Zpráva - A8-0184/2018Zpráva
A8-0184/2018
Evropský parlament

ZPRÁVA o politice soudržnosti a oběhovém hospodářství

23.5.2018 - (2017/2211(INI))

Výbor pro regionální rozvoj
Zpravodaj: Davor Škrlec

Postup : 2017/2211(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0184/2018
Předložené texty :
A8-0184/2018
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ FAKT A ZJIŠTĚNÍ

Oběhové hospodářství je nová evropská politická koncepce, která plánuje strukturální reformu našeho hospodářství spočívající v přechodu z modelu „vezmi, vyrob, vyhoď“ na cyklický model, který je více v souladu se systémem života. Evropská komise tedy za účelem provedení této změny a nového návrhu naší budoucnosti zveřejnila v prosinci 2015 akční plán pro oběhové hospodářství, což je obecný rámec veřejné politiky EU, který má nově definovat náš společenský přístup k výrobě a spotřebě zboží a služeb. Politika soudržnosti je jako jedna ze základních evropských politik vnímána coby jeden z hlavních zdrojů investic. Kromě toho co se týče zásad proporcionality a subsidiarity, poskytuje politika soudržnosti také nejlepší prováděcí nástroje pro oběhové hospodářství. Víceúrovňová správa coby opora politiky soudržnosti funguje podle stejné zásady. Tyto dvě veřejné politiky se tedy řídí stejnou logikou a měly by se při dosahování svých politických cílů vzájemně doplňovat. Abychom plně využily uvedeného potenciálu, musíme stávající politické nástroje v rámci obou politik uznat a posílit.

Úloha politiky soudržnosti při podpoře oběhového hospodářství

Během přípravy programového období 2014–2020 nebylo oběhové hospodářství uznáno jako prioritní politická oblast Evropské unie. Po přijetí akčního plánu pro oběhové hospodářství tedy bylo vynaloženo úsilí s cílem uznat příslušný a dostupný investiční potenciál v rámci ESI fondů, který by mohl být dále zefektivněn ve vztahu k provádění oběhového hospodářství.

Pokud jde o zdokonalené nakládání s odpady a zaměření se na předcházení vzniku odpadů, opětovné použití a recyklaci, které jsou upřednostňovanými možnostmi nakládání s odpadem v Evropské unii, existuje zde investiční potenciál ve výši 5,5 miliardy EUR. Kromě toho existují další 2,3 miliardy EUR ve výrobních procesech šetrných k životnímu prostředí a účinném využívání zdrojů v malých a středních podnicích. Politika soudržnosti může podpořit opětovné použití vody pomocí 15 miliard EUR přidělených na investice v odvětví vodohospodářství během období 2014–2020. Existují také významné příležitosti pro financování výzkumu a inovací a oběhové hospodářství je prioritou strategií pro inteligentní specializaci, které tyto investice řídí.

Oběhové hospodářství coby hnací síla udržitelného a regionálního rozvoje

Všechna města a obce v Evropské unii budou motorem opatření v oblasti oběhového hospodářství. Místní a regionální orgány jsou nejblíže občanům a místním výzvám, a proto tyto výzvy a místní příležitosti lépe chápou. Je proto nanejvýš důležité zajistit místním a regionálním orgánům dostatečnou funkční a finanční nezávislost, zejména pokud jde o jejich právo připravit a provést vlastní rozvojové strategie komunitně vedeného místního rozvoje a integrovaných územních investic s cílem pomoci místním zúčastněným stranám spojit různé zdroje financování a naplánovat místní iniciativy zaměřené na oběhové hospodářství.

Uvažování v systémech je jednou z hlavních zásad oběhového hospodářství, neboť posunu od lineárního modelu našeho hospodářství k modelu oběhovému lze dosáhnout pouze pomocí spolupráce a spojení obchodního a výrobního modelu. Zpráva též zdůrazňuje úlohu malých a středních podniků, které znají místní trhy lépe a mohou zvýšit informovanost o pozitivních postupech pomocí spolupráce se společenstvími a vytvořit místní hodnotu a udržitelná místní pracovní místa. Malé a střední podniky poskytují trhu a společnosti pomocí inovací a rozvoje nová řešení a oběhové obchodní modely. V tomto procesu se spoléhají na politiku soudržnosti, zejména na inteligentní specializaci a součinnost s iniciativou Horizont 2020, na evropské strukturální a investiční fondy, na investice aktivované prostřednictvím Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj atd. Měli bychom toto úsilí podpořit a přizpůsobit v tomto směru obě politiky s cílem dosáhnout toho, aby se současné inovace staly zítra skutečností. Bohužel stále chybí poptávka po oběhových produktech a službách, což je často dáno tím, že jsou dražší než jejich lineární protějšky, ačkoli negativní externality lineárních produktů a služeb nejsou započítávány. Zelené veřejné zakázky v kombinaci s oběhovými veřejnými zakázkami představují pro orgány veřejné správy mocný nástroj k podnícení trhů oběhového hospodářství.

Kromě toho je makroregionální přístup klíčem pro dosažení regionální spolupráce a koordinace a je také příležitostí k vytvoření regionálních trhů, zejména s druhotnými surovinami. Je tedy třeba zefektivnit tvorbu společných kapacit, například pokud jde o regeneraci odpadních olejů a další recyklační kapacity. Programy přeshraniční a nadnárodní spolupráce jsou zásadní pro podporu meziregionální spolupráce při činnostech oběhového hospodářství, prosazování průmyslové symbiózy, zvyšování informovanosti a výměnu znalostí a osvědčených postupů.

Všechny tyto snahy mají zvýšit odolnost a konkurenceschopnost našich regionů a místních společenství na globálních trzích. Oběhové hospodářství přináší místní pracovní místa a obchodní modely, jejichž základ leží v srdci Evropské unie, v jejích regionech a místních obcích. Jednou z hlavních podmínek pro dosažení zcela funkčního modelu oběhového hospodářství je zvýšení udržitelné a místní výroby energie a současně zvýšení účinného využívání zdrojů a toku zpětně získaných materiálů. Obnovitelné zdroje energie jsou jedním ze základních podpůrných pilířů oběhového hospodářství a představují tedy jednu z nejdůležitějších nepřímých investic do oběhového hospodářství, která má značný potenciál oživit místní zelená pracovní místa.

Biohospodářství se coby zavedená oblast evropské veřejné politiky skládá ze zásadních politických opatření, která mohou významně přispět k provedení oběhového hospodářství. Posun k biologickým surovinám a metodám biologického zpracování by do roku 2030 mohl ušetřit až 2,5 miliardy tun ekvivalentu CO2 za rok a současně snížit závislost na fosilních palivech, která představuje zásadní dlouhodobý problém Evropské unie. Biologicky rozložitelné a kompostovatelné materiály s biologickým základem a trvale využívané materiály jsou důležité pro dosažení účinnějšího využívání zdrojů a zachování cenných materiálů v oběhových smyčkách. Budoucí inovační potenciál spočívá v dosažení účinnějšího řízení biologických surovin a postupném ukončování používání toxických látek ve všech materiálech.

