ZPRÁVA o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic

7.12.2018 - (COM(2018)0134 – C8-0117/2018 – 2018/0060(COD)) - ***I

Hospodářský a měnový výbor
Zpravodaj: Esther de Lange, Roberto Gualtieri

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic

(COM(2018)0134 – C8-0117/2018 – 2018/0060(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0134),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C8-0117/2018),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky ze dne 12. července 2018[1],

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. června 2018[2],

–  s ohledem na článek 59 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A8-0440/2018),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům.

Pozměňovací návrh  1

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY EVROPSKÉHO PARLAMENTU^[3]*

k návrhu Komise

---------------------------------------------------------

2018/0060 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky[4],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[5],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Pro Unii je v jejím úsilí o zvýšení odolnosti finančního systému důležitým cílem vytvoření komplexní strategie pro řešení problematiky nevýkonných expozic. I když primární odpovědnost za řešení nevýkonných expozic nesou banky a členské státy, je zde také jednoznačný unijní rozměr vyžadující snížení současného velkého objemu nevýkonných expozic, jakož i zabránění jejich nadměrnému nahromadění v budoucnosti a zabránění vzniku systémových rizik v nebankovním sektoru. Vzhledem k propojenosti bankovních a finančních systémů v celé Unii, kde banky působí v několika různých jurisdikcích a členských státech, je zde významný potenciál, že v členských státech a v Unii celkově by mohlo dojít k přelivovým efektům, a to jak z hlediska ekonomického růstu, tak i z hlediska finanční stability.

(1a)  Je třeba se nedomnívat, že za závažné zvýšení objemu nevýkonných expozic v průběhu finanční krize jsou odpovědni výhradně spotřebitelé. V některých členských státech byly realitní bubliny způsobeny nadměrným spoléháním se na růst cen nemovitostí. K tomu přispěly části bankovního sektoru neobezřetnými úvěrovými praktikami. Dalším faktorem, který k situaci přispěl, byl způsob transpozice a provádění směrnice 2011/7/EU o opožděných platbách na úrovni členských států. Práva spotřebitelů, pokud jde o prodej nevýkonných expozic, je třeba chránit prostřednictvím směrnice.

(2)  Integrovaný finanční systém zvýší odolnost evropské měnové unie vůči negativním otřesům, neboť usnadní soukromé sdílení přeshraničních rizik, čímž zároveň sníží potřebu veřejného sdílení rizik. Aby byly tyto cíle dosaženy, musí Unie dokončit bankovní unii a dále rozvíjet unii kapitálových trhů. Řešení ▌možného budoucího nahromadění nevýkonných expozic je zásadní pro posílení bankovní unie, neboť je rozhodující i pro zajištění konkurence v bankovním sektoru, zachování finanční stability a podporu úvěrování, aby v rámci Unie vznikala pracovní místa a docházelo k růstu.

(3)  V červenci 2017 vyzvala Rada ve svém „Akčním plánu pro řešení úvěrů v selhání v Evropě“ různé instituce, aby učinily vhodná opatření k dalšímu řešení vysokého počtu nevýkonných expozic v Unii a předcházely jejich nahromadění v budoucnu. Akční plán stanoví komplexní přístup, který se zaměřuje na kombinaci doplňkových politických opatření ve čtyřech oblastech: i) bankovní dohled a regulace, ii) reforma rámců pro restrukturalizaci, insolvenci a vymáhání dluhů, iii) rozvíjení sekundárních trhů s klasifikovanými aktivy, iv) podpora restrukturalizace bankovního systému. Související opatření se mají přijímat na vnitrostátní úrovni a tam, kde to bude vhodné, na úrovni Unie. Komise ohlásila podobný záměr ve svém „Sdělení o dokončení bankovní unie“ z 11. října 2017[6], které požaduje souhrnný balíček opatření k řešení úvěrů v selhání v rámci Unie.

(4)  Právní rámec upravující obezřetnostní pravidla pro instituce tvoří nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013[7], společně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013[8]. Nařízení (EU) č. 575/2013 obsahuje mimo jiné ustanovení přímo použitelná pro instituce týkající se stanovení jejich kapitálu. Proto je nezbytné doplnit stávající obezřetnostní pravidla v nařízení (EU) č. 575/2013 týkající se kapitálu o ustanovení vyžadující odpočet od kapitálu, pokud nevýkonné expozice nejsou dostatečně kryty rezervami nebo jinými opravnými položkami. Vyžaduje to účelné vytvoření obezřetnostního jištění pro nevýkonné expozice, které bude jednotně platit pro všechny unijní instituce a bude se vztahovat i na instituce aktivní na sekundárním trhu.

