Postup : 2015/2087(INL)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0206/2017

Předložené texty :

A8-0206/2017

Rozpravy :

Hlasování :

PV 04/07/2017 - 6.7
CRE 04/07/2017 - 6.7

Přijaté texty :

P8_TA(2017)0281

ZPRÁVA     
PDF 592kWORD 70k
1.6.2017
PE 599.836v02-00 A8-0206/2017

s doporučeními Komisi k promlčecím lhůtám u dopravních nehod

(2015/2087(INL))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Pavel Svoboda

(Podnět – článek 46 jednacího řádu)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

s doporučeními Komisi k promlčecím lhůtám u dopravních nehod(2015/2087(INL))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) a na její judikaturu,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se zásad vnitrostátní procesní autonomie a účinné soudní ochrany(1),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím II“)(2),

–  s ohledem na Haagskou úmluvu ze dne 4. května 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody (dále jen „Haagská úmluva z roku 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody“),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění(3) (dále jen „směrnice o pojištění motorových vozidel“),

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o výpočtu časových lhůt(4),

–  s ohledem na studii posuzování evropské přidané hodnoty vypracovanou oddělením pro posuzování celoevropského přínosu, které je součástí Výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS), s názvem „Promlčecí lhůty pro nehody v silničním provozu“, která doprovázela zprávu Evropského parlamentu z vlastního podnětu(5),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnitřní politiky s názvem „Přeshraniční dopravní nehody v EU – možný dopad automobilů bez řidiče“(6),

–  s ohledem na studii Komise s názvem „Odškodnění osob poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu v EU: Srovnání vnitrostátních postupů, analýza problémů a hodnocení možností zlepšení pozice poškozených v důsledku přeshraničních nehod“(7),

–  s ohledem na sdělení Komise z roku 2010 o akčním plánu provádění Stockholmského programu(8),

–  s ohledem na své na usnesení ze dne 1. února 2007 obsahující doporučení Komisi týkající se promlčecích lhůt u přeshraničních sporů, které zahrnují zranění jednotlivců nebo smrtelné úrazy(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2003 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS, 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(10),

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0206/2017),

A.  vzhledem k tomu, že pravidla pro promlčecí lhůty u nároků na náhradu škody se v jednotlivých členských státech Unie velmi liší, a každý stát se tudíž řídí jinými základními pravidly pro promlčecí lhůty; vzhledem k tomu, že relevantní promlčecí lhůta se rovněž stanovuje na základě různých faktorů, včetně skutečnosti, zda je s ní spojeno trestní řízení a zda je škodní událost považována za deliktní nebo smluvní;

B.  vzhledem k tomu, že vnitrostátní systémy promlčecích lhůt jsou tedy velmi složité a často může být obtížné pochopit, jaká promlčecí lhůta se má použít, kdy a jak promlčecí lhůty začínají běžet a jakým způsobem se pozastavují, přerušují nebo prodlužují;

C.  vzhledem k tomu, že neznalost zahraničních pravidel pro promlčecí lhůty může vést ke ztrátě práva uplatnit nárok, který by byl jinak validní, nebo k překážkám bránícím poškozeným v přístupu ke spravedlnosti ve formě dodatečných nákladů a prodlení;

D.  vzhledem k tomu, že v současné době jsou k dispozici pouze omezené statistické údaje týkající se odmítnutí nároku na náhradu škody u přeshraničních dopravních nehod na základě uplynutí promlčecí lhůty;

E.  vzhledem k tomu, že v oblasti přeshraničních dopravních nehod je jediným nárokem harmonizovaným na úrovni Unie náhrada stanovená v článku 18 směrnice o pojištění motorových vozidel, která poškozeným umožňuje dožadovat se náhrady ve své vlastní zemi prostřednictvím žádosti o náhradu škody předložené přímo příslušné pojišťovně nebo orgánu pro odškodnění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(11);

F.  vzhledem k tomu, že promlčecí lhůty představují důležitou a nedílnou součást režimů členských států v oblasti občanskoprávní odpovědnosti, které v případech dopravní nehody operují s tím, že krátká promlčecí lhůta může vyvážit přísné pravidlo odpovědnosti nebo vysokou náhradu škody;

