ZPRÁVA obsahující doporučení Komisi o humanitárních vízech
16.10.2018 - (2017/2270(INL))
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Juan Fernando López Aguilar
(Podnět – článek 46 jednacího řádu)
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
obsahující doporučení Komisi o humanitárních vízech
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na články 4, 18 a 19 této listiny,
– s ohledem na Úmluvu o právním postavení uprchlíků podepsanou dne 28. července 1951 v Ženevě a protokol z roku 1967 k této úmluvě,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se stanoví kodex Společenství o vízech (vízový kodex)[1],
– s ohledem na globální pakt OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a globální pakt OSN o uprchlících, které navazovaly na Newyorskou deklaraci pro uprchlíky a migranty, která byla Valným shromážděním Organizace spojených národů jednomyslně přijata dne 19. září 2016,
– s ohledem na posouzení evropské přidané hodnoty týkající se humanitárních víz, které vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu,
– s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A8-0328/2018),
A. vzhledem k tomu, že navzdory četným oznámením a žádostem týkajícím se bezpečných a legálních cest, které umožňují vstup na evropské území osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, v současné době na unijní úrovni neexistuje žádná harmonizace v oblasti postupů pro chráněný vstup ani právní rámec pro humanitární víza, tj. víza udělená pro účely dosažení území členských států s cílem žádat o mezinárodní ochranu;
B. vzhledem k tomu, že v souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 7. března 2017 ve věci C-638/16[2] nejsou členské státy podle právních předpisů EU povinny vydávat humanitární víza osobám, které chtějí vstoupit na jejich území s úmyslem požádat zde o azyl, ale mohou tak učinit svobodně na základě svého vnitrostátního práva; vzhledem k tomu, že tento rozsudek vykládá stávající právní předpisy Unie, které mohou být změněny;
C. vzhledem k tomu, že některé členské státy v současné době využívají nebo dříve využívaly vnitrostátní režimy pro vydávání humanitárních víz nebo povolení k pobytu za účelem zajištění chráněného vstupu osobám, které potřebují pomoc;
D. vzhledem k tomu, že počet osob přijatých na základě vnitrostátních postupů pro vstup za účelem humanitární ochrany nebo prostřednictvím přesídlení je ve srovnání s celosvětovou potřebou stále nízký a mezi členskými státy existují značné rozdíly; vzhledem k tomu, že vnitrostátní postupy pro vstup za účelem humanitární ochrany nebo prostřednictvím přesídlení jsou úzce definovány a v případě přesídlování zahrnuje výhradně osoby, které splňují kritéria zranitelnosti a jsou registrovány jako uprchlíci Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky;
E. vzhledem k tomu, že se odhaduje, že v důsledku této situace se 90 % osob, jimž byla přiznána mezinárodní ochrana, do Unie dostalo nelegálním způsobem, což znamená, že tyto osoby jsou stigmatizovány ještě před příchodem na vnější hranice členských států;
F. vzhledem k tomu, že svobodné ženy cestující samy nebo s dětmi, ženy vedoucí domácnosti, těhotné a kojící ženy, osoby se zdravotním postižením, dospívající dívky a starší ženy jsou osobami, které jsou na migračních trasách do Evropy obzvláště zranitelné a čelí výrazně většímu riziku násilí založeného na pohlaví, jako je znásilnění nebo násilí a jsou oběťmi pašeráků a obchodníků s lidmi za účelem sexuálního zneužívání a ekonomického vykořisťování; vzhledem k tomu, že ženy a dívky jsou na migračních trasách do EU obvykle zranitelnější vůči všem formám vykořisťování, včetně pracovního vykořisťování a sexuálního zneužívání a že jsou často nuceny k sexuálním službám výměnou za to, aby mohly pokračovat ve své cestě;
G. vzhledem k tomu, že od roku 2000 dosáhly ztráty na životech vinou těchto politik nejméně 30 000 mrtvých na hranicích Unie; vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné vytvořit unijní právní rámec coby prostředek k řešení neúnosných ztrát na životech ve Středozemním moři a na migračních trasách do Evropy, ke skutečnému boji proti převaděčství osob se zaměřením na obchodování s lidmi, pracovní vykořisťování a násilí, k řízení řádného příjezdu, důstojného přijetí a spravedlivého posuzování žádostí o azyl, k optimalizaci finančních prostředků členských států a Unie vyhrazených na azylové postupy, kontrolu hranic a pátrací a záchranné činnosti, jakož i k dosažení soudržných postupů v rámci acquis Unie v oblasti azylu;
H. vzhledem k tomu, že Parlamentu v tomto směru pokoušel zahrnout ustanovení do nařízení (ES) č. 810/2009;
I. vzhledem k tomu, že Rada i Komise tyto pozměňovací návrhy zamítly, mimo jiné z toho důvodu, že by taková ustanovení do nařízení (ES) č. 810/2009 vzhledem k oblasti jeho působnosti, která se vztahuje pouze na krátkodobá víza, neměla být zahrnuta;
J. vzhledem k tomu, že se Parlament v reakci na nečinnost Komise rozhodl vypracovat tuto legislativní zprávu z vlastního podnětu o humanitárních vízech;
K. vzhledem k tomu, že vypracování doporučení, která jsou přílohou tohoto návrhu, předcházela intenzivní práce za pomoci expertů;
1. žádá Komisi, aby do 31. března 2019 předložila na základě čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie návrh nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza a který navazuje na doporučení uvedená v příloze tohoto usnesení;
