ZPRÁVA o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran

27.2.2018 - (2017/2006(INI))

Výbor pro regionální rozvoj
Zpravodajka: Ángela Vallina

Pozměňovací návrhy

• 001-001 (PDF - 280 KB)
• 001-001 (DOC - 50 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody o změně klimatu přijaté na 21. konferenci smluvních stran

(2017/2006(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na čl. 7 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 Pařížské dohody, v nichž se uznávají místní, krajské a regionální rozměry změny klimatu a opatření v oblasti klimatu,

–  s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 4. října 2016 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Pařížské dohody přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu jménem Evropské unie[1],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2016 o provádění Pařížské dohody a o konferenci OSN o změně klimatu konající se v roce 2016 v marockém Marrákeši (COP22)[2],

–  s ohledem na usnesení ze dne 4. října 2017 o Konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2017 v německém Bonnu (COP23)[3],

–  s ohledem na nové cíle udržitelného rozvoje OSN, a zejména na cíl č. 11: „učinit města a obce inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“,

–  s ohledem na ustanovení Amsterodamského paktu ustanovujícího městskou agendu pro EU,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. září 2015 o městském rozměru politik EU[4],

–  s ohledem na zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) č. 12/2016 „Urban adaptation to climate change in Europe 2016“ [Přizpůsobení se měst změně klimatu v Evropě v roce 2016] a č. 1/2017 „Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016“ [Změna klimatu, dopady a zranitelnost v Evropě v roce 2016],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2016 nazvané „Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody“ (COM(2016)0110),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. dubna 2013 nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ (COM(2013)0216),

–  s ohledem na stanovisko Evropského výboru regionů nazvané „Směrem k nové strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu – integrovaný přístup“ (CDR 2430/2016 – 08/02/2017),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. července 2014 nazvané „Městská dimenze politik EU – Hlavní rysy městské agendy EU“ (COM(2014)0490),

–  s ohledem na článek 8 nařízení o společných ustanoveních (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013), v němž se uvádí, že „cíle fondů ESI jsou sledovány v souladu se zásadou udržitelného rozvoje“[5],

–  s ohledem na dohodu o partnerství a programy v rámci nařízení o společných ustanoveních, které podle článku 8 zajistí podporu účinného využívání zdrojů a opatření ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně,

–  s ohledem na konkrétní tematické cíle podporované prostřednictvím každého ESI fondu, včetně technologického rozvoje a inovací, přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, přizpůsobení se změně klimatu a podpory účinného využívání zdrojů,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na pátou hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0045/2018),

A.  vzhledem k tomu, že nárůst extrémních meteorologických jevů je přímým následkem změny klimatu zapříčiněné člověkem a bude mít stále častěji nepříznivý dopad na mnohé části Evropy, v důsledku čehož budou obydlené ekosystémy zranitelnější; vzhledem k tomu, že podle scénářů Mezivládního panelu pro změnu klimatu by se teplota naší planety mohla do roku 2100 zvýšit o 0,9 °C až 5,8 °C;

B.  vzhledem k tomu, že sedmý akční program pro životní prostředí, který bude hlavním směrem evropské politiky životního prostředí do roku 2020, označuje zlepšení udržitelnosti měst v Unii za prioritní cíl spolu se třemi klíčovými horizontálními cíli, jimiž jsou ochrana, zachování a zkvalitnění přírodního bohatství Unie, změna Unie v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje a ochrana občanů Unie před environmentálními tlaky a riziky ovlivňujícími jejich zdraví a dobré životní podmínky;

C.  vzhledem k tomu, že změna klimatu by mohla zhoršit společenské změny, pokud nebudou podniknuty žádné další kroky; vzhledem k tomu, že by se měly vzít v úvahu důležité migrační toky, které jsou očekávány v důsledku těchto globálních změn klimatu a které vyplývají z pohybů obyvatelstva, jež budou provázeny novými požadavky na infrastrukturu měst;

D.  vzhledem k tomu, že podle klíčových zjištění uvedených ve zprávě EEA č. 12/2016 se realita změny klimatu již v EU projevuje v podobě extrémních klimatologických jevů a postupných dlouhodobých důsledků, jako jsou hurikány, bouře, desertifikace, sucha, eroze pevniny a pobřeží, vlny veder, povodně, vzestup hladiny moří, nedostatek vody, lesní požáry a šíření tropických nemocí;

E.  vzhledem k tomu, že v důsledku změny klimatu narůstá riziko, že dojde k vymizení některých druhů rostlin a vyhynutí některých druhů živočichů a k výskytu infekčních onemocnění způsobených klimatickými faktory; vzhledem k tomu, že v oblastech, jako jsou nejvzdálenější regiony a další regiony EU, které mohou být zranitelné z hlediska topografie, se účinky změny klimatu projevují ještě intenzivněji;

F.  vzhledem k tomu, že nedávné studie ukazují, že různé pozorované změny v životním prostředí a ve společnosti, jako jsou změny lesních druhů, usídlování invazních nepůvodních druhů a propukání chorob, jsou způsobovány nebo zhoršovány globální změnou klimatu, v důsledku čehož se lidé, příroda a ekosystémy, v nichž žijí, stanou zranitelnějšími, nepřijmou-li se konkrétní opatření; vzhledem k tomu, že integrovaná podpora EU, která má zlepšit solidaritu a výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, by pomohla zajistit, aby regiony nejvíce postižené změnou klimatu byly schopny přijmout nezbytná opatření, která jim umožní přizpůsobit se této změně;

G.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má vliv na sociální rozdíly, které se v EU v posledním desetiletí zvětšují, přičemž se zvyšuje zranitelnost nejslabších skupin obyvatelstva, které jsou méně schopné a mají méně zdrojů k tomu, aby se vyrovnaly s jejími účinky; vzhledem k tomu, že zranitelnost jednotlivců vůči účinkům změny klimatu je do značné míry dána jejich možnostmi přístupu k základním zdrojům, a vzhledem k tomu, že by veřejné orgány měly zaručit přístup k těmto základním zdrojům;

H.  vzhledem k tomu, že téměř 72,5 % obyvatel EU, tedy přibližně 359 milionů lidí, žije ve městech; vzhledem k tomu, že EU navíc odpovídá za 9 % celosvětových emisí a 60 až 80 % celosvětové spotřeby energie a přibližně stejně vysoký podíl emisí CO₂ připadá na městské oblasti;

I.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí v oblasti městské infrastruktury budou mít dopad na schopnost měst čelit změně klimatu; vzhledem k tomu, že města, společnosti a další nestátní subjekty mají potenciál snížit do roku 2020 emise CO₂ v rozsahu 2,5–4 miliardy tun; vzhledem k tomu, že regiony a města jsou schopny snížit celosvětové emise o 5 % v zájmu splnění cílů Pařížské dohody, a vzhledem k tomu, že mají potenciál výrazně omezit celosvětové emise;

J.  vzhledem k tomu, že v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 11 („Učinit města a lidská sídla inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“) se má do roku 2020 výrazně zvýšit počet měst a lidských sídel, jež přijmou a budou provádět integrované politiky a plány zaměřené na začleňování, účinné využívání zdrojů, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a odolnost vůči katastrofám, a vypracovat a na všech úrovních uplatňovat ucelený systém řízení rizika katastrof v souladu se sendajským rámcem pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030;

K.  vzhledem k tomu, že obecní úřady patří mezi hlavní příjemce finančních prostředků z evropských zdrojů;

L.  vzhledem k tomu, že v čl. 7 odst. 2 Pařížské dohody se uznává, že „přizpůsobování se je globální výzvou, které všichni čelí a která má místní, krajské, celostátní, regionální a mezinárodní rozměry“; vzhledem k tomu, že opatření místních orgánů a nestátních subjektů jsou klíčová pro zajištění toho, aby veřejné správy mohly uplatňovat své závazky v rámci globálních klimatických opatření;

M.  vzhledem k tomu, že strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM(2013)0216), jakož i příslušná nařízení EU o evropských strukturálních a investičních (ESI) fondech určují hlavní cíle a související politická opatření, zejména zavedením mechanismů, např. předběžných podmínek a tematických cílů týkajících se klimatu v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020, jako jsou tematický cíl 4: „Podpora přechodu na nízkouhlíkové hospodářství ve všech odvětvích“; tematický cíl 5: „Podpora přizpůsobení se změně klimatu, prevence a řízení rizik“ a tematický cíl 6: „Zachování a ochrana životního prostředí a podpora účinného využívání zdrojů“, které vedly k většímu a lépe zaměřenému financování opatření v oblasti klimatu v rámci alespoň některých ESI fondů;

N.  vzhledem k tomu, že regiony a města daly najevo své odhodlání, pokud jde o proces UNFCCC, a to prostřednictvím zapojení do iniciativ, jimiž jsou akční program Lima–Paříž a platforma nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu;

Obecný rámec

1.  vítá úlohu, kterou sehrála EU v Pařížské dohodě přijaté na 21. konferenci smluvních stran, jakož i její úlohu světového lídra v boji proti změně klimatu; poukazuje na to, že Evropa má jeden z nejambicióznějších cílů v oblasti změny klimatu na světě; naléhavě žádá, aby bylo zmírňování změny klimatu považováno za důležitou prioritu politik EU v oblasti soudržnosti s cílem splnit a zachovat závazky Pařížské dohody / COP21 podporou inovací v oblasti čisté energie, oběhového hospodářství, energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, aniž by byla dotčena nezbytná opatření pro přizpůsobení se, a zároveň by měla být zachována základní úloha a cíle politiky soudržnosti v souladu s článkem 174 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);

2.  schvaluje přístup k řešení změny klimatu, jak jej stanoví cíle udržitelného rozvoje (Organizace spojených národů) a Amsterodamský pakt (městská agenda EU); zdůrazňuje, že se Evropa musí stát skutečným světovým lídrem v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, jak navrhuje Komise, a připomíná, že městská agenda EU přispívá k provádění Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 prostřednictvím cíle inkluzivních, bezpečných a udržitelných měst; bere v této souvislosti v úvahu celou řadu rozdílů mezi evropskými místními orgány a jejich různým potenciálem; požaduje při provádění městské agendy flexibilní, na míru upravený postup, který poskytne pobídky a poradenství, aby bylo možné potenciálu měst plně využít;

3.  připomíná, že ve svém usnesení ze dne 14. října 2015 nazvaném „Na cestě k uzavření nové mezinárodní dohody o klimatu v Paříži“[6] žádá členské státy, aby zvážily možnost přijetí doplňujících závazků v oblasti snížení emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje potřebu maximální transparentnosti a kontroly procesu COP21;

