ZPRÁVA s doporučeními Komisi ve věci urychleného řešení obchodních sporů

26.11.2018 - (2018/2079(INL))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Tadeusz Zwiefka
(Podnět – článek 46 jednacího řádu)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

s doporučeními Komisi ve věci urychleného řešení obchodních sporů

(2018/2079(INL))

Evropský parlament

–  s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na čl. 67 odst. 4 a čl. 81 odst. 2 SFEU,

–  s ohledem na čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na článek 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnitřní politiky s názvem „Rozvíjení odbornosti v obchodním právu v členských státech“,

–  s ohledem na srovnávací přehled EU o soudnictví za rok 2018,

–  s ohledem na dokument Evropské sítě pro justiční vzdělávání z roku 2016 „Zásady justičního vzdělávání“[1],

–  s ohledem na acquis Unie v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech,

–  s ohledem na články 46 a 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A8-0396/2018),

A.  vzhledem k tomu, že právo na spravedlivé a veřejné projednání v přiměřené lhůtě zakotvené v článku 47 Listiny a v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech představuje jednu ze základních záruk dodržování právního státu a demokracie a je nedílnou součástí občanskoprávních řízení jako celku;

B.  vzhledem k tomu, že zavedení evropského zrychleného občanskoprávního řízení by mohlo přispět k modernizaci vnitrostátních řízení, rovným podmínkám pro podniky a vyššímu hospodářskému růstu díky účinnému a efektivnímu soudnictví a současně usnadnit přístup ke spravedlnosti v Unii a pomoci dodržovat základní svobody zaručené Unií;

C.  vzhledem k tomu, že ze srovnávacího přehledu o soudnictví z roku 2018 vyplývá, že dostupnost právní pomoci a výše soudních poplatků mají klíčový dopad na přístup ke spravedlnosti, zejména pro občany žijící v chudobě;

D.  vzhledem k tomu, že justiční spolupráce byla prosazována, podpořena a podněcována několika procesními akty sekundárního práva Unie, mj. nařízením o drobných nárocích, směrnicí o právní pomoci, nařízením o dokazování a nařízením o doručování písemností;

E.  vzhledem k tomu, že cíli justiční spolupráce mezi členskými státy je mimo jiné zajistit plné dodržování práva na podání účinného opravného prostředku a na spravedlivý proces v přeshraničních věcech, zaručit i v takovýchto situacích účinná a bezproblémová soudní řízení a vytvořit vzájemnou důvěru v soudní systémy, která je základem pro další vzájemné uznávání rozsudků ve všech státech Unie;

F.  vzhledem k tomu, že mnoho otázek týkajících se procesního práva v oblasti justice v občanských věcech je právně upraveno na vnitrostátní úrovni, takže se procesní právo v této oblasti v jednotlivých členských státech liší, což je v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality; vzhledem k tomu, že zrychlené řízení by mohlo vést k nutnému sblížení procesních systémů v Unii;

G.  vzhledem k tomu, že je nutné zintenzivnit posílenou spolupráci mezi orgány a soudnictvím členských států na úrovni Unie s cílem odstranit veškeré překážky, které mohou vyplynout z neslučitelnosti mezi odlišnými soudními a správními systémy;

H.  vzhledem k tomu, že nařízení Brusel I stanoví základní pravidla pro příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí v přeshraničních občanských a obchodních věcech v Unii; vzhledem k tomu, že přepracované znění, které vstoupilo v platnost v roce 2015 (tzv. Brusel Ia), zavedlo řadu klíčových úprav pro řešení přeshraničních sporů v EU, které přinesou úsporu času a peněz podnikům i jednotlivcům;

I.  vzhledem k tomu, že nařízení Řím I stanoví pravidla pro právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy v občanských a obchodních věcech;

J.  vzhledem k tomu, že procesní pravidla by měla zaručit jak nalezení rovnováhy mezi ochranou práv stran, tak rychlé řešení sporů;

K.  vzhledem k tomu, že řešení sporů v obchodních věcech u veřejných soudů je v členských státech obecně pomalé a nesplňuje očekávání stran účastnících se obchodních sporů, což je skutečnost, kterou zvýraznilo zavedení evropského řízení o drobných nárocích, které naopak vedlo k podstatně rychlejšímu řešení spotřebitelských sporů; a vzhledem k tomu, že náležité využívání informačních a komunikačních technologií u soudů přispívá ke zrychlení řízení a ke snížení nákladů;