(5)  Obezřetnostní jištění by nemělo bránit příslušným orgánům ve výkonu jejich dohledových pravomocí v souladu se směrnicí 2013/36/EU. Pokud příslušné orgány v konkrétním případě zjistí, že i přes uplatnění obezřetnostního jištění pro nevýkonné expozice zřízeného tímto nařízením nejsou nevýkonné expozice konkrétní instituce dostatečně kryty, mohou využít svých dohledových pravomocí podle směrnice 2013/36/EU, včetně pravomoci podle čl. 104 odst. 1 písm. d) této směrnice. Příslušné orgány proto mohou v jednotlivých případech jít v zájmu zajištění dostatečného krytí nevýkonných expozic nad rámec požadavků stanovených tímto nařízením.

(6)  Pro účely uplatnění tohoto obezřetnostního jištění je vhodné zavést do nařízení (EU) č. 575/2013 jednoznačné podmínky pro klasifikaci nevýkonných expozic. Protože prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 již stanoví kritéria týkající se nevýkonných expozic pro účely plnění oznamovací povinnosti vůči orgánům dohledu, je vhodné, aby klasifikace nevýkonných expozic vycházela z tohoto stávajícího rámce. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 se zmiňuje o expozicích v selhání, jak jsou definovány pro účely výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku, a znehodnocených expozicích podle platného účetního rámce. Protože skutečnost, zda je expozice klasifikována jako nevýkonná, mohou ovlivňovat poskytnuté úlevy, jsou klasifikační kritéria doplněna jednoznačnými kritérii pro dopad těchto úlev. Úlevy by měly mít za cíl navrátit dlužníka do stavu, kdy je schopen udržitelného řádného splácení, a měly by splňovat požadavky EU v oblasti ochrany spotřebitele, ale mohou mít různé odůvodnění a ▌důsledky. Je proto vhodné stanovit, že opatření poskytující úlevu pro nevýkonnou expozici by nemělo zrušit klasifikaci této expozice jako nevýkonné, pokud nejsou splněna určitá přísná kritéria pro zrušení.

(7)  Čím déle je expozice nevýkonná, tím menší je pravděpodobnost, že bude její hodnota splacena. Proto by se měla část expozice, která by měla být kryta rezervami, jinými opravnými položkami nebo odpočty, zvyšovat s časem podle předem definovaného kalendáře. Na nevýkonné expozice nakoupené institucí by se proto měl uplatňovat kalendář, který začne běžet od data, kdy byla expozice původně klasifikována jako nevýkonná, a nikoli od data jejího nákupu. Za tímto účelem by měl prodávající poskytnout kupujícímu informaci o datu, kdy byla expozice klasifikována jako nevýkonná.

(7a)  Při výpočtu specifické úpravy o úvěrové riziko by měly být zohledněny částečné odpisy. Musí se použít původní hodnota expozice před částečným odpisem, neboť je třeba zabránit dvojímu započtení odpisu. Zařazení částečných odpisů na seznam prvků, které mohou být použity ke splnění požadavků jištění, by mělo podněcovat instituce k tomu, aby odpisy včas uznávaly. U nevýkonných expozic nakoupených institucí za nižší nákupní cenu, než byla částka dlužná dlužníkem, by měl kupující zacházet s rozdílem mezi nákupní cenou a částkou dlužnou dlužníkem stejným způsobem jako s částečným odpisem pro účely obezřetnostního jištění.

(8)  U zajištěných nevýkonných expozic se obvykle očekává nižší ztráta než u nezajištěných nevýkonných expozic, neboť zajištění úvěrového rizika u nevýkonných expozic dává instituci vedle její obecné pohledávky za dlužníkem v selhání konkrétní nárok na majetek nebo pohledávku za třetí stranou. V případě nezajištěné nevýkonné expozice by existovala pouze obecná pohledávka za dlužníkem v selhání. Vzhledem ke ztrátě očekávané u nezajištěných nevýkonných expozic by měl být uplatňován přísnější kalendář. ▌

(8a)   Expozice, která je způsobilým zajištěním úvěrového rizika kryta pouze zčásti, by měla být považována za zajištěnou u kryté části a za nezajištěnou u té části, která způsobilým zajištěním úvěrového rizika kryta není. Ke stanovení toho, které části nevýkonných expozic mají být považovány za zajištěné a které za nezajištěné, by se v souladu s příslušným přístupem včetně použitelné opravné položky měla uplatňovat kritéria způsobilosti pro zajištění úvěrového rizika a plné a úplné zajištění hypoték používaná pro účely výpočtu kapitálových požadavků.