4.  vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu se stávajícími právními předpisy EU o opatřeních v oblasti změny klimatu a v návaznosti na žádost Výboru regionů uvedenou v jeho stanovisku ze dne 9. února 2017 nazvaném „Směrem k nové strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu ­ – integrovaný přístup“ realizovaly ambiciózní cíle v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

5.  vyjadřuje politování nad nezodpovědnými strategiemi ohrožujícími životní prostředí, jako jsou určité hospodářské činnosti a specifická průmyslová odvětví způsobující vysokou míru znečištění, a zdůrazňuje odpovědnost všech vrstev společnosti za přispívání k opatřením, jež jsou nezbytná pro zvrácení trendu, který ohrožuje život na naší planetě; zdůrazňuje skutečnost, že chybí informace o opatřeních přijatých v některých průmyslových odvětvích s cílem bojovat proti následkům znečištění a o hledání méně znečišťujících řešení; vyjadřuje však politování nad tím, že někteří představitelé formující veřejné mínění v oblasti vědy, médií a politiky nadále popírají důkazy o změně klimatu;

6.  vyjadřuje politování nad deklarovaným záměrem USA odstoupit od Pařížské dohody a vítá skutečnost, že mnoho nefederálních subjektů, zejména států a měst USA, opětovně potvrdilo své odhodlání plnit cíle stanovené v Pařížské dohodě; vybízí místní a regionální orgány v USA, které se chtějí zapojit do boje proti změně klimatu, aby v rámci svých projektů spolupracovaly s jinými veřejnými a soukromými subjekty a vytvořily s nimi partnerství a aby si v této souvislosti vyměňovaly osvědčené postupy; požaduje novou správu, která by mohla zajistit finanční prostředky na opatření v oblasti klimatu a lepší integraci regionů a měst a jejich zastupitelských orgánů;

7.  zdůrazňuje, že města musí hrát rozhodující úlohu v boji proti změně klimatu, a to v koordinované vzájemné provázanosti s vnitrostátními orgány a svými okolními regiony; vybízí představitele krajů a vnitrostátních vlád k další spolupráci na mezinárodní úrovni prostřednictvím platforem, jako jsou Přátelé měst; domnívá se, že v konkrétním případě integrovaného udržitelného rozvoje měst by měly být místní orgány zmocněny nejen k výběru projektů, ale také k přípravě, navrhování a provádění programů místního rozvoje; zdůrazňuje možné pozitivní aspekty pro růst a ekologická pracovní místa;

8.  konstatuje, že orgány místní správy jsou odpovědné za provádění většiny opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a většiny právních předpisů EU v této oblasti; zdůrazňuje potřebu věnovat se v rámci provádění Pařížské dohody urbanistickému plánování, mobilitě, veřejné dopravě a infrastruktuře, energetické náročnosti budov, vzdělávacím kampaním, inteligentním městům, inteligentním sítím a regionálním dotacím;

9.  konstatuje, že starostové měst jsou přímo odpovědní svým voličům za svá rozhodnutí a že mohou jednat účinnějším a rychlejším způsobem a často s bezprostředními výsledky, které mají velký dopad;

10.  vyzývá vnitrostátní orgány, aby pomáhaly městům a regionům při naplňování mezinárodních závazků na podporu iniciativ v oblasti klimatu a energetiky na místní a regionální úrovni;

11.  poukazuje na to, že změna klimatu a sociální a hospodářské faktory se vzájemně ovlivňují, a proto je zapotřebí zastřešující vize, která bude účinná na místní a regionální úrovni;

12.  upozorňuje na společenské náklady a hospodářské dopady způsobené emisemi skleníkových plynů, které v současnosti ovlivňují městskou infrastrukturu, systémy veřejného zdravotnictví a sociální péče, které jsou – v určitých obdobích a v některých městech a regionech – přetížené a čelí nejisté hospodářské situaci; konstatuje, že tyto systémy tak budou vystaveny dodatečnému tlaku a budou muset uspokojovat rostoucí a složitější potřeby; vítá potenciální hospodářské přínosy pro města, která investují a stojí v čele nízkouhlíkové infrastruktury, včetně snížených nákladů na energii, nižších nákladů na údržbu a snížených výdajů na veřejné zdraví, což je výsledkem menšího množství znečišťujících látek;

13.  uznává, že zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně jsou dlouhodobé procesy, které přesahují rámec volebních období a rozhodnutí na místní a regionální úrovni, a požaduje, aby byly vnímány coby zdroj příležitostí v souvislosti s dalšími výzvami, jako je zaměstnanost a opatření ke zlepšení zdraví, kvality života a veřejných služeb; konstatuje, že Pařížská dohoda předpokládá aktivní zapojení zúčastněných stran, jež nejsou stranami dohody, prostřednictvím procesů technického přezkumu v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

14.  uznává zásadní úlohu regionů a měst při prosazování vlastní energetické transformace a při prosazování cílů v oblasti klimatu a energetiky; podotýká, že pro testování a uplatňování integrovaných energetických řešení v přímé spolupráci s občany jsou nejvhodnější regiony a městské oblasti; zdůrazňuje, že je potřeba podnítit transformaci energetiky a místní investice do opatření zaměřených na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně; zdůrazňuje, že inovace v oblasti čisté energie a malé projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by mohly hrát významnou úlohu při dosahování cílů Pařížské dohody; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily přístup k finančním opatřením, která zohlední specifické rysy a dlouhodobou hodnotu místních energetických komunit pro trh s energií, životní prostředí a společnost, a aby podporovaly úlohu jednotlivých výrobců-spotřebitelů v souvislosti s obnovitelnými zdroji za účelem větší soběstačnosti a vlastní výroby; vyzývá města a regiony, aby stály v čele podpory energetické účinnosti a výroby energie z obnovitelných zdrojů s cílem snížit emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší;

15.  znovu zdůrazňuje, že je nutné, aby regiony uplatňovaly směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti, a požaduje zaměření nebo posílení strukturálních fondů tak, aby bylo možné prosazovat energetickou účinnost ve veřejných budovách a soběstačnost obcí prostřednictvím energie z obnovitelných zdrojů; požaduje, aby kooperativní občanské energetické projekty byly podporovány ze strukturálních fondů EU a pomocí snižování administrativní zátěže na vnitrostátní a regionální úrovni;

16.  konstatuje, že podle nejnovějších statistických údajů je podíl EU na celosvětových emisích skleníkových plynů přibližně 10 %, a proto nelze negativní trendy v oblasti změny klimatu zvrátit bez celosvětových opatření; poukazuje však na to, že by EU mohla v tomto ohledu hrát vedoucí úlohu, zejména podporou řešení a technologií v oblasti čisté energie;

17.  připomíná, že v městské agendě EU se podporuje nová pracovní metoda, pomocí které lze plně využit potenciálu měst k reakci na problémy spojené s celosvětovými výzvami v oblasti změny klimatu, přičemž zvláštní pozornost je věnována zdokonalení tvorby právních předpisů, přístupu k finančním prostředkům a výměně znalostí;

EU a politika soudržnosti

18.  domnívá se, že budoucí víceletý finanční rámec musí v příslušných případech zvýšit své ambice, pokud jde o dosahování cílů v oblasti klimatu, a že musí dojít ke zvýšení podílu prostředků vyčleněných na tento účel;

19.  připomíná závazek vynaložit nejméně 20 % rozpočtu EU na období 2014–2020 (přibližně 212 miliard EUR) na opatření v oblasti klimatu; žádá Komisi a členské státy, aby vzaly řádně na vědomí zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 31 z roku 2016, která varuje, že existuje závažné riziko, že 20% cíl nebude splněn, pokud nebudou přijata doplňková opatření, a vyzývá Komisi, aby Parlament o tomto důležitém tématu průběžně informovala; zdůrazňuje, že v Evropském sociálním fondu ani v politikách v oblasti zemědělství, rozvoje venkova a rybolovu nedošlo k významnému posunu směrem k opatřením v oblasti klimatu a ne všechny potenciální příležitosti k financování opatření souvisejících s klimatem byly plně využity;

20.  poukazuje na klíčovou úlohu politiky soudržnosti v situaci, kdy je třeba čelit výzvám spojeným se změnou klimatu na regionální a místní úrovni; připomíná, že je nezbytné zvýšit rozpočet na politiku soudržnosti po roce 2020; zdůrazňuje, že politika soudržnosti by měla věnovat zvláštní pozornost městským investicím do kvality ovzduší, oběhového hospodářství, přizpůsobení se změně klimatu, řešení rozvoje zelené infrastruktury a energetické a digitální transformace;

21.  podporuje vytvoření nástroje nákladů a přínosů, který místním samosprávám umožní lépe chápat dopady projektů na snižování emisí uhlíku, a umožní jim plně využívat možnosti financování dostupné na úrovni EU;

22.  domnívá se, že politika soudržnosti by měla zahrnovat jak hledisko zmírňování změny klimatu, tak hledisko přizpůsobování se této změně, přičemž je třeba mezi nimi rozlišovat, ale zároveň mít na paměti, že je třeba je koordinovat a zavádět jasné mechanismy financování na podporu a podněcování politik a opatření v každé z těchto oblasti; domnívá se, že tyto mechanismy by mohly být uplatňovány prostřednictvím jasných a měřitelných investičních plánů za účasti měst a regionů (včetně veřejných orgánů, průmyslu, zúčastněných stran a občanské společnosti), a že tato účast by měla rovněž zahrnovat fáze provádění a hodnocení;

23.  konstatuje, že pouze patnáct členských států přijalo akční plán a strategii pro přizpůsobení se změně klimatu a že obsahují jen málo konkrétních opatření pro řešení situace na místě; domnívá se, že budoucí plánování ESI fondů by mělo být lépe provázáno s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030; zdůrazňuje, že v budoucím víceletém finančním rámci by mělo být dále zlepšováno začleňování cílů v oblasti klimatu, například užším propojením investic v rámci politiky soudržnosti s celkovými plány členských států na dosažení cíle stanoveného pro rok 2030; zdůrazňuje, že proto bude třeba vzít v úvahu cíle EU v oblasti klimatu při hodnocení dohod o partnerství a že operační programy budou muset být i nadále úzce propojeny se strategiemi a plány jednotlivých členských států pro přizpůsobení se změně klimatu, s cílem dosáhnout koordinace a soudržnosti na všech úrovních plánování a řízení, zejména v případech, kdy fondy EU představují vysoký podíl dostupných veřejných prostředků; domnívá se, že v důsledku toho bude při hodnocení operačních programů třeba zvažovat, jak účinně tyto programy přispěly ke snižování emisí skleníkových plynů, a zároveň usilovat o jednotnou metodiku pro měření výkonnosti i jednotný proces monitorování, aby se zabránilo klamavé ekologické reklamě (tzv. „greeen-washing“);