L.  vzhledem k tomu, že pomalé řešení obchodních sporů v Unii by mohlo vést k tomu, že budou strany obchodních sporů hledat alternativní možnosti řešení sporu nebo možnosti řešení sporu v nečlenských státech a rozhodnou se učinit u svých smluv rozhodným právem vnitrostátní smluvní právo nečlenského státu;

M.  vzhledem k tomu, že vysoce kvalitní řešení obchodních sporů závisí na vysoké úrovni odbornosti a zkušeností v těchto věcech na soudech, u soudců i právních zástupců a právníků;

N.  vzhledem k tomu, že pokud by byla k dispozici možnost rychlého a nákladově efektivního zrychleného řízení v členských státech s vysoce zkušenými a kompetentními soudci a právními zástupci, bylo by rozhodnutí zvolit si jako právo rozhodné vnitrostátní právo některého členského státu mnohem pravděpodobnější variantou, a v důsledku toho by se přirozeně zvyšovala odbornost v občanských a obchodních věcech v členských státech;

O.  vzhledem k tomu, že se jeví jako nezbytné najít vhodné řešení, pokud jde o různé jazykové režimy, které by sestávalo z harmonizovaných formulářů dostupných ve všech úředních jazycích Unie;

P.  vzhledem k tomu, že soudy a senáty specializované na obchodní věci zaručí vyšší úroveň odbornosti a nezávislosti v těchto věcech, a přilákají tak takovéto případy k soudům v členských státech;

* * *

1.  konstatuje, že řešení obchodních věcí je mnohem pomalejší, než by mohlo být, a že zabere průměrně tři až čtyři roky, a to vede ke značným ztrátám pro podniky, a to nejen z ekonomického hlediska, ale také v množství času, energie a dalších zdrojů, které by bylo možné věnovat jiným příležitostem;

2.  zdůrazňuje nutnost zajistit plné dodržování práva stran na podání účinného opravného prostředku a na spravedlivý proces, jak je stanoveno v Listině základních práv Evropské unie, a také nutnost zaručit vysokou kvalitu soudních řízení v obchodních věcech;

3.  poukazuje na úspěšné uplatňování evropského řízení o drobných nárocích, které se stalo prostředkem, jak řešit spotřebitelské a jiné přeshraniční spory týkající se malých částek v rámci Unie rychlým a nákladově efektivním způsobem, přičemž je zachována ochrana práv stran;

4.  zdůrazňuje, že vzájemná důvěra je komplexní koncept a že v budování důvěry sehrává roli řada faktorů, např. soudní vzdělávání a zvyšování dovedností, přeshraniční soudní spolupráce a výměna zkušeností a osvědčených postupů mezi soudci;

5.  zdůrazňuje, že pokud jde o spravedlivý proces a přístup ke spravedlnosti, měly by být zachovány a dále rozšiřovány sítě spolupráce a databáze, které zlepšují justiční spolupráci a výměnu informací, mezi nimi i  Evropská soudní síť a evropský portál e-Justice, který by se měl stát jednotným kontaktním místem v oblasti justice v Unii;

6.  má za to, že nejlepším způsobem, jak řešit dlouhé čekací doby při vedení obchodních sporů v Unii, by bylo přijetí nařízení podobného tomu pro evropské řízení o drobných nárocích, v tomto případě vytvářející evropské zrychlené občanskoprávní řízení, které by se vztahovalo na přeshraniční obchodní spory, což by též umožnilo velké úspory pro evropské podniky a mobilizaci nevyužitého kapitálu;

7.  má za to, že obchodní strany budou mít lepší možnosti platit za své zastupování a připravit se na soudní projednávání případu, což znamená, že budou mít i lepší vyhlídky na to, že budou jejich práva ochráněna, což by umožnilo rychlejší řízení;

8.  konstatuje, že takovéto řízení by mohlo vycházet z požadavků na důkladnou přípravu stran před zahájením řízení, striktních lhůt, jen mála možností doplnit fakta nebo důkazy během řízení a žádné možnosti samostatného odvolání se proti procesním rozhodnutím – a tak by bylo dosaženo zrychleného řízení;

