Zpráva - A8-0456/2018Zpráva
A8-0456/2018
Evropský parlament

ZPRÁVA o provádění směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích

11.12.2018 - (2018/2056(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodajka: Lara Comi


Postup : 2018/2056(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A8-0456/2018
Předložené texty :
A8-0456/2018
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ – SHRNUTÍ SKUTEČNOSTÍ A ZJIŠTĚNÍ

Postup a zdroje

Dne 19. února 2018 byla zpravodajka pověřena úkolem připravit zprávu o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích[1].

Po svém jmenování zpravodajka sbírala informace a vycházela mimo jiné z následujících zdrojů:

  slyšení ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů konané dne 12. července 2018;

  publikace Evropské komise „Průvodce přeshraniční správou úvěrů a pohledávek. Podpora MSP při vymáhání přeshraničních pohledávek“ z roku 2014[2];

  posouzení provádění v Evropě zpracované útvary výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) „Provádění směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích“, 2018;

  Intrum, European Payment Report, 2018;

  studie Evropské komise „Mezipodnikové transakce: srovnávací analýza právních opatření vs. nástrojů „měkkého práva“ pro zlepšení platební morálky“, 2018.

Opožděné platby – úvod

Směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (ve veřejném i soukromém sektoru) nebyla prvním aktem EU, který měl za cíl zlepšit situaci pro společnosti, kterým jsou zpožděny platby a mají jiné problémy ve svých vztazích s jinými podniky a orgány veřejné moci. Na základě nezávazných doporučení Evropské komise z roku 1995 byla první směrnice o opožděných platbách přijata v roce 2000. Přepracování z roku 2011 posílilo stávající pravidla ve snaze lépe chránit věřitele.

Hlavní prioritami této směrnice je mimo jiné:

•  harmonizace vzájemných platebních podmínek mezi společnostmi a mezi společnostmi a orgány státní správy;

•  smluvní svoboda v obchodních transakcích. Byly zavedeny pevně dané platební podmínky (lhůta 30 dnů pro orgány veřejné moci a 60 dnů pro soukromé společnosti), které upravovaly zákonné úrokové sazby a kompenzační poplatky za náklady na vymáhání plateb;

•  nastavení přísných opatření vůči dlužníkům, aby je odradila od pozdního placení nebo od sjednávání smluvních platebních podmínek s příliš dlouhými lhůtami;

•  usnadnění fungování vnitřního trhu racionalizací platebních praktik v celé EU;

•  vytvoření právního a podnikatelského prostředí podporujícího včasné platby v obchodních transakcích s cílem usnadnit přístup malých a středních podniků k financím.

Lhůta pro provedení ve vnitrostátním právu byla stanovena na 16. března 2013 a některé členské státy narazily na řadu problémů, včetně korelace mezi opožděnými platbami a administrativní zátěží, nedostatků v národních soudních systémech a refinancování dluhů. S přihlédnutím k přetrvávajícím rozdílům v platebních praktikách mezi konkrétními zeměmi a v rámci konkrétních zemí dospěla analýza Evropského parlamentu z roku 2015 k závěru, že dopady nové směrnice jsou omezenější, než se původně očekávalo.

Následné hodnocení směrnice o opožděných platbách na základě rozsáhlých průzkumů v podnicích a konzultací vedla Evropskou komisi v její zprávě z roku 2016[3] k celkově pozitivnímu závěru, pokud jde o účinnost směrnice. Bylo zjištěno, že směrnice o opožděných platbách zvýšila informovanost o problému opožděných plateb a díky ní byla přijata různá vnitrostátní opatření podporující její ustanovení. V té době a také v následujících letech se průměrné platební lhůty pomalu zkracovaly a země, které zažívaly problémy s orgány veřejné moci, také vyvinuly zvýšené úsilí, aby se situace zlepšila (příležitostně musely čelit řízení pro porušení povinností z důvodu špatného uplatňování směrnice). Zároveň základní svoboda uzavírat smlouvy v mezipodnikových vztazích má i nadále za následek to, že větší společnosti využívají svého silnějšího postavení na trhu a značný počet věřitelů se rozhodne neuplatňovat svá práva na úroky a odškodnění ze strachu z poškození obchodních vztahů.