2. domnívá se, že členské státy by měly být schopny udělit humanitární víza osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, aby tyto osoby mohly vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě;
3. domnívá se, že evropská humanitární víza by měla pouze doplňovat, a nikoli nahrazovat stávající vnitrostátní postupy vstupu na území za účelem humanitární ochrany, přesídlování nebo žádosti podané na základně mezinárodního uprchlického práva;
4. domnívá se, že jakoukoli iniciativou v oblasti evropských humanitárních víz by neměly být dotčeny další iniciativy týkající se migrační politiky, a to včetně těch, které se zaměřují na řešení základních příčin migrace;
5. zdůrazňuje naléhavou potřebu bezpečných a legálních způsobů pro vstup do Unie – přičemž humanitární víza by měla být jedním z nich –, které jsou rovněž velmi důležité z hlediska pohlaví, jelikož ženy jsou obzvláště zranitelné, a proto jsou více vystaveny sexuálnímu a genderově motivovanému násilí na trasách a v přijímacích centrech; zdůrazňuje, že hospodářská závislost a další druhy nesamostatnosti často vystavují ženy a dívky ve třetích zemích situacím, kdy je pro ně mnohem obtížnější než pro muže získat azyl bezpečným způsobem;
6. domnívá se, že část finančních dopadů požadovaného návrhu by měla být hrazena ze souhrnného rozpočtu Unie jakožto praktický projev zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni, v souladu s článkem 80 SFEU;
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi a Radě, jakož i vnitrostátním parlamentům, Soudnímu dvoru, Evropské službě pro vnější činnost, Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu, Evropské agentuře pro pohraniční a pobřežní stráž, Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva a Agentuře Evropské unie pro základní práva.
PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍDOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU
Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který má být přijat, by měl:
1. FORMA A NÁZEV NÁSTROJE, KTERÝ MÁ BÝT PŘIJAT
– být samostatným právním aktem přijatým ve formě nařízení s názvem „Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí evropská humanitární víza“,
2. PRÁVNÍ ZÁKLAD
– mít jako právní základ čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
3. ODŮVODNĚNÍ
– být odůvodněn těmito skutečnostmi:
– současná mezera v právních předpisech Unie, které kromě postupů znovuusídlení pro zranitelné uprchlíky nestanoví postupy ani v právních předpisech o vízech, ani v právních předpisech týkajících se hranic či azylu pro přijímání osob žádajících o ochranu na území členských států, přičemž se odhaduje, že 90 % osob, které jsou následně uznány za uprchlíky a osoby požívající doplňkové ochrany, vstupuje na území členských států nezákonně[1], často po životu nebezpečných trasách,
– riziko roztříštěnosti, neboť členské státy stále častěji zavádějí vlastní programy a postupy pro přijímání osob z humanitárních důvodů, což je v rozporu s obecným cílem vymezeným v čl. 78 odst. 1 SFEU ohledně rozvoje společné politiky týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany a což by s ohledem na různé režimy mohlo narušit jednotné uplatňování společných ustanovení o vstupu státních příslušníků třetích zemí na území členských států, který je upraven nařízeními Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009[2] a (EU) 2016/399[3],
– vysoká cena z hlediska lidských životů, ale také ze sociálního, ekonomického a rozpočtového hlediska spojená se současným stavem pro dotčené státní příslušníky třetích zemí (poplatky převaděčům, riziko obchodování s lidmi a vykořisťování, riziko pronásledování, riziko smrti a fyzického zneužívání atd.) a členské státy a Unii (zvýšený rozpočet na pátrání a záchranu, včetně soukromých lodí, ochrany hranic, spolupráce s třetími zeměmi, azylových řízení a případně navracení v případě zamítnutých žádostí o mezinárodní ochranu, jakož i boje proti organizované trestné činnosti, obchodování s lidmi a převaděčství atd.),
– přidaná hodnota činnosti Unie, pokud jde o zajištění dodržování hodnot Unie, včetně základních práv, vzájemné důvěry mezi členskými státy a důvěry žadatelů o azyl v systém, právní jistota, předvídatelnost a jednotné uplatňování a provádění pravidel, dosažení úspor z rozsahu a snížení výše uvedených výdajů spojených se současným stavem,
– připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU[4] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013[5] platí pouze na území členských států, že však v současnosti chybí legální cesty, aby se žadatelé o azyl mohli na tato území dostat;
– připomíná, že podání žádosti o azyl v členském státu se uplatňují ustanovení společného evropského azylového systému Unie;
– zdůrazňuje, že odmítnutí žádosti o evropské humanitární vízum nemá žádný vliv na právo požádat o azyl v Unii, ani žadateli nebrání vstoupit do jiného dostupného systému ochrany,
4. OBECNÁ USTANOVENÍ
– mít za cíl zavést ustanovení týkající se postupů a podmínek, na základě kterých může členský stát udělit evropská humanitární víza osobám žádajícím o mezinárodní ochranu, aby tyto osoby mohly vstoupit na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě,
