ZPRÁVA o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě

6.10.2017 - (2016/2270(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Laura Agea

Postup : 2016/2270(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0292/2017

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě

(2016/2270(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 4, 9, 14, 19, 151 a 153 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, znovu potvrzenou na Světové konferenci o lidských právech v roce 1993, zejména na její články 3, 23 a 25,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na ustanovení týkající se sociálních práv a konkrétně na články 34, 35 a 36, které výslovně vymezují právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, právo na vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a právo na přístup ke službám obecného hospodářského zájmu,

–  s ohledem na Evropskou sociální chartu, zejména na články 1, 4, 6, 12, 14, 17, 19, 30 a 31 této charty,

–  s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 29 a 105 o zrušení nucené práce, č. 102 o sociálním zabezpečení a na doporučení MOP č. 202 o minimální úrovni sociální ochrany,

–  s ohledem na Agendu důstojné práce MOP a na Globální pakt o pracovních místech této organizace, které byly přijaty na základě celosvětového konsenzu dne 19. června 2009 na Mezinárodní konferenci práce,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) z června 2013 nazvané „Za sociální investice pro růst a pracovní místa“,

–  s ohledem na doporučení Rady 92/441/EHS ze dne 24. června 1992 o společných kritériích, pokud jde o dostatečné prostředky a sociální pomoc v systémech sociální ochrany (doporučení o minimálním příjmu)[1],

–  s ohledem na doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 o konvergenci cílů a politiky v oblasti sociální ochrany[2],

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února 2013 nazvané „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (C(2013)0778)[3],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. února 2013 s názvem „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“ (SWD(2013)0038),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce[4],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na návrh Komise na rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států předložený dne 2. března 2015 (COM(2015)0098),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. května 2009 o obnovené sociální agendě[5],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě[6],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2012 o Paktu o sociálních investicích jako reakci na krizi[7],  s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2015 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu[8],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o naplňování cíle snižování chudoby s ohledem na zvyšování nákladů na domácnost[9],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o chudobě: z hlediska rovnosti žen a mužů[10],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států[11],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2017 o evropském pilíři sociálních práv[12],

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 15. června 2011 s názvem „Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost“,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 10. prosince 2013 k tématu „Evropský minimální příjem a ukazatele chudoby“,

–  s ohledem na studii nazvanou „Towards adequate and accessible minimum income schemes in Europe“ (Směrem k systémům přiměřeného a dostupného minimálního příjmu v Evropě), kterou v roce 2015 vydala Evropská síť pro minimální příjem (EMIN),

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2015 nazvanou „Přístup k sociálním dávkám: jak omezit jejich nevyužívání“,

–  s ohledem na zprávu nadace Eurofound z roku 2017 nazvanou „Nerovnosti příjmů a modely zaměstnanosti v Evropě před velkou recesí a po ní“,

–  s ohledem na studii tematické sekce A Evropského parlamentu s názvem „Politika minimálního příjmu v členských státech EU“, která byla ve své konečné podobě zveřejněna v dubnu 2017,  s ohledem na zprávu s názvem „Systémy minimálního příjmu v Evropě – studie politiky členských států z roku 2015“, kterou v roce 2016 vypracovala Evropská síť pro sociální politiku (ESPN) pro Evropskou komisi,

–  s ohledem na svou otázku k ústnímu zodpovězení O-000087/2016 ze dne 16. června 2016,

–  s ohledem na svou otázku k písemnému zodpovězení P-001004/16 ze dne 2. února 2016,

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 7. července 2016 k 71. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů[13],

–  s ohledem na Schumanovu deklaraci ze dne 9. května 1950, která vyzvala k „vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících“;

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A8-0292/2017),

A.  vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení, jejichž příčiny a trvání nejsou závislé na vůli osoby, kterou postihují, představují útok na lidskou důstojnost a porušení základních lidských práv; vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se v roce 2010 zavázaly, že do roku 2020 sníží počet osob, které jsou ohroženy chudobou a sociálním vyloučením, o 20 milionů; vzhledem k tomu, že chudoba a sociální vyloučení nejsou jen věcí individuální zodpovědnosti a je nutné se jimi zabývat kolektivně;

B.  vzhledem k tomu, že Evropa je jedním z nejbohatších regionů světa, ačkoliv nedávné údaje o příjmové chudobě poukazují na rostoucí míru chudoby a vážného hmotného nedostatku v Evropě a na rostoucí nerovnost mezi členskými státy;

C.  vzhledem k tomu, že nejúčinnějším nástrojem boje proti chudobě je i nadále prosperující hospodářství s nízkou nezaměstnaností;

D.  vzhledem k tomu, že příjmová chudoba je pouze částí celkové koncepce chudoby, a že se proto chudoba netýká pouze materiálních, ale i sociálních zdrojů, zejména vzdělávání, zdravotnictví a dostupnosti služeb;

E.  vzhledem k tomu, že pojem „relativní chudoba“ nijak nevypovídá o skutečné nouzi, nýbrž pouze o relativním postavení vůči ostatním z hlediska příjmů;

F.  vzhledem k tomu, že podle metodiky Eurostatu je hranice ohrožení chudobou stanovena na 60 % mediánu národního ekvalizovaného disponibilního příjmu (na domácnost po sociálních transferech); vzhledem k tomu, že pokud jde o stávající rozdíly mezi členskými státy a jejich rozdílnou politiku, je nutné toto procento posuzovat spolu s dalšími ukazateli, jako je např. referenční rozpočet; vzhledem k tomu, že příjem je nepřímým ukazatelem životní úrovně a referenční rozpočet odráží rozdílnost spotřebních vzorců a životních nákladů v členských státech;

G.  vzhledem k tomu, že na základě politiky EU a politiky mezinárodních organizací, jako je MMF, musejí některé členské státy dodržovat velmi restriktivní úsporná rozpočtová opatření, která si vynucují výrazné škrty ve výdajích v zásadních oblastech, jako je vzdělávání, zdravotnictví, justice, kultura a sociální podpora a služby, a prosazují značné snižování výdajů na pracovníky, škrty v oblasti pracovních míst, mezd a práv zaměstnanců veřejného sektoru, což vyvolává úpadek a omezování sociálních funkcí státu; vzhledem k tomu, že taková politika brzdí provádění investičních a rozvojových opatření, která slouží potřebám lidí a členských států, a brání jim; vzhledem k tomu, že taková politická rozhodnutí vedou k prudkému nárůstu chudoby a sociálního vyloučení;

H.  vzhledem k tomu, že nesmí docházet ke směšování pojmů „rozdíly v příjmech“ a „chudoba“;

I.  vzhledem k tomu, že chudobou a sociálním vyloučením po započtení sociálních příspěvků je podle Komise[14] ohroženo 119 milionů osob v Evropské unii, tj. přibližně 25 % celkové populace; vzhledem k tomu, že v některých členských státech tento údaj doprovází trvale vysoká míra nezaměstnanosti a že tato situace postihuje zejména mladé lidi, u nichž jsou tato čísla ještě více znepokojivá; vzhledem k tomu, že přestože tyto počty mírně klesají, je chudobou stále ohroženo více lidí než v roce 2008; vzhledem k tomu, že EU a členské státy ještě zdaleka nedosáhly cíle strategie Evropa 2020 týkajícího se chudoby a sociálního vyloučení, jelikož jejich míra je stále vyšší než cílová hodnota;

J.  vzhledem k tomu, že údaje ukazují, že k chudobě, deprivaci a sociálnímu vyloučení jsou zvláště náchylné některé skupiny obyvatel, jako jsou děti, ženy, nezaměstnaní, domácnosti rodičů samoživitelů a osoby se zdravotním postižením;

K.  vzhledem k tomu, že ve vyšší míře jsou chudobou zasaženy rodiny s dětmi;

L.  vzhledem k tomu, že sladění pracovního a rodinného života má největší význam zejména pro rodiče samoživitele, kteří tak mohou uniknout chudobě;

M.  vzhledem k tomu, že je nutné zohlednit potřebu zavést do všech příslušných oblastní politiky kroky, které by byly určeny k potírání chudoby a sociálního vyloučení a k boji proti těmto jevům a které by zároveň zaručily všeobecný přístup k veřejným službám, kvalitní pracovní místa a příjem umožňující lidem žít důstojným životem;

N.  vzhledem k tomu, že podle Komise vyvolává vysoká nezaměstnanost, chudoba a nerovnost v některých zemích stále značné obavy; vzhledem k tomu, že velká nerovnost v příjmech nejen brání dosáhnout sociální soudržnost, ale brzdí i udržitelný hospodářský růst, jak uvedla komisařka Thyssenová; vzhledem k tomu, že krize měla podle nadace Eurofound obecně mnohem horší dopad na osoby s nižšími příjmy, a zvýraznila tak příjmovou nerovnost v rámci evropské společnosti[15];

O.  vzhledem k tomu, že bezdomovectví představuje nejextrémnější podobu chudoby a deprivace a že se v posledních letech rozmohlo prakticky ve všech členských státech, a to celkově v těch, které byly nejvíce postiženy ekonomickou a finanční krizí; vzhledem k tomu, že podle Evropské federace národních organizací pracujících s bezdomovci (FEANTSA) trpí bezdomovectvím po celé EU každoročně přibližně 4 miliony lidí, více než 10,5 milionu domácností trpí vážnou bytovou nouzí a 22,3 milionu domácností se potýká s příliš vysokými náklady na bydlení, což znamená, že za bydlení utratí více než 40 % čistého příjmu;