Studie společnosti Intrum (z roku 2018) ukazuje, že pouze 27 % malých a středních podniků (z 9 607 evropských společností) – oproti 52 % velkých korporací – říká, že je seznámeno se směrnicí o opožděných platbách vztahující se na mezipodnikové dlužníky a dlužníky z veřejného sektoru, kteří jsou v prodlení s platbami dodavateli. Mimoto 24 % velkých korporací také říká, že v důsledku směrnice o opožděných platbách zaznamenaly pozitivní dopad na své opožděné platby od dlužníků – mezi malými a středními podniky hovoří stejně 18 %. Ani povědomí o vnitrostátních právních předpisech, které byly přijaty s cílem splnit požadavky této směrnice EU, není mezi malými a středními podniky nijak zvlášť dobré, pouze 33 % říká, že o místní právní úpravě vědí.

To je nešťastné, protože tato pravidla byla přijata proto, aby byly chráněny podniky a aby zavládla zdravá atmosféra dodržování platebních povinností[4].

Postoj zpravodajky

Hlavní informací, která vyplývá z konzultací se sdruženími podniků, je nutnost zlepšit prosazování směrnice o opožděných platbách a vnitrostátních právních předpisů pro opožděné platby a jsou navrhována některá opatření (právně závazná i dobrovolná, preventivní, nápravná), která mohou zlepšit její účinnost a transparentnost tím, že přispějí k řešení problému asymetričnosti obchodního trhu a k vytvoření rovných podmínek pro velké a malé společnosti.

V odvětvích nejvíce postižených nekalými platebními praktikami by odvětvový zásah mohl zohledňovat specifika různých odvětví (např. stavebnictví, veřejných služeb a dopravy, profesionálních služeb, výroby, potravin a nápojů, IT/telekomunikací).

V posledních několika letech evropské společnosti, zvláště malé a střední podniky, upozorňovaly na hlavní příčiny opožděných plateb, k nimž patří: finanční potíže jejich dlužníků (62 %); úmyslné pozdní platby (48 %); administrativní neefektivnost (45 %); spory týkající se dodaného zboží a poskytnutých služeb (19 %).[5]Je zřejmé, že pozdní platby jsou způsobovány jak neefektivností a nepříznivými vnějšími okolnostmi, tak zlovolnými a úmyslnými obchodními praktikami.

K tomu ještě dodejme, že společnosti, které akceptují delší platební lhůty, svůj postoj zpravidla vysvětlují tak, že v jejich odvětví je to běžnou praxí (55 %) a že nechtějí poškodit obchodní vztahy (46 %).[6]

Porovnáváme-li společnosti různých velikostí, malé a střední podniky mají tendenci častěji akceptovat nebo dostávat delší platební lhůty od větších společností, a to z důvodu nerovnováhy síly a obavy z poškození obchodních vztahů a ztráty budoucí smlouvy.

Vzhledem k tomu, že směrnice 2011/7/EU dosud zůstává nejvhodnějším nástrojem postupu proti opožděným platbám a je v souladu s právními předpisy a jinými politikami EU, které mají za cíl vytvořit rovné podmínky pro všechny společnosti, zpravodajka se domnívá, že je namístě zavést nezávazná nápravná opatření s cílem zlepšit podnikatelské chování a zvýšit informovanost společností, zvláště malých a středních podniků, o jejich právech vyplývajících z této směrnice a o tom, jak tato práva uplatňovat.

Doporučuje se proto, aby členské státy stále měly problematiku pozdních plateb v popředí své politické agendy a současně provedly sérii opatření s cílem: a) odrazovat od škodlivého obchodního počínání a naopak odměňovat příkladné chování společností, neboť bylo prokázáno, že včasné platby jsou inteligentní strategií, neboť odpovědní plátci mohou vyjednat lepší obchodní dohody a mohou spoléhat na důvěryhodné dodavatele; b) poskytovat podnikatelům, zejména malým a středním podnikům, více informací a lepší školení ve věci správy úvěrů a faktur; c) podněcovat k přísnějším kontrolám a zlepšovat je, zejména u velkých společností, a k využívání správních sankcí; d) zvážit zavedení povinných forem přiměřené náhrady nebo vyrovnání poskytovaných společnostem, kterým dluží peníze orgán veřejné moci; e) zvýšit transparentnost platebních praktik a prosazovat alternativní postupy urovnávání sporů, kodexy chování pro včasné platby a sociální odpovědnost podniků; f) zintenzívnit činností ke zvýšení informovanosti o problematice pozdních plateb v mezipodnikových transakcích, včetně práv a možností nápravy vyplývajících ze směrnice o opožděných platbách nebo z jiných vnitrostátních opatření.

Je jasné, že orgány veřejné moci hrají zásadní roli – v první řadě je na nich, aby šly „příkladem“ a platily svým dodavatelům ve smluvně stanovené lhůtě. Navíc vzhledem k tomu, že správní sankce vymáhají orgány veřejné moci, mohou přímé zásahy ze strany těchto orgánů pomoci překonat „faktor strachu“ a sejmout z věřitelů odpovědnost za přijímání opatření vůči dlužníkům.