Jedním z prvních legislativních kroků směrem k provedení balíčku týkajícího se oběhového hospodářství byl balíček o odpadech, jenž definoval řadu ustanovení nezbytných k řádnému nakládání s odpadem, které je hlavní výzvou pro místní obce a regiony. Dosažení cílů stanovených v balíčku o odpadech musí být nevyhnutelně finančně podpořeno politikou soudržnosti. S ohledem na míru recyklace stanovenou na evropské úrovni a plánovaný harmonogram provádění je nezbytné, aby se investice soustředily na vyšší úrovně hierarchie způsobů nakládání s odpady a byly tak schopné dosáhnout daných cílů a zabránit dlouhodobým patovým situacím v oblasti technologií. Členské státy by měly využít vnitrostátních strategií pro oběhové hospodářství a vnitrostátních plánů pro nakládání s odpady coby dlouhodobých politických nástrojů, které mohou poskytnout jasné pokyny všem zúčastněným stranám a naznačit Evropské komisi, že jsou na správné cestě k dosažení oběhového hospodářství.

Plýtvání potravinami je celosvětově považováno za významný hospodářský a etický problém, kterým je třeba se zabývat v každé fázi potravinového hodnotového řetězce. Plýtvání potravinami v Evropské unii dosahuje v současnosti výše okolo 173 kg na osobu za rok, což představuje 20 % potravin, které se v Evropě každoročně vyrobí. Ukázalo se, že místní opatření jsou při řešení tohoto mimořádného problému velmi účinná, neboť v celé Evropě existují úspěšné příběhy a realizované projekty. Měly by být tedy zvýšeny možnosti financování, které se touto významnou politickou oblastí zabývají.

Znečišťování odpadky se rovněž ukazuje být jednou z naléhavých celosvětových výzev, která má obvykle největší dopad na místní společenství a kvalitu jejich života. Určité odhady ukazují, že úklid stojí každého evropského daňového poplatníka okolo 25 EUR ročně, ačkoli v některých členských státech mohou náklady na něj dosahovat až 54 EUR ročně. Řešení znečišťování odpadky je třeba lépe prosazovat a financovat prostřednictvím ESI fondů, neboť je přínosem z hlediska životního prostředí i z hlediska společenského. Absence činnosti v tomto směru má největší dopad na nejchudší vrstvy společnosti. Kromě toho musí řešení problému odpadu v mořích začínat prevencí znečišťování odpadky na zemi.

Oběhové hospodářství v politice soudržnosti na období po roce 2020

Politika soudržnosti a oběhové hospodářství se netýkají jen politik v oblasti infrastruktury, ale také sociální soudržnosti a solidarity. Nabízejí odpověď na výzvy, kterým čelí místní a regionální společenství ohledně toho, jak řešit nejvýznamnější otázky týkající se klimatu. Tato zpráva proto zvažuje také zavedení nového ustanovení o předběžných podmínkách za účelem dosažení oběhového hospodářství v rámci politiky soudržnosti, aby mohly nové operační programy lépe odrážet zásady ES. Zpráva požaduje, aby byla provedena příslušná metodika sledování za účelem přesného sledování příspěvku politiky soudržnosti k dosahování oběhového hospodářství, a žádá, aby byly v politice soudržnosti na období po roce 2020 výrazně zvýšeny výdaje na oběhové hospodářství a na opatření týkající se klimatu.

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o politice soudržnosti a oběhovém hospodářství

(2017/2211(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na článek 3 této smlouvy, a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 4, 11, 174 až 178, 191 a 349 této smlouvy,

–  s ohledem na Pařížskou dohodu, rozhodnutí 1/CP.21 a 21. konferenci smluvních stran (COP21) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a 11. konferenci smluvních stran, která byla zároveň setkáním smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11) a konala se ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži ve Francii,

–  s ohledem na čl. 7 odst. 2 a čl. 11 odst. 2 Pařížské dohody, v nichž se uznávají místní, krajské a regionální rozměry změny klimatu a opatření v oblasti klimatu,

–  s ohledem na nové cíle udržitelného rozvoje OSN, a zejména na cíl č. 7: „zajistit přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie pro všechny“ a cíl č. 11: „učinit města a obce inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná“,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (dále jen „nařízení o společných ustanoveních“)[1],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1301/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006[2],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006[3],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce[4],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení[5],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006[6],

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002[7],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Rámec pro sledování oběhového hospodářství“ (COM (2018)0029),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. ledna 2017 nazvané „Úloha výroby energie z odpadů v oběhovém hospodářství“ (COM(2017)0034),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 26. ledna 2017 o provádění akčního plánu pro oběhové hospodářství (COM(2017)0033),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2015 nazvané „Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů“ (COM(2015)0639),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvané „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu“ (COM(2014)0398),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2014 nazvané „Zelený akční plán pro malé a střední podniky: Umožnit malým a středním podnikům proměnit výzvy v oblasti životního prostředí na obchodní příležitosti“ (COM(2014)0440),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (COM(2010)2020),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2012 nazvané „Inovace pro udržitelný růst: biohospodářství pro Evropu“ (COM(2012)0060),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. července 2012 nazvané „Inteligentní města a obce – evropské inovační partnerství“, (C(2012)4701),

–  s ohledem na studii z prosince 2017 zadanou Komisí a nazvanou „Začlenění environmentálních hledisek do fondů politiky soudržnosti (EFRR, ESF, FS) – Výsledky, vývoj a tendence v průběhu tří programových období (2000–2006, 2007–2013, 2014–2020)“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2017 o investování do zaměstnanosti a růstu a maximalizaci příspěvku evropských strukturálních a investičních fondů: hodnocení zprávy podle čl. 16 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních[8],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. září 2016 o Evropské územní spolupráci – osvědčené postupy a inovativní opatření[9],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2016 o součinnosti pro inovace: evropské strukturální a investiční fondy, program Horizont 2020 a další evropské fondy pro inovace a programy EU[10],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství[11],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2015 o příležitostech v oblasti zeleného růstu pro MSP[12],

–  s ohledem na prohlášení o inteligentních ostrovech ze dne 28. března 2017,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0184/2018),

A.  vzhledem k tomu, že místní a regionální orgány, které jsou nejlépe obeznámeny s místními a regionálními problémy, představují klíčové aktéry z hlediska účinného uplatňování politiky soudržnosti a stojí v čele přechodu k oběhovému hospodářství; vzhledem k tomu, že evropský model víceúrovňového řízení založený na aktivní a konstruktivní spolupráci mezi různými úrovněmi správy a zúčastněnými stranami je, vedle přiměřeného informování a aktivního zapojení občanů, pro dosažení této změny klíčový;

B.  vzhledem k tomu, že města představují pouze 3 % povrchu Země, ale bydlí v nich více než polovina světové populace, spotřebovávají více než 75 % celosvětových zdrojů a produkují 60 až 80 % emisí skleníkových plynů, a vzhledem k tomu, že se očekává, že do roku 2050 se do měst přestěhuje 70 % světové populace;

C.  vzhledem k tomu, že přechod k silnějšímu a více oběhovému hospodářství je pro EU, její členské státy a její občany vynikající příležitostí a výzvou k tomu, aby modernizovali evropské hospodářství a řídili jej udržitelnějším směrem; vzhledem k tomu, že se jedná o příležitost zejména pro všechny evropské regiony a místní orgány, které jsou úrovní správy nejblíže místním komunitám; vzhledem k tomu, že to evropským regionům poskytuje příležitosti k rozvoji a růstu a může jim to pomoci vybudovat udržitelný model, který povede k hospodářskému rozvoji, přemění stávající odvětví, zlepší jejich obchodní bilanci a průmyslovou konkurenceschopnost díky vyšší produktivitě a vytvoří nová, vysoce kvalitní a dobře placená pracovní místa a nové hodnotové řetězce;