P.  vzhledem k tomu, že současná situace si žádá opatření na podporu vnitrostátních systémů minimálního příjmu, které by všem lidem s nedostatečným příjmem splňujícím určité podmínky způsobilosti zajistily důstojné životní podmínky, přičemž by vedly k jejich většímu zapojení do společnosti a na trh práce a zaručovaly rovné příležitosti při požívání základních práv; vzhledem k tomu, že vzdělání, redistribuční sociální transfery a dávky, spravedlivá daňová politika a propracovaná politika zaměstnanosti jsou důležitými faktory zmírňování příjmové nerovnosti, snižování míry nezaměstnanosti a omezování chudoby; vzhledem k tomu, že důstojné zaměstnání by chránilo člověka před rizikem chudoby a mohlo by být považováno za hlavní nezbytný prostředek sociální integrace;

Q.  vzhledem k tomu, že podle přehledu, který vypracovala nadace Eurofound, mnoho lidí v EU nedostává dávky, na které má nárok, včetně zaměstnaneckých výhod, například z důvodu komplikovanosti systémů dávek nebo postupů při podávání žádostí či proto, že si nejsou svého nároku vědomi;

R.  vzhledem k tomu, že koncepce minimálního příjmu se nesmí zaměňovat s koncepcí minimální mzdy, která je dána kolektivní smlouvou nebo právními předpisy na úrovni členských států;

S.  vzhledem k tomu, že stanovování mezd je v pravomoci členských států;

T.  vzhledem k tomu, že zavedení a rozšíření systémů dostatečného minimálního příjmu ve všech členských státech, které by disponovaly přiměřenými rozpočtovými, lidskými a materiálními zdroji, a aktivní politika zaměstnanosti pro osoby schopné práce jsou důležitým a účinným opatřením zaměřeným na boj proti chudobě a nerovnosti, které pomáhá zajistit ekonomickou a územní soudržnost, chrání základní práva osob, zajišťuje rovnováhu mezi hospodářskými a sociálními cíli a podporuje zapojení do společnosti a přístup na pracovní trh;

U.  vzhledem k tomu, že zajištění a správa systémů sociálního zabezpečení patří do pravomoci členských států, kterou Unie koordinuje, ale neharmonizuje;

V.  vzhledem k tomu, že podle Evropské sociální observatoře už v 26 členských státech Unie existuje určitá forma podpory příjmu[16];

W.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy je mnoho rozdílů v pojímání politiky minimálního příjmu, neboť právo na důstojný život není ve všech členských státech považováno za všeobecné a subjektivní právo; vzhledem k tomu, že existuje vysoká míra nevyužívání těchto systémů a nedostatečná koordinace mezi podporou příjmu, aktivní politikou trhu práce a sociálními službami; vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu jsou jen málokdy schopny vymanit lidi z chudoby;

X.  vzhledem k tomu, že mnoho tisíc občanů žije v současné době na hranici chudoby nebo v chudobě a ve stavu sociálního vyloučení, i když pracují (9,8 % v EU28[17]), což znamená, že kromě zavedení tohoto nástroje je třeba zvýšit i mzdy, zejména na nižší úrovni;

Y.  vzhledem k tomu, že pro některé nejohroženější lidi, například lidi bez domova, je obtížné získat přístup k systémům minimálního příjmu;

Z.  vzhledem k tomu, že mezi ustanovení evropského pilíře sociálních práv[18] patří záruka poskytování vhodného minimálního příjmu těm, kteří nemají dostatečné prostředky na dosažení důstojné životní úrovně, a dále účast na opatřeních v oblasti (opětovného) začlenění na trh práce, zachování přístupu k zaměstnání a motivace hledat si práci; vzhledem k tomu, že během konference na vysoké úrovni, která se konala dne 23. ledna 2017 v Bruselu, v závěru veřejné konzultace na toto téma předseda Komise Jean-Claude Juncker zdůraznil, že by tato opatření měly přijmout všechny členské státy;

AA.  vzhledem k tomu, že podle Eurostatu míra zaměstnanosti občanů EU ve věku 20 až 64 let dosáhla v roce 2015 70,1 %, což ani zdaleka nedosahovalo stanoveného cíle strategie Evropa 2020, jímž je 75 %;

AB.  vzhledem k tomu, že návrh Komise ze dne 2. března 2015 o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států potvrzuje důležitost podpory příjmu v boji proti chudobě (hlavní směr č. 8);

AC.  vzhledem k tomu, že dobře koncipované, odpovídající a široce dostupné systémy podpory příjmu nebrání nebo neodrazují od návratu na trh práce a pomáhají také zvyšovat domácí poptávku;

AD.  vzhledem k tomu, že v doporučení týkajícím se aktivního začleňování na trh práce se správně uznává, že kromě usnadnění přístupu osob, které mohou pracovat, ke kvalitnímu zaměstnání by politika začleňování na trh práce měla rovněž „zajišťovat prostředky postačující k důstojnému životu a podporu sociální účasti pro osoby, které pracovat nemohou“;

AE.  vzhledem k tomu, že Rada dne 5. října 2015 přijala závěry o důchodové přiměřenosti, neboť považovala za důležité, aby veřejný důchodový systém nebo jiné systémy sociální ochrany obsahovaly vhodné záruky pro osoby, kterým podmínky v zaměstnání nedovolují nebo nedovolily získat dostatečný nárok na důchod, a že by mezi tyto záruky zejména měl patřit minimální důchod nebo jiná opatření týkající se minimálního příjmu pro starší osoby;

AF.  vzhledem k tomu, že ve svém doporučení 92/441/EHS ze dne 24. června 1992 Rada členské státy vyzvala, aby uznaly základní právo každého člověka na sociální pomoc a dostatečné prostředky, aby mohl žít důstojný život; vzhledem k tomu, že v doporučení Rady 92/442/EHS ze dne 27. července 1992 se členské státy vyzývají, aby se při vytváření vlastních systémů sociální ochrany opíraly o tyto zásady;

AG.  vzhledem k tomu, že v závěrech ze zasedání, které se konalo dne 17. prosince 1999, Rada schválila podporu sociálního začleňování jako jeden s cílů v rámci modernizace a zlepšování sociální ochrany;

AH.  vzhledem k tomu, že v doporučení Komise ze dne 3. října 2008 o aktivním začleňování na trh práce se uvádí, že přiměřená podpora příjmu je jedna ze tří stejně důležitých součástí aktivní strategie začleňování na trh práce, a že se v něm zdůrazňuje, že tato podpora musí být spojena s přístupem ke kvalitním službám a trhem práce, který podporuje začlenění; vzhledem k tomu, že koordinovaná opatření zaměřená na jednotlivce a osoby na něm závislé jsou zapotřebí i v rámci podpory sociálního začlenění, kterou by doplňovaly kroky na podporu stabilní práce;

AI.  vzhledem k tomu, že v mnoha zemích patří mezi klíčové překážky rozvoje účinného propojení mezi různými součástmi aktivního začlenění na trh práce nedostatečná kapacita, znalosti a prostředky ve veřejných službách zaměstnanosti a v zařízeních sociální pomoci, nedostatečná koordinace a spolupráce mezi službami a sklon upřednostňovat různé skupiny vyžadující podporu, které mohou být snáze znovu začleněny na trh práce[19];

AJ.  vzhledem k tomu, že Komise v rámci svého balíčku předpisů týkajících se sociálních investic z roku 2013 opětovně upozornila na význam přístupu spočívajícího v aktivním začleňování na trh práce a v jeho rámci poukázala na význam odpovídající podpory minimálního příjmu; vzhledem k tomu, že bylo konstatováno, že přiměřenost stávajících systémů minimálního příjmu v členských státech lze zlepšit tak, aby bylo zajištěno, že úroveň příjmu bude postačovat k důstojnému životu; vzhledem k tomu, že bylo uvedeno, že „Komise bude v rámci evropského semestru sledovat přiměřenost podpory příjmu, přičemž bude za tímto účelem využívat referenční rozpočty, jakmile budou ve spolupráci s členskými státy vypracovány“;

AK.  vzhledem k tomu, že v doporučení MOP č. 202 o minimální úrovni sociální ochrany je stanoveno, že země by měly „co nejdříve zavést a udržovat vlastní minimální úroveň sociální ochrany sestávající ze základních záruk sociálního zabezpečení“, a dále, že „Záruky by přinejmenším měly zajišťovat, aby v průběhu života měli všichni potřební přístup k základní zdravotní péči a k základnímu zaručenému příjmu, což dohromady zajistí účinný přístup ke zboží a službám.“;

AL.  vzhledem k tomu, že Rada uznala nutnost aktivního začlenění s podporou odpovídajícího příjmu a význam celoživotního integrovaného přístupu pro řešení chudoby[20];

AM.  vzhledem k tomu, že pro dlouhodobě nezaměstnané, kteří na konci roku 2015 tvořili 48,1 % z celkového počtu nezaměstnaných v EU, což odpovídá 10,9 milionům osob, je mnohem obtížnější vrátit se zpět na trh práce;

AN.  vzhledem k tomu, že výchova dětí a s tím spojená rodičovská dovolená se často pojí s ohromnými ztrátami, pokud jde o příjem, a s trvalým finančním znevýhodněním („family pay gap“);

AO.  vzhledem k tomu, že mateřská a otcovská výchova představuje skutečnou práci a musí být jako taková uznána;

AP.  vzhledem k tomu, že na konci roku 2015 bylo 5,1 % neaktivních osob v EU tvořeno lidmi, kteří sice chtěli pracovat, ale ztratili motivaci a přestali si hledat zaměstnání, a že tito lidé nejsou systematicky započítáváni do statistik nezaměstnanosti;