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích

(2018/2056(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích[1],

–  s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění směrnice 2011/7/EU (COM(2016)0534) a k ní připojený pracovní dokument útvarů Komise (SWD(2016)0278),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o strategii pro jednotný trh[2],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. září 2016 o přístupu malých a středních podniků k financování a o větší rozmanitosti financování malých a středních podniků v rámci unie kapitálových trhů[3],

–  s ohledem na podrobnou analýzu s názvem „Směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích: posouzení provádění v Evropě“ zveřejněnou výzkumnou službou Evropského parlamentu v červenci 2018,

–  s ohledem na tzv. European Payment Reports zveřejněné společností Intrum,

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu a na čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A8-0456/2018),

A.  vzhledem k tomu, že platby jsou tepnou fungování podniků a v životaschopném a efektivním podnikatelském prostředí umožňují včasné platby podnikům, aby mohly včas splácet své závazky, rozšiřovat svou činnost, investovat, vytvářet pracovní místa, generovat větší hospodářský růst a celkově prospívat evropské ekonomice;

B.  vzhledem k tomu, že většina zboží a služeb je dodávána a poskytována na vnitřním trhu mezi hospodářskými subjekty nebo mezi hospodářskými subjekty a veřejnými orgány formou odložených plateb, tedy v systému, kdy dodavatel svému klientovi poskytne platební lhůtu pro fakturu, a to v závislosti na tom, co je mezi stranami dohodnuto, co je stanoveno ve faktuře dodavatele nebo v příslušných zákonných ustanoveních;

C.  vzhledem k tomu, že provádět platby pozdě je přetrvávající škodlivou zvyklostí, která má nepříznivý dopad na rozvoj evropských společností, zejména malých a středních podniků, které nemají předvídatelné toky likvidity, pokud dojde k pozdní platbě;

D.  vzhledem k tomu, že malé a střední podniky jsou prodlením obzvláště postiženy, má negativní vliv na jejich likviditu, komplikuje jejich finanční management a má vliv na jejich konkurenceschopnost a ziskovost;

E.  vzhledem k tomu, že velké podniky mají k dispozici více zdrojů než malé a střední podniky, aby se chránily proti pozdním platbám, a to například formou předběžných plateb, úvěrových kontrol, vymáhání dluhů, bankovních záruk nebo pojištění pohledávek, a mohou mít také lepší předpoklady k tomu, aby využily globálních nízkých úrokových sazeb ke zvýšení svých investic a vyjednávacího vlivu;

F.  vzhledem k tomu, že podle směrnice 2011/7/EU (směrnice o opožděných platbách) mají orgány veřejné moci „zvláštní odpovědnost“[4] při rozvíjení podnikatelského prostředí podporujícího včasné platby;

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o opožděných platbách stanoví mimo jiné lhůty splatnosti u transakcí mezi podniky a mezi podniky a veřejnou správou, automatický nárok na úroky za pozdní platby, minimální částku 40 EUR jako kompenzaci nákladů spojených s vymáháním a zákonný úrok ve výši nejméně 8 % nad referenční sazbou Evropské centrální banky;

H.  vzhledem k tomu, že i přes celkové snížení průměrné délky lhůt splatnosti díky směrnici o opožděných platbách stále platí, že 6 z 10 podniků v EU je při transakcích mezi podniky stále zaplaceno později, než bylo dohodnuto ve smlouvě;

I.  vzhledem k tomu, že porovnáváme-li společnosti různých velikostí, u malých a středních podniků je největší pravděpodobnost, že akceptují delší nebo nespravedlivé platební podmínky nebo jim jsou vnuceny většími společnostmi, a to z důvodu nerovnováhy vyjednávací síly a obavy z poškození obchodních vztahů a ztráty budoucí smlouvy;

J.  vzhledem k tomu, že dle barometru platebních zvyklostí Atradius 95 % malých a středních podniků uvádí, že se v Evropě potýkají s opožděnými platbami, což je vyšší podíl, než u větších společností, a lze tedy dojít k závěru, že malé a střední podniky zpravidla platí rychleji než velké společnosti, samy však platby dostávají později;

K.  vzhledem k tomu, že problém pozdních plateb postihuje všechna hospodářská odvětví, je však zvláště pronikavý v odvětvích, kde převládají v příslušných hodnotových řetězcích malé a střední podniky (např. stavebnictví, veřejné služby a doprava, profesionální služby, výroba, potraviny a nápoje a IT/telekomunikace);

