Postup : 2018/2036(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0353/2018

Předložené texty :

A8-0353/2018

Rozpravy :

PV 12/11/2018 - 17
CRE 12/11/2018 - 17

Hlasování :

PV 13/11/2018 - 4.8
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0447

ZPRÁVA     
PDF 594kWORD 81k
24.10.2018
PE 622.176v02-00 A8-0353/2018

o minimálních standardech pro menšiny v EU

(2018/2036(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

Zpravodaj: József Nagy

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 MENŠINOVÉ STANOVISKO
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o minimálních standardech pro menšiny v EU

(2018/2036(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 10, 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ,

–  s ohledem na kodaňská kritéria a na soubor pravidel Unie, jež musí každá kandidátská země splnit, chce-li přistoupit k EU (tzv. acquis),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin a na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv přijatou v roce 1948 Valným shromážděním OSN,

–  s ohledem na rezoluci OSN A/RES/60/7 přijatou Valným shromážděním OSN dne 1. listopadu 2005 o připomínání holokaustu,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly, zejména na protokol č. 12 o zákazu diskriminace,

–  s ohledem na zprávu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) o základních právech pro rok 2018 a na její Druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii (EU-MIDIS II),

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její opční protokol (A/RES/61/106) ze dne 13. prosince 2006,

–  s ohledem na Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a na Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1985, přijatou v roce 2014, o postavení a právech národnostních menšin v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2153, přijatou v roce 2017, o podpoře inkluze Romů a kočujících osob,

–  s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2196, přijatou v roce 2018, o ochraně a podpoře regionálních či menšinových jazyků v Evropě,

–  s ohledem na rezoluci Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy 424, přijatou v roce 2017, o regionálních a menšinových jazycích v dnešní Evropě,

–  s ohledem na doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201, přijaté v roce 1993, k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího se práv menšin,

–  s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 1. února 2012 o vzestupu anticiganismu a rasovém násilí proti Romům v Evropě,

–  s ohledem na pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě, která se konala ve dnech 16. a 17. května 2005,

–  s ohledem na dokument z kodaňské konference OBSE z roku 1990 a četná tematická doporučení a pokyny týkající se menšinových práv, které vydal vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva,

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o ochraně a nepřípustnosti diskriminace menšin v členských státech EU(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu(3),

–  s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2016 o stavu základních práv v Evropské unii(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 u příležitosti Mezinárodního dne Romů – anticiganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2013 o evropských jazycích, jimž hrozí zánik, a o jazykové rozmanitosti v Evropské unii(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 o ochraně menšin a politikách proti diskriminaci v rozšířené Evropě(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 ke strategii EU–Afrika: posílení práv občanů v Unii demokratické změny(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(10),

–  s ohledem na rozhodnutí a judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména na věc T-646/13, Minority SafePack - one million signatures for diversity in Europe v. Komise, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na zprávy a průzkumy agentury FRA, jako je zpráva s názvem „Respekt vůči příslušníkům menšin a ochrana těchto osob v období 2008–2010“, a další relevantní zprávy vnitrostátních, evropských, mezinárodních a nevládních organizací na toto téma,

–  s ohledem na činnost a zjištění Meziskupiny pro tradiční menšiny, národnostní komunity a jazyky Evropského parlamentu,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0353/2018),

A.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou nedílnou součástí lidských práv, která jsou všeobecná, nedělitelná a svébytná; vzhledem k tomu, že ochrana a prosazování práv menšin jsou nezbytné pro mír, bezpečnost a stabilitu a pro prohlubování tolerance, vzájemné úcty, porozumění a spolupráce mezi všemi lidmi, kteří žijí na daném území;

B.  vzhledem k tomu, že EU je mozaikou kultur, jazyků, náboženství, tradic a historie, utvářející rozmanité společenství občanů sdílejících společně základní hodnoty; vzhledem k tomu, že toto bohatství Evropy není samozřejmostí a mělo by být chráněno a opečováváno;

C.  vzhledem k tomu, že přibližně 8 % občanů EU patří k národnostním menšinám a zhruba 10 % hovoří regionálním nebo menšinovým jazykem; vzhledem k tomu, že přetrvávající obtěžování, diskriminace – včetně vícečetné a průřezové diskriminace – a násilí omezují schopnost lidí plně využívat svých základních práv a svobod a podkopávají jejich rovnocenné zapojení do společnosti;

D.  vzhledem k tomu, že ochrana práv příslušníků menšin může napomoci k vybudování udržitelné budoucnosti pro Evropu a přispět k zajištění dodržování zásad lidské důstojnosti, rovnosti a nediskriminace; vzhledem k tomu, že její přínosy se neomezují jen na menšiny, neboť tato ochrana a podpora povede k stabilitě, hospodářskému rozvoji a prosperitě pro všechny;

E.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavedla do primárního práva EU pojem „příslušníci menšin“, a poprvé se tak v dějinách práva EU na tyto osoby výslovně odvolala; vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU se praví, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin“ a že „tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“; konstatuje, že tyto hodnoty sdílí všechny členské státy a musí je důsledně respektovat a aktivně podporovat EU i každý z členských států jednotlivě ve všech svých politikách jak na vnitřní, tak na vnější úrovni; vzhledem k tomu, že tato práva si zaslouží stejné zacházení jako jiná práva zakotvená ve Smlouvách;

F.  vzhledem k tomu, že Smlouvy EU, které v tomto ohledu zaujímají postoj shodný s mezinárodním právem, pojem „menšiny“ nedefinují; vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 17 Smlouvy o EU musí Komise zajišťovat uplatňování smluv;

G.  vzhledem k tomu, že článek 19 SFEU stanoví, že Rada může zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci;

H.  vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie učinila pojem „národnostní menšiny“ termínem práva EU; vzhledem k tomu, že článek 21 Listiny výslovně zdůrazňuje, že diskriminace je zakázána; vzhledem k tomu, že zvláštní pozornost by měla být věnována ochraně základních práv těch nejohroženějších;

I.  vzhledem k tomu, že při vymezování občanství Unie se v článku 9 SEU výslovně uvádí, že Unie dodržuje zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí, úřadů a jiných subjektů stejné pozornosti;

J.  vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin a Charta menšinových jazyků jsou velkým úspěchem mezinárodního systému ochrany menšin a významnými nástroji pro stanovení mezinárodních norem pro státy, které jsou jejich smluvními stranami; vzhledem k tomu, že účinek těchto dohod je oslaben pomalým procesem ratifikace, výhradami smluvních stran a neexistencí kontrolních pravomocí, což tyto dohody činí závislými na dobré vůli států; vzhledem k tomu, že systematické neprovádění rozsudků, rozhodnutí a doporučení vede také k tomu, že nedodržování těchto dvou mezinárodních nástrojů se stává běžnou praxí;

K.  vzhledem k tomu, že při vytváření společných evropských minimálních standardů ochrany práv příslušníků menšin by měly být zohledněny osvědčené postupy, které jsou již uplatňovány, například v Itálii (Alto Adige/Jižní Tyrolsko) nebo v Německu (Šlesvicko-Holštýnsko);

L.  vzhledem k tomu, že práva příslušníků menšin jsou zaručena mnohostrannými i dvoustrannými mezinárodními dohodami a jsou zakotvena v ústavních systémech mnoha členských států a že jejich dodržování je důležitým předpokladem pro posuzování právního státu;

M.  vzhledem k tomu, že směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) představuje klíčové právní opatření pro boj proti etnické a rasové diskriminaci; vzhledem k tomu, že několik členských států tuto směrnici dosud plně neprovedlo; vzhledem k tomu, že podle článku 5 uvedené směrnice nesmí v zájmu zajištění úplné rovnosti být v žádném členském státě zásada rovného zacházení překážkou zachování nebo přijímání zvláštních opatření k zabránění nevýhodám souvisejícím s rasovým nebo etnickým původem, a nebo k jejich kompenzaci;

N.  vzhledem k tomu, že motto Evropské unie, přijaté v roce 2000, zní „Jednotná v rozmanitosti“ a klade důraz na respektování rozmanitosti jakožto jedné ze základních hodnot Evropské unie;

O.  vzhledem k tomu, že kodaňská kritéria jsou součástí kritérií pro přistoupení k EU; vzhledem k tomu, že jedno ze tří kodaňských kritérií od přistupujících zemí jednoznačně vyžaduje zaručení demokratického zřízení a právního státu, dodržování lidských práv a úctu vůči menšinám a jejich ochranu; vzhledem k tomu, že po té, co se kandidátská země stane členským státem, již žádné další monitorování práv menšin neprobíhá;

P.  vzhledem k tomu, že ze zkušeností víme, že země usilující o vstup do EU jsou více ochotny plnit kodaňská kritéria; vzhledem k tomu, v členských státech po jejich vstupu do EU může dojít k návratu k předchozím nešvarům v důsledku neexistence odpovídajícího rámce, který by zaručoval plnění těchto kritérií i po přistoupení; vzhledem k tomu, že EU stále postrádá společné standardy na úrovni Unie pro ochranu menšin v členských státech;

Q.  vzhledem k tomu, že Unie má v současné době k dispozici pouze omezeně účinné nástroje, jimiž může reagovat na systematické a institucionální projevy diskriminace, rasismu a xenofobie; vzhledem k tomu, že i přes četné výzvy Komisi byly podniknuty pouze omezené kroky k zajištění účinné ochrany příslušníků menšin;

R.  vzhledem k tomu, že je zapotřebí vytvořit silné mechanismy právního státu a postupy pro zajištění toho, aby zásady a hodnoty Smluv byly prosazovány v celé Unii; vzhledem k tomu, že dodržování práv příslušníků menšin je konstitutivní součástí těchto hodnot; vzhledem k tomu, že by měly existovat efektivní mechanismy k překonání zbývajících nedostatků; vzhledem k tomu, že by tyto mechanismy měl být založeny na průkazných údajích, měly by být objektivní a nediskriminační, měly by být v souladu se zásadou subsidiarity, nezbytnosti a proporcionality, měly by se vztahovat jak na členské státy, tak na orgány a instituce Unie a měly by být založeny na odstupňovaném přístupu a zahrnovat jak preventivní, tak nápravnou složku; vzhledem k tomu, že Parlament vyjádřil svou podporu v tomto ohledu ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva(11), který by mohl být pilířem koordinovaného evropského přístupu ke správě věcí veřejných, jenž v současné době chybí;