G.  vzhledem k tomu, že promlčecí lhůty pro vznášení nároků na náhradu škody hrají zásadní úlohu při zajišťování právní jistoty a konečnosti sporů; vzhledem k tomu, že práva žalovaného na právní jistotu a konečnost sporů by však měla být vyvážena základními právy poškozeného na přístup ke spravedlnosti a účinnou nápravu a že zbytečně krátké promlčecí lhůty by mohly ztěžovat účinný přístup ke spravedlnosti v celé EU;

H.  vzhledem k tomu, že současné odchylky v souvislosti s pravidly pro promlčecí lhůty a druhy problémů, které přímo souvisí s rozdílnými vnitrostátními předpisy upravujícími přeshraniční případy škody na zdraví a škody na majetku, umožňují jen jediný způsob, jak zajistit přiměřený stupeň jistoty, předvídatelnosti a jednoduchosti při uplatňování pravidel členských států v oblasti promlčecích lhůt v případech přeshraničních dopravních nehod, a tím je určitá míra harmonizace;

I.  vzhledem k tomu, že takováto legislativní iniciativa by měla v otázce pravidel pro promlčecí lhůty nastolit spravedlivou rovnováhu mezi stranami vedoucími spor a usnadnit výpočet a pozastavení promlčecí lhůty; vzhledem k tomu, že tímto se předpokládá cílený přístup zohledňující narůstající objem přeshraniční dopravy v rámci Unie, aniž by došlo k revizi celého právního rámce členských států;

* * *

1.  uznává, že situace poškozených v důsledku dopravních nehod se za posledních několik desetiletí výrazně zlepšila, a to i na úrovni jurisdikce mezinárodního práva soukromého, neboť poškození v zahraničí mohou využít řízení v členském státě, kde mají trvalé bydliště, pro uplatnění jakéhokoli přímého nároku vůči pojistiteli odpovědnosti za škodu automobilu nebo orgánům pro odškodnění;

2.  nicméně podotýká, že pokračující existence dvou paralelních režimů v Unii upravujících právo použitelné v případech dopravních nehod v závislosti na zemi, kde je nárok uplatněn, konkrétně Haagská úmluva z roku 1971 o právu použitelném pro dopravní nehody, nebo nařízení Řím II, které v kombinaci s výběrem z možných jurisdikcí v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(12) vytváří právní nejistotu a složitost, jakož i možné příležitosti spekulativního výběru jurisdikce („forum shopping“);

3.  opakuje, že v přeshraničních sporech je délka doby vyšetřování a jednání často mnohem delší než u vnitrostátní žádosti o náhradu škody; v této souvislosti zdůrazňuje, že celá záležitost může být ještě komplikovanější, když se do ní zapojí i nové technologie, jako v případě automobilů bez řidiče;

4.  v této souvislosti připomíná, že předmět pravidel pro promlčecí lhůty by měl být chápán jako součást opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech ve smyslu čl. 67 odst. 4 a článku 81 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

5.  konstatuje, že společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty u přeshraničních sporů jsou zásadní, mají-li být zajištěny dostupné účinné právní prostředky na ochranu poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu a má-li být zaručena právní jistota;

6.  zdůrazňuje, že nepřiměřeně krátké promlčecí lhůty ve vnitrostátních právních systémech představují překážku v přístupu ke spravedlnosti v členských státech, což může být v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotveným v článku 47 Listiny a článku 6 EÚLP;

7.  zdůrazňuje, že výrazné rozdíly mezi pravidly členských států týkající se promlčecích lhůt u přeshraničních nehod v silničním provozu vytvářejí další překážky pro poškozené při podávání žádostí o náhradu škody na zdraví a škod na majetku, k nimž došlo v jiném členském státě, než v kterém mají bydliště;

8.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že všeobecné informace o pravidlech členských států pro promlčecí lhůty u žádostí o náhradu škody u přeshraničních dopravních nehod budou dostupné a pravidelně aktualizované na portálu evropské e-Justice;

9.  dále vyzývá Komisi, aby vypracovala studii o ochraně udělované v členských státech nezletilým a zdravotně postiženým osobám, pokud jde o plynutí lhůty pro účely promlčení, a o nutnosti zavedení minimálních pravidel na úrovni Unie, aby bylo zajištěno, aby uvedené osoby nepřišly v případě přeshraniční nehody v silničním provozu o svá práva požadovat náhradu škody a aby jim byl v Evropské unii zaručen účinný přístup ke spravedlnosti;

