ZPRÁVA o kontrole uplatňování práva EU v roce 2016

4.6.2018 - (2017/2273(INI))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Kostas Chrysogonos

Errata/Addenda

• ERR01 (PDF - 298 KB)
• ERR01 (DOC - 41 KB)

Pozměňovací návrhy

• 001-003 (PDF - 349 KB)
• 001-003 (DOC - 53 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o kontrole uplatňování práva EU v roce 2016

(2017/2273(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na články 1, 2 a 3 této smlouvy,

–   s ohledem na 33. výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva Unie za rok 2015 (COM(2016)0463),

–  s ohledem na 34. výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva Unie za rok 2016 (COM(2017)0370),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Zpráva o hodnocení projektu EU Pilot“ (COM(2010)0070),

–  s ohledem na zprávu Komise nazvanou „Druhá zpráva o hodnocení projektu EU Pilot“ (COM(2011)0930),

–  s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2016 o kontrole uplatňování práva Unie: výroční zpráva za rok 2014[1],

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2016 nazvané „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“(C(2016)8600),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. března 2002 o vztazích se stěžovatelem ve věcech porušení práva Společenství (COM(2002)0141),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2012 nazvané „Aktualizace sdělení o vztazích se stěžovatelem v případech uplatňování práva Unie“ (COM(2012)0154),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2014 nazvané „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (COM(2014)0158),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. května 2015 nazvané„Zlepšování právní úpravy k dosažení lepších výsledků – agenda EU“ (COM(2015)0215),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí[2],

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci[3],

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016[4],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. září 2015 o 30. a 31. výroční zprávě o kontrole uplatňování práva EU (2012–2013)[5],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva[6],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2016 o otevřené, efektivní a nezávislé správě Evropské unie[7] a usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o správním právu procesním Evropské unie[8];

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2016 nazvané „Dosahování přínosů politik EU v oblasti životního prostředí s pomocí pravidelného přezkumu jejich provádění“ (COM(2016)0316) a ze dne 3. února 2017 nazvané „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí: společné výzvy a jak sjednotit úsilí za účelem dosažení lepších výsledků“ (COM(2017)0063),

–  s ohledem na evropský pilíř sociálních práv,

–  s ohledem na článek 52 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A8–0179/2018),

A.  vzhledem k tomu, že článek 17 Smlouvy o Evropské unii (SEU) vymezuje základní úlohu Komise jakožto strážkyně Smluv;

B.  vzhledem k tomu, že v článku 2 Smlouvy o EU se uvádí, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; a vzhledem k tomu, že řádné uplatňování práva EU je tudíž zásadní k dosažení politických cílů EU stanovených ve Smlouvách a v sekundárních právních předpisech; vzhledem k tomu, že podle článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) usiluje Unie při všech svých činnostech o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy;

C.  vzhledem k tomu, že podle článku 2 SEU a článku 21 Listiny základních práv Evropské unie je rovnost žen a mužů jednou ze základních hodnot, na nichž je EU založena, a vzhledem k tomu, že Unie má ve všech svých činnostech usilovat o boj proti všem formám diskriminace, odstraňování nerovností a podporu rovných příležitostí a rovného zacházení;

D.  vzhledem k tomu, že článek 3 SEU stanoví, že mezi cíle Unie patří podpora míru, jejích hodnost a blahobytu jejích obyvatel a usilování o udržitelný rozvoj Evropy, který je založen na vyváženém hospodářském růstu a cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, a že dále stanoví, že Unie bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mužů a žen, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte,

E.  vzhledem k tomu, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie musejí členské státy poskytovat Komisi jasné a přesné informace o tom, jakým způsobem provádějí směrnice EU ve svých právních předpisech; a vzhledem k tomu, že podle společného politického prohlášení Komise a členských států ze dne 28. září 2011 a společného politického prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 27. října 2011 mohou být členské státy při oznamování vnitrostátních prováděcích opatření Komisi rovněž požádány o poskytnutí dokumentů, které vysvětlují, jakým způsobem směrnice ve vnitrostátním právu provedly;

F.  vzhledem k tomu, že podle čl. 4 odst. 3 SEU a čl. 288 odst. 3 a čl. 291 odst. 1 SFEU nesou členské státy primární odpovědnost za správné provádění a uplatňování práva EU ve stanovených lhůtách a také za poskytnutí dostatečných prostředků k zajištění účinné právní ochrany v oblastech, na které se právo Unie vztahuje;

G.  vzhledem k tomu, že správné uplatňování práva EU zaručuje přínos politik Unie všem evropským občanům a rovné podmínky pro podniky;

H.  vzhledem k tomu, že po přijetí sdělení s názvem „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ v prosinci 2016 se Komise rozhodla zaměřit na případy, kdy členské státy neoznámily prováděcí opatření, kdy tato opatření nesprávně provádějí směrnice ve vnitrostátním právu nebo kdy členské státy nesplnily rozsudek Soudního dvora EU (podle čl. 260 odst. 2 SFEU), vážně poškozují finanční zájmy EU nebo zasahují do výlučných pravomocí EU;

I.  vzhledem k tomu, že podle čl. 6 odst. 1 SEU má Listina základních práv Evropské unie stejnou právní sílu jako Smlouvy a vztahuje se na orgány, instituce a jiné subjekty Unie a členské státy tehdy, pokud uplatňují právo Unie (čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie);

J.  vzhledem k tomu, že postupy v rámci mechanismu EU Pilot mají zajistit užší a ucelenější spolupráci mezi Komisí a členskými státy s cílem napravit případy porušení práva EU v rané fázi prostřednictvím dvoustranného dialogu, aby se, pokud to bude možné, předešlo nutnosti přistoupit k formálnímu řízení o nesplnění povinnosti;

K.  vzhledem k tomu, že je nezbytné – v reakci na stávající demokratický deficit a s odkazem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva – vytvořit nový mechanismus poskytující jednotný a soudržný rámec založený na stávajících nástrojích a mechanismech, který by měl být jednotně uplatňován ve všech orgánech EU a ve všech členských státech;

L.  avšak vzhledem k tomu, že v rámci nových politik přijatých Komisí s cílem zajistit soulad s právem EU není cílem projektu EU Pilot prodlužovat řízení o nesplnění povinnosti, které je samo o sobě prostředkem pro zahájení dialogu s členským státem k řešení problému;

M.  vzhledem k tomu, že v zájmu zajištění strategičtějšího a účinnějšího přístupu k prosazování práva při řešení případů nesplnění povinnosti se Komise ve svém sdělení nazvaném „Lepší výsledky prostřednictvím lepšího uplatňování“ rozhodla zahajovat řízení o nesplnění povinnosti, aniž by se spoléhala na mechanismus EU Pilot, pokud to v daném případě nepovažuje za užitečné;

N.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 obdržela Komise 3 783 nových stížností na možné porušení práva EU, přičemž nejvíce stížností bylo podáno na tyto členské státy: Itálie (753), Španělsko (424) a Francie (325);

O.  vzhledem k tomu, že podle čl. 258 odst. 1 a 2 SFEU, má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze Smluv vyplývá, vydá o tom odůvodněné stanovisko, a pokud daný členský stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí nevyhoví, může předložit věc Soudnímu dvoru EU;

P.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 otevřela Komise 847 nových řízení o nesplnění povinnosti z důvodu opožděného provedení směrnic ve vnitrostátním právu;

Q.  vzhledem k tomu, že v roce 2016 bylo stále otevřeno 95 případů nesplnění povinnosti, u nichž Soudní dvůr EU rozhodl, že dotčené členské státy porušily právní předpisy EU;

R.  připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva Parlament Komisi vyzval, aby do září 2017 předložila na základě článku 295 SFEU návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech v podobě interinstitucionální dohody, jež by stanovila opatření usnadňující spolupráci mezi orgány Unie a členskými státy v rámci článku 7 SEU;

S.  vzhledem k tomu, že rámcová dohoda o vztazích mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí stanoví, že budou sdíleny informace o všech řízeních o nesplnění povinnosti na základě zaslaných výzev, tato dohoda se však nevztahuje na neformální postup „EU Pilot“, který předchází zahájení formálního řízení o nesplnění povinnosti;

T.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie definuje právo na řádnou správu jako právo každého na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě, a vzhledem k tomu, že článek 298 SFEU stanoví, že při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu;

U.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení ze dne 3. února 2017 nazvaném „Přezkum provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí“ uvádí, že stanovila strukturovaný a komplexní dialog s členskými státy o provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a, aniž by byly dotčeny její vymáhací pravomoci podle Smluv EU, nabízí členským státům možnost usnadnit jim jejich činnost prostřednictvím nového zvláštního rámce;

V.  vzhledem k tomu, že podle článku 157 SFEU a na základě článku 19 SFEU je možné vydávat právní předpisy, jejichž cílem je bojovat proti všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví;

W.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se v prohlášení č. 19 připojeném k závěrečnému aktu z mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, zavázaly k „boji proti veškerým formám domácího násilí [...], k předcházení těmto trestným činům a jejich trestání, jakož i k podpoře a ochraně obětí“;

X.  vzhledem k tomu, že na základě článků 79 a 83 SFEU byly přijaty právní předpisy EU proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi; vzhledem k tomu, že z programu Práva, rovnost a občanství jsou financována mimo jiné opatření, která přispívají k vymýcení násilí na ženách;

Y.  vzhledem k tomu, že mnoho směrnic EU, a zejména směrnice zaměřené na rovnost žen a mužů, se v řadě členských států řádně neprovádějí a nechávají osoby různých pohlaví bez ochrany před diskriminací v oblasti přístupu k zaměstnání, ke zboží a službám;

Z.  vzhledem k tomu, že diskriminace na základě pohlaví se prolíná s dalšími typy diskriminace, jako je například diskriminace na základě rasy a etnického původu, náboženství, zdravotního postižení, zdravotního stavu, genderové identity, sexuální orientace, věku nebo sociálně-ekonomických podmínek;

AA.  vzhledem k tomu, že 33 % žen v EU zažilo fyzické nebo sexuální násilí a 55 % žen bylo sexuálně obtěžováno, z toho 32 % na pracovišti; vzhledem k tomu, že ženy jsou zvláště ohroženy sexuálním a fyzickým násilím, násilím na internetu, kybernetickou šikanou a pronásledováním; vzhledem k tomu, že více než polovina ženských obětí vražd je zavražděna svým partnerem nebo příbuzným; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je jedním z nejrozšířenějších porušování lidských práv na světě, a to bez ohledu na věk, národnost, náboženské vyznání, vzdělání nebo finanční a sociální postavení oběti, a představuje tak hlavní překážku rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že počet femicid v členských státech neklesá;

AB.  vzhledem k tomu, že průzkum EU o osobách LGBT ukázal, že lesbické, bisexuální a transgender ženy čelí obrovskému riziku diskriminace na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity; vzhledem k tomu, že 23 % lesbických žen a 35 % transgender osob bylo za posledních pět let nejméně jednou fyzicky/sexuálně napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím, a to v domácím prostředí či jinde (na ulici, ve veřejné dopravě, na pracovišti apod.);

AC.  vzhledem k tomu, že pokud jde o uplatňování a prosazování práva EU v oblasti rovnosti žen a mužů v členských státech, byly zjištěny konkrétní problémy související s prováděním a uplatňováním příslušných směrnic, jako jsou podstatné nedostatky právních předpisů a jejich nedůsledné uplatňování vnitrostátními soudy;

AD.  vzhledem k tomu, že instituce a mechanismy pro rovnost žen a mužů hrají ve vnitrostátních správních strukturách často jen okrajovou roli, bývají rozděleny mezi různé oblasti politik, brzděny složitými mandáty, nemají k dispozici dostatek vhodných zaměstnanců, odborné přípravy, údajů a potřebných zdrojů a nedostává se jim dostatečné podpory ze strany politického vedení;

AE.  vzhledem k tomu, že podle srovnávací analýzy evropských právních předpisů o nediskriminaci, kterou v roce 2017 zveřejnila Evropská síť právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace, ve velké většině zemí stále přetrvávají vážné problémy týkající se vnímání tohoto problému a povědomí o něm, protože jednotlivci často nejsou informováni o svých právech na ochranu před diskriminací ani o existenci ochranných mechanismů; vzhledem k tomu, že tato analýza poukázala na další problémy v souvislosti s prosazováním antidiskriminačních směrnic EU, jako jsou chybějící (nebo příliš restriktivní) pravomoci organizací a sdružení, pokud jde o jejich účast v řízeních jménem nebo na podporu obětí diskriminace, restriktivní uplatňování přesunu důkazního břemene i řada překážek bránících účinnému přístupu ke spravedlnosti, které v podstatě fungují jako překážka bránící občanům v plném užívání a ochraně jejich práv vyplývajících z ustanovení antidiskriminačních právních předpisů;

AF.  vzhledem k tomu, že podle indexu rovnosti žen a mužů z roku 2017 Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů (EIGE) dochází pouze k nepatrným zlepšením, což jasně ukazuje, že EU je od dosažení rovnosti žen a mužů stále daleko, přičemž celkové hodnocení je nyní 66,2 bodů ze 100, pouze o čtyři body více než před deseti lety;

AG.  vzhledem k tomu, že pokud jde o oblast rozhodování, z výše uvedených údajů o rovnosti žen a mužů vyplývá, že v posledním desetiletí došlo ke zlepšení o téměř deset bodů, tj. na 48,5 bodu, tato oblast má však stále nejnižší počet bodů ze všech; vzhledem k tomu, že tento nepříznivý údaj odráží především nerovnoměrné zastoupení žen a mužů v politice a poukazuje na demokratický deficit ve správě EU;

