ZPRÁVA Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy
24.5.2018 - (2017/2118(INI))
Výbor pro rybolov
Zpravodaj: Carlos Iturgaiz
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise s názvem „Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU“ (COM(2013)0229),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 304/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 708/2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře[1],
– s ohledem na směrnici 98/58/ES o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely[2],
– s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 710/2009 ze dne 5. srpna 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o stanovení prováděcích pravidel ohledně ekologické produkce živočichů pocházejících z akvakultury a produkce mořských řas[3],
– s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97,
– s ohledem na nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu[4],
– s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91[5],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES[6],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000[7],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 508/2014 ze dne 15. května 2014 o Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2328/2003, (ES) č. 861/2006, (ES) č. 1198/2006 a (ES) č. 791/2007 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011[8],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1004 ze dne 17. května 2017 o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 199/2008[9],
– s ohledem na své usnesení ze dne 4. prosince 2008 o vypracování evropského plánu na regulaci populace kormoránů s cílem snížit rostoucí škody, které kormoráni způsobují rybím populacím, rybolovu a akvakultuře[10],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o novém impulsu pro strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury[11],
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 o režimu pro dovoz produktů rybolovu a akvakultury do EU z hlediska budoucí reformy SRP[12],
– s ohledem na svůj postoj přijatý v prvním čtení dne 23. listopadu 2010 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 708/2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře[13],
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. září 2015 o využití potenciálu výzkumu a inovací v modré ekonomice pro vytvoření pracovních příležitostí a růstu[14],
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě[15],
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o uplatňování rámcové směrnice o vodě a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí v odvětví akvakultury (SWD(2016)0178),
– s ohledem na dokument Komise z roku 2015 nazvaný „Souhrnná zpráva: Provádění pravidel týkajících se akvakultury ryb“ (DG(SANTE) 2015-7406 - MR),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2017 nazvané „Evropský akční plán ‚Jedno zdraví‘ proti antimikrobiální rezistenci (AMR)“ (COM(2017)0339),
– s ohledem na hospodářskou zprávu o odvětví akvakultury v EU, kterou v roce 2016 vypracoval Vědeckotechnický a hospodářský výbor pro rybářství (VTHVR),
– s ohledem na zprávu Eurobarometru nazvanou „Spotřebitelské návyky týkající se produktů rybolovu a akvakultury“ (2017) a doplňující analýzu, kterou vypracovalo Evropské středisko pro monitorování trhu s produkty rybolovu a akvakultury (EUMOFA),
– s ohledem na vědecké stanovisko nazvané „Potraviny z oceánů“, které v listopadu 2017 vypracovala skupina vědeckých poradců na vysoké úrovni,
– s ohledem na Kodex chování pro odpovědný rybolov Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO),
– s ohledem na Kodex zdraví vodních živočichů Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE),
– s ohledem na článek 42 a čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o podpoře soudržnosti a rozvoje v nejvzdálenějších regionech EU: provádění článku 349 Smlouvy o fungování EU[16],
– s ohledem na článek 52 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A8-0186/2018),
A. vzhledem k tomu, že odvětví akvakultury, které zahrnuje chov mořských a sladkovodních ryb, chov měkkýšů, korýšů a ostnokožců a pěstování mořských řas, je inovativním hospodářským odvětvím s nejrychleji rostoucí produkcí potravin a potenciálně s velkým podílem technologií a vyžaduje vysokou míru strukturálních investic a investic do výzkumu a dlouhodobé provozní a finanční plánování;
B. vzhledem k tomu, že chov ryb a chov mořských plodů hrají důležitou a cennou úlohu z hlediska ekonomiky a zaměstnanosti i ze sociálního a environmentálního hlediska, pokud jde o zlepšování kvality života v pobřežních i vnitrozemských oblastech Unie a nejvzdálenějších regionech a o příspěvek k zabezpečení dostatku živin a dodávek potravin pro Evropany; vzhledem k tomu, že produkci akvakultury negativně ovlivňují některé faktory, mj. faktory týkající se životního prostředí a klimatu, ale především predátoři; vzhledem k tomu, že podle několika studií mají problémy spojené s predátory na produkci značný dopad;
C. vzhledem k tomu, že sdělení Komise „Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU“ zdůrazňuje čtyři prioritní oblasti, na které je třeba zaměřit v zájmu rozvinutí potenciálu akvakultury v EU pozornost, a to: správní postupy, koordinované územní plánování, konkurenceschopnost – zejména propojením odvětví s vědou – a rovné podmínky;
D. vzhledem k tomu, že uvedené sdělení doporučuje členským státům, aby vypracovaly víceleté národní strategické plány akvakultury, které by analyzovaly klíčové nedostatky a problémy, které je třeba vyřešit, stanovily společné cíle a případně ukazatele pro posouzení pokroku při dosahování těchto cílů;
E. vzhledem k tomu, že klíčovým prioritním cílem musí být zachování místních ekosystémů a populací a prevence přemísťování a zániku místního rybolovu a chovu;
F. vzhledem k tomu, že navzdory dobrým úmyslům a úsilí akvakultura v EU stagnuje, na rozdíl od stále intenzivnějšího růstu zaznamenaného v jiných regionech světa;
G. vzhledem k tomu, že produkce akvakultury v EU podle odhadů pokrývá pouze 10 % domácí poptávky po rybách a že více než polovina poptávky po produktech rybolovu pokrývá dovoz z třetích zemí;
H. vzhledem k tomu, že akvakulturu je třeba vnímat jako druh zemědělství a přistupovat k ní podle toho, zejména k rybníkářství;
I. vzhledem k tomu, že pokud jde o rozvoj akvakultury, je zvláště zřetelná zaostalost nejvzdálenějších regionů;
J. vzhledem k tomu, že nedávno přijaté stanovisko skupiny vědeckých poradců na vysoké úrovni k otázce, kterou této skupině položil komisař Vella, tj. „Jakým způsobem lze z oceánu získat více potravin a biomasy, aniž by to bylo na úkor budoucích generací?“, obsahuje tato doporučení: „začlenit paradigma odpovědné kultury založené na ‚potravinách z oceánu‘ […] do rozsáhlých unijních a celosvětových politických programů na systémové úrovni“ a „posunout rozvoj mořské akvakultury v Evropě na vyšší a strategičtější úroveň prostřednictvím komplexního společného politického rámce, což zahrnuje vydání pokynů k začlenění požadavků spojených s mořskou akvakulturou do provádění směrnice EU o územním plánování mořských prostor z roku 2014 a rozšíření technické spolupráce na mořskou akvakulturu v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a jižními partnerskými zeměmi“;
K. vzhledem k tomu, že založení nebo rozšíření akvakulturní farmy v EU vyžaduje získání různých povolení a oprávnění a proces získávání těchto úředních dokladů není na úrovni EU harmonizován a obvykle je pomalý, složitý, právně nejistý a špatně předvídatelný z ekonomického hlediska; vzhledem k tomu, že tato situace ohrožuje rozvoj celého odvětví a vedle nepřímé podpory dovozu z třetích zemí by mohla i odrazovat podniky od investic a vést k nadměrným nákladům pro odvětví;
L. vzhledem k tomu, že nejsložitějšími operacemi v oblasti akvakultury jsou procesy související s požadavky v oblasti životního prostředí (posuzování dopadů na životní prostředí, strategické posuzování vlivů na životní prostředí a postupy dohledu), avšak pomalost a složitost těchto správních postupů paradoxně ochranu životního prostředí vždy nezajišťuje, ale naopak někdy znesnadňuje zakládání kvalitních akvakulturních farem udržitelných sociálně-ekonomicky i z hlediska životního prostředí; vzhledem k tomu, že sladkovodní a mořská akvakultura jsou odlišné; vzhledem k tomu, že rozdíly mezi těmito akvakulturními pododvětvími si žádají odlišné praktické postupy, pokud jde o řízení populací, krmení a reprodukci; vzhledem k tomu, že při práci na regulaci akvakultury v EU, a zejména udržitelných norem v oblasti ochrany životního prostředí, je nutné věnovat těmto rozdílům pozornost;
M. vzhledem k tomu, že byrokratická složitost a zpoždění, zejména v souvislosti s udělováním licencí a plánováním, představují nečinnost, která potenciálním investorům v oblastech s akvakulturními farmami nevyhnutelně přináší ekonomické a sociálně-pracovní náklady, a zvláště dopadá na zaměstnanost žen a mladých lidí;
N. vzhledem k tomu, že při náležitém územním plánování je nutné přihlížet k odlišným zájmům různých uživatelů a k potřebě chránit životní prostředí, a že je třeba vynakládat úsilí, aby byly jednotlivé zájmy uvedeny v soulad; vzhledem k tomu, že nedostupnost lokalit, nevyhovující územní plánování a konflikt s dalšími hospodářskými činnostmi mají na rozvoj akvakultury v některých regionech EU značný dopad, neboť odvětví akvakultury má leckdy slabší hlas a váhu než jiná, mocnější odvětví;
O. vzhledem k tomu, že územní plánování je jednou z podmínek dlouhodobého rozvoje akvakultury a s ohledem na další činnosti v dotčených oblastech je nezbytné pro zajištění vhodných lokalit pro akvakulturu;
P. vzhledem k tomu, že právní předpisy EU v oblasti životního prostředí jsou založeny na směrnicích (směrnice o strategii pro mořské prostředí, směrnice o ptácích a stanovištích), jejichž transpozice a uplatňování jsou tak ponechány na členských státech a místní a regionální veřejné správě, což poskytuje určitý prostor, aby postupovaly podle vlastního uvážení; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu není provádění v celé EU jednotné, což vede k právní nejistotě pro podniky a farmy a k nedostatečné předvídatelnosti pro investory a vytváří nerovné podmínky;
Q. vzhledem k tomu, že podle vědeckého stanoviska „Potraviny z oceánů“ je jediným způsobem, jak v krátké době získat z oceánů podstatně více potravin a biomasy, zaměřit se na organismy na spodku potravního řetězce, jako jsou makrořasy a plži;