L.  vzhledem k tomu, že opožděné platby stále stojí za každým čtvrtým úpadkovým řízením v EU;

M.  vzhledem k tomu, že pozdní platby znamenají pro společnosti dodatečné náklady, jelikož jsou nuceny vynaložit zdroje na boj s pozdními plátci nebo hradit úrok z úvěru, který čerpají ve snaze pokračovat v obchodní činnosti;

N.  vzhledem k tomu, že opožděné platby nebo obava z pozdních plateb je stále jednou z hlavních překážek účasti malých a středních podniků ve veřejných zakázkách;

O.  vzhledem k tomu, že za každý den, o který se sníží zpoždění u plateb, by bylo možno ušetřit 158 milionů EUR na finančních nákladech, a tato dodatečná hotovost by mohla podpořit 6,5 milionu pracovních míst v Evropě navíc;

P.  vzhledem k tomu, že Komise zahájila v souvislosti s nedostatečným uplatňováním směrnice o opožděných platbách proti čtyřem členským státům (Řecku, Slovensku, Španělsku a Itálii) řízení o nesplnění povinnosti a podala na Itálii žalobu k Soudnímu dvoru;

Q.  vzhledem k tomu, že některé členské státy zahájily inciativy s cílem šířit kulturu včasných plateb, a to prostřednictvím kodexů chování pro včasné platby, dobrovolného zapojení na úrovni jednotlivých odvětví či větší součinnosti s pravidly pro zadávání veřejných zakázek;

R.  vzhledem k tomu, že zpráva Komise o provádění směrnice o opožděných platbách z roku 2016 dospěla k závěru, že skutečnost, že si společnosti byly vědomy svých práv podle této směrnice, nutně neznamenala, že těchto práv využívaly, a že hlavními důvody, které bránily jejímu účinnému provádění, byly podle všeho chybějící společný systém pro monitorování platebních lhůt, nejasnost některých klíčových pojmů směrnice a tržní nerovnováha mezi většími a menšími společnostmi;

S.  vzhledem k tomu, že opožděné platby jsou multifaktoriální, komplexní problém způsobovaný horizontálními činiteli, společnými napříč všemi odvětvími a všemi druhy transakcí (jako např. problémy s peněžním tokem, nerovnováhou v síle a velikosti společností, strukturou dodavatelských řetězců, administrativní neúčinností, špatným přístupem k úvěrům, nedostatečnými znalostmi v oblasti správy faktur a úvěrů) a vlivem externích faktorů (tj. hospodářské situace a vnitrostátní podnikatelské kultury), není možné nalézt jedno řešení pro všechny problémy;

T.  vzhledem k tomu, že návrh směrnice o nekalých obchodních praktikách ve vztazích mezi podniky v řetězci dodávek potravin (COM(2018)0173) zahrnuje ustanovení o opožděných platbách v případě zboží podléhajícího zkáze, přičemž členské státy pověřily donucovací orgán, aby dodržování těchto pravidel sledoval;

U.  vzhledem k tomu, že problémy vedoucí k opožděným platbám musí být řešeny prostřednictvím kombinace právních a dobrovolných opatření spojených s cílenými zásahy, jež budou zahrnovat Komisi, členské státy a podnikatelská sdružení; vzhledem k tomu, že by součástí takovéto kombinace byla preventivní opatření zaměřená na problémy vznikající ještě před uskutečněním transakce a nápravná řešení zabývající se problémy po jejím dokončení; vzhledem k tomu, že při každém zásahu, ať již regulačním, či dobrovolném, by měly být zohledňovány specifické podmínky dotčeného hospodářského odvětví;

Zlepšování platební disciplíny v EU prostřednictvím kombinace právních a dobrovolných opatření

1.  domnívá se, že jak směrnice o opožděných platbách, tak vnitrostátní právní předpisy týkající se opožděných plateb by měly být lépe, včas a efektivně vymáhány prostřednictvím dodržování maximálních časových lhůt stanovených pro platbu faktur a opatření zaměřených na zlepšení pravidel pro platební podmínky a odrazování od nekalých postupů; konstatuje, že je možné tato opatření rozčlenit podle jejich charakteru (právní nebo dobrovolný), rozsahu (horizontální nebo odvětvový) a cíle (prevence, náprava nebo změna podnikatelské kultury); domnívá se, že současně v některých členských státech přináší platné právní předpisy a opatření týkající se porušení změnu kultury veřejné správy napříč EU charakterizovanou obecným zlepšením v oblasti opožděných plateb;