AH.  vzhledem k tomu, že zpráva nadace Eurofound o rozdílech v zaměstnanosti mužů a žen odhaduje, že tyto rozdíly stojí EU přibližně 370 miliard EUR ročně, což odpovídá 2,8 % HDP EU;

AI.  vzhledem k tomu, že podle průzkumu nadace Eurofound týkajícího se pracovních podmínek ukazuje složený ukazatel placené a neplacené pracovní doby, že při součtu placené a neplacené pracovní doby pracují ženy déle;

AJ.  vzhledem k tomu, že ačkoli EU usiluje o rovnost žen a mužů v rozhodovacích procesech, správní rady agentur EU jsou genderově velmi nevyvážené a vykazují přetrvávající vzorce genderové segregace;

AK.  vzhledem k tomu, že feminizace chudoby je v EU skutečností a že řádné a úplné uplatňování a prosazování právních předpisů EU v oblasti rovnosti lidí obecně a rovnosti žen a mužů by mělo jít ruku v ruce s politikami zaměřenými na velmi vysoké míry nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení žen, což jsou jevy, které úzce souvisí s rozpočtovými škrty ve veřejných službách, např. v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, sociálních služeb a sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že nedostatek politik v oblasti rovnosti a nedostatečné provádění právních předpisů v oblasti rovnosti žen a mužů a rovnosti obecně nadále ohrožují ženy a zvyšují riziko chudoby a sociální marginalizace v důsledku jejich vyloučení z trhu práce;

AL.  vzhledem k tomu, že řádné provádění stávajících právních předpisů je pro dosažení rovnosti žen a mužů klíčové; vzhledem k tomu, že přestože přepracovaná směrnice 2006/54/ES jasně zakazuje jak přímou, tak nepřímou diskriminaci v odměňování, a ačkoli ženy v průměru dosahují vysoké úrovně vzdělání, rozdíly v odměňování žen a mužů činily v roce 2015 stále 16,3 %;

AM.  vzhledem k tomu, že při monitorování uplatňování stávajících právních předpisů EU je třeba velmi dbát na dodržování zásady rovnosti žen a mužů;

AN.  vzhledem k tomu, že shromažďování údajů, pokud možno rozčleněných podle pohlaví, je zásadně důležité pro hodnocení dosavadního pokroku při uplatňování práva EU;

1.  vítá rozhodnutí Komise[9] neprodleně reagovat na případy nesplnění povinnosti a podporuje její úsilí o neformální řešení problémů spojených s uplatňováním právních předpisů EU; vyzývá Komisi, aby zlepšila systém pro řešení problémů EU Pilot;

2.  je znepokojen nárůstem celkového počtu řízení o nesplnění povinnosti v roce 2016, který je nejvyšší za posledních pět let;

3.  vítá výroční zprávu Komise o kontrole uplatňování práva EU v roce 2016 a konstatuje, že podle této zprávy jsou životní prostředí, spravedlnost a spotřebitelé, daně a vnitřní trh čtyřmi oblastmi, v nichž byl proti členským státům v roce 2016 zahájen nejvyšší počet řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s prováděním právních předpisů ve vnitrostátním právu;

4.  připomíná, že právo předložit petici Parlamentu představuje základní kámen evropského občanství, jak je zakotveno v článcích 20 a 227 SFEU a článku 44 Listiny základních práv Evropské unie, a že podle nedávných průzkumů veřejného mínění je občané v pořadí důležitosti řadí na druhé místo; zdůrazňuje význam petic jakožto prostředku, díky němuž se mohou občané a rezidenti EU cítit zapojeni do činnosti Unie a vyjádřit své znepokojení ohledně případů nesprávného použití či porušení práva EU i možných mezer v tomto právu a zároveň upozornit na tyto nedostatky v naději, že se pro oznámené problémy najde rychlé a účinné řešení; sdílí názor Komise, že činnost zaměřená na zajištění účinného prosazování stávajících právních předpisů EU musí být považována za stejně důležitou jako činnost zaměřená na vytváření předpisů nových; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zlepšila své vyřizování petic v tom smyslu, že bude poskytovat včasné a důkladné odpovědi;

5.  upozorňuje na studii, kterou zadal Petiční výbor tematické sekci C, nazvanou „Kontrola uplatňování práva Unie: nástroje a výzvy“ a vítá její konkrétní doporučení ohledně toho, jaké kroky má Parlament učinit; upozorňuje na nedávno zveřejněnou studii zadanou tematické sekci C nazvanou „Účinný přístup ke spravedlnosti“ v návaznosti na opakující se tvrzení, která vyplynula z vyřizování několika petic; souhlasí s návrhem Komise podporovat v jednotlivých členských státech justiční vzdělávání v oblasti práva EU s cílem zajistit jednotnost rozhodnutí, a tudíž stejné prosazování práv v celé Unii;

6.  vítá skutečnost, že zpráva Komise za rok 2016 je v porovnání s předchozími zprávami transparentnější a obsahuje více statistických informací; lituje však toho, že neuvádí žádné přesné informace o počtu petic, které vedly k zahájení postupů v rámci mechanismu EU Pilot či k zahájení řízení o nesplnění povinnosti, a žádá Komisi, aby dodala tyto konkrétní informace; s politováním konstatuje, že ani Parlament ani předkladatelé petic nejsou do těchto postupů zapojeni; opakuje svou výzvu Komisi, aby s Parlamentem sdílela informace o všech postupech otevřených v rámci mechanismu EU Pilot i o zahájených řízeních o nesplnění povinnosti s cílem zvýšit transparentnost, zkrátit řešení sporů prostřednictvím Petičního výboru, budovat důvěru v projekt EU a v konečném důsledku prohloubit legitimitu mechanismu EU Pilot, zejména pokud jde o řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá Komisi, aby systematicky sdělovala svá rozhodnutí a jednotlivé kroky přijaté sborem komisařů, a aby zveřejňovala pořady jednání a hlavní výsledky souhrnných schůzí; bere na vědomí rozhodnutí Soudního dvora v případech C-39/05 P, C-52/05 P a C-562/14 P z května 2017, podle nichž by dokumenty projednávané v rámci mechanismu EU Pilot neměly být zveřejňovány, pokud existuje riziko ovlivnění povahy řízení o nesplnění povinnosti či jeho průběhu nebo ohrožení cílů tohoto řízení; vyzývá Komisi, aby poté, co toto riziko pomine, tj. až budou postupy v rámci mechanismu EU Pilot ukončeny, zveřejnila dokumenty, které si vyměňovala s členskými státy; podporuje v této souvislosti návrh evropského veřejného ochránce práv týkající se včasného použití a transparentnosti mechanismu EU Pilot před zahájením řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny zúčastněné subjekty byly průběžně informovány a aby se do postupů v rámci mechanismu EU Pilot vneslo více transparentnosti; vyjadřuje politování nad tím, že Komise důsledně nereagovala na obavy vznesené poslanci EP v souvislosti s postupy v rámci mechanismu EU Pilot, a vyzývá Komisi, aby Petiční výbor informovala o všech významných fázích šetření a o průběžném dialogu s členskými státy v souvislosti s otevřenými peticemi; opakuje svou výzvu Komisi, aby do své výroční zprávy zahrnovala míru provádění nařízení a směrnic EU;

7.  domnívá se, že vysoký počet řízení o nesplnění povinnosti ukazuje, že zajištění včasného a správného provedení právních předpisů EU v členských státech představuje i nadále velkou výzvu a prioritu, a to s ohledem na nový, strategičtější a účinnější přístup k prosazování právních předpisů, který Komise přijala na rok 2016; domnívá se, že mnohé případy nesplnění povinnosti mohou vyplývat z toho, že některé členské státy nevynakládají na veřejnou správu dostatečné zdroje;

8.  vítá skutečnost, že se Komise rozhodla na nesplnění povinnosti reagovat neprodleně a podporuje její úsilí o neformální řešení problémů spojených s uplatňováním právních předpisů; vyzývá Komisi, aby zlepšila systém pro řešení problémů EU Pilot;

9.  zdůrazňuje skutečnost, že počet nových stížností je nejvyšší od roku 2011, že oproti předchozímu roku došlo k 67,5% nárůstu, že byl podán rekordní počet 3783 nových stížností a podíl vyřešených případů se snížil, dále že na konci roku 2016 zůstávalo nevyřešeno 1657 případů nesplnění povinnosti, že v průběhu roku 2016 bylo otevřeno 986 nových případů nesplnění povinnosti, z nichž 847 se týkalo pozdního provedení ve vnitrostátních právních předpisech; se znepokojením konstatuje, že 95 případů nesplnění povinnosti je i po rozhodnutí Soudního dvora stále otevřeno, jelikož Komise dospěla k závěru, že dotčené členské státy dosud nesplnily rozsudky podle článku 258 SFEU, a že se to nejčastěji týká oblastí „zaměstnanosti“ a „spravedlnosti a spotřebitelů“, po nichž následuje vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, daně a cla a životní prostředí;

10.  vítá pokles počtu nových případů otevřených v rámci mechanismu EU Pilot v roce 2016 (790 oproti 881 případům v roce 2014) a skutečnost, že tento počet je nejnižší od roku 2011, přestože Komise nezahajuje žádné postupy v rámci mechanismu EU Pilot v případě opožděného provádění směrnic ve vnitrostátním právu; konstatuje nicméně, že podíl vyřešených případů se ve srovnání s rokem 2015 nepatrně snížil (ze 75 % na 72 %); v této souvislosti žádá Komisi, aby vyjasnila svůj způsob stanovování priorit, pokud jde o její politiku v oblasti prosazování právních předpisů, na jejichž základě bude svou činnost v oblasti prosazování práva směřovat tam, kde může přinést skutečnou změnu, i své politické priority při řešení problémů, které odhalují systémové slabiny v právních systémech členských států;

11.  konstatuje, že odhodlání Komise postupovat při vymáhání unijního práva strategičtějším způsobem nedávno vedlo k ukončení řízení o nesplnění povinnosti z politických důvodů; vyzývá proto Komisi, aby v budoucích monitorovacích zprávách objasňovala úvahy, jež stojí v pozadí takovýchto rozhodnutí;

12.  zdůrazňuje, že většina případů v rámci mechanismu EU Pilot, které vedly k formálním řízením o nesplnění povinnosti, se týkala zejména politik souvisejících s životním prostředím, vnitřním trhem, průmyslem, podnikáním a malými a středními podniky, energetikou a daněmi a cly; dále konstatuje, že nejvyšší počet případů v rámci mechanismu EU Pilot, po nichž následovalo řízení o nesplnění povinnosti, měly Maďarsko, Německo, Španělsko a Polsko;

13.  je si vědom toho, že primární odpovědnost za řádné provádění a uplatňování práva EU nesou členské státy, zdůrazňuje však, že tato skutečnost nezprošťuje unijní orgány povinnosti dodržovat primární právo EU při přijímání sekundárních právních předpisů, tím spíše, pokud se jedná o oblast právního státu a základních práv v souvislosti s Listinou základních práv Evropské unie;

14.  poukazuje na to, že řádné provádění a uplatňování práva EU má zásadní význam pro uskutečňování politiky EU v souladu se zásadou rovnosti žen a mužů zakotvenou ve Smlouvách a pro podporu a posilování vzájemné důvěry mezi veřejnými orgány jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, jakož i mezi orgány a občany, přičemž rovněž připomíná, že základem pro dobrou spolupráci a účinné uplatňování práva EU jsou důvěra a právní jistota;

15.  je znepokojen tím, že v některých členských státech přetrvávají při provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí významné nedostatky, zejména s ohledem na nakládání s odpady, infrastrukturu pro čištění odpadních vod a dodržování mezních hodnot pro kvalitu ovzduší;

16.  zdůrazňuje důležitou úlohu sociálních partnerů, organizací občanské společnosti, evropských občanů a dalších zúčastněných stran při monitorování a oznamování nedostatků při provádění a uplatňování právních předpisů EU ze strany členských států; vítá proto větší angažovanost občanů ve věci provádění právních předpisů EU, včetně klíčové úlohy oznamovatelů v soukromém i veřejném sektoru; zdůrazňuje, že unijní občané musí být z povahy právní úpravy prvními, kdo budou srozumitelným, účinně dostupným, transparentním způsobem a včasně informováni o tom, zda a které vnitrostátní předpisy byly přijaty při provádění právní úpravy EU ve vnitrostátním právu a které vnitrostátní orgány jsou odpovědné za zajištění jejich řádného provedení;

17.  bere na vědomí význam, který přisuzuje Komise včasnému a správnému provedení práva EU ve vnitrostátních právních předpisech a existenci jasných vnitřních rámcových ustanovení, která od členských států vyžadují, aby upřednostňovaly tento cíl, aby se předešlo porušování právních předpisů EU a zajistilo, že jednotlivci a podniky mohou těžit z jejich efektivního a účinného provádění;

18.  poukazuje však na to, že nereálné lhůty pro provedení právních předpisů mohou členským státům znemožnit jejich dodržování, což znamená implicitní přijetí opožděného provádění; naléhavě vyzývá orgány EU, aby se dohodly na realističtějším harmonogramu provádění nařízení a směrnic a současně náležitě zohlednily čas potřebný pro ověření a konzultace; domnívá se, že Komise by měla předkládat zprávy, souhrny a revize právních předpisů v termínech dohodnutých spolunormotvůrci a v souladu s platnými právními předpisy;