S.  vzhledem k tomu, že jazyky tvoří integrální součást evropské identity a zároveň jsou bezprostředním výrazem kultury; vzhledem k tomu, že úcta k jazykové rozmanitosti představuje základní hodnotu EU, jak je například stanoveno v článku 22 Listiny a v preambuli SEU, která se odvolává na inspiraci „evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu“;

T.  vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je významnou součástí regionálního kulturního bohatství; vzhledem k tomu, že 40 až 50 milionů lidí v EU hovoří jedním z 60 jejích regionálních a menšinových jazyků, z nichž některé jsou vážně ohroženy; vzhledem k tomu, že v celé Evropě lze vnímat úpadek menšinových jazyků; vzhledem k tomu, že jazyky, jimiž hovoří malé komunity a jež nemají žádný oficiální status, jsou ještě více vystaveny riziku vymizení;

U.  vzhledem k tomu, že přibližně jedna osoba z tisíce používá národní znakový jazyk jako svůj první jazyk; vzhledem k tomu, že těmto jazykům by měl být přiznán oficiální status;

V.  vzhledem k tomu, že ve společnostech podporujících začlenění je důležitá individuální i národní identita, přičemž ani jedna nevylučuje druhou; vzhledem k tomu, že vnitrostátní právní systémy členských států mají značné mezery, pokud jde o problematiku menšin, a vykazují v tomto směru nízkou míru harmonizace a symetrie;

W.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví Evropy je bohaté a rozmanité; vzhledem k tomu, že kulturní dědictví obohacuje osobní život občanů; vzhledem k tomu, že v článku 3 SEU se uvádí, že Unie „respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví“; vzhledem k tomu, že příslušníci menšin, které v Evropě žijí po celá staletí, k tomuto bohatému, jedinečnému a rozmanitému dědictví přispívají a tvoří nedílnou součást evropské identity;

X.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy jsou velké rozdíly v uznávání menšin a respektování jejich práv; vzhledem k tomu, že menšiny v celé EU stále čelí institucionalizované diskriminaci a jsou vnímány prizmatem ponižujících stereotypů a i práva, která získaly, jsou často omezována nebo uplatňována selektivně;

Y.  vzhledem k tomu, že je rozdíl mezi ochranou menšin a antidiskriminačními politikami; vzhledem k tomu, že nediskriminace nestačí k zastavení asimilace; vzhledem k tomu, že skutečná rovnost jde nad rámec nediskriminování a znamená zajistit menšinám možnost využívat jejich práv, jako je právo na identitu, používání jazyka a vzdělání, kulturní a občanská práva atd., stejným způsobem jako většinová společnost;

Z.  vzhledem k tomu, že nárůst xenofobního násilí a nenávistných výroků v Evropské unii, často podporovaný silami krajní pravice, postihuje příslušníky menšin a je zaměřen proti nim;

AA.  vzhledem k tomu, že občané EU náležející k menšinám očekávají, že na evropské úrovni bude pro ochranu jejich práv uděláno více, což potvrzuje velké množství petic předložených v tomto směru Evropskému parlamentu;

AB.  vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa „Minority Safepack“ v celé EU získala 1 215 879 podpisů, což svědčí o tom, že tito občané EU chtějí posílení legislativního rámce, jímž se řídí politiky přístupu k menšinám na úrovni EU;

AC.  vzhledem k tomu, že je značný prostor pro zlepšení způsobu, jakým je ochrana práv menšin v EU fakticky prováděna v praxi; vzhledem k tomu, že legitimita demokratických institucí je založena na účasti a zastoupení všech skupin ve společnosti, včetně příslušníků menšin;

1.  připomíná, že členské státy mají povinnost zaručit menšinám, aby v plné míře požívaly svých lidských práv, ať již jako jednotlivci nebo jako společenství;

2.  připomíná, že zatímco ochrana menšin tvoří součást kodaňských kritérií platnou pro kandidátské země i členské státy, neexistuje záruka, že se kandidátské země budou držet závazků přijatých na základě uvedených kritérií i poté, co se stanou členskými státy;

3.  konstatuje, že EU stále nemá k dispozici účinné nástroje ke sledování toho, jak jsou dodržována práva menšin, a k vymáhání jejich dodržování; vyjadřuje politování nad tím, že EU v oblasti ochrany menšin buď brala jako samozřejmé, že členské státy práva menšin dodržují, nebo spoléhala na externí monitorovací nástroje, jako jsou nástroje OSN, Rady Evropy nebo OBSE;

4.  konstatuje, že dodržování kodaňských kritérií ze strany států před jejich přistoupením k EU a po něm musí podléhat neustálému monitorování a nepřetržitému dialogu v rámci orgánů a mezi Parlamentem, Komisí a Radou; zdůrazňuje potřebu komplexního unijního systému ochrany menšin, doprovázeného důsledným mechanismem monitorování;

5.  připomíná, že čl. 17 odst. 1 SEU svěřuje Komisi úlohu strážkyně Smluv, a je oprávněna a má pravomoc zajistit, aby všechny členské státy dodržovaly zásady právního státu a další hodnoty uvedené v článku 2 SEU; domnívá se proto, že opatření přijatá Komisí k plnění tohoto úkolu a zajištění toho, aby byly i nadále splněny podmínky, které panovaly před přistoupením členského státu, neporušují svrchovanost členských států;

6.  připomíná, že v rámci stávajících mezinárodních standardů má každý členský stát právo určit, které osoby patří k národnostním menšinám;

7.  připomíná, že neexistuje žádný společný standard EU pro práva menšin v EU ani shoda na tom, koho lze považovat za příslušníka menšiny; konstatuje, že definice menšin chybí v Deklaraci OSN o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin i v Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin; zdůrazňuje potřebu chránit všechny národnostní či etnické, náboženské a jazykové menšiny, a to bez ohledu na jejich vymezení, a zdůrazňuje, že jakákoli definice by měla být uplatňována flexibilně, neboť faktické zahrnutí pod ochranu práv menšin je často součástí evolučního procesu, který může nakonec vést k formálnímu uznání; doporučuje, aby definice „národnostní menšiny“ s ohledem na zásady subsidiarity, proporcionality a nediskriminace vycházela z definice formulované v doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1201 (z roku 1993) k přijetí dodatečného protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech týkajícího práv menšin, podle nějž je „národnostní menšinou“ skupina osob v určitém státě, které:

–  trvale pobývají na území tohoto státu a jsou jeho občany,

– udržují dlouhodobé, pevné a trvalé svazky s tímto státem,

– vyznačují se charakteristickými etnickými, kulturními, náboženskými či jazykovými rysy,

– je jich dostatečný počet i přesto, že je jich méně než ostatních obyvatel tohoto státu nebo jeho oblasti,

– mají zájem společně zachovat to, co tvoří jejich společnou identitu, včetně kultury, tradic, náboženství či jazyka;

8.  připomíná pokyn č. 5 týkající se vztahů mezi Radou Evropy a Evropskou unií, který byl přijat na třetí vrcholné schůzce hlav států a předsedů vlád v rámci Rady Evropy ve Varšavě konané ve dnech 16. a 17. května 2005 a ve kterém se uvádí, že „Evropská unie bude v rámci své působnosti usilovat o převedení těchto prvků úmluv Rady Evropy do práva Evropské unie“;

9.  konstatuje, že části ustanovení Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních či menšinových jazyků (dále jen „Charta jazyků“) spadají do působnosti EU, a připomíná závěr agentury FRA, že i když Unie nemá obecnou legislativní pravomoc upravovat otázku ochrany národnostních menšin jako takovou, „může upravovat různé oblasti, které mají dopad na příslušníky národnostních menšin“;

10.  domnívá se, že je zapotřebí legislativní návrh, který stanoví minimální standardy ochrany menšin v EU, a to po posouzení dopadu a v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality vztahujícími se na členské státy, s cílem zlepšit situaci menšin a chránit již existující práva ve všech členských státech, přičemž nesmějí být uplatňovány dvojí standardy; domnívá se, že při dodržení zásad subsidiarity a proporcionality by tyto standardy měly vycházet z těch, které již jsou kodifikovány v nástrojích mezinárodního práva, a měly by být pevně zakotveny v právním rámci zaručujícím demokracii, právní stát a základní práva v celé EU a doplněny o fungující monitorovací mechanismus; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby jejich právní systémy příslušníkům menšin zaručily, že nebudou diskriminováni, a rovněž k zavedení a provedení cílených ochranných opatření;

11.  připomíná, že ochrana práv menšin je součástí návrhu na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; připomíná v tomto ohledu požadavek, který vznesl ve svém usnesení ze dne 25. října 2016 obsahujícím doporučení Komisi k vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva, a opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila návrh na uzavření Paktu Unie o demokracii, právním státu a základních právech; vyzývá Komisi, aby zohledňovala práva menšin ve všech možných složek mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva;

12.  podněcuje Komisi k tomu, aby vytvořila orgán na úrovni EU (buď v rámci stávajících struktur, nebo jako samostatný subjekt) pro uznávání a ochranu menšin v EU;

13.  vítá úspěšnou registraci a sběr podpisů v rámci evropské občanské iniciativy s názvem „Minority SafePack“, která požaduje evropský rámec pro ochranu menšin; vybízí Komisi, aby zkoumala možnosti, jak docílit toho, aby byly zájmy a potřeby menšin lépe reprezentovány na úrovni EU;

14.  vybízí Komisi a členské státy k tomu, aby zaručily příslušníkům menšin právo zachovat si, chránit a rozvíjet jejich vlastní identitu a aby učinily nezbytné kroky ve snaze podpořit efektivní účast menšin na společenském, hospodářském a kulturním životě i na veřejném dění;