R. vzhledem k tomu, že odlišnost státních či regionálních právních rámců upravujících akvakulturu může vést k tomu, že se na podniky vztahují různé právní požadavky, i když působí v téže mořské oblasti, což následně ohrožuje hospodářskou soutěž;
S. vzhledem k tomu, že příklady dobré spolupráce na základě dobrovolných dohod a jiných dohod mezi ochránci přírody a tímto odvětvím jsou v každém případě vítány; vzhledem k tomu, že pozitivní příklady příspěvku akvakultury k zachování dobré kvality vody a služeb vodních ekosystémů jsou sice chvályhodné, avšak zároveň je důležité uznat i případné negativní dopady akvakultury na místní životní prostředí a kvalitu vody a snažit se je zmírnit; vybízí proto k dalším inovacím a iniciativám s cílem zajistit dlouhodobě udržitelné a ziskové odvětví;
T. vzhledem k tomu, že chov mlžů a pěstování makrořas vyžadují prostředí s vyváženým přísunem živných solí;
U. vzhledem k tomu, že s ohledem na výše uvedené představuje tento druh sladkovodních rybích farem službu v rámci ochrany životního prostředí, která ochraňuje kvalitu a množství vody, a zaslouží si mnohem větší uznání a podporu od rozhodovacích orgánů EU, než se mu dostává dnes;
V. vzhledem k tomu, že produkty EU musí vyhovovat celé řadě přísných pravidel v oblasti životního prostředí, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a ochrany spotřebitele a norem vztahujících se na produkci, krmivo, dobré životní podmínky, přepravu, zpracování a sociální podmínky zaměstnání, které mají přímý vliv na náklady s produkcí spojené; vzhledem k tomu, že výsledkem jsou udržitelné produkty vynikající kvality, které však mohou být dražší, a tedy méně konkurenceschopné než produkty dovážené, které se na trh EU často dostávají za nižší ceny díky praktikám, jež jsou z hlediska životního prostředí a ze sociálního a pracovního hlediska neudržitelné, a jejichž výrobu provázejí nedostatečné normy v oblasti životních podmínek a zdraví zvířat;
W. vzhledem k tomu, že některé podniky v odvětví akvakultury vysoce závisejí na zdrojích energie, což přidává k akvakulturní produkci další náklady;
X. vzhledem k tomu, že je třeba, aby spotřeba ryb vzrostla, neboť se jedná o zdroj bílkovin, mastných kyselin, vitamínů, minerálů a základních mikroživin, přínosných pro lidské zdraví, a vzhledem k tomu, že vynikající kvalita unijních potravin mořského původu by měla být pro akvakulturu v EU přední konkurenční výhodou;
Y. vzhledem k tomu, že celosvětová spotřeba ryb stabilně stoupá, souběžně s globálním růstem počtu obyvatel;
Z. vzhledem k tomu, že ne vždy existuje soudržnost mezi obchodní, sociální a environmentální politikou EU: EU například uděluje status všeobecného systému preferencí (GSP a GSP+) zranitelným rozvojovým zemím, aby jim umožnila platit nižší nebo žádná cla na dovoz do EU, čímž jim poskytuje klíčový přístup na trh EU a přispívá k jejich růstu; vzhledem k tomu, že současně však některé země, např. některé asijské země, nabízejí produkty akvakultury, které nesplňují normy v oblasti životního prostředí a životních podmínek a zdraví zvířat a sociální a pracovní normy, jež musí splňovat subjekty EU, a které v některých případech porušují lidská práva;
AA. vzhledem k tomu, že pokud jde o akvakulturní krmiva, je EU velmi závislá na dovozu produktů rybolovu z třetích zemí, a vzhledem k tomu, že udržitelnější alternativní krmiva nebyla dosud dostatečně zkoumána a podporována;
AB. vzhledem k tomu, že vnější obchod EU v oblasti akvakultury je ve schodku a že mezi produkty akvakultury dováženými z třetích zemí a unijními produkty panuje nekalá hospodářská soutěž, která má neblahý dopad na kvalitu potravin a zdraví spotřebitelů;
AC. vzhledem k tomu, že akvakultura v třetích zemích skýtá příležitosti pro investice EU;
AD. vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé nemohou zjistit rozdíly mezi produkty evropské akvakultury a produkty z třetích zemí, pokud jde o kvalitu, environmentální stopu, sociální chování a dodržování dobrých životních podmínek zvířat, jestliže jsou informace, které o nich obdrží, nedostatečné nebo nepřesné (zejména v souvislosti se zemí původu, rozmrazováním nebo identifikací druhů);
AE. vzhledem k tomu, že právní předpisy EU týkající se informací o produktech akvakultury pro spotřebitele jsou jasné, a vzhledem k tomu, že jejich kontrola je odpovědností orgánů členských států; vzhledem k tomu, že je však nechvalně známá neschopnost tyto nezbytné informace spotřebitelům skutečně poskytovat, a to jak v případě prodejců ryb, tak restaurací; vzhledem k tomu, že toto nedostatečné provádění předpisů oslabuje konkurenceschopnost akvakultury EU;
AF. vzhledem k tomu, že udržitelný chov ryb je založen na chovu zdravých zvířat, k čemuž je zásadně důležité vyvíjet zvláštní a inovativní veterinářské nástroje, zejména očkovací látky a antibiotika, které je v zájmu zdraví a kvality života zvířat i spotřebitelů a bezpečných a výživných produktů akvakultury nutné používat odpovědně a v omezeném rozsahu, bez negativních dopadů na životní prostředí a volně žijící a planě rostoucí druhy; vzhledem k tomu, že unijní regulace v oblasti zdraví zvířat musí v úpravě léčby infekcí a chorob zohledňovat také zvláštnosti akvakultury a rybích druhů a dopady na kvalitu produktů;
AG. zdůrazňuje, že evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci uvádí, že imunizace prostřednictvím očkování je nákladově efektivním veřejným zdravotním zásahem v boji proti antimikrobiální rezistenci[17], což platí i pro akvakulturu;
AH. vzhledem k tomu, že představy evropské společnosti a spotřebitelů o akvakultuře se v jednotlivých členských státech liší, ale obecně v této oblasti existuje zřetelný prostor pro zlepšení;
AI. vzhledem k tomu, že i když prostor pro zlepšení v této oblasti prostřednictvím lepších postupů bezpochyby existuje vždy, není špatná pověst této činnosti někdy založena na skutečných problémech (aspektech životního prostředí, kvality nebo bezpečnosti), nýbrž na předsudcích spotřebitelů vůči akvakultuře; vzhledem k tomu, že k této situaci významně přispívá přesvědčení, že k reálným dopadům, které má akvakultura v některých třetích zemích (rozvojových zemích), dochází i v EU, což není pravda;
AJ. vzhledem k tomu, že velmi různorodé praktiky v akvakultuře vedou ke značným rozdílům mj. v kvalitě produktů, dopadech na životní prostředí a hygienických podmínkách, což často vede k nejistotě spotřebitele, pokud jde o výsledný produkt;
AK. vzhledem k tomu, že špatná pověst akvakultury ovlivňuje její řízení orgány veřejné správy (vydávání povolení, plánování atd.), ale také podmínky uvádění jejích produktů na trh;
AL. vzhledem k tomu, že je důležité nezapomínat na potenciál, jaký mají pro zabezpečení dodávek potravin a rozvoje venkovských oblastí sladkovodní akvakultura, vnitrozemská akvakultura v uzavřených vodách, integrovaná multitrofická akvakultura nebo systémy recirkulace a akvaponie v městských oblastech;
AM. vzhledem k tomu, že důležitými zdroji pro akvakulturu jsou korýši, měkkýši a vodní rostliny, např. řasy;
AN. vzhledem k tomu, že zásadní úlohu při naplňování potenciálu udržitelné akvakultury hrají výzkum a inovace; vzhledem k tomu, že je možné udržitelně zvyšovat produkci a zároveň omezovat dopady na životní prostředí a poskytovat environmentální služby, a to expanzí založenou na inovacích, obnovou a čištěním vod, využíváním obnovitelných energií a účinným využívání energie a zdrojů;
AO. vzhledem k tomu, že značný význam mají standardní protokoly vědeckých údajů, které umožňují dohled nad řízením a výrobními postupy, včetně jejich dopadů na životní prostředí a zdraví, a jejich zlepšení;
AP. vzhledem k tomu, že v zájmu omezení dopadu akvakultury na životní prostředí a zvýšení její udržitelnosti je třeba upřednostňovat chov a pěstování původních či endemických druhů;
AQ. vzhledem k tomu, že investory mohou odrazovat obtíže při přístupu k úvěrům a značné prodlevy mezi investicí a prvním prodejem (obvykle tři a více let);
AR. vzhledem k tomu, že podmínky předběžného financování, které nabízejí banky a finanční instituce, jsou stále přísnější;
AS. vzhledem k tomu, že postupy – které většinou nejsou uživatelům dostatečně jasné – a přemíra dokladů, které je třeba předložit za účelem získání finančních prostředků z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), jsou pro žadatele odrazující; vzhledem k tomu, že přibližně 1 280 milionů EUR, které jsou k dispozici pro současné programové období (2014–2020), k rozvoji evropského odvětví akvakultury nepostačuje; vzhledem k tomu, že míra absorpce ze strany členských států je navíc v této oblasti mimořádně nízká;
AT. vzhledem k tomu, že udržitelná akvakultura musí brát v úvahu potenciální dopady na volně žijící rybí populace a kvalitu vody, ale zároveň také potřebuje, aby byly rybí populace zdravé a kvalita vody vynikající;
AU. vzhledem k tomu, že dostupné údaje svědčí o rostoucím rozdílu – odhadem 8 milionů tun – mezi spotřebou potravin mořského původu v EU a objemem výlovu; vzhledem k tomu, že udržitelná akvakultura může spolu s udržitelným rybolovem – pokud se budou v akvakultuře používat krmiva z udržitelných zdrojů a zabrání se poškozování životního prostředí – přispívat k dlouhodobému zabezpečení dodávek potravin a výživy, k růstu a zaměstnanosti pro občany Unie a k uspokojení rostoucí světové poptávky po potravinách z vodních organismů; vzhledem k tomu, že tak může přispět k celkovému cíli, jímž je vyplnit mezeru mezi spotřebou a produkcí mořských plodů v EU;
AV. vzhledem k tomu, že v akvakultuře může být jeden kilogram ryb s nízkou hodnotou přeměněn na jeden kilogram ryb s vysokou hodnotou (jako v případě huňáčka severního na pakambalu velkou, kdy se hodnota zvýší z 0,10 EUR na 7 EUR za kilogram);
AW. vzhledem k tomu, že mladí lidé mají menší zájem o práci v akvakultuře nebo do ní investovat a rozvíjet ji, a to v důsledku nedostatečné komunikace a slabých finančních vyhlídek a stability, což jsou faktory, které činí akvakulturu pro mladší generace neatraktivní;
AX. vzhledem k tomu, že udržitelná akvakultura vlastněná a řízená komunitami může být socioekonomickým přínosem pro pobřežní okrajové regiony a hrát pozitivní úlohu v modré ekonomice;
AY. vzhledem k tomu, že sladkovodní akvakultura představuje 20 % výkonnosti celého odvětví v Evropě, a vzhledem k tomu, že podpora EU by měla odpovídat tomuto poměru; vzhledem k tomu, že sladkovodní akvakultura potřebuje v důsledku své odlišné povahy zvláštní pravidla a samostatnou kapitolu v právních předpisech upravujících společnou rybářskou politiku EU;
AZ. vzhledem k tomu, že pro vytvoření udržitelnějšího a konkurenceschopnějšího odvětví akvakultury na trhu EU jsou zásadně důležité výzkum a inovace;