19.  poukazuje na to, že v roce 2016 mělo být provedeno 70 směrnic, což oproti 56 směrnicím v roce 2015 představuje nárůst; vyjadřuje znepokojení nad prudkým nárůstem počtu nových případů nesplnění povinnosti z důvodu opožděného provedení z 543 na 847; vyjadřuje politování nad tím, že na konci roku 2016 bylo stále nedořešeno 868 případů nesplnění povinnosti z důvodu opožděného provedení směrnic, což je o 67,5 % více než na konci roku 2015, kdy těchto nedořešených případů bylo 518;

20.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že stejně jako v roce 2015 nesplnily členské státy všechny své závazky poskytnout informativní dokumenty společně s opatřeními, která přijaly k provedení směrnic ve vnitrostátním právu; domnívá se, že s ohledem na nerovnoměrnou kvalitu mnoha předložených informativních dokumentů by měla Komise poskytnout členským státům větší pomoc při jejich přípravě a sestavování srovnávacích tabulek;

21.  zdůrazňuje, že pokud se nezajistí, aby byly ve vnitrostátním právu včas a řádně provedeny stávající právní předpisy EU týkající se zásad rovných příležitostí pro muže a ženy, rovného přístupu k mužům a ženám v oblasti vzdělání, zaměstnání a povolání, stejné odměny za stejnou práci a rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a k jejich poskytování, jakož i stávající ustanovení týkající se zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a odstranění všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách, budou občané a spolu s podniky v konečném důsledku ochuzeni o přínosy, na které mají podle práva EU nárok;

22.  zdůrazňuje, že EU byla vytvořena jakožto unie založená na zásadách právního státu a dodržování lidských práv (článek 2 SEU); konstatuje, že při provádění právních předpisů EU musí členské státy plně dodržovat základní práva zakotvená ve Smlouvách a v Listině základních práv Evropské unie; opětovně zdůrazňuje, že pečlivá kontrola aktů a opomenutí členských států a orgánů EU má zásadní význam;

23.  opětovně vyjadřuje své znepokojení nad počtem petic předložených Evropskému parlamentu a stížností předložených Komisi, které se týkají problémů, jež Komise údajně vyřešila;

24.  zdůrazňuje, že je důležité zachovat integritu právního řádu EU, který zahrnuje primární a sekundární právní předpisy a předpisy „měkkého“ práva (soft law); vyzývá v této souvislosti ke včasnému přijetí legislativních a nelegislativních iniciativ požadovaných k tomu, aby se evropský pilíř sociálních práv stal pro občany skutečností; vyzývá Komisi, aby uplatňovala co nejvíce transparentnosti a soudržnosti ve svém úsilí o vytvoření nového rámce pro řádné provádění právních předpisů EU, jako je např. přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí; vyzývá Komisi, aby zvážila vytvoření takového rámce, který bude konkrétně zaměřen na spravedlivý a vyvážený rozvoj, zaměstnanost, sociální věci a záležitosti týkající se začlenění v souvislosti s evropským pilířem sociálních práv;

25.  opakuje svou výzvu Komisi uvedenou v usnesení ze dne 25. října 2016, aby včas předložila návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech (dále jen „pakt DRF“), čímž propojí své příslušné výroční tematické zprávy s výsledky stávajících monitorovacích mechanismů a nástrojů pravidelného přezkumu; připomíná, že Komise je jakožto strážkyně Smluv a za plného dodržování zásad řádné a efektivní správy stanovených v článku 298 SFEU a článcích 41 a 47 Listiny povinna monitorovat a posuzovat řádné provádění unijního práva, dodržování zásad a cílů zakotvených ve Smlouvách ze strany členských států a všech orgánů a institucí Unie a dodržování závazku aktivně pomáhat členským státům při provádění a uplatňování některých směrnic a nařízení; v této souvislosti doporučuje, aby byl tento úkol zohledněn v rámci výše uvedeného politického cyklu paktu DRF od roku 2018 a aby byly příslušné výroční tematické zprávy s výsledky stávajících monitorovacích mechanismů a pravidelných hodnotících nástrojů předkládány včas;

26.  připomíná, že Parlament při několika příležitostech vyzval Komisi, aby proaktivněji monitorovala, řídila a podporovala provádění právních předpisů a politik v oblasti životního prostředí;

27.  vítá závazek Komise aktivně pomáhat členským státům při provádění a uplatňování evropských právních předpisů tím, že bude pro určité směrnice a nařízení vypracovávat prováděcí plány;

28.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že v souladu s interinstitucionální dohodou nese společnou odpovědnost za zajištění provádění a prosazování práva EU a že podle článku 14 SEU vykonává úlohu politické kontroly nad Komisí, měl by být Parlament automaticky informován o každém spuštění mechanismu EU Pilot a zahájení řízení o nesplnění povinnosti a měl by mu být umožněn adekvátní přístup k dokumentům souvisejícím s těmito dvěma druhy postupů, zejména pokud vyplývají z petic, a to při respektování ustanovení o důvěrnosti nezbytných pro úspěšné řešení případů;

29.  navrhuje, aby se zástupci členských států více angažovali při projednávání petic v Petičním výboru;

30.  bere na vědomí neuspokojivou úroveň uplatňování právních předpisů EU mezi členskými státy, jak dokládá velký počet stížností zaslaných Komisi a významný tok petic předložených Parlamentu; vítá záměr Komise vyjádřený v jejím sdělení z prosince 2016 zvýšit využívání preventivních nástrojů, jako jsou schůze na souborná témata, prováděcí pokyny, skupiny odborníků a specializované sítě (např. síť SOLVIT), a podporovat budování kapacit v členských státech s cílem prosazovat právní předpisy EU; vyzývá Komisi, aby využila ustanovení článku 197 SFEU za účelem provádění této obnovené politiky prosazování právních předpisů v plném partnerství s členskými státy a evropskými orgány; vyzývá Komisi, aby zlepšila své řešení petic tím, že bude poskytovat včasné a důkladné odpovědi;

31.  konstatuje, že 95 případů nesplnění povinnosti je stále otevřeno, a že ačkoli Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že členské státy nesplnily své povinnosti, pouze tři z těchto případů byly Komisí dále postoupeny Soudnímu dvoru EU na základě článku 260 SFEU; domnívá se, že je naprosto nezbytné zajistit plné a včasné provádění soudních rozhodnutí a v případě potřeby plně využít ustanovení článku 279 SFEU, aby se zabránilo jakémukoliv podkopávání práva EU a pravomoci Soudního dvora; vyzývá Komisi, aby tuto situaci řešila a pravidelně informovala Evropský parlament o dosaženém pokroku;

32.  zdůrazňuje, že všechny unijní orgány a instituce jsou vázány Smlouvami EU a Listinou[10];

33.  doporučuje, aby jakákoliv meziparlamentní diskuse o demokracii, právním státu a základních právech zahrnovala občanskou společnost a občanskou účast, např. prostřednictvím petic předložených Evropskému parlamentu a evropské občanské iniciativy;

34.  zdůrazňuje, že memoranda o porozumění uzavřená mezi orgány EU a členskými státy se podle článku 288 SFEU nepovažují za akty EU;

35.  zdůrazňuje klíčový význam účinnosti, transparentnosti a odpovědnosti při vypracovávání a uplatňování právních předpisů EU ze strany orgánů EU; v tomto ohledu obzvláště zdůrazňuje zásadu demokratické odpovědnosti (a úlohu, kterou v jejím prosazování hraje Parlament) a právo občanů EU na spravedlnost a řádnou správu, jak je stanoveno v článcích 41 a 47 Listiny; upozorňuje, že tato práva a zásady požadují, aby byl občanům umožněn odpovídající a snadný přístup k právním předpisům, které se jich týkají; připomíná, že tato práva a zásady by měly mít rovněž prvořadý význam pro členské státy při předkládání návrhů právních předpisů, jejíchž účelem je provedení práva EU; vyzývá tudíž k tomu, aby byla Parlamentu svěřena základní kontrola nad nejdůležitějšími rozhodnutími, která mají dopady na EU, členské státy a obyvatele Unie, jako jsou např. rozhodnutí o vnitrostátních rozpočtech a reformách;

36.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že fiskální opatření (včetně snižování výdajů na důchody, zdravotní systém a státní správu) a reformy, které jsou uvedeny v programech strukturálního přizpůsobení, neměly očekávané účinky;

37.  vyzývá Komisi, aby v nezbytných případech a pokud to bude možné, zvýšila finanční zdroje EU, jako je např. Evropský sociální fond, věnované „posilování institucionální kapacity veřejných orgánů a zúčastněných stran a účinné veřejná správa“ za účelem podpory sociálního blahobytu a hospodářského rozvoje a zvýšení účinnosti právních předpisů v sociální oblasti; vyzývá Komisi, aby plně využila článek 197 SFEU s cílem posílit budování kapacit členských států při provádění a prosazování práva EU;

38.  vyzývá Komisi, aby připravila nástroje určené k tomu, aby členským státům pomohly rozpoznat problémy s prováděním předpisů a řešit je v počáteční fázi postupů o nesplnění povinnosti a pomohla jim nalézt společná řešení;

39.  připomíná, že právní předpisy vedoucí k nejflagrantnějším řízením o nesplnění povinnosti vycházejí ze směrnic; připomíná, že nařízení se povinně a přímo použijí ve všech členských státech; vyzývá proto Komisi, aby v případě, že hodlá vydávat návrhy právních předpisů, využívala v co největší míře nařízení; domnívá se, že by tento přístup mohl zmírnit riziko nadměrné regulace;

40.  připomíná, že předběžné otázky přispívají k objasnění způsobu, jakým se má uplatňovat právo Evropské unie; domnívá se, že využití tohoto postupu umožňuje jednotný výklad a provádění právních předpisů EU; vybízí proto vnitrostátní soudy, aby v případě pochybností předkládaly otázky Soudnímu dvoru EU, čímž budou předcházet vzniku řízení o nesplnění povinnosti;

41.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost kontrole provádění směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu[11], a aby v případě potřeby zahájila řízení o nesplnění povinnosti, přičemž bude obezřetná zejména vůči nesprávnému či chybnému uplatňování legislativy;

42.  vítá pokračující úsilí Komise o prosazování pravidel EU v oblasti životního prostředí s cílem zajistit rovné podmínky pro všechny členské státy a hospodářské subjekty a řešit nedostatky při provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, v případě potřeby i prostřednictvím řízení o nesplnění povinnosti; upozorňuje však na známá omezení účinnosti předpisů EU v oblasti životního prostředí, a zejména směrnice o odpovědnosti za životní prostředí; vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí usnesení Parlamentu o provádění směrnice o odpovědnosti za životní prostředí; upozorňuje na skutečnost, že v některých členských státech je právo na zdravé životní prostředí podkopáváno výraznými přetrvávajícími nedostatky v provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, zejména pokud jde o předcházení znečišťování ovzduší a vody, nakládání s odpady a infrastrukturu pro čištění odpadních vod; zdůrazňuje, že úplné provedení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí by mohlo hospodářství EU každoročně ušetřit 50 miliard EUR, a to především v podobě nákladů na zdravotnictví a přímých nákladů na životní prostředí;

43.  zdůrazňuje, že acquis EU zahrnuje i mezinárodní dohody uzavřené Evropskou unií; s vážnými obavami konstatuje, že pravidla EU v oblasti životního prostředí nemusí být v souladu s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“)[12], pokud jde o neposkytnutí dostatečného přístupu ke spravedlnosti pro organizace na ochranu životního prostředí a pro veřejnost; vyzývá proto Komisi, aby věnovala pozornost zjištěním a doporučením Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy[13] a postoji Rady ze dne 13. července 2017[14] a prozkoumala způsoby a prostředky, jak dodržet Aarhuskou úmluvu způsobem, který je slučitelný se základními zásadami právního řádu Unie a jeho systémem soudního přezkumu;

44.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost provádění opatření přijatých v oblasti azylu a migrace tak, aby byl zajištěn jejich soulad se zásadami zakotvenými v Listině, aby spolupracovala s členskými státy na překonání případných obtíží, s nimiž se mohou při tomto provádění setkávat, a aby v příslušných případech zahájila nezbytná řízení o nesplnění povinnosti; se znepokojením konstatuje, že některé členské státy ignorují své povinnosti v souvislosti s otázkami azylu a migrace, především pokud jde o relokaci žadatelů o azyl; zdůrazňuje, že je nutné, aby byla řešen problém nedostatečné solidarity mezi některými členskými státy v oblasti azylu a migrace, a to tak, aby všechny členské státy plnily své závazky; vyzývá členské státy, aby řešily nárůst obchodování s lidmi za účelem vykořisťování pracovní síly a sexuálního vykořisťování;

45.  vyzývá Komisi, aby efektivním způsobem reagovala na vývoj situace v oblasti migrace a bezpečnosti a účinně prosazovala evropský program pro migraci, jakož i související prováděcí balíčky právních předpisů; žádá členské státy, aby řádně provedly směrnici o navracení (2008/115/ES)[15] a pravidelně podávaly zprávy o provádění evropského programu pro migraci;

46.  vyzývá Komisi, aby zkontrolovala slučitelnost smluv na nulový počet hodin s právními předpisy EU v oblasti zaměstnanosti, včetně směrnice o pracovní době na částečný úvazek, neboť v roce 2016 bylo podáno mnoho petic týkajících se nejisté práce;

47.  vítá skutečnost, že zpráva uznává úlohu, již pomocí parlamentních otázek a petic Parlament sehrává při upozorňování Komise na nedostatky v uplatňování práva EU v členských státech; zdůrazňuje, že důkladnější kontrola vlád jejich vnitrostátními parlamenty, pokud jsou vlády zapojeny do procesu tvorby právních předpisů, posílí účinnější uplatňování práva EU, jak předpokládají Smlouvy;

48.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že je s ohledem na nesourodé překlady mnoha směrnic do úředních jazyků EU pravděpodobné, že jsou různé jazykové verze příčinou různorodých výkladů příslušných znění a rozdílů v jejich provádění v právu členských států; s politováním konstatuje, že takové rozdíly v provádění a právním výkladu směrnic nelze odhalit systematicky, ale pouze tehdy, pokud tyto případy ve svých rozsudcích objasní Soudní dvůr Evropské unie;

49.  připomíná, že vnitrostátní parlamenty musejí hrát zásadní úlohu jak při kontrole návrhů unijních právních aktů ve fázi, která předchází legislativnímu procesu, tak i při následné kontrole řádného uplatňování práva EU členskými státy; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby byly v této roli proaktivní;

50.  domnívá se, že v souladu s úsilím Komise o tvorbu kvalitnějších a účinnějších právních předpisů EU by měly být vždy zohledněny zásady subsidiarity a proporcionality.