– zahrnout do své působnosti státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001[6] povinni mít při překračování vnějších hranic členských států vízum a jejichž potřeba ochrany před nebezpečím pronásledování ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU[7] je zcela zjevně opodstatněná, ale jichž se ještě netýká proces znovuusídlení, jak je stanoven ve vnitrostátních programech pro znovuusídlení nebo v [novém nařízení, kterým se zřizuje rámec Unie pro znovuusídlování či] ve směrnici Rady 2001/55/ES[8],
– vyloučit ze své působnosti rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo přidat se v příhodný čas ke své rodině v určitém členském státě v souladu s jinými akty vnitrostátního nebo unijního práva;
5. POSTUPY UDĚLOVÁNÍ HUMANITÁRNÍCH VÍZ
– stanovit způsob předkládání žádostí o humanitární víza přímo, elektronicky nebo písemně na kterémkoli konzulátu nebo velvyslanectví členských států,
– stanovit praktické postupy pro tyto žádosti o humanitární víza, včetně vyplnění formuláře žádosti, poskytování informací o totožnosti žadatele, včetně biometrických identifikátorů, a poskytování důkazů, pokud možno podložené dokumenty o nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy,
– stanovit, že žadatel o humanitární vízum je pozván na pohovor – v případě potřeby za přítomnosti tlumočníka –, který lze provést také na dálku prostřednictvím audiokomunikačních a videokomunikačních prostředků, které zajistí náležitou úroveň bezpečnosti, ochrany a důvěrnosti,
– stanovit, aby že předložené dokumenty jsou posouzeny, mimo jiné z hlediska jejich autenticity, příslušným nezávislým a nestranným orgánem s odpovídajícími znalostmi a odbornými vědomostmi v otázkách mezinárodní ochrany,
– stanovit, že žádosti o humanitární víza jsou posuzovány na základě žadatelova prohlášení, pohovoru, a případně podpůrných dokumentů, aniž by proběhl úplný postup určování statusu,
– stanovit, že každý žadatel o humanitární vízum je před jeho vydáním podroben bezpečnostní kontrole, ke které jsou využity příslušné vnitrostátní a unijní databází, přičemž jsou plně dodržena platná ustanovení o ochraně údajů, aby se zajistilo, že žadatel nepředstavuje bezpečnostní riziko,
– stanovit, že o žádostech o víza je rozhodnuto do 15 kalendářních dní po předložení žádosti,
– stanovit, že rozhodnutí o žádosti je žadateli sděleno písemně a je individuální a odůvodněné,
– stanovit, že státní příslušník třetí země, kterému vízum nebylo uděleno, má možnost podat opravný prostředek, jak je tomu v současnosti v případě zamítnutí žádosti o udělení krátkodobého víza nebo odmítnutí vstupu na hranicích,
6. UDĚLOVÁNÍ HUMANITÁRNÍCH VÍZ
– stanovit, že se tato víza udělují pomocí společného vízového štítku a jsou vložena do Vízového informačního systému,
– stanovit, že po udělení humanitárního víza je jeho držitel oprávněn ke vstupu na území členského státu, který vízum vydal, výhradně za účelem požádání o mezinárodní ochranu v tomto členském státě,
7. SPRÁVA A ORGANIZACE
– stanovit, že žádosti o humanitární víza jsou posuzovány řádně vyškolenými pracovníky,
– stanovit, že tito pracovníci pracují buď na velvyslanectvích a konzulátech, nebo v členských státech a že se v tomto případě se žádosti předávají elektronicky a pohovory se provádějí na dálku,
– stanovit, že určité aspekty tohoto postupu, které nezahrnují žádný předběžný výběr případů, posuzování ani rozhodování, mohou spravovat externí poskytovatelé služeb, a to například poskytování informací, organizování schůzek za účelem pohovorů a shromažďování biometrických identifikátorů,
– stanovit, že jsou zavedena náležitá opatření k zajištění ochrany a bezpečnosti údajů a důvěrnosti komunikace,
– stanovit, že za účelem harmonizovaného uplatňování členské státy vzájemně spolupracují a spolupracují s agenturami Unie, mezinárodními organizacemi, vládními i nevládními organizacemi a dalšími příslušnými zúčastněnými subjekty,
– stanovit, že informace o postupech a podmínkách týkajících se humanitárních víz, jakož i o podmínkách a postupech pro získání mezinárodní ochrany na území členských států jsou zpřístupněny široké veřejnosti, a to i na internetových stránkách velvyslanectví a konzulátů členských států a prostřednictvím Evropské služby pro vnější činnost,
8. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
– stanovit, že je členským státům na provádění aktu poskytnuta rozsáhlá finanční podpora z Fondu pro integrovanou správu hranic,
– zajistit, že členský stát, který vydá humanitární vízum, má nárok na stejné náhrady z Azylového a migračního fondu jako členský stát, které přijímá uprchlíky prostřednictvím evropského rámce pro znovuusídlování.
9. ZMĚNY JINÝCH PRÁVNÍCH AKTŮ
– obsahovat změny:
– nařízení (ES) č. 810/2009 s cílem vyjasnit, že se na osoby žádající o mezinárodní ochranu vztahují ustanovení nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza,
– nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008[9] s cílem stanovit, že žádosti o evropské humanitární vízum se vkládají do systému VIS,
– nařízení (EU) 2016/399 s cílem přizpůsobit podmínky vstupu osob, které obdržely evropské humanitární vízum,
– Fondu pro integrovanou správu hranic s cílem poskytnout členským státům finanční prostředky na provádění nařízení, kterým se zavádí evropská humanitární víza,
– článku 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích[10] a směrnice Rady 2001/51/EC[11] s cílem osvobodit dopravce převážející státní příslušníky třetích zemí od odpovědnosti, povinností a sankcí, pokud státní příslušníci třetích zemí prohlásí, že chtějí zažádat o mezinárodní nebo humanitární ochranu na území členských států.