9.  je toho názoru, že takovýto přísný procesní systém je v souladu s ochranou práv stran za podmínky, že by bylo evropské zrychlené občanskoprávní řízení dobrovolné a mělo by se uplatňovat, pouze pokud:

– se na tom strany dohodnou po vzniku sporu, nebo

– žalovaná strana tento postup akceptuje poté, co žalující strana vznese své nároky v rámci evropského zrychleného občanskoprávního řízení, pokud má strana žalovaná dostatek času na přiměřenou přípravu před zahájením řízení;

10.  je přesvědčen, že evropské zrychlené občanskoprávní řízení by každopádně mělo být platné, pouze pokud byly strany řádně předem informovány o důsledcích souhlasu s použitím tohoto řízení; domnívá se, že náklady na evropské zrychlené občanskoprávní řízení by neměly být pro strany nepřiměřené, aby se zaručilo dodržování práva na přístup ke spravedlnosti;

11.  zdůrazňuje, že strany sporu často dospějí ke smírnému řešení, teprve až jsou plně vysvětleny okolnosti a předloženy všechny argumenty, což znamená, že v procesním systému, který by strany nutil prozkoumat všechny okolnosti a rozpracovat svou argumentaci ještě před projednáváním u soudu, by se dařilo více sporů vyřešit smírně v dřívější fázi;

12.  konstatuje, že cíle zajistit urychlené a nákladově efektivnější řešení obchodních sporů v Unii nelze dosáhnout pouhým zavedením harmonizovaného zrychleného procesního systému; pro tento účel by byli zapotřebí soudy, soudci právní zástupci a zkušení právníci, kteří velmi znalí a zběhlí v obchodním právu a v soukromém mezinárodním právu, aby byl takovýto procesní systém efektivní;

13.  zdůrazňuje, že současné rozložení zvoleného rozhodného práva u obchodních smluv mezi jednotlivé evropské jurisdikce není v členských státech rovnoměrné;

14.  konstatuje, že volba rozhodného práva často vychází ze složitých úvah, ale kombinace práva cizí země a soudu v cizí zemi často vystavuje stranu sporu značným ekonomickým rizikům, a že tato ustanovení jsou zvláště pochybná, pokud jsou dohodnuta v rámci standardních smluv nebo v situacích, kdy má jedna ze stran jen malou nebo žádnou možnost dohodu v tomto ohledu nějak ovlivnit;

15.  rozumí, že jazykové překážky by mohly představovat další potíže, a tudíž i další důvod, proč dát přednost jednomu rozhodnému právu před jiným;

16.  zdůrazňuje, že dostupnost jednotných standardních formulářů, které by byly k dispozici ve všech úředních jazycích Unie, by usnadnila přístup k evropskému zrychlenému občanskoprávnímu řízení;

17.  navrhuje, aby byly Komisi svěřeny prováděcí pravomoci s cílem zajistit jednotné standardní formuláře vykonávané v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2013 o zdokonalení tvorby právních předpisů;

18.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je třeba přezkoumat nařízení Řím I, Řím II a Brusel Ia s cílem posílit vazbu mezi cílem a předmětem smluv a zvoleným rozhodným právem a současně zajistit ochranu slabších stran ve vztazích a smlouvách mezi podniky a zachovat autonomii stran, pokud jde o volbu rozhodného práva;

19.  zdůrazňuje, že legislativní opatření nemohou sama tyto problémy vyřešit, jsou také nutná praktická opatření ke zvýšení odbornosti jak soudů, tak právníků, jako je zlepšení odborné přípravy v obchodních věcech a lepší přístup k právu Unie a vnitrostátnímu právu členských států, zejména pak judikatury;

20.  konstatuje, že obchodní právo a soukromé mezinárodní právo jsou méně kodifikovanými oblastmi než jiné oblasti práva, což znamená, že v nich má o to důležitější roli akademický výzkum, a tudíž jedním z opatření k posílení odbornosti v obchodních věcech v členských státech je dát k dispozici více zdrojů na výzkum v této oblasti;