AQ.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost způsobuje rychlé a trvalé zhoršování životních podmínek pracovníků a jejich duševního a emočního stavu, což negativně ovlivňuje výhled na zvýšení jejich dovedností a tím i možnost (opětovného) zapojení na trh práce;

AR.  vzhledem k tomu, že některé programy zaměstnávání ve veřejném sektoru mohou být účinným nástrojem, který by mohl fungovat současně se systémy minimálního příjmu jakožto prostředek sociálního a profesního začlenění konkrétních kategorií osob, jako jsou mladí nezaměstnaní, dlouhodobě nezaměstnaní a další ohrožené skupiny; vzhledem k tomu, že tyto programy by mohly být účinné v určitém kontextu a v zaostávajících zeměpisných oblastech, kde je nutné zajistit rekvalifikaci; vzhledem k tomu, že osoba zaměstnaná v rámci programu zaměstnávání ve veřejném sektoru bude navíc považovat získání nového pracovního místa za snazší; vzhledem k tomu, že tyto programy musejí zajistit důstojnou mzdu a obsahovat plány přizpůsobené jednotlivým osobám a měly by vést k nalezení důstojné práce;

AS.  vzhledem k tomu, že v závěrech Rady týkajících se roční analýzy růstu za rok 2017 a ve společné zprávě o zaměstnanosti, kterou přijala rada EPSCO dne 3. března 2017[21], se členské státy vyzývají, aby zaručily, aby systémy sociální ochrany zajišťovaly odpovídající podporu příjmu a aby se reformy i nadále zaměřovaly mimo jiné na poskytování odpovídající podpory a na kvalitní aktivační služby, které by to umožňovaly;

AT.  vzhledem k tomu, že odborné vzdělávání, zejména prostřednictvím duálního systému vzdělávání, umožňuje získat nezbytné dovednosti k výkonu odborné činnosti a k vybudování profesní sítě, což přispívá k trvalému zařazení na trh práce a snižuje riziko chudoby;

AU.  vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu představují velmi malé procento státních výdajů v sociální oblasti, avšak zajišťují obrovskou návratnost investic, a že neinvestiční náklady mají výrazný bezprostřední dopad na dotyčné osoby a dlouhodobé náklady pro společnost;

AV.  vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu jsou prospěšné pro celou společnost, neboť jsou nezbytné z hlediska dosažení větší rovnosti ve společnosti, přičemž společnost, v níž panuje větší rovnost, vykazuje v mnoha sociálních a ekonomických ukazatelích lepší výsledky;

AW.  vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu jsou účinnou formou balíčku ekonomických stimulačních opatření, jelikož peněžní prostředky se používají k řešení naléhavých potřeb a okamžitě se vracejí do reálné ekonomiky;

AX.  vzhledem k tomu, že v článku 25 Všeobecné deklarace lidských práv OSN se uznává právo na odpovídající životní úroveň a odkazuje na rozsah, v němž míra sociálních dávek zabezpečuje lidem dostatečné prostředky, které jim zajistí „životní úroveň, která by byla s to zajistit jejich zdraví a blahobyt“; vzhledem k tomu, že rozsah působnosti systému se týká rozsahu, v němž se na všechny, kdo potřebují podporu, vztahují podmínky způsobilosti týkající se systému minimálního příjmu; vzhledem k tomu, že míra využití systému se týká rozsahu, v němž osoby, které mají nárok na minimální příjem, jej skutečně dostávají;

AY.  vzhledem k tomu, že nedostatečný odpovídající příjem společně s omezeným rozsahem působnosti systému minimálního příjmu a jeho nízkou mírou využití způsobenou mimo jiné špatným řízením, nedostatečným přístupem k informacím, nadměrnou byrokracií a stigmatizací znamená, že poskytované platby zdaleka nezajišťují důstojný život pro nejohroženější osoby ve společnosti[22];

AZ.  vzhledem k tomu, že řada členských států musí řešit vážné rozpočtové schodky a vysokou úroveň zadlužení, že tyto státy omezily své sociální výdaje a že to vedlo k poškození systémů veřejného zdravotnictví, vzdělávání, sociálního zabezpečení, ochrany a bydlení a zejména přístup k souvisejícím službám a jejich přiměřenost, dostupnost a kvalitu, což mělo negativní dopad obzvláště na nejvíce znevýhodněné členy společnosti v těchto členských státech;

BA.  vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu mohou působit jako automatické makroekonomické stabilizátory v reakci na hospodářské otřesy;

BB.  vzhledem k tomu, že účinnost systémů minimálního příjmu, pokud jde o zmírňování chudoby, větší začleňování na trh práce, zejména v případě mladých lidí, a jejich působení jako automatický stabilizátor se v jednotlivých členských státech značně liší;

BC.  vzhledem k tomu, že politika minimálního příjmu funguje jako automatický stabilizátor; vzhledem k tomu, že recese byla méně vážná v zemích, které mají spolehlivé systémy na podporu disponibilního příjmu domácností;

BD.  vzhledem k tomu, že daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem vytvářejí v Evropské unii nerovné podmínky a připravují členské státy o příjmy, které by jinak přispívaly k dostatečnému financování propracované sociální politiky a politiky veřejného sociálního zabezpečení, a kromě toho snižují veřejné příjmy, přičemž by pomocí těchto příjmů bylo možné financovat lepší podmínky pro hospodářský růst, vyšší mzdy a sociální politiku; vzhledem k tomu, že tento jev představuje pro EU vážný problém;

BE.  vzhledem k tomu, že řada studií ukázala, jak chudoba negativně ovlivňuje hospodářský růst[23];

BF.  vzhledem k tomu, že některé členské státy zahajují pilotní projekty k testování politiky všeobecného základního příjmu, jako například ve Finsku, kde náhodně vybraný vzorek 2 000 nezaměstnaných osob bude bezpodmínečně dostávat částku 560 EUR měsíčně, což by je mělo přiměřeně stimulovat k přijetí dočasné práce nebo práce na částečný úvazek;

BG.   vzhledem k tomu, že v několika členských státech probíhají diskuse o zavedení všeobecného minimálního příjmu;

Systémy minimálního příjmu

1.  vyzývá všechny členské státy k zavedení vhodných systémů minimálního příjmu doprovázených opatřeními na pomoc s návratem do zaměstnání pro osoby, které jsou schopny pracovat, a vzdělávacími programy a programy odborné přípravy uzpůsobenými osobní a rodinné situaci jejich příjemce, a to s cílem podpořit domácnosti s nedostatečnými příjmy a umožnit jim dosažení důstojné životní úrovně; zdůrazňuje, že minimální příjem by měl být poslední sociální záchrannou sítí a že by měl zahrnovat odpovídající finanční podporu doplňující zaručený přístup ke kvalitním službám a aktivní politiku zaměstnanosti jako účinný způsob, jak bojovat s chudobou a zajistit důstojné životní podmínky pro všechny, kdo postrádají dostatečné zdroje; zdůrazňuje, že právo na sociální pomoc je základním právem a že systém přiměřeného minimálního příjmu lidem pomáhá žít důstojným životem, podporuje jejich plné zapojení do společnosti a zajišťuje jim nezávislost po celý život;

2.  je přesvědčen, že podpora inkluzivních společností bez chudoby se musí zakládat na přerozdělování produkovaného bohatství, posilovat postavení práce, při níž lze uplatňovat příslušná práva založená na kolektivním vyjednávání a zvyšování mezd a zajišťovat všeobecné, bezplatné a kvalitní služby v oblasti veřejného zdravotnictví, sociálního zabezpečení a vzdělávání, jež jsou východiskem z bludného kruhu vyloučení a podporují rozvoj;

3.  poukazuje na význam odpovídajících veřejných zdrojů pro financování systémů minimálního příjmu; vyzývá Komisi, aby důkladně monitorovala využívání 20 % celkově přidělených prostředků z ESF určených na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a aby také při nadcházející revizi nařízení o společných ustanoveních pro strukturální fondy (nařízení (EU) č. 1303/2013) a především v rámci Evropského sociálního fondu a programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI) přezkoumala možnosti financování v zájmu pomoci každému členskému státu se zavedením systému minimálního příjmu, pokud zde zaveden doposud nebyl, nebo za účelem zkvalitnění fungování a zvýšení účinnosti stávajících systémů, a pokud je to potřebné, zvážit dočasné zřízení vhodného evropského fondu, který by sloužil jako nástroj politiky soudržnosti a evropské solidarity;

4.  uznává, že pro členské státy je obtížné přejít od neexistujících nebo nekvalitních systémů minimálního příjmu k systémům na vysoké úrovni; proto žádá členské státy, aby usilovaly o postupné zavedení odpovídajících systémů minimálního příjmu a zabývaly se přitom přiměřeností a působností těchto systémů a jejich využíváním;

5.  zdůrazňuje, že zavedení systémů minimálního příjmu může zmírnit nerovnosti a sociální dopad krize a může mít proticyklický dopad tím, že zajistí zdroje na zvýšení poptávky na vnitřním trhu;

6.  zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby měl každý člověk v nouzi přístup k dostačujícím systémům minimálního příjmu, a mohl tak uspokojit své základní potřeby, včetně nejvyloučenějších osob, jako jsou lidé bez domova; domnívá se, že odpovídající minimální příjem je příjmem, který je nezbytný pro to, aby osoby v nouzi žily důstojným životem, a že by měl být posuzován ve spojení s právem na přístup ke všeobecným veřejným a sociálním službám; je přesvědčen, že systémy minimálního příjmu musí zajistit, aby nadále nepřetrvávala sociální závislost, a usnadnit začlenění do společnosti; připomíná, že doporučení týkající se aktivního začlenění do společnosti uznává potřebu integrované strategie při uplatňování všech tří prvků sociálního začlenění (podpora odpovídajícího příjmu, inkluzivní trhy práce a přístup ke kvalitním službám);