AAB. vzhledem k tomu, že projekty sladkovodní akvakultury je možné uskutečňovat i s použitím financování ex-post, a vzhledem k tomu, že to často vyžaduje neúměrné úsilí investorů, a v mnoha případech se proto chovatelé ryb neodváží do takových projektů pustit; vzhledem k tomu, že intenzita podpory je ve většině případů nedostatečná;
Rozvinutí potenciálu akvakultury v EU
1. uznává příznivé účinky, které může mít udržitelná akvakultura, mořská i sladkovodní, na zaměstnanost, a obecně na hospodářství Unie, neboť zlepšuje produktivitu a kvalitu života pobřežních i vnitrozemských oblastí Unie; zdůrazňuje, že je třeba posílit její rozvoj, diverzifikaci a inovativnost a podporovat vysokou úroveň akvakulturní produkce ryb, korýšů, měkkýšů, řas a ostnokožců, zlepšit konkurenceschopnost těchto produktů (s cílem zlepšit produkci akvakultury EU tak, aby do pěti let dosáhla nejméně současného celosvětového růstu akvakultury, a podněcovat investice do energeticky účinnějšího a hospodárnějšího vybavení) a zvýšit jejich spotřebu a podíl na zabezpečení dodávek potravin a živin pro občany EU; trvá na tom, že při plnění těchto úkolů je nutné zachovat řádné fungování mořských ekosystémů a umožnit tak pokračování ziskové akvakultury, komerčního rybolovu a dalších udržitelných způsobů využívání mořského prostředí;
2. vyjadřuje přesvědčení, že je třeba, aby EU zvýšila produkci v odvětví akvakultury, zejména s cílem snížit tlak na přírodní oblasti rybolovu; zastává názor, že krmiva na bázi ryb by měla pocházet z udržitelných zdrojů a neměla by ohrožovat cíle společné rybářské politiky v oblasti maximálního udržitelného výnosu a že by mělo být kontrolováno zatížení živinami; zdůrazňuje význam spolupráce mezi výzkumnými pracovníky, odvětvím akvakultury, výrobci krmiv a organizacemi a správami v oblasti životního prostředí; zdůrazňuje, že akvakultura EU by měla brát ohled na kvalitu, udržitelnost, bezpečnost potravin, aspekty životního prostředí a zdraví zvířat a lidí a měla by být v tomto ohledu modelovým příkladem; bere s uspokojením na vědomí nové iniciativy týkající se suchozemské akvakultury, zejména v citlivých oblastech EU s uzavřenými vodami, a domnívá se, že jsou zapotřebí důraznější opatření, aby se akvakultura stala účinnější, hospodářsky životaschopnější, sociálně odpovědnější a šetrnější k životnímu prostředí, uspokojovala větší podíl evropské poptávky po rybách a snížila závislost Evropy na dovozu;
3. vítá sdělení Komise „Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU“ a jeho určení oblastí, v nichž je třeba zaměřit úsilí na rozvinutí potenciálu akvakultury v EU, aby mohla spolu s udržitelným rybolovem přispět k cíli vyplnění mezery mezi spotřebou a produkcí potravin mořského původu v EU způsobem, který bude ekologicky, sociálně a ekonomicky udržitelný;
4. zdůrazňuje, že sladkovodní akvakultura zůstává nedostatečně prozkoumanou příležitostí ke zlepšení potravinového zabezpečení a rozvoje venkova;
5. zdůrazňuje, že udržitelný růst má být založen na předvídatelnosti podnikatelských investic a právní jistotě, které lze vytvořit pomocí účinnějších správních rámců, větší transparentnosti správy a jasných, homogenních a zjednodušených kritérií pro udělování licencí v celé EU, na společných postupech řízení chorob a přístupu k náležitému veterinárnímu ošetření, jež nemá škodlivé dopady na zdraví zvířat ani lidí, a dále na účinném územním plánování, dostupnosti pokynů, výměně osvědčených postupů, podpoře poradního sboru pro akvakulturu a na odpovídající finanční podpoře; upozorňuje, že všechny uvedené faktory mohou přispět k udržitelnému růstu;
6. oceňuje závěry a doporučení vědeckého stanoviska „Potraviny z oceánů“ z listopadu 2017 týkající se rozvoje a provádění námořní politiky a politiky rybolovu a akvakultury v nadcházejících letech s cílem zvýšit množství udržitelných potravin získávaných z oceánů;
7. žádá Komisi, aby podporovala úsilí tohoto odvětví o omezení své závislosti na volně žijících rybích populacích používaných k výrobě rybího krmiva, mj. větším využíváním chaluh a jiných řas;
8. žádá Komisi, aby podněcovala další vývoj nově vznikající akvakultury mořských řas;
9. uznává potenciál, jímž může akvakultura přispět k zabezpečení dodávek potravin a výživy pro občany EU, a dále uznává, že je třeba se stravovat udržitelně a zdravě, mít potravinové systémy, které jsou klimaticky citlivé, vstřícné vůči životním podmínkám zvířat a ekologicky udržitelné, a prosazovat v potravinových systémech oběhovost a účinné využívání zdrojů, a podporovat tak inovace a posílení postavení komunit;
10. opakuje, že rozvoj evropské akvakultury musí být dán do souvislosti se základní a životně důležitou potřebou soběstačné, bezpečné, výživné a udržitelné výroby potravin a musí v globálním programu EU zaujmout vyšší místo;
11. vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do výzkumu, studií a pilotních projektů týkajících se inovativních, progresivních a ekologicky odpovědných výrobních akvakultury, například systémů integrované multitrofické akvakultury (IMTA), akvaponie a recirkulačních akvakulturních systémů (RAS), které snižují dopad akvakulturních chovů na přírodní stanoviště, populace volně žijících zvířat a kvalitu vody a přispívají k ekosystémovému přístupu;
12. vyzývá Komisi, aby vypracovala důkladnou analýzu doporučení skupiny vědeckých poradců na vysoké úrovni a zajistila přijetí náležitých opatření v návaznosti na tato doporučení;
13. zdůrazňuje, že jakákoli udržitelná evropská politika v oblasti akvakultury musí zohledňovat zvláštnosti a různé potřeby a problémy spojené s jednotlivými druhy této produkce a vypracovat specifická opatření, která zohlední také zeměpisné rozdíly a potenciální dopady změny klimatu; vyzývá proto Komisi, aby ve společné rybářské politice po roce 2020 stanovila pravidla přizpůsobená zvláštnostem každého pododvětví;
14. zdůrazňuje potenciál sladkovodní akvakultury, vnitrozemské akvakultury v uzavřených vodách, integrované multitrofické akvakultury a recirkulačních systémů a akvaponie v městských oblastech; zdůrazňuje, že stále není dostatečně využíván potenciál sladkovodní akvakultury pro zlepšení potravinového zabezpečení a rozvoj venkovských oblastí; sladkovodní akvakultura má nicméně důležitou sociální úlohu, protože vytváří pracovní místa na venkově v nejchudších oblastech, a také úlohu v oblasti životního prostředí při udržování hodnotných mokřadů a poskytování široké škály ekosystémových služeb, které přesahují její ekonomický přínos;
15. zdůrazňuje, že je důležité zavést nástroje pro koordinaci, studijní skupiny a činnosti EU s cílem určit případy, kdy je produkce měkkýšů významně poškozena dravostí mořana zlatavého (Sparus aurata), a usilovat o nalezení udržitelných a ekologických řešení;
16. uznává potenciál akvakultury a doplňujícího zpracování a vývozu produktů rybolovu jakožto původního odvětví vytvářejícího pracovní místa a hospodářský přínos, zejména ve venkovských pobřežních a ostrovních komunitách;
17. zdůrazňuje význam rámcové směrnice o vodě a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí, které by měly zajistit ochranu oblastí s produkcí měkkýšů, kterou stanovovala nyní zrušená „směrnice o ochraně měkkýšů“;
18. poukazuje na to, že v prostředí, kde mají být produkovány makrořasy nebo plži, musí omezování vstupu živin, jehož cílem je dosáhnout dobrého ekologického stavu, přihlížet k přirozené schopnosti organismů, které jsou zde chovány nebo pěstovány, snižovat toto zatížení;
Zjednodušení administrativních postupů
19. zdůrazňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů v rozvoji akvakultury v Evropě, například v provádění víceletých strategických plánů vypracovaných členskými státy;
20. zdůrazňuje, že udržitelný růst akvakultury musí být založen na předvídatelnosti obchodních investic a právní jistotě, která vyžaduje zejména:
a) zjednodušení a urychlení správních postupů – omezení byrokracie – na úrovni EU, členských států i regionů s co největším využitím informačních a komunikačních technologií, přičemž je třeba zajistit, aby mořské prostředí nebylo dále poškozováno;
b) větší transparentnost a řádné plánování;
c) lepší koordinaci, pokud jde o sdílené pravomoci EU, členských států a případně regionálních a místních orgánů;
d) rychlé, jasné a transparentní postupy udělování licencí a omezení lhůt pro schvalování, které by neodrazovaly investory;
e) pečlivé sledování víceletých vnitrostátních strategických plánů Komisí;
f) pokyny Komise pro vnitrostátní strategické plány, které umožní jednotné uplatňování právních předpisů EU (zejména v oblasti životního prostředí a ochrany zdraví, přičemž je třeba zajistit, aby nebyly poškozovány ani ekosystémy, ani rybolov);
g) koordinaci právního rámce mezi jednotlivými regiony a členskými státy, které sdílejí stejné vody, s cílem zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž a účinnou politiku v oblasti životního prostředí;
h) úzkou spolupráci Komise a příslušných orgánů (vnitrostátních, ale také místních a regionálních) při provádění právních předpisů EU (především v oblasti hygieny a životního prostředí) a podporu koordinace vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů v oblastech, kde to je nezbytné;
i) mechanismy výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody koordinace vnitrostátních opatření týkajících se bezpečnosti podnikání, přístupu do vod a prostoru Unie a zjednodušení postupů udělování licencí;
j) odpovídající podporu z veřejných finančních prostředků na úrovni EU a členských států pro udržitelnou a odpovědnou produkci, inovace a rozvoj v oblasti akvakultury;
k) lepší začlenění hlediska akvakultury a rybolovu do obchodních dohod, které Unie uzavírá;
21. pokud jde o systém správy, navrhuje vytvořit co nejdříve jedno správní místo, které by převzalo a vykonávalo všechny pravomoci a umožnilo předložení náležitých dokladů jedinému správnímu orgánu; domnívá se, že by to zlepšilo vztah mezi koncovým uživatelem a různými úrovněmi veřejné správy;
22. navrhuje zavedení systému zjednodušeného nebo urychleného udělování licencí, jehož prostřednictvím by příslušný správní orgán udělil prozatímní osvědčení umožňující zahájení činnosti těm hospodářským subjektům, které by splňovaly předem stanovená kritéria; poukazuje na to, že tato kritéria by mohla být založena na záznamech o žadateli, na předložení průkopnického projektu v oblasti akvakultury, pokud jde o inovace nebo udržitelnost, nebo na vytvoření zón vyhrazených pro akvakulturu, v nichž budou předem stanovena využití neslučitelná s akvakulturou;