2.  trvá na tom, že k řešení problematiky opožděných plateb neexistuje univerzální přístup, neboť v některých podnikatelských odvětvích mohou delší platební lhůty, které každopádně respektují ustanovení uvedená ve směrnici 2011/7/EU, v některých případech odpovídat potřebám podniků, s přihlédnutím ke specifickým podmínkám každého odvětví; zdůrazňuje však, že je třeba vyvinout úsilí směrem k dodržování třicetidenních platebních lhůt a že platební lhůty delší než 60 dnů, které směrnice 2011/7/EU umožňuje, představují mezeru v právních předpisech, jež může umožnit dohodnutí zdlouhavých lhůt, které mohou být škodlivé pro samotné společnosti, zejména malé a střední podniky, přičemž je rovněž důležité respektovat smluvní volnost mezi podniky na trhu; zdůrazňuje, že je důležité vždy zajistit rovné podmínky mezi podniky v dominantním postavení a malými subjekty;

Preventivní opatření

3.  je toho názoru, že by členské státy měly zavést přísnější platební podmínky; konstatuje, že některé členské státy omezily standardní lhůtu splatnosti na 30 dnů a že jen několik málo členských států zavedlo maximální lhůty splatnosti, od kterých se smluvní strany nemohou odchýlit; dále konstatuje, že na úrovni jednotlivých odvětví je zavádění maximální lhůty splatnosti běžnější; domnívá se, že by právní předpisy stanovující přísnější platební podmínky vedly k určitému zkrácení lhůt splatnosti a že pokud by byly prosazovány, vytvořily by rovné podmínky pro velké a malé společnosti; poukazuje v této souvislosti na to, že jednotnější a jednodušší soubor pravidel by mohl pomoci vyjasnit, co mohou věřitelé a dlužníci očekávat v případě opožděné platby, a tedy zvýšit předvídatelnost jejich hospodářské činnosti;

4.  domnívá se, že zavedení větší transparentnosti v oblasti platební disciplíny by mohlo odradit od opožděných plateb; domnívá se, že přístup k těmto informacím může být pro společnosti a veřejné subjekty pobídkou, aby zlepšily své platební postupy a dodržovaly své peněžní závazky; vybízí členské státy, aby zvážily různé možné formy povinného zveřejňování informací o platební disciplíně, např. databáze nebo rejstříky, jak pro soukromý, tak pro veřejný sektor;

5.  vybízí členské státy, aby zvážily vytvoření povinných systémů poskytování informací o dobré platební disciplíně („zveřejnění a získání dobrého jména“ – „name and fame“) a podporovaly kulturu včasných plateb v obchodních vztazích, mimo jiné s ohledem na to, že včasné platby byly prokázány jako inteligentní obchodní strategie, neboť zodpovědní plátci mohou vyjednat lepší obchodní dohody a spoléhat na důvěryhodné dodavatele; žádá Komisi, aby provedla studii na téma stávajících vnitrostátních systémů poskytujících informace o dobré platební disciplíně („zveřejnění a získání dobrého jména“ – „name and fame“) podniků i veřejných orgánů a aby zjistila, zda je možné vytvořit společná kritéria pro tyto systémy na úrovni EU;

6.  zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo podnikatelům, zejména malým a středním podnikům, poskytováno více informací a lepší vzdělání o správě úvěrů a faktur; připomíná, že účinná správa úvěrů zkracuje průměrnou dobu vymáhání pohledávky, a tudíž zachovává optimální peněžní tok, čímž zmírňuje riziko selhání a zvyšuje potenciál růstu; domnívá se, že by se školení mělo týkat i úředníků ve veřejné správě a že vzdělání a podpora malých a středních podniků mohou rovněž zvýšit pravděpodobnost, že tyto podniky využijí prostředků nápravy, které směrnice o opožděných platbách nabízí; konstatuje, že malým a středním podnikům bohužel často chybí kapacita, aby investovaly do odborné přípravy, a že v současné době na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni neexistují žádné programy, které by se zaměřovaly na prohlubování znalostí podniků v oblasti správy úvěrů a faktur; je toho názoru, že by mělo být případně vyčleněno více finančních prostředků EU na finanční vzdělávání malých a středních podniků, a naléhavě proto žádá orgány členských států, aby více usilovaly o nabízení dalšího školení pro malé a střední podniky v oblasti správy úvěrů; dále se domnívá, že školení a podpora by také měly zahrnovat pokyny pro vymáhání částek po splatnosti v přeshraničních transakcích, a proto žádá Komisi, aby uváděla tyto pokyny a další užitečné informace, např. o právech a nástrojích, jež mají podnikatelé k dispozici v právních sporech s dlužníky, na informačním portálu „Vaše Evropa“ a zajistila podporu pro podniky prostřednictvím sítě Enterprise Europe Network;