7.  poukazuje na význam, který má hledisko automatické stabilizace systémů sociálního zabezpečení pro pohlcování vln sociálních otřesů vyvolaných vnějšími vlivy, jako je např. recese; vyzývá proto členské státy, aby s ohledem na doporučení MOP č. 202, které stanovuje minimální úroveň sociální ochrany, zajistily a zvýšily investice do systémů sociálního zabezpečení, aby byla zaručena účinnost těchto systémů při potírání a prevenci chudoby a nerovnosti, jakož i jejich udržitelnost;

8.  v souvislosti s diskuzí o minimálním příjmu poukazuje na zvláštní postavení rodin a rodičů samoživitelů a na specifický rozměr jejich ohrožení;

9.  zdůrazňuje, že lidé by měli mít možnost plně se podílet na společenském a ekonomickém životě a že by toto právo mělo být plně uznáváno a zviditelněno při tvorbě politiky Unie tím, že bude zajištěn kvalitní všeobecné systém sociální ochrany, jehož součástí bude účinný a odpovídající systém minimálního příjmu;

10.  domnívá se, že pro vyvážený růst podporující začlenění má i nadále zásadní význam sociální ochrana, včetně důchodů a služeb, jako je zdravotní péče, péče o děti a dlouhodobá péče, která také přispívá k delšímu produktivnímu životu, vytváření pracovních míst a snížení nerovnosti; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby posílily politiku, která zaručí dostatečnost, přiměřenost, účinnost a kvalitu systémů sociální ochrany po celou délku života jednotlivce, a zaručily tím důstojný život, bojovaly proti nerovnosti a posilovaly začleňování s cílem vymýtit chudobu, a to zejména u osob vyloučených z trhu práce a nejzranitelnějších skupin;

11.  zdůrazňuje, že odpovídající příjem po celou délku života je základem pro pomoc lidem s nedostatečnými příjmy dosáhnout důstojných životních podmínek;

12.  zdůrazňuje, že systémy odpovídajícího minimálního příjmu jakožto nástroje aktivního začlenění podporují účast na společenském životě a začlenění;

13.  připomíná, že jedním z hlavních cílů strategie Evropa 2020 je snížení počtu osob zasažených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů lidí a že k dosažení tohoto cíle je třeba vynaložit ještě více úsilí; je přesvědčen, že systémy minimálního příjmu mohou být užitečným způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout;

14.  zdůrazňuje, že důstojná pracovní místa jsou nejlepším způsobem, jak bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení; v této souvislosti připomíná, že je důležité podpořit růst, investice a tvorbu pracovních míst;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy zjevně nepřihlížejí k doporučení Rady 92/441/EHS, které uznává „základní právo každého člověka na dostatečné prostředky a sociální pomoc, aby mohl žít způsobem slučitelným s lidskou důstojností“;

16.  zdůrazňuje, že ačkoli vnitrostátní systémy minimálního příjmu existují ve většině členských států, některé z nich neposkytují odpovídající finanční podporu všem lidem, kteří je potřebují[24]; vyzývá všechny členské státy, aby přijaly opatření k zavedení a případnému vylepšení systému zaručeného minimálního příjmu ve snaze předcházet chudobě a podpořit sociální začleňování;

17.  zdůrazňuje, že zavedení vnitrostátního systému minimálního příjmu by nemělo snížit úroveň ochrany, již poskytují regionální systémy minimálního příjmu;

18.  zdůrazňuje význam evropského semestru pro zvýšení motivace členských států, v nichž systém minimálního příjmu chybí, aby tyto systémy podpory založené na odpovídajícím příjmu zavedly;

19.  konstatuje, že v některých členských státech je nárok na dávky související s minimálním příjmem podmíněn účastí na aktivních opatřeních v oblasti trhu práce; v tomto ohledu poukazuje na významnou úlohu EU jako prostředníka, s jehož pomocí si členské státy mohou vyměňovat osvědčené postupy;

20.  potvrzuje postoj, který vyjádřil ve svém usnesení ze dne 20. října 2010 o úloze minimálního příjmu v boji proti chudobě a o prosazování společnosti sociálního začleňování v Evropě;

21.  bere náležitě na vědomí stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k rámcové směrnici o přiměřeném minimálním příjmu v Evropské unii, která by měla stanovit společná pravidla a ukazatele, poskytnout metody pro monitorování svého provádění a prohloubit dialog mezi dotyčnými jednotlivci, členskými státy a orgány EU; poukazuje v této souvislosti na to, že bylo prokázáno, že je možné v souladu s právem přijmout v rámci stávajících Smluv o EU rámcovou směrnici o minimálním příjmu[25]; domnívá se, že takový rámec by měl být založen na konkrétních prvcích, měl by zohledňovat sociální a hospodářské souvislosti a historické postupy každého členského státu a měl by být podnětem k ekonomické aktivitě jednotlivců; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily způsob a prostředky k poskytování přiměřeného minimálního příjmu ve všech členských státech;

22.  vítá prohlášení Komise, v němž uvedla, že evropský semestr je nyní více soustředěn na zaměstnanost a sociální výkonnost, je ale přesvědčen, že k dosažení tohoto cíle a k zajištění globální soudržnosti, zejména prostřednictvím podpory sociálních investic, je třeba většího úsilí; vyzývá Komisi, aby pravidelně sledovala a hodnotila pokrok členských států, kterého v souvislosti s doporučeními pro jednotlivé země dosáhly ve věci poskytování dosažitelných, cenově dostupných a kvalitních služeb a zavádění odpovídajících a účinných systémů minimálního příjmu;

23.  zdůrazňuje význam evropského semestru při sledování přiměřenosti stávajících systémů minimálního příjmu a jejich dopadu na snižování chudoby, zvláště prostřednictvím doporučení pro jednotlivé země, zároveň však poukazuje na důležitost společné zprávy o zaměstnanosti a roční analýzu růstu;

24.  zdůrazňuje, že systémy minimálního příjmu by měly zajistit finanční podporu, která umožní udržet se nad hranicí chudoby, zabránit vážnému hmotnému nedostatku a pomoci domácnostem dostat se z takových situací, a že by tyto systémy měly být doprovázeny poskytováním veřejných služeb, jako je zdravotnictví, vzdělávání a péče o děti;

25.  domnívá se, že systémy minimálního příjmu by měly být nedílnou součástí strategického přístupu k sociálnímu začlenění a sociální integraci, měly by zahrnovat jak obecné strategie, tak i cílená opatření, a to v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání a odborné přípravy a sociálních služeb, jakož i dalších služeb obecného zájmu, a měly by pomáhat lidem vymanit se z chudoby při současném poskytování osobního poradenství, jakož i pomoci při nacházení cesty na trh práce pro osoby, které jsou schopny pracovat; je přesvědčen, že skutečným cílem systémů minimálního příjmu není pouze poskytovat příjemcům pomoc, ale především doprovázet je při přechodu ze situace sociálního vyloučení do aktivního života, a tím předcházet vzniku dlouhodobé závislosti;

26.  vyzývá členské státy, aby zlepšily koordinaci a integrované plánování mezi správními orgány a službami zabývajícími se různými prvky aktivního začleňování, vybudovaly jedno kontaktní místo pro klienty a posílily kapacity a dostupné zdroje pro služby s cílem zlepšit přístup k těmto službám a zkvalitnit je;

27.  považuje za nezbytné zaručit přiměřený příjem i pro osoby nacházející se v obtížných situacích, pro něž není návrat do práce možný nebo již není alternativou, jak uznává doporučení o aktivním začleňování;

28.  požaduje, aby bylo dosaženo podstatného a ověřeného pokroku v otázce přiměřenosti systémů minimálního příjmu, tak aby se omezila chudoba a sociální vyloučení, zejména u nejzranitelnějších společenských skupin, a zaručilo se právo těchto osob na důstojný život;

29.  se znepokojením konstatuje, že v mnoha členských státech převyšují například náklady na dlouhodobou péči dokonce i průměrný starobní důchod; zdůrazňuje, že je důležité zohlednit zvláštní potřeby a životní náklady různých věkových skupin;

30.  zdůrazňuje, že je důležité vymezit odpovídající kritéria způsobilosti přizpůsobená socioekonomické situaci v členských státech, aby bylo možné těžit z přínosů systému přiměřeného minimálního příjmu; je přesvědčen, že tato kritéria by měla zahrnovat skutečnost, že osoba není příjemcem podpory v nezaměstnanosti, nebo okolnost, že není v silách příjemce vyhnout se pádu do chudoby nebo sociálnímu vyloučení, a že by měla také zohlednit počet dětí a dalších závislých osob; zdůrazňuje nicméně, že tato kritéria by neměla představovat administrativní překážky pro přístup k systémům minimálního příjmu v případě osob, které se již nacházejí ve zvláště obtížné situaci (např. po osobách bez domova by se neměla požadovat stálá adresa pobytu);

31.  opětovně poukazuje na význam rovného přístupu k systémům minimálního příjmu bez diskriminace na základě etnického původu, pohlaví, vzdělání, státní příslušnosti, sexuální orientace, náboženství, zdravotního postižení, věku, politického přesvědčení nebo sociálně-ekonomického původu;