21.  vítá proto devět základních principů justičního vzdělávání, které Evropská síť pro justiční vzdělávání přijala na svém generálním shromáždění v roce 2016, neboť tyto zásady stanoví společný základ a rámec pro evropskou justici i instituce justičního vzdělávání;

22.  zdůrazňuje, že velmi důležitá je také kvalita právních předpisů vztahujících se na obchodní věci a to, do jaké míry jsou vhodně přizpůsobeny praktikám a vývoji v obchodní oblasti;

23.  podle článku 225 SFEU proto žádá Komisi, aby do 1. ledna 2020 předložila na základě čl. 81 odst. 2 SFEU návrh legislativního aktu o evropském zrychleném občanskoprávním řízení a popřípadě, v souladu s doporučeními uvedenými příloze tohoto a poté, co Komise posoudí, zda je přezkum zapotřebí, i návrh změn v nařízeních Řím I, Řím II a Brusel Ia;

24.  vyzývá Komisi a členské státy, aby doplnily tyto návrhy dalšími podpůrnými opatřeními s cílem zvýšit v členských státech odbornost v obchodním právu a v mezinárodním právu soukromém;

25.  potvrzuje, že doporučení, která jsou uvedena v příloze tohoto usnesení, dodržují základní práva, zásadu vnitrostátní procesní autonomie a zásady subsidiarity a proporcionality;

26.  domnívá se, že jakékoli finanční důsledky tohoto návrhu, zejména náklady řízení probíhajících v rámci evropského zrychleného občanskoprávního řízení, by byly kompenzovány stejnými úsporami, neboť evropské zrychlené občanskoprávní řízení by s velkou pravděpodobností bylo výrazně nákladově efektivnější než běžná řízení v členských státech a vzhledem k tomu, že příslušné spory by se nestaly předmětem obecného procesního systému daného členského státu;

27.  zdůrazňuje, že obchodní právo je pouze jednou z oblastí, v nichž je zapotřebí dalších opatření na úrovni Unie s cílem zajistit lepší přístup ke spravedlnosti, vyšší kvalitu řízení, silnější záruky pro strany sporu a rychlejší řešení sporů;

28.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená doporučení Komisi, Radě a parlamentům a vládám členských států.

• [1]  http://www.ejtn.eu/PageFiles/15756/Judicial%20Training%20Principles_EN.pdf

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:DOPORUČENÍ VE VĚCI OPATŘENÍ K ZAVEDENÍ A PODPOŘE EVROPSKÉHO ZRYCHLENÉHO OBČANSKOPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

ZÁSADY A CÍLE POŽADOVANÝCH NÁVRHŮ

I.  Evropské zrychlené občanskoprávní řízení

  Hlavním cílem níže uvedeného návrhu je zavést dobrovolné evropské zrychlené občanskoprávní řízení ve snaze dát evropským společnostem možnost dosáhnout řešení přeshraničních obchodních sporů mezi podniky v rozumné lhůtě.

Evropské zrychlené občanskoprávní řízení by mohlo vycházet z následujících zásad:

1.  mělo by se vztahovat na přeshraniční obchodní spory, na které se nevztahuje evropské řízení o drobných nárocích;

2.  mělo by se uplatňovat v případě, že se na tom strany dohodnou po vzniku sporu, nebo pokud žalující strana vznese svůj nárok v rámci tohoto řízení a strana žalovaná to akceptuje;

3.  mělo by být platné, pouze pokud byly strany řádně informovány předem o důsledcích souhlasu s použitím tohoto řízení;

4.  mělo by od stran vyžadovat, aby si ve značné míře připravili svou argumentaci před jednáním u soudu; zároveň s tím by byli v rané fázi seznámeni, že je vyloučeno přijít před soud při projednávání věci s novými fakty nebo novými důkazy;

5.  nemělo by umožňovat samostatné odvolání proti procesním rozhodnutím;

6.  mohlo by probíhat v zásadě písemným postupem, umožňujícím ústní slyšení, pokud o to alespoň jedna strana požádá;

7.  jako výchozí bod by mělo uplatňovat velmi krátké lhůty pro procesní kroky, přičemž u složitějších případů by soud mohl po dohodě se stranami uplatnit delší lhůty;

8.  podněcuje k soudnímu i mimosoudnímu smírnému řešení přeshraničních obchodních sporů, a to i prostřednictvím mediace;