(9)  Jednotný kalendář by měl být uplatňován bez ohledu na to, zda je expozice nevýkonná, protože je dlužník v prodlení více než 90 dnů, nebo zda je nevýkonná z jiných příčin. Obezřetnostní jištění by se mělo uplatňovat na úrovni jednotlivých expozic. Na nezajištěné nevýkonné expozice by se měl uplatňovat kalendář v trvání tří let. Aby dostaly instituce a členské státy možnost zlepšit efektivnost postupů restrukturalizace či vymáhání, a s ohledem na skutečnost, že nevýkonné expozice zajištěné nemovitým kolaterálem a úvěry na obytné nemovitosti zaručené způsobilým poskytovatelem zajištění ve smyslu nařízení (EU) č. 575/2013 si zachovají určitou zbývající hodnotu po delší dobu od okamžiku, kdy se úvěr stal nevýkonným, je vhodné poskytnout kalendář v trvání devíti let. U ostatních zajištěných nevýkonných expozic by se měl ke stanovení okamžiku, kdy bude muset být vytvořeno plné krytí, uplatňovat kalendář v trvání sedmi let.

▌

(10a)  Za účelem uplatnění příslušného koeficientu krytí by mělo být možné zohlednit opatření týkající se úlevy. Přesněji řečeno, expozice by měla být i nadále klasifikována jako nevýkonná, ale požadavek na krytí by se neměl měnit ještě v průběhu jednoho dalšího roku. Proto by měl koeficient použitelný během roku, kdy bylo opatření týkající se úlevy poskytnuto, platit po dobu dvou let, a ne pouze po dobu jednoho roku. Pokud je po uplynutí tohoto dodatečného roku expozice stále ještě nevýkonná, měl by být použitelný koeficient stanoven tak, jako by žádné opatření týkající se úlevy nebylo poskytnuto, s přihlédnutím k datu, kdy byla expozice původně klasifikována jako nevýkonná. Vzhledem k tomu, že poskytnutí opatření týkajících se úlevy by nemělo vést k žádné arbitráži, měla by být tato možnost povolena pouze v souvislosti s prvním opatřením týkajícím se úlevy, které bylo poskytnuto od okamžiku, kdy byla expozice klasifikována jako nevýkonná. Období jednoho roku, během něhož zůstává koeficient krytí nezměněn, by také nemělo vést k prodloužení stanoveného kalendáře. Proto by žádné opatření týkající se úlevy poskytnuté ve třetím roce od okamžiku, kdy byly nezajištěné expozice klasifikovány jako nevýkonné, nebo v sedmém roce od okamžiku, kdy byly zajištěné expozice klasifikovány jako nevýkonné, nemělo oddálit plné krytí nevýkonných expozic.

(11)  Aby bylo zajištěno, že ocenění úvěrového zajištění nevýkonných expozic institucí je prováděno obezřetně, měl by Evropský orgán pro bankovnictví zvážit, zda je nutné vypracovat společnou metodiku, a v případě potřeby tak učinit, zejména pokud jde o předpoklady týkající se inkasovatelnosti a vymahatelnosti, a případně do ní zahrnout minimální požadavky na přecenění zajištění úvěrového rizika podle časového hlediska.