15.  připomíná, že občanství EU se získává nabytím státní příslušnosti některého členského státu, což upravují vnitrostátní právní předpisy; připomíná, že v souvislosti s přístupem k občanství jednotlivých států by se měly členské státy řídit zásadami unijního práva, jako je proporcionalita a nediskriminace, které jsou propracovány v judikatuře Soudního dvora Evropské unie; vzhledem k tomu, že v článku 20 SFEU je stanoveno, že každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je také občanem Unie a že se na ni vztahují práva a povinnosti zakotvené ve Smlouvách a v Listině; připomíná, že podle Smluv musí orgány a instituce EU věnovat stejnou pozornost všem občanům EU;

16.  připomíná, jak hluboce je znepokojen počty Romů bez státní příslušnosti v Evropě – v této situaci je jim zcela odepřen přístup k sociálním, vzdělávacím a zdravotnickým službám a jsou tak odsouváni až na samý okraj společnosti; vyzývá členské státy, aby odstranily problém osob bez státní příslušnosti a zajistily, aby základních lidských práv požívali všichni;

17.  podněcuje členské státy k přijetí účinných opatření k odstranění jakýchkoli překážek bránících příslušníkům menšin v přístupu k systému zdravotní péče; poukazuje na to, že menšiny mají horší přístup ke zdravotnickým službám a informacím o péči o zdraví; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby měly menšiny přístup ke zdravotní péči, tělesné i duševní, a to bez diskriminace;

18.  vyzývá Evropskou unii, aby přistoupila k Rámcové úmluvě o ochraně národnostních menšin a k Chartě jazyků, a členské státy, aby je ratifikovaly a aby dodržovaly zásady, které jsou v těchto dokumentech stanoveny; vyzývá členské státy a Komisi, aby se zdržely jednání, které je v rozporu s těmito zásadami; zdůrazňuje, že při vytváření minimálních standardů pro menšiny v EU se členské státy a orgány a instituce EU musí zdržet přijímání právních předpisů a správních opatření, která oslabují či zneplatňují práva příslušníků menšin;

19.  opakuje, že domorodé obyvatelstvo by při výkonu svých práv nemělo být zatíženou jakoukoli diskriminací a že by mělo mít právo na důstojnost a rozmanitost své kultury, tradic, historie a aspirací, což se musí náležitým způsobem odrazit ve vzdělávání a informovanosti veřejnosti; vybízí ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu o domorodém a kmenovém obyvatelstvu (úmluva MOP č. 169) a v dobré víře ji uplatňovaly;

20.  domnívá se, že by měly být v EU vytvořeny společné evropské minimální standardy ochrany práv příslušníků menšin, které budou vycházet z procesních zásad dobrého sousedství a přátelských vztahů a zajistí spolupráci jak mezi členskými státy, tak s nečlenskými sousedními zeměmi, a to na základě uplatňování mezinárodních standardů a norem; má za to, že přijetí společných evropských minimálních standardů by nemělo oslabit již existující práva a standardy, které chrání příslušníky menšin; připomíná potřebu naplňovat závazky a dodržovat zásady přijaté a zavedené v rámci OBSE, zvláště pokud jde o tematická doporučení a pokyny této organizace; připomíná, že Komise již tyto standardy zohlednila v rámci kodaňských kritérií při přístupových jednáních; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby uplatňovala stejné standardy vůči všem členským státům EU;

21.  zdůrazňuje, že nediskriminační politiky samotné nevyřeší problémy, s nimiž se menšiny potýkají, ani nezabrání asimilaci; konstatuje, že příslušníci menšin spadají do zvláštní kategorie, pokud jde o právo na opravné prostředky, a mají specifické potřeby, které musí být naplněny, má-li jim být zajištěna plná a skutečná rovnost, a že je nutno dodržovat a prosazovat jejich práva, včetně práva na svobodný projev, zachování a rozvíjení jejich kulturní či jazykové identity, a to při respektování identity, hodnot a zásad státu, v němž žijí; podněcuje Komisi k tomu, aby prosazovala pravidelné monitorování jazykové a kulturní rozmanitosti v EU;

22.  vybízí Komisi a členské státy, aby i nadále podporovaly a financovaly shromažďování spolehlivých a důvěryhodných údajů, aby bylo možno podchytit rozsah nerovnosti a diskriminace, a konzultovaly při tom se zástupci menšin; vyzývá k účinnému monitorování situace národnostních etnických menšin v celé EU; domnívá se, že agentura FRA by měla důkladněji monitorovat diskriminaci národnostních a etnických menšin v členských státech;

23.  uvědomuje si důležitou úlohu občanské společnosti a nevládních organizací při ochraně menšin, boji proti diskriminaci a prosazování práv menšin; vybízí Komisi a členské státy, aby usilovaly o dostatečné financování a podporu pro tyto organizace;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zabezpečily ochranu menšin v rámci menšin a řešily nerovnosti v rámci nerovností, neboť příslušníci menšin jsou často vystaveni vícenásobné a průřezové diskriminaci; žádá Komisi a členské státy, aby provedly výzkum, který se bude zabývat složitou problematikou vícenásobné a průřezové diskriminace;

Boj proti diskriminaci, trestných činů z nenávisti a nenávistným projevům

25.  je znepokojen alarmujícím nárůstem trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů motivovaných rasismem, xenofobií a náboženskou nesnášenlivostí vůči menšinám v Evropě; vyzývá EU a členské státy, aby zintenzívnily boj proti trestným činům z nenávisti a diskriminačním postojům a projevům; vyzývá Komisi a agenturu FRA, aby pokračovaly ve své práci v oblasti monitorování trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů v členských státech, jež jsou namířeny proti menšinám, a aby o těchto případech a tendencích pravidelně podávaly zprávy;

26.  jednoznačně odsuzuje všechny formy diskriminace z jakýchkoli důvodů a veškeré formy segregace, nenávistných projevů, trestných činů z nenávisti a sociálního vyloučení a vyzývá Komisi a členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání nelidských zločinů spáchaných na národnostních a etnických menšinách; opakuje svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 25. října 2017 o aspektech základních práv v oblasti integrace Romů v EU: boj proti anticiganismu; připomíná, že všem evropským občanům by měla být bez ohledu na jejich etnický či kulturní původ poskytována stejná pomoc a ochrana; vyzývá Komisi, aby vytvořila evropský rámec, a členské státy, aby vypracovaly konkrétní národní plány pro boj proti xenofobnímu násilí a nenávistným projevům vůči příslušníkům menšin;

27.  zdůrazňuje, že členské státy by měly podporovat vzájemné přátelské a stálé vztahy, a vybízí je, aby vedly otevřený a podporující dialog se sousedními zeměmi, zejména v příhraničních oblastech, kde se může mluvit několika jazyky a kde může být přítomno více kultur;

28.  vybízí Komisi a členské státy, aby podnikly kroky zvyšující povědomí obyvatelstva EU o rozmanitosti a podporovaly všechny poklidné formy projevu menšinových kultur; vybízí členské státy, aby do studijních plánů ve svých školách začlenily dějiny národnostních a etnických menšin a podporovaly v jejich rámci kulturu tolerance; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve školách i jinde zahájily kulturní dialog o různých formách a projevech nenávisti vůči menšinám; vyzývá členské státy, aby zajistily, že zákaz diskriminace, dějiny a práva příslušníků menšin budou začleněny do náplně jejich národního vzdělávacího systému;

29.  vybízí Komisi a členské státy, aby spustily kampaň proti nenávistným verbálním projevům, zřídily policejní jednotky zaměřené na boj proti trestné činnosti páchané z nenávisti, které budou znát problematiku potíží, jimž čelí různé menšiny, a aby poskytovaly profesní přípravu na pracovišti a zajistily příslušníkům menšin rovné postavení před zákonem a rovný přístup ke spravedlnosti a procesním právům;

30.  domnívá se, že Komise a členské státy musí zajistit, aby příslušníci menšin mohli beze strachu vykonávat svá práva; vybízí v tomto ohledu členské státy, aby do svých školních osnov na všech úrovních začlenily povinné vzdělávací kurzy o lidských právech, demokratickém občanství a politické gramotnosti; vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily povinnou odbornou přípravu pro nositele povinností, kteří hrají klíčovou úlohu při správném provádění právních předpisů EU a členských států a kteří musí být vybaveni tak, aby mohli sloužit všem občanům na základě přístupu založeného na lidských právech; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zabývaly diskriminací z důvodu příslušnosti ke dvěma či více skupinám jak ve svých politikách, tak prostřednictvím svých programů financování;

31.  vyzývá členské státy, aby v zájmu nastolení vzájemné důvěry ustavily národní komise pro pravdu a usmíření s cílem uznat perzekuci, vyloučení a zapírání příslušníků menšin, jež probíhaly po staletí, a aby tyto otázky zdokumentovaly; vyzývá členské státy, aby jednoznačně odsuzovaly a postihovaly popírání zločinů páchaných na příslušících menšin, a vybízí je, aby si na celostátní úrovni připomínaly památné dny menšin, jako je Den památky obětí romského holokaustu; vybízí je, aby zřídily instituce seznamující s dějinami a kulturou menšin a aby tyto instituce finančně i administrativně podporovaly;

32.  považuje za klíčové aktivní a smysluplné sociální, ekonomické, politické a kulturní zapojení příslušníků menšin; vybízí proto Komisi a členské státy, aby na základě skutečných a systematických konzultací se zástupci menšin navrhly strategie zahrnující proaktivní i reaktivní opatření a aby tyto zástupce zapojily do provádění, monitorování a vyhodnocování programů a projektů zahájených na všech úrovních, včetně úrovně místní, aby tak byla zaručeno, že budou inkluzivní a nediskriminační;

33.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily úplné a důsledné provedení, uplatňování a vymáhání směrnice o rasové rovnosti, a vybízí je, aby se zapojily do osvětových kampaní o právních předpisech v oblasti boje proti diskriminaci; je přesvědčen, že členské státy by měly zajistit dostatečnou účinnost, přiměřenost a odrazující účinek sankcí, tak jak požaduje uvedená směrnice; vyzývá Komisi, aby provádění této směrnice řádně monitorovala;