D.  vzhledem k tomu, že přibližně 60 % odpadu EU není v současné době recyklováno, a vzhledem k tomu, že z přezkoumání a zavedení nových modelů oběhového hospodářství by mohly vyplynout velké výhody a podnikatelské příležitosti pro malé a střední podniky v EU;

E.  vzhledem k tomu, že splnění cílů Pařížské dohody vyžaduje posun k více oběhovému hospodářství a zásadním způsobem přispívá k rozvoji hospodářského modelu, jehož cílem je nejen zisk, ale i ochrana životního prostředí;

F.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti nabízí nejen investiční příležitosti pro řešení místních a regionálních potřeb prostřednictvím evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy), ale také integrovaný politický rámec, který má zmenšit rozdíly v úrovni rozvoje mezi evropskými regiony a pomoci jim řešit četné výzvy týkající se jejich rozvoje, mimo jiné prostřednictvím podpory účinného využívání zdrojů a udržitelného rozvoje, jakož i územní spolupráce a budování kapacit, a také přilákat a podporovat soukromé investice;

G.  vzhledem k tomu, že současný legislativní rámec pro politiku soudržnosti neuvádí přechod na oběhové hospodářství jakožto cíl, a vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj je horizontální zásadou pro využívání ESI fondů, jak je definováno v článku 8 nařízení o společných ustanoveních i ve společném strategickém rámci (příloha I), což umožní posílit propojení stávajících nástrojů na podporu projektů v oblasti oběhového hospodářství;

H.  vzhledem k tomu, že mnohé z tematických cílů stanovených pro ESI fondy za účelem dosažení souladu se strategií Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění a se souvisejícími předběžnými podmínkami jsou relevantní ve vztahu k cílům v oblasti oběhového hospodářství;

I.  vzhledem k tomu, že článek 6 nařízení o společných ustanoveních stanoví povinnost, aby operace podporované z fondů ESI byly v souladu s platným unijními i vnitrostátními právními předpisy týkajícími se uplatňování práva EU, zejména včetně práva v oblasti životního prostředí;

J.  vzhledem k tomu, že jedním z cílů oběhového hospodářství je snížit množství odpadu na skládkách, a vzhledem k tomu, že zabezpečení a vyřešení situace zákonných i nezákonných skládek v členských státech by mělo být považováno za naprostou prioritu;

K.  vzhledem k tomu, že Čína od 1. ledna 2018 zakázala dovoz úlomků z plastů a netříděného papírového odpadu, a vzhledem k tomu, že tento zákaz bude pro Unii znamenat výzvu v oblasti recyklace, již bude nutno řešit na regionální a místní úrovni;

Úloha politiky soudržnosti při podpoře oběhového hospodářství

1.  vítá snahu Komise podporovat oběhové hospodářství prostřednictvím politiky soudržnosti, zejména prostřednictvím informačních aktivit na pomoc členským státům a regionům EU při využívání fondů politiky soudržnosti pro účely oběhového hospodářství;

2.  konstatuje, že podle zprávy Komise o provádění akčního plánu pro oběhové hospodářství dosahuje podpora EU na období 2014–2020 určená pro inovace, malé a střední podniky, nízkouhlíkové hospodářství a ochranu životního prostředí 150 miliard EUR, přičemž mnohé z těchto oblastí přispívají k dosažení oběhového hospodářství;

3.  konstatuje, že analýza výsledků jednání o dohodách o partnerství a operačních programech Evropského sociálního fondu (ESF) pro současné programové období ukázala, že ESF je využíván na podporu opatření zaměřených na zavádění ekologičtějších modelů organizace práce a opatření v oblasti zelené ekonomiky;

4.  konstatuje, že jak zdůraznila studie zadaná Komisí, současný politický rámec neumožňuje plně zachytit příspěvek politiky soudržnosti k oběhovému hospodářství; v tomto ohledu poukazuje na to, že definice stávajících kategorií „oblasti zásahu“ používaná pro finanční příděly nezahrnuje oběhové hospodářství jako takové;

5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby uplatňovala plánovaná opatření zaměřená na oběhové hospodářství a dodržovala přitom řádné regulační postupy, a zdůrazňuje, že je třeba monitorovat prováděcí opatření;

6.  zdůrazňuje, že je třeba plnit závazek Komise ohledně rámce pro sledování oběhového hospodářství[13] s cílem zvýšit a vyhodnotit pokrok dosažený při přechodu na oběhové hospodářství na úrovni EU a členských států a zároveň snížit administrativní zátěž;

7.  vyzývá Komisi, aby přijala mimořádná opatření k nápravě situace v oblastech využívaných k nezákonné vykládce a skladování nebezpečného odpadu, která má nepříznivý vliv na zdraví a hospodářské a sociální podmínky obyvatel;

8.  vyzdvihuje úlohu, kterou hrají rámcový program EU pro výzkum a inovace Horizont 2020 a program LIFE na období 2014–2020 při financování inovativních projektů a při podpoře projektů zaměřených na snižování množství odpadu, recyklaci a opětovné využití, jež jsou relevantní pro oběhové hospodářství;

9.  oceňuje skutečnost, že několik regionů využilo své strategie pro inteligentní specializaci ke stanovení priorit týkajících se oběhového hospodářství a že směřují své investice v oblasti výzkumu a inovací prostřednictvím politiky soudržnosti k tomuto cíli, což hraje zásadní úlohu při podpoře investic a infrastruktury, které splňují potřeby malých a středních podniků; vyzývá regionální orgány, aby tento osvědčený postup běžně využívaly a aby uplatňovaly strategie inteligentní specializace;

10.  vítá vytvoření evropského střediska excelence pro účinnost využívání zdrojů pro malé a střední podniky a platformy pro finanční podporu oběhového hospodářství;

11.  připomíná své stanovisko, že oběhové hospodářství přesahuje pouhé nakládání s odpady a zahrnuje oblasti, jako jsou zelená pracovní místa; obnovitelné zdroje energie; účinné využívání zdrojů; biohospodářství; politiky v oblasti zemědělství a rybolovu, jejichž průmysl založený na biotechnologiích usiluje o nahrazení fosilních paliv; vodohospodářství; energetická účinnost; plýtvání potravinami; odpad v mořích; zlepšení kvality vzduchu; výzkum a vývoj a inovace v souvisejících oblastech; uznává však, že infrastruktura pro nakládání s odpady je zásadním prvkem pro omezení lineárních vzorců výroby a spotřeby a že je nezbytné podporovat inovace v oblasti ekodesignu s cílem snížit úroveň plastového odpadu;

12.  připomíná, že základní problém, který je třeba vyřešit jako první, je trh s druhotnými materiály, protože pokud suroviny stojí méně než recyklované materiály, je zřejmé, že se směřování k zelené ekonomice výrazně zpomaluje a využívání strukturálních fondů by se mohlo dostat do začarovaného kruhu; v této souvislosti se domnívá, že některé právní předpisy přijaté ad hoc (jako např. nadcházející návrh Komise o plastových výrobcích na jedno použití) a vhodné zdanění na úrovni EU, které bude součástí vlastních zdrojů pro příští víceletý finanční rámec, mohou mít pro přechod na oběhové hospodářství rozhodující přínos;