- [1] HEIN / DONATO (CIR) 2012: Exploring avenues for protected entry in Europe (Hledání cest pro bezpečný vstup do Evropy), s. 17.
- [2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se stanoví kodex Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).
- [3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 77, 23.3.2016, s. 1).
- [4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60).
- [5] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 31).
- [6] Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).
- [7] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9).
- [8] Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12).
- [9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).
- [10] Úř. věst. L 239, 22.9. 2000, s. 19.
- [11] Směrnice Rady 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 45).
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Souvislosti[1]
Parlament začal vyzývat k udělování humanitárních víz v souvislosti s migrační krizí a s neakceptovatelnými ztrátami na životech ve Středozemním moři. Vyjádřil své názory mimo jiné v usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci.
Humanitární víza již byla v EU zvažována, ale bez konkrétního výsledku. Dnes existuje řada cílených vnitrostátních programů, v právních předpisech EU však chybí právní rámec.
Výbor LIBE se pokusil řešit tuto mezeru v právních předpisech při revizi vízového kodexu (2014/0094(COD)), ale Rada i Komise se postavily proti pozměňovacím návrhům, které byly v této souvislosti zahrnuty do trojstranných jednání, která byla zahájena v květnu 2016. V září 2017, po několika měsících zablokovaných jednání v Radě, která odmítala pokračovat, pokud tyto pozměňovací návrhy nebudou staženy, vyjednávací tým Parlamentu návrhy stáhl. Výbor LIBE se místo toho rozhodl, že vypracuje tuto legislativní zprávu z vlastního podnětu.
Navzdory tomuto kroku Rada a Komise v jednáních nepokračovaly.
Dne 6. prosince 2017 byl výbor LIBE zmocněn k vypracování této legislativní zprávy z vlastního podnětu na základě článku 225 SFEU a článku 46 jednacího řádu.
V rámci přípravy této zprávy zpravodaj požádal o příspěvek stínové zpravodaje, ale také občanskou společnost a akademickou obec. Kromě toho přípravu podpořilo posouzení evropské přidané hodnoty, které vypracovala výzkumná služba Evropského parlamentu. Zpravodaj by chtěl vyjádřit svůj vděk za spolupráci a poskytnutou podporu.
Požadavky Parlamentu vůči Komisi
Komisi by měla být předložena jasná žádost o vypracování legislativního návrhu na zavedení evropského humanitárního víza a Komise by tento návrh měla předložit do konce března 2019. Tato lhůta se může zdát krátká. Je však zcela opodstatněná vzhledem k naléhavosti dané věci, dlouhým diskusím, které již proběhly, vypracovaným studiím a podrobným doporučením, která obsahuje tato zpráva.
Podrobné vysvětlení doporučení
Pořadí doporučení, která jsou přiložena k tomuto návrhu usnesení a tvoří jeho součást, vychází ze struktury legislativního nástroje. Doporučení se týkají základních prvků, které by takový legislativní nástroj měl obsahovat.
Tento legislativní nástroj by měl být nový, samostatný právní akt. Z diskusí o vízovém kodexu vyplývá, že je takový samostatný akt nezbytný. Zpravodaj se domnívá, že by vhodnou volbou nástroje bylo nařízení, stejně jako v případě ostatních nástrojů acquis v oblasti víz.
Právní základ
Zpravodaj se domnívá, že by vhodný právní základ tvořila kombinace čl. 77 odst. 2 písm. b) a čl. 78 odst. 2 písm. g) SFEU, týkajících se hraničních kontrol a zvládání přílivů osob žádajících o azyl.
Odůvodnění návrhu
Body odůvodnění nového legislativního nástroje by měly začínat vysvětlením hlavních důvodů pro tento nástroj.
Tím by především měla být současná paradoxní situace, kdy právo EU neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo způsob, jakým by uprchlíci měli ve skutečnosti přicházet, což vede k situaci, kdy téměř všichni uprchlíci přicházejí nelegálně. Tato situace má vážné následky pro jednotlivce, ale i pro členské státy. Prchající osoby se pomocí převaděčů musí vydat na životu nebezpečnou cestu, za niž musí zaplatit obrovské poplatky a na které jsou vystaveni vykořisťování, špatnému zacházení a zneužívání. Negativním aspektem pro členské státy jsou dopady nekontrolovaných příjezdů (nejsou známy počty ani informace o tom, kdo přichází) a zvýšené úsilí nezbytné k zvládání těchto příjezdů v podobě posílené ochrany a ostrahy hranic, pátracích a záchranných činností, spolupráce se třetími zeměmi apod. Zároveň členské státy čelí rozmáhající se organizované trestné činnosti, která těží z finančního zisku z převaděčství osob.
Dalším argumentem pro tento nový legislativní nástroj je riziko roztříštěnosti. Lze pozorovat, že členské státy zavádějí vnitrostátní režimy, ale každý je jiný. Zpravodaj vítá všechny iniciativy zajišťující bezpečnou cestu. Zároveň by vzhledem k tomu, že EU představuje prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic (čl. 3 odst. 2 SEU), měl být kladen větší důraz na společné politiky.
EU je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti a dodržování lidských práv (článek 2 SEU), a takový nástroj je tedy nakonec nezbytný také proto, aby EU dodržovala požadavky svých vlastních Smluv.