(12)  Pro usnadnění bezproblémového přechodu k tomuto novému obezřetnostnímu jištění by se nová pravidla neměla uplatňovat ve vztahu k expozicím vzniklým před … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

(13)  Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Změny nařízení (EU) č. 575/2013

1)  V čl. 36 odst. 1 se doplňuje nové písmeno m), které zní:

„m) příslušnou výši nedostatečného krytí pro nevýkonné expozice.“;

2)  vkládají se nové články 47a, 47b a 47c, které znějí:

Článek 47a

Nevýkonné expozice

1.  Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) zahrnuje „expozice“ kteroukoliv z těchto položek, pokud nejsou zahrnuty v obchodním portfoliu instituce:

a)  dluhový nástroj, včetně dluhového cenného papíru, úvěr, zálohu ▌a vklad na požádání;

b)  poskytnutý úvěrový příslib, poskytnutou finanční záruku nebo jakýkoli jiný poskytnutý závazek bez ohledu na to, zda je odvolatelný, nebo neodvolatelný, s výjimkou nevyčerpaných úvěrových příslibů, které lze bezpodmínečně a bez předchozího oznámení kdykoli odvolat nebo které fakticky umožňují automatické zrušení příslibu z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka.

2.  Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se hodnotou expozice dluhového nástroje rozumí její účetní hodnota stanovená bez ohledu na specifické úpravy o úvěrové riziko, dodatečné úpravy ocenění v souladu s články 34 a 105, částky odečtené v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) a další snížení kapitálu související s danou expozicí nebo částečné odpisy provedené institucí od okamžiku, kdy byla expozice naposled klasifikována jako nevýkonná.

Hodnota expozice dluhového nástroje, který byl nakoupen za nižší cenu, než byla částka dlužná dlužníkem, zahrnuje rozdíl mezi nákupní cenou a částkou dlužnou dlužníkem.

Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se hodnotou expozice poskytnutého úvěrového příslibu, poskytnuté finanční záruky nebo jiného závazku poskytnutého podle odst. 1 písm. b) rozumí jejich nominální hodnota, která bude představovat maximální expozici instituce úvěrovému riziku bez ohledu na případné majetkové nebo osobní zajištění úvěrového rizika. Zejména:

a)  nominální hodnotou poskytnutých finančních záruk se rozumí maximální částka, kterou by subjekt musel zaplatit, kdyby byla záruka uplatněna;

b)  nominální hodnota úvěrových příslibů se rovná nevyčerpané částce, kterou instituce přislíbila půjčit.

Nominální hodnota podle druhého pododstavce nezohledňuje žádné specifické úpravy o úvěrové riziko, dodatečné úpravy ocenění v souladu s články 34 a 105, částky odečtené v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) ani o další snížení kapitálu související s danou expozicí.

3.  Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se jako nevýkonné klasifikují tyto expozice:

a)  expozice, u nichž se má za to, že došlo k selhání podle článku 178;

b)  expozice považovaná za znehodnocenou v souladu s platným účetním rámcem;

c)  expozice ve zkušební době podle odstavce 7, u níž jsou poskytnuty další úlevy nebo která se dostane do prodlení o více než 30 dnů;

d)  expozice ve formě závazku, který by, kdyby byl uplatněn nebo jinak použit, pravděpodobně nebyl splacen v plné výši bez realizace kolaterálu;

e)  expozice ve formě finanční záruky, kterou zaručená strana pravděpodobně uplatní, včetně případů, kdy základní zaručená expozice splňuje kritéria, aby mohla být považována za nevýkonnou.

Pro účely písmene a) budou všechny rozvahové a podrozvahové expozice vůči dlužníkovi považovány za nevýkonné, pokud má instituce rozvahové expozice vůči tomuto dlužníkovi, které jsou v prodlení o více než 90 dnů a které představují více než 20 % všech rozvahových expozic vůči tomuto dlužníkovi.

4.  Expozice, které nepodléhají úlevě, přestanou být klasifikovány pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) jako nevýkonné, jestliže budou splněny všechny tyto podmínky:

a)  expozice splňuje kritéria pro vyřazení uplatňovaná institucí pro zrušení klasifikace jako znehodnocené v souladu s platným účetním rámcem a pro zrušení klasifikace expozice v selhání v souladu s článkem 178;

b)  situace dlužníka se zlepšila do takové míry, že instituce je přesvědčena, že pravděpodobně bude provedeno splacení v plné výši a včas;

c)  dlužník nemá žádnou částku déle než 90 dnů po splatnosti.

5.  Klasifikace nevýkonné expozice jako neoběžného aktiva určeného k prodeji v souladu s platným účetním rámcem neruší její klasifikaci jako nevýkonné expozice pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m).