Nápravná opatření

7.  vyzývá členské státy a sdružení podniků, aby zvážily na vnitrostátní a regionální úrovni zřízení bezplatné a důvěrné mediační služby (mediace, smírné urovnávání sporů, arbitráž a rozhodování sporů) dostupné všem společnostem, které by jako alternativa k soudnímu řízení řešily platební spory a uchovávaly obchodní vztahy, ale zároveň společnosti vzdělávaly o jejich právech a o prostředcích nápravy proti opožděným platbám; zdůrazňuje, že takové mediační služby by byly obzvláště užitečné pro malé a střední podniky, které často nemají dostatečné finanční prostředky, aby vstupovaly do právních sporů, a z toho důvodu se vzdávají svých práv; dále vyzývá členské státy, aby řádně zvážily možnost, že budou z veřejných prostředků financovat nezávislé ochránce práv odpovědné za šetření sporů týkajících se opožděných a neprovedených plateb, za pomoc malým podnikům při řešení těchto sporů, poskytování poradenství ohledně dalšího postupu v případě nedoplatků a doporučování řešení, zejména malým a středním podnikům; požaduje, aby členské státy a Komise zajistily účinný přístup ke spravedlnosti v případech vymáhání dluhů v přeshraničních transakcích;

8.  vyzývá členské státy, aby prosazovaly své vnitrostátní právní předpisy, vybízely k přísnějším kontrolám, například u velkých společností, a k využívání správních sankcí, které jsou účinné, přiměřené a odrazující, a aby tyto kontroly a využívání sankcí zlepšovaly, čímž přispějí ke zlepšení platební disciplíny; trvá na tom, že by přímé zásahy ze strany veřejných orgánů (neboť to jsou ony, kdo vymáhá správní sankce) mohly napomoci překonat „faktor strachu“ a sejmout z věřitelů odpovědnost za přijímání opatření vůči dlužníkům, neboť by příslušné orgány přímo vymáhaly právní předpisy a přijímaly diskreční opatření proti podnikům se špatnými platebními zvyklostmi; je toho názoru, že výše správních sankcí a jejich kumulativní charakter by mohly společnosti odradit od opožděných plateb, a zdůrazňuje, že tento režim by měl být progresivní s ohledem na míru dodržování pravidel ze strany společnosti;

9.  upozorňuje, že navzdory tomu, že směrnice o opožděných platbách byla přijata v únoru 2011, a navzdory novému mechanismu ochrany podnikatelů, který některé členské státy nedávno zavedly, zbankrotují v celé Evropě každoročně tisíce malých, středních a začínajících podniků, kterým nebyly zaplaceny faktury, a to i ze strany vnitrostátních orgánů veřejné správy; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily zavedení povinných forem přiměřené náhrady, jako je započtení, a jiných podpůrných opatření, např. záručních fondů pro malé a střední podniky a faktoringu, pro společnosti, kterým dluží peníze orgán veřejné správy, tak aby nebyly nuceny vyhlásit kvůli dlužné částce úpadek;

10.  bere s velkým znepokojením na vědomí situaci v některých členských státech, kde orgány veřejné správy platí za dodané zboží či služby s velkým zpožděním (jedním z nejvíce postižených odvětví je zdravotnictví), do smluv o dodávkách zahrnují doložky o zákazu postoupení a (na základě zákona) brání dodavatelům ve vymáhání jejich nároků u soudu, což těmto dodavatelům způsobuje obrovské finanční potíže či dokonce úpadek; je toho názoru, že za účelem podpory podniků, jejichž finanční řízení je komplikováno opožděnými platbami ze strany orgánů veřejné správy, by měly členské státy zavést rychlejší a efektivnější postupy pro vracení DPH a vracení dlužných částek, zejména pro malé a střední podniky;

11.  upozorňuje, že kodexy chování a charty pro včasné platby, jakož i opatření týkající se sociální odpovědnosti podniků spolu s interními audity a interními kritérii pro vymáhání dodržování mohou přispět k vytváření kultury zodpovědného přístupu k platbám a zajišťují čestné vztahy a důvěru mezi podniky;

12.  trvá na tom, že by měly být vyjasněny některé pojmy této směrnice, např. pojem „hrubě nespravedlivý“ ve vztahu ke lhůtám splatnosti ve smluvních dohodách a obchodních postupech nebo otázka, kdy začínají a končí smluvní lhůty splatnosti, a to prostřednictvím pokynů vydaných Komisí; bere také na vědomí vznikající judikaturu Soudního dvora, pokud jde o výklad některých pojmů ve směrnici (tj. „podnik“, „obchodní transakce“ a „hrubě nespravedlivý“ ve věcech C-256/15 a C-555/14);

13.  považuje za důležité, aby se veřejný sektor neodchyloval od pravidel pro lhůty splatnosti stanovených ve směrnici; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby s ohledem na nedávnou judikaturu Soudního dvora (věc C-555/14) přijaly nezbytná opatření s cílem zajistit, aby orgány veřejné správy platily svým dodavatelům včas a aby věřitelé v případě zpoždění plateb obdrželi automaticky zákonem stanovený úrok z dlužných plateb a náhradu, aniž by bylo nutné kvůli platbám po splatnosti zahájit řízení, přičemž vyzývá Komisi, aby navrhla automatický výpočet úroků;

14.  zdůrazňuje, že rychlé provádění plateb je zásadně důležité pro přežití a růst podniků, zvláště malých a středních podniků; konstatuje, že finanční a digitální technologie radikálně mění způsob i rychlost provádění plateb; očekává proto rychlý nárůst elektronické fakturace a postupné nahrazování tradičních způsobů plateb způsoby inovačními (jako jsou např. financování dodavatelského řetězce, faktoring atd.), díky nimž bude možné zaplatit věřiteli v reálném čase okamžitě po vystavení faktury;

15.  bere s velkým zájmem na vědomí postupy zavedené v některých členských státech pro případ opožděných plateb ze strany orgánů veřejné správy, na jejichž základě může ústřední vláda vydat místnímu orgánu, který včas nezaplatil svým dodavatelům, varování, a v případě, že opožděné platby přetrvávají, může dodavatelům sama přímo zaplatit za poskytnuté zboží nebo služby, přičemž orgánu neplnícímu své povinnosti pozastaví prostředky na platby určené pro jeho rozpočet; je toho názoru, že takovýto systém, který kombinuje spolehlivé monitorování platební disciplíny orgánů veřejné správy s účinným eskalačním plánem, jehož aktivace je všeobecně oznámena, podle všeho přináší výsledky, jež si zaslouží podrobnější analýzu, a měly by být sděleny členským státům jako příklad osvědčeného postupu;

16.  se znepokojením bere na vědomí závěry obsažené ve zprávě Komise, podle kterých je hlavním důvodem pro to, že věřitelské firmy neuplatňují svá práva plynoucí ze směrnice o opožděných platbách, strach z poškození dobrých obchodních vztahů; v tomto ohledu se domnívá, že by měla být přijata opatření, která malým a středním podnikům usnadní vymáhání jejich práv, která jim tato směrnice přiznává; vyzývá v této souvislosti k dalšímu prozkoumání možnosti stanovené v čl. 7 odst. 5 směrnice o opožděných platbách, podle něhož mohou organizace, které oficiálně zastupují podniky, podat podnět k zahájení řízení před příslušným soudem daného členského státu ve věci hrubě nespravedlivých smluvních podmínek či praktik;

17.  vítá iniciativy na úrovni určitých odvětví v některých členských státech, na jejichž základě vypracovaly zúčastněné společnosti závazek, v němž jsou popsány konkrétní kroky, které přijmou, aby zajistily, že budou svým menším dodavatelům za dodávané produkty či služby platit rychleji; konstatuje, že by zamýšlených výsledků mohlo být dosaženo pozitivním „pranýřováním“ („zveřejnění a získání dobrého jména“ – „name and fame“), a to prostřednictvím samoregulace na úrovni jednotlivých odvětví, a poskytnutím významné podpory malým a středním podnikům;

18.  zdůrazňuje význam zadávání veřejných zakázek jakožto prostředku pro zlepšení fungování jednotného trhu; vyzývá k tomu, aby bylo zváženo posílení součinnosti mezi směrnicí o opožděných platbách a pravidly pro zadávání veřejných zakázek, zejména varianta, kdy veřejní zadavatelé mohou přijmout opatření k vyloučení hospodářského subjektu neplnícího své povinnosti z budoucích veřejných zakázek, pokud hlavní dodavatel neplatí včas subdodavatelům v okamžiku, kdy má (směrnice o zadávání veřejných zakázek)[5], dále rozšířenější využívání možnosti stanovené v čl. 71 odst. 3 směrnice o zadávání veřejných zakázek, jež za určitých podmínek umožňuje, aby bylo subdodavatelům placeno přímo, a stanovení platební disciplíny vůči subdodavatelům za jedno z kritérií, na základě kterých má být hodnocena finanční způsobilost potenciálních dodavatelů ve veřejných zakázkách; vyzývá členské státy, aby zajistily transparentnost a dohledatelnost plateb orgánů veřejné správy dodavatelům a subdodavatelům a plateb dodavatele jeho subdodavatelům nebo jeho dodavatelům;

Závěry a doporučení

19.  naléhavě žádá členské státy, aby přijaly plnou odpovědnost za provádění plateb ze strany orgánů veřejné správy a aby zlepšily své právní předpisy tak, aby zajistily řádné provádění všech složek směrnice o opožděných platbách, a to rovněž zrušením vnitrostátní právní úpravy, regulace nebo smluvních praktik veřejného sektoru, které jsou v rozporu s cíli směrnice, jako jsou zákazy vymáhání a postoupení v případě pohledávek vůči veřejnému sektoru; zároveň znovu opakuje, že Komise by měla učinit maximum proto, aby se pokusila zajistit úplné a odpovídající provádění stávajících závazků;

20.  vyzývá členské státy a Komisi, aby podporovaly „rozhodnou změnu ve prospěch kultury včasné platby“[6] přijetím těch nejvhodnějších opatření, včetně vydání pokynů o osvědčených postupech a, bude-li to nutné a vhodné, legislativních iniciativ, které zohlední výše uvedené návrhy, s cílem vytvořit spolehlivé podnikatelské prostředí pro společnosti a kulturu včasných plateb;

21.  naléhavě vyzývá členské státy k zefektivnění platebních postupů, přičemž zejména zdůrazňuje, že by postupy ověřování, jež kontrolují faktury nebo to, zda zboží a služby odpovídají smluvním ujednáním, neměly být využívány k umělému prodlužování lhůt splatnosti, jež pak překračují maximální lhůty stanovené v této směrnici;

22.  připomíná členským státům a Komisi, že včasné platby jsou základním požadavkem pro životaschopné podnikatelské prostředí a že jako takové by měly být začleněny do všech politických a legislativních iniciativ dotýkajících se podniků (jako jsou např. sociální odpovědnost podniků, začínající podniky a vztahy mezi platformami a podniky);

23.  vyzývá členské státy a Komisi, aby využívaly odborné publikace, propagační kampaně a jakékoli jiné nástroje ke zvýšení informovanosti mezi podniky o prostředcích nápravy v případě opožděných plateb;

24.  vyzývá Komisi, aby usnadnila a podporovala přístup evropských podnikatelů k odpovídajícím možnostem financování;

°

°  °

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a členským státům.

  • [1]  Úř. věst. L 48, 23.2.2011, s. 1.
  • [2]  Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 112.
  • [3]  Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 153.
  • [4]  Bod odůvodnění 6 směrnice 2011/7/EU.
  • [5]  Čl. 57 odst. 4 písm. g) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES.
  • [6]  Bod odůvodnění 12 směrnice 2011/7/EU.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

6.12.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

33

2

0

Členové přítomní při konečném hlasování

John Stuart Agnew, Pascal Arimont, Carlos Coelho, Sergio Gaetano Cofferati, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, Daniel Dalton, Nicola Danti, Dennis de Jong, Pascal Durand, Maria Grapini, Robert Jarosław Iwaszkiewicz, Philippe Juvin, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Marlene Mizzi, Nosheena Mobarik, Jiří Pospíšil, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Olga Sehnalová, Jasenko Selimovic, Igor Šoltes, Ivan Štefanec, Richard Sulík, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mihai Ţurcanu, Anneleen Van Bossuyt, Marco Zullo

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Lucy Anderson, Anna Hedh, Arndt Kohn, Matthijs van Miltenburg

Náhradníci (čl. 200 odst. 2) přítomní při konečném hlasování

John Howarth, Flavio Zanonato

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

33

+

ALDE

Matthijs van Miltenburg, Jasenko Selimovic

ECR

Daniel Dalton, Nosheena Mobarik, Richard Sulík, Anneleen Van Bossuyt

EFDD

Robert Jarosław Iwaszkiewicz

GUE/NGL

Dennis de Jong

PPE

Pascal Arimont, Carlos Coelho, Lara Comi, Anna Maria Corazza Bildt, Philippe Juvin, Antonio López-Istúriz White, Eva Maydell, Jiří Pospíšil, Andreas Schwab, Ivan Štefanec, Róża Gräfin von Thun und Hohenstein, Mihai Ţurcanu

S&D

Lucy Anderson, Sergio Gaetano Cofferati, Nicola Danti, Maria Grapini, Anna Hedh, John Howarth, Arndt Kohn, Marlene Mizzi, Christel Schaldemose, Olga Sehnalová, Flavio Zanonato

VERTS/ALE

Pascal Durand, Igor Šoltes

2

-

EFDD

John Stuart Agnew, Marco Zullo

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 8. ledna 2019
Právní upozornění - Ochrana soukromí