32.  je znepokojen vysokým počtem osob, které jsou oprávněny k pobírání minimálního příjmu a zároveň jej nevyužívají; domnívá se, že jeho nevyužívání je jednou z největších překážek sociálního začleňování dotyčných osob; žádá Komisi a Výbor pro sociální ochranu, aby dále zkoumaly problém, kterým je nevyužívání tohoto minimální příjmu, a vypracovaly doporučení a vodítka pro jeho řešení; vyzývá členské státy, aby bojovaly proti nevyužívání minimálního příjmu, mimo jiné i informováním veřejnosti o existenci systémů minimálního příjmu, poskytováním odpovídajícího poradenství týkajícího se přístupu k těmto systémům a zlepšováním jejich administrativní organizace;

33.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby členské státy učinily konkrétní kroky ke stanovení výše minimálního příjmu na základě relevantních ukazatelů, včetně referenčních rozpočtů, aby byla zaručena socioekonomická soudružnost a došlo ke snížení rizika chudoby ve všech členských státech; je toho názoru, že by tyto informace měly být každoročně zveřejňovány na Mezinárodní den za odstranění chudoby (17. října);

34.  konstatuje, že mnohé členské státy již ukazatele ochrany minimálního příjmu (MIPI) používají; vyzývá všechny členské státy, aby údaje z MIPI používaly, což umožní mj. lépe porovnat jednotlivé vnitrostátními systémy;

35.  je přesvědčen, že minimální příjem by měl být považován za dočasný a že by měl vždy být provázen aktivní politikou začleňování na trh práce;

36.  připomíná, že systém minimálního příjmu je přechodným nástrojem ke snížení chudoby, sociálního vyloučení a nerovnosti a k boji proti nim a že by měl být vnímán jako sociální investice; bere na vědomí, že systémy minimálního příjmu mají proticyklické účinky;

37.  zdůrazňuje, že při stanovování výše minimálního příjmu je třeba náležitě zohlednit závislé osoby, zejména děti nebo osoby s vysokým stupněm závislosti na péči dalších osob, aby se prolomil začarovaný kruh chudoby, zejména dětské chudoby; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rychlé provedení doporučení z roku 2013 nazvaného „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“; dále je toho názoru, že by Komise měla vypracovat výroční zprávu o pokroku v boji proti dětské chudobě a o provádění doporučení za pomoci ukazatelů, které jsou v něm uvedeny;

38.  poukazuje na to, že referenční rozpočty mohou pomoci stanovit výši minimálního příjmu nezbytnou pro naplnění základních lidských potřeb, což se týká i nepeněžních aspektů, jako je přístup ke vzdělání a celoživotnímu učení, důstojnému bydlení, kvalitním zdravotnickým službám, společenským aktivitám a občanské angažovanosti, a to s přihlédnutím ke složení domácnosti a k věku osob, jakož i k ekonomickým a sociálním souvislostem každého členského státu; připomíná, že Komise ve svém sdělení k balíčku týkajícímu se sociálních investic naléhavě členské státy vyzývá k zavedení referenčních rozpočtů s cílem přispět ke stanovení účinné a odpovídající podpory, která by zohlednila sociální potřeby zjištěné na místní, regionální a celostátní úrovni, aby bylo možné prohloubit územní soudržnost; vyzývá navíc k používání referenčních rozpočtů jako nástroje k posouzení přiměřenosti systémů minimálního příjmu zavedených členskými státy;

39.  je přesvědčen, že členské státy by při nastavování systému přiměřeného minimálního příjmu měly zohlednit prahovou hodnotu pro ohrožení chudobou stanovenou Eurostatem na úrovni 60 % vnitrostátního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu (po sociálních odvodech) a další ukazatele, jako jsou referenční rozpočty; domnívá se, že referenční rozpočty by mohly být používány v zájmu účinnějšího potírání chudoby a pro ověření spolehlivosti úrovně minimálního příjmu a výše zmíněné prahové hodnoty, přičemž je nutné zároveň respektovat zásadu subsidiarity;

40.  je přesvědčen, že nedostatek aktuálních údajů o příjmech a životních podmínkách je překážkou zavedení a srovnání referenčního rozpočtu a minimálního příjmu s přihlédnutím ke specifickým vnitrostátním charakteristikám;

41.  vyzývá Komisi a členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy v oblasti systémů minimálního příjmu;

42.  vyzývá Evropskou komisi a Výbor pro sociální ochranu, aby zdokumentovaly a šířily příklady úspěšných strategií a podporovaly vzájemná hodnocení a další způsoby výměny osvědčených postupů ve vztahu k systémům minimálního příjmu; doporučuje, aby se toto úsilí soustředilo na klíčové otázky, jako je zajištění pravidelného zdokonalování, rozšiřování působnosti a využívání uvedených systémů, odstraňovalo překážky a posilovalo vazby mezi různými prvky aktivního začleňování;

43.  je přesvědčen, že vzhledem k množství otázek, které vyvolávají systémy minimálního příjmu, jako je dostupnost, působnost, financování, podmínky pro vznik nároku a doba trvání, by koncepce vypracovaná na evropské úrovni týkající se společných cílů pro vnitrostátní systémy minimálního příjmu mohla být užitečná, pokud jde o přispění k vytvoření rovných podmínek pro všechny členské státy; vybízí v této souvislosti Komisi, aby provedla posouzení dopadu systémů minimálního příjmu v EU, požadovala pravidelné monitorování a podávání zpráv a aby s ohledem na hospodářské a sociální podmínky v každém členském státě a na potřeby nejvíce postižených skupin obyvatel zvážila přijetí dalších opatření a také posoudila, zda tyto systémy domácnostem umožňují pokrýt základní osobní potřeby a snížit chudobu;

44.  upozorňuje na to, že úsporná opatření, která ovládla hospodářskou politiku, již v posledních letech stanovila EU, vedla k hospodářskému zpomalení, zvyšující se nezaměstnanosti a úbytku pracovních míst, že to zapříčilo nárůst počtu lidí vystavených riziku chudoby a sociálního vyloučení a že je tento problém zvláště závažný v členských státech, v nichž dlouhodobě panuje vysoká míra nezaměstnanosti nebo dlouhodobá nečinnost;

45.  je znepokojen tím, že v mnoha členských státech došlo v posledních letech ke zkrácení výše nebo doby trvání podpory v nezaměstnanosti a zpřísnění kritérií ke stanovení nároku na její čerpání, což vedlo k tomu, že se více lidí musí spoléhat na systémy minimálního příjmu, a vytvořilo dodatečný tlak na tyto systémy[26];

46.  zdůrazňuje, že v každém členském státě a v rámci EU vzrůstá nerovnost;

47.  je znepokojen skutečností, že v mnoha členských státech dochází podle všeho v posledních letech ke snížení úrovně podpory a působnosti systémů minimálního příjmu; domnívá se, že členské státy by měly v případě osob, které potřebují podporu, rozšířit působnost systémů minimálního příjmu v souladu s doporučeními Evropské sítě sociální politiky (ESPN):[27]

a.  vyzývá členské státy s velmi složitými a roztříštěnými systémy, aby tyto systémy zjednodušily a vytvořily komplexnější systémy;

b.  vyzývá členské státy, které mají v současné době nízký rozsah působnosti uvedených systémů, aby své podmínky přezkoumaly, tak aby se tyto systémy vztahovaly na všechny osoby v nouzi;

c.  vyzývá členské státy, jejichž systémy minimálního příjmu se v současné době nevztahují na významné skupiny obyvatel, které žijí v chudobě, jako jsou lidé bez domova, uprchlíci, žadatelé o azyl, Romové a mladí lidé, aby změnily své systémy tak, aby se na tyto osoby více vztahovaly;

d.  vyzývá členské státy, v jejichž základních systémech minimálního příjmu je obsažena vysoká míra správního uvážení, aby tuto míru omezily a zajistily jasná a ustálená kritéria pro přijímání rozhodnutí spojených s účinnými odvolacími postupy;

48.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit účast pracovníků, nezaměstnaných a všech zranitelných sociálních skupin na celoživotním vzdělávání a zároveň je potřeba zlepšit úroveň odborné kvalifikace a získávání nových dovedností, které jsou základním nástrojem pro rychlejší začlenění na trh práce, zvýšení produktivity a pomoc lidem s nalezením zaměstnání;

49.  v souvislosti s bojem proti chudobě v Evropě upozorňuje na význam demografického vývoje;

50.  zdůrazňuje, že je naléhavě nutné přijmout praktická opatření k vymýcení chudoby a sociálního vyloučení, podpoře účinné sítě sociálního zabezpečení a snížení nerovnosti, a to takovým způsobem, který by přispěl k zajištění hospodářské a územní soudržnosti; zdůrazňuje, že tato opatření je třeba provést na odpovídající úrovni, a to jak na vnitrostátní, tak evropské, a v souladu s rozdělením pravomocí v oblasti příslušné politiky;

51.  podporuje přístup Komise k sociálním investicím, podle kterého dobře navržená sociální politika přispívá k hospodářskému růstu a zároveň chrání lidi před chudobou a působí jako hospodářský stabilizátor[28];

52.  vítá úvahy a studie týkající se toho, jak dosáhnout spravedlivějšího rozdělení příjmů a bohatství v rámci naší společnosti;

53.  zdůrazňuje, že klíčové faktory, které brání rozvoji přístupu založeného na sociálních investicích ze strany členských států, zahrnují dopad hospodářské krize a politické prostředí, jemuž dominují úsporná opatření;[29]