Spravedlnost při interakci s jinými odvětvími
23. zdůrazňuje, že při vhodném územním plánování by měla být zohledněna všechna odvětví (ucelený přístup), otázky udržitelnosti i potravinového zabezpečení, aniž by byla silná ekonomická odvětví upřednostňována na úkor odvětví akvakultury; poukazuje na to, že územní plánování nemusí nutně zahrnovat oddělení aktivit v určitých oblastech, ale spíše jejich vyváženou kompatibilitu, což může potenciálně být přínosem pro všechny;
24. navrhuje podporovat aktivnější a důležitější úlohu a zapojení organizací v oblasti akvakultury a místních akčních skupin v oblasti rybolovu do rozhodovacího procesu prostřednictvím regionalizace, aby se pro každý region zajistil co nejlepší přístup;
25. zdůrazňuje, že je nutné brát náležitý ohled na zájmy odvětví akvakultury a že je třeba, aby se s ním v případech, kdy se vzájemně ovlivňuje s jinými odvětvími, např. při územním plánování, zacházelo spravedlivě;
26. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly územní plány s cílem identifikovat možné oblasti, kde by mohla akvakultura existovat společně s jinými činnostmi;
27. zdůrazňuje, že podmínky územního plánování a udělování licencí jsou s největší pravděpodobností příčinou neochoty jiných důležitých nebo silných odvětví sdílet prostor;
28. poukazuje na to, že aby se zajistily rovné podmínky v přístupu k mořským zdrojům, měly by se studie dopadu v oblasti sociálně-ekonomické a v oblasti životního prostředí požadované v případě akvakultury týkat rovněž všech odvětví, které akvakultuře konkurují, například cestovního ruchu nebo těžby surovin;
29. naléhavě vyzývá členské státy a vnitrostátní orgány, aby dodržovaly právní předpisy EU týkající se vody a obnovy a čištění kontaminovaných oblastí;
30. zdůrazňuje, že právní předpisy by se měly přijímat po rovnoprávné konzultaci se všemi zúčastněnými stranami;
Přizpůsobení právních předpisů potřebám akvakultury
31. zdůrazňuje, že environmentální udržitelnost musí jít ruku v ruce se sociální a ekonomickou udržitelností (udržitelnost má tři pilíře) a že je třeba náležitě zohlednit stávající a potenciální přínos akvakultury k potravinovému zabezpečení v Unii;
32. vítá osvědčené postupy a příklady dobré spolupráce v tomto odvětví na základě dobrovolných dohod a jiných dohod mezi ochránci přírody a tímto odvětvím, například v oblastech Natura 2000; vítá řadu případů, kdy akvakultura přispívá k zachování dobré kvality vody; uznává služby vodního ekosystému poskytované tímto odvětvím a vyzývá k tomu, aby k jejich posílení byly poskytovány pobídky; zdůrazňuje, že zavedení dalších právních komplikací týkajících se akvakultury je z hlediska udržitelnosti a sociálně-ekonomického rozvoje nežádoucí;
33. zdůrazňuje, že právní předpisy EU by měly být lépe přizpůsobeny skutečné situaci v odvětví akvakultury, zvláštnostem a potřebám v rámci společné rybářské politiky, měly by být mimo jiné v souladu s právními předpisy EU o životním prostředí, s cílem dosáhnout do roku 2020 dobrého ekologického stavu mořských vod a měly by zohledňovat důležitost zaměstnávání žen a mladých lidí v tomto odvětví;
34. zdůrazňuje, že pokud je uplatňování právních předpisů EU problematické nebo nekonzistentní, měly by být vydány pokyny pro jejich výklad a osvědčené postupy;
35. opakuje, že toto odvětví by mělo být více zapojeno do rozhodování;
36. naléhavě vyzývá Komisi, aby zlepšila omezený příspěvek produkce akvakultury k domácí poptávce po rybách, který se odhaduje na 10 %, a aby zvrátila současný trend, kdy více než polovinu poptávky po rybách v Unii tvoří dovážené produkty;
Posílení konkurenceschopnosti akvakultury EU v Unii i za hranicemi
37. žádá, aby bylo u dovážených produktů akvakultury vyžadováno splnění stejných norem v oblasti životního prostředí, potravinového zabezpečení a sociálních a pracovních norem a norem v oblasti lidských práv, jaké musí dodržovat hospodářské subjekty EU, a vyjadřuje politování nad tím, že v této oblasti dosud nejsou rovné podmínky a že nebezpečná narušení hospodářské soutěže představují pro hospodářské subjekty EU závažný problém;
38. upozorňuje na současnou situaci evropských chovatelů ryb v rybnících, kteří se potýkají se značnými ztrátami zasahujícími celé populace kvůli dravcům, jakými jsou vydry, volavky a kormoráni; zdůrazňuje, že tito dravci rovněž zabíjejí potěr candátů a kaprů a v důsledku toho výrazně omezují chov a reprodukci sladkovodních ryb; vyzývá proto členské státy, aby uplatňovaly stávající výjimky v případě volavek a kormoránů, a vyzývá Komisi, aby provedla revizi týkající se stavu ochrany vyder a případně umožnila odstranění a kontrolu těchto dravců;
39. vyzývá k četnějším a kvalitnějším kontrolám původu a kontrolám dovážených produktů na hranicích a k přijetí opatření na vnitřní úrovni k potírání nelegálních nebo „tajných“ postupů v akvakultuře, které narušují vnitřní rozvoj odvětví;
40. zdůrazňuje, že EU by měla vyvážet své standardy udržitelnosti a know-how; domnívá se, že to je obzvláště důležité v případě sousedních regionů, které produkují podobné druhy jako ty, které se produkují v EU, a zejména ve vztahu ke třetím zemím, které mají společné vody s EU;
41. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby byl v rámci obchodních dohod se třetími zeměmi preferenční přístup na trh podmíněn dodržováním norem v oblasti udržitelnosti a dobrých životních podmínek zvířat, které jsou rovnocenné s normami, jež platí v EU;
42. vyzývá Komisi k tomu, aby v rámci politiky spolupráce EU s rozvojovými zeměmi financovala opatření v oblasti vzdělávání a podpory zaměřená na udržitelnou akvakulturu a zvyšování informovanosti producentů věnujících se v těchto zemích akvakultuře o politice kvality a přísnějších normách stanovených pro produkci, zejména pokud jde o životní prostředí, hygienu a sociální normy;
43. naléhavě vyzývá k přijetí opatření, která by podporovala investice EU do projektů akvakultury ve třetích zemích;
44. vyzývá Komisi, aby nadále zajišťovala, aby byla ve vyvážejících třetích zemích dodržována pravidla EU pro dovoz, včetně chovných postupů, které musí být v souladu s normami v oblasti životního prostředí a hygienickými a sociálními normami, aby byly na mezinárodní úrovni uplatňovány rovné podmínky; domnívá se zároveň, že výsledky monitorování postupů akvakultury ve třetích zemích by měly mít rozhodující význam pro prodloužení vývozních povolení do EU;
45. žádá Komisi, aby posoudila dopady brexitu v oblasti akvakultury;
Lepší informování spotřebitelů
46. trvá na úplném a důkladném provádění právních předpisů EU týkajících se označování a informací pro spotřebitele jak na rybích trzích, tak v odvětví ubytovacích a stravovacích služeb; je přesvědčen, že to je důležité pro všechny produkty rybolovu (nejen pro produkty akvakultury), dovážené i produkované v EU; zastává názor, že za tímto účelem by mělo být přizpůsobeno a posíleno nařízení o kontrolním režimu;
Zajištění dobrých životních podmínek zvířat
47. žádá, aby bylo vytvořeno zvláštní označení pro produkty udržitelné akvakultury EU, a zdůrazňuje potřebu transparentnosti pro spotřebitele, a to i v souvislosti s produkty akvakultury dováženými ze třetích zemí, které lze dosáhnout posílením sledovatelnosti;
48. je toho názoru, že strategie týkající se usmrcování ryb by měla zahrnovat návrhy, které by zajistily vypracování účinných parametrů pro humánní metody usmrcování ryb v souladu s pokyny OIE a EFSA a fungování zařízení používaných pro usmrcování ryb v souladu s těmito parametry tak, aby bylo v celé EU uplatňováno, posuzováno, hodnoceno a certifikováno skutečně humánní usmrcování chovaných ryb;
Dostupnost veterinárních přípravků
49. zdůrazňuje, že veterinární právní předpisy EU musí být lépe přizpůsobeny situaci v odvětví akvakultury a jejím potřebám s ohledem na různé druhy a rozdíly ve fungování;
50. zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit skutečně jednotný trh EU s vakcínami a jinými veterinárními přípravky, které chrání zdraví zvířat a lidí, zejména pro „menšinové“ druhy;
51. konstatuje, že relativně vyšší náklady na diagnózu, alternativy antimikrobiálních přípravků a očkování ve srovnání s široce užívanými antibiotiky jsou bohužel překážkou dosažení většího využití očkování a vyšší míry proočkovanosti, jak je požadováno v akčním plánu[18]; vítá skutečnost, že v tomto akčním plánu Komise vyhlašuje pobídky k širšímu zavádění diagnostiky, alternativ antimikrobiálních přípravků a vakcín[19];
52. naléhavě vyzývá Komisi, aby s ohledem na možná rizika pro lidské zdraví a ekosystém stanovila povinnost poskytovat informace o používání očkovacích látek a antibiotik v akvakultuře;
53. domnívá se, že Komise a členské státy by měly navrhnout praktické pobídky a opatření, včetně lepšího provádění směrnice 2006/88/ES nebo případně jejích změn, s cílem podporovat integrovaný přístup k AMR v rámci celého řetězce a rozšířit používání alternativ k antimikrobiálním přípravkům, diagnostiky a očkovacích látek v akvakultuře, a tím podporovat nákladově účinnou prevenci, kontrolu a vymýcení nemocí a odolnosti vůči antibiotikům u vodních živočichů a dosáhnout co nejvyššího přežití, růstu a účinnosti produkce vodních živočichů;
54. zdůrazňuje, že je třeba podporovat vědecký výzkum v rámci evropských a vnitrostátních programů zaměřených na plody moře a zdraví ryb a vývoj nových veterinárních přípravků pro vodní druhy;
55. konstatuje v této souvislosti, že odolnost vůči antibiotikům představuje závažný problém v celé humánní a veterinární medicíně, a vyzývá Komisi, aby omezila používání antibiotik na situace, kdy existuje riziko epizoocie v zařízení akvakultury, a nikoli pouze jako preventivní opatření, a aby posoudila jejich dopad s ohledem na riziko přenosu rezistence na spotřebitele;
Lepší reklamní kampaně a komunikace
56. poukazuje na to, že je třeba zlepšit reklamní kampaně a komunikaci na úrovni EU o přínosech konzumace ryb a produktů akvakultury;
57. vyzývá Komisi, aby podporovala intenzivní a dlouhodobé obecně zaměřené kampaně EU vysvětlující význam produktů akvakultury EU pro udržitelnost s důrazem na jejich vysokou kvalitu, dobré životní podmínky zvířat a normy v oblasti životního prostředí oproti produktům dováženým ze třetích zemí, například v případě označení „Produkce EU“;