51.  opětovně vyzývá k tomu, aby byl v rámci příslušných generálních ředitelství (GŘ IPOL, GŘ EXPO a GŘ EPRS) zřízen autonomní systém pro následné posouzení dopadu hlavních unijních právních předpisů přijatých Parlamentem postupem spolurozhodování a v souladu s řádným legislativním postupem;

52.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost kontrole provádění právních předpisů EU, kterými se stanoví pravidla proti korupčním praktikám majícím přímý vliv na fungování vnitřního trhu, a aby přijala odpovídající opatření k řešení tohoto jevu;

53.  připomíná členským státům a orgánům EU, že zajištění včasného a řádného uplatňování právních předpisů v členských státech zůstává prioritou EU; zdůrazňuje význam dodržování zásady svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality podle článku 5 SEU, jakož i zásady rovnosti před zákonem, v zájmu lepšího monitorování uplatňování práva EU; připomíná, že je důležité zvýšit povědomí o ustanoveních stávajících směrnic týkajících se různých aspektů zásady rovnosti žen a mužů a jejího uplatňování v praxi;

54.  vybízí orgány EU, aby za každé situace dostály své povinnosti dodržovat primární právo EU při tvorbě předpisů sekundárního práva EU a „měkkého“ práva, vytváření politik a uzavírání dohod či smluv s institucemi mimo EU a aby rovněž všemi dostupnými prostředky pomáhaly členským státům v jejich úsilí o provádění právních předpisů EU ve všech oblastech a dodržování hodnot a zásad Unie, zejména s ohledem na nedávný vývoj v členských státech;

55.  souhlasí s názorem Komise, že jednotliví stěžovatelé hrají zásadní úlohu při poukazování na širší problémy s prosazováním práva EU, jež postihují zájmy občanů a podniků;

56.  zdůrazňuje, že nedostatek soudržného a komplexního souboru kodifikovaných pravidel řádné správy v celé Unii ztěžuje občanům a podnikům, aby snadno a plně porozuměli svým právům podle práva Unie; zdůrazňuje, že kodifikace pravidel řádné správy v podobě nařízení stanovujícího různé aspekty správního postupu – včetně oznámení, závazných časových lhůt, práva být vyslechnut a práva každého člověka na přístup ke svému spisu – má zásadní význam pro posílení práv občanů a transparentnosti; je přesvědčen, že toto nařízení by přineslo větší přístupnost, srozumitelnost a soudržnost výkladu stávajících pravidel ve prospěch občanů a podniků a správy a jejích představitelů;

57.  připomíná, že Parlament ve svých usneseních ze dne 15. ledna 2013 a 9. června 2016 vyzval k přijetí nařízení o otevřené, účinné a nezávislé správě EU podle článku 298 SFEU, a konstatuje, že tento požadavek nebyl následován žádnými návrhy ze strany Komise; znovu proto vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se evropského správního práva procesního a zohlednila přitom kroky, které Parlament v této oblasti dosud učinil Parlament;

58.  zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních hledisek do ostatních politických oblastí je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí;

59.  zdůrazňuje, že je třeba zachovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí, jakož i zdraví a bezpečnosti potravin;

60.  zdůrazňuje, že účinné prosazování pravidel EU v oblasti zdraví, bezpečnosti potravin a životního prostředí je pro evropské občany důležité, neboť ovlivňuje jejich každodenní život a slouží obecnému zájmu;

61.  vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala případy nesplnění povinnosti v souvislosti s životním prostředím, které mají přeshraniční rozměr, zejména v oblasti právních předpisů týkajících se čistoty ovzduší, včetně řádného provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich uplatňování ze strany budoucích členských států; dále vyzývá Komisi, aby stěžovatele náležitě, transparentně a včas informovala o argumentech, které předložily dotčené státy v reakci na jejich stížnost;

62.  konstatuje, že počet řízení o nesplnění povinnosti, která se týkají životního prostředí, v roce 2016 klesl oproti roku 2015, je však znepokojen tím, že vzrostl počet řízení v oblasti zdraví a bezpečnosti potravin, a vyzývá Komisi, aby této záležitosti věnovala zvláštní pozornost;

63.  zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů je základní zásadou EU, kterou je nutno začlenit do všech politik;

64.  zdůrazňuje zásadní úlohu právního státu, pokud jde o legitimitu jakékoli formy demokratické správy věcí veřejných; zdůrazňuje, že se jedná o základní kámen právního řádu Unie a jako takový je v souladu s koncepcí Unie založené na zásadách právního státu;

65.  připomíná, že zásada rovnosti – co se týče stejné odměny za stejnou práci – je zakotvena v evropských Smlouvách od roku 1957 (viz článek 157 SFEU), a zdůrazňuje skutečnost, že článek 153 SFEU umožňuje EU jednat v širší oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení v otázkách zaměstnanosti a povolání;

66.  konstatuje – a vyjadřuje za to uznání Soudnímu dvoru Evropské unie –, že široký výklad pojmu stejná odměna za stejnou práci, který formuloval Soudní dvůr a jeho rozsáhlá judikatura k příslušnému článku, bezpochyby rozšířil možnosti boje proti přímé i nepřímé diskriminaci v odměňování na základě pohlaví a zmenšování rozdílů v odměňování žen a mužů; zdůrazňuje však, že je třeba vynaložit ještě více úsilí pro to, aby se přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů v EU odstranily;

67.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zavedení právních zásad zakazujících nerovnost v odměňování mužů a žen se samo o sobě neukázalo jako dostatečné pro odstranění přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů; zdůrazňuje, že přepracovaná směrnice 2006/54/ES vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby veškerá ustanovení kolektivních smluv, mzdových tarifů, dohod o mzdě a individuálních pracovních smluv, která jsou v rozporu se zásadou stejné odměny, byla neplatná, mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna;

68.  zdůrazňuje, že členské státy a Komise by měly věnovat více pozornosti alternativním nástrojům, nad rámec stávajících nástrojů pro provádění práva EU, které by umožnily širší provádění unijního práva, a zejména ustanovením týkajícím se rovnosti z hlediska odměňování; zdůrazňuje proto význam kolektivních smluv pro zajištění stejné odměny, rodičovské dovolené a dalších práv souvisejících se zaměstnáním získaných prostřednictvím kolektivního vyjednávání;

69.  připomíná své usnesení ze dne 15. ledna 2013, v němž požaduje přijetí nařízení EU o evropském správním právu procesním podle článku 298 SFEU; se zklamáním konstatuje, že Komise nevyhověla žádosti Parlamentu o předložení návrhu legislativního aktu týkajícího se správního práva procesního.

70.  uznává, že je důležité shromažďovat údaje, pokud možno rozčleněné podle pohlaví, aby bylo možné vyhodnotit pokrok při prosazování práv žen;

71.  vyjadřuje politování nad nedostatky v přístupu Komise k zajištění dobrých životních podmínek zvířat, neboť ignoruje závažné nesrovnalosti oznamované velkým počtem občanů, kteří uplatnili své právo předložit petici; opakuje svou výzvu, aby byla zahájena nová strategie na úrovni EU, která by zaplnila stávající mezery a zajistila plnou a účinnou ochranu dobrých životních podmínek zvířat prostřednictvím jasného a soudržného legislativního rámce, který bude plně splňovat požadavky článku 13 SFEU;

72.  vyzývá Komisi, aby podrobně přezkoumala petice související s rozdílnou kvalitou potravinářských výrobků stejné značky v různých členských státech; naléhá na Komisi, aby učinila přítrž nespravedlivým praktikám a zajistila, že se všemi spotřebiteli bude zacházeno stejně;

73.  poukazuje na to, že diskriminace na základě úředního jazyka (úředních jazyků) členského státu ve školách a veřejné správě narušuje volný pohyb, který je zakotven v čl. 26 odst. 2 SFEU; vyzývá Komisi, aby toto narušení vnitřního trhu prošetřila.

74.  vyzývá Komisi, aby účinně monitorovala, jak vnitrostátní soudy plní svůj úkol předkládat předběžné otázky Soudnímu dvoru EU v souladu s článkem 267 SFEU; vyzývá proto Komisi, aby zvážila zavedení rejstříku, který bude obsahovat všechna rozhodnutí vnitrostátních soudů spojená s výkladem práva EU, u nichž nebyl Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí předběžné otázky požádán;

75.  vyjadřuje politování nad tím, že nebyly přijaty a provedeny přiměřené a účinné právní předpisy EU, které by se zabývaly pracovními podmínkami a pracovní dobou, včetně práce o státních svátcích a v neděli bez přestávky a dob odpočinku; poukazuje na skutečnost, že tento nedostatek jednotných právních předpisů s sebou nese obtíže při dosahování řádné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, což má dopad zejména na ženy a jejich postavení na trhu práce;

76.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

• [1]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0385.
• [2]  Úř. věst. L 304, 20.11.2010, s. 47.
• [3]  Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25.
• [4]  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
• [5]  Úř. věst. C 316, 22.9.2017, s. 246.
• [6]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.
• [7]  Přijaté texty, P8_TA(2016)0279.
• [8]  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 17.
• [9]  Úř. věst. C 18, 19.1.2017, s. 10.
• [10]  Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. září 2016 ve spojených věcech C‑8/15 P až C‑10/15 P Ledra Advertising Ltd (C-8/15 P), Andreas Eleftheriou (C-9/15 P), Eleni Eleftheriou (C-9/15 P), Lilia Papachristofi (C-9/15 P), Christos Theophilou (C-10/15 P), Eleni Theophilou (C-10/15 P) v Evropská komise a Evropská centrální banka.
• [11]  Úř. věst. L 193, 19.7.2016, s. 1.
• [12]  Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 4.
• [13]  ACCC/C/2008/32 (EU), část II, přijatá dne 17. března 2017.
• [14]  11150/17; interinstitucionální spis: 2017/0151 (NLE).
• [15]  Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 98.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (28.3.2018)

pro Výbor pro právní záležitosti

ke kontrole uplatňování práva EU v roce 2016
(2017/2273(INI))

Zpravodajka: Marijana Petir

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  zastává názor, že účinné uplatňování práva EU ve všech oblastech a mimo jiné prostřednictvím samotných orgánů EU je nezbytné pro to, aby bylo možné těžit z přínosů, které unijní politiky občanům a podnikům přináší, a že jednotné uplatňování práva EU ve všech členských státech je pro úspěch EU klíčové; poukazuje na to, že neúčinné uplatňování práva EU v určitých případech dává vzniknout nespravedlivé hospodářské soutěži mezi členskými státy;

2.  konstatuje, že v souladu s čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii nese odpovědnost za provádění a účinné prosazování právních předpisů Komise, zatímco členské státy mají hlavní odpovědnost za řádné provádění a uplatňování práva EU;

3.  připomíná, že úplné provedení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí by mohlo hospodářství EU každoročně ušetřit 50 miliard EUR ve formě nákladů vydávaných ve zdravotnictví a přímých nákladů na životní prostředí;

4.  zdůrazňuje, že jednoduchost, jasnost a spolehlivost evropského právního rámce jsou zásadní pro účinné a jednotné uplatňování práva EU;

5.  zdůrazňuje, že nedostatečné začlenění environmentálních hledisek do ostatních oblastí politiky je jednou z hlavních příčin nedostatků v provádění právních předpisů a politiky v oblasti životního prostředí;

6.  připomíná, že Parlament při několika příležitostech vyzval Komisi, aby aktivněji monitorovala, řídila a podporovala provádění právních předpisů a politik v oblasti životního prostředí;

7.  upozorňuje na to, že Komise má pravomoc a povinnost dohlížet na uplatňování práva EU a zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu, který nesplnil povinnost stanovenou ve Smlouvách;

8.  je znepokojen tím, že v některých členských státech přetrvávají při provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí významné nedostatky, zejména s ohledem na nakládání s odpady, infrastrukturu pro čištění odpadních vod a dodržování mezních hodnot pro kvalitu ovzduší;

9.  domnívá se, že před zavedením nové právní úpravy by Komise měla zajistit účinné uplatňování stávajících unijních právních předpisů v celé EU;

10.  vítá skutečnost, že se Komise rozhodla[1] reagovat na nesplnění povinnosti neprodleně, a podporuje její úsilí o neformální řešení problémů spojených s uplatňováním právních předpisů EU; vyzývá Komisi, aby vylepšila pilotní systém EU pro řešení problémů;

11.  je znepokojen nárůstem celkového počtu řízení o nesplnění povinnosti v roce 2016, přičemž se jedná o nejvyšší počet takových případů zaznamenaných v posledních pěti letech;