Obecná ustanovení
Cíl tohoto nového nástroje by měl být omezen na ustanovení o postupech a podmínkách udělování humanitárních víz. Víza by měla mít povahu víz s omezenou územní platností, aby se jejich držitel mohl dostat na toto území a podat zde žádost o mezinárodní ochranu. Členské státy udělující víza by proto měly odpovídat za azylová řízení.
Konaly se diskuse ohledně toho, zda by měl být zaveden určitý mechanismus relokace. Po pečlivé úvaze zpravodaj takový mechanismus nenavrhuje, aby se zabránilo přílišné složitosti systému.
Nový nástroj by se měl vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří podléhají vízové povinnosti a potřebují ochranu před reálným nebezpečím pronásledování nebo vážné újmy a na něž se nevztahuje žádný jiný nástroj, jako např. přesídlení. Zpravodaj přesídlování velmi podporuje, ale nemůže být jediným legálním a bezpečným způsobem, jelikož se týká jen omezené skupiny již uznaných uprchlíků.
Postupy a podmínky udělování humanitárních víz
Postupy pro udělování těchto víz by měly být podobné postupům týkajícím se víz krátkodobých, kdykoli to jejich povaha umožňuje. Toto by se týkalo například procesních kroků, lhůt pro zpracování, požadavku na formulář žádosti a biometrické údaje, zapojení externích poskytovatelů služeb, bezpečnostních kontrol a práva podat opravný prostředek. Postupy by však měly být odlišné v případech, kdy to vyžaduje zvláštní situace dotčených osob. Vždy by například měl být proveden pohovor (mimo jiné k posouzení rizika obchodování s lidmi) a mělo by být možné podat žádost elektronicky. Kromě toho by se za účelem úspory nákladů a zohlednění situace dotčené osoby měly více využívat moderní komunikační nástroje, než je tomu u žádostí o víza v současné době. Mělo by například být možné provádět pohovory na dálku, což by členským státům umožnilo spolupracovat s odborníky na azylovou problematiku, kteří by nutně nemuseli pobývat ve třetích zemích.
U žádostí o víza by se mělo posuzovat prima facie, zda mohou žadatelé opodstatněně tvrdit, že jim hrozí reálné nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy. Zpravodaj zastává názor, že takové posouzení je nezbytné, aby bylo řízení důvěryhodné. Zdůrazňuje, že se jedná o posouzení žádosti o víza, nikoli o externí zpracování žádosti o azyl. Posuzování žádosti o azyl by vyvolávalo příliš mnoho právních a praktických otázek.
Správa a organizace
Nástroj bude vyžadovat administrativní úsilí a za tímto účelem by členské státy měly mít možnost získat podporu, a to i finanční. Proto by měly být změněny finanční programy nového víceletého finančního rámce, a zvláště Fond pro integrovanou správu hranic. Kromě toho se předpokládá, že bude možné dosáhnout úspor v jiných oblastech, neboť příchod bude spořádanější, když se sníží počet osob, které mezinárodní ochranu zcela zjevně nepotřebují. K dalším úsporám by mělo vést také využití moderních komunikačních technologií.
Závěrečná ustanovení
Zpravodaj plně uznává, že před tím, než bude možné nový nástroj provádět tak, jak je zde koncipován, bude nutné dokončit rozsáhlou praktickou přípravu. Bude nutné začít na vzájemné propojení mezi postupem udělování víz a azylovým řízením nahlížet novým způsobem a podle toho organizovat správní pracovní postupy. Z toho důvodu zpravodaj navrhuje dvouleté přechodné období, než nová pravidla vstoupí v platnost. Následně by pravidla měla být otestována v kontrolovaném prostředí některých vybraných třetích zemí jako pilotních regionů. Takto získané zkušenosti by před dalším zaváděním měly být analyzovány.
V pilotních regionech by členským státům měly být poskytnuty zvláštní podpůrné struktury. Měly by mít možnost získat značné finanční prostředky EU (například z Fondu pro integrovanou správu hranic) na další úpravu svých prostor, školení zaměstnanců a reorganizaci pracovních postupů a IT infrastruktury. Agentury jako Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, Frontex, Europol nebo FRA by měly poskytovat odborné poradenství. Provádění v pilotních regionech by mělo být pečlivě sledováno, aby z něj bylo možné vyvodit závěry. Výsledky sledování by měly sloužit jako podklad pro hodnocení po dvou letech. Tyto výsledky by měly být pečlivě vyhodnoceny a nový nástroj může být případně změněn. Po jakýchkoli nezbytných úpravách by zavádění nového nástroje mělo pokračovat.
Změny jiných právních aktů
Bylo by nutné změnit řadu aktů acquis v oblasti víz, zejména vízový kodex a Vízový informační systém, s cílem přizpůsobit je existenci tohoto zcela nového nástroje. To samé platí pro právní nástroje, které se na držitele humanitárního víza budou vztahovat při cestě do EU. Pokud například s takovým vízem přijede na vnější hranice, bude muset být změněn Schengenský hraniční kodex, aby vízum mohlo být uznáno. V neposlední řadě jsou také nezbytné určité úpravy acquis v oblasti azylu. Azylové řízení by samozřejmě celé probíhalo na území EU, ale skutečnost, že je žadatel držitelem humanitárního víza, by měla být zohledněna. V azylovém řízení by například mělo být zohledněno jakékoli posuzování, které již proběhlo v souvislosti s žádostí o vízum, aby se zabránilo zbytečnému vynakládání dvojího úsilí.