9.   podněcuje k využívání moderních technologií pro účely ústných slyšení, dokazování a doručování písemností;

10.  náklady na řízení by měly být omezené, aby se zaručilo dodržování práva na přístup ke spravedlnosti;

11.  umožňuje uznávání a výkon konečného rozhodnutí, které vzejde z tohoto řízení, nejjednodušším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem možným podle práva Unie;

II.  Možné změny v nařízeních Řím I, Řím II a Brusel Ia

Návrh na vytvoření evropského zrychleného občanskoprávního řízení by mohl být podpořen návrhem na změnu nařízení Řím I, Řím II a Brusel Ia s cílem dosáhnout silnější vazby mezi účelem a cílem dohod a rozhodným právem zvoleným v Unii, ale také ponechat stranám čistě obchodních smluv ještě větší autonomii, a současně zajistit ochranu slabších stran ve vztazích mezi podniky.

Změny v nařízení Řím I by mohly zahrnovat:

1.  zvážení posílení vazby mezi zvoleným rozhodným právem a obsahem, cílem a účelem smlouvy a stran;

2.  přehodnocení pravidel pro platnost volby rozhodného práva – ta by měla být posuzována podle výchozího práva rozhodného pro danou smlouvu.

III.  Další opatření k rozvíjení odbornosti v obchodních věcech v členských státech

1.  Tyto návrhy by mohly být dále podpořeny kroky Komise a členských států směřujícími k rozvíjení odbornosti v obchodních věcech, například:

a)  školením soudců, právních zástupců a právníků v obchodních věcech;

b) zjednodušeným a lepším přístupem k unijním a vnitrostátním právním předpisům, včetně judikatury;

c) větším zaměřením se na obchodní právo a mezinárodní právo soukromé při právním vzdělávání; a

d) dalšími zdroji na akademický výzkum v oblastech obchodního práva a mezinárodního práva soukromého.

e)  ovládnutím cizího jazyka a jeho právní terminologie;

2.  Dále jsou členské státy vyzvány, aby zajistily, aby soudy, které budou provádět evropské zrychlené občanskoprávní řízení, měly specifickou odbornost v oblasti obchodního práva, například tím, že určí nebo posílí existující obchodní soudy nebo senáty.

3.  Kromě toho je Komise vyzvána, aby se podrobněji zabývala možností zřídit evropský obchodní soud, který by doplňoval soudy ve členských státech a skýtal stranám sporů ještě další, mezinárodní fórum specializující se na řešení obchodních sporů.

4.  Jako závěrečné opatření jsou členské státy vyzvány, aby přezkoumaly své právní předpisy vztahující se na obchodní věci ve sporech mezi podniky, protože jedním z důležitých faktorů pro volbu rozhodného práva je účinnost a kvalita obchodního práva určité země.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Řešení obchodních sporů je v EU neúnosně pomalé. Podle odhadu Světové banky může v řadě členských států trvat vynucení dodržení podmínek určité obchodní smlouvy i 3–4 roky. Mnoho společností má zákonnou povinnost vyčlenit ve svém účetnictví částky, které jsou předmětem sporu – platí to například pro banky a pojišťovny. Platí to ovšem nikoli pouze pro ty, kdo mají tuto povinnost ze zákona, nýbrž i mnoho dalších podniků takto příslušné částky vyčleňuje. Výsledkem toho je, že po celé Evropě leží ladem velké částky kapitálu.

Občanskoprávní řízení obecně nejsou harmonizována na evropské úrovni, i když zčásti byla úspěšně harmonizována některými opatřeními přijatými v rámci justiční spolupráce v občanských věcech. 

Jedním z příkladů je nařízení Brusel Ia, které stanoví základ pro příslušnost, uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a jeho nedávné přepracování, které vstoupilo v platnost v roce 2015, provedlo některé zásadní úpravy vedení přeshraničních sporů v EU. Byla při něm zrušena doložka vykonatelnosti, a v důsledku toho se snížily náklady a podniky i občané v EU ušetřili čas.

Dalším příkladem je evropské řízení o drobných nárocích. To zavádí postup specificky uzpůsobený spotřebitelským sporům a jiným sporům, jejichž předmět je menší hodnoty, a to do 5 000 EUR. Používá se v přeshraničních případech a předlohou mu do značné míry byla stávající pravidla v některých členských státech. 

