Postup : 2016/0070(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0319/2017

Předložené texty :

A8-0319/2017

Rozpravy :

PV 29/05/2018 - 3
CRE 29/05/2018 - 3

Hlasování :

PV 29/05/2018 - 7.10
CRE 29/05/2018 - 7.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0213

ZPRÁVA     ***I
PDF 1137kWORD 147k
19.10.2017
PE 582.163v02-00 A8-0319/2017

o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

(COM(2016)0128 – C8-0114-2016 – 2016/0070(COD))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zpravodajky: Elisabeth Morin-Chartier, Agnes Jongerius

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA VSTUPNÍ INFORMACE
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU
 STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
 STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Vysílání pracovníků představuje zvláštní druh dočasné mobility pracovních sil založený na svobodě poskytovat služby přes hranice v rámci vnitřního trhu. Směrnice o vysílání pracovníků z roku 1996 stanovuje soubor povinných pravidel týkajících se pracovních podmínek, které se mají uplatňovat v souvislosti s vyslanými pracovníky. Přestože jsou vyslaní pracovníci zaměstnanci vysílající společnosti, a tudíž se na ně vztahují právní předpisy „vysílajícího“ členského státu, mají rovněž nárok na řadu základních práv platných v hostitelském členském státě. Ochrana těchto práv a pracovních podmínek je tak zaručena v celé EU.

Podle Komise bylo v EU v roce 2014 evidováno více než 1,9 milionu vyslání, což ve srovnání s rokem 2013 představuje nárůst o 10,3 % a ve srovnání s rokem 2010 o 44,4 %. Odvětví stavebnictví představuje za 43,7 % z celkového počtu vyslání, které je rozšířeným jevem také v odvětví výroby, vzdělávání a zdravotnictví.

Od roku 1996 se situace v hospodářství a na trhu práce v Evropské unii podstatně změnila. Během posledních dvou desetiletí se rozvinul jednotný trh a prohloubily se mzdové rozdíly.

Přestože je vysílání nedílnou součástí vnitřního trhu, pro určité sektory a regiony může mít nezamýšlené důsledky. V některých odvětvích či členských státech mohou podle Komise vyslaní pracovníci vydělávat až o 50 % méně než pracovníci místní, což narušuje rovné podmínky mezi společnostmi, jakož i mezi pracovníky.

Z těchto důvodů, a také kvůli mnohým rozsudkům Evropského soudního dvora ve věci výkladu stávajících ustanovení, Komise navrhla revizi směrnice o vysílání pracovníků, která má doplnit směrnici o prosazování přijatou v roce 2014.

Směrnice o prosazování se zaměřuje zejména na posílení praktického uplatňování a prosazování ustanovení směrnice z roku 1996, přičemž se zabývá problémy spojenými s podvody a obcházením pravidel a zkvalitněním výměny informací mezi členskými státy. Bohužel, ne všechny členské státy tuto směrnici dodnes provedly.

Směrnice o prosazování nicméně neřeší základnější otázky spojené s rámcem z roku 1996, které se týkají samého jádra pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání, kterých mohou vyslaní pracovníci využívat.

Tímto návrhem zprávy spoluzpravodajky zamýšlejí prohloubit návrh Komise a předložit účinný právní nástroj, který zajistí rovné podmínky v přeshraničním poskytování služeb a solidní sociální ochranu vysílaným pracovníkům.


PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ A OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA VSTUPNÍ INFORMACE

Spoluzpravodajky by rády oznámily, že během přípravy této zprávy je kontaktovali, kromě jiných, následující zástupci zúčastněných stran a lobbisté.

Subjekt nebo osoba

Švédské ministerstvo zaměstnanosti a integrace

Francouzské ministerstvo práce a zaměstnanosti

Maltské ministerstvo pro sociální dialog, záležitosti spotřebitele a občanské svobody

Generální sekretariát pro evropské záležitosti Francouzské republiky

Stálé zastoupení Švédska při Evropské unii

Stálé zastoupení Nizozemska při Evropské unii

Stálé zastoupení Francie při Evropské unii

Stálé zastoupení Malty při Evropské unii

Stálé zastoupení Polska při Evropské unii

Výbor regionů

Evropský hospodářský a sociální výbor

Hospodářský, sociální a environmentální výbor Francouzské republiky

EKOS – Evropská konfederace odborových svazů

BusinessEurope

Evropská konfederace soukromých agentur práce | Eurociett / Světová konfederace práce

EFBWW – Evropská federace pracovníků ve stavebnictví a dřevozpracujícím průmyslu

FIEC – Evropská federace stavebního průmyslu

Iniciativa pro pracovní mobilitu

Konsentio Public Affairs za Kampaň pro spravedlivou dopravu v Evropě

ETF – Evropská federace pracovníků v dopravě

CEEMET – Rada evropských zaměstnavatelů v kovoprůmyslu a strojírenském a technologickém průmyslu

EBC – Konfederace evropských stavbařů

REIF – zastoupení francouzských institucí sociálního zabezpečení při Evropské unii

DGB – konfederace německých odborových svazů

Zaměstnanecká komora v Lucembursku

OGBL – nezávislá odborová konfederace v Lucembursku

LGGB – lucemburská konfederace křesťanských odborových svazů

FinUnions – zastoupení finských odborových svazů při Evropské unii

Kancelář dánských odborových svazů

Bruselská kancelář švédských odborových svazů

Kancelář norských odborových svazů

FFB – francouzská federace stavbařů

VNO NCW – Verbond van Nederlandse Ondernemingen – Nederlands Christelijk Werkgeversverbond (federace nizozemských podniků – nizozemská křesťanská konfederace zaměstnavatelů)

FNV – Federatie Nederlandse Vakbeweging (federace nizozemského odborového hnutí)

Obchodní a průmyslová komora regionu Île de France

ÖGB – federace rakouských odborových svazů

CGPME – všeobecná konfederace francouzských malých a středních podniků

Koninklijke Vereniging MKB – Nederland (královská asociace nizozemských malých a středních podniků)

BDA – konfederace německých sdružení zaměstnavatelů

UPA – řemeslnická profesní unie

TBN – Transport Belangen Nederland

MEDEF – hnutí francouzských podniků

Francouzská národní federace pro silniční dopravu

Francouzská národní federace pro veřejné stavby

ZDH – Zentralverband Des Deutschen Handwerks (německá konfederace řemeslníků)

APCMA – stálé shromáždění profesní komory a komory řemesel ve Francii


MENŠINOVÉ STANOVISKO

které v souladu s čl. 52 a odst. 4 jednacího řádu předložila

Martina Dlabajová

Jako jedna ze stínových zpravodajek jsem ve výboru hlasovala proti zprávě, protože podle mého názoru nebylo dosaženo rovnováhy mezi volným pohybem služeb a ochranou pracovníků. Jak je zjevné z počtu poslanců, kteří se zdrželi hlasování nebo hlasovali proti, zpráva dostatečně neodráží připomínky různých národních delegací v Evropském parlamentu.

Vítám, že bylo dosaženo dohody o odvětvových řešeních týkajících se odvětví dopravy a byl nalezen kompromis ohledně délky vyslání (24 měsíců s možností prodloužení).

Vzhledem k tomu, že není dostatečně jasné, co znamená pojem „odměna“ (remuneration), podporuji ochrannou doložku, která společnosti zprošťuje povinnosti uplatňovat složky odměny, které nejsou uvedeny na jediné vnitrostátní internetové stránce nebo jsou uvedeny nesprávně.

Jsem však znepokojena tím, že byly z textu odstraněny zmínky o volném pohybu služeb a že se objevily pokusy o omezení smluvní svobody podle nařízení Řím I.

Dále se domnívám, že povinnost uplatňovat všechny kolektivní smlouvy i na zahraniční podniky není v praxi reálně proveditelná a vytvářela by neodůvodněné překážky přeshraničního poskytování služeb.

Plně souhlasím s rozšířením právního základu na sociální kapitoly, díky němuž bude při uplatňování směrnice zajištěna potřebná právní jistota.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

které v souladu s čl. 52a odst. 4 jednacího řádu předložila

skupina ENF

A) vzhledem k tomu, že tento návrh zprávy Evropského parlamentu přinesl určité pozitivní změny, které se mimo jiné týkají rovného zacházení mezi dočasně vyslanými pracovníky a dočasnými zaměstnanci z daného státu a možnosti členských států svobodně rozhodovat o prodloužení délky vyslání;

B) vzhledem k tomu, že revize této směrnice přichází příliš brzy – zatím nebyla ani vyhodnocena prováděcí směrnice z roku 2014, takže dosud nejsou k dispozici konkrétní informace o současné situaci;

C) vzhledem k tomu, že ačkoli se změnila terminologie z „minimální mzdy“ na „odměnu“, rozdíly mezi systémy používanými v různých členských státech jsou natolik velké, že ani tato změna nedokáže zabránit opakovanému zneužívání, zejména pokud jde o placení hodinových sazeb;

D) vzhledem k tomu, že nebyl splněn slib, že odpovědnost za zneužívání vysílání pracovníků ze strany subdodavatele ponese zadavatel;

E) vzhledem k tomu, že nejvýhodnější právní úprava by měla být uplatňována už od prvního dne vyslání;

1. skupina ENF se distancuje od této zprávy; ačkoli připouštíme, že bylo vynaloženo určité úsilí o zpřísnění právní úpravy, domníváme se, že změny nejsou dostatečné a nemůžeme proto tuto zprávu podpořit.


STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI K PRÁVNÍMU ZÁKLADU

15.6.2017

Pan Thomas Händel

předseda

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

BRUSEL

Věc:  Stanovisko k právnímu základu návrhu směrnice o vysílání pracovníků, jejž předložila Komise (COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD))

Vážený pane předsedo,

dopisem ze dne 24. března 2017 jste podle čl. 39 odst. 2 jednacího řádu požádal Výbor pro právní záležitosti o ověření vhodnosti právního základu výše uvedeného návrhu.

Výbor projednal výše uvedenou otázku na své schůzi dne 12. června 2017.

Vysílání pracovníků upravuje směrnice 96/71/ES přijatá na základě článků 57 a 66 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“). Těmto článkům dnes odpovídají čl. 53 odst. 1 a článek 62 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), z nichž Komise ve svém návrhu na změnu směrnice vychází.

Návrh zprávy, kterou vypracovaly spoluzpravodajky ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), usiluje o začlenění článku 151 a čl. 153 odst. 1 písm. a) a b) Smlouvy o fungování EU jako dodatečného právního základu, přičemž byly předloženy také pozměňovací návrhy usilující o to, aby se k právnímu základu připojily články 46 a 56 Smlouvy o fungování EU, nebo celý článek 153 Smlouvy o fungování EU, či aby byl čl. 53 odst. 1 nahrazen články 54 a 56 Smlouvy o fungování EU.

Na své schůzi dne 12. června 2017 Výbor pro právní záležitosti rozhodl (13 hlasy pro, 11 hlasy proti, hlasování se zdržel 1 poslanec)(1), že doporučí, abyste ponechali právní základ navržený Komisí, tj. články 53 a 62 Smlouvy o fungování EU, neboť jsou vhodné jako právní základ pro navrhovanou pozměňující směrnici. Jako dodatečný právní základ by měl být považován čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pokud Evropský parlament zesílí ještě více důraz na ochranu práv vyslaných pracovníků. V případě, že se článek 153 Smlouvy o fungování EU přidá do právnímu základu, by bylo vhodné uvést čl. 153 odst. 1 písm. a) a b) Smlouvy o fungování EU společně s čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

1. Souvislosti

Vysílání pracovníků upravuje směrnice 96/71/ES přijatá na základě článků 57 a 66 ES. Těmto článkům dnes odpovídají čl. 53 odst. 1 a článek 62 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy články, z nichž Komise ve svém návrhu na změnu směrnice vychází.

Směrnice 96/71 stanovuje regulační rámec EU pro podporu a usnadnění přeshraničního poskytování služeb prostřednictvím pracovníků dočasně vyslaných do jiného členského státu. Novější směrnice o prosazování 2014/67/EU byla přijata ve snaze posílit v oblasti vysílání pracovníků nástroje dostupné pro boj proti obcházení, podvodům a zneužívání a pro jejich postihování.