10.  žádá Komisi, aby na základě čl. 81 odst. 2 SFEU předložila legislativní návrh o promlčecích lhůtách v případě škody na zdraví a škody na majetku u přeshraničních nehod v silničním provozu, a to v souladu s doporučeními stanovenými v příloze této zprávy;

11.  domnívá se, že požadovaný návrh nemá žádné finanční dopady;

12.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:DOPORUČENÍ KE SMĚRNICI EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O

SPOLEČNÝCH PROMLČECÍCH LHŮTÁCH U PŘESHRANIČNÍCH NEHOD V SILNIČNÍM PROVOZU

A.  ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.  V Evropské unii zůstává prosazování práva u soudů do značné míry věcí vnitrostátních procesních pravidel a postupů. Vnitrostátní soudy jsou rovněž soudy Unie. I tyto soudy musí tedy během svých řízení zajistit rovný přístup, spravedlnost a účinnost, jakož i účinné uplatňování práva Unie, a zaručit ochranu práv evropských občanů v celé Evropské unii.

2.  Unie si stanovila za cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. Na základě závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, a zejména bodu 38 těchto závěrů, by měly být vypracovány nové procesní právní předpisy pro přeshraniční případy, a to zejména k těm prvkům, které jsou zásadní pro hladkou soudní spolupráci a lepší přístup k právu, např. předběžná opatření, dokazování, peněžní platební rozkazy a promlčecí lhůty.

3.  Společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty použitelná při přeshraničním řešení sporů z důvodu způsobené škody na zdraví a majetku v důsledku nehod v silničním provozu jsou považována za nezbytná, aby bylo možné zmenšit překážky pro poškozené, kteří uplatňují svá práva v jiných členských státech, než je jejich domovský členský stát.

4.  Společná minimální pravidla pro promlčecí lhůty by vedla k větší jistotě a předvídatelnosti, což by omezilo rizika nedostatečného odškodnění poškozených v důsledku přeshraničních nehod v silničním provozu.

5.  Navržená směrnice jako taková je zacílena na zřízení zvláštního režimu promlčecí lhůty pro přeshraniční případy, který by zajistil účinný přístup ke spravedlnosti a usnadnil řádné fungování vnitřního trhu, a odstranil tak překážky bránící volnému pohybu osob napříč celým územím členských států.

6.  Cílem navržené směrnice není nahradit všechny vnitrostátní režimy v oblasti občanskoprávní odpovědnosti, nýbrž respektovat vnitrostátní specifika a přitom zřídit společná minimální pravidla v oblasti promlčecích lhůt pro žádosti o náhradu škody, které spadají do rámce uplatňování směrnice 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, a prosazování povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění.

7.  Tento návrh je v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality, neboť členské státy nemohou samy zavést soubor minimálních pravidel pro promlčecí lhůty, a návrh nepřekračuje rámec toho, co je naprosto nezbytné pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti a právní jistoty v Unii.

B.  ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady o společných promlčecích lhůtách u přeshraničních nehod v silničním provozu

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na žádost, kterou Evropský parlament předložil Evropské komisi,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.  Unie si stanovila za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro postupné vytváření tohoto prostoru Unie přijímá opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, zejména pokud je to nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.

2.  V souladu s čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie musí tato opatření zahrnovat i opatření na zajištění mimo jiné účinného přístupu ke spravedlnosti a odstranění překážek bránících řádnému průběhu občanskoprávních řízení, v případě potřeby podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech.