58. zdůrazňuje, že je třeba podporovat a financovat reklamní kampaně týkající se regionálních režimů jakosti, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 1151/2012, jako jsou chráněná označení původu; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zahájila celounijní informační kampaň zaměřenou na spotřebitele a podniky obecně a konkrétně na rozdíly mezi vysokými a komplexními standardy na evropském trhu a nižšími standardy platnými pro dovážené zboží ze třetích zemí, se zvláštním důrazem na problémy týkající se potravinového zabezpečení a veřejného zdraví způsobené zavlečením zvláště odolných mikroorganismů do Unie a vznikem antimikrobiální rezistence (AMR); zdůrazňuje význam právních předpisů EU týkajících se dobrých podmínek chovaných ryb během chovu, přepravy a usmrcování, které splňují očekávání spotřebitelů, a propagace kvality produktů zaručené normami EU ve srovnání s produkty dováženými ze třetích zemí;
59. žádá Komisi, aby vyčlenila odpovídající částku z rozpočtu na propagaci EU na propagaci ryb a dalších produktů rybolovu a akvakultury; domnívá se, že jako kolektivní opatření s 80-100% intenzitou podpory ke zvýšení informovanosti a obliby produktů akvakultury EU je třeba zahájit rozsáhlé marketingové kampaně založené na společných zásadách a pokrývající všechny členské státy;
60. podporuje místní akční skupiny v oblasti rybolovu a akvakultury v rámci Evropské sítě rybářských oblastí při prosazování jejich činností na místní, vnitrostátní i evropské úrovni;
Podpora výzkumu a inovací
61. zdůrazňuje, že ENRF, který na udržitelný rozvoj akvakultury v EU vyčleňuje 1,2 miliardy EUR, a další zdroje financování, jako např. program Horizont 2020, poskytují příležitost pro inovace;
62. poukazuje na význam místních akčních skupin v oblasti rybolovu, které přispívají k rozvoji rybolovu a akvakultury v daných oblastech posílením místních rybolovných zdrojů a podporou inovací a diverzifikace v rybolovu a akvakultuře;
63. vyzývá Komisi, aby podporovala výzkum v oblasti nákazy ostreid herpesvirus a boje proti ní;
64. je znepokojen dopadem některých invazivních nepůvodních druhů na evropskou akvakulturu; zdůrazňuje význam vědecky podloženého, účinného a přiměřeného provádění nařízení (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazivních nepůvodních druhů s cílem chránit jak evropskou akvakulturu, tak původní druhy a ekosystémy; žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a inovace s cílem bojovat proti nejproblematičtějším invazivním nepůvodním druhům;
65. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly boj proti druhu Ocenebra inornata;
66. zdůrazňuje, že program Horizont 2020 a 9. rámcový program by měly nadále podporovat výzkumné činnosti zaměřené na akvakulturu, které zlepšují konkurenceschopnost tohoto odvětví a reagují na otázky zdůrazněné na konferenci Komise nazvané „FOOD 2030“, která se konala v roce 2016, a ve stanovisku skupiny vědeckých poradců na vysoké úrovni nazvaném „Potraviny z oceánů“;
67. domnívá se, že Komise spolu s Evropskou platformou pro technologii a inovace (EATiP) a poradním sborem pro akvakulturu by měly projednat priority, které by měly být začleněny do vnitrostátních strategických plánů;
68. naléhavě žádá, aby byly investice směřovány do výzkumu, studií a pilotních projektů týkajících se postupů akvakultury založených na ekosystému, zejména v případě nejvzdálenějších regionů a regionů s demografickým znevýhodněním;
69. poukazuje na to, že je třeba posilovat spolupráci mezi vědeckou komunitou na jedné straně a producenty akvakultury a dalšími subjekty v dodavatelském řetězci před produkcí nebo po ní na straně druhé;
70. žádá, aby na základě nejlepších vědeckých doporučení byly na úrovni EU vypracovány standardní protokoly pro shromažďování údajů s cílem monitorovat a zlepšovat řízení akvakultury a postupy produkce a sociální, zdravotní, hospodářský a environmentální dopad těchto postupů, a to jak v případě mořských, tak sladkovodních chovů ryb;
71. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly inovativní technologie akvakultury šetrné k životnímu prostředí, jako je akvaponie, s cílem produkovat potraviny udržitelným způsobem s účinným využíváním zdrojů a zabránit negativním dopadům na životní prostředí;
72. vybízí Komisi, aby s náležitým ohledem na sociální a environmentální udržitelnost podporovala využívání příležitostí pro další rozvoj akvakultury chaluh, což je odvětví s ekologickou a ekonomickou hodnotou;
Podpora odborného vzdělávání a zaměstnanosti
73. vyzývá členské státy, aby kdekoli je to přínosné, s podporou Komise zajistily náležitou odbornou přípravu v oblasti akvakultury, a bere na vědomí možnost případné rekvalifikace profesionálních rybářů na jiný způsob obhospodařování vodního prostředí, což by umožnilo vytvářet pracovní příležitosti pro ženy a mladé lidi ve venkovských, pobřežních a nejvzdálenějších regionech, na ostrovech a obecně v regionech, které jsou na rybolovu a akvakultuře do velké míry závislé;
Vyšší udržitelnost odvětví akvakultury EU
74. zdůrazňuje důležitou úlohu žen v odvětví akvakultury a nutnost přizpůsobit právní předpisy této skutečnosti i potřebu náležitě zohlednit ostatní činnosti spojené s akvakulturou, jako jsou mimo jiné tkaní rybářských sítí nebo balení produktů;
75. konstatuje, že inovativní systémy zaměřené na chov ryb co nejvíce v souladu s ekosystémem a využívající přírodní krmiva nejsou dosud na evropském trhu dostatečně zastoupeny; vyzývá k vytvoření rámcových podmínek pro zlepšení těchto systémů;
76. je přesvědčen, že pro využití potenciálu a zajištění udržitelnosti odvětví akvakultury, ochrany životního prostředí a poskytování veřejných statků jsou zapotřebí investice, a vyzývá proto k většímu financování výzkumu, inovací a udržitelných projektů v oblasti produkce orientované na kvalitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zjednodušily a snížily byrokratickou zátěž pro odvětví akvakultury, včetně rybníkářství;
77. zdůrazňuje, že povzbuzující spolupráce mezi výzkumem a inovacemi v odvětví akvakultury a specifickými univerzitními programy přinese nové myšlenky a zvýší zájem o toto hospodářské odvětví;
Zajištění odpovídajícího financování prostřednictvím ENRF a dalších strukturálních fondů
78. vítá podporu udržitelné a konkurenceschopné akvakultury coby jedné z priorit ENRF; vyjadřuje však znepokojení nad tím, že podle závěrů studie, kterou v roce 2014 zveřejnil Evropský účetní dvůr, předchůdce tohoto fondu, Evropský rybářský fond (ERF), udržitelný rozvoj akvakultury nepodporoval účinně; konstatuje, že na evropské úrovni byly návrh podpůrných opatření a dohled nad nimi považovány za nedostatečné a tato opatření neposkytla dostatečně jasný rámec pro rozvoj akvakultury; dále poznamenává, že podpůrná opatření na vnitrostátní úrovni nebyla řádně navržena ani uplatňována a vnitrostátní strategické plány a jejich operační programy neposkytly dostatečně jasný základ pro podporu akvakultury a že podpora ze strany ENRF tento stav příliš nezlepšila;
79. poukazuje na to, že vzdělávání a dobrá komunikace zvýší atraktivitu tohoto odvětví pro mladé lidi, zajistí jeho budoucnost a konkurenceschopnost a přinesou nové technologie a inovace do jeho rozvoje;
80. vyzývá Komisi, Parlament a Radu, aby v rámci rybářské politiky po roce 2020 zvýšily intenzitu podpory investic v oblasti sladkovodní akvakultury na 75 % s cílem zvýšit odhodlání investovat a poskytnout chovatelům ryb potřebnou pomoc; vyzývá dále Komisi, aby spolu s Evropskou investiční bankou vypracovala celounijní režim úrokového zvýhodnění investic do akvakultury a financování likvidních aktiv;
81. navrhuje rovněž zvýšit v budoucnu podporu EU pro výzkum, rozvoj a inovace související s akvakulturou, se zvláštním ohledem na oblasti týkající se hospodářské udržitelnosti a mezinárodní konkurenceschopnosti, jako je energetická účinnost a účinné využívání zdrojů, rozvoj biologických základů, snížení ekologické zátěže, poskytování ekologických služeb na vysoké úrovni atd.;
82. konstatuje, že opožděné schválení nařízení o ENRF a operačních programů členských států mělo za následek, že hospodářské subjekty v členských státech nemohli skutečně začít využívat prostředky ENRF – v nejlepším případě – dříve než na konci roku 2016, což znamenalo zpoždění o téměř tři roky;
83. požaduje zjednodušení postupů a dokladů, které je třeba předložit za účelem získání prostředků z ENRF;
84. vyzývá k tomu, aby byly s cílem podpořit toto odvětví revidovány všechny programy, které by bránily podpoře akvakultury, a to i prostřednictvím jiných finančních nástrojů EU (jako je EFRR);
85. vyzývá Komisi, aby vyvíjela větší úsilí a poskytovala další pomoc nezbytnou k tomu, aby mohli uživatelé ENRF získat přístup k finančním prostředkům;
86. zdůrazňuje, že je nutná větší podpora organizací producentů a meziodvětvových organizací, aby se mohly stát pilíři společné organizace trhů;
Harmonická symbióza s rybolovem
87. zdůrazňuje, že mezi rybolovem a akvakulturou by neměly existovat žádné konflikty a že obě odvětví mohou být zcela slučitelná a vzájemně se doplňovat, zejména v pobřežních oblastech a na ostrovech, které jsou na těchto činnostech silně závislé a v nichž se praktikuje drobný rybolov; vyzývá proto k dalšímu rozvoji zařízení mořské akvakultury;
88. zdůrazňuje, že mořská akvakultura je kompatibilní a komplementární s pobřežním rybolovem v nejvzdálenějších regionech, a vyzývá Komisi, aby podporovala rozvoj chovných a druhově selektivních technik v teplých vodách v tropických a subtropických oblastech; vyzývá Komisi, aby zdůraznila úlohu, kterou hrají ženy v neprůmyslovém pobřežním rybolovu a všech souvisejících činnostech;
89. vyzývá Komisi, aby přidělila více finančních prostředků ekologicky odpovědným výrobním metodám akvakultury, jako jsou systémy akvakultury v uzavřených zařízeních na moři (CCS) a recirkulační suchozemské systémy (RAS), s cílem snížit negativní dopad akvakultury na prostředí, volně žijící rybí populace a kvalitu vody;
90. opakuje názor, který vyjádřil již ve svém usnesení k přijetí evropského plánu na regulaci populace kormoránů, a zdůrazňuje, že snížení škod, jež kormoráni a jiní dravci způsobují akvakulturním chovům, představuje důležitý faktor z hlediska výrobních nákladů, a tedy zachování těchto chovů a jejich konkurenceschopnosti; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly stávající výjimky v případě volavek a kormoránů, a Komisi, aby revidovala stav ochrany vyder;
91. vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy přijala opatření k výraznému snížení stavu kormoránů s využitím všech metod tak, aby na jedné straně bylo zajištěno přežití kormoránů a na druhé straně nebyly ohroženy jiné druhy a zabránilo se poškození dotčených akvakultur;
92. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 1.