6.  Nevýkonné expozice podléhající úlevám přestanou být klasifikovány jako nevýkonné pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m), pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)  expozice přestaly být ve stavu, který by vedl k jejich klasifikování coby nevýkonných expozic podle odstavce 3;

b)  uplynul alespoň jeden rok od okamžiku, kdy byla uplatněna opatření týkající se úlevy, nebo od okamžiku, kdy expozice byly klasifikovány jako nevýkonné, podle toho, co nastalo později;

c)  po úlevách neexistují žádné částky po splatnosti a instituce je na základě analýzy finanční situace dlužníka přesvědčena, že pravděpodobně dojde k včasnému a úplnému splacení expozice.

Pro účely písmene c) může být úplné a včasné splacení považováno za pravděpodobné, pokud dlužník provádí pravidelné a včasné platby, jejichž výše se rovná jedné z těchto částek:

i)  částce, která byla po splatnosti před poskytnutím úlevy, pokud existovaly částky po splatnosti;

ii)  částce, která byla odepsána v rámci poskytnuté úlevy, jestliže žádné částky nebyly po splatnosti.

7.  Jestliže nevýkonná expozice přestala být klasifikována jako nevýkonná podle odstavce 6, bude tato expozice ve zkušební době, dokud nebudou splněny všechny tyto podmínky:

a)  od data, kdy byla expozice s úlevou překlasifikována jako výkonná, uplynuly alespoň dva roky;

b)  alespoň po polovinu období, po které by tato expozice byla ve zkušební době, byly prováděny pravidelné a včasné platby vedoucí ke splacení podstatné souhrnné částky jistiny nebo úroku;

c)  žádná z expozic vůči dlužníkovi není více než 30 dní po splatnosti.

Článek 47b

Opatření týkající se úlevy

1.  Pro účely článku 47a se „opatřením týkajícím se úlevy“ rozumí úleva poskytnutá institucí dlužníkovi, který zažívá nebo pravděpodobně zažije potíže při plnění svých finančních závazků. Úleva může vést ke ztrátě pro věřitele a rozumí se jí některé z těchto opatření:

a)  změna podmínek úvěrového závazku, která by nebyla poskytnuta, kdyby dlužník neměl potíže při plnění svých finančních závazků;

b)  celkové nebo částečné refinancování úvěrového závazku, které by nebylo poskytnuto, kdyby dlužník neměl potíže při plnění svých finančních závazků.

2.  Pro účely odstavce 1 se za opatření týkající se úlevy považují alespoň tyto situace:

a)  nové smluvní podmínky, které jsou vůči dlužníkovi příznivější než předchozí smluvní podmínky, pokud dlužník zažívá nebo pravděpodobně zažije potíže při plnění svých finančních závazků;

b)  nové smluvní podmínky, které jsou vůči dlužníkovi příznivější než smluvní podmínky nabízené v dané době stejnou institucí dlužníkům s podobným profilem rizika, pokud dlužník zažívá nebo pravděpodobně zažije potíže při plnění svých finančních závazků;

c)  expozice podle původních smluvních podmínek byla klasifikována jako nevýkonná před změnou smluvních podmínek nebo by byla klasifikována jako nevýkonná, pokud by nedošlo ke změně smluvních podmínek;

d)  opatření vede k celkovému nebo částečnému zrušení dluhového závazku;

e)  instituce schválí uplatnění ustanovení, jež dlužníkovi umožňují změnu podmínek smlouvy, a expozice byla klasifikována jako nevýkonná před uplatněním těchto ustanovení, nebo by byla klasifikována jako nevýkonná, kdyby nedošlo k uplatnění těchto ustanovení;

f)  v době nebo přibližně v době poskytnutí úvěru prováděl dlužník splátky jistiny nebo úroku z jiného úvěrového závazku vůči stejné instituci, který byl klasifikován jako nevýkonná expozice nebo by byl klasifikován jako nevýkonná expozice, kdyby tyto platby nebyly provedeny;

g)  změna smluvních podmínek zahrnuje splátky formou realizace kolaterálu, pokud tato změna představuje úlevu.

3.  Pro účely odstavce 1 jsou následující okolnosti ukazateli, že mohla být přijata opatření týkající se úlevy:

a)  alespoň jednou v předchozích třech měsících před změnou původní smlouvy došlo k prodlení o více než 30 dnů nebo by došlo k prodlení o více než 30 dnů bez této změny;

b)  v době nebo přibližně v době uzavření úvěrové smlouvy prováděl dlužník splátky jistiny nebo úroku z jiného úvěrového závazku vůči stejné instituci, který byl po splatnosti 30 dnů alespoň jednou v průběhu tří měsíců před poskytnutím nového úvěru;

c)  instituce schválí uplatnění ustanovení, jež dlužníkovi umožňují změnu podmínek smlouvy, a expozice je 30 dnů po splatnosti nebo by byla 30 dnů po splatnosti, kdyby nedošlo k uplatnění těchto ustanovení.