3.  Podle zprávy Komise z roku 2010 o akčním plánu pro provádění Stockholmského programu potřebují občané, kteří jedou do jiného členského státu a bohužel se stanou účastníky dopravní nehody, právní jistotu ohledně promlčecích lhůt pro pojistné nároky. V tomto ohledu bylo oznámeno, že v roce 2011 bude přijato nové nařízení o promlčecích lhůtách pro přeshraniční nehody v silničním provozu.(13)

4.  Pravidla pro promlčecí lhůty mají velký dopad nejen na právo poškozených na přístup ke spravedlnosti, ale také na jejich hmotná práva, neboť účinné právo nemůže existovat, aniž by byla zajištěna jeho řádná ochrana. Směrnice usiluje o podporu uplatňování společných promlčecích lhůt pro přeshraniční nehody v silničním provozu pro zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti v Unii. Obecně uznávané právo na přístup ke spravedlnosti je potvrzeno také článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

5.  Požadavek právní jistoty a potřeba spravedlivého posouzení jednotlivých případů jsou základními prvky v oblasti spravedlnosti. Společné promlčecí lhůty, které zvyšují právní jistotu, zajišťují ukončení sporů a přispívají k účinnému režimu kontroly, jsou proto pro zajištění uplatňování této zásady nezbytné.

6.  Ustanovení této směrnice by se měla vztahovat na žádosti o náhradu škod, které spadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES(14) a mají přeshraniční povahu.

7.  Členským státům by nic nemělo bránit v uplatňování ustanovení této směrnice i na případy čistě vnitrostátních nehod v silničním provozu, pokud je to vhodné.

8.  Všechny členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950 (EÚLP). Záležitosti uvedené v této směrnici musí být řešeny v souladu s uvedenou úmluvou, zejména pokud jde o práva na spravedlivý proces a účinné opravné prostředky.

9.  Zásada lex loci damni představuje všeobecné pravidlo stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007(15), pokud jde o rozhodné právo u případů škody na zdraví a na majetku, které by tedy mělo být určeno na základě toho, kde k dané škodě dojde, nehledě na zemi či země, v nichž může dojít k nepřímým důsledkům. Podle čl. 15 písm. h) tohoto nařízení upravuje právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy zejména způsob zániku závazku a pravidla pro promlčení a prekluzi, včetně pravidel o počátku, přerušení a zastavení plynutí promlčecí nebo prekluzivní lhůty.

10.  V oblasti nehod v silničním provozu může být pro poškozené osoby v zahraničí velmi obtížné získat od zahraniční jurisdikce v poměrně krátké časové lhůtě základní informace o nehodě, jako je totožnost žalovaného a odpovědnost, která může souviset s nehodou. Rovněž může poměrně dlouho trvat určení, který škodní zástupce nebo pojistitel se bude případem zabývat, shromáždit důkazy o nehodě a nechat přeložit všechny nezbytné dokumenty.

11.  Není výjimkou, že u přeshraničních nehod v silničním provozu poškozenému zbývá velmi málo času do vypršení časové lhůty, než je vůbec zahájeno jednání s žalovaným. To se stává nejčastěji v případech, kdy je celková časová lhůta mimořádně krátká, nebo pokud není jednoznačné, jakým způsobem může být tato lhůta pozastavena nebo přerušena. Shromažďování informací o nehodě, která se poškozenému stala v zahraničí, může poškozenému zabrat mnoho času. Proto by plynutí obecné časové lhůty stanovené směrnicí mělo být pozastaveno co nejdříve poté, co je u pojistitele nebo orgánu pro odškodnění podána žádost o náhradu škody, aby měl poškozený možnost vyjednat podmínky likvidace škody.

12.  Tato směrnice by měla stanovit minimální pravidla. Členské státy mohou stanovit vyšší úroveň ochrany. Tato vyšší úroveň ochrany by neměla být překážkou bránící účinnému přístupu ke spravedlnosti, k jehož usnadnění jsou tato minimální pravidla určena. Neměla by tedy být snížena úroveň ochrany stanovená Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr, a přednost, jednotnost a účinnost práva EU.

13.  Touto směrnicí by nemělo být dotčeno uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(16).

14.  Tato směrnice usiluje o prosazování základních práv a bere v úvahu zásady a hodnoty uznávané zejména Listinou a zároveň usiluje o dosažení cíle Unie udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

15.  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zavedení společných minimálních norem pro promlčecí lhůty pro přeshraniční nehody v silničním provozu nelze uspokojivým způsobem dosáhnout na úrovni členských států, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

16.  V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, [Spojené království a Irsko oznámily své přání podílet se na přijímání a používání této směrnice] / [a aniž by byl dotčen článek 4 uvedeného protokolu se Spojené království a Irsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná].