Závěr
Zpravodaj se domnívá, že je nejvyšší čas nalézt inovativní řešení pro potřeby osob žádajících o ochranu i pro potřeby členských států. Současné uzavřené uvažování o acquis v oblasti víz na jedné straně a o acquis v oblasti azylu na straně druhé je nepřirozené a není přizpůsobené současné situaci. EU musí učinit odvážný krok, aby dostála svým hodnotám.
- [1] Pro více informací viz pracovní dokument o humanitárních vízech zpravodaje ze dne 5. dubna 2018.
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (10.9.2018)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
obsahující doporučení Komisi k humanitárním vízům
(2017/2270(INL))
Zpravodajka: Malin Björk
(Podnět – článek 46 jednacího řádu)
NÁVRHY
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že je všeobecně přijímaným faktem, že pohlaví spadá do příslušnosti k určité společenské vrstvě, která je jedním důvodů pro ochranu podle Úmluvy OSN z roku 1951 týkající se postavení uprchlíků a jejího protokolu z roku 1967 (Úmluva o právním postavení uprchlíků) a že pronásledování na základě pohlaví člověka představuje důvod pro požádání o mezinárodní ochranu podle různých mezinárodních i evropských právních rámců, včetně Istanbulské úmluvy, a její přiznání a že sexuální a genderové násilí neúměrně více postihuje ženy po celém světě a specificky pak v době ozbrojeného konfliktu nebo války;
B. vzhledem k tomu, že za současné uprchlické krize patří mezi ty, které jsou na migračních cestách do Evropy obzvláště zranitelné a čelí výrazně většímu riziku násilí založeného na pohlaví, svobodné ženy cestující samy nebo s dětmi, ženy vedoucí domácnosti, těhotné a kojící ženy, osoby se zdravotním postižením, dospívající dívky a starší ženy;
C. vzhledem k tomu, že podle pokynů UNHCR týkajících se pronásledování na základě pohlaví (2002) by měla definice uprchlíka zahrnovat nároky související s problematikou pohlaví a naléhavě vyzývá poskytovatele azylu, aby přijali „výklad zohledňující hledisko pohlaví“ z důvodů ochrany a zajistili nediskriminační postup;
D. vzhledem k tomu, že podle statistik Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) od roku 2014 ve Středozemním moři na cestě do Evropy zemřelo nebo se ztratilo více než 15 tisíc migrantů; a vzhledem k tomu, že Středozemní moře zůstává nejnebezpečnější cestou s téměř dvěma úmrtími na každých 100 cestujících v roce 2015, což je nepřijatelné;
E. vzhledem k tomu, že Istanbulská úmluva, zejména její článek 60, vyžaduje, aby strany přijaly nezbytná legislativní nebo jiná opatření, aby zajistily, aby bylo násilí páchané na ženách na základě pohlaví uznáno jako forma pronásledování, a aby zajistily, že důvody pro azyl vyjmenované v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 budou vykládány způsobem zohledňujícím hledisko pohlaví;
F. vzhledem k tomu, že potřeba bezpečných a legálních způsobů pro vstup do Unie je naléhavá, a to i v souvislosti s otázkou rovnosti žen a mužů, a vzhledem k tomu, že humanitární víza mohou doplňovat, nikoli však nahrazovat ostatní bezpečné způsoby, jako je např. znovuusídlování a přijímání osob z humanitárních důvodů;
G. vzhledem k tomu, že jelikož v současné době není možné požádat o ochranu z humanitárních důvodů mimo Unii, jsou osoby hledající azyl nuceny vstoupit do Evropy protiprávním způsobem, čímž riskují své životy a zdraví, což se může zejména genderově dotýkat žen, dívek a osob LGBTI, například tak, že se stanou obětí znásilnění nebo násilí a jsou terčem pašeráků a obchodníků s lidmi proto, aby byly sexuálně a ekonomicky zneužívány;
H. vzhledem k tomu, že vytvoření humanitárních víz zajistí zranitelným osobám a osobám, které se potýkají s konkrétními výzvami, jako jsou nemocní lidé, osoby se zdravotním postižením, rodiny, ženy, těhotné ženy, děti, starší lidé a osoby LGBTI, přístup k azylovým řízením a humanitární ochraně k bezpečné cestě do Evropy, kde by byly jejich azylové nebo humanitární nároky vyřizovány;
I. vzhledem k tomu, že ženy a dívky mohou v zemích původu čelit specifickým formám pronásledování a diskriminace na základě pohlaví, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, nuceného sňatku, domácího násilí, znásilnění, sexuálního násilí a „zločinů ze cti“;
J. vzhledem k tomu, že podle UNHCR v roce 2017 tvořily ženy 9–22 % uprchlíků, kteří se do Itálie, Řecka a Španělska dostali po moři[1], přičemž velký rozdíl v podílu pohlaví souvisí se specifickou zranitelností žen, včetně ekonomické a jiné nesamostatnosti;
K. vzhledem k tomu, že ženy a dívky čelí na migračních trasách do EU vysokému riziku sexuálního a fyzického zneužívání a násilí včetně znásilnění a jsou obvykle zranitelnější vůči všem formám vykořisťování, včetně pracovního vykořisťování a nucené prostituce; a pro přežití jsou často nuceny k sexuálním službám výměnou za pokračování v cestě; vzhledem k tomu, že zločinecké skupiny a někteří pašeráci a obchodníci s lidmi využívají nedostatku bezpečných způsobů, jak se dostat do Evropské unie;
L. vzhledem k tomu, že dívky a ženy, které jsou oběťmi násilí založeného na pohlaví a které potřebují mezinárodní ochranu, se mohou zdráhat identifikovat skutečnou míru pronásledování, jemuž čelí nebo se ho obávají, a proto potřebují podporující prostředí, ve kterém jsou ujištěny o důvěrnosti;