4.  Pro účely tohoto článku se problémy dlužníka při plnění finančních závazků posuzují na jeho úrovni, přičemž se berou v úvahu všechny právnické osoby ve skupině dlužníka, které spadají do účetní konsolidace skupiny, a fyzické osoby, které tuto skupinu ovládají.

Článek 47c

Odpočet nevýkonných expozic

1.  Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) stanoví instituce příslušnou výši nedostatečného krytí samostatně pro každou nevýkonnou expozici, jež má být odečtena od položek kmenového kapitálu tier 1, odečtením částky stanovené v písmenu b) od částky stanovené v písmenu a), pokud částka uvedená v písmenu a) převyšuje částku uvedenou v písmenu b):

a)  součet:

i)  případné nezajištěné části každé nevýkonné expozice krát příslušný koeficient podle odstavce 2 a

ii)  případné zajištěné části každé nevýkonné expozice krát příslušný koeficient podle odstavce 3;

b)  součet těchto položek, pokud se týkají téže nevýkonné expozice:

i)  specifické úpravy o úvěrové riziko;

ii)  dodatečné úpravy ocenění podle článků 34 a 105;

iii)  jiné odpočty kapitálu;

iv)  u institucí počítajících objemy rizikově vážených expozic pomocí přístupu založeného na interním ratingu absolutní hodnota částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. d), které se týkají nevýkonných expozic, pokud je absolutní hodnota přiřaditelná každé nevýkonné expozici stanovena vynásobením částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. d) příspěvkem výše očekávané ztráty z nevýkonné expozice k celkové výši očekávaných ztrát z expozic v selhání, případně expozic, které nejsou v selhání;

iva)  pokud je nevýkonná expozice nakoupena za cenu nižší, než je částka dlužná dlužníkem, rozdíl mezi nákupní cenou a částkou dlužnou dlužníkem;

ivb)  částky odepsané institucí od okamžiku, kdy byla expozice klasifikována jako nevýkonná.

Zajištěná část nevýkonné expozice je ta část této expozice, která je pro účely výpočtu kapitálových požadavků považována v souladu s částí třetí hlavou II za zajištěnou majetkovým zajištěním úvěrového rizika nebo osobním zajištěním úvěrového rizika nebo je plně a zcela zajištěna hypotékami.

Nezajištěná část nevýkonné expozice odpovídá případnému rozdílu mezi hodnotou expozice podle čl. 47a odst. 1 a případnou zajištěnou částí expozice.

2.  Pro účely odst. 1 písm. a) bodu i) se použijí tyto koeficienty:

▌

▌

c)  1 pro nezajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období od prvního dne čtvrtého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

▌

3.  Pro účely odst. 1 písm. a) bodu ii) se použijí tyto koeficienty:

▌

▌

▌

▌

e)  0,20 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne čtvrtého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

f)  0,23 pro ▌část nevýkonné expozice zajištěné movitým majetkem nebo jiným způsobilým kolaterálem ve smyslu tohoto nařízení, který se uplatní v období od prvního do posledního dne čtvrtého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

g)  0,30 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne pátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

h)  0,35 pro ▌část nevýkonné expozice zajištěné movitým majetkem nebo jiným způsobilým kolaterálem ve smyslu tohoto nařízení, který se uplatní v období od prvního do posledního dne pátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

i)  0,40 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne šestého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

j)  0,50 pro ▌část nevýkonné expozice zajištěné movitým majetkem nebo jiným způsobilým kolaterálem ve smyslu tohoto nařízení, který se uplatní v období od prvního do posledního dne šestého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

k)  0,55 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne sedmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

l)  0,80 pro ▌část nevýkonné expozice zajištěné movitým majetkem nebo jiným způsobilým kolaterálem ve smyslu tohoto nařízení, který se uplatní v období od prvního do posledního dne sedmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

m)  0,75 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

n)  1 pro ▌část nevýkonné expozice zajištěné movitým majetkem nebo jiným způsobilým kolaterálem ve smyslu tohoto nařízení, který se uplatní v období od prvního dne osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

o)  0,80 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního do posledního dne devátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌;

p)  1 pro ▌část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, který se uplatní v období od prvního dne desátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné ▌.