- [2] Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23.
- [3] Úř. věst. L 204, 6.8.2004, s. 15.
- [4] Úř. věst. L 250, 18.9.2008, s. 1.
- [5] Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1.
- [6] Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22.
- [7] Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1.
- [8] Úř. věst. L 149, 20.5.2014, s. 1.
- [9] Úř. věst. L 157, 20.6.2017, s. 1.
- [10] Úř. věst. C 21 E, 28.1.2010, s. 11.
- [11] Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 132.
- [12] Úř. věst. C 351 E, 2.12.2011, s. 119.
- [13] Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 177.
- [14] Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 64.
- [15] Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 40.
- [16] Přijaté texty, P8_TA(2017)0316.
- [17] Evropská komise (29. června 2017), Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR), s. 10.
- [18] Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR), s. 15.
- [19] Tamtéž, s. 12.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
OBECNÉ SOUVISLOSTI
V Evropě akvakultura představuje přibližně 20 % produkce ryb a přímo zaměstnává přibližně 85 000 lidí. Odvětví tvoří především malé a střední podniky nebo mikropodniky v pobřežních a venkovských oblastech. Evropská akvakultura dodává vysoce kvalitní produkty a zároveň splňuje přísné normy v oblasti udržitelnosti a ochrany spotřebitele. Objem celkové produkce v EU je od roku 2000 více méně neměnný, zatímco světová produkce roste každoročně téměř o 7 %. Mezi lety 2009 a 2013 produkce klesla přibližně o 100 000 tun. V důsledku hospodářské krize a stále silnější konkurence ze třetích zemí se objem produkce akvakultury v posledních deseti letech snižoval. To vedlo ke strukturálním změnám v tomto odvětví, především ke konsolidaci a fúzím malých společností, což zapříčinilo převahu velkých společností v odvětví mořské akvakultury a nízký počet nových investorů, nicméně podle číselných údajů je akvakultura v EU tvořena převážně mikropodniky.
„Modrý růst“, dlouhodobá strategie na podporu udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví, nicméně řadí akvakulturu mezi odvětví s vysokým potenciálem udržitelných pracovních míst a růstu, vedle pobřežního cestovního ruchu, mořských biotechnologií, energie oceánů a těžby z mořského dna. A co je nejdůležitější, akvakultura v naší společnosti hraje zásadní úlohu: měla by „přispět k zachování udržitelného potenciálu produkce potravin v celé Unii, aby byla zaručena dlouhodobá potravinová bezpečnost, včetně dodávek potravin, jakož i růst a zaměstnanost pro občany Unie a aby se napomohlo vyhovět rostoucí světové poptávce po potravinách z vodních organismů“ (bod odůvodnění 53 základního nařízení o společné rybářské politice).
Navzdory dobrým úmyslům na úrovni EU, konkrétně vyjádřeným v základním nařízení o společné rybářské politice, jakož i v příslušných sděleních Evropské komise – v roce 2009 zaměřených na „poskytnutí nového impulsu“ a na „vytváření udržitelné budoucnosti pro akvakulturu“ a v roce 2013 navrhujících „strategické zásady“, činnosti na vnitrostátní/regionální/místní úrovni – tyto dobré úmysly nemohly splnit očekávání tohoto odvětví a počáteční nadšení se rychle změnilo na klamání a poraženectví.
Pozitivní úsilí orgánů EU maří složité správní postupy a nedostatečná transparentnost při udělování licencí, místní orgány odmítající udělit licenci, často pod záminkou nesplnění požadavků v oblasti životního prostředí, obtížný přístup k prostoru a vodě, pravděpodobně komplikovaný požadavky společnosti (nedostatek odpovídajících informací pro spotřebitele o produktech a činnostech akvakultury, špatná pověst akvakultury, neúměrné požadavky na další zlepšení environmentální stopy nebo dobrých životních podmínek zvířat), a navíc také vnější tlaky (změna klimatu, choroby).
V důsledku toho akvakultura v EU nedokázala využít řady příležitostí odrážejících se v celosvětovém rozvoji tohoto odvětví, zvyšující se poptávky po rybích produktech, vysoké úrovně environmentální udržitelnosti a kvality produktů z EU a know-how a soustavné snahy o inovace podniků akvakultury v EU.
Mezinárodní spolupráce a rozvojová opatření, jejichž cílem je rozvoj akvakultury mimo EU, patří mezi priority mnoha třetích zemí, které usilují o evropské odborné znalosti – zejména na univerzitách v EU a výzkumných ústavech, u výrobců krmiv a vybavení a v poradenských společnostech. Většina producentů věnujících se akvakultuře v EU se spíše snaží přežít, než aby investovali jinde nebo zvyšovali produkci, a často takovým politikám nedůvěřují.
Evropský účetní dvůr navíc kritizoval finanční podporu EU vyčleněnou na akvakulturu v období 2007–2013: „opatření na podporu akvakultury v období do roku 2013 nebyla na úrovni EU a členských států dobře koncipována ani provedena a […] prostředky z Evropského rybářského fondu coby nástroje financování společné rybářské politiky nebyly využity optimálně a nebyl účinně podpořen udržitelný rozvoj akvakultury.“
Cílem nové společné rybářské politiky je mimo jiné poskytnout akvakultuře EU nový impuls. Podle předpokladů Komise týkajících se produkce ryb z farmového chovu a plodů moře v EU v roce 2020, vycházejících z jejího shrnutí národních strategických plánů pro akvakulturu se objem produkce do roku 2020 zvýší přibližně o 20 % – až o 1,5 milionu tun za rok. Pro podporu udržitelné akvakultury by také byla přínosem finanční podpora ve výši 1,2 miliardy EUR z Evropského námořního a rybářského fondu do konce finančního období. V procesu plánování a při zahájení účinného využívání dostupné podpory z tohoto fondu však došlo ke zpožděním. Po vytvoření poradního sboru pro akvakulturu navíc trvalo déle než dva roky, než začal fungovat, a doporučení začal vypracovávat teprve nedávno. Vydávání nových pokynů Komise týkajících se směrnic o životním prostředí ve vztahu k akvakultuře bylo také dokončeno o dva roky později, než bylo oznámeno ve sdělení z roku 2013.
Na začátku roku 2018 byl zahájen přezkum otevřené metody koordinace pro akvakulturu v EU, zejména pro zlepšení postupů udělování licencí a přidělování prostoru pro akvakulturu, v polovině období. Členské státy byly vyzvány, aby (dobrovolně) podávaly zprávy o pokroku dosaženém při provádění svých národních strategických plánů pro akvakulturu. Tyto zprávy spolu s analýzou a případovými studiemi poslouží k posouzení účinnosti stávajícího přístupu k omezování překážek a stimulaci růstu v tomto odvětví. Hodnocení bude dokončeno v polovině roku 2019.
POSTOJ ZPRAVODAJE
Zpravodaj se domnívá, že pro dosažení rostoucího, živého, udržitelného a inovativního odvětví akvakultury v EU je rozhodující překonat výše popsané překážky a především vytvořit rovné podmínky v rámci EU i pro konkurenty ze třetích zemí.
EU by měla využít svého know-how, odborných znalostí a svých hodnot – zachovat je a zároveň je vyvážet do třetích zemí, které chtějí získat přístup na trh EU s mořskými plody.
Strategie Evropské komise pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury, přijatá v roce 2009, stejně jako strategické zásady navržené v roce 2013 jsou stále aktuální a stále představují výzvu: zjednodušení správních postupů; zajištění udržitelného rozvoje a růstu akvakultury prostřednictvím koordinovaného územního plánování; posílení konkurenceschopnosti akvakultury v EU; podpora rovných podmínek pro hospodářské subjekty v EU využitím jejich konkurenčních výhod.
V této souvislosti se zpravodaj domnívá, že bez omezené byrokracie, větší transparentnosti a účinného plánování, lepší koordinace na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni, národních strategických plánů sdílejících cíle stanovené na úrovni EU a splňujících požadavky základního nařízení společné rybářské politiky, uceleného přístupu k územnímu plánování a řádného zohlednění akvakultury vedle zavedených a „silných“ odvětví, řádného zapojení zainteresovaných subjektů prostřednictvím posílení poradního sboru pro akvakulturu, přísnějších právních předpisů EU týkajících se dovozu produktů akvakultury a lepších kontrol na hranicích, lepší komunikace se spotřebiteli a řádného označování v celém řetězci od produkce na talíř a bez „společného trhu“ s vakcínami nemůže v odvětví akvakultury v EU existovat podnikatelská jistota a udržitelný rozvoj.
Nedávno vydaná zpráva skupiny vědeckých poradců na vysoké úrovni k mechanismu vědeckého poradenství nazvaná „Potraviny z oceánů – Jakým způsobem lze z oceánu získat více potravin a biomasy, aniž by budoucí generace byly připraveny o svůj prospěch?“ potvrzuje, že „největší zjištěný potenciál k celosvětové expanzi, který lze nejsnáze realizovat, spočívá v mořské akvakultuře“.
Její doporučení zahrnují: „Začlenit paradigma odpovědné kultury založené na ‚potravinách z oceánu‘ […] do rozsáhlých unijních a celosvětových politických programů na úrovni systémů“ a „Posunout rozvoj mořské akvakultury v Evropě na vyšší a strategičtější úroveň prostřednictvím komplexního společného politického rámce – to zahrnuje vydání pokynů k začlenění požadavků spojených s mořskou akvakulturou do provádění směrnice EU o územním plánování mořských prostor z roku 2014 a rozšíření technické spolupráce na mořskou akvakulturu v rámci dohod o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu mezi EU a jižními partnerskými zeměmi.“
Zpravodaj s tímto vším naprosto souhlasí. Problémy byly vymezeny, analýza je dobrá a řešení, která zatím byla navržena, jsou velmi vhodná. Je však zapotřebí politického podnětu. V kontextu vzájemného respektování svých úloh – orgánů EU i místních a regionálních správních orgánů členských států – musí být nezbytná dávka subsidiarity při řízení akvakultury v EU spojena s posílenými opatřeními na úrovni EU, a to skrze stanovení celoevropských cílů a zároveň zvolení regionálních cílů přizpůsobených zvláštnostem jednotlivých částí akvakultury na místní/regionální úrovni. Cílem zásady subsidiarity je totiž zajistit, aby byla rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům, což nevylučuje opatření na úrovni EU, pokud jsou opodstatněná s ohledem na možnosti dostupné na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni.