Podobně by mohl být zaveden specifický procesní řád pro přeshraniční mezipodnikové obchodní spory. Takovýto procesní řád – evropské zrychlené občanskoprávní řízení – by byl pro evropské podniky úspornou a rychlou možností, jak dospět k řešení obchodních sporů. Evropské zrychlené občanskoprávní řízení by mohlo zahrnovat krátké, předem stanovené lhůty, nemožnost podat samostatné odvolání v procesních otázkách a pouze omezené možnosti uvádět nové okolnosti po prvních podáních.

Takovýto procesní řád by mohl být koncipován tak, aby zajišťoval stranám řešení i u komplikovaných sporů v horizontu od šesti měsíců do jednoho roku, což by vedlo k obrovským úsporám pro evropské společnosti a k aktivaci kapitálu ležícího ladem. Řízení by bylo dobrovolné a vyžadovalo by dohodu obou smluvních stran. Evropské zrychlené občanskoprávní řízení by vyžadovalo soudce a právníky vysoce znalé věci. Nabízí se otázka, jaká by bylo možno učinit opatření na podporu tohoto návrhu?

Volba rozhodného práva u obchodních smluv není rovnoměrně rozložena mezi jednotlivé evropské státy. Je tomu tak z mnoha důvodů, ale důsledkem je, že soudci a právníci v některých zemích získávají méně zkušeností v obchodních věcech a rovněž vývoj judikatury v těchto zemích není tak bohatý.

Bylo by možno přijmout řadu opatření na podporu rovnoměrnějšího rozložení zvoleného rozhodného práva a vývoje odbornosti v obchodním právu v těchto členských státech. Opatřením, které se nejvíce nabízí, by byly možné změny v nařízení Řím I, pokud jde o pravidla pro volbu rozhodného práva, s cílem dosáhnout silnější vazby mezi účelem a cílem dohod a rozhodným právem zvoleným v EU, ale také ponechat stranám čistě obchodních smluv ještě větší autonomii.

K dalším opatřením by mohla patřit školení soudců a právníků v obchodních věcech, větší přístup k unijním a vnitrostátním právním předpisům, včetně judikatury; zaměření se na obchodní právo a mezinárodní právo soukromé při právním vzdělávání; a zdroje na akademický výzkum v oblastech obchodního práva a mezinárodního práva soukromého.

Dále vyzýváme členské státy, aby zajistily, aby soudy, které budou provádět evropské zrychlené občanskoprávní řízení, měly specifickou odbornost v oblasti obchodního práva, například tím, že by zřídily zvláštní nebo posílily existující obchodní soudy nebo senáty.

Kromě toho vyzýváme Komisi, aby se podrobněji zabývala možností zřídit evropský obchodní soud, který by doplňoval soudy ve členských státech a skýtal stranám sporů ještě další, mezinárodní fórum specializující se na řešení obchodních sporů.

Jako závěrečné opatření se obracíme na členské státy s výzvou, aby přezkoumaly své právní předpisy vztahující se na obchodní věci, protože jedním z těch důležitějších faktorů pro volbu rozhodného práva je to, jak dobře je obchodní právo v určité zemi přizpůsobeno vývoji v obchodních oblastech.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	20.11.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	24 0 0
Členové přítomní při konečném hlasování	Max Andersson, Joëlle Bergeron, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Mady Delvaux, Laura Ferrara, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Sajjad Karim, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Gilles Lebreton, António Marinho e Pinto, Emil Radev, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Geoffroy Didier, Pascal Durand, Jytte Guteland, Tiemo Wölken, Kosma Złotowski

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

24	+
ALDE	Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto
ECR	Sajjad Karim, Kosma Złotowski
EFDD	Joëlle Bergeron, Laura Ferrara
ENF	Gilles Lebreton
GUE/NGL	Kostas Chrysogonos
PPE	Geoffroy Didier, Emil Radev, Pavel Svoboda, József Szájer, Axel Voss, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka
S&D	Mady Delvaux, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Jytte Guteland, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Evelyn Regner, Virginie Rozière
VERTS/ALE	Max Andersson, Pascal Durand, Julia Reda

0	-

0	0

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se