3a.  Odchylně od odstavce 3 se na část nevýkonné expozice zaručené nebo pojištěné státní vývozní úvěrovou agenturou uplatní tyto koeficienty:

a)  0 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období od prvního do sedmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné, a

b)  1 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní od prvního dne osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné.

▌

5.  Evropský orgán pro bankovnictví posoudí různé způsoby používané pro ocenění zajištěných nevýkonných expozic a může vypracovat pokyny určující společnou metodiku, včetně možných minimálních požadavků na přecenění z hlediska času a metod ad hoc, pro obezřetné oceňování způsobilých forem majetkově a osobně zajištěného úvěrového rizika, zejména pokud jde o předpoklady týkající se jejich inkasovatelnosti a vymahatelnosti. Tyto pokyny mohou rovněž zahrnovat společnou metodiku pro určení zajištěné části nevýkonné expozice, jak je uvedeno v odstavci 1.

Tyto pokyny se vydávají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5a.  Odchylně od odstavců 2 a 3, pokud byla expozici poskytnuta úleva ve smyslu článku 47b

a)  v období mezi jedním rokem a dvěma roky po klasifikaci expozice jako nevýkonné, se koeficient použitelný v souladu s odstavcem 2 v okamžiku, kdy je úleva poskytnuta, použije po dobu dalšího jednoho roku;

b)  v období mezi dvěma a šesti roky po klasifikaci expozice jako nevýkonné, se koeficient použitelný v souladu s odstavcem 3 v okamžiku, kdy je úleva poskytnuta, použije po dobu dalšího jednoho roku.

Toto ustanovení lze použít pouze v souvislosti s prvním opatřením týkajícím se úlevy, které bylo dané nevýkonné expozici poskytnuto.“;

3)  v čl. 111 odst. 1 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„1. Hodnotou expozice položky aktiv se rozumí její účetní hodnota po specifických úpravách o úvěrové riziko, dodatečných úpravách ocenění v souladu s články 34 a 105, odečtení částek v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) a dalším snížení kapitálu souvisejícím s danou položkou aktiv. Hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I je tato procentuální část její nominální hodnoty po odečtení specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m):“;

4)  v článku 127 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1. Nezajištěné části jakékoli položky, u níž je dlužník v selhání podle článku 178, nebo – v případě retailových expozic – nezajištěné části jakéhokoli úvěrového příslibu, u něhož došlo k selhání podle článku 178, se přidělí riziková váha ve výši:

a)  150 %, pokud je součet specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m) nižší než 20 % nezajištěné části hodnoty expozice bez těchto úprav a odpočtů;

b)  100 %, pokud součet specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m) není nižší než 20 % nezajištěné části hodnoty expozice bez těchto úprav a odpočtů.“;

5)  článek 159 se nahrazuje tímto:

„Článek 159

Zacházení s výší očekávané ztráty

Instituce odečítá výši očekávaných ztrát vypočítanou v souladu s čl. 158 odst. 5, 6 a 10 od obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko, dodatečných úprav ocenění v souladu s články 34 a 110 a dalších snížení kapitálu vztahujících se k těmto expozicím s výjimkou odpočtů provedených podle čl. 36 odst. 1 písm. m). S diskonty rozvahových expozic nabytých v selhání podle čl. 166 odst. 1 se zachází stejně jako se specifickými úpravami o úvěrové riziko. Specifické úpravy o úvěrové riziko pro expozice v selhání se nepoužijí na pokrytí výše očekávaných ztrát u jiných expozic. Do tohoto výpočtu se nezahrnuje výše očekávaných ztrát pro sekuritizované expozice a obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko související s těmito expozicemi.“;

6)  v čl. 178 odst. 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:

b) některý podstatný úvěrový závazek dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků je více než 90 dní po splatnosti. Příslušné orgány mohou nahradit lhůtu 90 dní lhůtou 180 dnů u expozic malých a středních podniků v kategorii retailových expozic zajištěných obytnými nebo obchodními nemovitostmi, i u expozic vůči subjektům veřejného sektoru. Lhůta 180 dní se nepoužije pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) nebo článku 127.“;