13.  zdůrazňuje, že recyklované materiály naplňují v průměru pouze 10 % poptávky EU po materiálech; bere na vědomí, vzhledem k novému vývoji na světových trzích, zejména po nedávnému zákazu dovozu úlomků z plastů a netříděného papírového odpadu do Číny, že se objevil nový potenciál pro regiony a místní komunity v oblasti investic do recyklační infrastruktury, tvorby nových ekologických pracovních míst a řešení aktuálních výzev, jimž EU čelí;

14.  zdůrazňuje existenci a význam předběžných podmínek pro ESI fondy, které souvisejí zejména s cílem zachovat a chránit životní prostředí a podporovat účinné využívání zdrojů; zejména zdůrazňuje podmínku týkající se „podpory investic do odpadového hospodářství udržitelných z hospodářského a environmentálního hlediska“; vyjadřuje však politování nad tím, že je zanedbávána hierarchie způsobů nakládání s odpady a že chybí řádné posouzení dlouhodobých výsledků investic v rámci ESI fondů z hlediska životního prostředí;

15.  vyzývá ke koordinaci a větší spolupráci mezi regiony, malými a středními podniky a dalšími veřejnými/soukromými subjekty s cílem zahájit nové tematické platformy pro inteligentní specializaci, zejména mezi zemědělsko-potravinářským, energetickým a průmyslovým odvětvím;

16.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat hierarchii způsobů nakládání s odpady jako podmínku pro dosažení oběhového hospodářství a že je rovněž třeba dosáhnout větší transparentnosti v rámci dodavatelského řetězce, aby bylo možné produkty a materiály po skončení jejich životnosti účinně sledovat a znovu získat; kromě toho si všímá negativní tendence, kdy investice z ESI fondů směřují do nižších úrovní hierarchie způsobů nakládání s odpady, zejména do zařízení pro mechanicko-biologické zpracování a spalování, což v některých případech vede k nadměrné kapacitě a dlouhodobému technologickému ustrnutí, které ohrožují dosahování cílů EU v oblasti recyklace; připomíná, že vybízení podnikatelského prostředí k tomu, aby dodržovalo uvedenou hierarchii, by mělo vést ke generování dodatečných materiálů v rámci toku zdrojů a nabídnout potenciální odbytiště pro jeho využití ve výrobě;

17.  připomíná nové cíle pro odpad pro roky 2025, 2030 a 2035 stanovené v přezkumu právních předpisů EU týkajících se odpadu a zdůrazňuje, že splnění těchto cílů vyžaduje politický závazek na celostátní, regionální a místní úrovni, jakož i hospodářské investice; vyzývá členské státy, aby na podporu takových investic plně využívaly dostupné prostředky Unie, a zdůrazňuje, že tyto investice budou mít značnou návratnost z hlediska hospodářského růstu a tvorby pracovních míst;

18.  zdůrazňuje význam regionálních projektů pro zpracovávání zcela nerecyklovatelného zbytkového odpadu za účelem výroby udržitelných biopaliv druhé generace, a to po pečlivém vytřídění či odděleném sběru v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady;

19.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny definice týkající se odpadu byly v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech a aby byly dostupné srovnatelné údaje o pokroku, jehož dosáhly členské státy a místní a regionální orgány;

20.  podtrhuje význam iniciativy „Městská inovativní opatření“, v jejímž rámci bylo k financování z EFRR dosud schváleno osm inovativních projektů v oblasti oběhového hospodářství v městských orgánech, a vyzývá Komisi, aby sledovala a hodnotila jejich provádění s cílem formulovat obsáhlejší politiky v oblasti oběhového hospodářství; 

Oběhové hospodářství coby hnací síla udržitelného a regionálního rozvoje

21.  zdůrazňuje význam zásady partnerství a důležitou úlohu všech zúčastněných stran, zejména regionálních a místních orgánů a nevládního sektoru, včetně malých a středních podniků a podniků sociální ekonomiky, při přípravě dohod o partnerství a operačních programů; požaduje skutečné zapojení partnerů do politických procesů prostřednictvím vytváření průřezových partnerství a náležité začlenění cílů týkajících se oběhového hospodářství do programových dokumentů; vybízí členské státy, aby v koordinaci s přístupem EU k oběhovému hospodářství vypracovaly své vlastní vnitrostátní strategie v této oblasti; poukazuje na vedoucí úlohu, kterou může mít místní správa při vytváření oběhového hospodářství;

22.  zdůrazňuje významnou úlohu partnerství veřejného a soukromého sektoru při navrhování a plánování nových produktů a služeb, které zohledňují životní cyklus, a to s cílem zavést čtyři konstrukční modely, které by bylo možné využívat v rámci oběhového hospodářství: navrhování zaměřené na dlouhou životnost; navrhování zaměřené na leasing/poskytování služeb; navrhování zaměřené na opětovné použití ve výrobě; navrhování zaměřené na opětovné získání materiálů;

23.  zdůrazňuje, že je třeba změnit a přizpůsobit stávající strategie a tržní modely s cílem podpořit regiony při přechodu k udržitelnější formě hospodářství a současně posílit hospodářskou, průmyslovou a environmentální konkurenceschopnost;

24.  požaduje zavedení oběhového hospodářství v rámci koordinované víceúrovňové správy a zásad partnerství, a to zcela transparentním způsobem a za účasti místních komunit a širokého zapojení veřejnosti;

25.  zdůrazňuje, že je nezbytné prosazovat větší spolupráci mezi všemi zúčastněnými stranami zapojenými do procesů oběhového hospodářství;

26.  bere na vědomí, že projekty týkající se oběhového hospodářství, které získaly podporu v rámci politiky soudržnosti, přinesly větší prospěch rozvinutějším regionům; uznává omezenou správní kapacitu méně rozvinutých regionů, a proto vyzývá vnitrostátní orgány členských států a Komisi, aby využily všech stávajících možností k poskytování odborné pomoci a k posílení kapacit těchto regionů s cílem podpořit je v jejich úsilí a vytvořit podmínky pro dosažení výrazného technologického pokroku prostřednictvím většího množství projektů, které splňují zásady oběhového hospodářství, a rozvíjením partnerství a úzké spolupráce se zainteresovanými stranami, jako jsou odborníci na materiály, chemici, výrobci a recyklační podniky, zejména v rámci iniciativy „Průmysl 2020 a oběhové hospodářství“;

27.  upozorňuje na odhady, že přechod na biologické suroviny a biologické metody zpracování by do roku 2030 mohl ušetřit až 2,5 miliardy tun emisí v ekvivalentech CO2 ročně a několikanásobně zvětšit trhy pro biologické suroviny a nové spotřebitelské produkty; zdůrazňuje mimořádný význam udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a zachování biologické rozmanitosti při přeměně zdrojů na bioprodukty, materiály a paliva;