24.  naléhavě žádá, aby investice v rámci politiky soudržnosti byly v souladu s účinnou politikou v oblasti klimatu, čímž by se zaručila environmentální udržitelnost;

25.  zdůrazňuje, že inovační politika a městská dimenze jsou vhodnou oblastí pro součinnost mezi klimatickými cíli a širšími ekonomickými cíli v rámci politiky soudržnosti; vyzývá proto k vytvoření zvláštních ustanovení pro udržitelný městský rozvoj a městskou inovaci, aby se těmto oblastem dostalo v politice soudržnosti po roce 2020 výrazně lepší finanční podpory;

26.  žádá jednotlivá partnerství, která se zaměřují na otázky související se zmírňováním změny klimatu v rámci městské agendy EU, aby urychleně přijala a představila své akční plány; dále vyzývá Komisi, aby v budoucích legislativních návrzích vzala v úvahu návrhy uvedené v těchto akčních plánech, zejména pokud jde o lepší regulaci, financování a znalosti;

27.  zdůrazňuje, že aby bylo možné plnit dlouhodobější cíle Pařížské dohody, je zapotřebí větší soudržnosti investic do dlouhodobé dekarbonizace pro regionální/vnitrostátní/unijní trh jako celek, a vyzývá k přijetí opatření, která by usnadnila přístup k financování pro menší města a regiony; dále zdůrazňuje, že regionům závislým na uhlíku je třeba poskytnout prioritní financování, které umožní hladký přechod k hospodářství s nízkými emisemi, a že je třeba se přednostně zaměřovat na přechod pracovníků z odvětví s vysokými emisemi uhlíku do alternativních zaměstnání; vyzývá Komisi, aby navrhla, že v rámci politiky soudržnosti po roce 2020 by mělo být snížení emisí (spolu s dalšími opatřeními, jako je rekultivační činnost nebo činnosti zaměřené na regeneraci a dekontaminaci bývalých průmyslových areálů) důležitým faktorem při hodnocení výkonnosti operačních programů;

28.  zdůrazňuje, že je důležité používat další finanční nástroje a politiky, jako jsou Evropský fond pro strategické investice, Nástroj pro propojení Evropy a Horizont 2020, za účelem financování projektů, které pomohou ke zmírňování změny klimatu či přizpůsobení se této změně;

29.  trvá na tom, aby granty udělované městům a regionům byly nadále hlavní formou financování EU v rámci politiky soudržnosti, a to konkrétně pro opatření v oblasti klimatu; zdůrazňuje však, že přes lepší soudržnost a přesnost ukazatelů dopadů a výsledků v oblasti změny klimatu nejsou tyto ukazatele dostatečné k určení toho, do jaké míry politika soudržnosti přispívá k plnění celkových cílů EU v oblasti klimatu, a domnívá se, že systém monitorování a sledování výdajů v oblasti klimatu potřebuje zdokonalit, aby se dosáhlo toho, že výdaje EU budou mít konkrétní a měřitelný přínos k plnění cílů EU; vyzývá k vytvoření plánu v oblasti přizpůsobování se změně klimatu, který by monitoroval regionální a místní opatření v oblasti klimatu, a žádá Komisi, aby vyhodnocovala procentní podíl finančních prostředků, který členské státy vynaloží na místní úrovni k omezení emisí skleníkových plynů a k zajištění toho, že se dané území přizpůsobí změně klimatu;

30.  uznává úlohu nástrojů integrovaného územního rozvoje, jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj, které mohou města využívat jako doplněk při financování udržitelných strategií městského rozvoje nebo funkčních oblastí; vyzývá k integrovaným místním přístupům a strategiím zdola nahoru za účelem zajištění účinnějšího využívání zdrojů a budování odolnosti a přizpůsobování se dopadům změny klimatu v nejpostiženějších oblastech;

31.  uznává, že ve městech EU je soustředěna velká většina evropských odvětví v oblasti výzkumu a vývoje zaměřených na změnu klimatu; vyzývá Komisi, aby poskytovala větší podporu městům a regionům v oblasti vzdělávání a zvyšování informovanosti, finančního poradenství, poskytování know-how, komunikace, výzkumu a vývoje, vzdělávání týkajícího se ochrany klimatu a poradenství ohledně zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, konkrétně prostřednictvím posílení stávajících nástrojů, jako jsou poradenská a investiční platforma pro města URBIS, URBACT a iniciativa Městská inovativní opatření; žádá Komisi, aby zajistila, že tato odvětví budou plně využívat celosvětovou spolupráci v oblasti výzkumu, a aby tyto nástroje posílila tak, aby místním samosprávám pomáhaly realizovat účelné projekty a získat přístup k možnostem financování za účelem vyzkoušení inovativních řešení v rámci strategií městského rozvoje; žádá, aby krajské orgány zemí mimo EU měly možnost se dobrovolně účastnit iniciativ EU v oblasti vědy, výzkumu a technologií, jako je Horizont 2020, a to formálním i neformálním způsobem, za účelem dosažení společných cílů; domnívá se, že finanční nástroje, například globální klimatické fondy, by měly být přímo dostupné místním orgánům; domnívá se, že je třeba posílit součinnost mezi politikou soudržnosti a výzkumem, aby se zajistilo rychlé zavádění nových technologií s nízkými emisemi uhlíku;

32.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby program Horizont 2020 věnoval zvýšenou pozornost a více finančních prostředků na projekty v oblasti inovace a výzkumu týkající se oběhového hospodářství a udržitelných měst; vybízí členské státy, aby s podporou Komise a Evropské investiční banky (EIB) posílily správní kapacity regionů a měst tak, aby mohly plně využívat možností veřejného a soukromého financování dostupného na úrovni EU;

33.  vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly problémem odpadů a usilovaly o dosažení skutečného oběhového hospodářství a aby podporovaly jiné způsoby likvidace odpadů, které již nelze opětovně použít ani recyklovat, než je spalování;

34.  domnívá se, že v nadcházejícím programovém období bude třeba změnu klimatu začlenit do programů územní spolupráce; poukazuje na významnou úlohu územní spolupráce, přeshraniční spolupráce a makroregionálních strategií, pokud jde o akce uskutečňované regiony a městy, a to jak v rámci EU, tak mimo ni, a připomíná, že je nezbytné tento nástroj posílit z politického i finančního hlediska, a to jak pokud jde o zmírňování změny klimatu, tak přizpůsobování se této změně; zdůrazňuje, že rámec pro uskutečňování společných akcí a politického dialogu mezi vnitrostátními, regionálními a místními činiteli z různých členských států, jako je iniciativa Společenství týkající se příhraničních oblastí (Interreg), je obzvlášť vhodný pro boj se změnou klimatu a pro provádění vhodných opatření zaměřených na zmírňování dopadů této změny; v této souvislosti vítá skutečnost, že sedm z patnácti nadnárodních programů Interreg v celé Evropě financuje strategie, pilotní akce, vzdělávání a nástroje, které městům pomáhají budovat kapacity určené ke snižování emisí CO₂ a zmírňování změny klimatu za účelem dosažení cílů EU;

Města a regiony

35.  vítá iniciativy, jako je globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, i úlohu, kterou řada měst a regionů zastává v boji proti změně klimatu a v oblasti ochrany životního prostředí; vyzývá města a regiony, aby vzájemně spolupracovaly a aby boj proti změně klimatu ještě intenzivněji a naléhavěji zařazovaly na institucionální program; doporučuje, aby městské orgány prováděly a pravidelně aktualizovaly strategie v oblasti inteligentního dlouhodobého územního plánování i inovativní přístupy, jako je iniciativa inteligentní města; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí udržitelné a energeticky účinné projekty v oblasti bydlení a inteligentní budovy, které ušetří energii, investice do obnovitelné energie, ekologické systémy veřejné dopravy, další podpora projektů zaměřených na nízkouhlíková města a regiony a aliancí měst a místních a regionálních samospráv spolupracujících v boji proti globálnímu oteplování;

36.  konstatuje, že je důležité uplatňovat rámec pro podávání zpráv založený na objektivních parametrech a ověřených metodikách s cílem sledovat opatření v oblasti klimatu prováděná městy a regiony, a to za účelem sdílení údajů o klimatických závazcích a zvyšování transparentnosti mezi jednotlivými subjekty, pokud jde o plnění cílů v oblasti klimatu;

37.  připomíná, že odvětví dopravy je také odpovědné za emise skleníkových plynů a znečišťující látky v ovzduší, které jsou nebezpečné pro zdraví a jejichž koncentrace v městském ovzduší je upravena směrnicí (EU) 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší; domnívá se, že regiony a města mají obrovský potenciál snížit emise skleníkových plynů z dopravy, a zdůrazňuje, že je třeba financovat iniciativy, které usnadňují místní a regionální nízkouhlíkovou mobilitu; zdůrazňuje, že je důležité, aby města převzala vůdčí úlohu při podpoře veřejné dopravy a elektrifikace veřejné a soukromé dopravy, a vyzývá k podpoře řady modelových regionů pro účely výzkumu v oblasti inteligentních a vzájemně propojených dopravních systémů mezi městskými a venkovskými oblastmi;

38.  vítá městské iniciativy, jako jsou inteligentní města a inteligentní sítě, jež usilují o snížení emisí skleníkových plynů a zvýšení účinnosti zdrojů; zdůrazňuje, že regiony musí zlepšit opatření týkající se zelených měst prostřednictvím podpory energetiky a digitální transformace a že řešení, jako jsou inteligentní sítě, nabízejí potenciál pro účinnější zásobování domácností a budov energií; uznává, že spolupráce mezi podniky a městy pomáhá při tvorbě inovativních a inkluzivních řešení, a vyzývá k jejich podpoře; zdůrazňuje, že je třeba posílit investice do dalších udržitelných řešení, jako je zelená infrastruktura, a zejména do rozšiřování dřevinného vegetačního pokryvu ve městech; připomíná, že je třeba nejenom snižovat emise, ale také zvyšovat kapacitu půdy absorbovat CO₂, a vyzývá ke zvýšené ochraně stávajících a nově vysazených městských lesů v regionech EU;