34.  vyjadřuje politování nad tím, že Rada dosud neschválila navrženou směrnici o rovném zacházení z roku 2008; vyzývá opakovaně Radu, aby co nejdříve přijala svůj postoj k tomuto návrhu;

Národnostní a etnické menšiny

35.  konstatuje, že národnostní a etnické menšiny jsou skupinami příslušníků menšin, které žijí na tomtéž území a sdílejí společnou identitu, v některých případech v důsledku změn hranic, v jiných případech v důsledku dlouhodobého pobývání na určitém území, čímž se těmto osobám podařilo zachovat si vlastní identitu; vyzývá Komisi a členské státy, aby chránily kulturní a jazykovou identitu národnostních a etnických menšin a vytvořily podmínky pro její podporu; poukazuje na významnou úlohu, kterou mohou při ochraně národnostních a etnických menšin sehrát regionální a místní orgány v EU, a je toho názoru, že správní reorganizace a nové územní členění nesmí mít pro národnostní menšiny negativní důsledky; vyzývá členské státy, aby na uplatňování práv menšin vyčlenily finanční zdroje ze státního rozpočtu, a nebyly tak zatěžovány místní rozpočty;

36.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovné příležitosti pro zapojení národnostních a etnických menšin do politického a společenského života; vyzývá členské státy, aby přijaly volební systémy a právní předpisy usnadňující zastoupení národnostních a etnických menšin; vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly nápravná opatření k zastavení diskriminace při zápisu do matriky při narození, zapisovaly nově narozené příslušníky menšin do matrik nediskriminujícím způsobem a aby zajistily vydávání nediskriminujících občanských průkazů;

37.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly ucelenou analýzu stávajících politik v oblasti menšin s cílem vyjasnit jejich silné i slabé stránky a zajistit soulad s právy národnostních a etnických menšin;

38.  vyzývá Agenturu Evropské unie pro základní práva (FRA), aby předložila návrh stanoviska, které se bude věnovat vytvoření prostředků na ochranu a podporu práv příslušníků národnostních menšin, v souladu s rozhodnutím Soudního dvora ve věci T-646713;

Kulturní práva

39.  zdůrazňuje, že kulturní činnost je zásadní pro zachovávání identity národnostních a etnických menšin a že zachovávání tradic menšin a vyjadřování uměleckých hodnot v mateřském jazyce mají obzvláště velký význam z hlediska zachování evropské rozmanitosti; konstatuje, že zachování kulturního dědictví menšin je společným zájmem EU a členských států; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a prosazovaly kulturní práva menšin;

40.  připomíná, že pochopení toho, co je míněno „kulturou“, je nezbytné pro vymezení rozsahu práv menšin v tomto ohledu; konstatuje, že v širším slova smyslu představuje kultura celkový souhrn hmotných a nehmotných činností a úspěchů dané komunity a toho, co ji odlišuje od ostatních; zdůrazňuje, že kulturní práva by měla zahrnovat právo na účast na kulturním životě, právo na kulturní vyžití, právo na volbu příslušnosti k určité skupině, jazyková práva a ochranu kulturního a vědeckého dědictví;

41.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly přínos národnostních a etnických menšin pro kulturní dědictví Unie, prohloubily dialog se zástupci menšin a jejich příslušníky a stanovily a prováděly koordinované politiky a činnosti vedoucí k udržitelnému řízení ochrany a rozvoje kultury těchto menšin; vybízí členské státy, aby zajistily přiměřený stupeň institucionalizace postupů na vnitrostátní úrovni na ochranu kulturních práv;

42.  vybízí Komisi a členské státy, aby zapojovaly národnostní a etnické menšiny a jejich příslušníky do rozvoje znalostí a dovedností nezbytných pro zabezpečení, udržitelnou správu a rozvoj kulturního dědictví, jež by následně mělo být předáváno budoucím generacím, a aby je to v tomto procesu podporovaly; vybízí Komisi a členské státy, aby zavedly a udržovaly dostatečné kulturní fondy pro příslušníky menšin, a to jak na horizontální, tak na vertikální úrovni, aby byla zajištěna účinná, transparentní a rovnocenná ochrana kulturního života menšinových komunit;

43.  zdůrazňuje skutečnost, že ústřední úlohu v oblasti kulturních a jazykových práv mají sdělovací prostředky; připomíná, že mít možnost přístupu k informacím a obsahu v jazyce, kterému daná osoba plně rozumí a v němž komunikuje, jakož i přijímat a zveřejňovat tyto informace a obsah, je základním předpokladem pro rovnocennou a účinnou účast na veřejném ekonomickém, společenském a kulturním životě; v této souvislosti konstatuje, že je nutné věnovat zvláštní pozornost potřebám příslušníků národnostních a etnických menšin žijících v příhraničních, venkovských a odlehlých oblastech; vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným financováním sdělovacích prostředků publikujících či vysílajících v regionálních či menšinových jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby vyčlenily náležité finanční prostředky na organizace nebo sdělovací prostředky zastupující menšiny, a přispěly tak k ochraně kulturní identity těchto menšin a umožnily jim sdílet své názory, jazyk a kulturu s většinovou společností;

44.  vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby mohly sdělovací prostředky fungovat nezávisle, k podpoře používání menšinových jazyků ve sdělovacích prostředcích a k zohledňování národnostních a etnických menšin při udělování licencí na poskytování mediálních služeb, včetně určování televizních a rozhlasových provozovatelů; vyzývá Komisi a členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční prostředky organizacím zastupujícím menšiny s cílem posilovat jejich pocit sounáležitosti a ztotožnění se se svou příslušnou menšinovou skupinou a rovněž seznámit většinové obyvatelstvo s jejich identitou, jazykem, historií a kulturou;

45.  připomíná zásadní úlohu veřejných sdělovacích prostředků při podpoře takového obsahu, zejména v souvislosti s demokratickou kontrolou místních a regionálních orgánů; vybízí Komisi, aby vytvořila právní a regulační podmínky, které zajistí svobodu poskytování, zprostředkování a přijímání audiovizuálního obsahu v regionech, ve kterých žijí menšiny, aby tyto menšiny mohly sledovat a poslouchat obsah ve svém mateřském jazyce, přičemž by mělo být umožněno také vysílání tohoto obsahu přes hranice, aniž by docházelo k zeměpisnému blokování;

46.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vhodnými prostředky zajistily, že audiovizuální mediální služby žádným způsobem nepodněcují k násilí či nenávisti namířeným proti příslušníkům menšin; zdůrazňuje, že sdělovací prostředky hrají důležitou úlohu v informování o porušování práv menšin a že pokud tato porušení nebudou předmětem zpravodajství, zůstane každodenní realita, s níž jsou menšiny konfrontovány, neviditelná;

47.  vybízí členské státy, aby se vyvarovaly úkonů politického a právního charakteru, jakož i strategií, jejichž účelem jsou omezující opatření, jako např. povinnosti související s uváděním titulků nebo překladem a povinné kvóty pro programy v úředních jazycích; vybízí Komisi a členské státy, aby umožnily a podporovaly přítomnost sdělovacích prostředků komunikujících v regionálních či menšinových jazycích, a to rovněž na on-line rozhraní; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily odpovídající financování a příspěvky pro organizace a sdělovací prostředky, které reprezentují národností a etnické menšiny, s ohledem na jejich regionální specifika a potřeby;

48.  vyzývá členské státy, aby v souvislosti s Evropským rokem kulturního dědictví posilovaly a podporovaly své menšinové kultury, a tím také šíření jejich dějin a tradic, a aby rovněž zajistily, aby dotčené komunity nezůstaly izolovány;

49.  zdůrazňuje, že vytváření jakékoli politiky v oblasti kulturního dědictví by mělo probíhat na komunitním základě, podporovat začlenění a účast a mělo by zahrnovat konzultace a dialog s příslušnými menšinovými komunitami;

Právo na vzdělání

50.  konstatuje, že vzdělávání je klíčové pro socializaci a rozvoj identity a je i nadále hlavním nástrojem oživování a zachovávání ohrožených menšinových jazyků; zdůrazňuje, že každý příslušník národnostní menšiny má právo vzdělávat se ve svém menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že kontinuita výuky mateřského jazyka je zásadní pro zachování kulturní a jazykové identity; konstatuje, že pokud jde o výuku v jazyce menšiny, neexistuje jediný osvědčený model, který by byl vhodný pro všechny národností a etnické menšiny; poukazuje na to, že zvláštní pozornost by měla být věnována osobám užívajícím znakový jazyk;

51.  připomíná, že článek 14 Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin obsahuje doporučení, aby se státy, které jsou stranami této úmluvy, v co největším možném rozsahu a v rámci svých vzdělávacích systémů snažily zajistit, aby příslušníci těchto menšin měli přiměřené příležitosti učit se svůj menšinový jazyk nebo získat vzdělání v tomto jazyce, aniž by byla dotčena výuka úředního jazyka nebo vyučování v tomto jazyce;

52.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci svých budoucích kroků vytvořily vhodné nástroje, pomocí nichž bude možné prosazovat a podporovat užívání jazyků, jimiž mluví národnostní a etnické menšiny na územích, která obývají, jakožto úředního na místní či regionální úrovni v souladu se zásadami Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a Chartou jazyků, a zároveň zajistily, aby k ochraně a podpoře užívání regionálních a menšinových jazyků nedocházelo na úkor úředních jazyků a povinnosti se je učit;

53.  vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy dosud neratifikovaly Chartu jazyků, a že dokonce některé členské státy, které tuto chartu ratifikovaly, ji ve skutečnosti neuplatňují; je zklamán skutečností, že v některých členských státech nejsou existující práva buď uplatňována, nebo je jimi zcela opovrhováno;