Podle stávajících pravidel musí společnosti při vyslání pracovníků dodržovat základní soubor práv hostitelské země, včetně předpisů o minimální mzdě. Toto ustanovení vede k výrazným mzdovým rozdílům mezi vyslanými a místními pracovníky v hostitelských zemích, přičemž tyto rozdíly se podle odhadů pohybují od 10 % až do 50 % v závislosti na zemi a odvětví, což narušuje rovné podmínky mezi podniky, neboť vysílající podniky získávají oproti místním podnikům v hostitelských členských státech výhodu nižších nákladů práce.

Podle důvodové zprávy k návrhu si směrnice 96/71 kladla za cíl „zajistit rovnováhu mezi cíli, kterými jsou podpora a usnadnění přeshraničního poskytování služeb, ochrana vyslaných pracovníků a nastavení rovných podmínek pro zahraniční a místní konkurenty“, tedy rovnováha, které v současnosti nebylo dosaženo. Ve snaze nalézt pro tuto směrnici novou rovnováhu by se podle návrhu měla zavést zásada „stejná pravidla odměňování za stejnou práci“ a déle by se již nemělo vyžadovat pouze vyplácení minimální mzdy, přičemž odkazování na všeobecně závazné kolektivní dohody by se mělo vztáhnout na všechna odvětví.

Návrhem by se mělo stanovit, že pracovní právo hostitelského členského státu bude platit pro dlouhodobá vyslání trvající déle než 24 měsíců, a to za předpokladu, že se bude jednat o obvyklé místo výkonu práce. Volbu 24 měsíců odůvodňuje skutečnost, že tato doba je v souladu s pravidly pro koordinaci sociálního zabezpečení. Záměrem návrhu je rovněž stanovení stejného odměňování pro vyslané pracovníky v subdodavatelských řetězcích jako pro pracovníky hlavního dodavatele, přičemž by se měly uplatňovat pracovní podmínky právě hlavního dodavatele, včetně případných podnikových dohod a povinného uplatňování stejných podmínek na vyslané a místní pracovníky najímané přes agentury.

2. Příslušné články Smlouvy

Návrh Komise je založen na článcích 53 a 62 Smlouvy o fungování EU, v nichž se uvádí:

Článek 53

(bývalý článek 47 Smlouvy o ES)

1. Za účelem usnadnění přístupu osob k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci, jakož i koordinaci právních a správních předpisů členských států týkajících se přístupu k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu.

Článek 62

(bývalý článek 55 Smlouvy o ES)

Pro otázky upravené touto kapitolou se použijí články 51 až 54.

Návrh zprávy usiluje o doplnění o článek 151 a čl. 153 odst. 1, v nichž se uvádí:

Článek 151

(bývalý článek 136 Smlouvy o ES)

Unie a členské státy, vědomy si základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě podepsané v Turínu dne 18. října 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, mají za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň, přiměřenou sociální ochranu, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením.

Za tímto účelem uskutečňují Unie a členské státy opatření, jež berou v úvahu rozmanitost vnitrostátních zvyklostí, zejména v oblasti smluvních vztahů, a potřebu udržovat konkurenceschopnost hospodářství Unie.

Článek 153

(bývalý článek 137 Smlouvy o ES)

1. Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 151 Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech:

a) zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků,

b) pracovní podmínky;

c) sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků,

d) ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru,

e) e) informování pracovníků a konzultace s nimi, f) zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování, s výhradou odstavce 5,

g) podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie,

h) zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí, aniž je dotčen článek 166,

i) rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti;

j) boj proti sociálnímu vyloučení,

k) modernizace systémů sociálního zabezpečení, aniž je dotčeno písmeno c).

2. Za tímto účelem mohou Evropský parlament a Rada:

a) přijímat opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států;

b) směrnicemi stanovit v oblastech uvedených v odst. 1 písm. a) až i) minimální požadavky, které se uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. V těchto směrnicích se Rada zdrží ukládání správních, finančních a právních omezení bránících zakládání a rozvoji malých a středních podniků.

Evropský parlament a Rada rozhodují řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů.

V oblastech uvedených v odst. 1 písm. c), d), f) a g) rozhoduje Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a uvedenými výbory.

Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně rozhodnout o tom, že se řádný legislativní postup vztahuje i na odst. 1 písm. d), f) a g).

3. Členský stát může pověřit sociální partnery na jejich společnou žádost prováděním směrnic přijatých podle odstavce 2 nebo případně prováděním rozhodnutí Rady přijatého v souladu s článkem 155.

V takovém případě stát zajistí, že nejpozději ke dni, k němuž musí být směrnice nebo rozhodnutí provedeny, přijmou sociální partneři formou dohody nezbytná opatření a dotyčný členský stát přijme všechna nezbytná opatření, aby mohl kdykoli zaručit, že výsledků předepsaných směrnicí nebo rozhodnutím bude dosaženo.

Záměrem pozměňovacích návrhů předložených v hlavním výboru je zavést jako dodatečný či alternativní právní základ články 46, 54 a 56 Smlouvy o fungování EU, v nichž se uvádí:

Článek 46

(bývalý článek 40 Smlouvy o ES)

Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem prostřednictvím směrnic nebo nařízení opatření potřebná k zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je vymezen v článku 45, a to zejména tím, že:

a) zajistí úzkou spolupráci mezi vnitrostátními úřady práce;

b) odstraní ty administrativní postupy a praxi, jakož i lhůty pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývající buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dohod dříve uzavřených mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků;

c) odstraní všechny takové lhůty a jiná omezení stanovená vnitrostátními předpisy nebo dohodami dříve uzavřenými mezi členskými státy, které kladou pro pracovníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro vlastní pracovníky;

d) vytvoří vhodný mechanismus, jenž by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu.

Článek 54

(bývalý článek 48 Smlouvy o ES)

Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Unie, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států.

Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací.

Článek 56

(bývalý článek 49 Smlouvy o ES)

Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Unie pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usazeni v jiném členském státě, než se nachází příjemce služeb.

Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem rozšířit použitelnost této kapitoly též na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří jsou usazeni v Unii.

3. Judikatura týkající se právního základu

Podle ustálené judikatury Soudního dvora „se musí volba právního základu aktu Společenství (dnes Unie) zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi které patří zejména účel a obsah aktu“(2). Volba nesprávného právního základu proto může být důvodem pro prohlášení dotyčného aktu za neplatný.(3)

V případě více právních základů platí, že pokud přezkum daného aktu ukazuje, že tento akt sleduje dvojí účel nebo má dvě složky, a pokud je jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek možné identifikovat jako hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel nebo druhá složka je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím cílem nebo složkou.(4) Sleduje-li však dotyčný akt současně několik cílů nebo má několik složek, které jsou neoddělitelně spjaty, aniž by jeden z cílů nebo jedna ze složek byly ve vztahu k druhým druhořadými nebo nepřímými, musí být takový akt založen na různých odpovídajících ustanoveních Smlouvy.(5)

Použití dvojího právního základu je nicméně vyloučeno, pokud jsou postupy stanovené pro každý z těchto základů navzájem neslučitelné nebo pokud by použití svou právních základů mohlo omezit práva Parlamentu. (6)

4. Cíl a obsah návrhu

Směrnice 96/71/ES neobsahuje článek, který by jasně vysvětloval cíl a účel této směrnice, a Komise v tomto ohledu nenavrhuje žádné změny. Nicméně jako pomůcku lze použít zejména první čtyři body odůvodnění návrhu. Zní takto:

(1)  Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Uplatňování těchto zásad Unie dále rozvíjí, aby zaručila rovné podmínky pro podniky a dodržování práv pracovníků.

(2)  Do volného pohybu služeb patří právo podniků poskytovat služby v jiném členském státě, do něhož mohou dočasně vyslat vlastní pracovníky, aby tam tyto služby poskytovali.

(3)  Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii podporuje Unie sociální spravedlnost a ochranu. Článek 9 SFEU ukládá Unii úkol podporovat vysokou úroveň zaměstnanosti, zaručit přiměřenou sociální ochranu a bojovat proti sociálnímu vyloučení.

(4)  Téměř dvacet let po přijetí směrnice o vysílání pracovníků je nutné posoudit, zda směrnice nadále představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků.

Zatímco první a druhý bod odůvodnění kladou důraz na volný pohyb služeb, třetí a čtvrtý bod odůvodnění přidávají aspekt sociální spravedlnosti a upozorňují na potřebu „posoudit“, zda směrnice nadále „představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků.“

Z analýzy obsahu návrhu vyplývá, že návrh přinejmenším usiluje o „nalezení nové rovnováhy“ mezi podporou volného pohybu služeb a ochranou práv pracovníků.

Jak je popsáno výše, cílem návrhu je zavést pro dlouhodobé vyslání stejná pravidla odměňování a rozšířit odkazování na všeobecně zavazující kolektivní dohody na všechna odvětví.

Stejná pravidla odměňování přispějí ke zvýšení mezd vyslaných pracovníků, snížení mzdových rozdílů oproti místním pracovníkům a nastolení rovných podmínek pro podniky v hostitelských zemích.

Navíc pravidla o rovném zacházení pro dlouhodobá vyslání delší než 24 měsíců a subdodavatelské řetězce mohou rovněž snížit význam nákladů práce jako faktoru hospodářské soutěže tím, že sníží konkurenceschopnost podniků umístěných v členských státech s nižšími mzdovými podmínkami, zejména v odvětvích s vysokým podílem lidské práce.

Jak návrh uvádí, nový článek 2a, který se vkládá do směrnice 96/71/ES, se konkrétně „zabývá pracovním právem, které se má na vyslané pracovníky vztahovat, jestliže předpokládaná nebo skutečná doba vyslání překročí dvacet čtyři měsíců“, přičemž dále zdůrazňuje, že „Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že mezi právem usazování a volným pohybem služeb na dočasném základě je třeba rozlišovat případ od případu s přihlédnutím nejen k době trvání, nýbrž také k pravidelnosti, četnosti a nepřetržitosti poskytování služeb“.

Kromě toho je cílem návrhu směrnice také zamezit „obcházení pravidla stanoveného v odstavci 1“, a proto odstavec 2 objasňuje, že „v případě nahrazení pracovníka pro účely výkonu stejné práce musí výpočet délky vyslání brát v úvahu celkovou dobu vyslání dotčených pracovníků. Pravidlo uvedené v odstavci 1 se použije, překročí-li celková doba 24 měsíců, avšak v zájmu dodržení zásady proporcionality se použije pouze na pracovníky vyslané nejméně na šest měsíců.“

Návrh také zavádí několik změn do čl. 3 písm. a) směrnice, přesněji pokud jde o uložení povinnosti „zveřejnit informace o základních složkách odměny“, a v písm. b) přidává nové pravidlo, které „umožňuje členským státům vyžadovat po podnicích, aby subdodávky zadávaly pouze podnikům, které pracovníky odměňují podle určitých podmínek, které se vztahují na dodavatele, včetně těch, jež vyplývají z kolektivních smluv nemajících všeobecnou použitelnost.“

Co se týče nového odstavce v čl. 1 odst. 3 písm. c) směrnice, „upřesňuje, že podmínky vztahující se na agentury poskytující pracovníky do zahraničí musí být stejné jako ty, které se podle článku 5 směrnice 2008/104/ES vztahují na agentury působící vnitrostátně. V rozporu s čl. 3 odst. 9 směrnice je nyní toto právní povinností členských států.“

5. Určení vhodného právního základu

Jak jsme již uvedli výše, výběr právního základu opatření EU musí spočívat na objektivních faktorech, které lze soudně přezkoumat; mezi ně patří zejména cíl a obsah daného opatření. Použití dvojího právního základu je navíc vyloučeno, pokud jsou postupy stanovené pro každý z těchto základů neslučitelné nebo pokud by použití dvou právních základů mohlo způsobit újmu právům Parlamentu.

Především je nutné ověřit, zda je navrhované ustanovení Smlouvy jako právní základ skutečně vhodné. Ze zásady svěření pravomocí zakotvené v článku 5 Smlouvy o EU vyplývá, že Unie jedná pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách. Navíc článek 289 Smlouvy o fungování EU je třeba chápat tak, že vyžaduje, aby se v ustanovení Smluv výslovně odkazovalo na postup, podle nějž Unie přijímá právní akt týkající se konkrétní oblasti. A proto ustanovení Smluv, které na postup pro přijetí aktu neodkazuje, nemůže představovat právní základ pro směrnici. Kromě toho musí ustanovení Smluv používané jako právní základ také samozřejmě umožňovat přijímání takových opatření, jejichž cíl a obsah odpovídají pravomocím svěřeným v ustanovení používaném jako právní základ pro daný akt.

Ustanovení navrhovaná Komisí jasně splňují nejen obecné požadavky na právní základ, nýbrž jsou vhodná i vzhledem k cíli a obsahu návrhu, pokud se tyto budou nadále týkat – jako v případě směrnice 96/71/ES – podpory volného pohybu služeb za pomoci vysílaných pracovníků.

V tomto případě je použití dvojího právního základu čistě technickou záležitostí, neboť kapitola 3 hlavy IV Smlouvy o fungování EU, týkající se služeb, neobsahuje žádný právní základ vhodný pro druhy opatření, které směrnice 96/71/ES upravuje a které se snaží upravit tento návrh. Článek 62 Smlouvy o fungování EU nicméně rozšiřuje uplatňování článků 51 a 54 Smlouvy o fungování EU i na kapitolu o službách, tudíž jako právní základ lze použít ustanovení článku 53 Smlouvy o fungování EU, a to ve spojení s článkem 62 Smlouvy o fungování EU.

Vzhledem k tomu, že v žádosti Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o stanovisko k právnímu základu se zmínily nejen pozměňovací návrhy navržené v tomto ohledu v návrhu zprávy, ale také pozměňovací návrhy předložené v hlavním výboru, budou zváženy i tyto. Dvě z ustanovení navržených jako právní základ, konkrétně články 54 a 151 Smlouvy o fungování EU, nelze jako právní základ použít, neboť nijak neodkazují na legislativní postup, a tudíž nebudou dále brány v potaz.

Články 46 a 56 Smlouvy o fungování EU odkazují na řádný legislativní postup. Nicméně z přezkumu opatření, která může Unie podle těchto článků přijímat, vychází najevo, že neodpovídají cíli ani obsahu návrhu. V článku 46 Smlouvy o fungování EU je uveden seznam kroků, které se zaměřují na podporu volného pohybu pracovníků usnadněním fungování společného trhu práce, přičemž ani jeden z nich neodpovídá cíli a obsahu stávající směrnice ani návrhu. Článek 56 Smlouvy o fungování EU umožňuje rozšířit volný pohyb služeb též na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou usazeni v Unii, což rozhodně není předmětem návrhu. Tyto články by se mohly uplatnit jako právní základ jedině v případě docela jiného právního předpisu.

Otázkou zůstává možnost připojení článku 153 Smlouvy o fungování EU, který by prakticky představoval druhý právní základ. Odstavec 2 tohoto článku poskytuje právní základ pro přijímání směrnic, neboť stanoví „minimální požadavky“ pro oblasti sociální politiky vyjmenované v odstavci 1 téhož článku. Předmětem písmen a) a b) odstavce 1 navrhovaných jako dodatečný právní základ je „zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků“ a „pracovní podmínky“. Směrnice usilující o cíle vymezené v písmenech a) a b) se mají přijímat řádným legislativním postupem.

Vzhledem k cíli návrhu, který je vyjádřen zejména v úvodních bodech odůvodnění, a rovněž k obsahu pozměňovacích návrhů k článkům směrnice 96/71/ES lze dojít k závěru, že návrh klade na ochranu práv pracovníků oproti stávající směrnici mnohem větší důraz. V případě přijetí by návrh přenesl „rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků“, zmíněnou ve čtvrtém bodu odůvodnění návrhu, na stranu ochrany práv vyslaných pracovníků.

Nutnost „posoudit, zda směrnice nadále představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků“, o níž se uvádí ve čtvrtém bodu odůvodnění návrhu, rovněž ukazuje, že právě ochrana práv vyslaných pracovníků je jedním z důvodů, pro které se Komise rozhodla předložit pozměňovací návrhy ke směrnici, přestože zaručení rovných podmínek pro podniky, o kterém se uvádí v bodu odůvodnění 1, má na rozhodnutí Komise pravděpodobně také podíl.

Tudíž zatímco podpora volného pohybu služeb prostřednictvím vysílaných pracovníků zůstává i nadále cílem návrhu, který odůvodňuje právní základ navrhovaný Komisí, dalo by se říct, že zesílený důraz tohoto návrhu na ochranu práv vysílaných pracovníků odůvodňuje tuto ochranu jako samostatný a stejně důležitý cíl, obsažený v návrhu, a v takovém případě by dvojí právní základ mohl být vhodný.

Nicméně posouzení toho, zda je vhodné přidat článek 153 Smlouvy o fungování EU jako de facto druhý právní základ, by muselo zohlednit rovněž stanovisko přijaté Parlamentem. Návrh zprávy vypracovaný spoluzpravodajkami hlavního výboru se k tomuto zjevně přiklání a zdá se, že usiluje o přenesení rovnováhy na stranu ochrany práv vysílaných pracovníků. K návrhu zprávy bylo nicméně předloženo na 500 pozměňovacích návrhů a dva výbory vypracovaly ke zprávě svá stanoviska, a proto by konečné stanovisko mělo zvážit rovněž přijatou zprávu.

Co se týče článku 153 Smlouvy o fungování EU jako právního základu, je třeba poznamenat, že nelze odkazovat samostatně na odstavec 1 tohoto článku, neboť ustanovení o postupu se nacházejí v odstavci 2 tohoto článku. Proto by se v případě použití článku 153 mělo odkazovat na jeho odstavec 2.(7) Dále je třeba upozornit na to, že odstavec 2 odkazuje na dva rozdílné postupy, řádný legislativní postup a zvláštní legislativní postup, v závislosti na cíli daného aktu, přičemž cíle jsou vymezeny v písmenech odstavce 1 tohoto článku. Proto se nedoporučuje odkazovat na celý článek 153 Smlouvy o fungování EU. V případě, že se jedná o cíle vyjádřené v písmenu a) nebo b) odstavce 1 tohoto článku, je třeba vyjasnit, že tato ustanovení se musí číst společně s odstavcem 2 tohoto článku.

6. Závěr

Články 53 a 62 Smlouvy o fungování EU, které Komise navrhuje jako právní základ, jsou jako právní základ pro navrhovanou pozměňující směrnici vhodné. Jako dodatečný právní základ by měl být považován čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pokud Evropský parlament zesílí ještě více důraz na ochranu práv vyslaných pracovníků. V případě, že se článek 153 Smlouvy o fungování EU přidá do právnímu základu, by bylo vhodné uvést čl. 153 odst. 1 písm. a) a b) Smlouvy o fungování EU společně s čl. 153 odst. 2 Smlouvy o fungování EU.

S pozdravem

Pavel Svoboda

(1)

Konečného hlasování se zúčastnili: Pavel Svoboda (předseda), Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (místopředsedkyně), Jean-Marie Cavada (místopředseda), Laura Ferrara (místopředsedkyně), Max Andersson, Joëlle Bergeron, Dominique Bilde (jménem Marie-Christine Boutonnetové podle čl. 200 odst. 2), Antanas Guoga, Heidi Hautala, Mary Honeyball, Danuta Jazlowiecka (jménem Tadeusze Zwiefky podle čl. 200 odst. 2), Sylvia-Yvonne Kaufmann, Kateřina Konečná (jménem Jiřího Maštálky podle čl. 200 odst. 2), Merja Kyllönen (jménem Kostase Chrysogonose podle čl. 200 odst. 2), Gilles Lebreton, Victor Negrescu, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Dariusz Rosati (jménem Rosy Estaràs Ferragutové podle čl. 200 odst. 2), Virginie Rozière, Sajjad Karim, Elly Schlein (jménem Evelyn Regnerové podle čl. 200 odst. 2), József Szájer, Axel Voss, Kosma Złotowski.

(2)

Věc C-411/06 Komise v. Evropský parlament a Rada, Sb. rozh. 2009, I-7585, bod 45 a věc C-130/10 Parlament v. Rada, Sb. rozh. 2012, bod 42 a tam obsažená judikatura.

(3)

Posudek 2/00 ve věci Cartagenského protokolu, Sb. rozh. 2001, I-9713, bod 5;

(4)

Věc C-137/12, Komise v. Rada, EU:C:2013:675, bod 53; věc C-411/06 Komise v. Parlament a Rada, Sb. rozh. 2009, I-7585, bod 46 a tam citovaná judikatura; věc C-490/10 Parlament v. Rada, EU:C:2012:525, bod 45; věc C-155/07 Parlament v. Rada, Sb. rozh. 2008, s. I-08103, bod 34.

(5)

Věc C-211/01 Komise v. Rada, Recueil 2003, s. I-08913, bod 40; věc C-411/06 Komise v. Parlament a Rada, Sb. rozh. 2009, I-7585, bod 47; věc C-178/03 Komise v. Evropský parlament a Rada, Sb. rozh. 2006, I-107, body 43–56.

(6)

Věc C-178/03 Komise v. Evropský parlament a Rada, Sb. rozh. 2006, I-107, bod 57; spojené věci C-164/97 a C-165/97, Evropský parlament v. Rada, Sb. rozh. I-1139, bod 14; věc C-300/89, Komise v. Rada (oxid titaničitý), Sb. rozh. 1991, s. I-2867, body 17–25; věc C-338/01, Komise v. Rada, 2004, Sb. rozh. 2004, I-4829 (výběr nepřímých daní), bod 57.

(7)

Komise dosud obvykle odkazovala pouze na odstavec 2. Jako příklad z nedávné doby může posloužit třeba návrh na změnu směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (COM(2016)248 final).


STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (15.5.2017)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

(COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD))

Navrhovatelka: Vicky Ford

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby zohlednil následující pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh    1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1)  Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Uplatňování těchto zásad Unie dále rozvíjí, aby zaručila rovné podmínky pro podniky a dodržování práv pracovníků.

(1)  Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Uplatňování těchto zásad Unie dále rozvíjí, aby zaručila rovné podmínky pro podniky, odstranila nekalou soutěžzajistila dodržování práv pracovníků. Za nekalou soutěž by neměly být považovány rozdíly ve mzdách nebo platech ani v přístupu ke kapitálu jako takové.

Pozměňovací návrh    2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 2

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(2)  Do volného pohybu služeb patří právo podniků poskytovat služby v jiném členském státě, do něhož mohou dočasně vyslat vlastní pracovníky, aby tam tyto služby poskytovali.

(2)  Do volného pohybu služeb patří právo podniků poskytovat služby v jiném členském státě, do něhož mohou dočasně vyslat vlastní pracovníky, aby tam tyto služby poskytovali. Dočasná povaha poskytování služeb se stanoví pro každý jednotlivý případ zvlášť podle doby trvání, pravidelnosti, četnosti a nepřetržitosti služby. Článek 56 SFEU stanoví, že je zakázáno omezovat volný pohyb služeb.

Pozměňovací návrh    3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(3)  Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii podporuje Unie sociální spravedlnost a ochranu. Článek 9 SFEU ukládá Unii úkol podporovat vysokou úroveň zaměstnanosti, zaručit přiměřenou sociální ochranu a bojovat proti sociálnímu vyloučení.

(3)  Podle článku 3 Smlouvy o Evropské unii podporuje Unie sociální spravedlnost a ochranu. Článek 9 SFEU ukládá Unii úkol podporovat vysokou úroveň zaměstnanosti, zaručit přiměřenou sociální ochranu a bojovat proti sociálnímu vyloučení prostřednictvím vysoké úrovně vzdělávání, odborné přípravy a ochrany lidského zdraví.

Pozměňovací návrh    4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(3a)  Prioritou je boj proti podvodům, sociálnímu dumpingu, zneužívání a obcházení pravidel v souvislosti s vysíláním pracovníků. Je proto naprosto nezbytné pravidla Unie týkající se vysílání pracovníků posílit.

Pozměňovací návrh    5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4)  Téměř dvacet let po přijetí směrnice o vysílání pracovníků je nutné posoudit, zda směrnice nadále představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků.

(4)  Téměř dvacet let po přijetí směrnice o vysílání pracovníků a s ohledem na řadu případů podvodů a na nevhodné vnitrostátní právní předpisy uvedená směrnice stále nepředstavuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků.

Pozměňovací návrh    6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(5)  Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti je v právu EU zakotvena již zakládajícími smlouvami. Zásada stejné odměny za stejnou práci byla zavedena sekundárními právními předpisy nejen mezi ženami a muži, ale i mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a srovnatelnými stálými zaměstnanci, mezi pracovníky na částečný úvazek a pracovníky na plný úvazek nebo zaměstnanci agentury práce a srovnatelnými zaměstnanci uživatele.

(5)  Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti je v právu EU zakotvena již zakládajícími smlouvami. Zásada stejné odměny za stejnou práci byla zavedena sekundárními právními předpisy nejen mezi ženami a muži, ale i mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a srovnatelnými stálými zaměstnanci, mezi pracovníky na částečný úvazek a pracovníky na plný úvazek nebo zaměstnanci agentury práce a srovnatelnými zaměstnanci uživatele. Při uplatňování těchto zásad musí být zohledňována a respektována příslušná judikatura Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“).

Odůvodnění

Viz mimo jiné C-341/05, věc Laval, bod 60, věc C-490/04, bod 19, spojené věci C-49/98, C-50/98, C-52/98 až C-54/98 a C-68/98 až C-71/98.

Pozměňovací návrh    7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 5 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(5a)  Články 3 a 8 nařízení Řím I uvádí, že individuální pracovní smlouva se řídí právem, které si dotčené strany zvolí. Tato volba nesmí pracovníka zbavit ochrany, kterou mu poskytují povinná ustanovení právních předpisů země, která by se uplatnila v případě absence uvedené volby;

Pozměňovací návrh    8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 6 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(6a)  Svoboda zaměstnavatelů a pracovníků zvolit si rozhodné právo by měla patřit mezi základní kameny volného pohybu pracovníků i volného pohybu služeb.

Pozměňovací návrh    9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(7)  Nařízení Řím I stanoví, že za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

(7)  Nařízení Řím I dále stanoví, že za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

Pozměňovací návrh    10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(7a)  Podle judikatury Soudního dvora vyslaní pracovníci v žádném případě nezískávají přístup k pracovnímu trhu hostitelské země, pokud se po skončení své práce vracejí do své země původu.

Pozměňovací návrh    11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(7b)  Soudní dvůr rozhodl, že dočasná povaha poskytování služeb se určí s ohledem na dobu trvání poskytování služby, její pravidelnost, četnost a nepřetržitost. Poskytovatel služeb se může ve smyslu Smlouvy vybavit v hostitelském členském státě infrastrukturou, která je pro poskytování dotyčné služby nutná.

(Věc C-55/94, Reinhard Gebhard proti Consiglio dell'Ordine degli Avvocati e Procuratori di Milano, [1995] Sbírka soudních rozhodnutí I-04165, bod 39; věc C-396/1, Sähköalojen ammattiliitto ry proti Elektrobudowa Spółka Akcyjna [2015] věc C-396/1)

Pozměňovací návrh    12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7 c (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(7c)  Jedním z cílů směrnice 2014/67/EU je rovněž identifikovat skutečné vyslání pracovníka a zabránit zneužívání a obcházení předpisů.

Pozměňovací návrh    13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(8)  Vzhledem k dlouhé době některých vyslání je nezbytné stanovit, že v případě vyslání na dobu delší než 24 měsíců se za zemi výkonu práce považuje hostitelský stát. V souladu se zásadou podle nařízení Řím I se tudíž na pracovní smlouvy těchto vyslaných pracovníků vztahuje právo hostitelských členských států, pokud si smluvní strany nezvolily právo jiné. Volba jiného práva však neznamená, že je zaměstnanec zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze odchýlit smluvním vztahem uzavřeným podle práva hostitelského členského státu. Toto by mělo platit od začátku vyslání, jestliže má trvat více než 24 měsíců, a od prvního dne následujícího po uplynutí 24 měsíců, jestliže ve skutečnosti dojde k překročení této doby. Tímto pravidlem není dotčeno právo podniků vysílajících pracovníky na území jiného členského státu dovolávat se volného pohybu služeb i v případě, že doba vyslání překročí 24 měsíců. Výhradním účelem je vytvořit právní jistotu při uplatňování nařízení Řím I ve specifické situaci, aniž by se uvedené nařízení jakkoliv měnilo. Zaměstnanec bude mít především nárok na ochranu a dávky podle nařízení Řím I.

vypouští se

Pozměňovací návrh    14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(9)  Podle ustálené judikatury jsou omezení volného pohybu služeb přípustná pouze tehdy, jsou-li odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu a jsou-li přiměřená a nezbytná.

(9)  Článek 56 SFEU vyžaduje odstranění jakéhokoli omezení volného pohybu služeb, které přestože platí bez rozdílu pro vnitrostátní poskytovatele služeb i pro poskytovatele služeb z jiných členských států, by mohlo zakázat, ztěžovat nebo činit méně atraktivními činnosti poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě, v němž v souladu s právními předpisy poskytuje podobné služby. Podle ustálené judikatury jsou omezení volného pohybu služeb přípustná pouze tehdy, jsou-li odůvodněna naléhavými důvody týkajícími se obecného zájmu a jsou-li vhodná, přiměřená a nezbytná.

Pozměňovací návrh    15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(9a)  Směrnice 2014/67/EU o prosazování směrnice 96/71/ES obsahuje řadu ustanovení, jejichž cílem je zajistit, aby pravidla o vysílání pracovníků byla prosazována a dodržována všemi poskytovateli služeb. Článek 4 směrnice o prosazování uvádí seznam skutečností, které by měly být posouzeny za účelem identifikace skutečného vyslání pracovníka a předcházení zneužívání a obcházení předpisů.

Pozměňovací návrh    16

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(10)  Vzhledem k velice mobilnímu charakteru práce v mezinárodní silniční dopravě vyvstávají při provádění směrnice o vysílání pracovníků specifické právní otázky a problémy (zejména pokud souvislost s dotčeným členským státem není dostačující). Bylo by nejvhodnější tyto problémy řešit prostřednictvím odvětvových právních předpisů spolu s dalšími iniciativami EU, jejichž cílem je zlepšit fungování vnitřního trhu silniční dopravy.

(10)  Vzhledem k velice mobilnímu charakteru práce v mezinárodní dopravě vyvstávají při vysílání pracovníků specifické právní otázky a problémy (zejména pokud souvislost s dotčeným členským státem není dostačující). Komise oznámila, že bude tuto otázku řešit prostřednictvím odvětvových právních předpisů a tím způsobem vyjme toto odvětví z ustanovení směrnice 96/71/ES. Proto jsou dopravní služby, jako je tranzit, mezinárodní doprava a související kabotáž, z oblasti působnosti této směrnice vyloučeny.

Pozměňovací návrh    17

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 11

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(11)  Ve vysoce konkurenčním prostředí vnitřního trhu jsou základem hospodářské soutěže mezi poskytovateli služeb nejen náklady práce, ale i faktory, jako je produktivita a efektivita nebo kvalita a inovace jejich zboží a služeb.

(11)  Ve vysoce konkurenčním prostředí vnitřního trhu jsou základem hospodářské soutěže mezi poskytovateli služeb nejen náklady, ale i faktory, jako je nabídka dovedností, produktivita a efektivita nebo kvalita a inovace jejich zboží a služeb, přičemž mzdy jsou vždy odvozeny od celé řady parametrů, včetně zkušeností, profilu, úrovně odpovědnosti a podmínek na pracovním trhu.

Odůvodnění

V souladu s odpovědí, kterou na otázku k písemnému zodpovězení poskytl jménem Komise komisař Oettinger (E-008821/2016, 25.1.2017). „V orgánech EU je stejně jako v jakékoli jiné organizaci odměňování odvozeno od celé řady parametrů, včetně zkušeností, profilu, úrovně odpovědnosti, podmínek na pracovním trhu atp.“

Pozměňovací návrh    18

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 11 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(11a)  Respektování různorodosti vnitrostátních systémů průmyslových vztahů, jakož i samostatnost sociálních partnerů jsou výslovně uznány Smlouvou o fungování EU.

Pozměňovací návrh    19

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(12)  Pravidla pro odměňování určují členské státy v souladu se svými právními předpisy a postupy. Nicméně vnitrostátní pravidla pro odměňování vztahující se na vysílané pracovníky musí být odůvodněna potřebou vyslané pracovníky chránit a nesmí nepřiměřeně omezovat přeshraniční poskytování služeb.

(12)  Pravidla pro odměňování určují členské státy v souladu se svými právními předpisy a postupy. Nicméně tato vnitrostátní pravidla pro odměňování vztahující se na vysílané pracovníky musí být přiměřená, nediskriminační a odůvodněna potřebou vyslané pracovníky chránit a nesmí nepřiměřeně omezovat přeshraniční poskytování služeb.

Pozměňovací návrh    20

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(12a)  Podle judikatury Soudního dvora může být sociální ochrana pracovníků uznána za kategorický požadavek odůvodňující uložení povinností, které mohou představovat omezení volného pohybu služeb. Takovým případem však není situace, kdy pracovníci zaměstnaní zaměstnavatelem jsou dočasně pověřeni prováděním prací v hostitelském členském státě a požívají stejné nebo v zásadě podobné ochrany na základě povinností, jaké již pro zaměstnavatele platí v členském státě, ve kterém je usazen. To má zvláštní význam při předcházení dodatečným povinnostem, jimž už podniky podléhají za stejné období zaměstnání v členském státě, ve kterém jsou usazeny. Soudní dvůr rovněž vyloučil zákonnost vnitrostátních ustanovení, která ztěžují poskytování služeb podnikům z jiných členských států oproti podnikům, které jsou usazeny na území daného státu, a brání tak volnému pohybu služeb.

(Arblade, spojené věci 369/96 a 376/96 (bod 51) Seco, spojené věci 62 a 63/81, Seco SA proti Etablissement d’Assurance contre la Vieillesse et l’Invalidité a Raymond Vander Elst proti Office des Migrations Internationales, věc C-43/93.)

Pozměňovací návrh    21

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(12b)  Soudní dvůr dále objasnil, že ustanovení týkající se kolektivních smluv nemohou sama o sobě představovat výhradu veřejného pořádku ve smyslu čl. 3 odst. 10 směrnice 96/71/ES.

(C-319/06, Komise Evropských společenství proti Lucemburskému velkovévodství, bod 64)

Pozměňovací návrh    22

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(13)  Složky odměny stanovené vnitrostátním právním předpisem nebo na základě obecně použitelných kolektivních smluv by měly být jasnésrozumitelné všem poskytovatelům služeb. Je tudíž odůvodněné členským státům uložit, aby povinně zveřejňovaly složky odměny na jediné webové adrese, jak stanoví článek 5 směrnice o prosazování.

(13)  Informace o základních složkách odměny stanovené vnitrostátním právním předpisem nebo na základě kolektivních smluv či rozhodčích nálezů, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné ve smyslu čl. 3 odst. 8, by měly být jasné, aktuální, srozumitelné a veřejně dostupné všem poskytovatelům služeb. Je tudíž odůvodněné členským státům uložit, aby povinně zveřejňovaly tyto informace na jediné webové adrese, jak stanoví článek 5 směrnice o prosazování. Sociální partneři mají také povinnost zveřejnit všechny kolektivní smlouvy, které jsou podle této směrnice použitelné. Obdobně by zahraniční subdodavatelé měli být písemně informováni o pracovních podmínkách, které by měli v případě vyslaných pracovníků uplatňovat.

Pozměňovací návrh    23

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(13a)  Veškerá opatření zavedená touto směrnicí jsou odůvodněná a přiměřená, aby nevytvářela administrativní zátěž ani neomezovala potenciál podniků, zejména malých a středních podniků, vytvářet nová pracovní místa, a současně chrání vyslané pracovníky.

Pozměňovací návrh    24

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(14)  Právními a správními předpisy nebo kolektivními smlouvami platnými v členských státech lze zajistit, aby se podnik prostřednictvím subdodávky nemohl vyhnout pravidlům, která zaručují určité pracovní podmínky týkající se odměňování. Pokud na vnitrostátní úrovni taková pravidla odměňování existují, může je členský stát nediskriminačním způsobem uplatňovat na podniky vysílající pracovníky na jeho území za předpokladu, že nebudou nepřiměřeně omezovat přeshraniční poskytování služeb.

(14)  Členské státy mají možnost přijmout na svém území vhodná opatření vztahující se na poskytovatele služeb, včetně poskytovatelů služeb z jiných členských států, s cílem zajistit dodržování platných pravidel týkajících se vysílání pracovníků v případě subdodavatelských řetězců. V případě stavebnictví jsou členské státy již nyní povinny – na základě směrnice 2014/67/EU – zavést vhodná opatření týkající se odpovědnosti za účelem zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a práv pracovníků. Právními a správními předpisy nebo kolektivními smlouvami všeobecně platnými v členských státech lze tudíž zajistit, aby se podnik prostřednictvím subdodávky nemohl vyhnout pravidlům, která zaručují určité pracovní podmínky týkající se odměňování. Pokud na vnitrostátní úrovni taková pravidla odměňování existují, může je členský stát nediskriminačním způsobem uplatňovat na podniky vysílající pracovníky na jeho území za předpokladu, že nebudou nepřiměřeně omezovat přeshraniční poskytování služeb.

Pozměňovací návrh    25

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod -1 (nový)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 1 – odst. 2

 

Platné znění

Pozměňovací návrh

 

(-1)  V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Tato směrnice se nevztahuje na podniky obchodního loďstva a jejich posádky.“

„2.   Tato směrnice se nevztahuje na podniky obchodního loďstva a jejich posádky ani na dopravní služby, jako je tranzit, mezinárodní doprava a související kabotáž.“

Pozměňovací návrh    26

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 1

Směrnice 96/71/ES

Článek 2 a

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Článek 2a

Článek 2a

1.  Je-li předpokládaná nebo skutečná doba vyslání delší než dvacet čtyři měsíců, považuje se za zemi obvyklého výkonu práce členský stát, na jehož území byl pracovník vyslán.

1.  Je-li skutečná nepřerušená doba vyslání konkrétního pracovníka delší než dvacet čtyři měsíců, považuje se za zemi obvyklého výkonu práce členský stát, na jehož území byl pracovník vyslán, pokud se strany nedohodly na použití jiného práva podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I.

 

1a.   Zaměstnavatel může na základě oprávněných důvodů požádat o odchylku od lhůty dvaceti čtyř měsíců, kterou udělí příslušný orgán hostitelského členského státu.

 

Příslušný orgán hostitelského členského státu rozhodne o jakékoli žádosti o odchylku v souladu s článkem 4 směrnice 2014/67/EU a podle nařízení 883/2004/ES, a to odůvodněným, přiměřeným a nediskriminačním způsobem.

 

Předtím než příslušný orgán hostitelského členského státu o takové žádosti o odchylku rozhodne, konzultuje příslušné orgány domovského členského státu zaměstnavatele v souladu s články 6 a 7 směrnice 2014/67/EU.

2.  V případě nahrazení vyslaných pracovníků vykonávajících stejnou činnost na stejném místě se pro účely odstavce 1 u pracovníků, jejichž skutečná doba vyslání je nejméně šest měsíců, vezme v úvahu celková doba vyslání dotčených pracovníků.

 

Pozměňovací návrh    27

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – odrážka 2 – návětí

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

–  kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné ve smyslu odstavce 8:

–  kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné ve smyslu odstavce 8, pokud jsou zveřejněné na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU:

Pozměňovací návrh    28

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – odrážka 2 – písm. b

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

b)  minimální délky placené dovolené za kalendářní rok;

(Netýká se českého znění.)

Pozměňovací návrh    29

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – odrážka 2 – písm. g a (nové)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ga)   výše příspěvků na pokrytí výdajů za cestovné, ubytování a stravu pro pracovníky, kteří jsou z profesních důvodů mimo domov.

Pozměňovací návrh    30

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 2

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Pro účely této směrnice se odměnou rozumí veškeré povinné složky odměny stanovené vnitrostátními právními či správními předpisy, kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné, a/nebo neexistuje-li systém, který by prohlásil kolektivní smlouvy či rozhodčí nálezy za všeobecně použitelné, jinými kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy ve smyslu odstavce 8 druhého pododstavce, v členském státě, na jehož území je pracovník vyslán.

V souvislosti s touto směrnicí je odměna vymezena podle vnitrostátních právních předpisů a/nebo postupů členského státu, na jehož území je pracovník vyslán, vnitrostátními právními či správními předpisy, kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné, nebo neexistuje-li systém, který by prohlásil kolektivní smlouvy či rozhodčí nálezy za všeobecně použitelné, jinými kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy ve smyslu odstavce 8 druhého pododstavce, v členském státě, na jehož území je pracovník vyslán.

 

Pro výpočet odměny ve smyslu této směrnice je třeba zohlednit minimální mzdu, včetně hodinové nebo úkolové mzdy podle zařazení pracovníků do mzdových skupin a sazeb za přesčasy, příspěvky, bonusy a další povinné složky. Složky použité pro výpočet odměny musí tvořit složky, které jsou vypláceny místně přijímaným pracovníkům v souladu s ustanoveními tohoto článku.

 

Dojde-li v důsledku vyslání k vynaložení výdajů, jako jsou výdaje za cestovné, ubytování a stravu, a hradí-li je zaměstnavatel, nejsou tyto výdaje vyplácené jako peněžitá náhrada považovány za součást minimální mzdy.

Pozměňovací návrh    31

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 3

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Složky odměny podle písmene c) členské státy zveřejní na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU.

Složky odměny, jejich zeměpisnou a personální působnost a metodu výpočtu podle písmene c) členské státy zveřejní na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU.

 

Pro účely výpočtu částek splatných vyslanému pracovníkovi je nutné zabránit dvojím platbám stejné nebo podobné povahy.

 

Vnitrostátní orgány nebudou sankcionovat nesprávný výpočet částek nebo opomenutí plateb vyslanému pracovníkovi na základě nepřístupných, nesprávných nebo nedostatečných informací zveřejněných na jediné vnitrostátní oficiální internetové stránce.

Pozměňovací návrh    32

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a a (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 - a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

aa)  doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1-a.   Poskytovatelé služeb jsou osvobozeni od povinnosti uhradit pokutu v případě, že vyplácejí nižší odměny, než je minimální mzda stanovená vnitrostátními právními předpisy hostitelského členského státu, pokud se prokáže, že hostitelský členský stát nesplnil svou povinnost zveřejnit na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU, základní složky odměny v souladu s písmenem c), nebo pokud nejsou tyto informace poskytnuty v jasné, transparentní a jednoznačné podobě.

Pozměňovací návrh    33

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. b

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 a 

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1a.  Jsou-li podniky usazené na území členského státu povinny podle právních a správních předpisů nebo kolektivních smluv zadávat subdodávky v rámci svých smluvních povinností pouze podnikům, které zaručují určité pracovní podmínky týkající se odměňování, může tento členský stát nediskriminačním a přiměřeným způsobem stanovit, aby se v případě smluv na subdodávky s podniky uvedenými v čl. 1 odst. 1, které na jeho území vysílají pracovníky, na tyto podniky vztahovaly stejné povinnosti.

1a.  Jsou-li podniky usazené na území členského státu povinny podle právních a správních předpisů nebo kolektivních smluv zadávat subdodávky v rámci svých smluvních povinností pouze podnikům, které zaručují určité pracovní podmínky týkající se odměňování, zajistí členský stát využívající možnost stanovenou v tomto odstavci, aby podnik, který uzavírá smlouvy na subdodávky s jiným podnikem podle čl. 1 odst. 1 této směrnice, tento podnik předtím, než strany vstoupí do příslušného smluvního vztahu, písemně informoval o pracovních podmínkách týkajících se odměňování, které musí být zaručeny.

Pozměňovací návrh    34

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. b a (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 a a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ba)  doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1aa.  Dodavatel je povinen subdodavatele jasně, transparentně a jednoznačně informovat o uplatňovaných pracovních podmínkách, včetně odměňování.

 

Subdodavatel je osvobozen od povinnosti zaručit určité pracovní podmínky týkající se odměňování ve smyslu odstavce 1, stanovené v podniku podnikatele, pokud se prokáže, že nebyl dodavatelem řádně informován.“

Pozměňovací návrh    35

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c a (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 b a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ca)  doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1ba.  Uživatel podniku musí agenturu práce jasně, transparentně a jednoznačně informovat o předpisech uplatňovaných v oblasti pracovních podmínek a mezd.“

Pozměňovací návrh    36

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c b (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 b b (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

cb)  doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1bb. Je třeba zintenzivnit spolupráci mezi vnitrostátními inspektoráty práce a evropskou spolupráci za účelem boje proti podvodům při vysílání pracovníků.“

Pozměňovací návrh    37

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c c (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 7 – pododstavec 2

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

cc)  v odstavci 7 se zrušuje druhý pododstavec.

Pozměňovací návrh    38

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. e a (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 10 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ea)   doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„10a.  Členské státy po konzultaci se sociálními partnery a v souladu s tradicemi a postupy každého členského státu osvobodí zaměstnavatele a pracovníky od požadavků uvedených výše v čl. 3 odst. 1 písm. a), b) a c), pokud jsou činnosti zaměstnavatele a pracovníků vykonávány v těchto odvětvích:

 

a)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků pro organizace poskytující občanům Unie lékařskou péči,

 

b)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků v odvětví obrany nebo v jakýchkoli jiných oblastech nezbytných pro obranu členských států nebo Unie,

 

c)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků v odvětví letectví a kosmonautiky,

 

d)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků v odvětví železniční dopravy,

 

e)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků důležitých pro kritickou vnitrostátní infrastrukturu jednoho nebo více členských států, včetně dodávek energie a telekomunikačních služeb,

 

f)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků důležitých pro zachování bezpečnosti hranic členského státu nebo Unie,

 

g)  výroba, dodávky, servis nebo údržba strojů, vybavení a jakýchkoli jiných výrobků důležitých pro zdraví a bezpečnost pracovníků nebo občanů Unie.

Odůvodnění

Mnozí výrobci v celé EU prodávají své zboží (například lékařské skenery) se smlouvou na doživotní servis a údržbu produktu. Cílem tohoto článku je umožnit členským státům, aby osvobodily vyslaného pracovníka od určitých požadavků, které by v případě, že by byly uplatňovány, omezily jejich schopnost svobodně poskytovat služby v jiném členském státě.

Pozměňovací návrh    39

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. e b (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 10 b (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

eb)   doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

10b.  Členské státy po konzultaci se sociálními partnery a v souladu s tradicemi a postupy každého členského státu osvobodí zaměstnavatele a pracovníky od požadavků uvedených výše v čl. 3 odst. 1 písm. a), b) a c), pokud jsou činnosti zaměstnavatele a pracovníků vykonávány za účelem usnadňování vzdělávání a odborné přípravy pracovníků nebo dalších osob.

Odůvodnění

Mnozí výrobci v celé EU prodávají své zboží (například lékařské skenery) se smlouvou na doživotní servis a údržbu produktu. Cílem tohoto článku je umožnit členským státům, aby osvobodily vyslaného pracovníka od určitých požadavků, které by v případě, že by byly uplatňovány, omezily jejich schopnost svobodně poskytovat služby v jiném členském státě.

POSTUP VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Název

Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

Referenční údaje

COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD)

Věcně příslušný výbor

Datum oznámení na zasedání

EMPL

11.4.2016

 

 

 

Výbor, který vypracoval stanovisko

Datum oznámení na zasedání

IMCO

11.4.2016

Zpravodaj(ka)

Datum jmenování

Vicky Ford

20.4.2016

Projednání ve výboru

28.11.2016

6.3.2017

25.4.2017

 

Datum přijetí

11.5.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

21

14

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Dita Charanzová, Carlos Coelho, Anna Maria Corazza Bildt, Daniel Dalton, Nicola Danti, Dennis de Jong, Pascal Durand, Ildikó Gáll-Pelcz, Evelyne Gebhardt, Sergio Gutiérrez Prieto, Robert Jarosław Iwaszkiewicz, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Jiří Pospíšil, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Olga Sehnalová, Jasenko Selimovic, Ivan Štefanec, Catherine Stihler, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mylène Troszczynski, Anneleen Van Bossuyt, Marco Zullo

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Lucy Anderson, Pascal Arimont, Birgit Collin-Langen, Edward Czesak, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Kaja Kallas, Othmar Karas, Arndt Kohn, Julia Reda, Marc Tarabella, Ulrike Trebesius

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Anne-Marie Mineur

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

21

+

ALDE

ECR

EFDD

GUE/NGL

PPE

 

 

S&D

Dita Charanzová, Kaja Kallas, Jasenko Selimovic

Edward Czesak, Daniel Dalton, Ulrike Trebesius

Robert Jarosław Iwaszkiewicz

Anne-Marie Mineur

Pascal Arimont, Carlos Coelho, Birgit Collin-Langen, Anna Maria Corazza Bildt, Ildikó Gáll-Pelcz, Othmar Karas, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Jiří Pospíšil, Andreas Schwab, Ivan Štefanec, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein

Lidia Joanna Geringer de Oedenberg

14

-

EFDD

GUE/NGL

S&D

 

 

Verts/ALE

Marco Zullo

Dennis de Jong

Lucy Anderson, Nicola Danti, Evelyne Gebhardt, , Sergio Gutiérrez Prieto, Arndt Kohn, Virginie Rozière, Christel Schaldemose, Olga Sehnalová, Catherine Stihler, Marc Tarabella

Pascal Durand, Julia Reda

2

0

ECR

ENF

Anneleen Van Bossuyt

Mylène Troszczynski

 

Opravy hlasování

+

 

-

Anne-Marie Mineur

0

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (22.6.2017)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

(COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD))

Navrhovatel: Jean-Marie Cavada

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Úvod

Komise přijala dne 8. března 2016(1) návrh na přezkum směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků(2). Průvodním dokumentem návrhu bylo posouzení dopadů(3). Komise konstatuje, že dvacet let po přijetí směrnice 96/71/ES tato směrnice již nezajišťuje odpovídající ochranu, a to s ohledem na nynější ekonomické a sociální podmínky v členských státech, a proto předložila stávající návrh cíleného přezkumu směrnice. Cílem návrhu je řešit konkrétní problémy, jež jsou předmětem omezeného počtu cílených změn.

Podle Komise je cílem návrhu usnadnit přeshraniční poskytování služeb v podmínkách nenarušené hospodářské soutěže a dodržování práv vysílaných pracovníků, kteří jsou zaměstnáni v jednom členském státě a vysíláni svým zaměstnavatelem dočasně pracovat do jiného členského státu. Návrh hodlá zejména zajistit spravedlivé odměňování a nastavení rovných podmínek pro vysílající a místní společnosti v přijímající zemi.

Odůvodněná stanoviska a „žlutá karta“

Ve lhůtě stanovené v článku 6 protokolu č. 2 zaslalo 14 komor vnitrostátních parlamentů Komisi odůvodněná stanoviska, v nichž se uvádí, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, a tak zahájilo tzv. postup „žluté karty“. Hlavními argumenty uváděnými v odůvodněných stanoviscích je, že stávající pravidla jsou dostatečná a přiměřená, že Unie nepředstavuje přiměřenou úroveň opatření, že návrh nepřiznává výslovně členským státům pravomoci, pokud jde o odměnu a pracovní podmínky a že odůvodnění obsažené v návrhu je – pokud jde o zásadu subsidiarity – příliš stručné. Komise nicméně po přezkoumání těchto argumentů rozhodla návrh zachovat, neboť, jak uvádí ve svém sdělení Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům ze dne 20. července 2016, návrh podle ní splňuje zásadu subsidiarity.

Slučitelnost s právem EU

Kromě námitek vnitrostátních parlamentů byly ve výboru vzneseny rovněž otázky ohledně slučitelnosti návrhu s určitými prvky práva EU. Tyto otázky se týkaly především vztahu návrhu a následujících právních aktů a norem:

– nařízení (ES) č. 593/2008 (dále jen „Řím I“)(4), jež bylo, pokud jde o smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009, nahrazeno Úmluvou o právu rozhodném pro smluvní zakázkové vztahy (dále jen „Římská úmluva“(5)),

– nařízení č. 1215/2012(6) (dále jen „Brusel I“), které stanoví pravidla pro určení příslušnosti ve věcech individuálních pracovních smluv,

– směrnice 2014/67/EU o prosazování směrnice 96/71/ES (dále jen „směrnice o prosazování“)(7), a 

– volného pohybu služeb stanoveného v článku 26 a v článku 56 SFEU.

Pokud jde o nařízení Řím I, byly vzneseny zejména otázky týkající se slučitelnosti článku 2a návrhu s článkem 8 nařízení a možnosti chápat návrh jako změnu nařízení a skutečnosti, zda je vhodné v tomto případě měnit nařízení prostřednictvím směrnice.

Co se týče nařízení Brusel I, hlavním problémem, na nějž bylo poukazováno, je to, zda by měl článek 2a návrhu dopady na uplatňování pravidel pro určení příslušnosti uvedených v článcích 20 a 23 tohoto nařízení.

Byla rovněž vznesena otázka, zda by se mělo zavedení 24měsíčního období, po němž by se na vyslaného pracovníka mělo vztahovat pracovní právo přijímající země, považovat za porušení zásady volného pohybu služeb na vnitřním trhu prostřednictvím omezení přeshraničního poskytování služeb zahrnujícího vysílání pracovníků.

Výbor JURI je příslušný pro záležitosti týkající se dodržování zásady subsidiarity a proporcionality a výkladu práva Unie a souladu aktů Unie s primárním právem. V této funkci výbor přezkoumal argumenty uvedené v odůvodněných stanoviscích. Dne 29. listopadu 2016 výbor vyslechl názor právní služby Parlamentu, pokud jde o otázky, které poslanci vznesli v souvislosti se slučitelností návrhu s acquis a Smlouvami.

Stanovisko zpravodaje

Po pečlivém prostudování vznesených námitek došel zpravodaj k závěrům, které jsou stručně předloženy níže a odrážejí se v pozměňovacích návrzích k návrhu Komise.

Pokud jde o vztah mezi článkem 8 nařízení Řím I a článkem 2a návrhu, je třeba vzít v úvahu článek 23 nařízení, který uvádí: S výjimkou článku 7 není tímto nařízením dotčeno použití ustanovení práva Společenství, které ve zvláštních oblastech stanoví kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy. Článek 23 jasně stanoví, že cílem nařízení Řím I je stanovit obecná pravidla mezinárodního práva soukromého v oblasti smluvního práva v rámci EU. To je dále upřesněno v bodu odůvodnění 34 tohoto nařízení v souvislosti se směrnicí o vysílání pracovníků. Zpravodaj došel k závěru, že uvedený návrh by jednoznačně představoval lex specialis a měl by přednost před nařízením Řím I.

Co se týče nařízení Brusel I, nezdá se, že by návrh byl s tímto nařízením v rozporu nebo že by podstatným způsobem měnil pravidla pro výběr příslušného soudu stanovená v tomto nařízení. Článek 21 nařízení uvádí seznam soudů, k nimž mohou zaměstnanci podat žalobu proti svému zaměstnavateli. Jednou z možností, které jsou pro zaměstnance dostupné, je podat žalobu „u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“. Z toho vyplývá, že pokud se místo, kde zaměstnanec, na něhož se vztahuje směrnice o vysílání pracovníků, vykonává svou práci, změní po 24 měsících z domovského členského státu na hostitelský členský stát, budou v případě, že si zvolí tuto možnost, pro přezkoumání sporu příslušné soudy hostitelského členského státu.

Volný pohyb služeb je jednou ze základních zásad práva EU, není však neomezený. Soudní dvůr rozhodl, že právní úprava omezující volný pohyb služeb může být oprávněná, „pokud reaguje na naléhavý důvod obecného zájmu, jenž dosud není chráněn pravidly, kterým poskytovatel služeb podléhá v členském státě, kde je usazen, je způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné“.(8) Soudní dvůr dále uznal, že sociální ochrana vyslaných pracovníků představuje důvod obecného zájmu, který může opravňovat omezení volného pohybu služeb.(9)

Zpravodaj proto došel k závěru, že tento návrh je opatřením způsobilým zaručit uskutečnění cílů, které sleduje, a že nepřekračuje meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné, a proto rovněž dodržuje zásadu proporcionality.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako věcně příslušný výbor, aby zohlednil následující pozměňovací návrhy:

Pozměňovací návrh   1

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(1)  Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Uplatňování těchto zásad Unie dále rozvíjí, aby zaručila rovné podmínky pro podniky a dodržování práv pracovníků.

(1)  Volný pohyb pracovníků, svoboda usazování a volný pohyb služeb jsou základní zásady vnitřního trhu Unie, které jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Uplatňování a vymáhání těchto zásad Unie dále rozvíjí, aby zaručila rovné podmínky pro podniky a dodržování práv pracovníků a zajistila svobodu pohybu pracovních sil na vnitřním trhu.

Pozměňovací návrh   2

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 1 a (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(1a)  Čl. 153 odst. 5 SFEU vylučuje úpravu odměňování za práci ze strany Unie.

Pozměňovací návrh    3

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 3 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(3a)  Aby se zajistilo správné uplatňování této směrnice, je třeba posílit koordinaci činnosti inspektorátů práce členských států a celoevropskou spolupráci v boji proti podvodům souvisejícím s vysíláním pracovníků a ověřit, zda jsou příslušnému orgánu členského státu původu pravidelně hrazeny příspěvky na sociální zabezpečení vyslaných pracovníků.

Pozměňovací návrh    4

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 4

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(4)   Téměř dvacet let po přijetí směrnice o vysílání pracovníků je nutné posoudit, zda směrnice nadále představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a chránit práva vyslaných pracovníků.

(4)  Téměř dvacet let po přijetí směrnice o vysílání pracovníků je nutné posoudit, zda směrnice nadále představuje správnou rovnováhu mezi potřebou podporovat volný pohyb služeb a náležitě chránit práva vyslaných pracovníků. Za účelem prosazování spravedlivé hospodářské soutěže mezi podniky v EU, usnadnění přeshraničního poskytování služeb a potírání podvodů a zneužívání pravidel v této oblasti jsou v souladu s prováděním směrnice 2014/67/EU tudíž potřebné nové a mocnější nástroje. Stejně tak je nutné vytvořit na evropské úrovni informační portál ve všech jazycích členských států, kde by byly vysvětleny příslušné právní předpisy, rozdíly mezi členskými státy a opatření, která by měli přijímat zprostředkovatelé zaměstnání, případní příjemci a pracovníci.

Pozměňovací návrh   5

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 5

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(5)  Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti je v právu EU zakotvena již zakládajícími smlouvami. Zásada stejné odměny za stejnou práci byla zavedena sekundárními právními předpisy nejen mezi ženami a muži, ale i mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a srovnatelnými stálými zaměstnanci, mezi pracovníky na částečný úvazek a pracovníky na plný úvazek nebo zaměstnanci agentury práce a srovnatelnými zaměstnanci uživatele.

(5)  Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti je v právu EU zakotvena již zakládajícími smlouvami, přičemž EU prosazuje jejich dodržování a zajišťuje jejich uplatňování ve všech členských státech. Zásada stejné odměny za stejnou práci byla zavedena sekundárními právními předpisy nejen mezi ženami a muži, ale i mezi zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a srovnatelnými stálými zaměstnanci, mezi pracovníky na částečný úvazek a pracovníky na plný úvazek nebo zaměstnanci agentury práce a srovnatelnými zaměstnanci uživatele. Při uplatňování těchto zásad je třeba zohledňovat příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, která se týká výkladu Smluv.