17.  V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného k SEU a ke SFEU, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a tato směrnice pro ně proto není závazná ani použitelná.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A  DEFINICE

Článek 1

Předmět

Cílem této směrnice je stanovit minimální normy týkající se celkové délky, začátku, pozastavení a výpočtu promlčecích lhůt pro náhradu škody na zdraví a škody na majetku a zpětné vymahatelnosti podle směrnice 2009/103/ES v případě přeshraničních nehod v silničním provozu.

Článek 2

Oblast působnosti

Směrnice se použije u žádostí o náhradu škody v souvislosti s jakoukoli ztrátou či škodou na zdraví z důvodu dopravní nehody způsobené vozidlem, které je pojištěno:

a)  pojišťovnou pojišťující osoby, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti, jak stanovuje článek 18 směrnice 2009/103/ES; nebo

b)  orgánem pro odškodnění, jak stanovují články 24 a 25 směrnice 2009/103/ES.

Článek 3

Přeshraniční nehoda v silničním provozu

1.  Pro účely této směrnice se přeshraniční nehodou v silničním provozu rozumí jakákoli silniční nehoda způsobená použitím vozidel, která jsou pojištěna a mají obvyklé stanoviště v členském státě, k níž dojde v jiném členském státě, než je členský stát, kde má poškozená osoba trvalé bydliště, nebo ve třetích zemích, jejichž národní kanceláře pojistitelů jsou zařazeny do systému zelené karty, jak stanovuje článek 6 směrnice 2009/103/ES.

2.  Pro účely této směrnice se „členským státem“ rozumí kterýkoli členský stát s výjimkou [Spojeného království, Irska a] Dánska.

KAPITOLA II

  MINIMÁLNÍ NORMY PRO PROMLČECÍ LHŮTY

Článek 4

Promlčecí lhůta

1.  Členské státy zajistí, že u úkonů spojených s náhradou škody na zdraví nebo škody na majetku, která vznikla v důsledku přeshraniční nehody v silničním provozu, na níž se vztahuje článek 2, se uplatní promlčecí lhůta v minimální délce čtyř let. Promlčecí lhůta začne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví, nebo má dostatečný důvod se dozvědět, rozsah zranění, ztráty nebo škody, její příčiny a totožnost osoby, která je za škodu zodpovědná, a u které pojišťovny pojišťující tuto osobu pro případ občanskoprávní odpovědnosti nebo škodního zástupce nebo orgánu pro odškodnění má být žádost o náhradu škody podána.

2.  Členské státy zajistí, že v případě, že příslušný zákon, kterým se řídí uplatňování nároku, stanovuje promlčecí lhůtu delší než 4 roky, se použije tato delší promlčecí lhůta.

3.  Členské státy zajistí poskytování aktuálních informací Komisi o vnitrostátních pravidlech pro promlčecí lhůty u škod způsobených dopravními nehodami.

Článek 5

Pozastavení promlčecí lhůty

1.  Členské státy zajistí, že promlčecí lhůty stanovené v článku 4 této směrnice budou pozastaveny po dobu, než poškozený předloží svou žádost:

a)  pojišťovně osoby, která nehodu způsobila, nebo jejímu škodnímu zástupci, jak stanovují články 21 a 22 směrnice 2009/103/ES, nebo

b)  orgánu pro odškodnění, jak stanovují články 24 a 25 směrnice 2009/103/ES,

do doby, než bude nárok žalovaným zamítnut.

2.  V případě, že po skončení pozastavení bude zbývající délka promlčecí lhůty kratší než šest měsíců, členské státy zajistí, že poškozenému bude přidělena další lhůta v minimální délce 6 měsíců pro předložení věci soudu.

Článek 6

Automatické prodloužení lhůt

Členské státy zajistí, že pokud lhůta vyprší v sobotu, neděli nebo ve státní svátek, bude prodloužena do konce prvního následujícího pracovního dne.