54.  vyzývá k tomu, aby od nynějška byla při určování makroekonomické politiky věnována náležitá pozornost potřebě snižovat sociální nerovnost a zaručit všem sociálním skupinám přístup k řádně financovaným veřejným sociálním službám, čímž se bude potírat chudoba a sociální vyloučení;

55.  vyzývá k přijetí opatření v zájmu snižování sociální nerovnosti tím, že se lidem umožní co nejlépe využít svého talentu a schopností; rovněž vyzývá k zaměření sociální podpory na ty, kteří jsou chudí a zároveň nejsou schopni dosáhnout dostatečného příjmu vlastním úsilím;

56.  poukazuje na to, že nedávné zkušenosti s reformami založenými na daňových výjimkách ukazují, že je vhodnější politiku minimálního příjmu financovat spíše pomocí rozpočtové podpory než prostřednictvím daňových pobídek;

57.  zdůrazňuje, že vzdělání, sociální transfery a progresivní, spravedlivé a redistributivní daňové systémy mají spolu s praktickými opatřeními na zvýšení konkurenceschopnosti a boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem potenciál přispět k hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

58.  poukazuje na potřebu přizpůsobit stávající systémy minimálního příjmu tak, aby lépe řešily problém nezaměstnanosti mladých lidí;

Programy veřejného zaměstnávání

59.  bere na vědomí určité programy veřejného zaměstnávání, které spočívají v tom, že všichni, kdo jsou ochotni a schopni pracovat, mají možnost získat přechodné zaměstnání ve veřejném odvětví, neziskových subjektech či podnicích sociální ekonomiky; zdůrazňuje však, že je důležité, aby tyto programy prosazovaly práci, při níž lze uplatňovat příslušná práva na základě kolektivního vyjednávání a pracovněprávních předpisů;

60.  je toho názoru, že programy veřejného zaměstnávání by měly přispět ke zlepšení zaměstnatelnosti pracovníků a usnadnit jim přístup na běžný pracovní trh; připomíná, že by tyto programy měly zahrnovat adresné plány pro jednotlivé osoby, měly by poskytovat důstojnou mzdu a vést k důstojné práci;

61.  je přesvědčen, že vytváření kvalitních pracovních míst by mělo být jako důležitý krok na cestě k omezení chudoby a sociálního vyloučení pro EU prioritou;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily plnou účast všech zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, na přípravě, provádění a monitorování politiky a programů minimálního příjmu;

63.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

  • [1]  Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 46.
  • [2]  Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 49.
  • [3]  Úř. věst. L 59, 2.3.2013, s. 5.
  • [4]  Úř. věst. L 307, 18.11.2008, s. 11.
  • [5]  Úř. věst. C 212E, 5.8.2010, s. 11.
  • [6]  Úř. věst. C 70E, 8.3.2012, s. 8.
  • [7]  Úř. věst. C 419, 16.12.2014, s. 5.
  • [8]  Přijaté texty, P8_TA(2015)0401.
  • [9]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0136.
  • [10]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0235.
  • [11]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0355.
  • [12]  Přijaté texty, P8_TA (2017)0010.
  • [13]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0317.
  • [14]  „Evropský semestr: Posouzení pokroku ve strukturálních reformách, předcházení a nápravě makroekonomické nerovnováhy a výsledky hloubkových přezkumů strukturálních reforem podle nařízení (EU) č. 1176/2011“ (COM(2017)0090).
  • [15]  https://www.eurofound.europa.eu/publications/report/2017/income-inequalities-and-employment-patterns-in-europe-before-and-after-the-great-recession
  • [16]  „Towards a European minimum income“ (Na cestě k evropskému minimálnímu příjmu), listopad 2013: http://www.eesc.europa.eu/resources/docs/revenu-minimum_-etude-ose_-vfinale_en--2.pdf
  • [17]  Údaje Eurostatu.
  • [18]  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k zahájení konzultace o evropském pilíři sociálních práv, (COM(2016)0127) – příloha 1.
  • [19]  Evropská síť sociální politiky, Systémy minimálního příjmu v Evropě: studie politiky členských států za rok 2015, leden 2016.
  • [20]  Závěry Rady „Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: integrovaný přístup“, 16. června 2016.
  • [21]  Dokument Rady 6885/17: „Roční analýza růstu za rok 2017 a společná zpráva o zaměstnanosti: politické vodítko k politice zaměstnanosti a sociální politice – závěry Rady (3. března 2017)“ a dokument Rady 6887/17: „Společná zpráva Komise a Rady o zaměstnanosti, která doprovází sdělení Komise o roční analýze růstu 2017 (3. března 2017)“.
  • [22]  Evropská síť sociální politiky, Systémy minimálního příjmu v Evropě: Studie politiky členských států za rok 2015“, leden 2016
  • [23]  Viz: Světová banka, „Snižování chudoby a růst: začarovaný a bludný kruh“, 2006; OECD, „Trendy nerovnosti příjmů a jejich dopad na hospodářský růst“, 2014.
  • [24]  Systémy zaručeného minimálního příjmu v Evropě – studie o vnitrostátních opatřeních, 2015.
  • [25]  A. Van Lancker, Pracovní dokument sítě EAPN o rámcové směrnici o přiměřeném minimálním příjmu, září 2010.
  • [26]  Evropská síť sociální politiky, Sociální investice v Evropě: studie vnitrostátní politiky za rok 2015, leden 2016.
  • [27]  Evropská síť sociální politiky, Systémy minimálního příjmu v Evropě: studie vnitrostátní politiky za rok 2015, leden 2016.
  • [28]  Evropská komise: sdělení nazvané „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“, COM(2013)0083, 20. února 2013 a ESPN, „Sociální investice v Evropě: studie vnitrostátní politiky za rok 2015“, 2015.
  • [29]  „Sociální investice v Evropě“, viz výše.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Velká hospodářská krize, která v roce 2008 zasáhla evropský kontinent, měla na evropský trh práce trvalý dopad, neboť výrazně poznamenala sociální struktury a hluboce je proměnila, exponenciálně zvětšila rozdíly mezi společenskými třídami, zdůraznila určité rozdělení kontinentu na sever a jih a způsobila to, že v současnosti je 120 milionů občanů ohroženo chudobou a sociálním vyloučením.

Navzdory pokusům evropských orgánů i vlád jednotlivých členských států přijmout opatření, která by nějakým způsobem mohla zmírnit dopady krize, míra nezaměstnanosti a chudoby ani v současnosti neklesá a strukturální reformy zavedené v členských státech ani snaha vlád jednotlivých členských států podporovat aktivní politiku zaměstnanosti dosud nepřinesly zásadní výsledky.

Tato zpráva o zaručeném minimálním příjmu si klade za cíl poskytnout praktické pokyny, jak provést souběžné kroky tak, aby to na jedné straně vedlo k zastavení sociálních dopadů hospodářské krize prostřednictvím efektivních opatření, které by umožnily 120 milionům evropských občanů vymanit se z chudoby a sociálního vyloučení, a aby na druhé straně byla povzbuzena aktivní politika zaměřená na vytváření pracovních míst a zaručení udržitelné zaměstnanosti.

V důsledku různých faktorů ztrácejí pracovníci, z nichž se staly nezaměstnané osoby, i svou vyjednávací sílu při jednáních a stávají se tak outsidery, pro něž bude těžké dostat se zpět na trh práce. K tomuto vyloučení z trhu práce se přidávají další faktory, které situaci ještě zhoršují, jako například postupný úbytek schopností a pozvolná ztráta vážnosti/nadšení, což vede k tomu, že se tito lidé navíc stáhnou z aktivního společenského života. Vzniká mnoho škod různého charakteru. Jsou jimi např.:

•  ztráta produkce;

•  sociální vyloučení;

•  zhoršení schopností;

•  psychické újmy;

•  kratší délka života;

•  ztráta motivace;

•  zhoršení rodinného života;

•  prohloubení nerovnosti;

•  ztráta hodnot a odpovědnosti.

Kromě toho může v některých případech ztráta zaměstnání vést k neformálnímu zaměstnání, proti čemuž je třeba všemi způsoby bojovat.

Potřeba vytvořit evropský rámec pro minimální příjem vyplývá z konstatování, že různé postupy v této oblasti v jednotlivých členských státech nemají potenciál komplexně řešit problém chudoby a nerovnosti. Evropa by v tomto ohledu měla vyvinout veškeré úsilí a snažit se naplnit cíle strategie Evropa 2020, jejímž základním cílem je umožnit lidem, kteří žijí v chudobě a jsou sociálně vyloučeni, se z této situace vymanit.

V současnosti je v podstatě možné tento cíl naplnit prostřednictvím aktivní politiky na trhu práce, odborného vzdělávání a podpory člověka ve všech oblastech, které se jej týkají.

Při vytváření pracovních míst je možné se zaměřit na ta odvětví, která jsou z dnešního pohledu nejvhodnější pro výrazné investice, jako např. oběhové hospodářství, zelená ekonomika a sociální ekonomika, čímž bude zaručena rekvalifikace a posílení již získaných schopností.

V této zprávě je mimo jiné vznesen požadavek, aby byly používány relevantní a společné ukazatele, které by mohly zaručit socioekonomickou soudružnost a také snížit riziko, že tatáž činnost bude ohodnocená rozdílně.

Systém minimálního příjmu musí být součástí strategického přístupu, který by obrátil pozornost na sociální začleňování, a za tímto účelem se doporučuje, aby byla souběžně s jeho realizací přijímána účinná opatření v oblasti sociální ochrany týkající se sfér života občanů, jako je záruka bydlení, zdravotní péče, vzdělávání a odborná příprava.