1. zdůrazňuje naléhavou potřebu bezpečných a právních způsobů vstupu do Evropské unie, z nichž jedním by mohla být humanitární víza; to je důležité z hlediska pohlaví, neboť ženy a osoby LGBTI jsou obzvláště zranitelné, a proto jsou více vystaveny sexuálnímu a genderově motivovanému násilí na trasách a v přijímacích centrech;
2. lituje toho, že je značná míra nerovnosti mezi ženami a muži, kteří jsou nuceni opustit své země původu, aby získali mezinárodní ochranu; zdůrazňuje, že častá hospodářská závislost a další druhy nesamostatnosti vystavují ženy a dívky ve třetích zemích situacím, kdy je pro ně mnohem obtížnější získat azyl než pro muže;
3. odsuzuje současnou situaci, kdy ve snaze požádat o azyl v EU se ženy, dívky a osoby LGBTI na cestách a v přijímacích centrech vystavují vážnému riziku sexuálního a genderového násilí;
4. zdůrazňuje, že násilí na základě pohlaví, včetně sexuálního násilí, má vážné důsledky pro život a zdraví žen a dívek, které by mohly ovlivnit duševní zdraví žen a vést k posttraumatické stresové poruše, úzkosti a depresi;
5. zdůrazňuje, že ženy, dívky a osoby LGBTI , které mají opodstatněné obavy z pronásledování na základě pohlaví, musí mít možnost bezpečně žádat o víza z humanitárních důvodů;
6. vyzývá k tomu, aby byl na úrovni Unie vytvořen samostatný nástroj pro humanitární víza, nad rámec a jako doplněk programu Unie pro znovuusídlování a přijímání osob z humanitárních důvodů, s cílem zajistit bezpečný a legální přístup na území EU osobám, které potřebují mezinárodní ochranu, a současné zajištění přístupu zohledňujícího rovnost žen a mužů a účinnou ochranu osob, které jsou pronásledovány na základě příslušnosti k pohlaví, přičemž je nanejvýš důležité, aby tento proces probíhal citlivě a ohleduplně, s plným pochopením složitosti a zranitelnosti všech žadatelů, zvláště žen, dětí a osob LGBTI;
7. poukazuje na to, že nástroj pro humanitární víza by měl rovněž obsahovat nároky na humanitární ochranu založené na zdravotních podmínkách, přesvědčivých rodinných důvodech, pokud nepředstavují důvody pro sloučení rodiny, důvody týkající se změny klimatu a jiné přesvědčivé případy humanitární ochrany.
8. zdůrazňuje, že různé podoby násilí na základě pohlaví, mimo jiné znásilnění a sexuální násilí, mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sňatky, domácí násilí, tzv. zločiny ze cti a státem tolerovaná diskriminace na základě pohlaví, představují pronásledování a měly by být považovány za legitimní důvod žádosti o azyl, což by mělo být v tomto novém nástroji vzato v potaz; vyzývá proto Komisi, aby uznala pronásledování na základě pohlaví jako platný důvod pro získání mezinárodní ochrany a aby bylo zajištěno začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do všech fází azylového řízení, a to v souladu s pokyny UNHCR pro mezinárodní ochranu: pronásledování na základě pohlaví;
9. upozorňuje, že nový nástroj pro humanitární víza nemůže sloužit jako způsob, jak přesunout odpovědnost za posuzování žádostí uprchlíků do zemí mimo Evropu, ale jako způsob, jak zajistit, aby žadatelé o azyl a osoby potřebující humanitární ochranu cestovaly bezpečně do Evropy, kde by pak byla jejich žádost vyřizována; vzhledem k tomu, že návrhy, jako jsou platformy pro vylodění, zásadně narušují základní zásady mezinárodní a evropské ochrany uprchlíků;
10. vyzývá Komisi a členské státy, aby během současné uprchlické krize zlepšily shromažďování údajů rozčleněných podle pohlaví a aby zajistily začlenění hlediska rovnosti žen a mužů do příslušných azylových politik;
11. připomíná, že právní předpisy a politiky pro boj proti převaděčství osob by nikdy neměly bránit přístupu k azylovým procedurám EU a měly by se snažit pomáhat migrantům a uprchlíkům vyhnout se vykořisťujícím škodlivým situacím;
12. kritizuje označování třetích zemí za bezpečné země původu, bezpečné třetí země a první země azylu a zdůrazňuje, že dokonce i v zemích, které jsou považovány za bezpečné, mohou ženy trpět pronásledováním na základě pohlaví, a stejně tak osoby LGBTI mohou rovněž čelit zneužívání, a proto mohou legitimně žádat o ochranu;
13. vyzývá k okamžitému upuštění od zadržování dětí, těhotných a kojících žen a obětí znásilnění, sexuálního násilí a obchodování s lidmi a k tomu, aby byla poskytována náležitá psychologická podpora;
14. zdůrazňuje, že je třeba vynaložit finanční prostředky na podporu zejména nejzranitelnějších žen a dívek v naší společnosti, zvláště žen se zdravotním postižením, uprchlic a obětí obchodování s lidmi a zneužívání;
15. vyzývá členské státy, aby poskytly nezbytnou a dostatečnou odbornou přípravu pracovníkům a zdravotnickým pracovníkům, kteří pracují s dětmi, dívkami a ženami, které jsou oběťmi násilí založeného na pohlaví při jejich příjezdu do EU, s cílem poskytovat specializované asistenční a pečovatelské služby, včetně péče v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a psychologické podpory;
16. vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy neratifikovaly Istanbulskou úmluvu, a znovu vyzývá všechny členské státy, aby ji bezodkladně ratifikovaly a plně ji prováděly;
17. požaduje sdílenou odpovědnost a úzkou spolupráci mezi evropskými zeměmi, mezinárodními organizacemi, příslušnými zúčastněnými stranami a odvětvími na různých úrovních; připomíná Komisi a členským státům, že ochrana osob, které potřebují mezinárodní ochranu, je otázkou, která se týká všech, a že je třeba poskytnout společnou odpověď založenou na zásadě solidarity.
INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO
|
Datum přijetí |
3.9.2018 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
15 8 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Maria Arena, Beatriz Becerra Basterrechea, Malin Björk, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Hedh, Mary Honeyball, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Florent Marcellesi, Krisztina Morvai, Maria Noichl, João Pimenta Lopes, Michaela Šojdrová, Anna Záborská, Maria Gabriela Zoană |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
José Inácio Faria, Eleonora Forenza, Jérôme Lavrilleux, Mylène Troszczynski, Monika Vana, Julie Ward |
||||
|
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování |
Cécile Kashetu Kyenge, Patrick O’Flynn, Patrizia Toia |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO
|
15 |
+ |
|
|
ALDE |
Beatriz Becerra Basterrechea |
|
|
GUE/NGL |
Malin Björk, Eleonora Forenza, João Pimenta Lopes |
|
|
S&D |
Maria Arena, Vilija Blinkevičiūtė, Anna Hedh, Mary Honeyball, Cécile Kashetu Kyenge, Maria Noichl, Patrizia Toia, Julie Ward, Maria Gabriela Zoană |
|
|
VERTS/ALE |
Florent Marcellesi, Monika Vana |
|
|
8 |
- |
|
|
EFDD |
Patrick O'Flynn |
|
|
ENF |
Mylène Troszczynski |
|
|
NI |
Krisztina Morvai |
|
|
PPE |
José Inácio Faria, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jérôme Lavrilleux, Michaela Šojdrová, Anna Záborská |
|
|
0 |
0 |
|
|
|
|
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se
- [1] https://data2.unhcr.org/en/documents/download/63039
INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
Datum přijetí |
10.10.2018 |
|
|
|
|
|
Výsledek konečného hlasování |
+: –: 0: |
39 10 0 |
|||
|
Členové přítomní při konečném hlasování |
Asim Ademov, Martina Anderson, Heinz K. Becker, Monika Beňová, Malin Björk, Michał Boni, Caterina Chinnici, Frank Engel, Laura Ferrara, Romeo Franz, Kinga Gál, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Brice Hortefeux, Filiz Hyusmenova, Sophia in ‘t Veld, Eva Joly, Marek Jurek, Dietmar Köster, Barbara Kudrycka, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Claude Moraes, József Nagy, Péter Niedermüller, Ivari Padar, Birgit Sippel, Branislav Škripek, Csaba Sógor, Sergei Stanishev, Traian Ungureanu, Bodil Valero, Josef Weidenholzer, Kristina Winberg, Tomáš Zdechovský, Auke Zijlstra |
||||
|
Náhradníci přítomní při konečném hlasování |
Kostas Chrysogonos, Carlos Coelho, Gérard Deprez, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Jean Lambert, Jeroen Lenaers, Innocenzo Leontini, Angelika Mlinar, Barbara Spinelli, Daniele Viotti |
||||
|
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování |
John Stuart Agnew, Jude Kirton-Darling |
||||
JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
|
39 |
+ |
|
|
ALDE |
Gérard Deprez, Nathalie Griesbeck, Filiz Hyusmenova, Sophia in 't Veld, Angelika Mlinar |
|
|
EFDD |
Laura Ferrara |
|
|
GUE/NGL |
Martina Anderson, Malin Björk, Kostas Chrysogonos, Barbara Spinelli |
|
|
PPE |
Asim Ademov, Heinz K. Becker, Michał Boni, Carlos Coelho, Frank Engel, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Barbara Kudrycka, Jeroen Lenaers, Innocenzo Leontini, József Nagy, Csaba Sógor |
|
|
S&D |
Monika Beňová, Caterina Chinnici, Sylvie Guillaume, Jude Kirton-Darling, Dietmar Köster, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Claude Moraes, Péter Niedermüller, Ivari Padar, Birgit Sippel, Sergei Stanishev, Daniele Viotti, Josef Weidenholzer |
|
|
VERTS/ALE |
Romeo Franz, Eva Joly, Jean Lambert, Bodil Valero |
|
|
10 |
- |
|
|
ECR |
Marek Jurek, Monica Macovei, Branislav Škripek, Kristina Winberg |
|
|
EFDD |
John Stuart Agnew |
|
|
ENF |
Auke Zijlstra |
|
|
PPE |
Kinga Gál, Brice Hortefeux, Traian Ungureanu, Tomáš Zdechovský |
|
|
0 |
0 |
|
|
|
|
|
Význam zkratek:
+ : pro
- : proti
0 : zdrželi se