12.  zdůrazňuje, že je třeba zachovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí, jakož i zdraví a bezpečnosti potravin;

13.  zdůrazňuje, že účinné prosazování pravidel EU v oblasti zdraví, bezpečnosti potravin a životního prostředí je pro evropské občany důležité, neboť ovlivňují jejich každodenní život a slouží obecnému zájmu;

14.  bere na vědomí nárůst počtu stížností v období 2012–2016; zdůrazňuje, že široká veřejnost, podniky a občanská společnost rozhodujícím způsobem přispívají k monitorování způsobu, jakým jsou právní předpisy EU prováděny, a to prostřednictvím informací předávaných Komisi o obtížích vyplývajících z uplatňování těchto předpisů členskými státy; upozorňuje na to, že zvýšení počtu stížností týkajících se neúčinného uplatňování práva EU nemusí nutně znamenat horší provádění unijních právních předpisů v členských státech, ale může rovněž znamenat, že občané a podniky jsou lépe informováni o svých právech vyplývajících z práva EU; zdůrazňuje proto, že přístup k informacím týkajícím se životního prostředí, který požaduje Aarhuská úmluva, je nezbytný pro to, aby veřejnost a občanská společnost mohly účinně podávat stížnosti proti členským státům;

15.  vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala případy nesplnění povinnosti v souvislosti s životním prostředím, které mají přeshraniční rozměr, zejména v oblasti právních předpisů týkajících se čistoty ovzduší, včetně řádného provádění právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich uplatňování ze strany budoucích členských států; dále vyzývá Komisi, aby stěžovatele náležitě, transparentně a včas informovala o argumentech, které předložily dotčené státy v reakci na jejich stížnost;

16.  konstatuje, že počet řízení o nesplnění povinnosti, která se týkají životního prostředí, v roce 2016 klesl oproti roku 2015, je však znepokojen tím, že vzrostl počet řízení v oblasti zdraví a bezpečnosti potravin, a vyzývá Komisi, aby této záležitosti věnovala zvláštní pozornost;

17.  upozorňuje na to, jak důležitou roli hraje prostřednictvím petic a otázek Parlament při upozorňování na nedostatky při uplatňování práva EU členskými státy;

18.  vyzývá Komisi, aby při navrhování a hodnocení právních předpisů více zohledňovala nutnost snižovat administrativní zátěž pro malé a střední podniky; zdůrazňuje, že pokud jde o provádění předpisů EU, které upravují zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí, ve vnitrostátním právu, měly by mít malé a střední podniky možnost ucházet se o veřejné zakázky jednodušším a méně nákladným způsobem, přičemž by měly být plně dodržovány zásady EU v oblasti transparentnosti a hospodářské soutěže;

19.  vítá přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí jako nástroj, který podnikům a občanům pomůže při tom, aby těžili z přínosů právních předpisů a politik EU v oblasti životního prostředí skrze jejich kvalitnější provádění;

20.  domnívá se, že v souladu s úsilím Komise o tvorbu kvalitnějších a účinnějších právních předpisů EU[2] by měly být vždy zohledněny zásady subsidiarity a proporcionality.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	27.3.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	50 10 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Marco Affronte, Pilar Ayuso, Zoltán Balczó, Catherine Bearder, Ivo Belet, Biljana Borzan, Paul Brannen, Soledad Cabezón Ruiz, Nessa Childers, Alberto Cirio, Miriam Dalli, Seb Dance, Angélique Delahaye, Mark Demesmaeker, Stefan Eck, Bas Eickhout, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Gerben-Jan Gerbrandy, Arne Gericke, Jens Gieseke, Julie Girling, Sylvie Goddyn, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, György Hölvényi, Anneli Jäätteenmäki, Jean-François Jalkh, Benedek Jávor, Kateřina Konečná, Urszula Krupa, Giovanni La Via, Peter Liese, Lukas Mandl, Valentinas Mazuronis, Bolesław G. Piecha, Pavel Poc, John Procter, Julia Reid, Frédérique Ries, Michèle Rivasi, Daciana Octavia Sârbu, Annie Schreijer-Pierik, Davor Škrlec, Ivica Tolić, Adina-Ioana Vălean, Jadwiga Wiśniewska, Damiano Zoffoli
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Cristian-Silviu Buşoi, Nicola Caputo, Albert Deß, Eleonora Evi, Christofer Fjellner, Elena Gentile, Norbert Lins, Gabriele Preuß, Christel Schaldemose, Dubravka Šuica, Keith Taylor, Carlos Zorrinho

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

50	+
ALDE	Catherine Bearder, Gerben-Jan Gerbrandy, Anneli Jäätteenmäki, Valentinas Mazuronis, Frédérique Ries
ECR	Mark Demesmaeker, Arne Gericke, Urszula Krupa, Bolesław G. Piecha, John Procter, Jadwiga Wiśniewska
EFDD	Eleonora Evi
GUE/NGL	Stefan Eck, Kateřina Konečná
PPE	Pilar Ayuso, Ivo Belet, Cristian-Silviu Buşoi, Alberto Cirio, Angélique Delahaye, Albert Deß, Christofer Fjellner, Francesc Gambús, Elisabetta Gardini, Jens Gieseke, Julie Girling, Françoise Grossetête, Andrzej Grzyb, György Hölvényi, Giovanni La Via, Peter Liese, Norbert Lins, Lukas Mandl, Annie Schreijer-Pierik, Dubravka Šuica, Ivica Tolić, Adina-Ioana Vălean
S&D	Biljana Borzan, Paul Brannen, Soledad Cabezón Ruiz, Nicola Caputo, Nessa Childers, Miriam Dalli, Seb Dance, Elena Gentile, Pavel Poc, Gabriele Preuß, Christel Schaldemose, Daciana Octavia Sârbu, Damiano Zoffoli, Carlos Zorrinho

10	-
EFDD	Julia Reid
ENF	Sylvie Goddyn, Jean-François Jalkh
NI	Zoltán Balczó
VERTS/ALE	Marco Affronte, Bas Eickhout, Benedek Jávor, Michèle Rivasi, Davor Škrlec, Keith Taylor

0	0

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

• [1]  Úř. věst. C 18, 19.1.2017, s. 10.
• [2]  COM(2017)0651, 24. říjen 2017.

STANOVISKO Výboru pro ústavní záležitosti (21.3.2018)

pro Výbor pro právní záležitosti

ke kontrole uplatňování práva EU v roce 2016
(2017/2273(INI)

Zpravodaj: Kazimierz Michał Ujazdowski

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že EU byla vytvořena jakožto unie založená na zásadách právního státu a dodržování lidských práv (článek 2 SEU); zdůrazňuje, že pečlivé monitorování jednání a opomenutí členských států a orgánů EU má klíčový význam;

2.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování práva EU je pro posílení důvěry občanů v politické strategie a orgány EU nezbytné; připomíná, že se v článku 197 SFEU uvádí, že „účinné provádění práva Unie členskými státy, které má zásadní význam pro řádné fungování Unie, se pokládá za otázku společného zájmu“; zastává názor, že se občané Unie budou cítit ve vztahu k unijnímu právu jistěji, pokud bude v členských státech uplatňováno efektivním způsobem;

3.  uznává, že hlavní odpovědnost za řádné provádění a uplatňování práva EU mají členské státy; konstatuje však, že tato skutečnost nezbavuje orgány EU jejich povinnosti respektovat primární právo Unie, zejména když vytvářejí sekundární právní předpisy;

4.  vítá první zprávu o kontrole uplatňování práva EU od okamžiku, kdy v roce 2015 vstoupil v platnost program zlepšování právní úpravy; připomíná, že zásady vytváření kvalitnější právní úpravy zahrnují požadavek na prokázání nezbytnosti přijetí právní úpravy na unijní úrovni, a to způsobem, který je důsledně úměrný cílům daného legislativního opatření a který zajistí jeho řádné uplatnění na zamýšlené úrovni; zdůrazňuje proto význam, jaký má pro lepší kontrolu uplatňování práva EU dodržování zásad svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality podle článku 5 SEU, jakož i právní jistoty a rovnosti před zákonem;

5.  lituje, že včasné a řádné uplatňování právních předpisů EU je v členských státech stále spojeno se závažnými problémy, jak ukazuje vysoký počet řízení o nesplnění povinnosti; vyjadřuje politování nad negativními tendencemi zachycenými touto zprávou, zejména pokud jde o podstatný nárůst případů zahájení řízení o nesplnění povinnosti, jenž za poslední rok činil 67,5 % a je nejvyšší za posledních pět let, spolu se zaznamenaným nárůstem stížností a poklesem míry vyřešených případů; konstatuje, že podle přehledu řízení o nesplnění povinnosti probíhajících na konci roku 2016 byl zahájen proti členským státům nejvyšší počet řízení o nesplnění povinnosti ve čtyřech oblastech politiky – vnitřní trh, životní prostředí, finanční stabilita, finanční služby a unie kapitálových trhů a mobilita a doprava;

6.  konstatuje, že odhodlání Komise postupovat strategičtějším způsobem při vymáhání unijního práva nedávno vedlo k uzavření řízení o nesplnění povinnosti z politických důvodů; vyzývá proto Komisi, aby své úvahy v pozadí takových rozhodnutí v příštích kontrolních zprávách objasnila;

7.  vítá, že počet nových případů otevřených v rámci projektu EU Pilot poklesl a nachází se na nejnižší úrovni od roku 2011; bere na vědomí cíl Komise, který je v souladu s jejím sdělením „Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“[1] a spočívá ve využití mechanismu EU Pilot pouze tehdy, pokud v rámci řízení o nesplnění povinnosti přinese efektivní přidanou hodnotu; upozorňuje nicméně na to, že mechanismus EU Pilot je pracovním nástrojem, který nemá žádný právní status a ponechává Komisi diskreční pravomoc, což neodpovídá náležitým standardům transparentnosti a odpovědnosti; domnívá se, že tyto nedostatky by bylo možné napravit přijetím nařízení, v němž by měla být upřesněna zákonná práva a povinnosti jednotlivých stěžovatelů a Komise;

8.  vítá skutečnost, že zpráva uznává úlohu, již pomocí parlamentních otázek a petic Parlament sehrává při upozorňování Komise na nedostatky v uplatňování práva EU v členských státech; zdůrazňuje, že důkladnější kontrola příslušných vlád vnitrostátními parlamenty, pokud jsou vlády zapojeny do procesu tvorby právních předpisů, posílí účinnější uplatňování práva EU, jak předpokládají Smlouvy;

9.  zdůrazňuje kromě účinnosti i zásadní význam, který má transparentnost a odpovědnost při tvorbě a uplatňování práva EU unijními orgány, což v konkrétní rovině znamená, že unijní právní úprava musí být jasná, srozumitelná, ucelená, konkrétní a okamžitě k dispozici občanům, přičemž je třeba zohlednit judikaturu Soudního dvora Evropské unie, který trvá na předvídatelnosti právních pravidel EU[2];

10.  zdůrazňuje, že unijní občané musí být z povahy právní úpravy prvními, kdo budou srozumitelným, účinně dostupným, transparentním způsobem a včasně informováni o tom, zda a které vnitrostátní předpisy byly přijaty při provádění právní úpravy EU ve vnitrostátním právu a které vnitrostátní orgány jsou odpovědné za zajištění jejich řádného provedení; uznává zásadní úlohu, kterou sociální partneři a občanská společnost hrají při monitorování a zkvalitňování účinných opravných prostředků práva EU;

11.  připomíná ustanovení interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů, jež vyzývá členské státy, aby v případech, kdy se při provádění směrnic EU ve vnitrostátním právu rozhodnou připojit prvky, které v žádném případě nesouvisejí s daným právním předpisem Unie, tyto doplněné prvky zviditelňovaly prostřednictvím prováděcího opatření nebo souvisejících dokumentů;

12.  vyjadřuje znepokojení nad tím, že je s ohledem na nesourodé překlady mnoha směrnic do úředních jazyků EU pravděpodobné, že jsou různé jazykové verze příčinou odlišných výkladů příslušných znění a rozdílů v provádění předpisů v právu členských států; z tohoto důvodu vyjadřuje hluboký nesouhlas se skutečností, že takové odlišné provádění ve vnitrostátním právu a lišící se právní výklady směrnic nelze odhalit systematicky, ale pouze tehdy, pokud tyto případy ve svých rozsudcích objasní Soudní dvůr Evropské unie;

13.  připomíná, že vnitrostátní parlamenty musí hrát zásadní úlohu jak při kontrole návrhů unijních legislativních aktů, která předchází legislativnímu procesu, tak i při následné kontrole řádného uplatňování práva EU členskými státy; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby byly v této roli aktivní;

14.  vyzývá Komisi, aby účinně monitorovala plnění povinnosti vnitrostátních soudů požádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí předběžné otázky, jak stanoví článek 267 SFEU; vyzývá proto Komisi, aby zvážila zavedení rejstříku, který bude obsahovat všechna rozhodnutí vnitrostátních soudů spojená s výkladem práva EU, u nichž nebyl Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí předběžné otázky požádán;

15.  zdůrazňuje zásadu transparentnosti zakotvenou ve Smlouvách EU, jakož i právo občanů EU na spravedlnost a řádnou správu, jak je stanoveno v článcích 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie; upozorňuje, že tato práva a zásady požadují, aby byl občanům umožněn odpovídající a snadný přístup k právním předpisům, které se jich týkají; připomíná, že tato práva a zásady by měly mít rovněž prvořadý význam pro členské státy při předkládání návrhů právních předpisů, jejichž účelem je provedení práva EU;