54.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, aby příslušníci národnostních a etnických menšin měli v souladu s mezinárodními normami právo a odpovídající příležitosti k získání vzdělání v menšinovém jazyce a přístupu k výuce ve svém mateřském jazyce ve veřejných i soukromých vzdělávacích institucích; vybízí členské státy, aby stanovily vhodné vzdělávací politiky a prováděly ty, které jsou nejvhodnější pro potřeby národnostních a etnických menšin, a to i prostřednictvím speciálních vzdělávacích programů či osnov a učebnic; vybízí členské státy, aby poskytly finanční prostředky na vzdělávání učitelů, aby zajistily účinnou výuku v menšinových jazycích, a aby do metodiky výuky úředních jazyků začlenily osvědčené postupy výuky cizích jazyků, pokud jde o osnovy pro školy, které poskytují vzdělání v menšinovém jazyce; zdůrazňuje, že členské státy by měly v případě regionálních a menšinových jazyků, ale i v případě úředních jazyků podporovat vhodné metody výuky;

55.  vybízí členské státy, aby zajistily, že osoby, jejichž mateřským jazykem je regionální či menšinový jazyk, budou mít příležitost naučit se na dostatečné úrovni jazyk úřední, a začlenily přitom do metodologického přístupu přijatého pro výuku úředního jazyka státu osvědčené postupy z výuky cizích a druhých jazyků;

56.  zdůrazňuje, že by se příslušníci menšin měli rovněž seznámit s jazykem, historií a kulturou většinového obyvatelstva a že by se žáci patřící k většinovému obyvatelstvu i široká veřejnost měli seznámit s historií a kulturou menšin a mít příležitost učit se menšinovým jazykům;

57.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s orgány pro regulaci vzdělávání těch zemí, ve kterých se regionální nebo menšinové jazyky používají, podporovaly vznik učebnic, které odpovídají potřebám mluvčích regionálních nebo menšinových jazyků, nebo – pokud to není možné – aby usnadnily používání učebnic z jiných zemí publikovaných v těchto jazycích;

58.  zdůrazňuje význam vyššího vzdělávání v mateřském jazyce a vzdělávání specialistů se znalostí odborné terminologie, zejména v oblastech s vysokým počtem mluvčích daného jazyka; vyzdvihuje kritickou potřebu vyškolit lékaře v menšinových jazycích;

59.  vybízí vlády členských států, aby zástupce menšin zapojily do jednání o organizaci jejich vzdělávacích systémů;

60.  vybízí členské státy, aby vymezily preferenční prahové hodnoty pro studium regionálních či menšinových jazyků v zájmu rovnosti ve vzdělávání; vybízí Komisi a členské státy, aby v případě dostatečné poptávky podpořily právo příslušníků národnostních či etnických menšin žijících v oblastech s velkým zastoupením těchto menšin, včetně venkovských či výrazně rozptýlených oblastí, na vzdělání v menšinovém jazyce, zejména jedná-li se o jejich mateřský jazyk; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby vzdělávací reformy a politiky v oblasti vzdělávání neomezovaly právo na vzdělání v menšinovém jazyce;

61.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily dostupnost integrované podpory na vertikální úrovni pro menšinové a regionální jazyky ve vzdělávacích systémech, a to tak, že budou na ministerstvech školství a v rámci Komise zřízeny útvary, které budou mít na starost začleňování menšinových a regionálních jazyků do školních osnov; vybízí členské státy, aby podporovaly nepřetržité vzdělávání v menšinových jazycích od předškolní výchovy po terciární vzdělávání;

62.  zdůrazňuje, že odborná příprava učitelů a přístup ke kvalitním učebnicím a studijním materiálům jsou nezbytnými předpoklady pro zajištění vysoké úrovně vzdělávání studentů; domnívá se, že učební osnovy, vzdělávací materiály a učebnice dějepisu by měly poskytovat spravedlivý, přesný a informativní obraz o společnosti a kultuře menšin; konstatuje, že obecně známým problémem vzdělávání v menšinovém jazyce, který je třeba řešit, je nedostatek vysoce kvalitních výukových materiálů a učitelů kvalifikovaných pro výuku v menšinovém jazyce; konstatuje, že vícerozměrný přístup k výuce dějepisu by měl být požadavkem na všech školách, ať už v menšinových, či většinových komunitách; poukazuje na význam rozvoje odborné přípravy učitelů pro zajišťování potřeb výuky na různých úrovních a v různých druzích škol;

63.  zdůrazňuje, že výuka menšinového jazyka přispívá ke vzájemnému porozumění mezi většinou a menšinou a sbližuje tyto komunity; vyzývá členské státy, aby přijímaly pozitivní opatření pro zajištění náležitého zastoupení menšin ve vzdělávání, veřejné správě a výkonných agenturách na celostátní, regionální a obecní úrovni;

64.  vybízí Komisi, aby posílila prosazování programů zaměřených na výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti vzdělávání v regionálních a menšinových jazycích v Evropě; vyzývá EU a Komisi, aby v novém víceletém finančním rámci v budoucí generaci programů Erasmus+, Kreativní Evropa a Evropa pro občany kladly větší důraz na regionální a menšinové jazyky;

65.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech nejsou žáci patřící k menšině začleňováni do běžných vzdělávacích zařízení, ale jsou umisťováni do zvláštních škol z důvodu, že dostatečně neovládají vyučovací jazyk; připomíná, že vzdělávání v menšinovém jazyce ani příslušnost k menšině nemohou být použity jako důvod segregace dětí na základě identity; vyzývá členské státy, aby od této segregace upustily a přijaly přiměřená opatření, která těmto žákům umožní navštěvovat třídy v běžných školách; vybízí členské státy, aby zvážily zavedení tematiky základních lidských práv a zejména práv menšin do školních osnov jakožto prostředku podpory kulturní rozmanitosti a tolerance prostřednictvím vzdělávání;

Jazyková práva

66.  konstatuje, že jazyk je zásadní součástí kulturní identity a lidských práv menšin; zdůrazňuje, že v oblastech s velkým zastoupením příslušníků menšin je třeba prosazovat právo na užívání menšinového jazyka v soukromí i na veřejných místech bez jakékoli diskriminace, aby se zajistila možnost předávání jazyka z generace na generaci a ochránila jazyková rozmanitost v celé Unii; vyzývá Komisi, aby rozšířila svůj plán na podporu výuky a používání regionálních jazyků jakožto možného způsobu boje proti jazykové diskriminaci v EU a podporovala jazykovou rozmanitost; připomíná, že podpora znalosti menšinových jazyků u osob, které nejsou příslušníky daných menšin, je způsobem, jak posílit vzájemné porozumění a uznání;

67.  zdůrazňuje, že Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 11. září 2013 připomněl, že by Komise měla věnovat pozornost skutečnosti, že některé členské státy a regiony svými politikami ohrožují přežití jazyků uvnitř svých hranic, i když tyto jazyky nejsou ohroženy v evropském kontextu; vyzývá Komisi, aby prozkoumala administrativní a legislativní překážky, které komplikují používání těchto jazyků;

68.  konstatuje, že kromě 24 úředních jazyků se v EU hovoří dalšími 60 jazyky, které jsou rovněž součástí jejího kulturního a jazykového dědictví a kterými hovoří 40 milionů osob v určitých regionech či v rámci specifických skupin; konstatuje, že mnohojazyčnost Evropské unie je mezi mezinárodními organizacemi jedinečná; konstatuje, že zásada jazykové rozmanitosti je zakotvena v Listině základních práv Evropské unie, která Unii ukládá povinnost respektovat jazykovou rozmanitost a podporovat bohaté jazykové a kulturní dědictví Evropy tím, že bude prosazovat studium jazyků a jazykovou rozmanitost;

69.  vybízí Komisi a členské státy, aby v rámci správních orgánů a subjektů poskytujících veřejné služby umožnila a podporovala používání regionálních nebo menšinových jazyků v praxi v souladu se zásadou proporcionality, například mezi soukromými osobami a organizacemi na jedné straně a veřejnými orgány na straně druhé; vybízí členské státy, aby v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních a etnických menšin zpřístupnily informace a veřejné služby v těchto jazycích, a to i na internetu;

70.  vybízí členské státy, aby podporovaly přístup k menšinovým a regionálním jazykům prostřednictvím financování a podpory překladatelské činnosti, dabování a titulkování a kodifikace vhodné a nediskriminační administrativní, obchodní, ekonomické, sociální, technické a právní terminologie;

71.  vybízí obecní orgány, aby v dotčených oblastech zajistily používání regionálních a menšinových jazyků; vybízí členské státy, aby se inspirovaly osvědčenými postupy, které se již uplatňují na úrovni jiných zemí;

72.  vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly používání regionálních nebo menšinových jazyků na místní a regionální úrovni; s ohledem na tento cíl aktivně vyzývá obecní úřady, aby zajistily používání těchto jazyků v praxi;

73.  vybízí Komisi a členské státy, aby zajistily, že v oblastech s významným podílem příslušníků národnostních menšin budou bezpečnostní značení a upozornění, důležité pokyny a veřejná oznámení týkající se občanů, ať už poskytované veřejnými orgány nebo soukromým sektorem, a rovněž místopisná a topografická označení napsána ve správném tvaru a budou přístupná ve všech jazycích, které se běžně užívají v daném regionu, a to včetně označení vjezdu do městských oblastí a výjezdu z nich a veškerého dalšího informačního dopravního značení;

74.  konstatuje, že viditelné zastoupení regionálních a menšinových jazyků, jako např. dopravní značení, názvy ulic, názvy správních, veřejných a komerčních institucí atd., je pro podporu a ochranu práv národnostních a etnických menšin zásadní vzhledem k tomu, že odráží aktivní používání regionálních a menšinových jazyků, k němuž rovněž přispívá, vybízí příslušníky národnostních a etnických menšin k používání, ochraně a rozvoji jejich jazykové identity a jazykových práv, vyjadřuje jejich místní multietnickou identitu a posiluje jejich pocit odpovědnosti jakožto členů skupin žijících v místní či regionální komunitě;