Zpráva k mechanismu vědeckého poradenství pokračuje ve stejném duchu: „Z politického hlediska musí být respektována subsidiarita […]. Přesto vynaložení většího a přiměřeného úsilí na úrovni EU o podporu rovných podmínek a zvýšená pozornost věnovaná mořské akvakultuře a dalším aspektům Potravin z oceánů nabízejí příležitosti a hodnotu – podobně jako u zemědělské politiky nebo obecné potravinové politiky. […] Politický rámec […] by měl využít značného úsilí, které již bylo vynaloženo (např. stále probíhající provádění strategických zásad v oblasti akvakultury v EU z roku 2013), a posunout je na vyšší úroveň strategických priorit.“
Níže uvedené nadcházející příležitosti a jednání bychom neměli promeškat, pokud chceme akvakultuře v EU zajistit místo, jaké si zaslouží: Evropská komise do konce roku 2018 předloží posouzení situace, pokud jde o požadavky na udělování licencí a přidělování prostoru pro akvakulturu, založené na zprávách členských států o pokroku dosaženém při provádění jejich národních strategických plánů pro akvakulturu. Do roku 2021 budou členské státy muset v souladu se směrnicí EU, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor, přijmout vnitrostátní územní plány námořních prostor. Budoucí společná rybářská politika by také měla zahrnovat opatření a nezbytné finanční prostředky, které by doprovázely udržitelný rozvoj vzkvétajícího odvětví akvakultury v EU.
MENŠINOVÉ STANOVISKO
Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy (2017/2118(INI))
Výbor pro rybolov, zpravodaj: Carlos Iturgaiz
Menšinové stanovisko, které předložil Gabriel Mato
Spotřeba ryb na naší planetě právě přesáhla průměrnou prahovou úroveň 20 kg na osobu a rok, což je dvojnásobek spotřeby v 60. letech 20. století. Máme-li být do konce tohoto století schopni živit 2,5 miliardy lidí navíc, musí akvakultura do budoucna globálně růst, zejména když lidé nyní jedí dvakrát tolik ryb než v minulosti a přirozená produktivita oceánů a sladkých vod je omezená. Akvakultura má veškerý potenciál, aby tento úkol splnila, a hraje tedy v naší společnosti zásadní úlohu: zajišťuje lidem potraviny bohaté na živiny, nezbytný doplněk ryb, které poskytuje rybolov.
Akvakultura je pro vodu tím, čím je zemědělství pro půdu: zabývá se pěstováním a chovem. Navzdory tomu je zvykem pohlížet na otázky zabezpečení dodávek potravin a živin prizmatem zemědělství a akvakultuře se často věnuje jen malá pozornost.
Přesto jde o unijní odvětví, které spotřebitelům dodává kvalitní a udržitelné produkty, a nelze než být na naše evropské producenty pyšný. Jejich sociální a environmentální normy a normy upravující životní podmínky zvířat patří k nejpřísnějším na světě. Trh EU však zaplavují neudržitelně levné produkty z třetích zemí, což pro unijní producenty, kteří své produkty na tomto trhu prodávají, vytváří nespravedlivou hospodářskou soutěž.
Kromě toho poskytuje chov slávek, a obecně plodů moře cenné environmentální služby, neboť tyto organismy filtrují a čistí moře.
Ze všech uvedených důvodů je třeba rozvoj této udržitelné činnosti posílit.
MENŠINOVÉ STANOVISKO
Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy (2017/2118(INI))
Výbor pro rybolov, zpravodaj: Carlos Iturgaiz
Menšinové stanovisko, které předložila Maria Lidia Senra Rodríguez
Akvakultura není řešením nadměrného rybolovu. Rovněž není nezbytné zavádět průmyslový chov ryb v moři za účelem dodávky proteinů nezbytných pro dobrou výživu.
Základním cílem našich opatření v oblasti rybolovu by mělo být zachovat mořské ekosystémy a místní populace a zabránit přemísťování a likvidaci drobného a tradičního rybolovu a zemědělské půdy v mořském prostředí, kde probíhá činnost v tomto odvětví.
Intenzivní chov ryb vytváří velké množství výkalů, zbytků krmiva a léčivých přípravků (mimo jiné antibiotik), která znečišťují vodu a mají závažný negativní dopad na říční a mořské ekosystémy a na zdraví. Navíc jsou v okolí těchto chovů místní druhy postiženy nemocemi, které mají původ v chovných zařízeních.
Na základě zásady obezřetnosti a negativních dopadů, které způsobí průmyslový chov ryb (likvidace pracovních míst v pobřežních oblastech a neslučitelnost se zdravými, bezpečnými a udržitelně produkovanými potravinami) zdůrazňujeme, že zakládání těchto chovů ryb by nemělo být v Unii podporováno ani povolováno, neboť jejich dopady na ekosystémy budou zcela nekontrolovatelné.
STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (21.3.2018)
pro Výbor pro rybolov
k dokumentu „Na cestě k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury: současný stav a budoucí výzvy“
(2017/2118(INI))
Zpravodaj: Francesc Gambús
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
V dubnu 2013 zveřejnila Evropská komise Strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v EU[1], které zahrnují návrh koncepce víceletých národních plánů. V květnu 2016 Komise zveřejnila své shrnutí 27 víceletých národních akčních plánů v odvětví akvakultury, jež analyzuje hlavní cíle a výzvy v odvětví akvakultury stanovené 27 členskými státy v jejich plánech v celkovém kontextu reformované společné rybářské politiky (CFP).
Evropská unie se podílí méně než 2 % na světovém objemu chovaných ryb, ale hraje vedoucí úlohu, pokud jde o kvalitu a udržitelnost. Zpravodaj zastává názor, že EU může a měla by zůstat světovým leaderem v těchto ohledech, ale je třeba ještě zvýšit produkci, aby se více pokryla poptávka EU po rybách. V současnosti je poptávka EU po rybách pokryta akvakulturou pouze z 10 %, zbytek je zajišťován rybolovem EU (30 %) a dovozem ze třetích zemí (60%). Zpravodaj se domnívá, že je možné posílit akvakulturu EU bez snížení standardů a se zachováním kvality a udržitelnosti. S cílem využít enormního potenciálu odvětví akvakultury by se měla snížit složitost administrativy, jako v případě licencí, povolení a environmentálních analýz (např. analýz dopadu nebo monitorovacích studií), a měl by být přitom zohledněn požadavek na zajištění investic v tomto odvětví a možnost zvýšení konkurenceschopnosti trhu EU. S investicemi, včetně investic do výzkumu, novými farmami nebo dalšími oblastmi v odvětví akvakultury by si měla EU nadále zachovávat vliv na produkční standardy, namísto toho, aby ztrácela trh ve prospěch třetích zemí s nižšími standardy. Vzhledem k tomu, že je téměř celé odvětví tvořeno mikropodniky, by to rovněž mělo zajistit a zvýšit pracovní příležitosti.
Zpravodaj proto zastává názor, že je třeba, aby se EU nyní chopila příležitosti zvýšit svůj potenciál v této oblasti a stala se vzorem nejen v oblasti kvality a udržitelnosti, ale rovněž s ohledem na životní prostředí a bezpečnost potravin.
NÁVRHY
Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro rybolov jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. zdůrazňuje právní závazky EU zajistit ochranu přírody, a to i prostřednictvím směrnice o ochraně ptáků, směrnice o ochraně přírodních stanovišť a rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí;
2. vyjadřuje přesvědčení, že je třeba, aby EU zvýšila produkci v odvětví akvakultury a zároveň udržovala a posilovala stávající pracovní místa a struktury, a zohlednila přitom kvalitu, udržitelnost, bezpečnost potravin, zdraví zvířat a lidské zdraví i environmentální aspekty a tlak na přírodní loviště; dále se domnívá, že EU by měla v tomto ohledu hrát světovou vzorovou úlohu; zdůrazňuje, že akvakultura (chov ryb, měkkýšů a růst vodních rostlin) produkuje v Evropě téměř 20 % produktů rybolovu a v současnosti přímo zaměstnává přibližně 85 000 lidí;
3. domnívá se, že jsou zapotřebí důraznější opatření, aby se akvakultura stala účinnějším, hospodářsky životaschopnějším a sociálně odpovědnějším odvětvím šetrnějším k životnímu prostředí, jež uspokojí větší podíl evropské poptávky po rybách a sníží závislost Evropy na dovozu;
4. zdůrazňuje, že evropská akvakultura nesmí vést k dalšímu nadměrnému rybolovu a že musí být zavedeny náležité záruky, aby růst akvakultury neohrozil cíle maximálního udržitelného výnosu společné rybářské politiky (SRP);
5. uznává socioekonomický význam akvakultury pro pobřežní komunity a ostrovy;
6. konstatuje, že se celosvětová spotřeba ryb za posledních dvacet let zvýšila o jednu třetinu a že populační růst bude zvyšovat tlak na rybolov stále více a více;
7. konstatuje, že akvakultura může uspokojit nárůst poptávky po rybách pouze tehdy, pokud nebude z oceánů brát ryb více, než produkuje;
8. vyzývá Komisi, aby zavedla záruky s cílem zajistit, aby byla jak krmiva založená na rybách, tak i krmiva nezaložená na rybách udržitelně zásobována;
9. zdůrazňuje význam pokynů týkajících se umístění nových lokalit pro akvakulturu; bere na vědomí význam územního plánování námořních prostor, v němž je třeba vzít v úvahu potřeby vztahující se k různým způsobům využití, jako je energie, námořní doprava, rybolov a akvakultura, cestovní ruch, obnova a zachování, ochrana a zlepšování přírody a životního prostředí, přičemž je třeba vynaložit úsilí na jejich sladění;
10. znovu připomíná, že nezbytným předpokladem pro akvakulturu je snížení zatížení živinami; zdůrazňuje význam spolupráce mezi výzkumnými pracovníky, odvětvím akvakultury, výrobci krmiv, správci životního prostředí a organizacemi působícími v oblasti životního prostředí;
11. je přesvědčen, že využívání různých mezinárodních zkušeností s dobře plánovanými vodními farmami začleněnými do místních hospodářství a podpory osvědčených postupů EU v oblasti životního prostředí, zejména pokud jde o udržitelné nakládání s odpady, ochranu a využívání místní biologické rozmanitosti a volbu udržitelných stravovacích návyků, by posílilo akvakulturu a pomohlo by členským státům zvýšit udržitelnou produkci v odvětví akvakultury; poukazuje na to, že příklady osvědčených postupů v jiných regionech byly vytvořeny v různých politických a zeměpisných podmínkách, které nemusí být v různých členských státech nutně srovnatelné;
12. zdůrazňuje, že sladkovodní akvakultura je stále nedostatečně prozkoumaná příležitost ke zlepšení potravinového zabezpečení a rozvoje venkova;
13. zdůrazňuje, že sladkovodní akvakultura nejen hraje důležitou společenskou úlohu tím, že poskytuje zaměstnanost na venkově v nejchudších oblastech, ale rovněž hraje úlohu v oblasti životního prostředí při udržování hodnotných mokřadů a poskytování široké škály ekosystémových služeb, které přesahují její hospodářskou hodnotu;
14. vyjadřuje přesvědčení, že cesta k udržitelnému a konkurenceschopnému evropskému odvětví akvakultury vede přes nezávislé vědecké posouzení na stanovení únosné kapacity životního prostředí, zejména při chovu ryb na otevřeném moři, jež představuje základní podmínku pro přidělení prostoru a udělování licencí nebo povolení a pro zajištění souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí;