Pozměňovací návrh   6

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 7

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(7)  Nařízení Řím I stanoví, že za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

(7)  Nařízení Řím I stanoví, že za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Nařízení nevymezuje ani neupřesňuje termín „dočasný výkon práce“. Je tedy nutné, aby pro vyslané pracovníky, kteří z definice vykonávají po omezenou dobu práci v jiném členském státě, bylo do této směrnice začleněno zvláštní ustanovení určující dobu, po jejímž uplynutí se má za to, že se země poskytování služeb stává zemí obvyklého výkonu práce. Je třeba upřesnit, že toto zvláštní ustanovení není diskriminační, je transparentní a přiměřené a že tímto ustanovením nejsou dotčeny jakékoli pracovní podmínky, které jsou pro pracovníka výhodnější.

Odůvodnění

Stanovením doby, po jejímž uplynutí se má za to, že se země poskytování služeb stává zemí obvyklého výkonu práce, není dotčeno možné trvání dočasného poskytování služeb.

Pozměňovací návrh   7

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 8

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(8)  Vzhledem k dlouhé době některých vyslání je nezbytné stanovit, že v případě vyslání na dobu delší než 24 měsíců se za zemi výkonu práce považuje hostitelský stát. V souladu se zásadou podle nařízení Řím I se tudíž na pracovní smlouvy těchto vyslaných pracovníků vztahuje právo hostitelských členských států, pokud si smluvní strany nezvolily právo jiné. Volba jiného práva však neznamená, že je zaměstnanec zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze odchýlit smluvním vztahem uzavřeným podle práva hostitelského členského státu. Toto by mělo platit od začátku vyslání, jestliže má trvat více než 24 měsíců, a od prvního dne následujícího po uplynutí 24 měsíců, jestliže ve skutečnosti dojde k překročení této doby. Tímto pravidlem není dotčeno právo podniků vysílajících pracovníky na území jiného členského státu dovolávat se volného pohybu služeb i v případě, že doba vyslání překročí 24 měsíců. Výhradním účelem je vytvořit právní jistotu při uplatňování nařízení Řím I ve specifické situaci, aniž by se uvedené nařízení jakkoliv měnilo. Zaměstnanec bude mít především nárok na ochranu a dávky podle nařízení Řím I.

(8)  Vzhledem k dlouhé době některých vyslání je nezbytné stanovit, že v případě vyslání na dobu delší než 18 měsíců se za zemi výkonu práce považuje hostitelský stát, aniž by byly dotčeny jakékoli pracovní podmínky, které jsou pro pracovníka výhodnější. V souladu se zásadou podle nařízení Řím I se tudíž na pracovní smlouvy těchto vyslaných pracovníků vztahuje právo hostitelských členských států, pokud si smluvní strany nezvolily právo jiné. Volba jiného práva však neznamená, že je zaměstnanec zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze odchýlit smluvním vztahem uzavřeným podle práva hostitelského členského státu. Toto by mělo platit od začátku vyslání, jestliže má trvat více než 18 měsíců, a od prvního dne následujícího po uplynutí 18 měsíců, jestliže ve skutečnosti dojde k překročení této doby, ledaže by zaměstnavatel získal od příslušného orgánu hostitelského členského státu odchylku v souladu s administrativními postupy a ustanoveními uvedenýmičláncích 4, 6 a 7 směrnice 2014/67/EU Evropského parlamentu a Rady1a a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/20041b. Tímto pravidlem není dotčeno právo podniků vysílajících pracovníky na území jiného členského státu dovolávat se volného pohybu služeb i v případě, že doba vyslání překročí 18 měsíců.

 

______________

 

1aSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“), Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11.

 

1bNařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1).

Pozměňovací návrh    8

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 9

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(9)   Podle ustálené judikatury jsou omezení volného pohybu služeb přípustná pouze tehdy, jsou-li odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu a jsou-li přiměřená a nezbytná.

(9)  Vzhledem k tomu, že tento návrh zavádí omezení doby vyslání, mohl by být vnímán jako omezení volného pohybu služeb zakotveného v článku 56 SFEU. Podle ustálené judikatury jsou omezení volného pohybu služeb přípustná pouze tehdy, jsou-li odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu a jsou-li přiměřená a nezbytná. K naléhavým důvodům převažujícího veřejného zájmu, které uznal Soudní dvůr, patří ochrana pracovníků, a zejména sociální ochrana pracovníků ve stavebnictví. S ohledem na svůj účel, kterým je chránit práva pracovníků, a svůj dočasný a vyvratitelný charakter, splňuje toto omezení v plném rozsahu výše uvedené podmínky a není v rozporu se zásadou volného pohybu služeb.

Pozměňovací návrh   9

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 10

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(10)  Vzhledem k velice mobilnímu charakteru práce v mezinárodní silniční dopravě vyvstávají při provádění směrnice o vysílání pracovníků specifické právní otázky a problémy (zejména pokud souvislost s dotčeným členským státem není dostačující). Bylo by nejvhodnější tyto problémy řešit prostřednictvím odvětvových právních předpisů spolu s dalšími iniciativami EU, jejichž cílem je zlepšit fungování vnitřního trhu silniční dopravy.

(10)  Vzhledem k velice mobilnímu charakteru práce v mezinárodní silniční dopravě vyvstávají při provádění směrnice o vysílání pracovníků specifické právní otázky a problémy (zejména pokud souvislost s dotčeným členským státem není dostačující). Na dopravní služby, jako je tranzit, mezinárodní přeprava a související kabotáž, se proto vztahuje jiný legislativní návrh, který je součástí souboru evropských předpisů o mobilitě a dopravě.

Odůvodnění

K zajištění právní jistoty jsou nutné předpisy, které budou specifické pro dané odvětví. Evropská komise již jasně uvedla, že tranzit by neměl být považován za vyslání. Podle zprávy pracovní skupiny na vysoké úrovni v oblasti rozvoje trhu silniční nákladní dopravy v EU by se na související kabotáž mělo nahlížet jako na mezinárodní operaci. Následně by se na mezinárodní dopravu ani na související kabotáž neměla vztahovat předběžná registrace ani směrnice 96/71/ES.

Pozměňovací návrh   10

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 11

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(11)  Ve vysoce konkurenčním prostředí vnitřního trhu jsou základem hospodářské soutěže mezi poskytovateli služeb nejen náklady práce, ale i faktory, jako je produktivita a efektivita nebo kvalita a inovace jejich zboží a služeb.

(11)  Ve vysoce konkurenčním prostředí vnitřního trhu jsou základem hospodářské soutěže mezi poskytovateli služeb nejen náklady práce, ale i faktory, jako je produktivita a efektivita nebo kvalita a inovace jejich zboží a služeb, přičemž mzdy jsou vždy odvozeny od celé řady parametrů, včetně zkušeností, profilu, úrovně odpovědnosti a podmínek na pracovním trhu.

Odůvodnění

V souladu s odpovědí, kterou na otázku k písemnému zodpovězení poskytl jménem Komise komisař Oettinger (E-008821/2016, 25.1.2017). „V orgánech EU je stejně jako v jakékoli jiné organizaci odměňování odvozeno od celé řady parametrů, včetně zkušeností, profilu, úrovně odpovědnosti, podmínek na pracovním trhu atp.“

Pozměňovací návrh   11

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 12

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(12)  Pravidla pro odměňování určují členské státy v souladu se svými právními předpisy a postupy. Nicméně vnitrostátní pravidla pro odměňování vztahující se na vysílané pracovníky musí být odůvodněna potřebou vyslané pracovníky chránit a nesmí nepřiměřeně omezovat přeshraniční poskytování služeb.

(12)  Určování pravidel pro odměňování je ve výlučné pravomoci členských států, které tak činí v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy.

Pozměňovací návrh   12

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 13

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(13)  Složky odměny stanovené vnitrostátním právním předpisem nebo na základě obecně použitelných kolektivních smluv by měly být jasné a srozumitelné všem poskytovatelům služeb. Je tudíž odůvodněné členským státům uložit, aby povinně zveřejňovaly složky odměny na jediné webové adrese, jak stanoví článek 5 směrnice o prosazování.

(13)  Složky odměny by měly být jasné, aktuální a srozumitelné všem poskytovatelům služeb. Ve smyslu této směrnice zahrnují tyto složky zejména a v případě potřeby minimální mzdové sazby, všechny dávky a příspěvky, které jsou povinné a jsou stanoveny vnitrostátními právními či správními předpisy anebo obecně použitelnými kolektivními smlouvami a rozhodčími nálezy. Je tudíž odůvodněné členským státům uložit, aby povinně zveřejňovaly složky odměny na jediné webové adrese, jak stanoví článek 5 směrnice o prosazování.

Odůvodnění

Odměna je v této formě vágní a nejistou právní kategorií, a tudíž je kontraproduktivní zavádět takovou novou definici. Může sestávat z neporovnatelných složek, které se členský stát od členského státu liší, a samotný účel definice by tudíž přestal existovat.

Pozměňovací návrh    13

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(14a)  Za účelem transparentnosti a v souladu se směrnicí 2014/67/EU je třeba se ujistit, že podnik, který pracovníky vysílá, má trvalou povahu, aby se zabránilo umělému vytváření fiktivních společností typu poštovní schránka. Každý zaměstnavatel by měl být rovněž schopen prokázat, že pracovník je ve společnosti, která jej vysílá, zaměstnán přiměřenou dobu.

Pozměňovací návrh   14

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 14 b (nový)

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

(14b)  Je třeba zabránit zneužívání a právní nejistotě v případě řetězových vysílání a vysílání, která se týkají několika jurisdikcí. Proto by se v případě, kdy vyslání spadá do jurisdikcí více než dvou států, měly použít podmínky zaměstnání stanovené hostitelským členským státem, v němž je služba poskytována, aniž by byly dotčeny příznivější podmínky, které jsou pracovníkovi přiznány podle ustanovení, od nichž se nelze odchýlit smluvním vztahem uzavřeným podle vnitrostátního práva, které by se jinak uplatnilo.

Pozměňovací návrh   15

Návrh směrnice

Bod odůvodnění 15

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání konkretizuje zásadu, že základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání týkající se zaměstnanců agentur práce by měly být přinejmenším stejné jako podmínky, jež by se na tyto zaměstnance vztahovaly, pokud by je uživatel zaměstnal na stejném pracovním místě. Tato zásada by měla platit rovněž pro zaměstnance agentur práce vysílané do jiného členského státu.

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání konkretizuje zásadu, že základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání týkající se zaměstnanců agentur práce by měly být přinejmenším stejné jako podmínky, jež by se na tyto zaměstnance vztahovaly, pokud by je uživatel zaměstnal na stejném pracovním místě. Je třeba poukázat na podvody, které se nyní odhalují a k nimž dochází v podobě „dvojího vyslání“ zaměstnanců agentur práce. Vzhledem k rostoucímu počtu zaměstnanců agentur práce je obtížnější provádět kontroly a odpovědnost slábne. Tato zásada by proto měla platit rovněž pro zaměstnance agentur práce vysílané do jiného členského státu. Podnik, který je uživatelem/dodavatelem, poskytne agentuře práce písemně jasné, transparentní a jednoznačné informace o předpisech, které uplatňuje, pokud jde o pracovní podmínky a odměňování.

Pozměňovací návrh    16

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 1

Směrnice 96/71/ES

Čl. 2a – odst. 1

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1. Je-li předpokládaná nebo skutečná doba vyslání delší než dvacet čtyři měsíců, považuje se za zemi obvyklého výkonu práce členský stát, na jehož území byl pracovník vyslán.

1.  Je-li předpokládaná nebo skutečná doba vyslání delší než osmnáct měsíců, považuje se za zemi obvyklého výkonu práce členský stát, na jehož území byl pracovník vyslán, pokud se strany nedohodnou v souladu s článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/20081a na použití jiného práva. Touto dohodou nejsou dotčeny jakékoli pracovní podmínky, které jsou pro pracovníka výhodnější.

 

______________

 

1aNařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s.6).

Pozměňovací návrh    17

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 1

Směrnice 96/71/ES

Čl. 2 a – odst. 2 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

2a.  Pro účely odstavce 2 se pojem „stejná činnost na stejném místě“ určuje s přihlédnutím k povaze poskytované služby, vykonávané práce a případně adresy nebo adres pracovišť ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. a) bodů v) a vi) směrnice 2014/67/EU.