Článek 7

Výpočet lhůt

Členské státy zajistí, že jakákoli lhůta stanovená touto směrnicí bude vypočtena následujícím způsobem:

a) výpočet počíná dnem následujícím po datu, kdy k dané události došlo;

b) v případě, že je lhůta vyjádřena jako jeden rok či určitý počet let, pak vyprší v relevantní následující rok v měsíci, který má stejný název, a v den, který má stejné číslo, jako měsíc a den, kdy k dané události došlo. Pokud relevantní následující měsíc nemá žádný takový den, který by měl stejné číslo, lhůta vyprší poslední den daného měsíce;

c) v průběhu soudních prázdnin lhůty pozastavovány nebudou.

Článek 8

Likvidace pojistných událostí

Členské státy zajistí, že v případě, že poškozené osoby mají možnost využít postupu, na nějž odkazuje článek 22 směrnice 2009/103/ES o likvidaci škod z důvodu nehody způsobené vozidlem, které je pojištěno, tento postup nebude mít takový dopad, aby poškozeným osobám bránil v podání věci k soudu nebo arbitráži v souvislosti s těmito žádostmi z důvodu vypršení jakékoli promlčecí lhůty stanovené touto směrnicí v průběhu postupu likvidace jejich žádosti.

KAPITOLA III

OSTATNÍ USTANOVENÍ

Článek 9

Obecné informace o pravidlech pro promlčecí lhůty

Komise jakýmkoli vhodným způsobem a ve všech unijních jazycích zveřejní obecné informace, které budou snadno přístupné, o vnitrostátních pravidlech pro promlčecí lhůty pro žádosti o náhradu škody způsobenou dopravní nehodou. Členské státy tyto informace zveřejní v souladu s čl. 4 odst. 3 této směrnice.

Článek 10

Vztah k vnitrostátnímu právu

Tato směrnice členským státům nebrání v rozšíření práv stanovených v této směrnici s cílem poskytnout vyšší úroveň ochrany.

Článek 11

Vztah k jiným ustanovením práva Unie

Touto směrnicí není dotčeno nařízení (ES) č. 864/2001 a nařízení (ES) č. 1215/2012.

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 12

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [jeden rok po vstupu této směrnice v platnost]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2.  Tyto předpisy přijaté členskými státy obsahují odkaz na tuto směrnici nebo je takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3.  Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Přezkum

Nejpozději do 31. prosince 2025 a poté každých pět let Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice, která se bude opírat o kvalitativní i kvantitativní informace. V této souvislosti by měla Komise zejména hodnotit její dopad na přístup ke spravedlnosti, právní jistotu a volný pohyb osob. Dle potřeby bude zpráva doprovázena legislativními návrhy na úpravu a posílení této směrnice.

Článek 14

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 15

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne [datum].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda

(1)

Viz mj.: rozsudek ze dne 18. září 2003, Peter Pflücke v. Bundesanstalt für Arbeit, C-125/01, ECLI:EU:C:2003:477, rozsudek ze dne 25. července 1991, Theresa Emmott v. Ministr sociálních věcí a generální prokurátor, C-208/90, ECLI:EU:C:1991:333, a rozsudek ze dne 13. července 2006, Vincenzo Manfredi a další v. Lloyd Adriatico Assicurazioni SpA a další, spojené věci C-295/04 a C-298/04, ECLI:EU:C:2006:461.

(2)

Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

(3)

Úř. věst. L 263, 7.10.2009, s. 11

(4)

CETS 076

(5)

PE 581.386, červenec 2016.

(6)

PE 571.362, červen 2016.

(7)

Dostupné online na: http://ec.europa.eu/civiljustice/news/docs/study_compensation_road_victims_en.pdf (30. listopadu 2008).

(8)

COM(2010) 171.

(9)

Úř. věst. C 250 E, 25.10. 2007, s. 99.

(10)

Přijaté texty, P5_TA(2003)0446.

(11)

Viz také: rozsudek ze dne13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringen NV v. Jack Odenbreit, C-463/06, ECLI:EU:C:2007:792.

(12)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).

(13)

COM(2010) 171.

(14)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. L 263, 7. 10. 2009, s. 11).

(15)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).

(16)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Od okamžiku, kdy Parlament přijal usnesení o promlčecích lhůtách u přeshraničních sporů, které zahrnují zranění jednotlivců nebo smrtelné úrazy (2006/2014 (INL)), uplynulo skoro deset let, a Komise přes relevantní veřejné konzultace a studie stále ještě nepřipravila zvláštní legislativní návrh.