28.  domnívá se, že biohospodářství má zásadní význam pro regionální a místní rozvoj, neboť posiluje soudržnost mezi regiony prostřednictvím svého potenciálu pro vytváření pracovních míst a růst ve venkovských oblastech; požaduje, aby byly ESI fondy více využívány k provádění stávajících inovací prostřednictvím politik na podporu zúčastněných stran a současně byly dále podporovány inovace v oblasti rozvoje biologicky rozložitelných, recyklovatelných a kompostovatelných materiálů s biologickým základem získávané z udržitelně řízených biologických surovin; připomíná, že důsledné zavádění biohospodářství může také řešit problém plýtvání potravinami; vyzývá k lepší spolupráci státních, regionálních a místních orgánů při vytváření systémů a platforem, které spojují různé subjekty od produkce potravin přes dopravu, maloobchod, spotřebitele až po odvětví odpadů a další zúčastněné strany, čímž bude dosaženo větší součinnosti při vytváření účinných řešení;

29.  poukazuje na to, že kromě místních, regionálních a státních orgánů by měly být pobídky poskytovány rovněž samotným spotřebitelům, kteří by měli být neustále informováni a povzbuzováni ke změně svého chování coby spotřebitelů v oblasti nakládání s odpady a produkce odpadu, recyklace a problematiky udržitelných řešení v jejich každodenním životě;

30.  požaduje lepší, snazší a transparentnější přístup k financování pro místní a regionální orgány, mimo jiné posílením jejich správních kapacit a prohloubením spolupráce s EIB, v rámci Evropského centra pro investiční poradenství, s cílem umožnit větší investice do zelených pracovních míst, odpadového hospodářství, inteligentní specializace, dalšího rozvoje venkovských oblastí včetně potřebné infrastruktury a technologií šetrných k životnímu prostředí, přechodu z fosilních paliv na obnovitelné zdroje a do místní transformace energetiky, včetně energetické účinnosti, decentralizované distribuce energie, inovací v oblasti čisté energetiky a oběhového hospodářství; vítá, že EIB poskytla během posledních pěti let spolufinancování projektů v oblasti oběhového hospodářství, vodního hospodářství nebo výzkumu a vývoje v odvětví zemědělství v objemu přibližně 2,4 miliardy EUR; zdůrazňuje význam lepší koordinace ESI fondů a Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) v oblasti oběhového hospodářství, rovněž s cílem zajistit, aby programy zahrnovaly regionální přístup a lépe využívaly regionální potenciál, pokud jde o udržitelné zdroje energie;

31.  vyzývá členské státy, regiony a místní orgány, aby podněcovaly k vytváření sítí pro opětovné využívání a opravy a aby tyto sítě podporovaly, zejména ty, které fungují jako podniky sociálního hospodářství, aby zajistily delší životnost výrobků prostřednictvím opětovného využívání a oprav, a to prostřednictvím snazšího přístupu těchto sítí k místům sběru odpadu a prostřednictvím podpory využívání ESI fondů, ekonomických nástrojů, kritérií pro zadávání zakázek nebo jiných opatření v tomto směru;

32.  zdůrazňuje, že udržitelnost opětovného použití a recyklace s ohledem na životní cyklus rovněž závisí na spotřebě energie v dopravě; zdůrazňuje, že to se vztahuje zejména na venkovské oblasti, kde je třeba pokrýt větší vzdálenosti mezi místy sběru odpadu a místy, kde je tento odpad zpracováván; naléhavě žádá Komisi, členské státy a regionální orgány, aby přístup založený na životním cyklu zohlednily ve svých strategiích oběhového hospodářství pro venkovské oblasti s cílem zabránit celkovým negativním dopadům na životní prostředí a klima;

33.  poukazuje na to, že ze vzorku 32 operačních programů přezkoumaných v rámci studie o začlenění environmentálních hledisek do fondů politiky soudržnosti se devět z nich zabývá oběhovým hospodářstvím a šest zelenými pracovními místy; vítá stávající úsilí, které vyvíjejí vnitrostátní a regionální orgány, ale současně vyzývá členské státy, aby lépe začlenily oběhové hospodářství do svých operačních regionálních programů a dohod o partnerství; naléhavě žádá, aby byla regionům poskytnuta podpora s cílem zajistit co nejplynulejší přechod k oběhovému hospodářství;

34.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že oběhové hospodářství bude vhodným způsobem začleněno do vzdělávacích programů a odborné přípravy a rekvalifikace jakožto interdisciplinární téma s cílem formovat nové postoje, které následně pomohou definovat nové obchodní modely a vytvářet nová pracovní místa;

35.  vyzývá vnitrostátní a regionální orgány odpovědné za přípravu operačních programů, aby oběhové hospodářství lépe začlenily do programů územní spolupráce, zejména do programů přeshraniční spolupráce, s cílem zavést přeshraniční řešení, která mohou přinést výsledky účinněji a levněji;

36.  domnívá se, že budoucí plánování ESI fondů v příštím programovém období by mělo být lépe provázáno s vnitrostátními plány v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030, přičemž by se měly, je-li to možné, využívat podobné ukazatele jako ukazatele obsažené v nařízení o správě energetické unie; požaduje ambiciózní a soudržnou strategii pro členské státy, aby plnily již existující povinné cíle na úrovni EU v oblasti zmírňování změny klimatu;

37.  vyzývá členské státy, aby využily příležitosti k dalšímu začlenění oběhového hospodářství do svých stávajících operačních programů během jejich revize; je přesvědčen, že Komise by měla tento proces usnadnit a zároveň poskytnout členským státům pomoc při analýze současného stavu a případných oblastí, v nichž by bylo možné uplatňovat zásady oběhového hospodářství;

38.  domnívá se, že je třeba dále posílit úlohu Evropské územní spolupráce při řešení výzev spojených se zaváděním oběhového hospodářství; vyzývá členské státy, aby podporovaly přeshraniční spolupráci, zejména pomocí Evropské územní spolupráce, s cílem provádět projekty v oblasti oběhového hospodářství; dále zdůrazňuje, že je důležité prostřednictvím předvstupních dohod se třetími zeměmi nalézt udržitelná řešení s cílem řešit aktuální výzvy, zejména v oblasti znečištění ovzduší;

39.  zdůrazňuje nevyužitý potenciál probíhajících makroregionálních strategií, pokud jde o pomoc při řešení výzev týkajících se realizace oběhového hospodářství, a to nejen v členských státech, ale také ve třetích zemích ležících ve stejné zeměpisné oblasti; zdůrazňuje, že tyto strategie by se měly zaměřit na priority, které by podpořily vytvoření trhu s druhotnými surovinami pro Unii; vyzývá k rozvíjení iniciativ spolupráce mezi EU a sousedními zeměmi;

40.  připomíná svá stanoviska týkající se významu náležitého budování a udržování kapacit v rámci místních, regionálních a vnitrostátních veřejných orgánů, což je také velmi důležité pro přechod na oběhové hospodářství; zdůrazňuje důležitou úlohu technické pomoci v této oblasti; uvědomuje si, že regiony a městské oblasti hrají zásadní úlohu při prosazování odpovědnosti za transformaci energetiky zdola nahoru a jsou nejvhodnější pro testování a zavádění integrovaných energetických řešení v přímém spojení s občany; zdůrazňuje úlohu, již mohou v oběhovém hospodářství hrát iniciativy pro „inteligentní města“, a to prostřednictvím podpory modelů ekologických technologií coby součásti strategií pro udržitelný rozvoj měst; zdůrazňuje, že nástrojem účinného oběhového hospodářství jsou udržitelná a „oběhová“ města;