Pozměňovací návrh    18

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 1

Směrnice 96/71/ES

Čl. 2 a – odst. 2 b (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

2b.   Zaměstnavatel může na základě oprávněných důvodů výjimečně požádat o odchylku od lhůty osmnácti měsíců a příslušný orgán hostitelského členského státu může tuto odchylku výjimečně povolit. Poté, co ověří, že je to v plném souladu se směrnicí 2014/67/EU a nařízením (ES) č. 883/2004, založí příslušný orgán hostitelského členského státu své rozhodnutí o udělení takové výjimky na objektivních důvodech, jako je například délka období, na které je pracovník vyslán. Každé přijaté rozhodnutí musí být odůvodněné, přiměřené, nediskriminační a založené na okolnostech. Před přijetím rozhodnutí o takové žádosti o odchylku konzultuje příslušný orgán hostitelského členského státu příslušné orgány domovského členského státu zaměstnavatele v souladu s články 6 a 7 směrnice 2014/67/EU. Každých šest měsíců od počátku doby platnosti odchylky dokládá poskytovatel služby příslušným orgánům hostitelského členského státu, že odchylka je stále odůvodněná.

Pozměňovací návrh    19

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 1 – návětí

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr zaručovaly pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí, které jsou v členském státě, v němž se práce vykonává, stanoveny:

Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr zaručovaly pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky, které se týkají dále uvedených záležitostí stanovených v členském státě, v němž se práce vykonává:

Pozměňovací návrh    20

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 1 – odrážka 2 – písm. c

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

c)   odměna, včetně sazeb za přesčasy; tento bod se nevztahuje na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu;

c)  odměna ve smyslu této směrnice, včetně sazeb za přesčasy; tento bod se nevztahuje na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu;

Pozměňovací návrh    21

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 2

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Pro účely této směrnice se odměnou rozumí veškeré povinné složky odměny stanovené vnitrostátními právními či správními předpisy, kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné, a/nebo neexistuje-li systém, který by prohlásil kolektivní smlouvy či rozhodčí nálezy za všeobecně použitelné, jinými kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy ve smyslu odstavce 8 druhého pododstavce, v členském státě, na jehož území je pracovník vyslán.

Odměna se stanovuje na základě vnitrostátních právních předpisů anebo postupů členského státu, na jehož území je pracovník vyslán, a zahrnuje veškeré povinné složky odměny stanovené vnitrostátními právními či správními předpisy, kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné.

Pozměňovací návrh    22

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 – pododstavec 3

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

Složky odměny podle písmene c) členské státy zveřejní na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU.

Složky odměny podle písmene c) členské státy zveřejní na jediné oficiální vnitrostátní internetové stránce, jak je stanoveno v článku 5 směrnice 2014/67/EU. Poskytované informace musí být aktuální, jasné a transparentní.

Pozměňovací návrh    23

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. b

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 a

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1a.   Jsou-li podniky usazené na území členského státu povinny podle právních a správních předpisů nebo kolektivních smluv zadávat subdodávky v rámci svých smluvních povinností pouze podnikům, které zaručují určité pracovní podmínky týkající se odměňování, může tento členský stát nediskriminačním a přiměřeným způsobem stanovit, aby se v případě smluv na subdodávky s podniky uvedenými v čl. 1 odst. 1, které na jeho území vysílají pracovníky, na tyto podniky vztahovaly stejné povinnosti.

1a.   Členské státy zajistí, aby ustanovení této směrnice byla při vysílání pracovníků použitelná na všechny podniky, ať už se jedná o hlavního dodavatele či subdodavatele.

 

Důležité je, aby subdodavatelé poskytli hlavnímu dodavateli informace o skutečném charakteru vyslání.

Pozměňovací návrh    24

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1b

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

1b.  Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. c) zaručovaly vyslaným pracovníkům podmínky, které se podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání vztahují na pracovníky najaté agenturami práce usazenými v členském státě, v němž se práce vykonává.“

1b.  Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. c) zaručovaly vyslaným pracovníkům podmínky, které se podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání vztahují na pracovníky najaté agenturami práce usazenými v členském státě, v němž se práce vykonává. Členské státy přitom zaručí, aby se s těmito pracovníky najatými agenturami práce zacházelo stejně jako s pracovníky najatými agenturami v daném státě.

Pozměňovací návrh    25

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c a (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 c (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

ca)   doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1c.   Najmutí pracovníka agenturou práce nebo zprostředkovatelskou agenturou v členském státě, jehož je pracovník státním příslušníkem, by nemělo být považováno za vyslání ve smyslu této směrnice, aniž je to objektivně zdůvodněno, například tím, že pracovník má jiné obvyklé bydliště.“

Pozměňovací návrh    26

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. c b (nové)

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 1 d (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

cb)   doplňuje se nový odstavec, který zní:

 

„1d.  Vzhledem k tomu, že agentury práce a zprostředkovatelské agentury mohou najímat pracovníky pouze na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, členské státy zajistí, aby tyto agentury vysílaly pracovníky pouze na základě tohoto druhu smlouvy.“

Pozměňovací návrh   27

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. d

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 9

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

d)  Odstavec 9 se zrušuje.

vypouští se

Pozměňovací návrh   28

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 – písm. d a

Směrnice 96/71/ES

Čl. 3 – odst. 9 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

da)  doplňuje se nový článek, který zní:

 

„9a.  V případě, že vyslání spadá do jurisdikcí více než dvou států, použijí se pracovní podmínky členského státu, na jehož území je pracovník vyslán a kde je poskytována služba, pokud jsou pro pracovníka výhodnější než podmínky stanovené právními předpisy, kterými se individuální pracovní smlouva řídí.“

Pozměňovací návrh    29

Návrh směrnice

Čl. 1 – odst. 1 – bod 2 a (nový)

Směrnice 96/71/ES

Článek 5 a (nový)

 

Znění navržené Komisí

Pozměňovací návrh

 

2a)   vkládá se nový článek, který zní:

 

„Článek 5a

 

Členské státy zajistí, aby podniky vysílající pracovníky do jiného členského státu byly schopny prokázat, že dostatečně přiměřeného podílu obratu dosáhly v členském státě, v němž mají zákonné sídlo.“

POSTUP VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Název

Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

Referenční údaje

COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD)

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

EMPL

11.4.2016

 

 

 

Výbor, který vypracoval stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

JURI

11.4.2016

Zpravodaj(ka)

       Datum jmenování

Jean-Marie Cavada

23.5.2016

Projednání ve výboru

12.10.2016

28.11.2016

12.4.2017

 

Datum přijetí

20.6.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

12

9

2

Členové přítomní při konečném hlasování

Max Andersson, Joëlle Bergeron, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Laura Ferrara, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Daniel Buda, Angel Dzhambazki, Angelika Niebler, Jens Rohde, Virginie Rozière, Tiemo Wölken, Kosma Złotowski

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Mylène Troszczynski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

12

+

ALDE

EFDD

S&D

Verts/ALE

António Marinho e Pinto, Jens Rohde

Joëlle Bergeron, Laura Ferrara

Mady Delvaux, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Evelyn Regner, Tiemo Wölken

Max Andersson, Julia Reda

9

-

ECR

PPE

Angel Dzhambazki, Kosma Złotowski

Daniel Buda, Rosa Estaràs Ferragut, Angelika Niebler, Emil Radev, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss

2

0

ENF

Gerolf Annemans, Mylène Troszczynski

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

(1)

Dokument COM(2016) 128 final, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52016PC0128&qid=1459769597959&from=CS.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

(3)

Dokument SWD(2016) 52 final.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).

(5)

Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980, Úř. věst. L 266, 9.10.1980, s. 1.

(6)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu, Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 11–31.

(8)

Viz rozsudky ze dne 30. listopadu 1995, Gebhard, C 55/94, EU:C:1995:411, bod 37; ze dne 23. listopadu 1999, Arblade a další, C 369/96 a C 376/96, EU:C:1999:575, body 34 a 35; ze dne 7. října 2010, dos Santos Palhota a další, C-515/08, EU:C:2010:589, bod 45 a citovaná judikatura; a ze dne 3. prosince 2014, De Clercq a další, C 315/13, EU:C:2014:2408, bod 62.

(9)

Viz mimo jiné rozsudky ze dne 23. listopadu 1999, Arblade a další, C 369/96 a C 376/96, EU:C:1999:575, bod 36; ze dne 15. března 2001, Mazzoleni a ISA, C 165/98, EU:C:2001:162, bod 27; ze dne 25. října 2001, Finalarte a další, C 49/98, C 50/98, C 52/98 až C 54/98 a C 68/98 až C 71/98, EU:C:2001:564, bod 33; ze dne 7. října 2010, dos Santos Palhota a další, C-515/08, EU:C:2010:589, bod 47 a citovaná judikatura; a ze dne 3. prosince 2014, De Clercq a další, C 315/13, EU:C:2014:2408, bod 65.


POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb

Referenční údaje

COM(2016)0128 – C8-0114/2016 – 2016/0070(COD)

Datum předložení EP

8.3.2016

 

 

 

Věcně příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

EMPL

11.4.2016

 

 

 

Výbory požádané o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

IMCO

11.4.2016

JURI

11.4.2016

 

 

Zpravodajové

       Datum jmenování

Elisabeth Morin-Chartier

10.5.2016

Agnes Jongerius

10.5.2016

 

 

Zpochybnění právního základu

       Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko

JURI

12.6.2017

 

 

 

Projednání ve výboru

12.10.2016

8.11.2016

26.1.2017

16.2.2017

 

23.3.2017

 

 

 

Datum přijetí

16.10.2017

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

32

8

13

Členové přítomní při konečném hlasování

Laura Agea, Guillaume Balas, Brando Benifei, Enrique Calvet Chambon, Ole Christensen, Martina Dlabajová, Lampros Fountoulis, Danuta Jazłowiecka, Agnes Jongerius, Rina Ronja Kari, Jan Keller, Ádám Kósa, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Verónica Lope Fontagné, Thomas Mann, Dominique Martin, Anthea McIntyre, Elisabeth Morin-Chartier, Emilian Pavel, João Pimenta Lopes, Georgi Pirinski, Dennis Radtke, Terry Reintke, Robert Rochefort, Claude Rolin, Ulrike Trebesius, Marita Ulvskog, Tatjana Ždanoka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Georges Bach, Karima Delli, Mircea Diaconu, Zdzisław Krasnodębski, Marju Lauristin, Edouard Martin, Anne Sander, Sven Schulze, Jasenko Selimovic, Michaela Šojdrová, Helga Stevens, Kosma Złotowski

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Malin Björk, Dita Charanzová, Ismail Ertug, Eider Gardiazabal Rubial, Jens Geier, Sylvie Goddyn, John Howarth, Merja Kyllönen, Julia Pitera, Barbara Spinelli, Mylène Troszczynski, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska

Datum předložení

23.10.2017


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

32

+

ALDE

EFDD

GUE/NGL

PPE

S&D

Verts/ALE

Robert Rochefort  

Laura Agea

Malin Björk, Rina Ronja Kari, Merja Kyllönen, Barbara Spinelli

Georges Bach, Jérôme Lavrilleux, Jeroen Lenaers, Veronica Lope Fontagné, Thomas

Mann, Elisabeth Morin-Chartier, Dennis Radtke, Claude Rolin, Anne Sander, Sven Schulze

Guillaume Balas, Brando Benifei, Ole Christensen, Ismail Ertug, Eider Gardiazabal

Rubial, Jens Geier, John Howarth, Agnes Jongerius, Jan Keller, Marju Lauristin,

Edouard Martin, Georgi Pirinski, Marita Ulvskog

Karima Delli, Terry Reintke, Tatjana Ždanoka

8

-

ALDE

ECR

PPE

Enrique Calvet-Chambon, Dita Charanzová, Mircea Diaconu, Martina Dlabajová, Jasenko Selimovic,

Zdzislaw Krasnodebski, Kosma Zlotowski

Michaela Šojdrová

13

0

ECR

ENF

GUE/NGL

NI

PPE

S&D

Anthea McIntyre, Helga Stevens, Ulrike Trebesius

Sylvie Goddin, Dominique Martin, Mylène Troszczynski

Joao Pimenta Lopes

Lampros Fountoulis

Danuta Jazłowiecka, Ádám Kósa, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Julia Pitera

Emilian Pavel

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Právní upozornění - Ochrana soukromí