděných veřejným ochráncem práv třemi největšími tématy žádosti o poskytnutí informací a přístup k dokumentům (tj. otázka transparentnosti), institucionální a programové záležitosti a v těsné blízkosti za nimi úloha Komise jakožto strážkyně Smluv. Ke všem třem tématům se vztahuje přibližně stejný počet šetření. Dalšími otázkami (v pořadí podle důležitosti) jsou výběrová řízení a postupy při výběru kandidátů, správa a služební řád úředníků a konečně udělování veřejných zakázek a grantů. V roce 2014 to byla stejná témata, lišilo se ovšem jejich pořadí, přičemž institucionální a programové záležitosti se vyskytovaly méně často než otázky spojené s úlohou Komise jakožto strážkyní Smluv.

V roce 2015 veřejná ochránkyně práv přijala opatření v návaznosti na 1 946 obdržených stížností. U 971 případů poskytly její útvary příslušnou radu či případ předaly jinému subjektu (např. členovi Evropské sítě veřejných ochránců práv či Petičnímu výboru Evropského parlamentu), v 726 případech bylo stěžovateli sděleno, že nelze poskytnout žádné další poradenství, a v 249 případech bylo zahájeno šetření.

Kapitola 11 výroční zprávy krátce zmiňuje kroky, které evropský veřejný ochránce práv podniká při řešení případů. Součástí těchto činností jsou i strategická šetření, nicméně hlavním úkolem je řešení stížností, jež jsou vždy podané písemně, ať už v tištěné nebo elektronické podobě. Stížnosti, které přesahují mandát veřejného ochránce práv, jsou předány kompetentnímu orgánu či jinému subjektu, jenž by mohl předkladateli stížnosti pomoci. Nepřípustné stížnosti jsou zamítnuty s písemným odůvodněním a s doporučením alternativního postupu. Při zahájení šetření stížnosti se rozhodne, zda může být stížnost vyřešena nějakým vhodným způsobem. Pokud ne, musí se přistoupit k plnohodnotnému šetření, které může vyústit v návrh řešení či návrh doporučení ohledně možného způsobu, jak nesprávný úřední postup napravit. Pokud nelze dosáhnout žádného řešení, je možné vyslovit kritickou připomínku.

Ke konci roku 2015 zahájila evropská veřejná ochránkyně práv přezkum výše zmíněných opatření za účelem zvýšení jejich účinnosti a dopadu. Výsledky přezkumu se netrpělivě očekávají v roce 2016, kdy započne spolupráce s Evropským parlamentem.

U 145 šetření, jež veřejný ochránce práv v roce 2015 uzavřel (52,3 % z celkového počtu), předmět stížnosti dotčený orgán napravil či bylo dosaženo smíru. V 79 případech (28,5 %) nebyl prokázán žádný nesprávný úřední postup, v 59 případech (19,5 %) nebylo další šetření opodstatněné a v 30 případech (10,8 %) byl nesprávný úřední postup prokázán. V 6 případech (2,2 %) byla přijata jiná opatření. V porovnání s předchozím rokem je znát významný nárůst vyřešených stížností (33,3 % v roce 2014) a také větší počet případů, v nichž nesprávný úřední postup nebyl prokázán (19,0 % v roce 2014). Zároveň se drasticky omezily stížnosti, u kterých nebylo další šetření opodstatněné (40,8 % v roce 2014).

V případech, u nichž lze nesprávný úřední postup prokázat, může evropský veřejný ochránce práv uzavřít šetření kritickou připomínkou nebo návrhem doporučení.

Kritická připomínka je vyslovena v případech, kdy daný orgán již nemá možnost nesprávný úřední postup odstranit, kdy nesprávný úřední postup nemá žádné obecné důsledky nebo kdy veřejný ochránce práv nemusí provést návazná opatření. Veřejný ochránce práv může rovněž vyslovit kritickou připomínku v případě, kdy se domnívá, že návrh doporučení by nebyl účinný, nebo v případech, kdy dotčený orgán návrh doporučení nepřijal, ale příslušný nesprávný úřední postup není důvodem k vypracování zvláštní zprávy pro Parlament. Kritická připomínka je nicméně potvrzením pro stěžovatele, že jeho stížnost byla oprávněná, a jasně ukazuje dotčenému orgánu, co učinil nesprávně, aby se v budoucnu mohl takových kroků vyvarovat.

Dalším nástrojem, který veřejný ochránce práv používá, jestliže během šetření zjistí možnost zlepšení kvality veřejné správy, je tzv. další připomínka. Smyslem dalších připomínek veřejného ochránce práv není dotčený orgán kritizovat, nýbrž by měly být chápány jako pokyn a rada, jakým způsobem by orgán mohl zlepšit kvalitu svých služeb.

Návrh doporučení se vydává v případech, kdy má dotčený orgán možnost nesprávný úřední postup odstranit, nebo v případech, kdy je nesprávný úřední postup závažný nebo má obecné důsledky. V případě návrhu doporučení je dotčený orgán podle Smlouvy povinen zaslat veřejnému ochránci práv do tří měsíců podrobné stanovisko.