39.  zdůrazňuje, že místní sezónní produkce potravin snižuje emise skleníkových plynů způsobené přepravou a snižuje tak celkovou uhlíkovou stopu potravin; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s potravinářským odvětvím na zvyšování místní a regionální udržitelné produkce potravin, a vítá dobrovolná opatření (například označování semaforem), aby se zajistila viditelnost klimatického dopadu a uhlíkové stopy potravin a dalších produktů; vyzývá k vytvoření celounijních ukazatelů, které by umožnily dobrovolné, avšak srovnatelné označování produktů, a vyzývá místní orgány, aby uskutečňovaly informační kampaně na zvýšení povědomí o uhlíkové stopě potravin;

40.  konstatuje, že opatření ke zmírňování změny klimatu musí být plánována na základě spravedlivého rozdělení úsilí a přínosů mezi jednotlivé zúčastněné strany a že opatření k přizpůsobení se této změně se musí zaměřovat na ochranu nejzranitelnějších skupin obyvatel jako celku;

41.  uznává rozmanitost a zvláštní charakter regionálních zranitelných míst a jejich potenciálu a konstatuje, že problémy, zdroje a nejúčinnější opatření se mohou v jednotlivých oblastech lišit; v důsledku toho připomíná svůj závazek k dodržování zásady subsidiarity a zdůrazňuje, že města a regiony musí mít nezbytné pravomoci a dostatečnou politickou, správní a finanční nezávislost, pokud jde o plánování a provádění samostatných opatření; zdůrazňuje, že města potřebují uzpůsobit své územní plánování prostřednictvím investic do ekologické infrastruktury, mobility, veřejné dopravy a inteligentních rozvodných sítí, aby dosáhla cílů stanovených v Pařížské dohodě; opakuje, že místní a regionální orgány, které představují úrovně správy nejbližší jednotlivým občanům a jsou také nejblíže dopadům vyplývajícím ze změny klimatu, mají na řadu problémů nejkomplexnější náhled, a zdůrazňuje, že je důležité místním a regionálním orgánům poskytovat administrativní kapacitu a finanční nástroje k tvorbě individuálně přizpůsobených řešení pro zmírňování změny klimatu;

42.  vyzývá k účinnější, plně transparentní víceúrovňové správě, která by mohla lépe zapojovat místní samosprávy, regiony a města i jejich zastupitelské orgány do rozhodovacího procesu EU a do procesu UNFCCC; vyzývá k podpoře a zajišťování koordinace mezi všemi veřejnými orgány i k zapojování veřejnosti a podpoře sociálních a hospodářských zúčastněných stran, a vyzývá Komisi, aby podporovala koordinaci a výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy, regiony, místními komunitami a městy; zdůrazňuje, že je třeba podporovat participativní modely místní správy;

43.  vítá rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu klimatu vypracovat zvláštní zprávu o městech a klimatu v roce 2023, což je závazek, který bude stimulovat intenzivnější výzkum významu měst v boji proti změně klimatu; domnívá se, že města by měla poskytnout vstupní informace do příští zprávy o světovém klimatu v roce 2018; domnívá se také, že města a regiony mohou ovlivňovat tvorbu politik v návaznosti na Pařížskou dohodu tím, že budou uplatňovat strategický přístup k řešení globálního oteplování a podporovat opatření v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně v městských oblastech, v nichž žije více než polovina světové populace; vyzývá Komisi, aby prosazovala víceúrovňový pohled na opatření v oblasti změny klimatu s cílem podpořit inkluzivní režim v oblasti klimatu, který uznává opatření přijímaná místními a krajskými orgány;

44.  vyzývá vnitrostátní orgány, aby se snažily o dosažení decentralizace a lépe dodržovaly zásadu subsidiarity, a umožnily tak místním a regionálním orgánům hrát v boji proti změně klimatu významnější úlohu;

45.  konstatuje, že mnohé průmyslové subjekty investují do ekologické transformace a zavázaly se k politice dekarbonizace; uznává, že spolupráce mezi podniky a městy vytváří inovativní a inkluzivní řešení, pokud jde o opatření v oblasti změny klimatu, a pomáhá EU dosahovat jejích cílů; připomíná, že průmysl hraje klíčovou úlohu při financování městských oblastí a překonávání nedostatku investic; vyzývá k podpoře partnerství mezi městy a podniky;

46.  zdůrazňuje, že inteligentní plánování a investice do nízkouhlíkové městské infrastruktury odolné vůči změnám klimatu mohou zlepšit životní prostředí a kvalitu života občanů, vytvářet pracovní místa a stimulovat místní a regionální hospodářství;

47.  vyzývá města a regiony, aby využívaly iniciativy EU, jako jsou Městská inovativní opatření, a zaváděly jejich prostřednictvím pilotní projekty v oblasti udržitelného městského rozvoje;

48.  vítá iniciativu „Women4Climate“ a zapojení soukromého sektoru do této iniciativy, která by měla přispět k širšímu zapojení ženských osobností do boje proti změně klimatu, což by posílilo jejich vůdčí schopnosti a podpořilo příští generaci ženských osobností v boji proti změně klimatu;

49.  uznává zvláštní odpovědnost měst, pokud jde o boj proti změně klimatu, vzhledem k tomu, že jsou odpovědné za 70 % globálních emisí CO₂, a připomíná závazek Parlamentu dosáhnout úspěšného globálního rozšíření paktu Starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, včetně iniciativy pro přizpůsobení se změně klimatu (iniciativa „Mayors Adapt“), memoranda o porozumění „Under 2 Degrees“, Amsterodamského paktu a iniciativy „Regions Adapt“; domnívá se, že závazky přijaté v prohlášení z pařížské radnice v roce 2015 budou splněny pouze prostřednictvím spolupráce s globálním paktem starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, a vyzývá všechna města v EU i mimo ni, aby se k tomuto paktu připojila ­ aniž by to mělo vliv na jejich účast v ostatních odvětvových a institucionálních sítích s týmiž cíli­, aby přijímala ambiciózní opatření v oblasti klimatu a organizovala výměny zkušeností s osvědčenými postupy; konstatuje, že řada akčních plánů předložených městy obsahuje závazky do roku 2020, a proto naléhavě žádá, aby tato města přijala další závazky do roku 2030; je přesvědčen, že EU by měla městům i nadále poskytovat nezávislost při plánování jejich strategií na zmírňování změny klimatu, jelikož to často vede k ambicióznějším cílům;

50.  zdůrazňuje, že je třeba jasně poukázat na úlohu místní a regionální samosprávy v Pařížské dohodě s cílem zajistit dlouhodobou reakci na změnu klimatu; zdůrazňuje, že EU musí s městy a regiony na místě pracovat tak, aby tyto regiony a města byly lépe propojeny a aby byly udržitelnější, budovat energeticky účinné obce a rozvíjet inteligentnější sítě městské dopravy;

51.  je přesvědčen, že je třeba podporovat předávání znalostí a zkušeností na místní i regionální úrovni, a to s ohledem na bohaté zkušenosti nabyté jednotlivými regiony a městy, jakož i některými regionálními agenturami pro ochranu životního prostředí a pro energetiku;

52.  je přesvědčen, že evropské a mezinárodní či celosvětové organizace a sdružení či sítě měst, obcí a regionů by měly být využívány za účelem dosažení lepší spolupráce při řešení problémů způsobených změnou klimatu na místní a regionální úrovni;

53.  konstatuje, že v průběhu 22. konference OSN o změně klimatu v Marrákeši místní a regionální orgány vypracovaly „marrákešský akční plán“, který zdůrazňuje potřebu většího přímého zapojení místních orgánů, které by měly být formálně považovány za součást oficiálních diskusí o změně klimatu, nikoli mít tentýž status jako nestátní subjekty, jako jsou například nevládní organizace a soukromý sektor;

°

°  °

54.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropskému výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, členským státům a vnitrostátním a regionálním parlamentům členských států.

• [1]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0363.
• [2]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0383.
• [3]  Přijaté texty, P8_TA(2017)0380.
• [4]  Přijaté texty, P8_TA(2015)0307.
• [5]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 342.
• [6]  Přijaté texty, P8_TA(2015)0359.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

ÚVOD

Změna klimatu je vědecky podloženou skutečností, jejíž příznaky a důsledky jsou pro občany a odpovědné veřejné činitele stále patrnější. Zvýšení teploty v EU během posledního desetiletí bylo rychlejší než v ostatních částech světa[1]; zažíváme nárůst extrémních teplot, lesních požárů, období sucha, záplav a bouří; nárůst invazních nepůvodních druhů a ztráty biologické rozmanitosti, sporů o vodu[2] a poptávky po energii.

Je tím dotčeno mnoho odvětví: primární sektor nebo cestovní ruch, dále veřejné služby, jako je zdravotnictví, a dodávky vody a energií. Hospodářské náklady změny klimatu jsou velmi vysoké, a to i v případě umírněných změn. Středomořská část Evropa je zranitelnější a související náklady jsou zde vyšší, což znamená, že změna klimatu má dopad na územní soudržnost EU[3].

Změna klimatu kromě toho zdůrazňuje sociální rozdíly v rámci EU; některé sociální skupiny jí jsou vystaveny více (mimo jiné kvůli špatnému zdraví, nízkým příjmům, nevhodnému obydlí, nedostatečné mobilitě, pohlaví). Energetická chudoba je v životě mnoha Evropanů již stálým prvkem. Evropa je stejně tak odpovědná za zmírnění humanitárních následků změny klimatu mimo Evropu: hladomory, období sucha, uragány a nespravedlivý model rozvoje vedou ke vzniku vlny klimatických uprchlíků, kteří při hledání důstojného života postupují až do EU a zejména jejích měst.

STRATEGIE A DOHODY

EU přispívá ke světovým emisím podílem ve výši 9 % a její města tvoří 75 % tohoto podílu. S ohledem na tento problém Unie již v roce 2013 zavedla Strategii pro přizpůsobení se změně klimatu. Uzavření Pařížské dohody (COP21) posiluje závazek EU v boji proti změně klimatu[4], navazuje na cíle udržitelného rozvoje (které EU rovněž podepsala) a ustavuje vhodný rámec pro formulaci politik Unie, které musí poté přesáhnout ostatní úrovně: úroveň členských států, regionálních a místních orgánů, soukromého sektoru a občanů.

Přijetí této dohody je tudíž příležitostí pro globální blahobyt a rozvoj. Nesolidární ústup USA, které jsou hlavním světovým producentem skleníkových plynů, ztěžuje cestu, ale nesmí nás od ní oddálit.

EU již v tomto směru dosáhla pokroku prostřednictvím svého klimaticko-energetického balíčku: 40% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, zvýšení energetické účinnosti o 27 % a zaručení tvorby obnovitelné energie ve výši 40 %. Splnění těchto cílů se značně liší podle jednotlivých oblastí a pomoc zejména těm nejzranitelnějším je výzvou pro příští roky. Za účelem splnění globálních cílů Pařížské dohody bude v každém případě nezbytné prosazovat ambicióznější odvětvové cíle.

DOPORUČENÍ ZPRÁVY

Města, nejvhodnější úroveň pro boj

Změna klimatu je systémovou změnou, která je ve vzájemném působení se sociálně-ekonomickými činiteli, jako je demografická výzva, sociální segregace, migrace, urbanizace, technologická změna a přechod na nízkouhlíkovou energii. Proto je nyní více než kdy jindy zapotřebí integrační vize, která bude spojovat odvětvová a příčná opatření, opatření na více úrovních, hmatatelná a nehmatatelná opatření, veřejná a soukromá opatření a opatření technologická a založená na ekosystémech. Tato integrační vize je daleko snáze proveditelná a funkčnější na místní úrovni. Místní orgány jsou vždy součástí správy, která je nejblíže občanům[5].

Více než 70 % Evropanů a 73 % pracovních míst se nachází v městských zónách: města mají velkou odpovědnost za globální oteplování a současně představují velký potenciál pro řešení. Hlavními oblastmi pro opatření jsou mobilita a doprava, energetická náročnost budov, výroba, distribuce a spotřeba zboží a služeb (včetně důležitého faktoru potravin), nakládání s odpady, kvalita ovzduší, územní plánování a městské plánování. Všechny tyto aspekty jsou již uvedeny jako priority v městské agendě EU (Amsterodamský pakt).

Za účelem přizpůsobení řešení změně klimatu města opakovaně zdůrazňovala, že je nezbytná podpora EU v těchto oblastech: závazný právní rámec, budování kapacit, zvyšování informovanosti a vzdělávání, technická a vědecká znalostní základna a financování.

Upřednostnit zmírňování, aniž by se zapomínalo na přizpůsobení se

Možná řešení se formulují okolo dvou os: přizpůsobení se a zmírňování. Obě osy pak vycházejí se tří možných přístupů[6]:

•  spontánní: přizpůsobení se v reakci na klima a jeho zaznamenané dopady, bez výslovného plánování nebo vědomého zaměřování se na změnu klimatu,

•  růstový: přizpůsobení se, jehož ústředním cílem je zachovat podstatu a celistvost systému,

•  transformační: přizpůsobení se, které upravuje základní znaky systému v reakci na klima za účelem zmírnění jeho dopadů.

Spontánní a růstový přístup jsou založeny na vyzkoušené technologii a zkušenostech, zachovávají současnou úroveň služeb a nezpochybňují zavedený způsob života. Je třeba je kombinovat s transformačními řešeními, která čelí systémové povaze změny klimatu a zaměřují se na základní příčiny.

Činnost měst však byla až dosud zaměřena na přizpůsobení se, a to zejména prostřednictvím spontánního přístupu. Byla přijata opatření k přizpůsobení se, ačkoli nejsou takto označována a nejsou součástí globální strategie (omezení přírodních katastrof, hospodaření s vodou, tvorba městské zeleně atd.); mohou být nicméně velmi účinná: každé euro investované do zabránění povodní z dlouhodobého hlediska ušetří 6 euro, jež by si vyžádaly škody. Spontánní a růstový přístup jsou ale omezeny, pokud jde o technologickou kapacitu a závěrečnou bilanci skleníkových plynů. Aféry jako dieselgate dále přispívají k větší skepsi veřejného mínění ohledně těchto přístupů.

Znepokojivé je, že více než 75 % evropských měst nepřijalo téměř žádná významná opatření k přizpůsobení se změně klimatu. Kromě toho existuje jasná geografická propast mezi městy severní a západní Evropy na jedné straně a jižní a východní Evropy na straně druhé. To znamená, že právě pro města nacházející se v nejzranitelnějších regionech z hlediska změny klimatu je přizpůsobení se této změně nejobtížnější.

Hlavní zjištěné překážky jsou tyto: nedostatečná informovanost mezi politiky a rozhodujícími činiteli, nedostatečné odborné znalosti a obtížný přístup k finančním prostředkům[7]. Při tom všem je úloha vnitrostátních a regionálních orgánů dvojznačná: aktivně nepodporují pokrokovější opatření, obvykle z důvodů právních nebo odvětvových; v oblasti zavádění nových modelů urbanismu, mobility nebo obnovitelných energií existují jiné než technologické překážky.

Spíše než přizpůsobení se změně klimatu musí být prioritou její zmírňování. Za tím účelem je třeba změnit způsob myšlení, což zahrnuje způsob, jakým uspořádáme náš život a naši práci. Jde o příčnou a multidisciplinární změnu, a proto je zmírňování dlouhodobým procesem, který začíná plánováním města, široce přesahuje volební období a lhůty rozhodování na místní úrovni a rovněž hranice města, které uvede do souvislosti s jeho funkčním regionem.

Aby se z krátkodobého a dlouhodobého hlediska podařilo zapojit celou společnost města, může být velmi užitečné spojit zmírňování změny klimatu s dalšími výzvami, které jsou občanům bližší (jako je zlepšení zdraví nebo hledání nových hospodářských příležitostí). Proto je zásadní zvyšování informovanosti a vzdělávání.

Základní podmínkou pro plánování a řádný rozvoj procesů přizpůsobení se a zmírňování je dobře vybavená a aktivní správa, která pokryje širokou škálu hráčů a uzná vertikální a horizontální závazky. Součástí uvedené správy je silná hlavní úloha měst při formulaci politik, které se poté budou závazně uplatňovat; „Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky“ je pro tuto správu příkladem, který je třeba posílit.

Uznání toho, že povaha problému má více faktorů

Přechod na nízkouhlíkové hospodářství vyžaduje změny v oblasti technologie, energie, hospodářství, financí a společnosti. To znamená zvýšit úsilí s cílem zabývat se souvislostmi mezi změnou klimatu, přírodními zdroji, prosperitou, stabilitou a migrací.

Proto by měly být všechny politiky EU v tomto smyslu v souladu. Tato zpráva se týká zejména změn politiky soudržnosti, ale pro splnění Pařížské dohody na všech územních úrovních jsou zásadní další politiky (SZP, Horizont 2020, energie, životní prostředí).

Na místní úrovni je nezbytné, aby přizpůsobení se bylo příčné a nezůstalo omezeno pouze na kategorii „životního prostředí“: města musí spojit změnu klimatu s dalšími městskými politikami, jako je hospodářský rozvoj, obnova měst a zlepšování kvality života. Přiměřené zajištění kapacit je nutné k tomu, aby bylo možné čelit víceodvětvové povaze boje proti změně klimatu, zlepšit správu tohoto boje prostřednictvím aktivního závazku všech místních hráčů (včetně občanů a soukromého sektoru) a lépe využívat přidělené zdroje.

Zajistit soudržnost, zlepšit a usnadnit přístup k financování

Některé z finančních nástrojů EU by však mohly přispívat k boji proti změně klimatu více, jak již konstatoval Evropský účetní dvůr[8] v souvislosti s Evropským sociálním fondem nebo Evropským námořním a rybářským fondem. U ostatních úvěrových nástrojů nebo nástrojů pojištění bude nezbytné poskytovat městům lepší informace ohledně toho, jak získat přístup k jednotlivým fondům a jak je kombinovat. Je třeba podporovat zpoplatnění emisí uhlíku, snížit subvence pro fosilní paliva a podpořit obnovitelné energie a energetickou účinnost, přičemž je vždy nezbytné zohlednit zaměstnanost, aby byl energetický přechod na rozvoj udržitelný z hlediska životního prostředí udržitelný také z hlediska sociálního.

Zvýšit, zlepšit a rozšířit znalostní základnu

Je nezbytné vypracovat metodiku a shromáždit znalosti, abychom poznali, jaký je pro města ve vztahu ke změně klimatu výchoz bod a ověřili, jaká je účinnost opatření i jaké jsou příležitosti je provést.

Činnost, kterou odvedly evropské mechanismy, jako je platforma ADAPT, EEA, JRC nebo ESPON, si zasluhuje ocenění. Díky ní existují kvalitní informace na úrovni EU, chybějí však vhodné informace a ukazatele na úrovni měst, co se týče jak dopadů, tak rizik spojených se změnou klimatu: regionální plánování a ukazatele dopadů, zranitelnosti a výsledků, jakož i kalkulace nákladů a přínosů přizpůsobení se; kromě toho nadále chybí kvalitní komunikace pro šíření správné praxe a výsledků.

• [1]  Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, COM(2013)0216 final.
• [2]  Dopady změny klimatu a zranitelnost v Evropě 2016, hlavní závěry. EEA, 2016.
• [3]  COM(2013)216 final
• [4]  Po pařížské konferenci: posouzení dopadů Pařížské dohody, COM(2016)0110 final.
• [5]  Městská agenda EU „Amsterodamský pakt“, 2016
• [6]  Přizpůsobení se změně klimatu ve městech 2016, přeměna měst v měnícím se klimatu. Evropská agentura pro životní prostředí, 2016
• [7]  Strategie pro přizpůsobení v evropských městech, EK – Generální ředitelství pro oblast klimatu, 2013.
• [8]  Alespoň pětina rozpočtu EU by měla být vynaložena na opatření v oblasti klimatu: na tomto cíli se ambiciózně pracuje, ale existuje vážné riziko, že nebude splněn, EÚD, Lucemburk, 2016.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (24.11.2017)

pro Výbor pro regionální rozvoj

k úloze regionů a měst v EU při provádění Pařížské dohody z konference COP 21 o změně klimatu
(2017/2006(INI))

Zpravodaj: Gilles Pargneaux

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  konstatuje, že regiony a města jakožto největší přispěvatelé k iniciativám LPAA (akční program Lima-Paříž) a NAZCA (zóna nestátních subjektů pro opatření v oblasti klimatu) již prokázaly své odhodlání bojovat proti změně klimatu; vítá iniciativy, jako je Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, iniciativa pro přizpůsobení se změně klimatu (iniciativa Mayors Adapt), memorandum o porozumění s názvem „Under 2“ (Méně než dva) a iniciativa RegionsAdapt; vybízí více měst v EU, aby se k těmto iniciativám připojila a zavázala se k ambiciózním krokům v oblasti klimatu; věří, že příspěvek takových iniciativ by měl být uznáván a podporován správními orgány na celostátní a krajské úrovni, jakož i mezivládními organizacemi;

2.  konstatuje, že orgány místní správy jsou odpovědné za provádění většiny opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a většiny právních předpisů EU v této oblasti; zdůrazňuje potřebu věnovat se v rámci provádění Pařížské dohody urbanistickému plánování, mobilitě, veřejné dopravě a infrastruktuře, energetické náročnosti budov, vzdělávacím kampaním, inteligentním městům, inteligentním sítím a regionálním dotacím;

3.  konstatuje, že většina obyvatel Evropy žije nyní ve městech; konstatuje, že rozhodnutí v oblasti městské infrastruktury přijímaná těmi, kdo jsou zodpovědní za města, budou mít dopad na schopnost měst čelit změnám klimatu, neboť častější deště, záplavy a vlny veder patří pravděpodobně mezi výzvy, jimž budou muset evropská města čelit v důsledku změny klimatu;

4.  zdůrazňuje skutečnost, že města, společnosti a jiné nestátní subjekty mají potenciál snížit do roku 2020 emise CO2 v rozsahu 2,5–4 miliardy tun[1], více, než Indie vypustí za jeden rok, a že je to objem podobně významný jako snížení o 4-6 miliard tun CO2, kterého do roku 2030, tedy o deset let později, dosáhnou projekty OSN pomocí zamýšlených vnitrostátně stanovených příspěvků přijatých v Paříži;

5.  zdůrazňuje, že regiony a města hrají klíčovou úlohu při řešení změny klimatu a sama mohou snížit celosvětové emise o 5 % a plnit tak Pařížskou dohodu a v součinnosti s dalšími stupni správních orgánů a se soukromým sektorem mohou případně snížit celosvětové emise o 46 %[2];

6.  připomíná, že odvětví dopravy je zodpovědné za emise skleníkových plynů a znečišťující látky v ovzduší, které jsou nebezpečné pro zdraví a jejichž koncentrace v městském ovzduší je upravena směrnicí 2012/2016/ES o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší[3];

7.  připomíná, že čl. 7 odst. 2 Pařížské dohody uznává, že „adaptace je globální výzvou, které všichni čelí a která má místní, krajské, celostátní, regionální a mezinárodní rozměry“;

8.  uznává, že činnost místních orgánů je klíčová pro zajištění toho, aby veřejné správy mohly uplatňovat své závazky v rámci globálních klimatických opatření;

9.  zdůrazňuje, že nestátní subjekty se stávají klíčovým prvkem klimatického režimu po Paříži a procesu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu UNFCCC; zdůrazňuje, že by mohly významně přispět k facilitativnímu dialogu a globálním hodnocením a mohly by přispět k účinnějšímu procesu přezkumu v rámci Pařížské dohody;

10.  vyzývá k posílení individuálních i koordinovaných opatření na úrovni EU a na regionální a místní úrovni v oblasti přizpůsobování se dopadům změny klimatu;

11.  zdůrazňuje, že města utváří městskou politiku a jsou schopna propojit iniciativy s národními akčními plány a zaměřit se na iniciativy s největším dopadem; vyzývá k hlubšímu zapojení místních správ do rozhodovacího procesu EU;

12.  konstatuje, že starostové měst jsou přímo odpovědní svým voličům za svá rozhodnutí a že mohou jednat účinnějším a rychlejším způsobem a často s bezprostředními a důraznými výsledky;

13.  požaduje novou správu, která by mohla zajistit finanční prostředky pro opatření v oblasti klimatu a lepší integraci regionů a měst a jejich reprezentativních orgánů, jako je například Výbor regionů na úrovni EU, v rámci procesu UNFCCC, aby bylo možné zahájit trvalý a přímý dialog mezi různými úrovněmi, počínaje místní a regionální úrovní; konstatuje, že oznámení o odstoupení USA od Pařížské dohody vedlo mnohé státy USA k tomu, že potvrdily své odhodlání dodržet vnitrostátně stanovený příspěvek USA ke snížení emisí o 26 až 28 % do roku 2015 ve srovnání se svou úrovní v roce 2005, a s ohledem na konkrétní souvislosti by místní a krajské orgány měly být nedílnou součástí procesu UNFCCC tak, aby v rámci tohoto procesu mohl být zastoupen jejich postoj a aby se usnadnilo šíření místních osvědčených postupů s ohledem na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně;

14.  podporuje potřebu jasného odkazu na úlohu místní a regionální samosprávy v Pařížské dohodě s cílem zajistit dlouhodobou reakci na změnu klimatu; zdůrazňuje, že EU musí na místě pracovat s městy a regiony tak, aby tyto regiony a města byly lépe propojeny a aby byly udržitelnější, vybudovat energeticky účinné obce a rozvíjet inteligentnější sítě městské dopravy;

15.  zdůrazňuje, že do roku 2030 bude téměř 60 % obyvatel na celém světě žít v městských oblastech; konstatuje, že cíl udržitelného rozvoje č. 11 („Jak zajistit bezpečná, odolná a udržitelná města a lidská sídla podporující začlenění“) se zaměřuje na to, aby se do roku 2020 výrazně zvýšil počet měst a lidských sídel, jež přijmou a budou provádět integrované politiky a plány zaměřené na začleňování, účinné využívání zdrojů, zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a odolnost vůči katastrofám, a aby byl v souladu se sendajským rámcem pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 vypracován a na všech úrovních uplatňován ucelený systém řízení rizik v případě katastrof; konstatuje, že podle perspektiv světové urbanizace OSN z roku 2014 žilo v roce 2014 54 % celosvětové populace v městských oblastech, oproti 30 % v roce 1950; konstatuje, že do roku 2050 se očekává zvýšení na 66 %;

16.  vyzývá k vytvoření nové globální struktury, která by formálně zapojila místní a regionální orgány do příprav a provádění jasného plánu klimatických opatření v rámci Pařížské dohody; zdůrazňuje, že tato struktura musí monitorovat závazné cíle, sledovat pokrok prostřednictvím hodnotících mechanismů a poskytovat vyhovující finanční nástroje na přeměnu závazků na hmatatelné výsledky;

17.  vyzývá k podpoře a záruce koordinace mezi všemi veřejnými orgány a k zapojení veřejnosti a k podpoře sociálních a ekonomických subjektů;

18.  vyzývá k vytvoření plánu adaptace, který by monitoroval regionální a místní opatření v oblasti klimatu a zahrnoval nejnovější údaje o adaptačních opatřeních v EU, včetně podávání zpráv týkajících se vnitrostátně stanovených příspěvků EU;

19.  je znepokojen tím, že mnoho oblastí Evropy budou i nadále častěji negativně ovlivňovat extrémní povětrnostní jevy, jako jsou vlny veder, silné bouřky, povodně a sucha, která jsou přímým důsledkem lidmi způsobené změny klimatu, a nebudou-li přijata konkrétní opatření a nebude-li obnoven koloběh vody, budou lidé, příroda i ekosystémy, které lidé obývají, zranitelnější; zdůrazňuje potřebu posílit investice do zelené infrastruktury, které mohou pomoci, aby se města při extrémních povětrnostních jevech ochladila a poskytovala ochranu a úlevu; konstatuje, že města a regiony jsou vzájemně propojeny a jsou závislé na dalších městech a regionech, kterým poskytují základní služby, jako jsou potraviny, voda a energie, a infrastrukturu pro jejich poskytování; zdůrazňuje, že účinné adaptační plánování a rozvoj vyžaduje spolehlivé informace o budoucích klimatických rizicích, kterým města čelí, a o tom, jak se odrazí na fyzické a ekonomické zranitelnosti; připomíná, že i nadále existují města, která nedisponují informacemi o specifickém klimatickém riziku, které by byly užitečné při rozhodování o plánování a rozvoji na místních úrovních, a že to vyžaduje společný a komplexní přístup, v němž se spojuje dialog a partnerství napříč odvětvími a úrovněmi správních orgánů; vyzývá EU, aby poskytovala integrovanou podporu pro zlepšení solidarity a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy a aby zajistila, že regiony nejvíce postižené změnou klimatu budou schopny přijmout nezbytná opatření, která jim umožní přizpůsobit se této změně;

20.  naléhavě žádá regiony a města, aby vypracovaly konkrétní plány adaptace s cílem zajistit snížení jejich citlivosti vůči změně klimatu;

21.  zdůrazňuje potřebu posílit investice do zelené infrastruktury, které mohou pomoci, aby se města při extrémních povětrnostních jevech ochladila a poskytovala ochranu a úlevu;

22.  konstatuje, že zejména nárůst dřevinného vegetačního pokryvu ve městech, který obnáší pečlivý výběr druhů vhodných pro danou oblast, znatelně snižuje příliv veder a teplotu vzduchu, účinně zlepšuje mikroklima měst a tepelný komfort obyvatel; domnívá se, že tato úvaha by se měla stát základem pro územní plánování a urbanistické projekty ve městech EU;

23.  zdůrazňuje, že je třeba, aby regiony zavedly a pravidelně aktualizovaly regionální programy, které budou obsahovat opatření usnadňující adaptaci s cílem bojovat proti účinkům změny klimatu, a že všechny regiony musí spolupracovat na přípravě plánů na přizpůsobení se dopadům změny klimatu a na sestavování integrovaných plánů pro řízení pobřežních oblastí a vodních zdrojů;

24.  připomíná, že strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (COM(2013)0216) stanoví tři hlavní cíle a související kroky: 1) podpořit činnosti členských států; 2) povzbudit členské státy k přijetí komplexních strategií pro přizpůsobení a 3) poskytnout financování z programu LIFE na podporu budování kapacit a posílení opatření pro přizpůsobení v Evropě (2013–2020);

25.  připomíná, že pro dodržování závazků přijatých v rámci Pařížské dohody je nezbytné nejen snížit emise, ale i zvýšit kapacitu zachycování CO2 v půdě, aby se ve druhé polovině století dosáhlo čistého odstranění CO2 z ovzduší;

26.  vyzývá k posílení ochrany stávajících a nově zřízených městských lesů v regionech EU vzhledem k jejich významu pro volný čas místních obyvatel a v některých oblastech pro zajišťování a ochraně zdrojů pitné vody; domnívá se, že obce by měly poskytovat veškerou nutnou podporu na zachování těchto ekosystémů a jejich služeb a bránit veškerým činnostem, které by mohly vést k jejich zhoršení;