15. vítá příklady dobré spolupráce na základě dobrovolných dohod a jiných dohod mezi ochránci přírody a tímto odvětvím; vítá pozitivní příklady příspěvků akvakultury k zachování dobré kvality vody a služeb vodních ekosystémů a zároveň uznává a snaží se zmírnit případný negativní dopad akvakultury na místní životní prostředí a kvalitu vody; podporuje proto další inovace a iniciativy s cílem zajistit dlouhodobě udržitelné a ziskové odvětví;
16. domnívá se, že je třeba potlačit fenomén kontaminace mezi volně žijícími a chovnými rybami, neboť nebezpečně ochuzuje mořský genetický fond a představuje potenciální hrozbu pro ekosystém;
17. vyzývá členské státy, aby před stanovením zón akvakultury vytvořily a používaly mapy chráněných druhů a přírodních stanovišť pro akvakulturu s cílem zavést ekosystémový přístup k územnímu plánování;
18. vyzývá členské státy, aby vypracovaly standardizované protokoly s cílem shromažďovat údaje o měřitelných dopadech na životní prostředí, sanitárních a veterinárních podmínkách a bezpečnosti potravin v akvakultuře tak, aby se zajistilo, že ke sledování a řízení výrobních postupů budou použity spolehlivé a nezávislé vědecké důkazy; vyzývá Komisi, aby zavedla dlouhodobé vědecké sledování, jež bude pokračovat i po skončení konkrétního projektu; zdůrazňuje význam navazujících opatření na projekty a studie a úzkou spolupráci mezi vědci v odvětví akvakultury, včetně farmářů v oblasti rybníkářství;
19. domnívá se, že nevhodné používání chemických látek a antibiotik v akvakultuře představuje riziko pro ekosystémy a lidské zdraví; upozorňuje na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 29. června 2017 o evropském akčním plánu „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR[2]);
20. zdůrazňuje, že evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR) uvádí, že imunizace prostřednictvím očkování je nákladově efektivním veřejným zdravotním zásahem v boji proti antimikrobiální rezistenci[3], což platí i pro akvakulturu;
21. konstatuje, že překážkou k dosažení většího využití a vyšší míry proočkovanosti, jak je požadováno v akčním plánu1a, jsou bohužel relativně vyšší náklady na diagnózu, antimikrobiální alternativy a očkování ve srovnání s široce užívanými antibiotiky[4]; vítá skutečnost, že v tomto akčním plánu Komise vyhlašuje pobídky ke zvýšení zavádění diagnostiky, antimikrobiálních alternativ a vakcín[5];
22. zdůrazňuje význam provádění nařízení (EU) č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů s cílem chránit jak odvětví akvakultury, tak původní druhy a ekosystémy;
23. vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy zahájila celounijní informační kampaň zaměřenou na spotřebitele a podniky obecně a konkrétně na rozdíly mezi vysokými a komplexními standardy na evropském trhu a standardy požadovanými pro dovážené zboží ve třetích zemích, se zvláštním důrazem na problémy způsobené v Unii v oblasti bezpečnosti potravin a veřejného zdraví zavlečením zvláště odolných mikroorganismů a v důsledku antimikrobiální rezistence (AMR);
24. naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že hodnocení nových plánů správy povodí zohlední konkrétní potřeby, pokud jde o průtoky zařízení akvakultury a živiny pocházející ze zařízení akvakultury umístěných podél řek, a zejména zařízení umístěných v brakických vodách vzhledem k jejich zranitelnosti;
25. zdůrazňuje význam podpory, kterou má Evropský rybářský fond k dispozici, s cílem zajistit udržitelné využívání rybolovných zdrojů a podpořit ochranu životního prostředí a ochranu vodních zdrojů;
26. je přesvědčen, že pro využití potenciálu a zajištění udržitelnosti odvětví akvakultury, ochrany životního prostředí a poskytování veřejných statků jsou zapotřebí investice, a vyzývá proto k většímu financování výzkumu, inovací a udržitelných projektů v oblasti produkce orientované na kvalitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby dále zjednodušily a snížily byrokratickou zátěž pro odvětví akvakultury, včetně farmářů v oblasti rybníkářství;
27. domnívá se, že Komise a členské státy by měly navrhnout praktické pobídky a opatření, včetně lepšího provádění, směrnice 2006/88/ES, případně jejích změn, s cílem zvýšit používání očkovacích látek v akvakultuře a rovněž tím předcházet nemocem a odolnosti vůči antibiotikům u vodních živočichů, kontrolovat je a vymýtit, a to nákladově efektivním způsobem a maximalizovat přežití, růst a produkční účinnost vodních živočichů;
28. vyzývá Komisi a členské státy, aby investovaly do výzkumu, studií a pilotních projektů pro inovativní, na budoucnost orientované, progresivní a ekologicky odpovědné výrobní postupy akvakultury, včetně integrovaných multitrofických akvakulturních systémů, akvaponie a recirkulačních akvakulturních systémů, které snižují dopad akvakulturních farem na přírodní stanoviště, populace volně žijících zvířat a kvalitu vody, čímž přispívají k přístupu založenému na ekosystémech.
29. vyzývá Komisi, aby vzhledem k rozdílným výchozím postojům, rozvojovým příležitostem a cílům rozlišovala v nabídkových řízeních a projektech mezi průmyslovou akvakulturou a drobnými rodinnými podniky;
30. vyjadřuje politování nad tím, že se více než polovina produktů akvakultury spotřebovaných v EU dováží; uznává pozitivní dopad, který může mít akvakultura na místní hospodářství v rámci EU prostřednictvím podpory místní produkce a spotřeby potravin;
31. bere s potěšením na vědomí nové suchozemské iniciativy v oblasti akvakultury, zejména v oblastech EU s uzavřenými vodami.
32. uznává, že zařízení akvakultury mohou působit významné narušení přírodních stanovišť, včetně mořských ptáků; vyzývá k povinnému mapování prostorové citlivosti a strategickému posuzování vlivů na životní prostředí pro všechny regionální a celostátní plány v oblasti akvakultury s cílem určit potenciální oblasti pro akvakulturu, které nejsou v rozporu s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí;
33. uznává potenciál, který akvakultury v městských oblastech, zejména ve vztahu k akvaponii;
34. konstatuje, že po přepracování nařízení o shromažďování údajů jsou všechny mořské rybí farmy povinny shromažďovat údaje, zatímco sladkovodní farmy tak mohou činit dobrovolně; v tomto ohledu vyzývá ke standardizaci protokolů;
INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO
|
Datum přijetí |
20.3.2018 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
61 1 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Marco Affronte, Margrete Auken, Pilar Ayuso, Ivo Belet, Biljana Borzan, Paul Brannen, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Birgit Collin-Langen, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Mark Demesmaeker, Stefan Eck, Bas Eickhout, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Arne Gericke, Jens Gieseke, Julie Girling, Sylvie Goddyn, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Jytte Guteland, Anneli Jäätteenmäki, Karin Kadenbach, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Jo Leinen, Peter Liese, Lukas Mandl, Valentinas Mazuronis, Susanne Melior, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Piernicola Pedicini, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Daciana Octavia Sârbu, Annie Schreijer-Pierik, Davor Škrlec, Renate Sommer, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Ivica Tolić, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
Christofer Fjellner, Elena Gentile, Merja Kyllönen, Norbert Lins, Gesine Meissner, Ulrike Müller, Mihai Ţurcanu |
||||
|
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování |
Fernando Ruas, Ruža Tomašić |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO
|
61 |
+ |
|
|
ALDE |
Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Valentinas Mazuronis, Gesine Meissner, Ulrike Müller, Frédérique Ries |
|
|
ECR |
Mark Demesmaeker, Arne Gericke, Urszula Krupa, Bolesław G. Piecha, Ruža Tomašić, Jadwiga Wiśniewska |
|
|
EFDD |
Piernicola Pedicini |
|
|
ENF |
Sylvie Goddyn |
|
|
GUE/NGL |
Stefan Eck, Kateřina Konečná, Merja Kyllönen |
|
|
PPE |
Pilar Ayuso, Ivo Belet, Birgit Collin-Langen, Angélique Delahaye, Christofer Fjellner, Karl-Heinz Florenz, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Lukas Mandl, Fernando Ruas, Annie Schreijer-Pierik, Renate Sommer, Ivica Tolić, Mihai Ţurcanu, Adina-Ioana Vălean |
|
|
S&D |
Biljana Borzan, Paul Brannen, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Miriam Dalli, Seb Dance, Elena Gentile, Jytte Guteland, Karin Kadenbach, Jo Leinen, Susanne Melior, Rory Palmer, Massimo Paolucci, Pavel Poc, Daciana Octavia Sârbu, Claudiu Ciprian Tănăsescu, Damiano Zoffoli |
|
|
VERTS/ALE |
Marco Affronte, Margrete Auken, Bas Eickhout, Michèle Rivasi, Davor Škrlec |
|
|
1 |
- |
|
|
EFDD |
Julia Reid |
|
|
0 |
0 |
|
|
|
|
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se
- [1] COM(2013)0229.
- [2] Evropská komise (29. června 2017), Evropský akční plán „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (AMR), 29. června 2017, COM(2017)0339.
- [3] Tamtéž, s. 10.
- [4] Tamtéž, s. 15.
- [5] Tamtéž, s. 12.
INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
Datum přijetí |
15.5.2018 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
21 2 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Clara Eugenia Aguilera García, Renata Briano, Alain Cadec, David Coburn, Linnéa Engström, João Ferreira, Sylvie Goddyn, Carlos Iturgaiz, António Marinho e Pinto, Gabriel Mato, Norica Nicolai, Liadh Ní Riada, Annie Schreijer-Pierik, Ricardo Serrão Santos, Ruža Tomašić, Peter van Dalen, Jarosław Wałęsa |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
Norbert Erdős, Yannick Jadot, Verónica Lope Fontagné, Maria Lidia Senra Rodríguez |
||||
|
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování |
Tim Aker, Nessa Childers |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
21 |
+ |
|
|
ALDE |
António Marinho e Pinto, Norica Nicolai |
|
|
ECR |
Peter van Dalen, Ruža Tomašić |
|
|
ENF |
Sylvie Goddyn |
|
|
GUE/NGL |
João Ferreira, Liadh Ní Riada |
|
|
PPE |
Alain Cadec, Norbert Erdős, Carlos Iturgaiz, Verónica Lope Fontagné, Gabriel Mato, Annie Schreijer-Pierik, Jarosław Wałęsa |
|
|
S&D |
Clara Eugenia Aguilera García, Renata Briano, Nessa Childers, Ulrike Rodust, Ricardo Serrão Santos |
|
|
VERTS/ALE |
Marco Affronte, Linnéa Engström |
|
|
2 |
- |
|
|
EFDD |
Tim Aker, David Coburn |
|
|
0 |
0 |
|
|
|
|
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se