Pokud orgán, instituce či subjekt EU na návrh doporučení uspokojivě neodpoví, může veřejný ochránce práv vypracovat zvláštní zprávu a zaslat ji Evropskému parlamentu. Zvláštní zpráva je nástroj veřejného ochránce práv používaný v krajním případě a představuje poslední krok, který může veřejný ochránce práv při řešení stížnosti učinit. Poté je to už Parlament, na němž je rozhodování o dalších krocích, jako např. vypracování usnesení. Zvláštní zprávy jsou předkládány Petičnímu výboru, jenž je výborem příslušným pro vztahy s veřejným ochráncem práv.

Veřejný ochránce práv adresoval institucím v roce 2015 19 kritických připomínek. V 11 případech byl vypracován návrh doporučení, který byl danou institucí zcela či částečně přijat.

Evropský veřejný ochránce práv úzce spolupracuje se svými protějšky v členských státech. Tato spolupráce probíhá v Evropské síti veřejných ochránců práv, která zahrnuje ochránce na vnitrostátní a místní úrovni, petiční výbory a obdobné subjekty členských států Evropské unie, kandidátských zemí na členství v EU a dalších zemí Evropského hospodářského prostoru a/nebo schengenského prostoru. Petiční výbor Evropského parlamentu je řádným členem Evropské sítě veřejných ochránců práv, která v současnosti čítá 94 úřadů v 36 zemích.

Rok 2015 byl pro síť rokem přelomovým, jelikož evropská veřejná ochránkyně práv zahájila reformu Evropské sítě veřejných ochránců práv, a to za účelem většího zviditelnění a přitažlivosti pro evropskou veřejnost. Členům sítě se nyní kromě řešení případů, jež přesahují mandát veřejného ochránce práv (z 512 takových případů v roce 2015 bylo 470 předáno jiným veřejným ochráncům práv a 42 Petičnímu výboru), což byl doposud zavedený postup, nabízí příležitost posílit spolupráci, zejména mohou vést paralelní šetření s veřejným ochráncem práv (jako v případě nucených návratů nelegálních imigrantů), diskutovat o určitých případech (jako při šetření Azylového, migračního a integračního fondu) a radit se mezi sebou ohledně širších témat (např. o transparentnosti lobbingu s cílem vypracovat pokyny pro správní orgány členských států a EU). Členové rovněž hodlají uspořádat výroční seminář zaměřený na klíčová témata a zlepšení vnitřních postupů k tomu, jak v rámci sítě předávat dotazy pocházející z členských států a týkající se práva Unie příslušným orgánům. V dubnu 2015 se ve Varšavě konal výroční seminář Evropské sítě veřejných ochránců práv na téma diskriminace.

Podle čl. 33 odst. 2 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením byl ustaven rámec EU, jehož cílem je ochrana, podpora a monitorování provádění této úmluvy. Členy jsou evropský veřejný ochránce práv, Petiční výbor Evropského parlamentu, Výbor Evropského parlamentu pro zaměstnanost a sociální věci, Agentura pro základní práva, Evropská komise (která vyslovila svůj záměr z rámce vystoupit) a Evropské fórum zdravotně postižených. Úkolem evropského veřejného ochránce práv je chránit práva osob se zdravotním postižením a zajistit, aby si veřejná správa EU byla vědoma své odpovědnosti v souvislosti s těmito právy. Osoby, které se domnívají, že některý orgán EU nejedná v souladu s úmluvou, mají právo se na veřejného ochránce práv obrátit s žádostí o nápravu. V současnosti probíhá reforma rámce, a to v návaznosti na přezkum provedený Výborem odborníků OSN pro práva osob se zdravotním postižením; evropská veřejná ochránkyně práv se na této reformě aktivně podílí.

Rozpočet veřejného ochránce práv je samostatným oddílem rozpočtu EU a v roce 2015 dosáhl 10 346 105 EUR.

Petiční výbor sleduje aktuální vývoj strategických šetření a iniciativ, které evropská veřejná ochránkyně práv vede, ať už jde o případy zahájené v roce 2015 anebo případy, jež navazují na dosažené výsledky. Mezi ně patří transparentnost trialogů a zpřístupnění dokumentů, zvýšená transparentnost činnosti Evropské rady a Rady EU stejně jako předcházení možným střetům zájmů zvláštních poradců. Vítáme snahu evropské veřejné ochránkyně práv o nastolení transparentnosti v různých institucích a orgánech EU, které přijímají rozhodnutí, jež mají dopad na evropské občany, ať už se jejich rozhodnutí týkají hospodářských a měnových záležitostí (jako v případě Euroskupiny) nebo financování členských států, které podléhají přísným podmínkám a podepsaly memorandum o porozumění (jako v případě Evropského mechanismu stability).


VÝSLEDEK KONEČNÉHO HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

9.11.2016

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

9

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Marina Albiol Guzmán, Margrete Auken, Beatriz Becerra Basterrechea, Soledad Cabezón Ruiz, Andrea Cozzolino, Pál Csáky, Miriam Dalli, Rosa Estaràs Ferragut, Eleonora Evi, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Peter Jahr, Jude Kirton-Darling, Svetoslav Hristov Malinov, Notis Marias, Edouard Martin, Roberta Metsola, Marlene Mizzi, Julia Pitera, Sofia Sakorafa, Eleni Theocharous, Jarosław Wałęsa, Cecilia Wikström, Tatjana Ždanoka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Urszula Krupa, Demetris Papadakis, Ángela Vallina, Rainer Wieland

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Tiziana Beghin, Ernest Urtasun, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Právní upozornění - Ochrana soukromí