16.  vyzývá všechny orgány EU zapojené do legislativního procesu, aby se v souladu se závazkem přijatým v rámci programu pro zdokonalení tvorby právních předpisů zavázaly k prohloubení kvality vytváření legislativních textů; připomíná, že je v zájmu dosažení tohoto cíle potřeba upravit interinstitucionální dohodu z roku 1998 o společných pokynech k redakční kvalitě právních předpisů Společenství;

17.  vítá závazek Komise aktivně pomáhat členským státům při provádění a uplatňování právních předpisů tím, že bude pro určité směrnice a nařízení vypracovávat prováděcí plány; vyzývá Komisi, aby poskytovala lepší pokyny a více pomoci členským státům za použití konkrétních nástrojů s cílem dosáhnout kvalitnější úroveň uplatňování práva EU; vybízí Komisi, aby byla nápomocna členským státům, které budou přednostně čelit obtížím při uplatňování právních předpisů a jejich provádění ve vnitrostátním právu a aby tyto obtíže řešila náležitě tak, že posílí institucionální kapacity veřejných orgánů na odborné úrovni;

18.  zdůrazňuje význam úlohy sociálních partnerů, organizací občanské společnosti a dalších zúčastněných stran při vytváření právních předpisů a při monitorování i oznamování nedostatků v uplatňování právních předpisů EU a jejich provádění ve vnitrostátním právu ze strany členských států; navrhuje, aby tuto úlohu vnitrostátní a evropské orgány podporovaly;

19.  připomíná nezbytnost toho, aby Parlament mohl rovněž monitorovat vymáhání nařízení ze strany Komise stejným způsobem, jakým to činí u směrnic; naléhavě proto vyzývá orgány EU, aby spolupracovaly efektivněji a účinněji v souladu s čl. 13 odst. 2 SEU; opětovně žádá Komisi o zajištění toho, aby údaje o uplatňování nařízení byly v jejích budoucích výročních zprávách o kontrole uplatňování práva EU jasně uvedeny; připomíná členským státům povinnost předkládat Komisi vnitrostátní předpisy provádějící nařízení ve vnitrostátním právu v souladu se zásadou loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU;

20.  opětovně vyzývá k tomu, aby byl v rámci příslušných generálních ředitelství (GŘ IPOL, GŘ EXPO a GŘ EPRS) zřízen autonomní systém pro následné posouzení dopadu hlavních unijních právních předpisů přijatých Parlamentem postupem spolurozhodování a v souladu s řádným legislativním postupem;

21.  připomíná, že všechny unijní orgány jsou vázány Smlouvami EU a Listinou základních práv EU i tehdy, kdy jednají jako členové skupin mezinárodních věřitelů;

22.  vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost kontrole provádění právních předpisů EU, kterými se stanoví pravidla proti korupčním praktikám majícím přímý vliv na fungování vnitřního trhu, a aby přijala odpovídající opatření k řešení tohoto jevu;INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	21.3.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	23 1 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Gerolf Annemans, Michał Boni, Mercedes Bresso, Elmar Brok, Fabio Massimo Castaldo, Pascal Durand, Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Alain Lamassoure, Jo Leinen, Morten Messerschmidt, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Markus Pieper, Paulo Rangel, Helmut Scholz, György Schöpflin, Pedro Silva Pereira, Barbara Spinelli, Claudia Țapardel, Kazimierz Michał Ujazdowski
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Max Andersson, Pervenche Berès, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jérôme Lavrilleux, Cristian Dan Preda, Jasenko Selimovic, Rainer Wieland

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

23	+
ALDE	Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jasenko Selimovic
ECR	Morten Messerschmidt, Kazimierz Michał Ujazdowski
EFDD	Fabio Massimo Castaldo
GUE/NGL	Helmut Scholz, Barbara Spinelli
PPE	Michał Boni, Elmar Brok, Esteban González Pons, Danuta Maria Hübner, Alain Lamassoure, Markus Pieper, Paulo Rangel, György Schöpflin
S&D	Pervenche Berès, Mercedes Bresso, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Pedro Silva Pereira, Claudia Țapardel
VERTS/ALE	Max Andersson, Pascal Durand

1	-
ENF	Gerolf Annemans

0	0

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

• [1]  C(2016)8600, Úř. věst. C 18, 19.1.2017, s. 10.
• [2]  Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Plantanol GmbH & Co. KG proti Hauptzollamt Darmstadt, C-201/08, ECLI:EU:C:2009:539, odstavec 46.

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (12.4.2018)

pro Výbor pro právní záležitosti

ke kontrole uplatňování práva EU v roce 2016
(2017/2273(INI))

Zpravodajka: Marijana Petir

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

–  s ohledem na směrnici 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení;

–  s ohledem na směrnici 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň;

–  s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování;

–  s ohledem na směrnici Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS,

–  s ohledem na směrnici 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí;

–  s ohledem na směrnici 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011, kterou se zavádí evropský ochranný příkaz na ochranu osoby „před trestným činem jiné osoby, jenž může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu, důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu“ a která umožňuje příslušnému orgánu v jiném členském státě pokračovat v ochraně této osoby na území tohoto jiného členského státu; tuto směrnici doplňuje nařízení (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech, které zajišťuje uznávání ochranných opatření přijímaných v občanských věcech v celé EU;

–  s ohledem na směrnici 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV,

A.  vzhledem k tomu, že podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) je Unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů; vzhledem k tomu, že podle článku 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) usiluje Unie při všech svých činnostech o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy;

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 2 SEU a článku 21 Listiny základních práv Evropské unie je rovnost žen a mužů jednou ze základních hodnot, na nichž je EU založena, a že ve všech jejích činnostech je cílem Unie boj proti všem formám diskriminace, odstranění nerovností a podpora rovných příležitostí a rovného zacházení;

C.  vzhledem k tomu, že v článku 157 SFEU se povolují a v článku 19 SFEU se umožňují právní předpisy, jejichž cílem je bojovat proti všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví;

D.  vzhledem k tomu, že EU a její členské státy se v prohlášení č. 19 připojeném k závěrečnému aktu z mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, zavázaly k „boji proti veškerým formám domácího násilí [...], k předcházení těmto trestným činům a jejich trestání, jakož i k podpoře a ochraně obětí“;

E.  vzhledem k tomu, že na základě článků 79 a 83 SFEU byly přijaty právní předpisy EU proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi; vzhledem k tomu, že z programu Práva, rovnost a občanství jsou financována mimo jiné opatření, která přispívají k vymýcení násilí na ženách;

F.  vzhledem k tomu, že směrnice EU zaměřené zejména na rovnost žen a mužů se v řadě členských států řádně neprovádějí a nechávají osoby odlišných pohlaví bez ochrany před diskriminací v oblasti přístupu k zaměstnání a přístupu ke zboží a službám;

G.  vzhledem k tomu, že diskriminace na základě pohlaví se prolíná s jinými druhy diskriminace, jako je například diskriminace na základě rasy a etnického původu, náboženství, zdravotního postižení, zdravotního stavu, genderové identity, sexuální orientace, věku nebo sociálně-ekonomických podmínek;

H.  vzhledem k tomu, že 33 % žen v EU zažilo fyzické nebo sexuální násilí a 55 % žen bylo sexuálně obtěžováno, z toho 32 % na pracovišti; vzhledem k tomu, že ženy jsou zvláště ohroženy sexuálním a fyzickým násilím, násilím na internetu, kybernetickou šikanou a pronásledováním; vzhledem k tomu, že více než polovina ženských obětí vražd je zavražděna svým partnerem nebo příbuzným; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách je jedním z nejrozšířenějších porušování lidských práv na světě, bez ohledu na věk, národnost, náboženské vyznání, vzdělání nebo finanční a sociální postavení, a představuje tak hlavní překážku rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že počet vražd žen kvůli příslušnosti k jejich pohlaví (femicida) v členských státech neklesá;

I.  vzhledem k tomu, že průzkum EU o LGBT osobách ukázal, že lesbické, bisexuální a transgender ženy čelí velkému riziku diskriminace na základě své sexuální orientace nebo genderové identity; vzhledem k tomu, že 23 % lesbických žen a 35 % transgender osob bylo za posledních pět let nejméně jednou fyzicky/sexuálně napadeno nebo jim bylo vyhrožováno násilím, a to v domácím prostředí či jinde (na ulici, ve veřejné dopravě, na pracovišti atd.);

J.  vzhledem k tomu, že pokud jde o uplatňování a prosazování práva EU v oblasti rovnosti žen a mužů v členských státech, byly zjištěny konkrétní problémy související s prováděním a uplatňováním příslušných směrnic, jako jsou podstatné nedostatky právních předpisů a jejich nedůsledné uplatňování vnitrostátními soudy;

K.  vzhledem k tomu, že instituce a mechanismy pro rovnost žen a mužů hrají často ve vnitrostátních vládních strukturách okrajovou roli, jsou rozděleny mezi různé oblasti politik, brzděny složitými mandáty, nemají k dispozici dostatek zaměstnanců, odborné přípravy, údajů a potřebných zdrojů a ze strany politického vedení se jim nedostává dostatečné podpory;

L.  vzhledem k tomu, že podle srovnávací analýzy Evropské sítě právních expertů v oblasti rovnosti žen a mužů a nediskriminace zveřejněné v roce 2017, která se týkala evropských právních předpisů o nediskriminaci, ve velké většině zemí stále přetrvávají vážné obavy ohledně vnímání a povědomí, protože jednotlivci často nejsou informováni o svých právech na ochranu před diskriminací a mechanismech ochrany; vzhledem k tomu, že podle této analýzy, pokud jde o prosazování směrnic EU o boji proti diskriminaci, vyvstaly další otázky, jako je nedostatečné (nebo příliš restriktivní) právní postavení organizací a sdružení, pokud jde o jejich účast v řízeních jménem nebo na podporu obětí diskriminace, omezující uplatňování přesunu důkazního břemene, jakož i řada překážek bránících účinnému přístupu ke spravedlnosti, které fungují jako překážka bránící občanům v plném užívání a ochraně jejich práv vyplývajících z ustanovení právních předpisů o nediskriminaci;

M.  vzhledem k tomu, že podle indexu rovnosti žen a mužů z roku 2017 Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů (EIGE) dochází pouze k nepatrným zlepšením, což jasně ukazuje, že EU je stále daleko od dosahování rovnosti žen a mužů, přičemž celkové hodnocení je nyní 66,2 bodů ze 100, pouze o čtyři body více než před deseti lety;

N.  vzhledem k tomu, že pokud jde o oblast rozhodování, výše uvedené údaje o rovnosti žen a mužů ukazují v posledním desetiletí zlepšení o téměř deset bodů, což představuje nyní 48,5 bodu, avšak tato oblast má ze všech oblastí stále nejnižší počet bodů; vzhledem k tomu, že tento nepříznivý údaj odráží především nerovnoměrné zastoupení žen a mužů v politice a poukazuje na demokratický deficit ve správě EU;

O.  vzhledem k tomu, že zpráva nadace Eurofound o rozdílech v zaměstnanosti mužů a žen odhaduje, že tyto rozdíly stojí EU přibližně 370 miliard EUR ročně, což odpovídá 2,8 % HDP EU;

P.  vzhledem k tomu, že podle průzkumu nadace Eurofound týkajícího se pracovních podmínek ukazuje složený ukazatel placené a neplacené pracovní doby, že při součtu placené a neplacené pracovní doby připadá na ženy více hodin práce;

Q.  vzhledem k tomu, že ačkoli EU usiluje o rovnost žen a mužů v rozhodovacích procesech, správním radám agentur EU v závažné míře schází genderová vyváženost a vykazují přetrvávající vzorce genderové segregace;

R.  vzhledem k tomu, že feminizace chudoby je v EU skutečností a že řádné a úplné uplatňování a prosazování právních předpisů EU v oblasti rovnosti lidí obecně a rovnosti žen a mužů by mělo jít ruku v ruce s politikami zaměřenými na velmi vysoké míry nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení žen, což jsou jevy, které úzce souvisí s rozpočtovými škrty ve veřejných službách, např. v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, sociálních služeb a sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že nedostatek politik v oblasti rovnosti a nedostatečné provádění právních předpisů týkajících se pohlaví a rovnosti nadále ohrožují ženy a zvyšují riziko chudoby a sociální marginalizace v důsledku jejich vyloučení z trhu práce;

S.  vzhledem k tomu, že provedení stávajících právních předpisů je klíčové pro prosazování rovnosti žen a mužů; vzhledem k tomu, že přestože přepracovaná směrnice 2006/54/ES jasně zakazuje jak přímou, tak nepřímou diskriminaci v odměňování, a ačkoli ženy v průměru dosahují vysokou úroveň vzdělání, rozdíly v odměňování žen a mužů činily v roce 2015 stále 16,3 %;

T.  vzhledem k tomu, že při monitorování uplatňování stávajících právních předpisů EU musí být nezbytnou součástí zásada rovnosti žen a mužů;

U.  vzhledem k tomu, že shromažďování údajů, podle možnosti členěných podle pohlaví, je zásadně důležité pro hodnocení dosavadního pokroku při uplatňování práva EU;

1.  zdůrazňuje, že rovnost žen a mužů je základní zásadou EU, kterou je nutno začlenit do všech politik;

2.  zdůrazňuje zásadní úlohu právního státu, pokud jde o legitimitu jakékoli formy demokratické správy věcí veřejných; zdůrazňuje, že se jedná o základní kámen právního řádu Unie a jako takový je v souladu s konceptem Unie založené na zásadách právního státu;

