Postup : 2017/2023(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0465/2018

Předložené texty :

A8-0465/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 17/01/2019 - 10.5

Přijaté texty :

P8_TA(2019)0037

ZPRÁVA     
PDF 514kWORD 69k
13.12.2018
PE 622.144v06-00 A8-0465/2018

o přeshraničních restitučních nárocích na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek

(2017/2023(INI))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Pavel Svoboda

Zpravodaj (*):Nikolaos Chountis, Výbor pro kulturu a vzdělávání

(*) Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o přeshraničních restitučních nárocích na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek

(2017/2023(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na Haagskou úmluvu z roku 1954 o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu a na druhý protokol k této úmluvě z března 1999,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 1995 o vrácení uloupeného majetku židovským komunitám(1) a usnesení ze dne 16. července 1998 o restituci majetku náležejícího obětem holokaustu(2),

–  s ohledem na balíček opatření přijatý v prosinci 2016 s cílem posílit schopnost EU bojovat proti financování terorismu a organizované trestné činnosti a splnit závazky přijaté v akčním plánu pro zesílení boje proti financování terorismu ze dne 2. února 2016 (COM(2016)0050) a na návrh nařízení o dovozu kulturních statků (COM(2017)0375),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o ničení kulturních památek příslušníky ISIS/Dá´iš(3),

–  s ohledem na úmluvu UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích ze dne 24. června 1995,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu(4);

–  s ohledem na článek 1 protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o lidských právech,

–  s ohledem na článek 17 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků(5),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(6), a zejména na čl. 7 odst. 4 uvedeného nařízení,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2003 o právním rámci pro volný pohyb zboží, u něhož mohou být zpochybněna vlastnická práva, na vnitřním trhu(7),

–  s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnitřní politiky z roku 2016 s názvem „Přeshraniční restituční nároky na umělecké předměty ukradené během ozbrojených konfliktů a válek a alternativy k soudnímu řízení“,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (8),

–  s ohledem na Úmluvu UNESCO ze dne 14. listopadu 1970 o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků,

–  s ohledem na usnesení Rady 14232/12 ze dne 4. října 2012 o vytvoření neformální sítě donucovacích orgánů a odborníků pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET),

–  s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A8-0465/2018),

A.  vzhledem k tomu, že podle Interpolu se černý trh s uměleckými díly stává stejně lukrativním, jako jsou černé trhy s drogami, zbraněmi a padělaným zbožím;

B.  vzhledem k tomu, že podle hodnocení dopadů návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o dovozu kulturních statků (COM(2017) 0375), předloženého Komisí, na 80 až 90 % celosvětového prodeje starožitností tvoří zboží nezákonného původu;

C.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je jedním ze základních prvků civilizace, např. s ohledem na svou symbolickou hodnotu a kulturní paměť lidstva spojující lidi; vzhledem k tomu, že bojující frakce a teroristické skupiny spáchaly v posledních letech po celém světě řadu trestných činů proti světovému kulturnímu dědictví a že cenná umělecká díla, sochy a archeologické artefakty se prodávají a dovážejí do EU z určitých zemí, které nejsou členskými státy EU, a zisky z tohoto prodeje se případně používají k financování teroristické činnosti; vzhledem k tomu, že je třeba přijmout jasný závazek proti nezákonnému obchodování s kulturními statky, např. s uměleckými díly vyrabovanými během ozbrojených konfliktů a válek v Libyi, Sýrii a Iráku; vzhledem k tomu, že kulturní statky mají velký kulturní, umělecký, historický a vědecký význam a musí být chráněny před nezákonným přisvojováním a rabováním;

D.  vzhledem k tomu, že již krátce po skončení druhé světové války byly učiněny pokusy o nalezení a navrácení uloupeného majetku do země původu;

E.  vzhledem k tomu, že s ohledem na závazek EU týkající se spravedlivého procesu a odškodnění obětí, jakož i na stanovy UNESCO a úmluvy o ochraně kulturního dědictví, musí být zajištěna restituce nezákonně obchodovaných nebo vykopaných či nabytých předmětů;

F.  vzhledem k tomu, že v zásadách washingtonské konference týkající se uměleckých předmětů zkonfiskovaných nacisty, v deklaraci fóra ve Vilniusu a v Terezínské deklaraci k osudu majetku obětí holocaustu a souvisejícím otázkám byl zdůrazněn význam zajištění restituce nemovitého majetku fyzických osob; vzhledem k tomu, že počet uměleckých děl, která se podařilo od konference ve Washingtonu vrátit, se odhaduje na 1 000 až 2 000 kusů(9); vzhledem k tomu, že neexistuje kompletní seznam uměleckých děl, která byla v posledních letech restituována;

G.  vzhledem k tomu, že některá umělecká díla stále nebyla nalezena a právoplatní vlastníci nebo jejich dědici čekají na jejich vrácení; vzhledem k tomu, že na konferenci ve Washingtonu, která se uskutečnila v roce 1998, Jonathan Petropoulos uvedl, že v celé Evropě bylo odhadem odcizeno okolo 650 000 uměleckých děl, a Ronald Lauder uvedl, že se ještě (v roce 1998) nenašlo 11 000 uměleckých děl v hodnotě 10 až 30 miliard dolarů; vzhledem k tomu, že konference pro nároky–WRJO obecně odpovídá, že neexistují přesné odhady: bylo ukradeno přibližně 650 000 uměleckých děl, z nichž asi 100 000 se dosud nenašlo;

H.  vzhledem k tomu, že se osoby, které vznášejí nároky, stále potýkají s právními problémy, na jedné straně z důvodu často velmi specifické povahy jejich nároků a na druhé straně z důvodu vypršení platnosti poválečných restitučních zákonů, zákazu retroaktivity obvyklých pravidel, neexistence definice ukradených uměleckých děl, ustanovení o promlčení nároků nebo ustanovení o vydržení a dobré víře;

I.  vzhledem k tomu, že restituční nároky na ukradené umělecké předměty a kulturní statky jsou v první řadě řešeny prostřednictvím mezinárodního práva veřejného; vzhledem k tomu, že tato pravidla musí být doplněna o přísnější pravidla mezinárodního práva soukromého;

J.  vzhledem k tomu, že rozměr soukromého práva není dostatečně rozvinutý, a to na mezinárodní ani evropské úrovni, což přispívá k právní nejistotě v případech přeshraniční restituce ukradených uměleckých děl a kulturních statků, nejen pokud jde o provedené transakce týkající se děl ukradených nacisty, ale i s ohledem na budoucí případy;

K.  vzhledem k tomu, že neexistuje žádný právní předpis EU, který výslovně a komplexně upravuje restituční nároky týkající se uměleckých předmětů a kulturních statků, které byly ukradeny během ozbrojených konfliktů soukromými osobami;

L.  vzhledem k tomu, že UNESCO ve spolupráci s velkými aukčními domy, muzei a renomovanými sběrateli v Evropě provádí rozsáhlý výzkum ohledně původu těchto děl, aby bylo možné je vrátit jejich vlastníkům;

M.  vzhledem k tomu, že pro doplnění databáze údajů Interpolu o ukradených statcích zveřejňuje Mezinárodní rada muzeí (ICOM) již více než deset let „červené seznamy“, které uvádějí kategorie předmětů náchylných k nedovolenému obchodu;

1.  vyjadřuje politování nad tím, že dosud nebylo prakticky přijato žádné opatření v návaznosti na jeho usnesení o právním rámci pro volný pohyb zboží, u něhož mohou být zpochybněna vlastnická práva, na vnitřním trhu, v němž Parlament vyzval Komisi, aby vypracovala studii ohledně řady aspektů týkajících se občanského a procesního práva, výzkumu provenience, katalogizačních systémů, mechanismů alternativního řešení sporů a významu vytvoření správního orgánu pro přeshraniční koordinaci; domnívá se, že čl. 81 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) by mohl sloužit jako právní základ pro svěření pravomocí Unii jednat v této oblasti;

2.  zdůrazňuje, že rabování uměleckých děl a dalších kulturních statků během ozbrojených konfliktů a válek, jakož i v době míru, je hlavním společným zájmem, který je třeba řešit, pokud jde o prevenci i restituci ukradených kulturních statků s cílem chránit a zajistit integritu kulturního dědictví a identitu společností, komunit, skupin a jednotlivců;

3.  konstatuje, že na úrovni EU nebyla věnována dostatečná pozornost restituci uměleckých děl a kulturních statků ukradených, odcizených nebo nezákonně nabytých, mimo jiné během ozbrojených konfliktů, zejména v oblasti soukromého práva, mezinárodního práva soukromého a občanského soudního řízení; vyzývá proto Komisi, aby chránila, podpořila a povzbudila přeshraniční restituční nároky na kulturní statky, které byly uloupeny a přisvojeny v důsledku státem schváleného rabování nebo ukradeny během ozbrojených konfliktů; vyzývá Komisi a členské státy, aby vydaly doporučení a pokyny pro zvyšování povědomí o potřebě podporovat vnitrostátní instituce v členských státech ohledně restitučních nároků;

4.  zdůrazňuje, že instituce, jako je UNESCO a Interpol, vyzývají ke zvýšení ochrany kulturního dědictví a k posílení postavení členských států, aby mohly zavést opatření umožňující restituce;

5.  vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje žádná spolehlivá statistika o přesném rozsahu rabování a nedovoleného obchodování s kulturním dědictvím; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této oblasti zajistily spolehlivé statistiky;

6.  vyjadřuje obavy nad tím, že se nejnovější politické a legislativní iniciativy soustředí výlučně na právo veřejné, správní nebo trestní; poukazuje na to, že pro zavedení komplexního regulačního rámce je třeba ve větší míře zohlednit i právo soukromé; vyzývá příslušné orgány, aby pro dosažení tohoto účelu přijaly veškerá vhodná opatření a iniciativy;

7.  domnívá se, že je nutné provést další šetření, aby do temné oblasti nedovoleného obchodu s kulturními statky bylo vneseno světlo, a získalo se tak více informací o jeho rozsahu, struktuře a velikosti, jak tomu je např. u projektu ILLICID, který v současné době běží v Německu;

8.  vítá skutečnost, že některé členské státy uznaly potřebu řešit výjimečné problémy související s restitučními nároky na umělecké předměty a kulturní statky vyrabované, ukradené nebo nezákonně nabyté během ozbrojených konfliktů a válek, aby bylo dosaženo právních řešení zajišťujících vlastnická práva soukromých osob, státních organizací a organizací místní samosprávy a náboženských sdružení, které během ozbrojených konfliktů nebo válek přišly nespravedlivě o umělecká díla;

9.  trvá na tom, že pro odmítnutí těchto nezákonných postupů je nutné zvyšovat kolektivní povědomí, a připomíná, že každý předmět odebraný majiteli představuje navždy ztracené historické a vědecké dědictví;

10.  konstatuje, že nejúčinnějším způsobem boje proti nezákonnému obchodování s kulturními statky a proti rozvoji nezákonného trhu s uměním a podpory restitucí je rozvíjení spravedlivých postupů v obchodu s uměním a v restitucích z nadnárodního a celosvětového hlediska, přičemž by se usilovalo jak o jejich zamýšlený preventivní účinek, tak i o jejich donucovací či represivní dopad;

11.  domnívá se, že v zájmu vytvoření souboru pravidel, která by mohla účinně zabránit rabování a pašování uměleckých děl a kulturních statků, a v zájmu dosažení plně transparentního, odpovědného a etického celosvětového trhu s uměním by se měla Komise snažit spolupracovat s třetími zeměmi s cílem navázat úspěšná partnerství a za tímto účelem zohlednit zásady stanovené v úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo nelegálně vyvezených kulturních statcích;

12.  domnívá se, že legislativní opatření EU, včetně aspektu mezinárodního soukromého práva, by byla vhodná pouze pro budoucí transakce;

13.  domnívá se, že nastal čas ukončit dlouhá léta kličkování a řešení nuancí, pokud má být vytvořen odpovědný a etický evropský trh s uměleckými díly; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti určila opatření v rámci občanského práva, která by pomohla překonat obtíže, s nimiž se potýkají soukromé strany usilující o navrácení uměleckých děl, která jim skutečně patří; současně vyzývá Komisi, aby vytvořila nový diskusní rámec, aby bylo možné určit osvědčené postupy a řešení pro současnou i budoucí situaci;

14.  vítá návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o dovozu kulturních statků ze dne 13. července 2017 (COM(2017) 375) předložený Komisí, jakož i pozměňovací návrhy přijaté Evropským parlamentem dne 25. října 2018; v této souvislosti opakuje, vzhledem ke globálnímu rozměru trhu s uměleckými díly a počtu předmětů v soukromých rukou, že je nezbytné vyvinout další úsilí týkající se přeshraniční restituce uměleckých předmětů a kulturních statků odcizených během ozbrojených konfliktů a válek; zdůrazňuje, že výzkum provenience a spolupráce na evropské úrovni se ukázaly být užitečnými nástroji, jež pomohly s identifikací uloupených předmětů a jejich následným navracením a jejichž prostřednictvím se v některých případech zabránilo financování teroristických skupin nebo válečných konfliktů;

15.  vyjadřuje politování nad tím, že kvůli neexistenci, laxnosti či rozdílnosti pravidel mezi členskými státy v oblasti zkoumání provenience a náležité péče nemůže být řada přeshraničních restitučních nároků efektivně a koordinovaným způsobem vyřízena, což může mít za následek posílení krádeží a nedovoleného obchodu a podnítit pašování; podotýká, že nedostatek společných norem vede k tomu, že platný postup je pro všechny zúčastněné strany, včetně muzeí, obchodníků s uměleckými předměty, sběratelů, turistů a cestujících, často nejasný; z tohoto důvodu žádá Komisi, aby harmonizovala pravidla v oblasti zkoumání provenience a aby do nich začlenila určité základní zásady Úmluvy UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

16.   zdůrazňuje, že je naléhavě nutné aktivně podporovat systematické využívání vysoce kvalitního a nezávislého výzkumu provenience za účelem identifikace uloupených uměleckých děl, usnadnění jejich navrácení zákonným vlastníkům, vytvoření zcela transparentního, odpovědného a etického trhu s uměním a za účelem účinného předcházení drancování a nezákonnému obchodu s uměleckými díly a kulturními statky odcizenými během ozbrojených konfliktů a válek a odrazování od těchto činů; poukazuje na možnosti, které v tomto ohledu nabízejí evropské finanční nástroje; vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby na unijní a vnitrostátní úrovni prosazovaly a podporovaly zvláštní vzdělávací programy zaměřené na výzkum provenience, které by obzvláště osobám zapojeným do boje proti nedovolenému obchodování s kulturními statky umožňovaly prohloubení a zlepšení jejich odborných znalostí, a to i prostřednictvím přeshraničních projektů;

17.  je toho názoru, že zkoumání provenience je úzce spojeno s povinností náležité péče platné při nabývání uměleckých děl a představuje hlavní zájem všech subjektů na trhu s uměleckými díly, neboť nabývání kradených uměleckých děl, ať už vědomé či z nedbalosti, je podle některých vnitrostátních předpisů trestné;

18.  domnívá se, že je samozřejmě třeba dbát na to, aby vznikl úplný seznam všech kulturních předmětů, včetně kulturních artefaktů vlastněných Židy, které byly uloupeny nacisty a jejich spojenci, a to od chvíle, co byly svým majitelům uzmuty jako kořist, až do současnosti; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila katalogizační systém, který by mohly používat rovněž veřejné subjekty a soukromé sbírky uměleckých děl a v němž by byly shromážděny údaje o situaci ukradených, odcizených či nezákonně nabytých kulturních statků a přesném stavu stávajících nároků; naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila projekty digitalizace, které by zřídily či propojily současné digitální databáze s cílem usnadnit výměnu takových údajů a zkoumání provenience;

19.  domnívá se, že aby bylo možné řádně zkoumat provenienci, je nutné vytvořit záznam dokumentace či rejstřík transakcí, který by byl co možná nejpodrobnější; žádá Komisi, aby aktivně podporovala vypracování společných pokynů k takovým rejstříkům a aby přijala vhodná opatření na podporu členských států při zavádění všeobecné povinnosti uložené odborníkům působícím na trhu s uměleckými díly, aby takový rejstřík transakcí vedly a, obecněji, aby přistoupily k Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

20.  naléhavě vyzývá Komisi, aby napříč Unií povzbuzovala a finančně podporovala činnosti týkající se zkoumání provenience; navrhuje, aby Komise uspořádala diskusní fórum, jehož cílem bude výměna osvědčených postupů a nalezení nejlepších řešení pro současnost i budoucnost;

21.  vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení zvláštního mechanismu alternativního řešení sporů pro případy restitučních nároků na ukradené umělecké předměty a kulturní statky s cílem překonat stávající právní překážky, jako je hybridní forma rozhodčího řízení a mediace; zdůrazňuje význam jasných norem a transparentních a neutrálních postupů;

22.  bere na vědomí, že promlčecí lhůty často způsobují žadatelům potíže při restituci; vyzývá Komisi, aby posoudila tuto otázku a nalezla správnou rovnováhu v oblasti promlčecí lhůty platné pro restituční nároky na ukradené umělecké předměty, včetně restitučních nároků na umělecká díla ukradená nacisty, přičemž by měla zohlednit jak ochranu zájmů obětí krádeže, tak ochranu zájmů trhu; domnívá se, že jako příklad by mohl sloužit zákon USA o navracení uměleckých děl vyvlastněných během holocaustu;

23.  žádá Komisi, aby zvážila přijetí legislativních opatření na posílení právního systému v oblasti přeshraničních restitučních nároků na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek na základě nástrojů mezinárodního soukromého práva;

24.  vyzývá příslušné orgány a instituce EU, aby členské státy vybídly ke sdílení informací o stávajících postupech v oblasti kontroly provenience kulturních statků a aby zintenzivnily svou spolupráci s cílem harmonizovat kontrolní opatření a správní postupy zaměřené na určení provenience kulturních statků;

25.  poukazuje na nedostatečnou koordinaci na úrovni členských států ohledně interpretace pojmu „náležitá péče“; vyzývá Komisi, aby vyjasnila pojem „náležité péče“ v souvislosti s dobrou vírou; poukazuje například na článek 16 švýcarského federálního zákona o mezinárodním předávání kulturních statků, který obchodníkům a dražebníkům zakazuje uzavírat transakce týkající se uměleckého díla, pokud mají pochybnosti o jeho původu; konstatuje, že podle tohoto zákona je důkazní břemeno částečně převedeno na prodávajícího; vlastník díla se však nemůže spoléhat na zásadu dobré víry, pokud není schopen prokázat, že v době nabytí díla věnoval této otázce náležitou pozornost; vyzývá Komisi, aby přijala opatření zaměřená na zvýšení povědomí subjektů na trhu s uměním, ale i potenciálních kupujících artefaktů, o významu výzkumu provenience, vzhledem k tomu, že tento výzkum souvisí s povinností náležité péče;

26.  naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala společné zásady pro přístup k veřejným nebo soukromým archivům, které obsahují informace o identifikaci a místě úschovy majetku, a aby přistoupila k důkladnému mapování stávajících databází kulturních statků a zvážila vytvoření centrální metadatabáze, která zohledňuje dostupné informace, je pravidelně aktualizována a mají k ní přístup všechny relevantní subjekty; domnívá se, že by na základě této centrální metadatabáze měl být zaveden společný katalogizační systém, který by mohl používat standardizované identifikátory děl; žádá proto Komisi, aby podporovala zavedení identifikátorů děl, které vyvinul a prosazuje ICOM a další organizace jakožto obchodní normu v rámci celého vnitřního trhu; zdůrazňuje, že taková databáze by měla být propojena s databází ukradených uměleckých děl spravovanou INTERPOLEM a měla by být pravidelně aktualizována;

27.  domnívá se, že dalším užitečným doplněním výše uvedené databáze by mělo být vytvoření dokumentace či rejstříku transakcí týkajících se kulturních statků, s cílem umožnit důkladnější a přesnější zkoumání provenience; žádá Komisi, aby přijala náležitá opatření s cílem podporovat členské státy v zavedení všeobecného závazku pro subjekty na trhu s uměleckými díly, aby takové záznamy dokumentace či rejstříky transakcí vedly, a obecněji, aby přistoupily k Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

28.  domnívá se, že centrální databáze by měla fungovat na základě společného katalogizačního systému, v němž by předměty byly identifikovány standardizovaným způsobem (zohledňují se vlastnosti, jako je materiál, technika, rozměry, nápisy, název, téma, datum či období atd.);

29.  vyzývá Komisi, aby určila společné zásady týkající se způsobu stanovení vlastnictví nebo vlastnického práva a také pravidla pro promlčecí lhůty a požadavky na důkazy, jakož i pojem rabování a umění, s ohledem na příslušná pravidla platná v členských státech;

30.  vyzývá členské státy a kandidátské země, aby vynaložily maximální úsilí na přijetí opatření, jež zajistí vytvoření mechanismů, které by usnadnily navrácení majetku uvedeného v tomto usnesení, a aby měly na paměti, že návrat uměleckých děl ukradených, odcizených či neoprávněně nabytých při zločinech proti lidskosti oprávněným žadatelům je záležitostí obecného zájmu podle článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

31.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byl vytvořen soubor pravidel, která mohou účinně zabránit krádežím a pašování uměleckých děl a kulturních statků, a aby bylo docíleno plně transparentního, odpovědného a etického globálního trhu s uměleckými předměty by Komise měla usilovat o spolupráci se třetími zeměmi a uzavřít partnerství podporující navrácení majetku uvedeného v tomto usnesení, přičemž by měly být zohledněny zásady stanovené v Úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích a v článku 1 protokolu 1 k Evropské úmluvě o lidských právech;

32.  připomíná, že vzdělání posiluje úctu a docenění uměleckých děl a dalších kulturních statků jakožto symbolů kulturního dědictví, a že proto hraje důležitou úlohu při předcházení rabování a nedovolenému obchodu s kulturními statky a odrazuje od nich; vyzývá Komisi a členské státy, aby podněcovaly a podporovaly činnosti v oblasti vzdělání a zvyšování povědomí v tomto ohledu, včetně neformálního a informálního prostředí;

33.  vyzývá Komisi a všechny příslušné orgány, aby přijaly opatření, jejichž cílem je zvýšit povědomí subjektů na trhu s uměleckými předměty a také potenciálních kupujících o důležitosti zkoumání provenience, neboť takové zkoumání je spojeno se závazkem náležité péče;

34.  připomíná, že k boji proti nedovolenému obchodování s díly kulturního dědictví je nutná úzká spolupráce mezi policejními složkami a celnicemi na evropské i mezinárodní úrovni;

35.  podporuje myšlenku, že přeshraniční restituční postupy týkající se ukradených, odcizených či neoprávněně nabytých uměleckých děl a kulturních statků a aktivní podpora zkoumání provenience by měly být řešeny v souvislosti s iniciativou Evropský rok kulturního dědictví 2018; vyzývá proto Komisi a pracovní skupinu, kterou vytvořila, aby tuto položku začlenily do svého pracovního plánu s podrobným popisem aktivit Evropského roku kulturního dědictví 2018;

°

°  °

36.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

  Úř. věst. C 17, 22.1.1996, s. 199.

(2)

  Úř. věst. C 292, 21.9.1998, s. 166.

(3)

  Úř. věst. C 346, 21.9.2016, s. 55.

(4)

  Úř. věst. L 159, 28.5.2014, s. 1.

(5)

  Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1.

(6)

  Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(7)

  Úř. věst. C 91E, 15.4.2004, s. 500.

(8)

  Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.

(9)

  Podle údajů „Claims Conference-WJRO Looted Art and Cultural Property Initiative“.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V posledních letech se téma uloupeného umění a restituce kulturních statků dostala do popředí historického výzkumu a veřejného povědomí. Problém ukradených kulturních statků, které byly ve válkách uloupeny na základě násilných činů, konfiskace nebo zdánlivě legálních transakcí či dražeb, zůstává součástí dějin lidstva. Jak rabování v koloniální době, tak rabování v Sýrii a Iráku je nadále obrovským problémem.

K jedné z největších organizovaných a institucionálních krádeží uměleckých děl došlo během druhé světové války. Miliony objektů kulturního významu byly zabaveny nebo ukradeny nacisty; dnes, více než sedmdesát let po skončení války, stále chybí tisíce uměleckých předmětů, na jejichž vrácení čekají právoplatní vlastníci nebo jejich dědici. Soudy často nejsou schopny posoudit nároky na základě jejich podstaty.

Toto rabování bylo podle mezinárodního práva nezákonné. Během války dala Organizace spojených národů jasně najevo, že ukradený majetek, který státy získaly, má být vrácen do země původu, aby mohl být vrácen původnímu vlastníkovi. Norimberský tribunál přiznal tomuto ukradenému majetku zvláštní status, když výslovně rozhodl, že podle čl. 6 písm. b) norimberské charty by ukradení soukromého majetku během války mohlo představovat trestný čin podle mezinárodního práva. Tribunál ve svém konečném rozsudku konkrétně rozhodl, že určité činy krádeže provedené po 1. září 1939 byly zločiny proti lidskosti. Vnitrostátní právní předpisy přijaté po válce ve Švýcarsku, Belgii, Francii, Německu, Řecku, Itálii a Nizozemsku tuto koncepci uznaly a vytvořily domněnku ve prospěch původního vlastníka majetku ukradeného v tomto období. Vypršení poválečných zákonů, zákazu retroaktivity tradičních norem a různých právních pojmů, jako jsou promlčecí lhůty u pohledávek nebo nepříznivých držby, dobrá víra a chybějící definice rabování, jsou důvody pro existenci mezinárodních norem, pokud jde o soukromé nároky na nacisty uloupené umění.

Po Haagské úmluvě o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu z roku 1954(1), Úmluvě UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970(2) a Úmluvě UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích z roku 1995(3) vrátila washingtonská konference otázku zkoumání provenience a navracení uměleckých děl jejich právoplatným předválečným vlastníkům nebo jejich dědicům zpět na mezinárodní stůl. Pro dnešní mezinárodní praxi je typický nedostatek transparentnosti: případy jsou často vyřešeny a díla „očištěna“ na základě důvěrné dohody bez právní argumentace. Rakousko, Francie, Nizozemsko, Spojené království a Německo však vytvořily skupiny odborníků s cílem pomoci institucím s případy restitucí. V září 2018 předložila stockholmská muzea Moderna Museet a Nationalmuseum švédské vládě návrh, aby byla také zřízena nezávislá skupina odborníků, která by pomohla řešit případy uměleckých děl ukradených nacisty.

Odborníci působící v místních, vnitrostátních a mezinárodních institucích, jako jsou ministerstva, muzea, aukční domy, archivy, galerie či dokonce soukromí sběratelé, začali přijímat opatření, která by měla umělecký svět motivovat k přijetí spravedlivých postupů pro identifikaci, získávání a navracení ukradených uměleckých děl. Tato oblast je však stále roztříštěna podle vnitrostátních, institucionálních a profesních hranic a nadále vykazuje výraznou tendenci zaměřovat se na konkrétní případy nebo sbírky(4). Viz studie zadaná Výborem pro právní záležitosti tematické sekci Občanská práva a ústavní záležitosti s názvem „Přeshraniční restituční nároky na umělecké předměty ukradené během ozbrojených konfliktů a válek a alternativy k soudnímu řízení“.

V této souvislosti se Evropská unie vícekrát pokusila řešit následky krádeží uměleckých děl během druhé světové války. Prvním krokem byla směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu, jíž se zavedl mechanismus spolupráce mezi členskými státy, který by měl lépe chránit a zaručovat integritu kulturního dědictví členských států. Po této směrnici brzy následovalo přijetí usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 1995 o navrácení uloupeného majetku židovským komunitám a usnesení o restituci majetku náležejícího obětem holokaustu ze dne 16. července 1998. De Clerqova zpráva o právním rámci pro volný pohyb zboží, u něhož mohou být zpochybněna vlastnická práva, na vnitřním trhu, byla jednomyslně přijata na úrovni výborů dne 17. listopadu 2003(5). O měsíc později přijal Evropský parlament na svém plenárním zasedání drtivou většinou 487 hlasů proti 10 hlasům usnesení, v němž vyzval členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí nezbytné k přijetí opatření, jejichž cílem je zajistit vytvoření mechanismů, které by usnadnily navracení ukradených uměleckých děl. V usnesení rovněž požádal Komisi, aby vypracovala studii o různých aspektech týkajících se občanského a procesního práva, zkoumání provenience, katalogizačních systémů, mechanismů alternativního řešení sporů a hodnoty vytvoření správního orgánu pro přeshraniční koordinaci. Komise v návaznosti na požadavky Parlamentu nepodnikla žádné kroky.

Na mezinárodní úrovni neexistují žádné harmonizované předpisy upravující kompetenční spory v této konkrétní oblasti. Cílem nařízení (EU) č. 1215/2012(6) („Brusel I“) a Luganské úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je stanovit předem příslušný soud nebo soudy. V čl. 7 odst. 4 nařízení Brusel I je určen příslušný soud pro posuzování občanskoprávních nároků na vrácení kulturního statku na základě vlastnictví. Jeho uplatňování je však omezeno na kategorii kulturních statků chráněných směrnicí 93/7/ES (která byla nyní zrušena a nahrazena směrnicí 2014/60). Nařízení Brusel I přináší určitou jistotu do právních sporů ohledně jurisdikce, ne však v otázce volby práva, promlčecích lhůt, požadavků na důkazy nebo způsobu nabytí vlastnického práva. Tyto otázky se řídí nařízením (ES) č. 593/2008(7) („Řím I“) a nařízením (ES) č. 864/2007(8) („Řím II“). Nařízení Řím I a II se vztahují na nároky týkající se odcizených nebo ukradených uměleckých děl nebo uměleckých děl získaných pod nátlakem, jestliže nárok vznikl ve formě smlouvy nebo v důsledku právního sporu. Určením rozhodného práva pro daný spor stanoví nařízení Řím rovněž promlčecí lhůty, způsob nabytí vlastnického práva a požadavky na důkazy, jimiž by se tyto otázky měly řídit. Nařízení jsou však použitelná a platí pouze pro smlouvy uzavřené od 17. prosince 2009 a události vedoucí ke vzniku škody k datu 11. ledna 2009 nebo po 11. lednu 2009. Nároky vůči žalovaným s  bydlištěm mimo členské státy nespadají do jejich působnosti. V těchto případech je příslušnost soudů státu určena pravidly mezinárodního práva soukromého daného státu.

Důležitým aspektem posunutí se vpřed, pokud jde o přeshraniční restituční nároky na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek, je vymezení rozsahu. Obecně jej lze rozdělit do tří velkých kategorií:

1.  Rabování a krádeže, k nimž došlo v dávné minulosti, například v období kolonialismu.

2.  Rabování a krádeže, k nimž došlo v nedávné minulosti, například během druhé světové války.

3.  Rabování a krádeže, k nimž dochází v současnosti a dojde v budoucnosti.

Každá z těchto kategorií si žádá odlišné postupy a politické nástroje.

(1)

14. květen 1954, 249 UNTS 240

(2)

17. listopad 1970, 823 UNTS 231

(3)

24. červen 1995, 34 ILM 1322

(4)

Viz studie zadaná Výborem pro právní záležitosti tematické sekci Občanská práva a ústavní záležitosti s názvem „Přeshraniční restituční nároky na umělecké předměty ukradené během ozbrojených konfliktů a válek a alternativy k soudnímu řízení“.

(5)

A5-0278/2003

(6)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1.

(7)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).

(8)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).


STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (28.6.2018)

pro Výbor pro právní záležitosti

s doporučeními Komisi týkajícími se přeshraničních restitučních nároků na umělecké předměty a kulturní statky ukradené během ozbrojených konfliktů a válek

(2017/2023(INL))

Zpravodaj (*): Nikolaos Chountis

(*)  Přidružený výbor – článek 54 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako věcně příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil následující návrhy:

1.  připomíná, že vzdělávání upevňuje uznávání a oceňování uměleckých děl a jiných kulturních statků jakožto symbolů kulturního dědictví a identity, a hraje proto významnou úlohu z hlediska předcházení krádežím kulturních statků a nedovolenému obchodování s nimi a odrazování od těchto činů; vyzývá Komisi a členské státy, aby podněcovaly a podporovaly vzdělávací a osvětovou činnost v této oblasti, a to i v rámci neformálního a informálního prostředí;

2.  zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že většina restitučních nároků má přeshraniční rozměr, je nutno uplatňovat jasný a konzistentní přeshraniční přístup, díky němuž lze překonat stávající obtíže a přispět k dosažení správných a spravedlivých řešení; vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení poradního orgánu na unijní úrovni, který by členským státům a jiným subjektům pomáhal lokalizovat a identifikovat odcizená umělecká díla a jiné kulturní statky a uspíšit jejich navrácení zákonným vlastníkům;

3.  zdůrazňuje, že krádeže uměleckých děl a jiných kulturních statků během ozbrojených konfliktů a válek, ale i v čase míru představují závažný společný problém, který je třeba řešit jak z hlediska prevence, tak z hlediska navracení uloupených kulturních statků, aby se ochránilo kulturní dědictví a identita společností, komunit, skupin i jednotlivců a zajistila jejich integrita;

4.   zdůrazňuje, že je naléhavě nutné aktivně podporovat systematické využívání vysoce kvalitního a nezávislého výzkumu provenience za účelem identifikace uloupených uměleckých děl, usnadnění jejich navrácení zákonným vlastníkům, vytvoření zcela transparentního, odpovědného a etického trh s uměním a za účelem účinného předcházení drancování a nezákonnému obchodu s uměleckými díly a kulturními statky odcizenými během ozbrojených konfliktů a válek a odrazování od těchto činů; připomíná v této souvislosti možnosti, jež skýtají evropské finanční nástroje; vyzývá Komisi a členské státy k tomu, aby na unijní a vnitrostátní úrovni prosazovaly a podporovaly zvláštní vzdělávací programy zaměřené na výzkum provenience, které by obzvláště osobám zapojeným do boje proti nedovolenému obchodování s kulturními statky umožňovaly prohloubení a zlepšení jejich odborných znalostí, a to i prostřednictvím přeshraničních projektů;

5.  vítá návrh nařízení o dovozu kulturních statků, který dne 13. července předložila Komise; vzhledem ke globálnímu rozměru trhu s uměním a počtu uměleckých předmětů v soukromých rukou zdůrazňuje, že je nutné vyvíjet i nadále úsilí v oblasti přeshraničního navracení uměleckých děl a kulturních statků, jež byly uloupeny během ozbrojených konfliktů a válek; zdůrazňuje, že výzkum provenience a spolupráce na evropské úrovni se ukázaly být užitečnými nástroji, jež pomohly s identifikací uloupených předmětů a jejich následným navracením a jejichž prostřednictvím se v některých případech zabránilo financování teroristických skupin nebo válečných konfliktů;

6.  je si vědom skutečnosti, že výzkum provenience je úzce svázán s povinnosti náležité péče, již je nutno při koupi uměleckých děl dodržovat, a je pro všechny účastníky trhu s uměním velmi důležitý, neboť zakoupení uloupených uměleckých děl, ať už k němu dojde vědomě nebo v důsledku nedbalosti, je podle práva některých zemí trestné;

7.  vyzývá členské státy k přijetí náležitých opatření s cílem učinit přítrž nedovolenému obchodování s kulturními statky z území států, jež jsou ve válce, jako jsou například Sýrie nebo Irák, a zamezit tak zneužívání kulturních statků k financování terorismu;

8.   vyjadřuje politování nad tím, že řadu přeshraničních restitučních nároků nelze účinně a koordinovaně uplatnit v důsledku neexistence nebo mírnosti předpisů týkajících se výzkumu provenience a náležité péče, případně v důsledku rozdílů mezi těmito předpisy platnými v jednotlivých členských státech, což může následně podněcovat drancování, nezákonný obchod i pašování; v důsledku chybějících společných norem jsou platné postupy pro všechny zúčastněné strany, včetně muzeí, obchodníků s uměním, sběratelů, turistů a cestujících, často nejasné; žádá proto Komisi, aby harmonizovala předpisy týkající se výzkumu provenience a začlenila do nich některé hlavní zásady Úmluvy UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

9.   konstatuje, že díky rostoucí informovanosti veřejnosti o uměleckých dílech a kulturních statcích odcizených během druhé světové války a o nedávné vlně rozkrádání uměleckých děl a kulturních statků během konfliktů v Iráku a Sýrii a díky důležitosti výzkumu provenience vznikly užitečné zdroje pro mapování historie vlastnictví uměleckých děl; oceňuje iniciativy muzeí a jiných veřejných a soukromých institucí zaměřené na vytvoření nástrojů k usnadnění výzkumu provenience; naléhavě žádá Komisi, aby provedla důkladné zmapování stávajících databází a předložila návrh na vytvoření centrální metadatabáze, která využije dostupné informace, bude pravidelně aktualizována a bude přístupná pro všechny příslušné aktéry;

10.   domnívá se, že na základě této centrální metadatabáze by měl být vytvořen katalogizační systém, který by používal standardizovanou dokumentaci předmětů; žádá proto Komisi, aby podpořila zavedení standardizované dokumentace předmětů v podobě vytvořené a propagované organizací ICOM a dalšími organizacemi jakožto normu, jež by platila v rámci celého vnitřního trhu;

11.   domnívá se, že má-li se umožnit řádný výzkum provenience, je nutné vytvořit dokumentační záznamy nebo rejstřík transakcí, který by byl co nejpodrobnější; žádá Komisi, aby aktivně podporovala návrh společných pokynů týkajících se takových rejstříků a přijala příslušná opatření s cílem pobídnout členské státy k zavedení všeobecné povinnosti profesionálů působících na trhu s uměním takové rejstříky vést a s obecnějším cílem členské státy vybídnout k přistoupení k dohodě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích;

12.  domnívá se, že v zájmu vytvoření souboru pravidel, která by mohla účinně zabránit rabování a pašování uměleckých děl a kulturních statků, a v zájmu dosažení plně transparentního, odpovědného a etického celosvětového trhu s uměním by se měla Komise snažit spolupracovat s třetími zeměmi s cílem navázat úspěšná partnerství a za tímto účelem zohlednit zásady stanovené v úmluvě UNIDROIT z roku 1995 o kradených nebo nelegálně vyvezených kulturních statcích;

13.  žádá Komisi, aby členské státy vybízela ke sdílení informací o stávajících postupech kontroly provenience kulturních statků a k posílení vzájemné spolupráce v zájmu harmonizace kontrolních opatření a správních postupů, jejichž účelem je určení provenience kulturních statků;

14.  naléhavě vyzývá Komisi, aby povzbuzovala a finančně podporovala činnosti související s výzkumem provenience v celé Unii; navrhuje, aby Komise uspořádala diskusní fórum v zájmu výměny osvědčených postupů a nalezení nejlepších řešení pro současnost a budoucnost;

15.  vyzývá Komisi, aby přijala opatření zaměřená na zvýšení povědomí trhu s uměním, ale i potenciálních kupujících artefaktů, o významu výzkumu provenience, vzhledem k tomu, že tento výzkum souvisí s povinností náležité péče;

16.  podporuje myšlenku, že přeshraniční postupy restitucí uměleckých děl a kulturních statků odcizených během ozbrojených konfliktů a válek a aktivní podpora výzkumu provenience by se měly řešit v kontextu iniciativy Evropský rok kulturního dědictví 2018; vyzývá proto Komisi a pracovní skupinu, kterou Komise ustavila, aby tento bod zařadily do svého pracovního plánu, v němž jsou podrobně uvedeny činnosti v rámci Evropského roku kulturního dědictví 2018.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí

23.1.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

3

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Isabella Adinolfi, Dominique Bilde, Andrea Bocskor, Nikolaos Chountis, Silvia Costa, Mircea Diaconu, Damian Drăghici, Angel Dzhambazki, Jill Evans, María Teresa Giménez Barbat, Petra Kammerevert, Svetoslav Hristov Malinov, Curzio Maltese, Rupert Matthews, Stefano Maullu, Luigi Morgano, John Procter, Michaela Šojdrová, Yana Toom, Helga Trüpel, Sabine Verheyen, Julie Ward, Bogdan Brunon Wenta, Theodoros Zagorakis, Bogdan Andrzej Zdrojewski, Krystyna Łybacka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Algirdas Saudargas


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

20.11.2018

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

17

1

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Joëlle Bergeron, Jean-Marie Cavada, Kostas Chrysogonos, Mady Delvaux, Mary Honeyball, Sajjad Karim, Sylvia-Yvonne Kaufmann, António Marinho e Pinto, Julia Reda, Evelyn Regner, Pavel Svoboda, Axel Voss, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Sergio Gaetano Cofferati, Luis de Grandes Pascual, Tiemo Wölken, Kosma Złotowski


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍV PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

17

+

ALDE

Jean-Marie Cavada, António Marinho e Pinto

EFDD

Joëlle Bergeron

GUE/NGL

Kostas Chrysogonos

PPE

Daniel Buda, Luis de Grandes Pascual, Pavel Svoboda, Axel Voss, Francis Zammit Dimech, Tadeusz Zwiefka

S&D

Sergio Gaetano Cofferati, Mady Delvaux, Mary Honeyball, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Evelyn Regner, Tiemo Wölken

VERTS/ALE

Julia Reda

1

-

ECR

Kosma Złotowski

0

0

 

 

Význam zkratek:

+  :  pro

-  :  proti

0  :  zdrželi se

Poslední aktualizace: 11. ledna 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí