ZPRÁVA o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů
28.3.2018 - 2016/2149(INI))
Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodaj: Paulo Rangel
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ
Úvod
Osm let poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, považoval Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) za nezbytné vypracovat prováděcí zprávu z vlastního podnětu (INI), v níž zhodnotí provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů.
Cílem zprávy je zhodnotit používání stávajících mechanismů pro účast vnitrostátních parlamentů na evropských politických procesech. Na základě tohoto hodnocení se pak zpráva zabývá případným zlepšením těchto mechanismů s cílem přiblížit vnitrostátní parlamenty celkovému procesu integrace. Zpráva by měla též zhodnotit strukturovanou politickou diskusi probíhající mezi Evropskou komisí a vnitrostátními parlamenty.
Zjišťování skutečností
Kontrolní nástroje a zjištění týkající se stavu provádění byly následující:
– seminář s odborníky z akademických kruhů pořádaný dne 20. března 2017 tematickou sekcí C GŘ IPOL, kde byla prezentována a projednána studie[1] a dva brífinky[2];
– meziparlamentní setkání výborů konané dne 2. května 2017, na němž tři odborníci předložili studie týkající se předmětu zprávy, v nichž umožnili poslancům vnitrostátních parlamentů, aby vyjádřili svá stanoviska a zapojili se do dialogu s poslanci Evropského parlamentu[3];
– písemné příspěvky od několika vnitrostátních parlamentů;
– pracovní cesty ke zjištění informací do Assembleia da República dne 21. února 2017, do dánského Folketingu dne 22. a 23. května 2017 a do řeckého parlamentu dne 24. května 2017;
– posouzení uplatňování v Evropě[4] a průzkum[5] oddělení pro následné posuzování GŘ EPRS předložené a projednané dne 12. října 2017;
– právní stanovisko právních služeb Evropského parlamentu ze dne 27. října 2017.
I. Prvotní funkce vnitrostátních parlamentů: kontrola evropských politik prostřednictvím pověření vlastních vlád zastoupených v Radě a v Evropské radě
Lisabonská smlouva proslula jako smlouva parlamentů, a to proto, že značně posílila pravomoci Evropského parlamentu a přiznala vnitrostátním parlamentům jejich vlastní ústavní úlohu v evropském rámci. Vnitrostátní parlamenty získaly zásadní úlohu při zajišťování demokratické legitimity Unie, při podpoře její plurality a různorodosti a při uznání jejího ústavního fungování.
Jak se odráží v dřívějších zprávách a v čl. 10 odst. 2 SFEU, je zřejmé, že hlavní funkcí vnitrostátních parlamentů je i nadále demokratická kontrola a sledování vládní aktivity v Radě a v Evropské radě. Čím lépe a efektivněji dohlížejí na kroky svých vlád na vnitrostátní úrovni, tím větší bude jejich úloha při ovlivňování politického a ústavního života EU. V této souvislosti je nadmíru důležité, aby vnitrostátní parlamenty dospěly ke srovnání osvědčených postupů jak v rámci COSAC, tak i spontánně mezi sebou. Stejně tak je důležité zlepšit a mobilizovat veškeré prostředky dostupné pro platformu IPEX s cílem rozšířit škálu a zvýšit rychlost a účinnost veškerých existujících informací o evropských záležitostech.
Vzhledem k neustále se opakujícím stížnostem, že vnitrostátní parlamenty ztrácí v důsledku tzv. „evropského semestru“ některé své pravomoci v rozpočtové oblasti, mohlo by snad být prospěšné zabývat se budoucí úpravou jejich příslušných „jednacích řádů“ při plném respektování výsady vlastní organizace každé parlamentní komory. Zavedení termínu (vnitrostátní trimestr), kterým se uspíší jednání o rozpočtu mezi vládami a Komisí, a zavedení parlamentního mechanismu pro následné sledování, který umožní následné monitorování vztahu mezi Komisí a Radou, by totiž významně zvýšilo kontrolní schopnost vnitrostátních parlamentů v záležitosti, která jim historicky náleží.
II. Konkrétní ústavní příspěvek vnitrostátních parlamentů na evropské úrovni: vytvoření evropské politické sféry
Kromě toho, a na základě znění Lisabonské smlouvy a v jejím duchu, jsou vnitrostátní parlamenty stále častěji vyzývány, aby působily přímo na úrovni EU, a to jak v interakci s Evropským parlamentem, tak v interakci s Evropskou komisí. Kromě záležitostí spojených s kontrolou subsidiarity a práv na poskytování informací je však zapojení vnitrostátních parlamentů do evropských záležitostí i nadále vnímáno jako omezené.
Jestliže Lisabonská smlouva vyzývá k navázání užších vztahů mezi vnitrostátními parlamenty a evropskými orgány, činí tak přirozeně proto, že očekává jejich konkrétní příspěvek nad rámec toho, co je v rámci výkonné moci vyjádřeno prostřednictvím jejich hlasu a hlasování v Radě a v Evropské radě. Mezi účastí vnitrostátních parlamentů na evropském životě a zapojením vlád členských států do výše uvedené Rady a Evropské rady existuje skutečný druhový rozdíl. Zatímco vlády reprezentují jediný politický postoj, který se odráží v nedělitelnosti jejich hlasu, vnitrostátní parlamenty jsou skutečným vyjádřením plurality a vnitřní rozmanitosti (aniž je dotčeno přísné respektování vůle většiny vyjádřené v parlamentu). Konkrétním příspěvkem, který mohou vnitrostátní parlamenty přinést na úroveň EU, je právě tato (proporcionálně vyjádřená) rozmanitost vnitrostátních pohledů. Zbývá však ještě mnoho práce, aby byla pozornost a priorita věnována nenahraditelné ústavní funkci vnitrostátních parlamentů v evropském životě. Posledně uvedená skutečnost významně přispívá k vytvoření skutečného evropského politického prostoru EU a ke skutečnému autentickému veřejnému prostoru. Opoziční stanoviska ve vnitrostátním parlamentu by se totiž mohla shodovat s většinovým stanoviskem v jiném parlamentu a interakce mezi nimi odráží vznik evropské politické arény. Cílem zprávy je, mimo jiné, překlenout tuto propast. Zaprvé, rozhodně podpořit zastoupení vnitřní plurality ze strany delegací vnitrostátních parlamentů při všech jeho společných akcích a v souladu s poměrným zastoupením politických uskupení. Zadruhé, umožnit opozičním uskupením, která zastávají menšinová stanoviska, aby připojila své nesouhlasné názory k odůvodněným stanoviskům, aniž by se tím oslabovala závazná vůle vyjádřená v přijatých stanoviscích většiny.
III. Na cestě k plné interinstitucionální spolupráci: rozvoj evropské politické sféry
Vytvoření evropské politické arény je zcela zřejmě podporováno ještě posílením veškerých již existujících iniciativ. Probíhající spolupráce mezi orgány EU a vnitrostátními parlamenty zaznamenala totiž v posledním desetiletí výrazné zlepšení. Zaprvé, Barrosova iniciativa, která je doložena ve výročních zprávách o jejich vztazích, bezpochyby podpořila politický dialog mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí.
Zadruhé, pokud mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty existovala určitá „ústavní žárlivost“, pak s přijetím Lisabonské smlouvy postupně odezněla (viz články 9 a 10 protokolu č. 1 SFEU o vymezení organizace a podpory účinné a pravidelné meziparlamentní spolupráce v rámci Unie).
Jakkoli tato spolupráce úzce souvisí s dialogem mezi samotnými orgány vnitrostátní zákonodárné moci, stále je co zlepšovat[6]. Především by bylo třeba vyvinout úsilí o zjednodušení současného rámce vztahů mezi EU a vnitrostátními parlamenty, včetně konference předsedů parlamentů EU, COSAC, meziparlamentní konference o stabilitě, hospodářské koordinaci a správě v EU, skupiny pro společnou parlamentní kontrolu Europolu, schůzí meziparlamentního výboru a společných parlamentních setkání, což je pouze stručný výčet. Mimořádně cenný by v tomto ohledu byl přístup založený na spolupráci mezi jednotlivými výbory[7].
Totéž se vztahuje na provádění ustanovení týkajících se úlohy vnitrostátních parlamentů v oblasti svobody, bezpečnosti a práva (viz články 70, 88 a 85 SFEU). V době, kdy tyto záležitosti nabývají na složitosti, by se EU měla obracet na všechny vnitrostátní parlamenty, jeden ze svých hlavních zdrojů demokratické legitimity, s cílem zajistit aktivní účast na sledování budoucí evropské obranné unie. Zdá se, že účast a aktivní zapojení vnitrostátních parlamentů jsou klíčové a skutečně nezbytné.
Za stejným účelem musíme požadovat zavedení „evropského týdne“, který se může konat souběžně ve všech 27 vnitrostátních parlamentech a jehož by se měli zúčastňovat komisaři a poslanci Evropského parlamentu při debatách o evropských záležitostech s poslanci vnitrostátních parlamentů. Tato iniciativa by navíc představovala optimální způsob, jak uskutečnit velmi diskutovanou myšlenku organizování vnitrostátních „demokratických konventů“ o budoucnosti Evropy. „Evropský týden“ by znamenal, aniž by ohrožoval výsadu svrchovanosti každého parlamentu, reformu „jednacích řádů“ vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu.
IV. Úloha vnitrostátních parlamentů v souvislosti s kontrolou subsidiarity
Vnitrostátní parlamenty si uvědomují, že toto je jedna z nejdůležitějších ústavních pravomocí, a mají jednotný názor, pokud jde o určité přiškrcování funkcí mechanismu včasného varování, což může vést k udělení žluté karty nebo oranžové karty. První překážkou je omezená osmitýdenní lhůta pro pozastavení návrhu Komise, kterou lze změnit pouze na základě změny Smlouvy a která by mohla být prodloužena až poté, co k této změně dojde. Naskýtá se ovšem technická otázka s právními dopady v rámci dělby moci, což by mohlo zmírnit zátěž, již tato překážka představuje. Rozhodnutí o počátečním dnu pro výpočet osmitýdenní lhůty pro zastavení návrhu Komise by nemělo být ponecháno na rozhodnutí Komise. Stejně jako v případě mnoha vnitrostátních postupů by tak mělo být zvažováno technické prodloužení tak, aby počátek osmitýdenní lhůty nezávisel pouze na Komisi.
Druhá překážka, stejně důležitá, se týká omezeného chápání zásady subsidiarity, jak je stanovena v článku 5 SEU, jež vylučuje zásadu svěřování pravomocí a zásadu proporcionality. Jedná se o argument, s nímž Komise nejčastěji upírá vnitrostátním parlamentům výkon této kontrolní pravomoci. Právní věda již dávno vymezila rozdíl mezi subsidiaritou stricto sensu a lato sensu, přičemž subsidiarita lato sensu zahrnuje tři jasně stanovené dimenze. Předchozí zkušenost ukazuje, že je velmi obtížné chápat přesnou hranici mezi politickým rozměrem subsidiarity a právním rozměrem proporcionality. Vzhledem k tomu, že se jedná o tenkou hranici mezi politikou a právem, Komise by měla s odkazem na mechanismus včasného varování uplatňovat sebekontrolu při přijímání příliš restriktivní představy o zásadě subsidiarity.
V tomto ohledu a po ústupku učiněném v rámci procesu britského referenda se ze strany vnitrostátních parlamentů neobjevily žádné žádosti o proces červené karty. Existuje však silná tendence, rovněž zdokumentovaná ve zprávách EP, jejímž cílem je vytvoření postupu „zelené karty“, která by pro vnitrostátní parlamenty představovala určitý nástroj v rámci legislativní iniciativy. Taková inovace by měla nezbytně trojí omezení: nemůže představovat skutečnou legislativní iniciativu, neboť toto právo je vyhrazeno pouze Komisi (ani Parlament ani Rada nemohou iniciovat legislativní proces); nemůže být použita v souvislosti se zrušením stávajícího právního předpisu EU, neboť jinak by představovala jakousi opačnou červenou kartu, a v konečném důsledku by její součástí nemělo být oprávnění měnit právní předpisy EU (čímž by si přisvojila pravomoci, které má podle Smlouvy EP a Rada). Tato myšlenka je tedy velmi chvályhodná, neboť odráží správné pochopení subsidiarity v tom smyslu, že subsidiarita znamená, že vnitrostátní parlamenty uznávají, že některé záležitosti patří do výlučné pravomoci EU. Při plném zavedení půjde o právo na předložení návrhů nebo názorů, které by jako paralelní mechanismus mohlo vyvolat povinnost odůvodněné odpovědi ze strany Komise v případě zamítnutí.
- [1] „The Role of National parliaments in the EU after Lisbon: Potentialities and Challenges“ (Úloha vnitrostátních parlamentů v EU po Lisabonské smlouvě: možnosti a výzvy), Prof. Dr. Olivier Rozenberg.
- [2] „Subsidiarity as a Means to Enhance Cooperation between EU Institutions and National parliaments“ (Subsidiarita jako prostředek, jak posílit spolupráci mezi orgány EU a vnitrostátními parlamenty), Prof. Dr. Diane Fromage, a „The Legisprudential Role of National parliaments in the European Union“ (Legislativní úloha vnitrostátních parlamentů), Prof. Dr. Luís Heleno Terrinha.
- [3] „The interparliamentary cooperation at EU level“ (Meziparlamentní spolupráce na úrovni EU), Carlo Casini, „Subsidiarity and National parliaments“ (Subsidiarita a vnitrostátní parlamenty), Ludwik Dorn, a „Political structured dialogue and National parliaments“ (Politický strukturovaný dialog a vnitrostátní parlamenty), Prof. Dr. Ingolf Pernice.
- [4] posouzení uplatňování v Evropě „Working with national parliaments on EU affairs“ (Práce na záležitostech EU spolu s vnitrostátními parlamenty), Dr. Milan Remac, Evropský parlament 2017 (PE 603.271).
- [5] Brífink o uplatňování v praxi „Survey of permanent representatives of national parliaments in the European Parliament“ (Průzkum o stálých zástupcích vnitrostátních parlamentů při Evropském parlament (PE 610.992).
- [6] Viz studie Prof. Dr. Oliviera Rozenberga „The Role of National parliaments in the EU after Lisbon: Potentialities and Challenges“ (Úloha vnitrostátních parlamentů v EU po Lisabonské smlouvě: možnosti a výzvy).
- [7] Viz: Závěrečná zpráva z pracovních cest ke zjištění informací, 17. července 2017, PE608.137v01-00.
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o provádění ustanovení Smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů
Evropský parlament,
– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na její článek 5 o svěření pravomocí a o subsidiaritě, čl. 10 odst. 1 o zastupitelské demokracii, čl. 10 odst. 2 o zastoupení občanů EU, čl. 10 odst. 3 o právu občanů EU podílet se na demokratickém životě Unie, článek 11 o participativní demokracii, článek 12 o úloze vnitrostátních parlamentů, čl. 48 odst. 3 o řádném postupu pro přijímání změn a čl. 48 odst. 7 (překlenovací ustanovení),
– s ohledem na protokol č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, který tvoří přílohu Amsterodamské smlouvy, a na protokol č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, který tvoří přílohu Lisabonské smlouvy;
– s ohledem na článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a na články 41 a 42 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na svá usnesení ze dne 12. června 1997 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty[1], ze dne 7. února 2002 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci evropské integrace[2], ze dne 7. května 2009 o vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Lisabonské smlouvy[3] a ze dne 16. dubna 2014 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty[4],
– s ohledem na svá usnesení ze dne 16. února 2017 o zlepšení fungování Evropské unie využitím potenciálu Lisabonské smlouvy[5], o rozpočtové kapacitě pro členské státy, jejichž měnou je euro[6], a o možném vývoji a změnách současného institucionálního uspořádání Evropské unie[7],
– s ohledem na výroční zprávy Komise o vztazích mezi Evropskou komisí a vnitrostátními parlamenty, zejména na zprávu za rok 2014 ze dne 2. července 2015 (COM(2015)0316) a za rok 2015 ze dne 15. července 2016 (COM(2016)0471), a na výroční zprávy Komise o subsidiaritě a proporcionalitě, zejména zprávy za rok 2015 ze dne 15. července 2016 (COM(2016)0469) a za rok 2016 ze dne 30. června 2017 (COM(2017)0600),
– s ohledem na výroční zprávy ředitelství Evropského parlamentu pro vztahy s vnitrostátními parlamenty, zejména zprávy v polovině období z roku 2016 o vztazích mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty,
– s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2017 o kontrole uplatňování práva EU (2015)[8],
– s ohledem na bílou knihu Komise o budoucnosti Evropy ze dne 1. března 2017 a na projev předsedy Komise Jean-Clauda Junckera o stavu Unie ze dne 13. září 2017, v němž byl představen plán,
– s ohledem na prohlášení „Větší evropská integrace: cesta vpřed“ předsedů italské Poslanecké sněmovny (Camera dei deputati), francouzského Národního shromáždění (Assemblée nationale), německého Spolkového sněmu (Bundestag) a lucemburské Poslanecké sněmovny (Chambre des Députés), které bylo podepsáno dne 14. září 2015 a které nyní podporuje 15 parlamentních komor v EU,
– s ohledem na závěry ze zasedání Konference předsedů parlamentů EU a jejích schůzí od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zejména na závěry ze zasedání v Lucemburku v roce 2016 a v Bratislavě v roce 2017,
– s ohledem na příspěvky a závěry ze zasedání Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti parlamentů Evropské unie (COSAC) od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zejména pak ze zasedání ve Vallettě a v Tallinnu v roce 2017, a na její pololetní výroční zprávy,
– s ohledem na článek 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (TSCG), která zakotvila pořádání meziparlamentních konferencí za účelem projednání rozpočtových politik a dalších záležitostí upravených touto smlouvou;
– s ohledem na usnesení Senátu České republiky ze dne 30. listopadu 2016 (26. usnesení z 11. volebního období), na usnesení italského Senátu (Senato della Republica) ze dne 19. října 2016 (Doc. XVIII č. 164) a na příspěvky jeho výboru pro politiky Evropské unie ze dne 2. května 2017 (prot. 573), na příspěvky výboru pro záležitosti EU francouzského Národního shromáždění (Assemblée Nationale) ze dne 31. května 2017 (ref. 2017/058) a stálého výboru pro evropské záležitosti dolní komory nizozemského parlamentu (Tweede Kamer der Staten-Generaal) ze dne 22. prosince 2017 (A(2018)1067);
– s ohledem na článek 52 jednacího řádu, jakož i čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti ((A8-0127/2018),
A. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k řádnému ústavnímu fungování Evropské unie (článek 12 SEU), a hrají tedy důležitou úlohu pro demokratickou legitimitu a její realizaci v plném rozsahu;
B. vzhledem k tomu, že odpovědnost vlád jednotlivých členských států vůči parlamentům v rámci evropských záležitostí, která se odvíjí od různých vnitrostátních postupů, je úhelným kamenem úlohy vnitrostátních parlamentů ve stávající Smlouvě o EU;
C. vzhledem k tomu, že ve snaze posílit odpovědnost by měly vnitrostátní parlamenty dohlížet na své vlády, stejně jako Evropský parlament dohlíží na evropskou exekutivu; vzhledem k tomu, že vliv vnitrostátních parlamentů na vlády členských států se však stát od státu výrazně liší;
D. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty si často stěžují na své omezené zapojení do záležitostí Unie a chtějí se více podílet na rozvíjení evropského integračního procesu;
E. vzhledem k tomu, že kvůli nedostatečné transparentnosti legislativních a rozhodovacích procesů EU hrozí, že dojde k oslabení výsad vnitrostátních parlamentů, které vyplývají ze Smluv a příslušných protokolů, a zejména jejich úlohy dohledu nad jednotlivými vládami;
F. vzhledem k tomu, že pluralismus vnitrostátních parlamentů je pro Unii mimořádně prospěšný, neboť sladění různých politických postojů napříč členskými státy může posílit a rozšířit debatu na evropské úrovni probíhající napříč odvětvími;
G. vzhledem k tomu, že nedostatečné zastoupení parlamentní opozice v evropských záležitostech by mělo být vyváženo při plném respektování většiny v každém vnitrostátním parlamentu a v souladu se zásadou poměrného zastoupení;
H. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty jsou zapojeny do každé revize evropských smluv a před nedávnem byly pozvány k účasti na sérii demokratických fór EU;
I. vzhledem k tomu, že evropskou veřejnou sféru lze podporovat sérií fór o budoucnosti Evropy, jež by pořádaly vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament jako přirození zástupci evropského lidu; vzhledem k tomu, že tato fóra by mohla být podpořena společným Evropským týdnem, kdy by členové vnitrostátních parlamentních komor diskutovali o evropských záležitostech společně s komisaři a poslanci Evropského parlamentu;
J. vzhledem k tomu, že – jak v poslední době dokládají volební trendy – hospodářská, finanční a sociální krize vedla k nárůstu nedůvěry a rozčarování občanů EU ohledně současného modelu demokratického zastoupení, a to jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni;
K. vzhledem k tomu, že uplatňování práva vnitrostátních parlamentů kontrolovat soulad se zásadou subsidiarity na základě tzv. mechanismu včasného varování částečně zlepšilo vztahy mezi orgány EU a vnitrostátními parlamenty;
L. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty jsou někdy kritické vůči mechanismu včasného varování a prohlašují, že jeho ustanovení se nesnadno uplatňují v praxi a nemají široké uplatnění;
M. vzhledem k tomu, že zavádění mechanismu včasného varování pokročilo, jak ukazují nejnovější údaje o celkovém počtu stanovisek, která předložily vnitrostátní parlamenty v rámci politického dialogu; vzhledem k tomu, že omezené využívání postupu žluté karty a neúčinnost postupu oranžové karty ukazují, že stále existuje prostor pro zlepšení a že je v této věci možná lepší koordinace mezi vnitrostátními parlamenty;
N. vzhledem k tomu, že osmitýdenní lhůta stanovená v článku 4 protokolu č. 1 se projevila jako nedostatečná pro včasné monitorování souladu se zásadou subsidiarity;
O. vzhledem k tomu, že systém včasného varování lze doplnit systémem, který v současnosti umožňuje vnitrostátním parlamentům předkládat Komisi ke zvážení konstruktivní návrhy při řádném zohlednění její pravomoci iniciativy;
P. vzhledem k tomu, že některé vnitrostátní parlamenty vyjádřily zájem o nástroj ke zlepšení politického dialogu, který by jim poskytl příležitost předkládat konstruktivní návrhy Komisi ke zvážení, při řádném zohlednění pravomoci iniciativy Komise a po získání podpory Parlamentu;
Q. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty mohou kdykoli vydávat stanoviska v rámci politického dialogu, pověřit své vlády, aby požádaly o zformulování legislativních návrhů prostřednictvím Rady, nebo v souladu s článkem 225 SFEU jednoduše vyzvat Parlament, aby předložil návrhy Komisi;
R. vzhledem k tomu, že v této fázi evropského integračního procesu je uplatnění postupu červené karty nemyslitelné;
S. vzhledem k tomu, že komplexní práva týkající se poskytování informací stanovená Lisabonskou smlouvou by mohla být rozšířena v případě, že by vnitrostátní parlamenty měly k dispozici více prostředků a času na zpracování dokumentů, které jim evropské orgány poskytují;
T. vzhledem k tomu, že IPEX, platforma pro nepřetržitou výměnu informací mezi vnitrostátními parlamenty, jakož i mezi vnitrostátními parlamenty a evropskými orgány, by se měla dále rozvíjet v souladu s digitální strategií, v níž Evropský parlament hraje důležitou podpůrnou úlohu;
U. vzhledem k tomu, že interinstitucionální spolupráce se zlepšila poté, co vstoupily v platnost Lisabonská smlouva a byla zahájena tzv. Barrosova iniciativa – politický dialog zahájený Komisí v září 2006, který vnitrostátním parlamentům umožňuje vznášet připomínky, poskytovat pozitivní zpětnou vazbu nebo se kriticky vyjadřovat k návrhům Komise;
V. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty si příležitostně stěžují na své vztahy s Evropskou unií a tvrdí, že jsou příliš složité;
W. vzhledem k tomu, že vnitrostátní parlamenty mají příslušné pravomoci v oblasti svobody, bezpečnosti a práva podle článků 70, 85 a 88 SFEU, a měly by tak hrát významnou úlohu v budoucnosti bezpečnostní a obranné politiky EU;
X. vzhledem k tomu, že by mělo být dosaženo vyšší úrovně kontroly ze strany vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu nad fiskálními a ekonomickými politikami, přijatými rozhodnutími a správními záležitostmi na úrovni EU;
Y. vzhledem k tomu, že rozhodnutí Soudního dvora ze dne 16. května 2017 o „smíšeném“ charakteru obchodní dohody mezi EU a Singapurem mění budoucí způsob zapojení vnitrostátních parlamentů do obchodních dohod;
Z. vzhledem k tomu, že lepší interakce a výměna informací mezi poslanci Evropského a vnitrostátních parlamentů a rovněž mezi zaměstnanci vnitrostátních parlamentů by zlepšila kontrolu evropské debaty na vnitrostátní úrovni a podpořila tak skutečně evropskou parlamentní a politickou kulturu;
Kontrola činnosti vlád v evropských záležitostech
1. domnívá se, že provádění práv a povinností vnitrostátních parlamentů vyplývajících z Lisabonské smlouvy posílilo jejich úlohu v evropském ústavním rámci, čímž zajistilo větší pluralismus a demokratickou legitimitu a lepší fungování Unie;
2. uznává, že vnitrostátní vlády jsou podle čl. 10 odst. 2 SEU a v souladu s příslušnými ústavními pořádky svých států demokraticky odpovědny vnitrostátním parlamentům; domnívá se, že tato odpovědnost je úhelným kamenem role vnitrostátních parlamentních komor v Evropské unii; vybízí vnitrostátní parlamenty, aby plně vykonávaly své evropské funkce za účelem přímého ovlivňování a kontroly obsahu evropských politik, zejména prostřednictvím monitorování příslušných vnitrostátních vlád ve funkci členů Evropské rady a Rady;
3. vyzývá členské státy, aby zajistily, že vnitrostátní parlamenty budou míst dostatek času, kapacit a nezbytný přístup k informacím, aby mohly plnit svou ústavní úlohu kontroly, a potažmo zajišťování legitimity, činnosti vnitrostátních vlád, když tyto vlády jednají na evropské úrovni v rámci Rady nebo Evropské rady; uznává, že tato evropská funkce by měla být naplňována v plném souladu s příslušnými ústavními tradicemi členských států; domnívá se, že v zájmu zachování a posílení této úlohy by měly být prohloubeny a podporovány stávající výměny osvědčených postupů a interakce mezi vnitrostátními parlamenty;
4. domnívá se, že transparentnost pracovních a rozhodovacích postupů orgánů EU je nezbytným předpokladem pro to, aby mohly vnitrostátní parlamenty účinně plnit svou institucionální úlohu plynoucí ze Smluv; dále vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby plně využívaly svých příslušných pravomocí ke kontrole činnosti vlád na evropské úrovni, mimo jiné provedením úprav své interní organizace, harmonogramů a jednacích řádů, aby tak mohly činit; dále navrhuje výměnu osvědčených postupů mezi vnitrostátními parlamentními komorami, pravidelné debaty mezi příslušnými ministry a tematickými výbory ve vnitrostátních parlamentech před zasedáními Rady a Evropské rady a v návaznosti na tato zasedání a pravidelná setkání členů vnitrostátních parlamentů, komisařů a poslanců EP;
5. zastává názor, že je nutno dbát na to, aby členské státy neuplatňovaly u právních předpisů EU praxi tzv. „gold-platingu“, a že v této věci připadá klíčová úloha vnitrostátním parlamentům; zároveň však připomíná, že tím není dotčeno právo členských států uplatňovat ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany a stanovovat na vnitrostátní úrovni např. vyšší sociální a environmentální normy;
6. ačkoli podporuje posílený a politický dialog s vnitrostátními parlamenty a uznává, že je nezbytné upevňovat parlamentní účast, připomíná, že rozhodnutí musí být přijímána v souladu s ústavními pravomocemi a podle jasného vymezení příslušných rozhodovacích pravomocí vnitrostátních a evropských orgánů;
7. konstatuje, že Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by měly být lépe zapojeny do evropského semestru, a doporučuje, aby byly v průběhu celého procesu lépe koordinovány rozpočtové kalendáře na vnitrostátní a evropské úrovni v zájmu účinnějšího využívání tohoto nástroje; mimoto připomíná, že harmonizace evropského semestru s agendami vnitrostátních parlamentů by mohla dále přispět ke koordinaci hospodářských politik, přičemž zdůrazňuje, že by při tom neměly být opomíjeny pravomoci samosprávy a konkrétní jednací řád každé parlamentní komory;
8. navrhuje, aby byla zavedena vnitrostátní lhůta pro dialog o rozpočtu, během níž by vnitrostátní parlamenty mohly projednat evropský semestr a přispět k jeho utváření pověřením svých vlád v rámci jejich vztahů s Komisí a Radou;
9. zdůrazňuje, že Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC) na svém minulém plenárním zasedání v Tallinnu uznala, že většina vnitrostátních parlamentů se aktivně účastní plenárních zasedání, aby zde jednaly o záležitostech EU, ať už pravidelně, nebo příležitostně, a že více plenárních rozprav o záležitostech EU zvyšuje povědomí o Unii a poskytuje občanům příležitost dozvědět se více o agendě EU a o postojích, které politické strany k těmto tématům zaujímají;
Vytváření evropské veřejné sféry
10. konstatuje, že synchronizace různých politických postojů napříč členskými státy by mohla podpořit a rozšířit debatu na úrovni EU a umožnit její širší záběr; proto doporučuje, aby delegace vnitrostátních parlamentů, které působí u orgánů EU, odrážely politickou rozmanitost; v tomto ohledu zdůrazňuje význam zásady poměrného zastoupení členů různých politických stran;
11. konstatuje, že závazná vůle parlamentních většin by mohla být vyjádřena v podobě stanovisek vydaných vnitrostátními parlamenty v rámci nebo mimo rámec mechanismu včasného varování; podporuje však myšlenku, aby politické menšiny v rámci vnitrostátních parlamentů měly příležitost vyjádřit nesouhlasný postoj, který by pak mohl být uveden v příloze těchto stanovisek; domnívá se, že tato stanoviska by měla být vydávána v plném souladu se zásadou proporcionality a v souladu s jednacím řádem každé parlamentní komory;
12. bere na vědomí nedávnou výzvu k sérii demokratických setkání v celé Evropě; domnívá se v této souvislosti, že zavedení každoročního Evropského týdne by umožnilo poslancům EP a komisařům, zejména místopředsedům pověřeným problematikou klastrů, vystoupit před všemi vnitrostátními parlamentními shromážděními za účelem projednání a objasnění evropské agendy spolu s členy vnitrostátních parlamentů a zástupci občanské společnosti; navrhuje přezkum svého jednacího řádu s cílem podpořit tuto iniciativu a vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby učinily totéž; dále se domnívá, že schůzky vnitrostátních a evropských politických skupin v rámci meziparlamentní spolupráce EU by mohly vytvořit přidanou hodnotu v podobě skutečné evropské politické diskuse;
Podpora reformy mechanismu včasného varování
13. zdůrazňuje skutečnost, že od doby, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, je mechanismus včasného varování využíván jen zřídka, a je přesvědčen, že by mohl být reformován ve stávajícím ústavním rámci;
14. konstatuje, že příklady jako zahájení postupu žluté karty v souvislosti s návrhem Komise na přezkum směrnice o vysílání pracovníků v roce 2016 svědčí o tom, že mechanismus včasného varování je funkční; zdůrazňuje, že omezené využívání postupu žluté karty by mohlo naznačovat, že v EU je celkově dodržována zásada subsidiarity; proto se domnívá, že procesní nedostatky systému včasného varování by neměly být považovány za důkaz nedodržování této zásady; mimoto připomíná, že vnitrostátní parlamenty se mohou zapojit také předtím, než Komise předloží legislativní návrh, v rámci zelených a bílých knih nebo každoročního představování pracovního programu Komise, a zabývat se tak otázkou dodržování zásady subsidiarity včas;
15. připomíná, že Komise má povinnost u každé nové legislativní iniciativy prověřit, zda je EU oprávněna konat a zda jsou daná opatření opodstatněná; dále zdůrazňuje, že z dosavadních zkušeností vyplývá, že vytyčení hranice mezi politickým rozměrem zásady subsidiarity a právním rozměrem zásady proporcionality je v tomto případě obtížné a nesnadné; proto vyzývá Komisi, aby se ve svých odpovědích na odůvodněná stanoviska vydaná v rámci systému včasného varování nebo mimo tento rámec zabývala vedle výkladu zásady subsidiarity rovněž proporcionalitou a případně obavami ohledně navržených politických řešení;
16. uznává požadavek vnitrostátních parlamentů, aby byla prodloužena osmitýdenní lhůta, během níž mohou vydávat odůvodněná stanoviska podle článku 3 protokolu č. 1; zdůrazňuje však, že současný rámec Smluv prodloužení této lhůty neupravuje; domnívá se proto, že Komise by měla zavést technickou lhůtu pro oznámení v rámci mechanismu včasného varování s cílem poskytnout více času mezi dnem, kdy vnitrostátní parlamentní komory technicky obdrží návrhy právních předpisů, a dnem, kdy začíná běžet osmitýdenní lhůta; v této souvislosti připomíná, že další praktická opatření pro fungování mechanismu kontroly dodržování subsidiarity zavedla Komise v roce 2009;
17. bere na vědomí požadavek některých vnitrostátních parlamentů, aby byla prodloužena osmitýdenní lhůta, během níž mohou vydat odůvodněné stanovisko podle článku 6 protokolu č. 2;
18. v souladu s politickým dialogem, který zahájila Komise v roce 2016, podporuje plné využívání systému, kdy vnitrostátní parlamenty mohou podávat konstruktivní návrhy Komisi s cílem pozitivně ovlivnit evropskou debatu a pravomoc iniciativy Komise; v tomto ohledu navrhuje, aby Komise měla práva buď tyto návrhy přijmout, nebo vypracovat formální odpověď s uvedením důvodů, proč tak neučinila; upozorňuje na to, že takový postup nemůže představovat pravomoc iniciativy nebo pravomoc stažení nebo změny právních předpisů, neboť by to znamenalo rozvrácení postupu Unie a rozdělení pravomocí mezi vnitrostátní a evropskou úroveň, a tedy porušení Smluv; mezitím doporučuje, aby při případném budoucím přepracování Smluv byla pravomoc legislativní iniciativy přiznána zejména Evropskému parlamentu jako přímému zástupci občanů EU;
Uplatňování práva na informace
19. opětovně potvrzuje, že článek 12 SEU a protokol č. 1 poskytují vnitrostátním parlamentům právo získávat informace přímo od orgánů EU;
20. zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty by mohly lépe zpracovávat informace, které by jim byly zasílány z titulu mechanismu včasného varování nebo v rámci jejich práva na informace, pokud by platforma IPEX získala význam Agory nebo fóra pro neformální stálý dialog mezi vnitrostátními parlamenty a mezi vnitrostátními parlamenty a evropskými orgány; proto je rozhodnut podporovat využívání platformy pro posílení politického dialogu; doporučuje vnitrostátním parlamentům, aby začaly platformu IPEX včas využívat s cílem zajistit brzké zahájení mechanismu vnitrostátní kontroly; doporučuje využívat platformu IPEX jako kanál pro systematické sdílení informací a včasné upozorňování na záležitosti spojené se subsidiaritou; vidí potenciál pro rozvoj platformy IPEX jako hlavního prostředku komunikace a předávání příslušných dokumentů mezi evropskými orgány a vnitrostátními parlamenty a v této souvislosti se zavazuje nabídnout pomoc správám vnitrostátních parlamentů s používáním této platformy; mimoto vyzývá k navázání intenzivnějších kontaktů mezi úředníky orgánů a politických skupin v rámci správ Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů;
Na cestě k lepší interinstitucionální spolupráci
21. bere na vědomí stávající spolupráci mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v rámci Konference výborů pro evropské záležitosti (COSAC), Meziparlamentní konference pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v rámci článku 13 Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii; zdůrazňuje, že taková spolupráce by se měla rozvíjet na základě zásad konsensu, sdílení informací a konzultací, aby mohly vnitrostátní parlamenty vykonávat dohled nad svými vládami a správními orgány;
22. znovu opakuje, že stávající rámec vztahů mezi Unií a vnitrostátními parlamenty by mohl být zjednodušen a harmonizován, aby byl účinnější a účelnější; v této souvislosti vyzývá k přezkumu spolupráce mezi Unií a jejími vnitrostátními parlamenty prostřednictvím stávajících platforem a fór s cílem posílit tyto vztahy a přizpůsobit je současným potřebám; trvá však na jednoznačném vymezení rozhodovacích pravomocí mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, přičemž vnitrostátní parlamenty by měly plnit svou evropskou funkci na základě ústav jednotlivých států, zejména pak kontrolou vnitrostátních vlád, jejichž členové jsou členy Evropské rady a Rady a které mají na této úrovni nejlepší možnost sledovat evropský legislativní proces; z důvodu transparentnosti, odpovědnosti a schopnosti jednat tudíž odmítá vytvoření smíšených parlamentních rozhodovacích orgánů;
23. zdůrazňuje, že posílení politického a technického dialogu mezi parlamentními výbory na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU by bylo velmi přínosným krokem k úplné meziparlamentní spolupráci; zvažuje možnost přidělení dodatečných prostředků k naplnění tohoto cíle a využívání videokonferencí, kdykoli to bude možné;
24. uznává význam meziparlamentního setkání výboru (ICM) stanovených v článcích 9 a 10 protokolu č. 1; je přesvědčen, že pokud by poslanci Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů přikládali větší význam meziparlamentním setkáním výborů a pokud by tato setkání byla připravována v užší spolupráci, bylo by možné dosáhnout lepší interinstitucionální spolupráce;
25. doporučuje, aby se vnitrostátní parlamenty plně zapojily do trvalého rozvoje společné bezpečnostní a obranné politiky; je přesvědčen, že toto zapojení by mělo probíhat v úzké spolupráci s Evropským parlamentem a při plném respektování ustanovení ústav jednotlivých států v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, mj. prostřednictvím meziparlamentních setkání mezi zástupci z vnitrostátních parlamentů a poslanci Evropského parlamentu, a prostřednictvím politického dialogu mezi plnohodnotným Výborem pro bezpečnost a obranu v Evropském parlamentu a odpovídajícími výbory ve vnitrostátních parlamentech; všímá si možností, které to skýtá pro konstruktivní kontrolu v této oblasti ze strany neutrálních členských států EU;
26. domnívá se, že posílený politický a legislativní dialog mezi vnitrostátními parlamenty a s vnitrostátními parlamenty by podpořil soulad s cíli stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů;
o
o o
27. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
- [1] Úř. věst. C 200, 30.6.1997, s. 153.
- [2] Úř. věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 322.
- [3] Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 94.
- [4] Přijaté texty, P7_TA(2014)0430.
- [5] Přijaté texty, P8_TA(2017)0049.
- [6] Přijaté texty, P8_TA(2017)0050.
- [7] Přijaté texty, P8_TA(2017)0048.
- [8] Přijaté texty, P8_TA(2017)0421.
INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
Datum přijetí |
21.3.2018 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
23 1 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Gerolf Annemans, Michał Boni, Mercedes Bresso, Elmar Brok, Fabio Massimo Castaldo, Pascal Durand, Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Alain Lamassoure, Jo Leinen, Morten Messerschmidt, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Markus Pieper, Paulo Rangel, Helmut Scholz, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Barbara Spinelli, Claudia Țapardel, Kazimierz Michał Ujazdowski |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
Max Andersson, Pervenche Berès, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jasenko Selimovic |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
23 |
+ |
|
|
ALDE |
Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jasenko Selimovic |
|
|
ECR |
Morten Messerschmidt, Kazimierz Michał Ujazdowski |
|
|
EFDD |
Fabio Massimo Castaldo |
|
|
GUE/NGL |
Helmut Scholz, Barbara Spinelli |
|
|
PPE |
Michał Boni, Elmar Brok, Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Alain Lamassoure, Markus Pieper, Paulo Rangel, György Schöpflin |
|
|
S&D |
Pervenche Berès, Mercedes Bresso, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Pedro Silva Pereira, Claudia Țapardel |
|
|
VERTS/ALE |
Max Andersson, Pascal Durand |
|
|
1 |
- |
|
|
ENF |
Gerolf Annemans |
|
|
0 |
0 |
|
|
|
|
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se