7)  vkládá se nový článek 469a, který zní:

„Článek 469a

Výjimka z odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1 pro nevýkonné expozice

Odchylně od čl. 36 odst. 1 písm. m) instituce neodečítají od položek kmenového kapitálu tier 1 příslušnou částku nedostatečného krytí pro nevýkonné expozice, pokud daná expozice vznikla před … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

Pokud instituce změní podmínky expozice, která vznikla před … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] tak, že se expozice instituce vůči dlužníkovi zvýší, považuje se tato expozice za vzniklou k datu, kdy se změna uplatní, a přestává podléhat výjimce podle prvního pododstavce.“.

Článek 2

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament  Za Radu

předseda  předseda

• [1]  Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
• [2]  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 43.
• [3] ^* Pozměňovací návrhy: nový text či pozměněné znění je označeno tučnou kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.
• [4]  Úř. věst. C […], […], s. […].
• [5]  Úř. věst. C, , s. .
• [6]   COM(2017) 592 final, 11.10.2017.
• [7]   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s.1).
• [8]   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 (Úř. věst. L 191, 28.6.2014, s. 1).

POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název	Minimální krytí ztrát pro nevýkonné expozice
Referenční údaje	COM(2018)0134 – C8-0117/2018 – 2018/0060(COD)
Datum předložení EP	13.3.2018
Příslušný výbor        Datum oznámení na zasedání	ECON 16.4.2018
Výbory požádané o stanovisko        Datum oznámení na zasedání	JURI 16.4.2018
Nezaujetí stanoviska        Datum rozhodnutí	JURI 27.3.2018
Zpravodajové        Datum jmenování	Esther de Lange 31.5.2018	Roberto Gualtieri 31.5.2018
Projednání ve výboru	3.9.2018	20.11.2018
Datum přijetí	6.12.2018
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	32 14 1
Členové přítomní při konečném hlasování	Hugues Bayet, Pervenche Berès, Esther de Lange, Markus Ferber, Jonás Fernández, Giuseppe Ferrandino, Sven Giegold, Roberto Gualtieri, Gunnar Hökmark, Wolf Klinz, Bernd Lucke, Olle Ludvigsson, Fulvio Martusciello, Marisa Matias, Gabriel Mato, Bernard Monot, Caroline Nagtegaal, Stanisław Ożóg, Anne Sander, Alfred Sant, Martin Schirdewan, Molly Scott Cato, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Paul Tang, Marco Valli, Tom Vandenkendelaere, Miguel Viegas, Marco Zanni
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Simona Bonafè, Enrique Calvet Chambon, Herbert Dorfmann, Ashley Fox, Danuta Jazłowiecka, Thomas Mann, Luigi Morgano, Siegfried Mureşan, Lieve Wierinck
Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování	Maria Heubuch, Agnes Jongerius, Jude Kirton-Darling, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Jeroen Lenaers, Rupert Matthews, Siôn Simon, Adam Szejnfeld, Thomas Waitz
Datum předložení	7.12.2018

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

32	+
ALDE	Enrique Calvet Chambon, Wolf Klinz, Caroline Nagtegaal, Lieve Wierinck
PPE	Herbert Dorfmann, Markus Ferber, Gunnar Hökmark, Danuta Jazłowiecka, Agnieszka Kozłowska-Rajewicz, Esther de Lange, Jeroen Lenaers, Thomas Mann, Fulvio Martusciello, Gabriel Mato, Siegfried Mureşan, Anne Sander, Adam Szejnfeld, Tom Vandenkendelaere
S&D	Hugues Bayet, Pervenche Berès, Simona Bonafè, Giuseppe Ferrandino, Roberto Gualtieri, Agnes Jongerius, Jude Kirton-Darling, Olle Ludvigsson, Luigi Morgano, Alfred Sant, Pedro Silva Pereira, Peter Simon, Siôn Simon, Paul Tang

14	-
ECR	Ashley Fox, Bernd Lucke, Rupert Matthews, Stanisław Ożóg
EFDD	Bernard Monot, Marco Valli
ENF	Marco Zanni
GUE/NGL	Marisa Matias, Martin Schirdewan, Miguel Viegas
VERTS/ALE	Sven Giegold, Maria Heubuch, Molly Scott Cato, Thomas Waitz

1	0
S&D	Jonás Fernández

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se