41.  poukazuje na význam zelených veřejných zakázek coby hnací síly oběhového hospodářství s potenciálním trhem dodávajícím veřejné práce, zboží a služby[14] v hodnotě odhadované na 1,8 bilionu EUR ročně;

42.  zdůrazňuje potřebu regulačního rámce v oblasti energetiky, který podnítí občany a energetická společenství, aby se podíleli na transformaci energetiky prostřednictvím práva na vlastní výrobu a spotřebu a prostřednictvím pokračujících systémů podpory, zaručeného přednostního přístupu k síti a přednostního nasazování obnovitelných zdrojů energie;

43.  vybízí regionální a místní orgány, aby více investovaly do vzdělávacích programů, odborné přípravy a rekvalifikace zaměstnanců a do kampaní za zvýšení informovanosti veřejnosti o přínosech a výhodách všech opatření s cílem realizovat oběhové hospodářství pomocí projektů politiky soudržnosti, a zvýšit tak zapojení občanů a ovlivnit chování spotřebitelů; v této souvislosti zdůrazňuje potenciál ESF; zdůrazňuje, že je nutné podpořit mladé podnikatele, aby se posunovali směrem k oběhovému hospodářství, zejména v regionech s nízkými příjmy a slabým růstem; rovněž poukazuje na to, že oběhové hospodářství je příležitostí pro venkovské oblasti zvrátit trend vylidňování, diverzifikovat ekonomiku a zlepšit zabezpečení před riziky; v této souvislosti zdůrazňuje, že venkovské oblasti potřebují pobídky k přechodu k udržitelným hodnotovým řetězcům; zdůrazňuje, že je důležité vypracovat zvláštní strategii pro ostrovní regiony;

44.  vybízí Komisi, aby podporovala využívání komunitně vedeného místního rozvoje a integrovaných územních investic s cílem pomoci místním zúčastněným stranám spojit různé zdroje financování a naplánovat místní iniciativy zaměřené na oběhové hospodářství;

45.  konstatuje, že 80 % zdrojů odpadu znečišťujícího moře se nachází na pevnině; zdůrazňuje proto, že je důležité zabývat se odpady na pevnině a odpady v mořích prostřednictvím místních a regionálních opatření, která mají přínos jak pro životní prostředí, tak pro lidské zdraví; vyzývá členské státy, regiony a místní orgány, aby soustředily své úsilí na předcházení vzniku odpadu na pevnině;

46.  vyzývá Komisi, aby v kontextu evropského semestru zvážila dopad na výpočet veřejných schodků regionálních a státních investic spolufinancovaných z prostředků ESI fondů v projektech souvisejících s oběhovým hospodářstvím;

47.  vítá návrh na přezkum směrnice 98/83/ES o pitné vodě, který usnadní přechod na oběhové hospodářství omezením plastového odpadu z balené vody a bude zároveň zahrnovat významné energetické úspory a účinnou správu zdrojů pitné vody;

Oběhové hospodářství v politice soudržnosti na období po roce 2020

48.  vyzývá Komisi, aby na příští programové období vypracovala příslušnou metodiku monitorování s vhodnými ukazateli, která umožní lépe sledovat příspěvek politiky soudržnosti k realizaci oběhového hospodářství a nabídne tak lepší obrázek environmentálních a socioekonomických podmínek;

49.  poukazuje na to, že značnou podporu pro dokončení přechodu k oběhovému hospodářství poskytují i další programy, například programy LIFE, COSME a Horizont 2020; zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné zlepšit součinnost mezi výše uvedenými nástroji, aby mohlo být dosaženo cílů stanovených v akčním plánu Komise pro oběhové hospodářství;

50.  vyzývá Komisi, aby v kontextu nových legislativních nástrojů pro budoucí rámec politiky soudržnosti stanovila vhodné předběžné podmínky týkající se realizace oběhového hospodářství; domnívá se, že strategie oběhového hospodářství by měly být vytvořeny v partnerství se státními, regionálními a místními orgány a hospodářskými a sociálními partnery;

51.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že program Horizont 2020 bude věnovat ještě větší pozornost inovačním a výzkumným projektům v oblasti oběhového hospodářství a vyčlení na ně více finančních prostředků;

52.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit podporu politiky soudržnosti vůči udržitelnému rozvoji měst a venkova, a požaduje, aby byla v této souvislosti přisouzena významnější úloha cílům souvisejícím s oběhovým hospodářstvím; požaduje, aby pokračovala městská a venkovská inovativní opatření v této oblasti, a vyzývá Komisi, aby při přípravě budoucích návrhů co nejvíce využila poznatků získaných v období 2014–2020; vyzývá k flexibilnímu a individuálnímu přístupu při provádění městské agendy, který poskytne pobídky a vodítko pro plné využití potenciálu měst při zavádění oběhového hospodářství;

53.  vyzývá Komisi, aby Evropskou platformu zainteresovaných stran pro oběhové hospodářství učinila místem pro výměnu osvědčených postupů s cílem co nejlépe využít zdroje politiky soudržnosti pro přechod k oběhovému hospodářství;

54.  zdůrazňuje vzájemnou provázanost oběhového hospodářství a zmírňování změny klimatu, a žádá tedy větší výdaje v politice soudržnosti na období po roce 2020 týkající se investic do oběhového hospodářství a klimatu; mimoto zdůrazňuje, že je v příštím VFR nutné zvýšit celkové výdaje v oblasti klimatu oproti jejich stávající úrovni;

°

°  °

  • [1]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320.
  • [2]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 289.
  • [3]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 470.
  • [4]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 259.
  • [5]  Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 303.
  • [6]   Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 281.
  • [7]  Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1.
  • [8]  Přijaté texty, P8_TA(2017)0053.
  • [9]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0321.
  • [10]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0311.
  • [11]  Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.
  • [12]  Úř. věst. C 353, 27.9.2016, s. 27.
  • [13]  Sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Rámec pro sledování oběhového hospodářství“ (COM (2018)0029),
  • [14]  „Kupujte zeleně! Příručka o zelených veřejných zakázkách“, třetí vydání, Evropská komise, 2016.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (55.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.27.4.2018)

pro Výbor pro regionální rozvoj

o politice soudržnosti a oběhovém hospodářství
(2017/2211(INI))

Zpravodaj: Stanislav Polčák

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro regionální rozvoj jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že přechod z modelu lineárního hospodářství na oběhový model není otázkou volby, nýbrž nezbytnost; domnívá se, že přechod na oběhové hospodářství by vedl ke snížení množství odpadu, vytvoření nových pracovních míst, zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků, vytvoření příležitostí pro sociální začlenění, posílení rozvoje čistých technologií, zlepšení energetické účinnosti a snížení spotřeby surovin a závislosti Evropy na dovážených surovinách a energii, např. uhlovodíků, nicméně je přesvědčen, že tento přechod vyžaduje inovativní obchodní modely, které dokáží uspokojit potřeby lidí v oblasti spotřeby, aniž by měly negativní dopad na životní prostředí;

2.  poukazuje na význam oběhového hospodářství pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost; podotýká, že vytvoření společnosti založené na oběhovém hospodářství si vyžádá nový druh know-how a nový přístup, spolupráci zúčastněných stran, rozvoj provozního prostředí a změnu způsobů, jakými společnosti podnikají; domnívá se, že je nezbytné, aby finanční prostředky politiky soudržnosti účinněji směřovaly do opatření podporujících oběhové hospodářství, včetně činností v oblasti odborné přípravy;

3.  v zájmu dobrého fungování součinnosti mezi politikou soudržností a zásadami oběhového hospodářství doporučuje uzavřít vícestranné partnerství, do něhož by byli za rovných podmínek zapojeni všichni aktéři v rámci celého životního cyklu výrobku – veřejné orgány, soukromý sektor, akademičtí pracovníci a nevládní organizace;

4.  žádá, aby byla věnována větší pozornost zmírňování změny klimatu a účinnějšímu propojení potenciálu biohospodářství s oběhovým hospodářstvím, jelikož tímto způsobem by mohlo dojít ke zlepšení životní úrovně a způsobů obživy ve venkovských oblastech; podotýká, že přechod na udržitelné nízkouhlíkové oběhové hospodářství by mohl být urychlen tím, že by prostředky na fosilní produkty byly přerozděleny ve prospěch obnovitelných výrobků a obnovitelné výroby;

5.  je přesvědčen, že hospodářské, sociální a environmentální výzvy lze řešit prostřednictvím lepších finančních nástrojů a přiměřených nástrojů pro územní rozvoj, jakož i podporou oběhového hospodářství; zdůrazňuje potřebu dlouhodobé perspektivy a jasných investičních signálů pro přechod na oběhové hospodářství; domnívá se, že předběžné podmínky byly nápomocné během fáze provádění strategických cílů stávajících fondů soudržnosti, ale na období po roce 2020 by mohly být dále podrobněji definovány; požaduje v této souvislosti dodržování hierarchie způsobů nakládání s odpady, kterou lze formulovat v souboru předběžných podmínek, jež omezují využívání fondů na provádění oběhového hospodářství, aniž by porušovaly zásadu subsidiarity; požaduje zavedení finančních pobídek za účelem předcházení vzniku odpadů, které budou ve striktním souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou v článku 4 rámcové směrnice o odpadech[1]; zdůrazňuje, že touto hierarchií by se měly řídit i fondy soudržnosti zavedené za účelem prevence, recyklace a opětovného použití odpadu; vyzývá členské státy, které jsou povinny uplatňovat hierarchii způsobů nakládání s odpady v EU, aby v rámci investic do infrastruktury pro nakládání s odpadem upřednostňovaly prevenci, opětovné použití, přípravu na opětovné použití a recyklaci; zdůrazňuje, že je třeba stanovit pravidla, která by určila nástroje a subjekty odpovědné za sledování údajů o omezování objemu odpadů vznikajících během celého procesu výroby, zpracování a spotřeby;

6.  podporuje zpřísňování požadavků na odpovědnost výrobců a vyzývá k většímu snížení plastů v obalech a k tomu, aby velké maloobchodní řetězce zavedly systém opětovně použitelných obalů jakožto praktického nástroje pro předcházení vzniku odpadů; zdůrazňuje, že je třeba přijmout další opatření, která by prodloužila životnost výrobků a podněcovala k jejich opětovnému použití a recyklaci, včetně zavedení finančních sankcí za nadměrné obaly;

7.  připomíná nové cíle pro odpad pro roky 2025, 2030 a 2035 stanovené v přezkumu právních předpisů EU týkajících se odpadu a zdůrazňuje, že splnění těchto cílů vyžaduje politický závazek na celostátní, regionální a místní úrovni, jakož i hospodářské investice; vyzývá členské státy, aby plně využily dostupných prostředků Unie na podporu takových investic, a zdůrazňuje, že tyto investice povedou k dosažení významné návratnosti, pokud jde o hospodářský růst a tvorbu pracovních míst;

8.  zdůrazňuje, že je třeba odděleně sbírat biologický odpad u zdroje a vytvořit nutný rámec pro používání kompostu z biologického odpadu v zemědělství a dalších odvětvích; zdůrazňuje, že směsný komunální odpad obsahuje vysoký podíl odpadu biologického, a poukazuje na skutečnost, že možnosti odděleného sběru takového odpadu nejsou dostatečné, což znemožňuje využívání a navracení biologického odpadu do půdy v podobě kompostu;

9.  zdůrazňuje, že udržitelnost opětovného použití a recyklace s ohledem na životní cyklus rovněž závisí na spotřebě energie v dopravě; zdůrazňuje, že to se vztahuje zejména na venkovské oblasti, kde je třeba pokrýt větší vzdálenosti mezi místy sběru odpadu a místy, kde je tento odpad zpracováván; naléhavě žádá Komisi, členské státy a regionální orgány, aby přístup založený na životním cyklu zohlednily ve svých strategiích oběhového hospodářství pro venkovské oblasti s cílem zabránit celkovým negativním dopadům na životní prostředí a klima;

10.  zdůrazňuje význam regionálních projektů pro zpracování zcela nerecyklovatelného zbytkového odpadu za účelem výroby udržitelných biopaliv druhé generace, a to po pečlivém třídění či odděleném sběru v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady;

11.  připomíná význam odborné přípravy pro nová pracovní místa v rámci zelené ekonomiky: Evropský sociální fond, spolu s investicemi z Evropského fondu pro regionální rozvoj, by měl přispívat k vytváření nových pracovních míst pro oběhové hospodářství;

12.  bere na vědomí, že nový restriktivní přístup Číny k dovozu evropského odpadu by mohl mít v krátkodobém horizontu negativní dopad na nakládání s odpady v EU; současně se domnívá, že je to v zásadě příležitostí pro nakládání s odpady v EU, a vyzývá proto členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o snížení produkce odpadu, přehodnotily své politiky v oblasti nakládání s odpady, zlepšily hospodaření se zdroji a vytvořily funkční infrastrukturu EU pro recyklaci, která by podpořila oběhové hospodářství v EU; v této souvislosti vítá novou strategii Komise zaměřenou na řešení problematiky plastů a doporučuje větší míru konvergence mezi EU a Čínou a dalšími partnery, aby se položily základy pro udržitelnou ekonomiku plastů, v níž konstrukce a výroba umožňují větší trvanlivost, opětovné použití a vysoce kvalitní recyklaci;

13.  vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechny definice týkající se odpadu byly v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech a aby byly dostupné srovnatelné údaje o pokroku, jehož dosáhly členské státy a místní a regionální orgány;

14.  vyzývá Komisi, aby důkladněji sledovala provádění ze strany členských států, aby se zajistilo dosažení přechodu na oběhové hospodářství;

15.  zdůrazňuje, že mnoho členských států musí ještě vytvořit nezbytnou infrastrukturu pro nakládání s odpady; je proto nutné stanovit dlouhodobé strategické cíle, aby se poskytlo vodítko pro opatření a investice a aby se zamezilo zejména vytváření nadměrných strukturálních kapacit pro nakládání se zbytkovým odpadem a zamezilo se zablokování recyklovatelných materiálů ve spodních úrovních hierarchie způsobů nakládání s odpady; konstatuje, že za tímto účelem je nezbytné využít evropské strukturální a investiční fondy k financování rozvoje infrastruktury pro nakládání s odpady, jež je nutná pro prevenci vzniku odpadu, jeho opětovné použití a recyklaci;

16.  připomíná, že základní problém, který je třeba vyřešit jako první, je trh s druhotnými surovinami, protože pokud suroviny stojí méně než recyklované materiály, je jasné, že se směřování k zelené ekonomice výrazně zbrzďuje a využívání strukturálních fondů by se mohlo dostat do začarovaného kruhu; v této souvislosti se domnívá, že některé právní předpisy přijaté ad hoc (jako např. nadcházející návrh Komise o plastových výrobcích na jedno použití) a vhodné zdanění na úrovni EU jakožto součást vlastních zdrojů pro příští víceletý finanční rámec mohou mít rozhodující přínos pro přechod na oběhové hospodářství;

17.  vítá návrh na přezkum směrnice 98/83/ES o pitné vodě, který usnadní přechod na oběhové hospodářství omezením plastového odpadu z balené vody a bude zároveň zahrnovat významné energetické úspory a účinnou správu zdrojů pitné vody;

18.  vyjadřuje svou podporu regionálním projektům na úpravu statkových hnojiv a uzavření cyklu minerálních látek živočišného původu, které pomáhají omezit emise skleníkových plynů a vyplavování dusičnanů a přispívají k produkci zelené bioenergie;

19.  naléhavě vyzývá Komisi, aby při dodržování řádných regulačních postupů zavedla plánovaná opatření oběhového hospodářství, a zdůrazňuje potřebu monitorovat prováděcí opatření;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly součinnost mezi regionálními projekty v zájmu oběhového hospodářství na poli organických hnojiv, jako např. v souvislosti s minerálními koncentráty vysokého stupně získanými při zpracování statkových hnojiv, a právní rámce EU, mimo jiné tím, že povolí minerální koncentráty jako zelené alternativy k chemickým hnojivům za předpokladu, že budou mít dostatečně vysoký koeficient dostupnosti, a pomohou tak zlepšit kvalitu podzemních a povrchových vod; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby ukončily právní diskriminaci udržitelných organických hnojiv na bázi živočišného hnoje vůči konvenčním minerálním hnojivům a aby za tímto účelem změnily právní předpisy EU a definice;

21.  považuje za nutné, aby členské státy při přípravě vnitrostátních strategií pro nakládání s odpady a plánování investic do infrastruktury a oběhového hospodářství náležitě využívaly evropské strukturální a investiční fondy v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, a aby přitom v prvé řadě kladly důraz na předcházení vzniku odpadů a opětovné použití a poté na recyklaci; zastává názor, že by Komise v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady měla zajistit větší součinnost mezi programem Horizont 2020 a evropskými strukturálními a investičními fondy v zájmu vytvoření efektivního finančního rámce, jenž místním orgánům pomůže provádět požadavky právních předpisů EU o odpadech a financovat zavádění inovativních technologií a inovativního nakládání s odpady;

22.  zdůrazňuje potřebu realizovat závazek Komise ohledně monitorování rámce pro oběhové hospodářství s cílem zintenzívnit a vyhodnotit pokrok dosažený v přechodu na oběhové hospodářství na úrovni EU a členských států a zároveň snížit administrativní zátěž.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

25.4.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

59

1

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Biljana Borzan, Lynn Boylan, Nessa Childers, Birgit Collin-Langen, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Stefan Eck, Bas Eickhout, José Inácio Faria, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Jens Gieseke, Julie Girling, Sylvie Goddyn, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, Anneli Jäätteenmäki, Benedek Jávor, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Peter Liese, Joëlle Mélin, Susanne Melior, Miroslav Mikolášik, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Davor Škrlec, Renate Sommer, Estefanía Torres Martínez, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Nikos Androulakis, Cristian-Silviu Buşoi, Caterina Chinnici, Fredrick Federley, Anja Hazekamp, Norbert Lins, Rupert Matthews, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Carolina Punset, Christel Schaldemose

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Jude Kirton-Darling, Jeroen Lenaers, Mylène Troszczynski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

59

+

ALDE

Fredrick Federley, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Carolina Punset, Frédérique Ries

ECR

Urszula Krupa, Rupert Matthews, Bolesław G. Piecha, Jadwiga Wiśniewska

EFDD

Piernicola Pedicini

ENF

Sylvie Goddyn, Joëlle Mélin, Mylène Troszczynski

GUE/NGL

Lynn Boylan, Stefan Eck, Anja Hazekamp, Kateřina Konečná, Estefanía Torres Martínez

PPE

Pilar Ayuso, Cristian-Silviu Buşoi, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, José Inácio Faria, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Giovanni La Via, Jeroen Lenaers, Peter Liese, Norbert Lins, Miroslav Mikolášik, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Renate Sommer, Adina-Ioana Vălean

S&D

Nikos Androulakis, Biljana Borzan, Nessa Childers, Caterina Chinnici, Miriam Dalli, Seb Dance, Jytte Guteland, Karin Kadenbach, Jude Kirton-Darling, Susanne Melior, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Pavel Poc, Christel Schaldemose, Damiano Zoffoli

VERTS/ALE

Marco Affronte, Margrete Auken, Bas Eickhout, Benedek Jávor, Michèle Rivasi, Davor Škrlec

1

-

EFDD

Julia Reid

1

0

NI

Zoltán Balczó

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

15.5.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

31

3

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Pascal Arimont, Franc Bogovič, Mercedes Bresso, Steeve Briois, Andrea Cozzolino, Rosa D’Amato, Aleksander Gabelic, Ivan Jakovčić, Constanze Krehl, Sławomir Kłosowski, Louis-Joseph Manscour, Iskra Mihaylova, Andrey Novakov, Paul Nuttall, Younous Omarjee, Konstantinos Papadakis, Stanislav Polčák, Liliana Rodrigues, Fernando Ruas, Maria Spyraki, Ruža Tomašić, Ramón Luis Valcárcel Siso, Matthijs van Miltenburg, Kerstin Westphal, Joachim Zeller

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, John Howarth, Ivana Maletić, Miroslav Mikolášik, Bronis Ropė, Davor Škrlec, Damiano Zoffoli

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Dariusz Rosati, Boris Zala

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

59

+

ALDE

Fredrick Federley, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Carolina Punset, Frédérique Ries

ECR

Urszula Krupa, Rupert Matthews, Bolesław G. Piecha, Jadwiga Wiśniewska

EFDD

Piernicola Pedicini

ENF

Sylvie Goddyn, Joëlle Mélin, Mylène Troszczynski

GUE/NGL

Lynn Boylan, Stefan Eck, Anja Hazekamp, Kateřina Konečná, Estefanía Torres Martínez

PPE

Pilar Ayuso, Cristian-Silviu Buşoi, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, José Inácio Faria, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Giovanni La Via, Jeroen Lenaers, Peter Liese, Norbert Lins, Miroslav Mikolášik, Alojz Peterle, Stanislav Polčák, Renate Sommer, Adina-Ioana Vălean

S&D

Nikos Androulakis, Biljana Borzan, Nessa Childers, Caterina Chinnici, Miriam Dalli, Seb Dance, Jytte Guteland, Karin Kadenbach, Jude Kirton-Darling, Susanne Melior, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Pavel Poc, Christel Schaldemose, Damiano Zoffoli

VERTS/ALE

Marco Affronte, Margrete Auken, Bas Eickhout, Benedek Jávor, Michèle Rivasi, Davor Škrlec

1

-

EFDD

Julia Reid

1

0

NI

Zoltán Balczó

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 1. června 2018
Právní upozornění - Ochrana soukromí