Záměrem této zprávy není pouze podnítit debatu o tomto tématu, která se už na všech úrovních vede celé roky, ale především zavázat Komisi k zaujetí pevného, rozhodného a konkrétního postoje.

Chudoba a sociální vyloučení nejsou problémem jednotlivých členských států, ale představují stav této Evropy, která potřebuje mít jako nikdy dřív odpovědi na tuto naléhavou situaci a reagovat na ni.

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (29.6.2017)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě
(2016/2270(INI))

Zpravodaj: Miguel Viegas

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo 23,7 % obyvatel a 12,5 % pracovníků v zemích EU-28 ohroženo chudobou a sociálním vyloučením[1];

B.  vzhledem k tomu, že v roce 2015 bylo 17,3 % obyvatel v zemích EU-28 obzvláště ohroženo chudobou[2]; vzhledem k tomu, že podle Eurostatu tento konkrétní ukazatel neměří prosperitu ani chudobu, ale ukazuje, že jednotlivec má – ve srovnání s jinými osobami ve stejné zemi – nízký příjem, který nemusí nutně odpovídat nízké životní úrovni;

C.  vzhledem k tomu, že kumulativní počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením se v letech 2008 až 2015 v EU zvýšil o 1,6 milionu (+5,5 milionu v eurozóně), což je v rozporu s cílem strategie Evropa 2020 snížit počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením do roku 2020 o 20 milionů;

D.  vzhledem k tomu, že podle metodiky Eurostatu[3] je hranice ohrožení chudobou stanovena na 60 % mediánu národního ekvalizovaného disponibilního příjmu (po sociálních transferech);

E.  vzhledem k tomu, že Evropa je jedním z nejbohatších regionů světa, ačkoliv nedávné údaje o příjmové chudobě poukazují na rostoucí míru chudoby a vážného hmotného nedostatku v Evropě;

F.  vzhledem k tomu, že příjmová chudoba je pouze částí celkového konceptu chudoby, a proto se koncept chudoby nevztahuje pouze na materiální zdroje, ale i sociální zdroje, zejména vzdělání, zdraví a dostupnost služeb;

G.  s ohledem na Schumanovu deklaraci ze dne 9. května 1950, která vyzvala k „vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících“;

H.   vzhledem k tomu, že řada členských států musí řešit vážné rozpočtové schodky a vysoké úrovně zadlužení, a proto tyto státy snížily své sociální výdaje, což poškodilo systémy veřejného zdravotnictví, vzdělání, sociálního zabezpečení a ochrany a bydlení, zejména přístup k souvisejícím službám a jejich přiměřenost, dostupnost a kvalitu, a to mělo negativní dopad obzvláště na nejchudší členy společnosti v těchto členských státech;

I.  vzhledem k tomu, že strukturální reformy trhu práce a fiskální konsolidace měly opačný účinek, než měly mít, a to do té míry, že rozšířily odlišnosti mezi členskými státy, pokud jde o životní úroveň a disponibilní příjem domácností, a vedly v EU k nepoměrným rozdílům; vzhledem k tomu, že medián životní úrovně 10 % nejchudších domácností ve Francii je vyšší než medián životní úrovně celého portugalského obyvatelstva a medián životní úrovně 1 % nejbohatších lucemburských domácností je 75krát vyšší než medián 10 % nejchudších domácností v Rumunsku;

J.  vzhledem k tomu, že politiky minimálního příjmu fungují jako automatický stabilizátor; vzhledem k tomu, že recese byla méně vážná v zemích, které mají spolehlivé systémy na podporu disponibilního příjmu domácností;

K.  vzhledem k tomu, že daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem vytvářejí v Evropské unii nerovné podmínky a připravují státy o příjmy, které by jinak přispívaly k dostatečnému financování spolehlivých sociálních politik a politik veřejného sociálního zabezpečení, a dále snižují veřejné příjmy, přičemž by tyto příjmy mohly financovat lepší podmínky pro hospodářský růst, vyšší mzdy a sociální politiky; vzhledem k tomu, že tento jev představuje pro EU vážný problém;

L.   vzhledem k tomu, že vzdělání, redistributivní sociální transfery a dávky, spravedlivé daňové politiky a důkladné politiky zaměstnanosti jsou důležitými faktory pro zmírňování příjmové nerovnosti, snižování míry nezaměstnanosti a snižování chudoby;

M.  s ohledem na rozdílné tendence ke spotřebě, jež charakterizují různé příjmové kvintily[4]; vzhledem k tomu, že se jeví, že politiky podporující nejchudší sociální skupiny v EU budou prospěšné pro celé hospodářství a budou mít tendenci být rozpočtově neutrální; vzhledem k tomu, že MMF došel k závěru, že „pokud se podíl horních 20 % na příjmech zvýší o 1 procentní bod, bude ve skutečnosti růst HDP v následujících pěti letech o 0,08 procentního bodu nižší“ a že naopak „podobný nárůst podílu příjmů nejnižších 20 procent (chudých) je spojen s růstem vyšším o 0,38 procentního bodu“[5];

N.  vzhledem k tomu, že zavedení a posílení politik minimálního příjmu, jsou-li řádně spojené s dalšími opatřeními a politikami v oblasti sociálních a pracovních trhů, může skýtat způsob řešení problému chudoby, podpory sociálního začlenění a přístupu na trh práce;

O.  vzhledem k tomu, že řada studií ukázala, jak chudoba negativně ovlivňuje hospodářský růst[6];

P.  vzhledem k tomu, že systémy minimálního příjmu mohou působit jako automatické makroekonomické stabilizátory v reakci na hospodářské otřesy;

Q.  vzhledem k tomu, že účinnost systémů minimálního příjmu, pokud jde o zmírňování chudoby, posilování začleňování na trhu práce, zejména pro mladé lidi, a působení jako automatický stabilizátor, se v jednotlivých členských státech značně liší;

R.  vzhledem k tomu, že dobře navržené systémy podpory příjmů neodrazují od práce[7];

S.  vzhledem k tomu, že pojem minimálního příjmu nesmí být zaměňován s pojmem minimální mzdy;

T.  vzhledem k tomu, že zajištění minimálního příjmu pro ty, kteří nemají dostatek prostředků na důstojný život nebo nedostávají přiměřenou odměnu za svou práci, je pokryto prvním pilířem sociálních práv;

U.  vzhledem k tomu, že některé členské státy zahajují pilotní projekty pro testování politik všeobecného základního příjmu, jako například ve Finsku, kde náhodný vzorek 2 000 nezaměstnaných bude bezpodmínečně dostávat částku 560 EUR měsíčně, což by mělo přiměřeně stimulovat k přijetí dočasné práce a práce na částečný úvazek;

V.  vzhledem k tomu, že v několika členských státech se diskutuje o zavedení všeobecného minimálního příjmu;

1.  vyzývá Komisi, aby po dokončení současného pokusného zavádění systémů základního příjmu ve členských státech provedla jejich posouzení;

2.  zdůrazňuje, že je nutné přijmout naléhavá konkrétní opatření k odstranění chudoby a sociálního vyloučení, podpoře účinné sítě sociálního zabezpečení a snížení nerovnosti, aby se tak pomohlo k zajištění hospodářské a územní soudržnosti; zdůrazňuje, že tato opatření je třeba provést na vhodné úrovni, vnitrostátní i evropské, v souladu s rozdělením pravomocí pro příslušné politiky;

3.  domnívá se, že systémy minimálního příjmu spadají do pravomoci vnitrostátních orgánů a že jejich zavedení nebo rozvoj tak musí v každém případě zohledňovat hospodářskou a sociální situaci, jakož i výrobní systém; doporučuje, aby při případném zavedení těchto systémů byly poskytnuty záruky zachování pobídek k (opětovnému) začlenění na trh práce;

4.  opětovně zdůrazňuje, že nejlepším způsobem, jak snížit chudobu a vyhnout se sociálnímu vyloučení, je podpořit udržitelný růst a vytvořit příznivé rámcové podmínky pro evropské podniky – zejména zabránit nadměrné administrativní zátěži a zajistit přístup k financování – s cílem umožnit jim vytvářet pracovní místa;

5.  podporuje přístup Komise v oblasti sociálních investic, podle kterého dobře navržené sociální politiky přispívají k hospodářskému růstu, chrání zároveň lidi před chudobou a působí jako hospodářské stabilizátory[8];

6.  vítá úvahy a studie týkající se toho, jak dosáhnout spravedlivějšího rozdělení příjmů a bohatství v rámci naší společnosti;

7.  zdůrazňuje, že klíčové faktory, které brání rozvoji přístupu založeného na sociálních investicích ze strany členských států, zahrnují dopad hospodářské krize a politické prostředí, jemuž dominují úsporná opatření;[9]

8.  vyzývá k tomu, aby od nynějška byla při určování makroekonomických politik věnována náležitá pozornost potřebě omezovat společenské nerovnosti a zaručit všem sociálním skupinám přístup k řádně financovaným veřejným sociálním službám, čímž se bude řešit chudoba a sociální vyloučení;

9.  vyzývá k přijetí opatření s cílem snižování společenských nerovností tak, že se lidem umožní co nejlépe využít svých talentů a schopnosti, rovněž vyzývá k zaměření sociální podpory na ty, kteří jsou jednak chudí, a dále nejsou schopni dosáhnout dostatečného příjmu vlastním úsilím;

10.  uznává svrchované právo kteréhokoliv členského státu volit si demokraticky svou vlastní hospodářskou politiku;

11.  poukazuje na to, že nedávné zkušenosti s reformami založenými na osvobozeních od daní ukazují, že je vhodnější politiky minimálního příjmu financovat spíše pomocí rozpočtové podpory než prostřednictvím daňových pobídek;