3.  připomíná, že zásada rovnosti – co se týče stejné odměny za stejnou práci – je zakotvena v evropských Smlouvách od roku 1957 (viz článek 157 SFEU), a zdůrazňuje, že článek 153 SFEU umožňuje EU jednat v širší oblasti rovných příležitostí a rovného zacházení v otázkách práce a zaměstnanosti;

4.  poukazuje na to, že řádné provádění a uplatňování práva EU má zásadní význam pro uskutečňování politiky EU v souladu se zásadou rovnosti žen a mužů zakotvenou ve Smlouvách a pro podporu a posilování vzájemné důvěry mezi veřejnými orgány jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni, jakož i mezi orgány a občany, přičemž rovněž připomíná, že základem pro dobrou spolupráci a účinné uplatňování práva EU jsou důvěra a právní jistota;

5.  připomíná úlohu Komise jako strážce smluv a její povinnost sledovat uplatňování práva EU a zdůrazňuje, že členské státy mají primární odpovědnost za zajištění jeho provádění a prosazování; poukazuje na to, že neprovedení, nesprávné uplatňování a nedostatečné prosazování stávajících právních předpisů EU, pokud jde o rovnost žen a mužů, má dopad na účinné fungování a důvěryhodnost Unie;

6.  připomíná členským státům a orgánům EU, že zajištění včasného a řádného uplatňování právních předpisů v členských státech zůstává prioritou EU; zdůrazňuje význam dodržování zásady svěření pravomocí, subsidiarity a proporcionality podle článku 5 SEU, jakož i rovnosti před zákonem, v zájmu lepšího monitorování uplatňování práva EU; připomíná, že je důležité zvýšit povědomí o ustanoveních stávajících směrnic týkajících se různých aspektů zásady rovnosti žen a mužů a jejich uplatňování v praxi;

7.  vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o včasné provedení a uplatňování právních předpisů a zajistily tak uplatňování rovnosti žen a mužů v praxi;

8.  zdůrazňuje, že pokud se nezajistí, aby byly ve vnitrostátním právu včas a řádně provedeny stávající právní předpisy EU týkající se zásad rovných příležitostí pro muže a ženy, rovného přístupu k mužům a ženám v oblasti vzdělání, zaměstnání a povolání, stejné odměny za stejnou práci a rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a k jejich poskytování, jakož i stávající ustanovení týkajících se zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a odstranění všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách, budou občané a spolu s podniky v konečném důsledku ochuzeni o přínosy, na které mají podle práva EU nárok;

9.  zdůrazňuje, že účinné uplatňování práva EU má za důsledek posílení důvěryhodnosti evropských orgánů; domnívá se proto, že výroční zpráva zveřejněná Komisí, petiční právo a evropská občanská iniciativa jsou důležitými nástroji, které umožní normotvůrcům EU určit možné mezery v právních předpisech;

10.  uznává, že je důležité shromažďovat údaje, podle možnosti rozčleněné podle pohlaví, aby bylo vidět pokrok při prosazování práv žen;

11.  zdůrazňuje, že řízení o nesplnění povinnosti jsou cenným nástrojem, který slouží k zajištění správného provádění práva EU;

12.  opakuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se Listina základních práv Evropské unie stala závazným souborem základních práv EU a že Listina zakazuje diskriminaci na jakémkoli základě, aniž by tento zákaz omezovala na nějaké konkrétní oblasti, a je určena orgánům, institucím a jiným subjektům EU a členským státům, pokud provádějí právo Unie;

13.  vyzývá členské státy, aby řešily nárůst obchodování s lidmi za účelem vykořisťování pracovní síly a obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, které je stále nejrozšířenější formou obchodování s lidmi;

14.  konstatuje – a vyjadřuje za to uznání Soudnímu dvoru Evropské unie –, že široký výklad pojmu stejná odměna za stejnou práci, který formuloval Soudní dvůr a jeho rozsáhlá judikatura k příslušnému článku, rozhodně rozšířil možnosti boje proti přímé i nepřímé diskriminaci v odměňování na základě pohlaví a zmenšování rozdílů v odměňování žen a mužů, nicméně je třeba vynaložit ještě více úsilí pro to, aby se přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů v EU odstranily;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že nebyly přijaty a provedeny právní předpisy EU, které by se náležitě zabývaly pracovními podmínkami a pracovní dobou, včetně práce o státních svátcích a v neděli bez přestávky a dob odpočinku; zdůrazňuje, že tento nedostatek jednotných právních předpisů s sebou nese obtíže při dosahování rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, což má dopad zejména na ženy a jejich postavení na trhu práce;

16.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že zavedení právních zásad zakazujících nerovnost v odměňování mužů a žen se samo o sobě neprojevilo jako dostatečné pro odstranění přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů; zdůrazňuje, že přepracovaná směrnice vyžaduje, aby členské státy zajistily, aby veškerá ustanovení kolektivních smluv, mzdových tarifů, dohod o mzdě a individuálních pracovních smluv, která jsou v rozporu se zásadou stejné odměny, byla neplatná, mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna;

17.  zdůrazňuje, že kromě stávajících nástrojů pro provádění práva EU by měly členské státy i Komise věnovat další pozornost alternativním nástrojům, které by umožnily rozsáhlejší provádění práva EU, zejména ustanovení týkajících se rovnosti z hlediska odměňování; zdůrazňuje proto význam kolektivních smluv pro zajištění stejné odměny, rodičovské dovolené a dalších práv souvisejících se zaměstnáním získaných kolektivním vyjednáváním;

18.  připomíná své usnesení ze dne 15. ledna 2013, v němž požaduje přijetí nařízení EU o evropském správním právu procesním podle článku 298 SFEU[1]; se zklamáním konstatuje, že Komise nevyhověla žádosti Parlamentu o předložení návrhu legislativního aktu týkajícího se správního práva procesního.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	12.4.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	17 1 5
Členové přítomní při konečném hlasování	Daniela Aiuto, Beatriz Becerra Basterrechea, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Maria Corazza Bildt, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Florent Marcellesi, Angelika Mlinar, Marijana Petir, João Pimenta Lopes, Ángela Vallina, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Jadwiga Wiśniewska
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Lívia Járóka, Urszula Krupa, Kostadinka Kuneva, Nosheena Mobarik, Jordi Solé, Marc Tarabella, Mylène Troszczynski, Julie Ward
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Margrete Auken

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

17	+
ALDE	Beatriz Becerra Basterrechea, Angelika Mlinar
ECR	Nosheena Mobarik
EFDD	Daniela Aiuto
GUE/NGL	Kostadinka Kuneva, Ángela Vallina
PPE	Anna Maria Corazza Bildt, Marijana Petir, Elissavet Vozemberg-Vrionidi
S&D	Vilija Blinkevičiūtė, Iratxe García Pérez, Anna Hedh, Julie Ward, Marc Tarabella
VERTS/ALE	Margrete Auken, Florent Marcellesi, Jordi Solé

1	-
ENF	Mylène Troszczynski

5	0
ECR	Urszula Krupa, Jadwiga Wiśniewska
GUE/NGL	João Pimenta Lopes
PPE	Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Lívia Járóka

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

• [1]  Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 17.

STANOVISKO Petičního výboru (23.3.2018)

pro Výbor pro právní záležitosti

ke kontrole uplatňování práva EU v roce 2016
(2017/2273(INI))

Zpravodajka: Cecilia Wikström

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že právo předložit petici Evropskému parlamentu představuje základní stavební kámen evropského občanství zakotvené v článcích 20 a 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a v článku 44 Listiny základních práv Evropské unie a že podle nedávných průzkumů veřejného mínění je občané v pořadí důležitosti řadí na druhé místo; zdůrazňuje důležitost petic coby prostředku, jímž se mohou občané a osoby s pobytem v EU cítit zapojeni do činností Unie a vyjádřit své znepokojení ohledně případů nesprávného použití či porušení práva EU i možných mezer v tomto právu a zároveň upozornit na tyto nedostatky v naději, že se pro oznámené problémy najde rychlé a účinné řešení; sdílí názor Komise, že činnost zaměřená na zajištění účinného prosazování stávajících právních předpisů EU, musí být svou důležitostí považována za rovnocennou činnosti věnované vytváření předpisů nových; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti zlepšila své vyřizování petic v tom smyslu, že bude poskytovat včasné a důkladné odpovědi;

2.  upozorňuje na studii zadanou Petičním výborem tematické sekci C s názvem „Kontrola uplatňování práva Unie: nástroje a výzvy“[1] a vítá její konkrétní doporučení ohledně toho, jaké kroky má Parlament učinit; upozorňuje na nedávno zveřejněnou studii zadanou tematické sekci C nazvanou „Účinný přístup ke spravedlnosti“[2] v návaznosti na opakující se tvrzení, která se objevila při vyřizování jistého množství petic; souhlasí s návrhem Komise podpořit školení soudců v oblasti práva EU v jednotlivých členských státech s cílem zajistit jednotnost rozhodnutí, a tudíž stejné prosazování práv v celé Unii;

3.  konstatuje, že předkladatelé petic velmi často poukazují na porušování právních předpisů EU, a vyzdvihuje, že v roce 2016 bylo zaregistrováno mnoho petic v souvislosti s oblastí vnitřního trhu, spravedlnosti, základních práv a životního prostředí;

4.  zdůrazňuje, že řádné provádění práva EU je nezbytné pro dosažení politických cílů EU vymezených ve Smlouvách a sekundárních právních předpisech, jako je princip právního státu zakotvený v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU); zdůrazňuje, že nedostačující prosazování právních předpisů nejen oslabuje účinnost vnitřního trhu a má nákladné důsledky, jako například nevratné škody na životním prostředí, ale má i přímý dopad na práva jednotlivců, a následně ovlivňuje důvěryhodnost a pověst Unie; v této souvislosti zdůrazňuje, že provádění a prosazování právních předpisů se zakládá na rozdělení pravomocí přiznaných na základě Smluv, a že členské státy a Komise proto nesou za provádění a prosazování unijního práva sdílenou odpovědnost, přičemž Komise zastává úlohu hlavní strážkyně smluv; zároveň upozorňuje na skutečnost, že všechny orgány EU sdílejí odpovědnost za zajištění provádění a prosazování práva EU, jak je stanoveno v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů z roku 2016;

5.  vítá skutečnost, že zpráva Komise za rok 2016 je v porovnání s předchozími zprávami transparentnější a obsahuje více statistických informací; lituje ovšem toho, že neuvádí žádné přesné informace o počtu petic, které vedly ke spuštění postupů podle mechanismu EU Pilot či zahájení řízení o nesplnění povinnosti, a žádá Komisi, aby tyto konkrétní informace doložila; s politováním konstatuje, že ani Parlament ani předkladatelé petic nejsou do těchto postupů zapojeni; opakuje svou výzvu Komisi, aby s Parlamentem sdílela informace o všech aktuálních případech spuštění mechanismu EU Pilot a o zahájených řízeních o nesplnění povinnosti s cílem zvýšit transparentnost, omezit časový rámec pro urovnání sporu prostřednictvím Petičního výboru, budovat důvěru v projekt EU a v konečném důsledku prohloubit legitimitu mechanismu EU pilot, zejména pokud jde o řízení o nesplnění povinnosti; vyzývá Komisi, aby systematicky sdělovala svá rozhodnutí a jednotlivé kroky, které přijal sbor komisařů, a zveřejnila pořad jednání a hlavní výsledky schůzí na souborná témata; bere na vědomí rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v případech C-39/05 P, C-52/05 P a C-562/14 P z května 2017, podle nichž by dokumenty projednávané v rámci mechanismu EU pilot neměly být zveřejňovány, pokud existuje riziko ovlivnění povahy řízení o porušení povinnosti či jeho průběhu nebo podkopání cílů tohoto řízení; vyzývá Komisi, aby zveřejnila dokumenty získané výměnou s členskými státy ve chvíli, kdy toto riziko pomine, konkrétně poté, co postupy v rámci mechanismu EU Pilot budou ukončeny; podporuje v této souvislosti návrh evropského veřejného ochránce práv ohledně včasnosti použití a transparentnosti mechanismu EU Pilot před zahájením řízení o nesplnění povinnosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby všechny zúčastněné subjekty byly soustavně informovány a aby se do postupů v rámci mechanismu EU Pilot vneslo více transparentnosti; vyjadřuje politování nad tím, že Komise neprojevila odhodlání reagovat na obavy vznesené poslanci EP v souvislosti s postupy v rámci mechanismu EU Pilot, a vyzývá Komisi, aby informovala Petiční výbor o veškerých významných nových krocích v šetření a průběžném dialogu s členskými státy v případě otevřených petic; opakuje svou výzvu Komisi, aby do své výroční zprávy zahrnula míru provádění nařízení a směrnic EU;

6.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že v souladu s interinstitucionální dohodou nese společnou odpovědnost za zajištění provádění a prosazování práva EU, a vzhledem k tomu, že podle článku 14 SEU vykonává úlohu politické kontroly nad Komisí, by měl být Parlament automaticky informován o každém spuštění mechanismu EU Pilot a zahájení řízení o porušení povinnosti a měl by mu být umožněn adekvátní přístup k dokumentům souvisejícím s těmito dvěma druhy postupů, zejména pokud vyplývají z petic, a to při respektování ustanovení o důvěrnosti nezbytné pro úspěšné řešení případů;