Pravidla pro promlčecí lhůty stanovují lhůtu, během níž lze předložit žádost o náhradu škody soudu nebo jinému příslušnému orgánu. Pokud tato pravidla nejsou dodržena, mohou znamenat neúspěch žádosti ještě předtím, než se začnou řešit hmotněprávní otázky.

Pravidla pro promlčecí lhůty u občanskoprávních žádostí o náhradu škody se v členských státech výrazně liší. Konkrétním příkladem může být skutečnost, že zatímco právní systémy v kontinentální Evropě odkazují na tzv. „prescription period“, tedy časovou lhůtu, po jejímž vypršení nárok na náhradu škody zaniká, v zemích se zvykovým právem existuje pouze tzv. „limitation period“, která určuje dobu, po jejímž vypršení je právo podat žádost o náhradu škody promlčeno, ale nárok jako takový nezaniká. Nesoulad ve vnitrostátních právních předpisech upravujících promlčecí lhůty navíc existuje i v souvislosti s počátkem plynutí lhůty a s možností její plynutí zastavit nebo přerušit.

Pravidla pro promlčecí lhůty nároku na náhradu škody hrají zásadní úlohu při zajišťování právní jistoty a konečnosti sporů. Tyto zájmy by měly být vyváženy základním právem na účinnou nápravu, neboť zbytečně krátké promlčecí lhůty stanovené pravidly mohou ztěžovat účinný přístup ke spravedlnosti v celé EU. Pravidla pro promlčecí lhůty zatím ještě nejsou v právních předpisech EU harmonizována, a to ani obecně, ani v konkrétní oblasti dopravních nehod.

Ochrana poškozených osob v důsledku dopravních nehod, k nimž dojde v jiném členském státě, než je členský stát, kde má poškozená osoba trvalý pobyt, v EU existuje již více než deset let. Směrnice o pojištění motorových vozidel zajišťuje, že osoby poškozené v zahraničí mohou vznést nárok na náhradu škody přímo od pojistitele nebo orgánu pro odškodnění u soudu v členském státě jejich trvalého pobytu. Hlavním cílem směrnice o pojištění motorových vozidel je tedy zajistit srovnatelný přístup k poškozeným osobám bez ohledu na to, kde v EU k nehodě došlo, a tímto podporovat volný pohyb osob a vozidel, jakož i vnitřní trh.

U přeshraničních nehod jsou použitelné časové lhůty pro zahájení nároku určeny na základě práva členského státu, v němž k nehodě došlo, jak stanovuje nařízení Řím II (čl. 4 odst. 1 a čl. 15 písm. h)). Článek 28 nařízení Řím II navíc zajišťuje, že Haagská úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody se použije pro ty členské státy, které jsou jejími signatáři, což znemožní použití jakéhokoli opatření stanoveného nařízením Řím II, jež upravuje tutéž otázku. Nařízení Řím II a Haagská úmluva k otázkám použitelného práva přistupují odlišně.

Vnitrostátní pravidla pro promlčecí lhůty mohou být velmi složitá a poškozené osoby a jejich právní poradci často nemusí znát pravidla členského státu, kam cestují. Většina poškozených osob při přeshraniční nehodě rovněž využije možnost podat žádost o náhradu škody ve svém domovském státě, což znamená, že soud, který bude případ řešit, bude muset použít právo, které mu není vlastní. To zahrnuje neznámá pravidla pro promlčecí lhůty. Tato skutečnost v kombinaci s rozdíly mezi různými právními předpisy pro promlčecí lhůty může vést k nechtěným následkům pro poškozené osoby a vytvářet zbytečné překážky zajištění jejich práva na náhradu škody a včasné vyřešení sporu za přiměřené náklady.

Navíc, na základě soudního rozhodnutí ve věci C-463/06, FBTO v. Odenbreit a ve věci C-133/11, Folien Fischer, kdy v obou případech poškozené strany a osoba, vůči které byl vznesen nárok na náhradu škody, a její pojistitelé měli v rámci režimu Brusel I několik možností, jak v souvislosti s občanskoprávní odpovědností, či zproštěním této odpovědnosti, za škodu na zdraví v důsledku dopravní nehody, vznést žalobu k soudu. Tato skutečnost v kombinaci s výlučným účinkem pravidel lis pendens režimu Brusel I vytváří příležitosti k „arbitráži použitelného práva“, v níž si strana, která je u soudu první, výběrem jeho jurisdikce může vybrat mezi nařízením Řím II a Haagskou úmluvou o dopravních nehodách, a v případech, kdy tyto dva režimy odkazují na různé právní předpisy, si zajistit příznivější výsledek v otázkách týkajících se promlčecích lhůt.