12.  zdůrazňuje, že vzdělání, sociální transfery, progresivní, spravedlivé a redistributivní daňové systémy mají spolu s konkrétními opatřeními na posílení konkurenceschopnosti a pro boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem potenciál přispět k hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

13.  poukazuje na to, že samotné systémy přerozdělování nepřivedou lidi do práce; rovněž zdůrazňuje, že zaměstnání je vždy nejlepším způsobem, jak někoho chránit před rizikem chudoby, a je mocným prostředkem sociální integrace; zdůrazňuje, že k tomu, aby se předešlo vytvoření třídy lidí, kteří jsou na podpoře, je třeba provádět a sledovat reformy trhu práce a podnikatelského prostředí;

14.  připomíná, že systémy minimálního příjmu jsou nástroji pro přechod ke snižování chudoby, sociálního vyloučení a nerovnosti a k boji proti nim a měly by být vnímány jako sociální investice; bere na vědomí, že systémy minimálního příjmu mají proticyklické účinky;

15.  domnívá se, že systémy minimálního příjmu by měly být dočasné a vždy by je měly doprovázet aktivní politiky začleňování na trh práce;

16.  domnívá se, že by užitečným nástrojem v boji za snižování chudoby a proti sociálnímu vyloučení mohly být další studie a výzkum potenciálních různých modelů systémů minimálního příjmu; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby veškeré případné systémy a modely byly vytvářeny se zapojením nejchudších obyvatel členských států; v této souvislosti vyzývá k posouzení systémů minimálního příjmu, které jsou realizovány v některých členských státech, a vyzývá Komisi a členské státy k výměně osvědčených postupů, jež z těchto systémů vzejdou;

17.  důrazně vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zhodnotily způsob a prostředky, jak poskytovat odpovídající, komplexní a přístupný minimální příjem ve všech členských státech, a aby zvážily další kroky na podporu sociální konvergence v celé EU a respektovaly přitom odlišnou situaci každého členského státu, jakož i vnitrostátní praxe a tradice; je v této souvislosti přesvědčen, že by návrh minimálního příjmu měl být vypracován na úrovni členského státu;

18.  znovu zdůrazňuje význam rovného přístupu k systémům minimálního příjmu bez diskriminace na základě etnického původu, pohlaví, vzdělání, státní příslušnosti, sexuální orientace, náboženství, zdravotního postižení, věku, politického přesvědčení nebo sociálně-ekonomického původu;

19.  konstatuje, že systémy minimálního příjmu musí být prováděny a vyhodnocovány v kontextu celkových vnitrostátních systémů sociálních služeb (vzdělání, zdravotní péče, péče o děti, bydlení a mobility);

20.  zdůrazňuje potřebu přizpůsobit stávající systémy minimálního příjmu tak, aby lépe řešily problémy nezaměstnanosti mladých lidí;

21.  upozorňuje na problém dětské chudoby a vyzývá k tomu, aby systémy minimálního příjmu obzvláště zohledňovaly potřeby dětí;

22.  poukazuje na to, že referenční rozpočty mohou pomoci stanovit úroveň minimálního příjmu nezbytného k uspokojení základních potřeb lidí, i včetně nepeněžních aspektů, jako je přístup ke vzdělání a celoživotnímu učení, bydlení, kvalitní služby zdravotní péče, společenské aktivity nebo účast občanů; je tedy přesvědčen, a to rovněž s ohledem na stávající rozdíly mezi členskými státy a různými vnitrostátními politikami, že by úroveň minimálního příjmu měla zohledňovat hranici rizika chudoby i referenční rozpočty.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

20.6.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

43

7

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Burkhard Balz, Udo Bullmann, Fabio De Masi, Markus Ferber, Jonás Fernández, Sven Giegold, Neena Gill, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Cătălin Sorin Ivan, Petr Ježek, Othmar Karas, Georgios Kyrtsos, Philippe Lamberts, Werner Langen, Bernd Lucke, Olle Ludvigsson, Ivana Maletić, Fulvio Martusciello, Gabriel Mato, Costas Mavrides, Stanisław Ożóg, Dimitrios Papadimoulis, Sirpa Pietikäinen, Pirkko Ruohonen-Lerner, Alfred Sant, Molly Scott Cato, Peter Simon, Kay Swinburne, Paul Tang, Ramon Tremosa i Balcells, Ernest Urtasun, Marco Valli, Miguel Viegas, Sotirios Zarianopoulos, Esther de Lange, Cora van Nieuwenhuizen, Beatrix von Storch, Jakob von Weizsäcker

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Simona Bonafè, Enrique Calvet Chambon, Nessa Childers, David Coburn, Andrea Cozzolino, Mady Delvaux, Jan Keller, Paloma López Bermejo, Luigi Morgano, Romana Tomc, Roberts Zīle

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Clara Eugenia Aguilera García, Jarosław Wałęsa

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

43

+

ALDE

ECR

EFDD

GUE/NGL

PPE

 

S&D

 

VERTS/ALE

Enrique Calvet Chambon, Petr Ježek, Ramon Tremosa i Balcells

Pirkko Ruohonen-Lerner

Marco Valli

Fabio De Masi, Paloma López Bermejo, Marisa Matias, Miguel Viegas

Burkhard Balz, Markus Ferber, Brian Hayes, Gunnar Hökmark, Danuta Maria Hübner, Othmar Karas, Georgios Kyrtsos, Werner Langen, Ivana Maletić, Fulvio Martusciello, Gabriel Mato, Sirpa Pietikäinen, Romana Tomc, Jarosław Wałęsa, Esther de Lange

Simona Bonafè, Udo Bullmann, Nessa Childers, Andrea Cozzolino, Mady Delvaux, Jonás Fernández, Neena Gill, Jan Keller, Olle Ludvigsson, Costas Mavrides, Luigi Morgano, Alfred Sant, Peter Simon, Paul Tang, Jakob von Weizsäcker

Sven Giegold, Philippe Lamberts, Molly Scott Cato, Ernest Urtasun

7

-

ALDE

ECR

ENF

NI

Cora van Nieuwenhuizen

Bernd Lucke, Stanisław Ożóg, Kay Swinburne, Roberts Zīle

Gerolf Annemans

Sotirios Zarianopoulos

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

  • [1]  Eurostat, „Lidé ohrožení chudobou a sociálním vyloučením“, prosinec 2016 - http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/People_at_risk_of_poverty_or_social_exclusion
  • [2]  Eurostat, tamtéž
  • [3]  http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Glossary:At-risk-of-poverty_rate
  • [4]  Viz: Evropská centrální banka, Rozložení bohatství a nízký sklon ke spotřebě, pracovní dokument č. 1665, březen 2014
  • [5]  MMF, Příčiny a důsledky nerovnosti příjmů: globální perspektivy, 2015, citováno v: http://www.taxjustice.net/2015/06/22/new-imf-research-tax-affects-inequality-inequality-affects-growth/
  • [6]  Viz: Světová banka, „Snižování chudoby a růst: začarovaný a bludný kruh“, 2006; OECD, „Trendy nerovnosti příjmů a jejich dopad na hospodářský růst“, 2014
  • [7]  Viz: Evropská komise, „Zaměstnanost a sociální vývoj v Evropě 2013“, 2014
  • [8]  Evropská komise: sdělení nazvané „Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020“, COM(2013)0083, 20. února 2013, a: „Sociální investice v Evropě: studie vnitrostátních politik za rok 2015“, 2015
  • [9]  Evropská komise „Sociální investice v Evropě“, viz výše.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

28.9.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

7

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Brando Benifei, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Elena Gentile, Arne Gericke, Marian Harkin, Czesław Hoc, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Jan Keller, Ádám Kósa, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Javi López, Dominique Martin, Elisabeth Morin-Chartier, João Pimenta Lopes, Georgi Pirinski, Dennis Radtke, Robert Rochefort, Siôn Simon, Yana Toom, Ulrike Trebesius, Marita Ulvskog, Tatjana Ždanoka, Jana Žitňanská

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Maria Arena, Georges Bach, Heinz K. Becker, Krzysztof Hetman, Paloma López Bermejo, Edouard Martin, Evelyn Regner, Jasenko Selimovic, Michaela Šojdrová, Kosma Złotowski

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Margrete Auken, Klaus Buchner, Ignazio Corrao, Jens Nilsson, Gabriele Preuß, Jozo Radoš, Marco Zullo, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

36

+

ALDE

EFDD

GUE/NGL

NI

PPE

S&D

VERTS/ALE

Marian Harkin, Jozo Radoš, Robert Rochefort, Jasenko Selimovic, Yana Toom

Laura Agea, Ignazio Corrao, Marco Zullo

Paloma López Bermejo, João Pimenta Lopes

Lampros Fountoulis

Georges Bach, Heinz K. Becker, Krzysztof Hetman, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Elisabeth Morin-Chartier, Dennis Radtke, Michaela Šojdrová

Maria Arena, Guillaume Balas, Brando Benifei, Elena Gentile, Agnes Jongerius, Jan Keller, Javi López, Edouard Martin, Jens Nilsson, Georgi Pirinski, Gabriele Preuß, Evelyn Regner, Siôn Simon, Marita Ulvskog

Margrete Auken, Klaus Buchner, Tatjana Ždanoka

7

-

ALDE

ECR

ENF

Martina Dlabajová

Arne Gericke, Czesław Hoc, Ulrike Trebesius, Kosma Złotowski, Jana Žitňanská

Dominique Martin

4

0

PPE

Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Ádám Kósa, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se