7.  připomíná, že Evropská unie se zakládá na zásadě právního státu a že centrálním prvkem této zásady je provádění a prosazování práva EU; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly důraznější opatření proti pozdnímu provádění předpisů ve vnitrostátním právu, aby se zajistilo řádné a včasné provedení směrnic a důsledné dodržování právních předpisů EU; v této souvislosti se zavazuje, že se bude podporovat užší spolupráci a posilování vazeb s vnitrostátními parlamenty v procesu tvorby právních předpisů, zejména prostřednictvím pomoci při přijímání právních předpisů, jimiž jsou řádně prováděny právní předpisy EU; dále zdůrazňuje význam zjišťovacích misí vysílaných do členských států na základě petic, jejichž smyslem je zkvalitnit vyšetřování v záležitostech, na něž předkladatelé petic upozorňují, neboť se jedná nejen o základní nástroj Parlamentu ke shromáždění důkazů o tom, zda bylo v konkrétní situaci plně respektováno právo EU, ale také o jedinečný způsob, jak se přiblížit občanům a prokázat, že jejich obavy jsou brány vážně; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby patřičně zohlednila zprávy zjišťovacích misí Parlamentu a usnesení přijatá na základě petic; zdůrazňuje potřebu navazujících opatření k nápravě těchto konkrétních nedostatků v uplatňování a provádění práva EU v členských státech;

8.  navrhuje, aby se zástupci členských států více angažovali při projednávání petic v Petičním výboru;

9.  vítá, že byla ve zprávě představena revidovaná strategie Komise pro kontrolu uplatňování práva EU, tak jak je tato politika nastíněna ve sdělení s názvem „Lepší výsledky díky lepšímu uplatňování“ z roku 2016, a bere na vědomí její obsah; je znepokojen úmyslem Komise doporučit předkladatelům petic, aby usilovali o nápravu na vnitrostátní úrovni v případě, že se jejich stížnosti nevztahují k problémům obecnější povahy, neobnášejí problémy systémového rázu a mohou být uspokojivě vyřešeny prostřednictvím jiných mechanismů na unijní či vnitrostátní úrovni; vyjadřuje znepokojení nad tím, že výše uvedené odůvodnění Komise týkající se politiky prosazování právních předpisů by mohlo zklamat občany, kteří od EU, a zejména od Komise, jakožto strážkyně Smluv podle článku 17 SEU, očekávají ochranu svých práv; žádá Komisi, aby o svých prioritách pro tuto politiku poskytla další podrobnosti a aby objasnila pojem „problémy obecnější povahy“; vyzývá k přehodnocení výše uvedené politiky prosazování právních předpisů tak, aby bylo zajištěno, že nebude v žádném případě ohroženo řešení některých případů, jejichž účinného vyřízení lze lépe dosáhnout na unijní úrovni; bere na vědomí úmysl Komise spustit mechanismus EU pilot pouze tehdy, pokud se v konkrétním případě může ukázat jako užitečný, a přikročit k řízení o nesplnění povinnosti s cílem urychlit prošetřování případů porušení práva EU, aniž by se spoléhala na uvedený mechanismus; je ovšem znepokojen tím, že by tento postup mohl vést kvůli konkrétním vnitrostátním okolnostem či zájmům k neúčinnému přezkoumání stížností předložených prostřednictvím petic v případech, kdy by se opatření na úrovni EU mohlo ukázat jako vhodnější; bere na vědomí výrazný trend poklesu počtu případů, kdy byl spuštěn mechanismus EU pilot, v témž roce;

10.  všímá si přetrvávající a zhoršující se situace, pokud jde o opožděné provádění směrnic, kdy bylo v roce 2016 zaznamenáno 847 nových případů nesplnění povinnosti z důvodu opožděného provedení, což představovalo nárůst o více než 60 % oproti předcházejícímu roku, přičemž v závěru roku 2016 bylo z důvodu opožděného provedení zahájeno celkem 868 řízení; vyjadřuje své znepokojení ohledně respektování rozsudků Soudního dvora Evropské unie; konstatuje, že 95 případů nesplnění povinnosti je stále otevřeno, přestože o nedodržení požadavků ze strany členských států rozhodl Soudní dvůr Evropské unie, a že pouze tři z těchto případů byly Komisí postoupeny Soudnímu dvoru EU na základě článku 260 SFEU; vyjadřuje hluboké politování nad zanedbatelným počtem případů, kdy Komise věc předložila Soudnímu dvoru EU na základě článku 260; požaduje důsledné a přísné uplatňování postupu stanoveného v čl. 260 odst. 3 pro případy týkající se nesdělení náležitých opatření, s cílem zajistit včasný a účinný mechanismus nápravy; domnívá se, že je naprosto nezbytné zajistit plné a včasné provedení rozhodnutí Soudního dvora EU, a to i za případného použití článku 279 SFEU; vyzývá Komisi, aby podávala pravidelné zprávy o pokroku dosaženého v dodržování rozsudků Soudního dvora EU ze strany členských států;

11.  bere na vědomí rostoucí počet stížností zaslaných Komisi (3 783) a 986 nově zahájených řízení o nesplnění povinnosti v roce 2016, jakož i 1 657 zahájených řízení o nesplnění povinnosti; vyjadřuje politování nad současnými znepokojivými tendencemi v provádění směrnic ze strany členských států a nad rostoucím počtem případů, kdy je právo EU provedeno nesprávně, nebo vůbec, což poukazuje na to, že včasné a správné provádění právních předpisů EU zůstává problematické; vyjadřuje politování nad tím, že chybí veřejně dostupné informace o tom, jakým způsobem bylo zpracováno 3 783 stížností předložených Komisi v roce 2016, a o době trvání řízení pro nesplnění povinností v různých fázích a v různých členských státech a oblastech politiky; požaduje, aby politika prosazování předpisů byla prováděna transparentněji; vyzývá Komisi, aby zaujala aktivnější přístup ke shromažďování informací a k reakci na obavy občanů;

12.  konstatuje, že počet stížností, které Komise obdržela, dosáhl historicky rekordní výše v roce 2016, kdy překročil počet stížností z roku 2014, zatímco v roce 2015 značně klesl; vyjadřuje politování nad prudkým nárůstem případů nesplnění povinnosti z důvodu opožděného provedení v jednotlivých členských státech (více než 50 %); zdůrazňuje, že životní prostředí zůstává jednou z hlavních oblastí politiky, pokud jde o zahájení řízení o nesplnění povinnosti, přičemž hlavními problémy jsou kvalita vody, nakládání s odpady, kvalita ovzduší a biologická rozmanitost;

13.  bere na vědomí neuspokojivou úroveň uplatňování právních předpisů EU mezi členskými státy, jak dokládá velký počet stížností zaslaných Komisi a významný tok petic předložených Parlamentu; vítá záměr Komise vyjádřený v jejím sdělení z prosince 2016 zvýšit využívání preventivních nástrojů, jako jsou schůze na souborná témata, prováděcí pokyny, skupiny odborníků a specializované sítě, jako např. síť SOLVIT, a podporovat budování kapacit v členských státech s cílem prosazovat právní předpisy EU; vyzývá Komisi, aby používala tyto nástroje při plném respektování zásady řádné a účinné správy stanovené v článku 298 SFEU a článku 41 Listiny základních práv EU; vyzývá Komisi, aby využila ustanovení článku 197 SFEU o provádění této obnovené politiky prosazování právních předpisů v plném partnerství s členskými státy a evropskými orgány; vyzývá Komisi a Radu, aby v plném rozsahu uplatňovaly interinstitucionální dohodu o zlepšení tvorby právních předpisů z roku 2016[3] a společné politické prohlášení z roku 2011 o informativních dokumentech[4];

14.  doporučuje ustanovit kratší zrychlené postupy pro případy možného porušení právních předpisů EU, které jsou považovány za naléhavé a kdy Komise musí jednat rychle;

15.  zdůrazňuje, že je důležité zachovat integritu právního řádu EU, který zahrnuje primární a sekundární právní předpisy a předpisy „měkkého“ práva (soft law); vyzývá v této souvislosti ke včasnému přijetí legislativních a nelegislativních iniciativ požadovaných k tomu, aby se evropský pilíř sociálních práv stal pro občany skutečností; zdůrazňuje, že včasné přijetí legislativních a nelegislativních iniciativ je nezbytností, kterou Komise i Parlament uznávají;

16.  konstatuje, že podle standardního průzkumu Eurobarometr č. 86 je volný pohyb občanů EU – díky němuž mohou žít, pracovat, studovat a podnikat kdekoliv v EU – největší pozitivum EU a že většina občanů EU podporuje společné politiky EU v oblastech, jako je obrana, migrace a terorismus; připomíná, že pokud mají být tyto politiky úspěšné, je naprosto nezbytné, aby byly ve všech členských státech prováděny včas a jednotně; se znepokojením konstatuje, že určité členské státy nedbají svých povinností v souvislosti s otázkami azylu a migrace, především pokud jde o přerozdělení žadatelů o azyl a imigrantů; zdůrazňuje, že je nutné, aby byla řešena nedostatečná solidarita mezi některými členskými státy v oblasti azylu a migrace a aby všechny členské státy plnily své závazky;

17.  bere na vědomí iniciativní činnost Komise, pokud jde o uplatňování práva EU podle balíčku pro zdokonalení tvorby právních předpisů, jakož i podporu nabídnutou členským státům prostřednictvím plánů provádění nových směrnic; zdůrazňuje nicméně, že členské státy by měly plnit svou povinnost vymáhat předpisy, které společně přijaly, a měly by se vyhýbat při provádění práva EU praxi nadměrné tvorby vnitrostátních právních předpisů (tzv. gold-plating), aby občané neměli mylnou představu o rozdílu mezi právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy a aby nezískali dojem, že EU vydává příliš mnoho právních předpisů;

18.  vyjadřuje politování nad nedostatky v přístupu Komise k zajištění dobrých životních podmínek zvířat, neboť ignoruje závažné nesrovnalosti oznamované velkým počtem občanů, kteří uplatnili své právo předložit petici; opakuje svou výzvu, aby byla zahájena nová strategie na úrovni EU, která by překonala všechny stávající nedostatky a zajistila plnou a účinnou ochranu dobrých životních podmínek zvířat prostřednictvím jasného a soudržného legislativního rámce, který bude plně splňovat požadavky článku 13 SFEU;

19.  vyzývá Komisi, aby podrobně přezkoumala petice související s rozdílnou kvalitou potravinářských výrobků stejné značky v různých členských státech; naléhá na Komisi, aby učinila přítrž nespravedlivým praktikám a zajistila, že se všemi spotřebiteli bude zacházeno stejně;

20.  odsuzuje skutečnost, že v některých členských státech je právo na zdraví podkopáváno výraznými přetrvávajícími nedostatky v provádění a prosazování právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, zejména pokud jde o dodržování mezních hodnot pro kvalitu ovzduší, nakládání s odpady a o infrastrukturu pro čištění odpadních vod;

21.  poukazuje na to, že diskriminace na základě úředního jazyka (úředních jazyků) členského státu ve školách a veřejné správě narušuje volný pohyb, který je zakotven v čl. 26 odst. 2 SFEU; vyzývá Komisi, aby toto narušení vnitřního trhu prošetřila.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	21.3.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	19 1 4
Členové přítomní při konečném hlasování	Margrete Auken, Beatriz Becerra Basterrechea, Soledad Cabezón Ruiz, Eleonora Evi, Takis Hadjigeorgiou, Peter Jahr, Svetoslav Hristov Malinov, Lukas Mandl, Notis Marias, Ana Miranda, Marlene Mizzi, Cristian Dan Preda, Gabriele Preuß, Sofia Sakorafa, Yana Toom, Jarosław Wałęsa, Cecilia Wikström
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Michela Giuffrida, Carlos Iturgaiz, Peter Kouroumbashev, Kostadinka Kuneva, Julia Pitera, László Tőkés
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Emil Radev

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

19	+
ALDE ECR EFDD GUE/NGL PPE   S&D   VERTS/ALE	Beatriz Becerra Basterrechea, Yana Toom, Cecilia Wikström       Carlos Iturgaiz, Peter Jahr, Svetoslav Hristov Malinov, Lukas Mandl, Julia Pitera, Cristian Dan Preda, Emil Radev, László Tőkés, Jarosław Wałęsa Soledad Cabezón Ruiz, Michela Giuffrida, Peter Kouroumbashev, Marlene Mizzi, Gabriele Preuß Margrete Auken, Ana Miranda

1	-
ECR	Notis Marias

4	0
EFDD GUE/NGL	Eleonora Evi Takis Hadjigeorgiou, Kostadinka Kuneva, Sofia Sakorafa

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

• [1]  http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2017/596799/IPOL_STU(2017)596799_EN.pdf
• [2]  http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2017/596818/IPOL_STU(2017)596818_EN.pdf
• [3]  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
• [4]  Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	15.5.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	19 2 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Max Andersson, Joëlle Bergeron, Marie-Christine Boutonnet, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Mady Delvaux, Rosa Estaràs Ferragut, Enrico Gasbarra, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Heidi Hautala, Sylvia-Yvonne Kaufmann, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Pavel Svoboda, Axel Voss, Francis Zammit Dimech
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Geoffroy Didier, Pascal Durand, Jytte Guteland, Virginie Rozière
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Dominique Bilde

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

19	+
ALDE	Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto
EFDD	Joëlle Bergeron
GUE/NGL	Kostas Chrysogonos
PPE	Geoffroy Didier, Rosa Estaràs Ferragut, Emil Radev, Pavel Svoboda, Axel Voss, Francis Zammit Dimech
S&D	Mady Delvaux, Enrico Gasbarra, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Jytte Guteland, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Virginie Rozière
VERTS/ALE	Max Andersson, Pascal Durand, Heidi Hautala

2	-
ENF	Dominique Bilde, Marie-Christine Boutonnet

0	0

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se