75.  vyzývá členské státy, aby nezaváděly či zrušily právní praxi, která brání v přístupu menšin k plnému spektru povolání vykonávaných v daném státě; vyzývá členské státy, aby zaručily náležitý přístup k právním službám a službám v oblasti soudnictví; zdůrazňuje, že zástupci menšin by také měli být jasně informováni o postupech platných v rámci daného vnitrostátního práva v případě porušení jejich práv jakožto příslušníků menšiny;

76.  vybízí Komisi a členské státy, aby uznaly, že každý příslušník národnostní menšiny má právo používat své příjmení (patronymum) a křestní jméno v menšinovém jazyce a právo na oficiální uznávání těchto jmen, a to i v souvislosti se svobodou pohybu v EU;

77.  vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly opatření s cílem odstranit administrativní a finanční překážky, které by mohly brzdit rozvoj jazykové rozmanitosti na evropské i vnitrostátní úrovni a bránit požívání a uplatňování práv příslušníků národnostních a etnických menšin; naléhavě žádá členské státy, aby ukončily jazykově diskriminační postupy;

Závěr

78.  vyzývá Komisi, aby vypracovala společný rámec minimálních standardů EU pro ochranu menšin; doporučuje, aby tento rámec obsahoval měřitelné ukazatele, zajišťoval pravidelné podávání zpráv a sestával alespoň z:

–  vypracování pokynů odrážejících osvědčené postupy v členských státech, ve spolupráci s různými zúčastněnými stranami zapojenými do ochrany práv menšin,

–  doporučení Komise zohledňující stávající vnitrostátní opatření, jakož i zásady subsidiarity a proporcionality,

–  legislativní návrh směrnice, který stanoví minimální standardy ochrany menšin v EU včetně jasných ukazatelů a postihů a bude předložen po řádném prosouzení dopadů, přičemž je nutno dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality při uplatňování v členských státech a vycházet z výše uvedených bodů;

79.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zmíněný rámec zahrnoval metodiky sledování a podávání zpráv zaměřené na shromažďování údajů, práci v terénu, financování a kvalitu, neboť tyto prvky podporují účinné politiky založené na vědeckých poznatcích a mohou přispět ke zvýšení účinnosti strategií, činností a přijatých opatření;

80.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Agentuře Evropské unie pro základní práva, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, OBSE, OECD, Radě Evropy a Organizaci spojených národů.

(1)

Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.

(2)

. Přijaté texty, P8_TA(2018)0032.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0413.

(4)

Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.

(5)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0485.

(6)

Úř. věst. C 328, 6.9.2016, s. 4.

(7)

Úř. věst. C 93, 9.3.2016, s. 52.

(8)

Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 405.

(9)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0487.

(10)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(11)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.


MENŠINOVÉ STANOVISKO

s ohledem na čl. 52a odst. 4 jednacího řádu,

Marek Jurek

Předložený návrh usnesení se výrazně odklání od původního návrhu. Dokument, který měl potvrdit práva národnostních menšin (tj. jazyk, kulturu, náboženství a politické zastoupení na celostátní a regionální úrovni), která byla po dlouhou dobu v Evropské unii opomíjena, byl zneužit k prosazování „mechanismu demokracie, právního státu a základních práv“, pro nějž neexistuje opora ve Smlouvách a který je ve skutečnosti pokusem o zavedení trvalé, nepřiměřené kontroly nad členskými státy.

Evropský parlament by měl vždy pamatovat na to, že je jedním z orgánů Unie a že jedná na základě Smluv a v rámci pravomocí, které mu byly svěřeny. Jednoznačně to vyplývá také z jednoduché a zřejmé zásady, podle které „si ani většina nemůže dovolit dělat cokoli“. Je nanejvýš nepřípustné, aby zastánci kontroly nad demokratickými zeměmi využívali menšin k prosazování své politiky a mocenských ambicí.


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (25.9.2018)

pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci

k minimálním normám pro menšiny v EU

(2018/2036(INI))

Zpravodajka: Andrea Bocskor

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že EU má zvláštní povinnost starat se o více než 50 milionů lidí patřících k národnostním nebo regionálním menšinám, kteří žijí na jejím území a hovoří jedním z 60 menšinových a regionálních jazyků, jež jsou vážně ohroženy zánikem; připomíná, že ochranu práv menšin zaručuje Listina základních práv Evropské unie; konstatuje v této souvislosti, že problematika menšin se v programu EU nenachází na dostatečně předních místech a že v současné době neexistuje komplexní přístup EU k řešení otázek v oblasti politiky na ochranu menšin; podporuje proto integrovaný přístup k rovnosti a nediskriminaci s cílem zajistit, že členské státy budou odpovídajícím způsobem řešit otázku rozmanitosti lidí v rámci jejich společnosti;

2.  zdůrazňuje, že členské státy nesou odpovědnost za provádění politických a legislativních opatření na ochranu a podporu identity a práv menšin, včetně etnických, kulturních, náboženských a jazykových práv;

3.  konstatuje, že v souladu s dodatkovým protokolem o právech menšin k Evropské úmluvě o lidských právech mají být národnostní menšiny považovány za skupiny osob, které pobývají na území státu, jsou dlouhodobě spjaty s daným státem, vyznačují se charakteristickými etnickými, kulturními, náboženskými či jazykovými rysy, dostatečně reprezentují svou společnou identitu a mají zájem ji zachovat; konstatuje zároveň, že kromě národnostních menšin existují i další menšinové komunity, které je třeba chránit;

4.   vítá rozvoj mezinárodních norem pro řešení vnitrostátních a regionálních problémů s menšinami prostřednictvím řady mezinárodních právních nástrojů, jako například Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních či menšinových jazyků, které představují dvě klíčové smlouvy Rady Evropy týkající se práv menšin, ale rovněž vývoj právně nevynutitelných předpisů, jako jsou doporučení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) z Haagu OHLEDNĚ vzdělávacích práv národnostních menšin a doporučení z Osla týkající se jazykových práv národnostních menšin; vyzývá členské státy, aby tyto normy a doporučení začlenily do svých právních systémů a zaručily, aby osoby náležející k národnostní nebo regionální menšině nebyly diskriminovány; vyzývá mimoto členské státy, aby zajistily, že osoby náležející k jiným menšinovým komunitám budou dostatečně chráněny a nebudou vystavovány diskriminaci;

5.  připomíná, že článek 14 Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin obsahuje doporučení, aby se státy, které jsou stranami této úmluvy, v co největším možném rozsahu a v rámci svých vzdělávacích systémů snažily zajistit, aby příslušníci těchto menšin měli přiměřené příležitosti učit se svůj menšinový jazyk nebo získat vzdělání v tomto jazyce, aniž by byla dotčena výuka úředního jazyka nebo vyučování v tomto jazyce;

6.  vyzývá Komisi, aby vytvořila společný rámec EU pro regionální nebo menšinové jazyky podobný rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů, a to s cílem podnítit členské státy k vypracování strategií s cílem posílit účast a zastoupení menšin v politickém, kulturním, sociálním a hospodářském životě společnosti, ve které žijí;

7.  konstatuje, že neumožnění postupného využívání hospodářských, sociálních, vzdělávacích a kulturních práv menšin a bránění v něm má důsledky pro obecné blaho jednotlivců a společenství a pro zachování jejich identity; zdůrazňuje, že jakékoliv omezení aspektů jejich kulturní identity, které jsou v souladu s Listinou základních práv Evropské unie, spolu s hospodářskými a sociálními nerovnostmi, se může stát příčinou konfliktu a sociálního vyloučení;

8.  konstatuje, že sociální začlenění menšin má pozitivní dopad na jejich hospodářskou a kulturní integraci;

9.  připomíná, že pochopení toho, co je míněno „kulturou“, je nezbytné pro vymezení rozsahu práv menšin v tomto ohledu; konstatuje, že v širším slova smyslu představuje kultura celkový souhrn hmotných a nehmotných činností a úspěchů dané komunity a toho, co ji odlišuje od ostatních; zdůrazňuje, že kulturní práva by měla zahrnovat: právo účastnit se kulturního života; právo využívat kulturu; právo zvolit si příslušnost ke skupině; jazyková práva a ochranu kulturního a vědeckého dědictví;

10.  připomíná, že členské státy mají povinnost zaručit menšinám, aby v plné míře požívaly svých lidských práv, ať již jako jednotlivci nebo jako společenství; poukazuje na to, že je také povinností členských států zajistit předpoklady pro zachování kulturního bohatství menšin a podporovat jejich účast na kulturním životě dané komunity;

11.  zdůrazňuje, že je nutné menšiny řádně informovat a získat jejich svobodný souhlas před jakýmkoli použitím uměleckého obsahu souvisejícího s jejich činnostmi, aby tak byla chráněna jejich práva duševního vlastnictví;

12.  vyzývá členské státy, aby v návaznosti na Evropský rok kulturního dědictví posilovaly a podporovaly své menšinové kultury, a tím také šíření jejich dějin a tradic, a aby rovněž zajistily, aby tyto komunity nezůstaly izolovány;

13.  připomíná, že vzdělávání v mateřském jazyce je zásadní pro zachování jazykových práv a posilování hodnoty evropského občanství; vybízí proto členské státy, aby zajistily, aby osoby, které patří k regionálním, etnickým nebo jazykovým menšinám, ať již se jedná o osoby ve školním věku nebo o dospělé, měly odpovídající příležitosti učit se svůj vlastní jazyk, historii a kulturu a dokonce získat ve svém jazyce vzdělání na všech úrovních vzdělávacích systémů v regionech, ve kterých žijí; zdůrazňuje však, že by se příslušníci menšin měli rovněž seznámit s jazykem, historií a kulturou většinového obyvatelstva a že by se žáci a široká veřejnost patřící k většinovému obyvatelstvu měli seznámit s historií a kulturou menšin a mít příležitost učit se jazykům národnostních menšin;