Obecně řečeno, žádost o náhradu škody je obtížnější podat ze zahraničí. Může nějakou dobu trvat, než se zjistí, u jakého škodního zástupce či pojistitele je žádost třeba podat; nashromáždit důkazy o nehodě; a nechat všechny dokumenty přeložit. Výsledkem pak může být, že neznalost způsobu fungování pravidel pro promlčecí lhůty zapříčiní, že poškozený může o právo podat žádost o náhradu škody zcela přijít. To platí obzvláště v případech, kdy je celková časová lhůta mimořádně krátká, nebo pokud není jednoznačné, jakým způsobem může být tato lhůta pozastavena nebo přerušena.

Nicméně častěji dochází k tomu, že použití zahraničních pravidel pro promlčecí lhůty vytváří pro poškozené jen další překážky v jejich úsilí o přístupu ke spravedlnosti. Situace si často vyžádá další hodiny navíc, které musí právní poradce věnovat otázce promlčecí lhůty a které by u čistě domácích případů strávit nemusel. S tím mohou být spojeny i dodatečné náklady, pokud je v zemi, kde k nehodě došlo, přivolán odborník, aby v záležitosti týkající se promlčecí lhůty poskytl poradenství.

Zpravodaj je proto přesvědčen, že složitost situace a obtíže, kterým poškození čelí, odůvodňují harmonizaci pravidel pro promlčecí lhůty. Ochrana přístupu ke spravedlnosti a tím i podpora volného pohybu osob v rámci Unie je dostatečným důvodem pro harmonizaci pravidel v oblasti přeshraničních nehod v silničním provozu. V souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality by tedy měly být provedeny minimální normy týkající se hlavních otázek právních předpisů pro promlčecí lhůty.

Zpravodaj se tedy domnívá, že minimální normy týkající se celkové časové lhůty pro podání žádosti o náhradu škody, začátku této časové lhůty a jejího pozastavení i souvisejících informačních povinností by vyřešily většinu problémů, s nimiž se poškození v zahraničí setkávají, a mohly by vést k úsporám, pokud jde o právní výlohy a prodlení. Takováto harmonizovaná pravidla by se měla použít u právních kroků spadajících do působnosti směrnice o pojištění motorových vozidel, konkrétně u právních kroků proti pojistitelům a orgánům pro odškodnění, a to v rozsahu, v němž mají přeshraniční povahu. Z tohoto pohledu by legislativní opatření v této oblasti mohlo správně vycházet z čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Tato zpráva obsahuje návrh směrnice, který má být považován za první krok k usnadnění včasné přirozenější a spontánnější konvergence pravidel členských států, která tvoří součást pokračujícího a postupného procesu a současně podporuje efektivní provádění práv, která jsou zaručena právními předpisy Unie, zejména pokud jde o přístup ke spravedlnosti.

Pro podrobné souvislosti tohoto legislativního návrhu odkazujeme čtenáře na přílohu k výše uvedenému usnesení.


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

30.5.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

18

0

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Pascal Durand, Angel Dzhambazki, Evelyne Gebhardt, Virginie Rozière, Kosma Złotowski

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jarosław Wałęsa, Josef Weidenholzer


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

18

+

PPE

S&D

ALDE

GUE/NGL

Verts/ALE

EFDD

Rosa Estaràs Ferragut, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Jarosław Wałęsa, Tadeusz Zwiefka

Mady Delvaux, Evelyne Gebhardt, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Virginie Rozière, Josef Weidenholzer

Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto

Kostas Chrysogonos

Max Andersson, Pascal Durand

Joëlle Bergeron

0

-

 

 

4

0

ECR

ENF

Angel Dzhambazki, Kosma Złotowski

Marie-Christine Boutonnet, Gilles Lebreton

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění - Ochrana soukromí