27.  tvrdí, že zvyšování odolnosti společnosti a oblastí, kde lidé žijí tak, aby se řešily nevyhnutelné účinky změny klimatu, vyžaduje řadu opatření, včetně účinnějšího a racionálnějšího používání vody (adaptační opatření týkající se vody by měla mít přednost, stejně jako je tomu u opatření na zmírnění, která již byla přijata s ohledem na uhlík) a opatření týkajících se pobřežních oblastí; strategie rozvoje založené na zeleném urbanistickém plánování se zvláštní pozorností věnovanou povodňovým zábranám; mobilizace know-how a zdrojů pro zajištění takového řízení pěstování plodin a lesnictví, které by řešilo problémy jako sucho a požáry; a zvyšování konektivity mezi ekosystémy za účelem podpory migrace druhů;

28.  uznává, že je třeba přijmout opatření na přizpůsobení se změně klimatu, aby bylo na všech úrovních plánování a řízení dosaženo koordinace a soudržnosti, a že je důležité zajistit společné přístupy a plnou soudržnost mezi vnitrostátními strategiemi pro přizpůsobení se změně klimatu a místními plány řízení rizika;

29.  poukazuje na to, že citlivost lidí vůči účinkům změny klimatu, zejména vůči tzv. extrémním jevům, je do značné míry dána jejich možnostmi přístupu k základním zdrojům, jako je energie a voda; vyzývá veřejné orgány, aby s ohledem na tyto skutečnosti zaručovaly přístup k těmto dvěma základním zdrojům;

30.  konstatuje, že pouze patnáct členských států přijalo akční plán a adaptační strategii obsahující pouze několik málo konkrétních opatření pro řešení situace na místě; zdůrazňuje nutnost monitorovat a vyhodnocovat všechny adaptační strategie a akční plány týkající se prevence rizika a řízení záplav a vody;

31.  uznává, že účinné řízení zdrojů má zásadní význam pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně s cílem stanovit společné priority; vyzývá k integrovaným místním strategiím za účelem dosažení účinnějšího využívání zdrojů a k budování odolnosti a přizpůsobování se dopadům změny klimatu v nejpostiženějších oblastech;

32.  je toho názoru, že místní a regionální orgány by měly přijmout integrovaná a dlouhodobá opatření týkající se zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně na místní úrovni;

33.  domnívá se, že místní a krajské orgány by měly být schopny jasně definovat své závazky v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně tak, jak to státy učinily prostřednictvím vnitrostátně stanovených příspěvků, s cílem zajistit spolehlivé a transparentní příspěvky počínaje rozsáhlými procesy monitorování, informování a ověřování pomocí takových iniciativ, jako je Globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky; vyzývá k tomu, aby byl vytvořen systém místně stanovených příspěvků, který bude uplatňován v přímém spojení se systémem vnitrostátně stanovených příspěvků a bude tento systém doplňovat; domnívá se, že tyto příspěvky, ať již vnitrostátní, krajské, regionální a místní, by se měly řídit vhodnými společnými způsoby, postupy a pokyny s cílem zajistit transparentnost opatření a podpory;

34.  připomíná, že nejméně 20 % rozpočtu EU na období 2014–2020 (přibližně 212 miliard EUR) by mělo být vynaloženo na opatření v oblasti klimatu; konstatuje, že podle zvláštní zprávy č. 31/2016 Evropského účetního dvora existuje vážné riziko, že cíl představující 20 % nebude splněn, nebude-li v boji proti změně klimatu vyvinuto další úsilí, a zároveň uznává, že přijetí tohoto cíle vedlo k většímu a lépe cílenému financování opatření v oblasti klimatu v některých evropských strukturálních a investičních fondech, konkrétně v Evropském fondu pro regionální rozvoj a ve Fondu soudržnosti, ale v jiných oblastech, jako je například Evropský sociální fond, zemědělství, rozvoj venkova a rybolovu, je do velké míry beze změn (což znamená, že nedošlo k výraznějšímu posunu směrem k opatřením v oblasti klimatu);

35.  vítá zařazení tematických cílů TO4 a TO5 a TO6 mezi kritéria pro přidělení finančních prostředků z fondu soudržnosti; připomíná, že podle Evropského účetního dvora by závazek, aby nejméně 20 % víceletého finančního rámce bylo vynaloženo na kroky v oblasti klimatu v období 2014–2020, nemohl být splněn, pokud nebudou zavedena doplňková opatření;

36.  zdůrazňuje, že neexistuje systém vykazování podílu strukturálních fondů a Fondu soudržnosti určených na kroky v oblasti zmírňování a přizpůsobování se ze strany místních orgánů správy;

37.  žádá Komisi, aby uložila členským státům povinnost uvádět procentní podíl evropských fondů vynaložených na místní úrovni na omezení emisí skleníkových plynů a na zajištění přizpůsobení se daného území změně klimatu;

38.  vyzývá Komisi, EIB a členské státy, aby se posílily správní kapacity regionů a měst, která jim umožní plně využívat možností veřejného a soukromého financování na úrovni EU; zdůrazňuje nutnost zlepšit finanční podporu na pomoc místním a regionálním orgánům při provádění soudržných opatření v oblasti klimatu; domnívá se, že finanční nástroje, například globální klimatické fondy, by měly být přímo dostupné místním orgánům;

39.  je si vědom problémů, jimž čelí obce a regiony, které byly doposud z ekonomického hlediska naprosto závislé na těžbě konvenčních zdrojů energie, jako je uhlí, a vyzývá k podpoře jejich strukturální transformace ze strany evropských programů financování;

40.  vyzývá místní a regionální orgány, aby učinily vše, co bude v jejich silách, aby zřídily veřejné fondy, které mohou být použity např. na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů, na decentralizaci sítí a na podporu využívání elektrické energie vyprodukované spotřebiteli;

41.  naléhavě žádá orgány, aby zaznamenávaly činnosti, které zvětšují zranitelnost a zvyšují emise skleníkových plynů, a poskytovaly daňové pobídky na činnosti, které podporují přizpůsobení se změně klimatu a snížení emisí;

42.  zdůrazňuje, že v zájmu podpory opatření v oblasti klimatu je potřeba podnítit transformaci energetiky a místní investice do adaptačních opatření a opatření zaměřených na zmírňování změny klimatu, a to racionalizací právních předpisů, snížením byrokratické zátěže, upřednostněním inovativních řešení a podporou spolupráce s místními komunitami a občanskou společností; vyzývá k tomu, aby vnitrostátním iniciativy posilovaly informovanost občanů týkající se účinku změny klimatu;

43.  zdůrazňuje význam vzdělávání v oblasti ochrany klimatu a požaduje dostatečná opatření pro obce a školy, aby byly schopné zajistit požadovanou odbornost;

44.  vítá městské iniciativy, například inteligentní města a inteligentní sítě, jejichž snahou je snížit emise skleníkových plynů a zvýšit účinnost zdrojů zaměřených na řešení změny klimatu, dosažení zeleného růstu a podporujících oblasti propojené systémy veřejné dopravy; zdůrazňuje, že regiony musejí s ohledem na národní a ekologický růst zlepšit opatření týkající se zelených měst, a to vzhledem komu, že města významným způsobem přispívají k emisím skleníkových plynů a že řešení, jako jsou inteligentní sítě, nabízejí potenciál účinněji zásobovat domácnosti a budovy energií, čímž se zlepšuje energetická účinnost a spotřeba energie;

45.  vyzývá příslušné správní orgány, aby nasměrovaly zemědělskou a lesnickou produkci k činnostem, které mohou snížit přímé i nepřímé emise skleníkových plynů, a vypracovaly plány umožňující postupné zvyšování kapacity zachycování v půdě;

46.  vítá případné nečekané ekonomické příjmy pro města, která stojí v čele nízkouhlíkové infrastruktury, včetně snížených nákladů na energii, nižších nákladů na údržbu a snížených výdajů na veřejné zdraví, které se zlepší v důsledku nižšího množství znečišťujících látek;

47.  připomíná, že malé projekty obnovitelné energie, například komunity obnovitelné energie a samospotřebitelé energie z obnovitelných zdrojů, mohou přispět k dosažení cílů Pařížské dohody;

48.  zdůrazňuje, že pro města je důležité zaujmout vedoucí úlohu v boji proti změně klimatu, podpoře používání veřejné dopravy, a to včetně železniční dopravy; konstatuje, že dopravní zácpy jsou hlavním zdrojem emisí uhlíku; zdůrazňuje, že EU musí zásadně spolupracovat s městy a regiony tak, aby regiony a města EU byly energeticky účinnější a lépe propojené, s cílem rozvíjet inteligentnější sítě městské dopravy pro svět odolnější vůči klimatu;

49.  připomíná, že doprava nejen produkuje emise s významným dopadem na zdraví, ale také emise skleníkových plynů; zastává názor, že regiony a města mají obrovský potenciál ke snížení emisí skleníkových plynů z dopravy tím, že je zohlední ve větší míře v rámci plánování dopravy; zdůrazňuje nutnost financovat iniciativy usnadňující místní a regionální nízkouhlíkovou mobilitu;

50.  vyzývá orgány místní správy, aby uskutečňovaly plány v oblastech dopravy a logistiky s cílem podporovat elektrifikovanou veřejnou a soukromou dopravu, a to i budováním oblastí s výhradním provozem jízdních kol a elektromobilů a se snadno dostupnými nabíjecími stanicemi v dostatečném počtu odpovídajícím potřebě;

51.  oceňuje zvláštní význam odvětví dopravy a vyzývá k tomu, aby byla stanovena řada modelových regionů pro účely výzkumu v oblasti inteligentního a vzájemně propojeného dopravního systému mezi městskými a venkovskými oblastmi;

52.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby program Horizont 2020 věnoval zvýšenou pozornost a více finančních prostředků na projekty inovace a výzkumu v oblasti oběhového hospodářství a udržitelných měst;

53.  opakuje, že je třeba, aby regiony prováděly směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov[4] a směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti[5];

54.  vyzývá orgány místní správy, aby vedly informační kampaně s cílem zvyšovat povědomí o uhlíkové stopě potravinářských výrobků s cílem vychovávat občany ke zdravému stravování a podpořit je v konzumaci potravin, které mají snížený dopad na klima, a to i ve spolupráci se zástupci stravovacích služeb;

55.  zdůrazňuje, že místní sezónní produkce potravin snižuje emise skleníkových plynů způsobené přepravou a snižuje tak celkovou uhlíkovou stopu potravin; vyzývá Komisi, aby podporovala místní a regionální udržitelnou produkci potravin;

56.  vyzývá k posílení partnerství mezi EU a místními a regionálními orgány za účelem upevnění postupů na urychlení místních opatření v oblasti klimatu v rámci oběhového hospodářství s cílem snížit objem odpadů, kontrolovat změnu klimatu a účinněji využívat zdroje;

57.  zdůrazňuje, že oběhové hospodářství je nástrojem s významným potenciálem pro zlepšování udržitelnosti ve městech, a vyzývá Komisi, aby zahrnula města do strategie oběhového hospodářství;

58.  vyzývá příslušné orgány, aby se zabývaly problémem odpadů z pohledu plného uplatňování oběhového hospodářství a aby podporovaly jiné způsoby likvidace té části odpadů, kterou již nelze opětovně použít ani recyklovat, než spalování;

59.  žádá Komisi, aby hledala způsoby, jak posílit mezinárodní spolupráci mezi regiony a subjekty na místní úrovni za účelem výměny osvědčených postupů a zkušeností s cílem dosáhnout cílů Pařížské dohody;

60.  vyzývá vnitrostátní orgány, aby pomáhaly městům a regionům při naplňování mezinárodních závazků na podporu iniciativ v oblasti klimatu a energetiky na místní a regionální úrovni;

61.  vyzývá města a regiony, aby stály v čele při podpoře energetické účinnosti a výroby energie z obnovitelných zdrojů, aby snížily emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší; konstatuje, že regiony a města mohou hrát zásadní úlohu při dekarbonizaci společnosti a že jejich zapojení do budování energetického systému založeného na obnovitelných zdrojích by se mělo stát prioritou pro EU i pro jednotlivé členské státy;

62.  vítá rozhodnutí Mezivládního panelu pro změnu vypracovat zvláštní zprávu o městech a klimatu v roce 2023, což je závazek, který bude stimulovat intenzivnější výzkum významu měst v boji proti změně klimatu; vyzývá Komisi, aby hrála aktivní úlohu při vypracování této zprávy a prosazovala víceúrovňovou územní vizi opatření v oblasti klimatu; domnívá se, že města by měla zajistit vstup do příští zprávy o světovém klimatu v roce 2018; domnívá se, že města a regiony mohou ovlivňovat tvorbu politiky poté, co Pařížská dohoda zavede strategický přístup s cílem postupovat proti globálnímu oteplování, a podporovat opatření v oblasti zmírňování a přizpůsobování se v městských oblastech, v nichž žije více než polovina světové populace;

63.  uznává zvláštní odpovědnost měst za řešení změny klimatu, neboť města přispívají v celosvětovém měřítku 70 % emisí CO2; je přesvědčen, že závazky přijaté v prohlášení z pařížské radnice v roce 2015 budou splněny pouze v případě, že se zapojí Globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky a že města po celé EU přijmou akční plány v celém rozsahu; vyzývá Komisi, aby všude, kde je to potřeba, pomohla zajistit úspěšnou integraci Compact of Mayors a Paktu starostů a primátorů, který byl zahájen dne 22. června 2016.

64.  konstatuje, že v průběhu COP 22 v Marrákeši místní a regionální orgány vypracovaly „marrákešský akční plán“, který zdůrazňuje potřebu většího přímého zapojení orgánů místní správy, které by měly být formálně považovány za součást oficiálních diskusí o změně klimatu, nikoli za nestátní subjekty jako jiné nevládní organizace a soukromý sektor;

65.  zdůrazňuje příkladnou funkci veřejné správy jako spotřebitele energie a vyzývá k tomu, aby byla pozornost a podpora věnována strukturálním fondům s cílem prosazovat energetickou účinnost ve veřejných budovách a soběstačnost obcí prostřednictvím obnovitelné energie;

66.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly pilotní programy a modely týkající se samostatného řízení energetiky na místní úrovni, tedy modely, které jsou založeny na distribučních systémech, jejichž ekonomický přínos se použije na financování nových zařízení, která snižují dopad na životní prostředí;

67.  vyzývá Komisi, aby podporovala koordinaci a výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy, místními komunitami a městy.

68.  je zděšen odhadem Evropského účetního dvora z roku 2016, že cíl EU, jímž je vynaložení 20 % rozpočtu ve stávajícím programovém období na opatření týkající se klimatu, nebude splněn; uznává, že existuje řada obtíží při hodnocení a posuzování projektů EU, jejichž cílem je zmírnit změnu klimatu a její dopady; vyzývá Komisi, aby průběžně informovala Parlament o pokroku v této důležité oblasti;

69.  zdůrazňuje význam decentralizovaných kooperativních občanských energetických projektů a vyzývá k jejich podpoře ze strukturálních fondů EU a pomocí snižování administrativní zátěže na vnitrostátní a regionální úrovni;

70.  uznává význam přístupů zdola nahoru pro zajištění nákupů zúčastněných stran pro zmírnění změny klimatu; uznává potenciál nástrojů uvedených v nařízení o společných ustanoveních[6], jako jsou integrované územní investice a komunitně vedený místní rozvoj, které mohou pomoci dosáhnout cíle EU v této oblasti; vyzývá Komisi, aby spolupracovala se zúčastněnými stranami na vnitrostátní a místní úrovni s cílem zajistit, aby byla používána úplná škála nástrojů, které má k dispozici;

71.  opakovaně potvrzuje své odhodlání dosáhnout úspěšného uvedení Globálního paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky do praxe; upozorňuje na význam stanovení cílů, které jsou plně měřitelné; kromě toho konstatuje, že řada předložených akčních plánů obsahuje závazky až do roku 2020 a že dotyčná města musejí do roku 2030 vyvinout dodatečné úsilí;

72.  vítá dobrovolná opatření (označování semaforem), která zajišťují viditelnost klimatického dopadu a uhlíkové stopy potravin a dalších produktů a požaduje celounijní společné ukazatele, které by umožnily vytvořit dobrovolné, ale srovnávací označování, zejména v oblasti regionálního obchodu;

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	21.11.2017
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	59 0 2
Členové přítomní při konečném hlasování	Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Catherine Bearder, Ivo Belet, Simona Bonafè, Lynn Boylan, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Alberto Cirio, Birgit Collin-Langen, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Mark Demesmaeker, Bas Eickhout, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Arne Gericke, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Benedek Jávor, Josu Juaristi Abaunz, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Valentinas Mazuronis, Joëlle Mélin, Susanne Melior, Rory Palmer, Gilles Pargneaux, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Frédérique Ries, Daciana Octavia Sârbu, Annie Schreijer-Pierik, Davor Škrlec, Renate Sommer, Ivica Tolić, Nils Torvalds, Adina-Ioana Vălean, Damiano Zoffoli
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Jørn Dohrmann, Herbert Dorfmann, Eleonora Evi, Martin Häusling, Rupert Matthews, Stanislav Polčák, Christel Schaldemose, Bart Staes, Dubravka Šuica, Carlos Zorrinho
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Maria Noichl

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

ALDE	Catherine Bearder, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Valentinas Mazuronis, Frédérique Ries, Nils Torvalds
ECR	Mark Demesmaeker, Jørn Dohrmann, Arne Gericke, Julie Girling, Urszula Krupa, Rupert Matthews, Bolesław G. Piecha
EFDD	Eleonora Evi, Piernicola Pedicini
GUE/NGL	Lynn Boylan, Josu Juaristi Abaunz, Kateřina Konečná
NI	Zoltán Balczó
PPE	Pilar Ayuso, Ivo Belet, Alberto Cirio, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, Herbert Dorfmann, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Stanislav Polčák, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Dubravka Šuica, Ivica Tolić, Adina-Ioana Vălean
S&D	Simona Bonafè, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Miriam Dalli, Seb Dance, Susanne Melior, Maria Noichl, Rory Palmer, Gilles Pargneaux, Pavel Poc, Christel Schaldemose, Daciana Octavia Sârbu, Damiano Zoffoli, Carlos Zorrinho
VERTS/ALE	Margrete Auken, Bas Eickhout, Martin Häusling, Benedek Jávor, Davor Škrlec, Bart Staes

0	-

2	0
ENF	Jean-François Jalkh, Joëlle Mélin

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

• [1]  správa sdružení Global Gender and Climate Alliance (GGCA), prosinec 2015.
• [2]  Studie s názvem „Deadline 2020. How cities will get the job done“.
  http://www.c40.org/researches/deadline-2020
• [3]  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1).
• [4]  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13).
• [5]  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).
• [6]  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	20.2.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	33 4 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Mercedes Bresso, Steeve Briois, Andrea Cozzolino, Raymond Finch, John Flack, Iratxe García Pérez, Michela Giuffrida, Krzysztof Hetman, Ivan Jakovčić, Constanze Krehl, Sławomir Kłosowski, Louis-Joseph Manscour, Martina Michels, Iskra Mihaylova, Andrey Novakov, Paul Nuttall, Mirosław Piotrowski, Stanislav Polčák, Liliana Rodrigues, Fernando Ruas, Monika Smolková, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Ángela Vallina, Lambert van Nistelrooij, Kerstin Westphal, Joachim Zeller
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Daniel Buda, Andor Deli, Ivana Maletić, Urmas Paet, Tonino Picula, Georgi Pirinski, Bronis Ropė, Milan Zver
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Eleonora Evi, Anna Hedh, Bogdan Brunon Wenta

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

33	+
ALDE	Ivan Jakovčić, Iskra Mihaylova, Urmas Paet
ECR	John Flack, Mirosław Piotrowski, Ruža Tomašić
EFDD	Eleonora Evi
GUE/NGL	Martina Michels, Ángela Vallina
PPE	Daniel Buda, Andor Deli, Krzysztof Hetman, Ivana Maletić, Lambert van Nistelrooij, Andrey Novakov, Stanislav Polčák, Fernando Ruas, Ramón Luis Valcárcel Siso, Bogdan Brunon Wenta, Milan Zver
S&D	Mercedes Bresso, Andrea Cozzolino, Iratxe García Pérez, Michela Giuffrida, Anna Hedh, Constanze Krehl, Louis-Joseph Manscour, Tonino Picula, Georgi Pirinski, Liliana Rodrigues, Monika Smolková, Kerstin Westphal
VERTS/ALE	Bronis Ropė

4	-
EFDD	Raymond Finch, Paul Nuttall
ENF	Steeve Briois
PPE	Joachim Zeller

1	0
ECR	Sławomir Kłosowski

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se