14.  připomíná, že mnohojazyčnost, včetně různých znakových jazyků, představuje jeden z největších přínosů kulturní rozmanitosti v Evropě; zdůrazňuje úlohu orgánů EU a členských států při zvyšování povědomí o otázkách týkajících se ochrany menšin a při podněcování a podpoře členských států v oblasti prosazování kulturní rozmanitosti a tolerance, zejména prostřednictvím vzdělávání, kulturní spolupráce, sportu a příležitostí přeshraniční mobility; připomíná, že ochrana a posilování kulturního dědictví souvisejícího s menšinami v členských státech, a tedy klíčové součásti kulturní identity komunit, skupin a jednotlivců, hraje zásadní úlohu v rámci sociální soudržnosti; zdůrazňuje v této souvislosti, že by rozvoj veškerých politik v oblasti kulturního dědictví měl podporovat začleňování, měl by být zaměřen na občany, být participativní a měl by zahrnovat konzultace a dialog s příslušnými menšinovými komunitami; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby si vyměňovaly informace a příklady osvědčených postupů v této oblasti a aby místním a regionálním orgánům poskytovaly dostatečné finanční a jiné vlastní prostředky za účelem vypracování a provádění strategií, které považují za nejvhodnější, pokud jde o ochranu menšin; vybízí členské státy, aby zajistily dodržování práva na používání menšinového jazyka a aby v souladu se Smlouvami chránily jazykovou rozmanitost v Unii;

15.  zdůrazňuje, že je třeba vynaložit větší úsilí na zajištění přístupu ke vzdělání a odborné přípravě žáků z národnostních nebo regionálních menšin a podporovat regionální vzdělávací instituce, které poskytují služby v jejich mateřském jazyce; vybízí členské státy, aby usnadnily rozvoj výuky v mateřském jazyce žáků a studentů v oblastech, ve kterých žijí národnostní nebo regionální menšiny;

16.  naléhavě vyzývá členské státy, aby podporovaly přístup k menšinovým a regionálním jazykům prostřednictvím financování a podpory překladatelské činnosti, dabování a titulkování a sestavování vhodné a nediskriminační administrativní, obchodní, ekonomické, sociální, technické a právní terminologie;

17.  konstatuje, že některé pohraniční oblasti sdílejí společný jazyk, který není úředním jazykem EU; je přesvědčen, že zvýšená úroveň financování za účelem výuky a podpory méně používaných přeshraničních jazyků by posílila spolupráci, zvýšila přeshraniční mobilitu menšin a obohatila kulturní rozmanitost a dědictví těchto oblastí;

18.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby příslušníci regionálních nebo celostátních menšin žijící v široce rozptýlených oblastech, získali odpovídající vzdělání ve svém jazyce;

19.  je přesvědčen, že mateřský jazyk je ústředním prvkem kulturní a individuální identity a podstatnou součástí kultury menšin, která zajišťuje, aby se tato kultura mohla náležitě vyjadřovat, šířit a předávat; domnívá se, že by členské státy měly všem zájemcům poskytovat příležitosti, aby se učili jazyky národnostních menšin; vybízí členské státy k zajištění toho, aby ti, kteří mluví regionálním nebo menšinovým jazykem jakožto mateřským jazykem, měli příležitost se naučit úřednímu jazyku na dostatečné úrovni;

20.  vybízí členské státy, aby ve spolupráci s orgány pro regulaci vzdělávání těch zemí, ve kterých se regionální nebo menšinové jazyky používají, vypracovaly učebnice, které odpovídají potřebám mluvčích regionálních nebo menšinových jazyků, nebo – pokud to není možné – aby usnadnily využívání učebnic z jiných zemí publikovaných v těchto jazycích;

21.  vyzývá členské státy, aby poskytly finanční prostředky na vzdělávání učitelů a na rozvoj zvláštních učebních osnov (mimo jiné pro celoživotní účetní), metodik a učebnic k zajištění účinné výuky jak v jazycích menšin – v těchto regionech s uznanou národnostní nebo jazykovou menšinou –, tak v úředních jazycích pro děti z jazykového prostředí menšin; vyzývá členské státy, aby nadále podporovaly stabilní přeshraniční vztahy, a to i prostřednictvím kulturní, umělecké a vzdělávací spolupráce, zejména v těch oblastech, ve kterých jsou nejvíce zastoupeny jazykové menšiny;

22.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že v některých členských státech nejsou žáci patřící k jazykové menšině začleňováni do běžných vzdělávacích zařízení, ale jsou umisťováni do zvláštních škol z důvodu, že dostatečně neovládají vyučovací jazyk; vyzývá členské státy, aby od této segregace upustily a přijaly přiměřená opatření, která těmto žákům umožní navštěvovat třídy v běžných školách;

23.  vyzývá Komisi, aby posílila prosazování programů zaměřených na výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti vzdělávání v regionálních a menšinových jazycích v Evropě; vyzývá Evropskou unii a Komisi, aby v novém víceletém finančním rámci v budoucí generaci programů Erasmus+, programu Tvůrčí Evropa a programu Evropa pro občany kladly větší důraz na regionální a menšinové jazyky;

24.  zdůrazňuje skutečnost, že sdělovací prostředky hrají ústřední úlohu v oblasti kulturních a jazykových práv; připomíná, že by sdělovací prostředky měly odrážet pluralitu obyvatelstva a respektovat zásadu nediskriminace a že regulace sdělovacích prostředků ze strany státu by rozhodně neměla omezovat práva menšin; vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly zastoupení menšinových jazyků ve veřejných i soukromých sdělovacích prostředcích, jakož i na on-line rozhraních, v sociálních médiích a jazykových technologiích; domnívá se mimoto, že by sdělovací prostředky měly události týkající se menšin dokumentovat přesně a vyváženým způsobem;

25.  vyjadřuje hluboké politování nad nárůstem rasismu, náboženského fanatismu, antisemitismu, islamofobie, protiromských nálad a xenofobie v mnoha členských státech EU; vyjadřuje obavu, že se osoby patřící k menšinám stále setkávají s překážkami, pokud jde o dodržování jejich základních práv, a jsou i nadále oběťmi diskriminace, nenávistných projevů a nenávistně motivovaných trestných činů a přestupků; zdůrazňuje, že podpora mezikulturního dialogu a tolerance mezi etniky podle článku 6 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin je důležitým veřejným závazkem; podporuje antidiskriminační opatření a programy vytvořené za účelem zvyšování povědomí a ochrany a prosazování kulturní rozmanitosti; naléhavě vyzývá členské státy, aby v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality zajistily, že jejich právní systémy budou chránit menšinové skupiny před diskriminací, a aby přizpůsobily specifická ochranná opatření platným mezinárodním normám;

26.  domnívá se, že členské státy rovněž potřebují zavést opatření zaměřená na aktivní zapojení menšin nejen s cílem zabránit jejich izolaci, ale také jim pomoci stát se aktivními členy komunity;

27.  zdůrazňuje, že přiměřený přístup k veřejným audiovizuálním médiím a související zviditelnění v nich i právo založit a provozovat soukromé tištěná a audiovizuální média jsou pro ochranu a prosazování nezávislé identity menšin zásadní; považuje za nezbytné, aby za účelem prosazování těchto práv měly menšiny prospěch z přiměřeného přidělování finančních a jiných prostředků z veřejných nebo poloveřejných zdrojů, neboť bez dotací by mediální obsah získaný zejména od malých menšinových komunit a určený pro ně mohl stěží obstát na vysoce konkurenčních trzích;

28.  opakuje své přesvědčení, že svoboda projevu zahrnuje schopnost menšin vyjadřovat se a svobodně komunikovat s členy jejich vlastní komunity a s ostatními v jejich vlastním jazyce prostřednictvím vysílání a tištěných i elektronických médií soukromého a veřejného sektoru;

29.  vybízí členské státy, aby podporovaly využívání regionálních nebo menšinových jazyků na regionální úrovni prostřednictvím přijetí právních a regulačních norem a také prostřednictvím vhodných pobídek v rámci své politiky v oblasti médií;

30.  vyzývá členské státy a Komisi, aby poskytly odpovídající finanční prostředky na podporu identity, jazyka, historie a kultury národnostních a regionálních menšin;

31.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily právní a regulační podmínky, které zajistí svobodu poskytování, zprostředkování a přijímání audiovizuálního obsahu v regionech, ve kterých žijí menšiny, tak aby tyto menšiny mohly sledovat a poslouchat obsah ve svém mateřském jazyce, a to například prostřednictvím podpory přeshraničního udělování licencí pro televizní a rozhlasové vysílání;

32.  domnívá se, že s cílem povzbudit a usnadnit účinnou účast menšin ve veřejném životě by se mělo podporovat používání jejich jazyků v rámci obecních, volebních, správních, konzultačních a jiných postupů zaměřených na účast veřejnosti, pokud je to možné;

33.  vyzývá členské státy, aby podporovaly používání regionálních či menšinových jazyků na místní a regionální úrovni a aby za tímto účelem aktivně vybízely obecní orgány k zajištění používání těchto jazyků v praxi;

34.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, že se budou správně psát názvy míst a topografická označení a že budou dostupné v jazycích běžně používaných v daném regionu, a to i na značkách označujících vstup do městských oblastí nebo výstup z nich, na všech silničních značkách poskytujících informace a v důležitých pokynech a veřejných oznámeních;

35.  zdůrazňuje, že je stále třeba naléhavě jednat, pokud jde o sociální situaci Romů, která může být označena pouze jako neutěšená vzhledem k tomu, že ve velkých částech EU zůstává postavení Romů nejisté, zejména pokud jde o přístup na trh práce a trh s bydlením i ke vzdělávacím a zdravotnickým zařízením; vyzývá proto členské státy, aby přijaly nápravná opatření v případě diskriminačních praktik proti členům romské komunity, zejména pokud jsou do nich zapojeny veřejné subjekty; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že vícenásobné formy diskriminace a segregace romských dětí ve vzdělávání zůstávají v několika členských státech strukturálním a hluboce zakořeněným jevem; připomíná, že otázka segregace Romů byla předmětem řady doporučení ze strany Komise; vyzývá proto vlády, aby tato doporučení dodržovaly a zavedly odpovídající účinná opatření; vyzývá členské státy, aby vypracovaly společnou strategii pro začlenění neteritoriálních jazyků;

36.  domnívá se, že je nezbytné zlepšit legislativní rámec EU s cílem komplexně chránit práva příslušníků menšin; vyzývá proto Komisi, aby předložila legislativní návrh nebo doporučení EU ohledně ochrany a podpory kulturní a jazykové rozmanitosti, aby podporovala výzkum zaměřený na vzdělávání, výuku jazyků a modely vzdělávání v mnohojazyčném kontextu a aby podporovala programy zaměřené na výměnu zkušeností a osvědčených postupů týkajících se regionálních a menšinových jazyků v Evropě; vyzývá dále Komisi, aby do portfolia odpovědného komisaře zařadila oblast „mnohojazyčnosti a jazykové technologie“; domnívá se, že vzhledem k významu ochrany evropských menšinových jazyků v digitálním věku by měl být tento odpovědný komisař pověřen podporou jazykové rozmanitosti a rovnosti na úrovni EU;

37.  bere na vědomí časté spojení kulturní identity menšinové skupiny s určitým zeměpisným územím; poukazuje na to, že pro mnohé menšinové skupiny představuje právo na půdu způsob a prostředky, pomocí nichž žijí a praktikují svou kulturu;

38.  upozorňuje na pozitivní význam podpory kulturní rozmanitosti a zvyšování povědomí, zejména na místní a regionální úrovni, kde jsou možnosti přímého dopadu mnohem větší;

39.  konstatuje, že vzdělávání je jedním z nejlepších způsobů, jak umožnit mladým lidem patřícím k menšinám, aby se seznámili se svým dědictvím a historií a aby byla jejich kultura všeobecně šířena a uznávána ve společnosti; zdůrazňuje, že vzdělávání je pro prosazování práv menšin zásadní a že je předpokladem pro požívání hospodářských, politických, sociálních a kulturních práv; poukazuje na to, že vzdělávání je prostředkem k posílení postavení příslušníků menšin a že jim umožňuje smysluplně se zapojit do společnosti, do níž patří;

40.  domnívá se, že vzdělávací aktivity jsou zásadní pro začleňování dětí a mladých lidí patřících k menšinám, ale že napomáhají také při začleňování jejich rodičů a rodin; naléhavě vyzývá členské státy, aby vybízely školy k organizaci mimoškolních aktivit zapojujících rodiče a děti, čímž se zvýší úroveň interakce v rámci celé vzdělávací komunity;

41.  doporučuje investovat do přípravy pracovníků, zejména pedagogických pracovníků, ve vzdělávacích zařízeních zajišťujících péči o menšiny, s cílem jim poskytnout potřebné dovednosti pro práci se studenty z různého kulturního, náboženského, etnického či jazykového prostředí;

42.  vybízí vlády členských států, aby zástupce menšin zapojily do jednání o organizaci jejich vzdělávacích systémů;

43.  doporučuje, aby se v příštím VFR (2021–2027) prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF+) vyčleněné na podporu sociálního začleňování použily na podporu vzdělávacích a kulturních projektů zaměřených na začlenění etnických, náboženských, kulturních nebo jazykových menšin;

44.  připomíná, že nediskriminace a rovnost ve vztahu k menšinám a dalším znevýhodněným skupinám jsou prvními zásadami Mezinárodní organizace práce (MOP); konstatuje, že MOP při prosazování a uplatňování základních práv a zásad na pracovišti věnuje zvláštní pozornost sociálně nebo hospodářsky znevýhodněným skupinám a že její pravidla zohledňují potřebu zachovávat a chránit práva menšin;

45.  vyzývá členské státy, aby pravidelně shromažďovaly údaje a poskytovaly statistické informace o začleňování menšin do vzdělávacích zařízení, na trh práce a do občanského života;

46.  vyzývá Komisi, aby vytvořila mechanismy pro sledování pokroku členských států při plnění jejich povinností týkajících se ochrany práv menšin;

47.  vyzývá Komisi, aby pravidelně monitorovala provádění Úmluvy o ochraně národnostních menšin a Evropské charty regionálních či menšinových jazyků v členských státech, aby v této souvislosti poskytovala doporučení členským státům, aby vypracovala zprávy vycházející z návštěv v jednotlivých zemích, aby o jejich výsledcích pravidelně informovala Parlament a aby dále rozvíjela vazby s vysokým komisařem OBSE pro národnostní menšiny;

48.  zdůrazňuje, že ochrana menšin v rámci světové kulturní a jazykové rozmanitosti je zásadní pro stabilitu, demokracii a mír v Evropě;

49.  vítá úspěch iniciativy Minority SafePack, která byla zahájena podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii, již podpořilo 1 215 789 evropských občanů a která vyzývá k přijetí devíti legislativních aktů s cílem zavést právní rámec EU na ochranu práv menšin;

50.  naléhavě vyzývá Komisi, aby v souladu s iniciativou Minority SafePack předložila bez zbytečného odkladu legislativní návrhy, jakmile bude doručeno potvrzení o platnosti podpisů zaslané členskými státy;

51.  připomíná, že lidská práva jsou univerzální a že žádné menšiny by neměly být diskriminovány; zdůrazňuje, že práva menšin jsou nedílnou součástí zásady právního státu; poznamenává, že pokud nejsou dodržovány zásady právního státu, existuje větší riziko porušování práv menšin;

52.  domnívá se, že by členské státy měly důsledně dodržovat práva menšin a pravidelně posuzovat, zda jsou respektována;

53.  konstatuje, že EU chybí účinné nástroje, jejichž pomocí by sledovala dodržování práv menšin; vyzývá k účinnému monitorování situace autochtonních a jazykových menšin v celé EU; domnívá se, že by Agentura EU pro základní práva měla důkladněji monitorovat diskriminaci národnostních menšin v členských státech;

54.  domnívá se, že v souladu s ústavním pořádkem jednotlivých členských států musí být v komunitách, kde existuje více než jeden úřední jazyk, dodržována jazyková práva, a to bez omezování práv jednoho jazyka vůči jazykům ostatním;

55.  vyzývá Komisi, aby důrazněji prosazovala výuku a používání regionálních a menšinových jazyků jako možný způsob potírání jazykové diskriminace v EU;

56.  vyzývá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a uplatňovaly spolehlivá řešení problémů, s nimiž se potýkají menšiny v celé Evropské unii;

57.  naléhavě vyzývá členské státy, aby důkladně zvažovaly otázku práv menšin, zajišťovaly právo na používání menšinového jazyka a chránily jazykovou rozmanitost v Unii.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

24.9.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

14

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Silvia Costa, Jill Evans, María Teresa Giménez Barbat, Petra Kammerevert, Svetoslav Hristov Malinov, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Michaela Šojdrová

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Santiago Fisas Ayxelà, Emma McClarkin, Liliana Rodrigues, Francis Zammit Dimech

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

Caterina Chinnici

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍVE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

14

+

ALDE

María Teresa Giménez Barbat

PPE

Andrea Bocskor, Santiago Fisas Ayxelà, Svetoslav Hristov Malinov, Michaela Šojdrová, Sabine Verheyen, Francis Zammit Dimech, Bogdan Andrzej Zdrojewski,

S&D

Caterina Chinnici, Silvia Costa, Petra Kammerevert, Liliana Rodrigues

VERTS/ALE

Jill Evans, Helga Trüpel

2

-

ECR

Emma McClarkin

ENF

Dominique Bilde

-

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

10.10.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

44

4

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Asim Ademov, Martina Anderson, Heinz K. Becker, Monika Beňová, Malin Björk, Michał Boni, Caterina Chinnici, Daniel Dalton, Frank Engel, Laura Ferrara, Romeo Franz, Kinga Gál, Nathalie Griesbeck, Sylvie Guillaume, Monika Hohlmeier, Brice Hortefeux, Filiz Hyusmenova, Sophia in ‘t Veld, Eva Joly, Dietmar Köster, Barbara Kudrycka, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Monica Macovei, Claude Moraes, József Nagy, Péter Niedermüller, Ivari Padar, Soraya Post, Birgit Sippel, Branislav Škripek, Csaba Sógor, Sergei Stanishev, Traian Ungureanu, Bodil Valero, Josef Weidenholzer, Kristina Winberg, Tomáš Zdechovský, Auke Zijlstra

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Kostas Chrysogonos, Carlos Coelho, Gérard Deprez, Teresa Jiménez-Becerril Barrio, Marek Jurek, Jean Lambert, Jeroen Lenaers, Innocenzo Leontini, Angelika Mlinar, Barbara Spinelli, Daniele Viotti, Axel Voss

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Jude Kirton-Darling


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

44

+

ALDE

Gérard Deprez, Nathalie Griesbeck, Filiz Hyusmenova, Sophia in 't Veld, Angelika Mlinar

ECR

Monica Macovei

GUE/NGL

Martina Anderson, Malin Björk, Kostas Chrysogonos, Barbara Spinelli

PPE

Asim Ademov, Heinz K. Becker, Michał Boni, Carlos Coelho, Frank Engel, Kinga Gál, Monika Hohlmeier, Barbara Kudrycka, Jeroen Lenaers, Innocenzo Leontini, József Nagy, Csaba Sógor, Traian Ungureanu, Axel Voss, Tomáš Zdechovský

S&D

Monika Beňová, Caterina Chinnici, Sylvie Guillaume, Jude Kirton-Darling, Dietmar Köster, Cécile Kashetu Kyenge, Juan Fernando López Aguilar, Claude Moraes, Péter Niedermüller, Ivari Padar, Soraya Post, Birgit Sippel, Sergei Stanishev, Daniele Viotti, Josef Weidenholzer

VERTS/ALE

Romeo Franz, Eva Joly, Jean Lambert, Bodil Valero

4

-

ECR

Kristina Winberg

EFDD

John Stuart Agnew

ENF

Auke Zijlstra

PPE

Brice Hortefeux

4

0

ECR

Daniel Dalton, Marek Jurek, Branislav Škripek

EFDD

Laura Ferrara

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 9. listopadu 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí