Postup : 2019/0818(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0046/2019

Předložené texty :

A9-0046/2019

Rozpravy :

Hlasování :

Přijaté texty :

P9_TA(2019)0094

<Date>{06/12/2019}6.12.2019</Date>
<NoDocSe>A9‑0046/2019</NoDocSe>
PDF 363kWORD 124k

<TitreType>ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o doporučení Rady ke jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky</Titre>

<DocRef>(C9‑0173/2019 – 2019/0818(NLE))</DocRef>


<Commission>{ECON}Hospodářský a měnový výbor</Commission>

Zpravodajka: <Depute>Irene Tinagli</Depute>

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS Isabel Schnabelové
 PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI Isabel Schnabelové NA DOTAZNÍK
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o doporučení Rady ke jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

(C9‑0173/2019 – 2019/0818 (NLE))

(Konzultace)

Evropský parlament,

 s ohledem na doporučení Rady ze dne 8. listopadu 2019 (13651/2019)[1],

 s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C9‑0173/2019),

 s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o genderové vyváženosti při navrhování kandidátů v oblasti hospodářských a měnových záležitostí EU[2],

 s ohledem na článek 130 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9‑0046/2019),

A. vzhledem k tomu, že Evropská rada dopisem ze dne 14. listopadu 2019 konzultovala s Parlamentem jmenování paní Isabel Schnabelové členkou Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období začínající dne 1. ledna 2020;

B. vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu poté zhodnotil kvalifikaci kandidátky, zejména s ohledem na požadavky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a na zásadu úplné nezávislosti ECB podle článku 130 této smlouvy; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto hodnocení obdržel výbor od kandidátky životopis i odpovědi na písemný dotazník, který jí byl zaslán;

C. vzhledem k tomu, že výbor poté dne 3. prosince 2019 uspořádal slyšení, během něhož kandidátka učinila předběžné prohlášení a poté odpověděla na otázky členů výboru;

D. vzhledem k tomu, že Rada guvernérů Evropské centrální banky se skládá ze členů Výkonné rady Evropské centrální banky a z devatenácti guvernérů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro; vzhledem k tomu, že dosud jsou všichni z posledně jmenovaných muži;

E. vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjádřil nespokojenost s postupem jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky a požadoval v tomto ohledu zlepšení postupu; vzhledem k tomu, že Parlament požadoval, aby včas obdržel genderově vyvážený užší výběr alespoň se dvěma jmény;

F. vzhledem k tomu, že dne 17. září 2019 Parlament vydal kladné stanovisko k doporučení Rady ohledně jmenování Christine Lagardeové první prezidentkou Evropské centrální banky;

G.  vzhledem k tomu, že ženy jsou v Radě guvernérů Evropské centrální banky nadále nedostatečně zastoupeny; vzhledem k tomu, že Parlament lituje skutečnosti, že členské státy tento požadavek neberou vážně, a požaduje, aby vnitrostátní orgány a orgány EU při příštím navrhování kandidátů aktivně usilovaly o dosažení genderové vyváženosti;

H. vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU i vnitrostátní orgány by měly zavést konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení mužů a žen;

1. vydává kladné stanovisko k doporučení Rady ohledně jmenování Isabel Schnabelové členkou Výkonné rady Evropské centrální banky;

2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě a vládám členských států.

 


 

PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS Isabel Schnabelové

listopad 2019

Plné znění: https://www.finance.uni-bonn.de/members/schnabel/vita/

 

Profesorka finanční ekonomiky

Institut pro finance a statistiku

Univerzita v Bonnu

53012 Bonn

Německo
Telefon: +49-(0) 228 / 73 9202

E-mail: isabel.schnabel@uni-bonn.de

Internet: http://www.finance.uni-bonn.de/schnabel
Twitter: @Isabel_Schnabel

Osobní údaje

Datum narození 9. srpna 1971

Místo narození Dortmund, Německo

Rodné příjmení Gödde

Státní občanství Německo

Děti tři děti (2004, 2006, 2008)

 

Současná pozice profesorka (W3) finanční ekonomiky, katedra ekonomiky, Univerzita v Bonnu, od prosince 2015

členka německé rady ekonomických odborníků (Sachverständigenrat zur Begutachtung der gesamtwirtschaftlichen Entwicklung), od června 2014

mluvčí klastru excelence 2126 „ECONtribute – Markets & Public Policy“ (Univerzity v Bonnu a Kolíně nad Rýnem), od ledna 2019

spolupředsedkyně francouzsko-německé rady ekonomických odborníků, od října 2019

přidružená výzkumná pracovnice institutu Max-Planck pro výzkum obecného blaha, Bonn, od září 2007

 výzkumná pracovnice Centra pro výzkum hospodářské politiky (CEPR), programová oblast „finanční ekonomika“, od ledna 2015 (přidružená výzkumná pracovnice od prosince 2006)

přidružená výzkumná pracovnice a členka výkonné rady Reinhard Selten Institute, Bonn a Kolín nad Rýnem, od dubna 2017

Zájmy v oblasti výzkumu bankovnictví (bankovní stabilita a regulace; banky, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání; systémové riziko)

mezinárodní finance (finanční krize, finanční integrace, kapitálové toky)

hospodářské dějiny (finanční krize a instituce)

finanční právo a ekonomika

Akademická dráha a vzdělání

březen 2009 – listopad 2015 profesorka (W3) finanční ekonomiky, Fakulta práva, managementu a ekonomiky, Univerzita Johannese Gutenberga v Mohuči

duben 2007 – únor 2009  profesorka (W2) finanční ekonomiky, Fakulta práva, managementu a ekonomiky, Univerzita Johannese Gutenberga v Mohuči

květen 2004 – srpen 2007  hlavní výzkumná pracovnice (Postdoc) institutu Max-Planck pro výzkum obecného blaha, Bonn

září 2004 – březen 2005 hostující postdoktorandka, katedra ekonomiky na Harvardské univerzitě, Cambridge, USA

únor 2003 – duben 2004 odborná asistentka pro ekonomiku, katedra ekonomiky, Univerzita v Mannheimu

únor 2003 disertační práce (Dr. rer. pol.), katedra ekonomiky, Univerzita v Mannheimu (summa cum laude), název disertační práce: „Makroekonomická rizika a finanční krize – historická perspektiva“, vedoucí práce: Martin Hellwig

1998 – 2003 doktorské studium v absolventském programu DFG „Alokace na finančních trzích“ na katedře ekonomiky, Univerzita v Mannheimu

 asistentka v oblasti výzkumu a výuky vedoucího pro ekonomiku, ekonomickou teorii (Martin Hellwig), Univerzita v Mannheimu

listopad 1998  diplom v oboru ekonomiky („Diplom-Volkswirtin“), Univerzita v Mannheimu (nejlepší ze skupiny) 

1997 – 1998 doktorské studium, katedra ekonomiky,  
Kalifornská univerzita, Berkeley, USA (jeden rok)

1995 – 1997 studium ekonomiky, katedra ekonomiky,  
Univerzita v Mannheimu

1995 studium ruštiny, Petrohrad, Rusko (jeden semestr)

1994 – 1995 studium ekonomiky, Sorbonne (Paris I), Univerzita v Paříži, Francie (jeden semestr)

1992 – 1994 studium ekonomiky, katedra ekonomiky,  
Univerzita v Mannheimu

1990 – 1992  odborná příprava („Banklehre“) u Deutsche Bank, Dortmund

1990 maturita na střední škole („Abitur“)

Další profesní činnost (pouze v současnosti)

od září 2019 členka vědecké poradní rady IZA – Institut ekonomiky práceDeutsche Post Stiftung

od června 2019 místopředsedkyně poradního vědeckého výboru (ASC)Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) (členka od března 2015)

od ledna 2017 místopředsedkyně vědecké poradní rady Výzkumného datového a servisního střediska (RDSC) v Deutsche Bundesbank (členka od června 2016)

od dubna 2016 předsedkyně poradní rady (Fachbeirat) ústavu BaFin (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht) (členka od ledna 2008)

od března 2014 spolupracovnice sítě CESifo Network

od května 2013 členka správní rady (Verwaltungsrat) ústavu BaFin (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht)

od července 2012 členka vědecké poradní rady Centra evropského hospodářského výzkumu (ZEW), Mannheim (v současnosti neaktivní)

Vybraná ocenění 

od roku 2019 členka Akademie oblasti Severní Porýní – Vestfálsko pro vědy, humanitní obory a umění

od roku 2018 členka Akademie oblasti Berlín – Braniborsko pro vědy a humanitní obory

2018 Stolperova cena, Verein für Socialpolitik

2018 Ocenění Měnového workshopu „za přínos k teorii finančních trhů a bankovní regulaci a za analýzy systémových finančních krizí“

2010 Ocenění pro nejlepšího vyučujícího, katedra ekonomiky, Goetheho univerzita ve Frankfurtu

2000 Ocenění pro nejlepšího vyučujícího, katedra ekonomiky, Univerzita v Mannheimu

1993 – 1998 Stipendium německé národní akademické nadace („Studienstiftung des Deutschen Volkes“)

 

Jazykové dovednosti němčina (rodilý mluvčí), angličtina (plynulá znalost), francouzština (velmi dobrá znalost), ruština (základní znalost)

VYBRANÉ PUBLIKACE

Publikace v odborných časopisech (výběr)

„Asset Price Bubbles and Systemic Risk“, spoluautoři Markus K. Brunnermeier a Simon Rother, Review of Financial Studies, bude publikováno.

„Foreign banks, financial crises and economic growth in Europe“, spoluautor Christian Seckinger, Journal of International Money and Finance, 2019, 95, 70–94.

„A new IV approach for estimating the efficacy of macroprudential measures“, spoluautoři Niklas Gadatsch a Lukas Mann, Economics Letters, 2018, 168, 107–109.

„Financial Sector Reform After the Crisis: Has Anything Happened?“, spoluautoři Alexander Schäfer a Beatrice Weder di Mauro, Review of Finance, 2016, 20(1), 77–125.

„Financial Integration and Growth – Why Is Emerging Europe Different?“, spoluautoři Christian Friedrich a Jeromin Zettelmeyer, Journal of International Economics, 2013, 89, 522–538.

„Competition, Risk-Shifting, and Public Bail-out Policies“, spoluautoři Reint Gropp a Hendrik Hakenes, Review of Financial Studies, 2011, 24(6), 2084–2120.

„Bank Size and Risk-Taking under Basel II“, spoluautor Hendrik Hakenes, Journal of Banking and Finance, 2011, 35, 1436–1449.

„The Threat of Capital Drain: A Rationale for Regional Public Banks?“, spoluautor Hendrik Hakenes, Journal of Institutional and Theoretical Economics, 2010, 166(4), 662–689.

„How Do Official Bailouts Affect the Risk of Investing in Emerging Markets?“, spoluautoři Giovanni dell'Ariccia a Jeromin Zettelmeyer, Journal of Money, Credit, and Banking, 38(7), říjen 2006, 1689–1714.

„Liquidity and Contagion: The Crisis of 1763“, spoluautor Hyun Song Shin, Journal of the European Economic Association, 2(6), prosinec 2004, 929–968.

„The German Twin Crisis of 1931“, Journal of Economic History, 64(3), září 2004, 822–871.

Publikace související s politikou (výběr)

Target-Salden, Leistungsbilanzsalden, Geldschöpfung, Banken und Kapitalmärkte [Target Balances, Current Account Balances, Money Creation, Banks and Capital Markets], spoluautor Martin Hellwig, Wirtschaftsdienst, 99(9), 2019, 632–640.

Verursachen Target-Salden Risiken für die Steuerzahler? [Do Target Balances Create Risks for Taxpayers?], spoluautor Martin Hellwig, Wirtschaftsdienst, 99(8), 2019, 553–561.

Completing Europe’s Banking Union means breaking the bank-sovereign vicious circle, spoluautor Nicolas Véron, sloupek VoxEU, 16. května 2018, k dispozici na http://www.voxeu.org.

Breaking the stalemate on European deposit insurance, spoluautor Nicolas Véron, sloupek VoxEU, 6. dubna 2018, k dispozici na http://www.voxeu.org.

Reconciling risk sharing with market discipline: A constructive approach to euro area reform, spoluautoři Agnès Bénassy-Quéré, Markus K. Brunnermeier, Henrik Enderlein, Emmanuel Farhi, Marcel Fratzscher, Clemens Fuest, Pierre-Olivier Gourinchas, Philippe Martin, Jean Pisani-Ferry, Hélène Rey, Nicolas Véron, Beatrice Weder di Mauro, Jeromin Zettelmeyer, CEPR Policy Insight č. 91.


 

PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI Isabel Schnabelové NA DOTAZNÍK

A. Osobní a odborný profil

1. Vyzdvihněte prosím hlavní aspekty svých odborných dovedností v měnové, finanční a obchodní oblasti a hlavní aspekty svých evropských a mezinárodních zkušeností.

Od roku 2007 jsem profesorkou finanční ekonomiky, nejdříve jsem působila na Univerzitě v Mohuči a do současnosti působím na Univerzitě v Bonnu. Můj výzkum vždy úzce souvisel s měnovými a finančními tématy.

Kromě jiného jsem se věnovala příčinám finančních krizí a reakcím na ně, přičemž jsem se zaměřila zejména na otázku bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, a dopadů na regulaci bank. Dále jsem provedla analýzu výskytu a důsledků spekulativních bublin a ukázala jsem, jak nestabilita ve finančním sektoru přispívá k citlivosti vyplývající z bublin v cenách aktiv. Zvážila jsem také, jakou úlohu mohou při řešení spekulativních bublin hrát centrální banky a makroobezřetnostní politiky. Jiné práce se zabývaly zesílením finančních obtíží prostřednictvím prodejů aktiv pod cenou a tím, jak se mohou centrální banky vyrovnat s touto nežádoucí tržní dynamikou. Další oblast mého výzkumu se týkala dopadu finanční integrace na hospodářský růst. Jedna z mých prací poukázala na ekonomické škody způsobené rozpadem finanční integrace během krize eurozóny. Část mého výzkumu se zaměřila na témata úzce související s bankovní unií, jako jsou klíčové faktory ovlivňující spojení mezi bankami a státy a dopad programů řešení krize bank na systémová rizika.

Má činnost je teoretická i empirická, přičemž větší důraz kladu na empirickou část. Část mé činnosti se zaměřila na historická období sahající až do 17. století, přičemž jsem zkoumala např. úlohu, kterou jedny z prvních bank a centrální banky hrály pro měnovou a finanční stabilitu. Můj výzkum, který jsem prováděla společně s mnoha domácími a mezinárodními výzkumnými pracovníky, byl zveřejněn v mezinárodně proslulých vědeckých časopisech a obdržel významné akademické financování od třetích stran, např. prostřednictvím klastru excelence ECONtribute – Markets & Public Policy financovaného německou nadací pro výzkum v souvislosti s německou strategií excelence.

Kromě toho jsem získala mnoho zkušeností s politikou díky členství v německé radě ekonomických odborníků, která je hlavním nezávislým poradním orgánem německé vlády. Členkou této rady jsem od roku 2014. V tomto postavení jsem se intenzivně zabývala tématy souvisejícími s finanční a měnovou stabilitou, zejména reformou struktury eurozóny (bankovní unie, unie kapitálových trhů a reforma ESM). Vytvořili jsme např. návrhy, jak by bylo možné regulovat státní expozice, což se zdá být jedním z hlavních prvků balíčku směřujícího k dokončení bankovní unie. Další témata se týkala problémů, kterým čelí německý a evropský bankovní sektor, včetně těch, jež vyplývají ze strukturálních změn během digitalizace.

Jsem členkou mnoha dalších výborů v oblasti měnové a finanční ekonomiky. Od roku 2015 jsem členkou a od roku 2019 místopředsedkyní poradního vědeckého výboru Evropské rady pro systémová rizika (ESRB). V této funkci jsem byla součástí pracovní skupiny pro nízké úrokové sazby a jedním z autorů nedávno zveřejněné zprávy poradního vědeckého výboru, která se zabývala (možná přílišnou) složitostí finanční regulace. Od ledna 2016 jsem členkou a od roku 2017 místopředsedkyní vědecké poradní rady Výzkumného datového a servisního střediska (RDSC) v Deutsche Bundesbank. Od roku 2008 jsem členkou a od roku 2016 předsedkyní poradní rady (Fachbeirat) německého finančního orgánu dohledu BaFin (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht). Tyto a další činnosti mi umožnily vybudovat si širokou síť v oblasti centrálního bankovnictví a dohledu v celé Evropě i mimo ni.

Přispěla jsem také k několika publikacím souvisejícím s politikou. Chtěla bych zdůraznit svůj podíl na francouzsko-německé zprávě „7 plus 7“, jež navrhuje široký soubor reforem eurozóny a kterou dobře přijala akademická obec i tvůrci politik. Tato zpráva zdůrazňuje můj závazek vůči Evropě, který je patrný rovněž v mnoha dalších z mých publikací souvisejících s politikou. Vypracovala jsem například model evropského systému pojištění vkladů (společně s Nicolasem Véronem). S ohledem na svou předchozí činnost související s evropskými otázkami jsem byla nedávno jmenována členkou a zvolena místopředsedkyní francouzsko-německé rady ekonomických odborníků, kterou na základě Cášské smlouvy zřídily francouzská a německá vláda.

Za svou vědeckou a politickou činnost jsem obdržela několik ocenění, mimo jiné členství v Akademii oblasti Severní Porýní – Vestfálsko pro vědy, humanitní obory a umění a v Akademii oblasti Berlín – Braniborsko pro vědy a humanitní obory, Stolperovu cenu sdružení Verein für Socialpolitik (sdružení německy hovořících ekonomů) za přínos pro hospodářskou politiku prostřednictvím výzkumu a ocenění Měnového workshopu, což je cena každoročně udělovaná za výjimečné vědecké nebo praktické výsledky dosažené v měnové oblasti.

Vždy jsem se zapojovala do veřejných diskusí, což se odráží v četných rozhovorech a novinových článcích a v aktivním účtu na síti Twitter. Nedávno mě německý deník FAZ zařadil mezi nejvlivnější ženy – ekonomky v německy hovořící oblasti. Nejdůležitější je, že jsem byla vždy otevřena prospěšným diskusím, zatímco jsem bránila názory, které považuji za vhodné.

2. Máte nějaké obchodní nebo finanční podíly nebo jiné závazky, které by mohly být v konfliktu s Vašimi budoucími povinnostmi, a existují jakékoli relevantní osobní či jiné faktory, které musí Parlament zohlednit, zvažuje-li Vaše jmenování?

Ne.

3. Jaké jsou hlavní cíle, o jejichž splnění budete usilovat během svého mandátu v Evropské centrální bance?

Mým hlavním cílem by bylo splnit mandát ECB týkající se cenové stability za současného zachování nezávislosti centrální banky. Druhým cílem by bylo přispět k podpoře kultury důkladné analýzy založené na datech za účelem úvah o měnové politice a jejího zlepšení a zabývání se novými událostmi, jako je digitální změna nebo změna klimatu. Tento přístup by byl užitečný při nadcházejícím přezkumu rámce měnové politiky. Usilovala bych také o lepší informování veřejnosti o politikách ECB s cílem pomoci lidem lépe pochopit rozhodnutí ECB a související důvody a současně zůstat otevřená vůči kritice.

B. Měnová politika ECB

4. Jak by měla podle Vás ECB provádět svou měnovou politiku za současných makroekonomických podmínek? Jak vnímáte výkon ECB, pokud jde o dosažení jejího primárního cíle udržování cenové stability? Německá rada ekonomických odborníků od roku 2017 obhajuje „obrat v měnové politice“. Jaký je Váš názor? Mohla byste tento obrat objasnit?

Během posledních dvaceti let se ECB velmi dobře dařilo dosahovat jejího prvořadého cíle, kterým je cenová stabilita. Průměrná inflace měřená HISC byla v tomto období 1,7 %, což je všeobecně v souladu s mírou inflace nižší než 2 %, ale blízko této hranici. To je pozoruhodné, neboť šlo o složité období, během něhož došlo k největší finanční krizi od dob velké hospodářské krize. Hlavní hrozbou v tomto období nebyla nadměrná inflace, jak se někteří zpočátku obávali, ale spíše deflační tlaky po skončení finanční krize. Odhodlaná politika ECB dokázala těmto deflačním rizikům zabránit. Když úrokové sazby dosáhly „nulové spodní hranice“, využila ECB „nekonvenční měnové politiky“, která se celkově ukázala být velmi úspěšná. Během všech těchto let se politika ECB řídila jejím mandátem a nikdy nepřekročila jeho hranice. Výzkum ukázal, že politika ECB přispěla nejen k vyšší inflaci, ale také k vyššímu hospodářskému růstu a nižší nezaměstnanosti.

Současná situace se vyznačuje globálním útlumem, který souvisí s rostoucí nejistotou v reakci na obchodní spor a rýsující se brexit. Zpomalení se odráží ve slabém průmyslu a poklesu poptávky po investicích. V důsledku toho se zpomalil rovněž růst v eurozóně. V mnoha zemích je růst v odvětví služeb dosud stále stabilní a růst spotřeby a trh práce jsou odolné. Existuje však nebezpečí, že se slabé stránky výrobního odvětví přelijí do dalších částí ekonomiky, čímž se sníží důvěra spotřebitelů a firem a tím i spotřeba a investice.

Protože je ECB zavázána udržet cenovou stabilitu v eurozóně, musí tento vývoj pečlivě sledovat. Inflační tlaky byly utlumeny a současný ekonomický vývoj může vést k dalším tlakům na zpomalení. Současné odhady pro příštích několik let ukazují, že inflace stále není v souladu s cílem ECB. Je tedy nadále zapotřebí akomodační měnová politika. Současně je třeba pečlivě sledovat vedlejší účinky, aby se zajistilo, že rovnováha mezi kladnými účinky a vedlejšími účinky zůstane v kladných hodnotách.

Ekonomický výhled německé rady ekonomických odborníků v letech 2017 a 2018 se velmi odlišoval od situace, které dnes čelíme. V té době německá rada ekonomických odborníků předpokládala značné zvýšení spotřebitelských cen v blízkém období. Odhady týkající se inflace v eurozóně v roce 2017 se od listopadu 2016 do března 2017 zvýšily o 0,6 procentního bodu, a to z 1,3 % na 1,9 %.

V důsledku významného zpomalení dynamiky růstu v eurozóně k tomuto zrychlení dynamiky cen nedošlo. To uznala také německá rada ekonomických odborníků ve své poslední zprávě zveřejněné v listopadu 2019. Obrat v měnové politice by v této fázi tedy nebyl vhodný. Pravidla měnové politiky (jako je tradiční Taylorovo pravidlo), která předložila německá rada ekonomických odborníků, je třeba vnímat jako pozitivní koncepce, nikoli normativní. Posouzení těchto pravidel je zejména závislé na stabilní výchozí struktuře. Pokud v příslušných řadách existuje strukturální přerušení, pravidla nelze použít k posouzení, zda je současný politický postoj přiměřený.

Německá rada zdůraznila možné vedlejší účinky měnové politiky, které projednala rovněž Rada guvernérů, protože by mohly ovlivnit měnovou transmisi. Jde například o možné vedlejší účinky na finanční stabilitu. Delší období nízkých úrokových sazeb ovlivňuje ceny nemovitostí a ESRB vydala varování a doporučení pro několik členských států kvůli možnému nadsazení na trhu s nemovitostmi určenými k bydlení. Tuto citlivost je především třeba řešit makroobezřetnostními politikami, které lze rovněž přizpůsobit konkrétní situaci v jednotlivých zemích. Kromě toho nadsazená hodnocení zejména v metropolitních oblastech odrážejí také migraci do velkých měst a nedostatečnou nabídku bydlení. Je tedy zapotřebí mnohem obecnější politická reakce, včetně makroobezřetnostní politiky a politiky v oblasti bydlení.

5. Jaký názor máte na stimulační balíček Rady guvernérů ECB z 12. září a rozhodnutí o signalizaci budoucí politiky? Jak hodnotíte způsob přijetí tohoto rozhodnutí, zejména s ohledem na veřejný nesouhlas některých členů Rady guvernérů ECB v návaznosti na toto rozhodnutí? Jak obecněji hodnotíte způsob, jakým byla rozhodnutí o měnové politice přijímána v minulosti, a domníváte se, že je třeba jej změnit? Pokud ano, jak?

Rozhodnutí, která Rada guvernérů ECB přijala v září, odráží zpomalení hospodářského růstu v posledních měsících. Vzhledem k nízkému inflačnímu tlaku lze tato rozhodnutí odůvodnit současnými údaji o inflaci a střednědobým výhledem v této oblasti, který se stále nepřibližuje cíli, podle něhož by měla inflace dosahovat hodnoty mírně pod 2 %.

Rozhodnutí též odráží obtížnost zachovat monetární stimuly v době, kdy se úrokové sazby blíží účinné spodní hranici. Zvolený soubor opatření by měl být schopen více podpořit reálný sektor pomocí zachování příznivých podmínek financování. Signalizace budoucí politiky byla inteligentním způsobem přizpůsobena přímým spojením budoucích opatření s výhledem ohledně inflace, což zajišťuje větší transparentnost reakční funkce ECB a usnadňuje tržním subjektům předvídat, jak bude ECB reagovat na změny výchozích údajů. Rozhodnutí o úrokových sazbách jsou probrána v další otázce.

Na základě zpráv z médií usuzuji, že se Rada guvernérů jednomyslně shodla na tom, že v současné situaci je zapotřebí postoj akomodační měnové politiky. S tímto názorem plně souhlasím. Názory se však liší, pokud jde o konkrétní nástroje měnové politiky, zejména nutnost opětovně zahájit nákup aktiv. Tyto neshody odrážejí spíše než problémy při pokroku v rozhodování situaci, která je ve své podstatě obtížná. Postup rozhodování Rady guvernérů hodnotím velmi kladně. Domnívám se, že rozhodnutí byla přijata podle pravidel poté, co všichni, včetně členů Rady guvernérů, kteří nemohou hlasovat, měli možnost být vyslyšeni.

6. Jak hodnotíte dopady nízkých úrokových sazeb? Německá rada ekonomických odborníků často varovala před inflačními tlaky z důvodu postoje ECB v oblasti měnové politiky a doporučovala zvýšení úrokových sazeb. Jak byste vysvětlila, že k inflačním tlakům nedošlo, a jaké důsledky vyvozujete z těchto hypotetických srovnávacích předpovědí?

Zkušenosti s nízkými, a dokonce i zápornými úrokovými sazbami v eurozóně se celkově zdají být pozitivní. Zdá se, že přenos základních úrokových sazeb na podmínky financování fungoval hladce a byl prospěšný pro ekonomiku.

Nízké úrokové sazby však vzbudily obavy obyvatel, kteří se obávají, že tyto nízké sazby ohrožují jejich schopnost spořit, zejména na stáří. Nízké úrokové sazby ve skutečnosti odrážejí dlouhodobé hlavní tendence, jako jsou stárnoucí společnosti a přechod k odvětvím, jež jsou méně kapitálově náročná, a nelze je připsat pouze měnové politice. V každém případě by zvýšení základních úrokových sazeb ECB stěží přispělo ke zlepšení situace obyvatel.

Rada guvernérů negativní vedlejší účinky pečlivě sleduje a prokázala, že je ochotna je potlačovat. Na rozhodnutí ECB zavést víceúrovňový systém úročení rezerv lze nahlížet v této souvislosti, neboť snižuje zátěž bank vyplývající z držení záporně úročených přebytečných rezerv v centrální bance.

Zkušenost z posledních let ukázala, že účinná nulová spodní hranice je nižší než nominální nulová sazba. Může však existovat úroková sazba, pod kterou se účinnost měnové politiky může snížit. To odráží možné negativní vedlejší účinky nízkých a záporných úrokových sazeb na ziskovost bank, která může omezit transmisi měnové politiky do reálné ekonomiky. Tyto dopady samozřejmě také závisejí na tom, zda lze záporné úrokové míry přenést na firmy a domácnosti, což se zdá být obtížné, zejména v případě maloobchodních zákazníků. Obecně ziskovost pravděpodobně ovlivní spíše sklon výnosové křivky než výše úrokových sazeb. Kromě toho bude ziskovost bank pravděpodobně těžit z nižšího počtu prodlení se splácením úvěrů z důvodu bezpečného ekonomického prostředí, jak ukázal nedávný průzkum. Ačkoli ziskovost bank není cílem měnové politiky, neziskový bankovní sektor se může stát překážkou pro měnovou transmisi.

Výhled v letech 2017 a 2018 – kdy německá rada ekonomických odborníků obhajovala dřívější ukončení nákupu aktiv a oznámení normalizační strategie – byl velmi odlišný od současnosti. V té době byl růst produktu na úrovni nebo možná dokonce nad úrovní potenciálu. Postupem času to mohlo podpořit silnější dynamiku spotřebitelských cen, která by v případě, že by se prokázala její udržitelnost a dlouhodobost, v určitém okamžiku rovněž ospravedlnila zpřísnění postoje v oblasti měnové politiky. Povšimněte si však, že německá rada se v té době nevyslovila ve prospěch zvýšení úrokové sazby. Pouze se obávala, že v budoucnosti by k takovému zvýšení mohlo dojít příliš pozdě. Prognózy německé rady týkající se inflace se obecně pohybovaly ve stejném rozmezí jako ostatní, včetně prognózy ECB.

S ohledem na mé jmenování jsem se zdržela podpisu částí poslední zprávy, které se týkaly měnové politiky. Zpráva tentokrát neargumentovala pro normalizaci. Německá rada se nicméně nevyslovila pro opětovné zahájení nákupu aktiv.

7. Domníváte se, že dvacet let po zavedení eura nastal čas pro provedení přezkumu rámce měnové politiky ECB?

Během období od vzniku eura se rámec měnové politiky ECB ukázal být velmi úspěšný. ECB se podařilo udržet cíl cenové stability i v dobách hlubokých krizí, roztříštěnosti trhu a selhání bank. Za posledních dvacet let ale makroekonomická a měnová politika prošla značným vývojem. Soubor měnových nástrojů se rozšířil za účelem řešení problémů měnové politiky blížící se nulové spodní hranici. I když byl stávající rámec úspěšný z hlediska zachování cenové stability v eurozóně, kalibrace nástrojů se stala obtížnější.

K poslednímu přezkumu rámce měnové politiky ECB došlo v roce 2003. Zdá se tedy vhodné provést komplexní přezkum s cílem zajistit, aby měnové operace ECB mohly co nejlépe dosáhnout cíle cenové stability. Proto plně podporuji záměr Christine Lagardeové zahájit v blízké budoucnosti strategický přezkum a ráda k němu přispěji. Je důležité, aby tento přezkum vycházel z pečlivého hodnocení předchozích opatření v oblasti měnové politiky s ohledem na jejich schopnost přispět ke splnění mandátu. Součástí by měla být též analýza možných vedlejších účinků, které by mohly ovlivnit měnovou transmisi.

Jako členka Výkonné rady bych byla nakloněna otevřené diskusi o těchto otázkách v rámci Rady guvernérů a spolu se zaměstnanci ECB. Důležité je, aby veškeré změny rámce měnové politiky skutečně vedly ke zlepšení. V některých případech může být vhodné vyjasnění. Obecně je třeba si uvědomit, že důvěryhodnost centrální banky může být negativně ovlivněna, pokud je provozní cíl upraven v době, kdy je obtížné jej dosáhnout. Proto je třeba veškeré úpravy provádět velmi pečlivě a vycházet při tom ze solidního empirického základu.

8. Jakým způsobem zajistíte transparentnost při provádění programu nákupu aktiv? Souhlasíte s tím, že by mohla být zvýšena transparentnost programu nákupu cenných papírů krytých aktivy (ABSPP) a třetího programu nákupu krytých dluhopisů (CBPP3)?

Transparentnost má zásadní význam pro veškeré operace centrální banky a zajišťuje odpovědnost, jak vždy uznávala ECB. Zajištění vhodné míry transparentnosti je současně pro ECB způsobem nalezení rovnováhy.

Na jedné straně jsou omezení transparentnosti odůvodněná, pokud existuje riziko, že by transparentnost mohla omezit účinnost měnové politiky. Konkrétně je třeba zabránit tomu, aby finanční subjekty předstihly centrální banku, což by se mohlo stát, pokud by se zveřejnily podrobnosti o držení jednotlivých cenných papírů.

Na druhé straně by ECB měla poskytnout informace potřebné k hodnocení jejích opatření. Z toho důvodu ECB vykazuje vysokou míru transparentnosti ohledně provádění měnové politiky, včetně programu nákupu aktiv. Konkrétně ECB zveřejňuje na svých internetových stránkách pro každý program měsíční objem nákupů, celkový objem a vyplacení.

Domnívám se, že celkově současná míra transparentnosti obstojně odráží kompromis mezi odpovědností a obavami ohledně omezení účinnosti měnové politiky.

9. Jaký je Váš názor na rizika spojená s programem nákupu cenných papírů podnikového sektoru (CSPP)? Jak hodnotíte v současnosti narůstající podíl programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru na primárním trhu a zároveň v současnosti se snižující podíl programu nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárním trhu?

Od roku 2016 ECB nakupuje dluhopisy soukromého nefinančního sektoru v rámci programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru. Celkově je cílem tohoto programu zlepšit přímějším způsobem podmínky financování pro společnosti v eurozóně, a tím dosáhnout vlivu na investice, a tedy na reálnou ekonomiku.

Nákupy se provádějí na primárním i sekundárním trhu na základě určitých kritérií způsobilosti, včetně limitů týkajících se podílu emisí a emitentů. To zajišťuje, že se zakoupí pouze aktiva s dostatečnou úvěrovou kvalitou.

Podíl nákupů na primárním a sekundárním trhu a napříč nástroji ECB se může měnit podle tržních podmínek. Tyto výkyvy odrážejí flexibilitu, která je potřebná pro hladké provádění programu nákupu aktiv, zejména tím, že zohledňují faktory týkající se tržní likvidity a struktury emisí. Přizpůsobení portfolia napříč nástroji politiky a jurisdikcemi parametrům programu musí být postupné, aby se zajistily řádné tržní podmínky. Tyto výkyvy nenaznačují změnu v kalibraci programu nákupu aktiv: ECB oznámila, že může pokračovat ve svých netto nákupech delší dobu v rámci současných parametrů programu.

Na straně programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru existuje nebezpečí, že budou některé firmy upřednostněny před ostatními, zejména větší podniky před menšími. Proto ECB zajišťuje, aby nakupovala širokou škálu podnikových dluhopisů, včetně menších emisí. Menší podniky však mají tendenci žádné dluhopisy nevydávat. Existují nicméně důkazy ukazující, že pozitivní dopady na náklady na financování mají vedlejší účinky na malé a střední podniky.

Obecně rozsah programu nákupu cenných papírů podnikového sektoru závisí na úloze tržního financování pro firmy v eurozóně. Vzhledem k poměrně malé roli dluhopisů pro financování firem je rozsah tohoto programu rovněž omezen.

10. Jak může podle Vašeho názoru ECB přispět k hospodářskému růstu, ekologické transformaci a plné zaměstnanosti a zároveň plně respektovat svůj prvořadý cíl, kterým je udržovat cenovou stabilitu? Je podle Vás možné přijmout dodatečná opatření měnové politiky, která by zlepšila pozitivní dopady na reálnou ekonomiku?

I když se politika ECB musí řídit především svým prvořadým cílem, kterým je udržovat cenovou stabilitu, jak je zakotveno v čl. 127 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), tentýž článek dodává, že „[a]niž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii“.

Obecně platí, že měnová politika podporující cenovou stabilitu pravděpodobně podpoří také hospodářský růst a zaměstnanost. Tvorba milionů pracovních míst v eurozóně v nedávných letech by bez politik ECB nebyla možná. Vysoce akomodační měnová politika ECB posílila výdaje spotřebitelů a soukromé investice v eurozóně, čímž podpořila hospodářský růst a snížila nezaměstnanost. Opatření ECB v oblasti měnové politiky přijatá v září dále přispěla k zajištění velmi příznivých podmínek financování. Opatření ECB tedy nadále přinášejí prospěch reálné ekonomice.

ECB si v současnosti ujasňuje, jak by mohla podpořit politiky v oblasti klimatu. Za tím účelem se zapojila do sítě Network for Greening the Financial System (NGFS), což je spolupráce velké skupiny centrálních bank, orgánů dohledu a mezinárodních institucí. V rámci této skupiny se věnuje utváření názorů na příslušné aspekty změny klimatu a tomu, jak se mohou politiky týkající se centrálních bank a dohledu přizpůsobit změně klimatu a pomoci ji zmírnit. Protože se zdá, že tato činnost je stále v počátečním stádiu, těším se, že se do této debaty zapojím.

Ačkoli se zdá, že úvahy v rámci centrálních bank jsou v této fázi zaměřeny spíše na sledování a řízení rizik vyplývajících ze změny klimatu, měnová politika ECB se zabývá otázkou, jak do své analýzy začlenit vývoj týkající se změny klimatu a zda a jak může přispět ke zmírňování změny klimatu, mimo jiné prostřednictvím svého programu nákupu aktiv.

Jedním aspektem, kterým je třeba se zabývat, je posuzování rizik aktiv s ohledem na rizika související s klimatem a důsledky pro finanční stabilitu. Je třeba začlenit riziko plynoucí ze změny klimatu do modelů rizik. Je nutné více se snažit pochopit, jak toho lze dosáhnout. Na základě těchto modelů by ECB měla zvážit tyto rizikové faktory také v rámci svých mikroobezřetnostních a makroobezřetnostních úkolů v oblasti dohledu a při svém posuzování srážek v programech nákupu aktiv. Obtížnější otázkou je, zda by ECB ve svých programech nákupu aktiv měla upřednostňovat „zelené“ dluhopisy před „hnědými“ (viz další odpověď k tomuto bodu).

11. Jak se stavíte ke krokům nezbytným k financování „evropského zeleného údělu“? Jak hodnotíte dopad politiky ECB na změnu klimatu? Domníváte se, že by ECB měla uvádět své nákupy aktiv do souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN a Pařížskou dohodou o klimatu? Měly by být programy ECB týkající se nákupu aktiv v souladu s taxonomickým rámcem EU? Jakou úlohu by hrála ECB v síti Network for Greening the Financial System?

Nová Evropská komise správně učinila evropský zelený úděl jednou ze svých hlavních priorit. Vzhledem ke globální povaze problému je spolupráce zapotřebí nejen na evropské úrovni, ale rovněž na úrovni celosvětové. V každém případě je s ohledem na naléhavost této otázky nutné, aby všechny subjekty hospodářské politiky, včetně centrálních bank, začlenily boj proti změně klimatu do svých programů.

Evropští tvůrci politik tak mohou dosáhnout změny tím, že se tímto problémem budou zabývat společně. Například EIB bude hrát významnou roli při financování investic souvisejících s otázkou klimatu. Podle plánů Komise budou tato opatření posílena z rozpočtu EU, který může také v souvislosti s investičním plánem pro udržitelnou Evropu zajistit nezbytnou podporu pro financování přechodu. Další úsilí bude nezbytné za účelem mobilizace soukromých finančních prostředků, které by bylo možné dosáhnout prostřednictvím struktur spolufinancování. Akční plán EU pro udržitelné financování je dalším důležitým prvkem, který přispěje k financování evropského zeleného údělu.

Jako vodítko pro investiční rozhodnutí je klíčová řádná klasifikace aktiv podle jejich udržitelnosti. Taxonomie zelených investic je jádrem těchto aktivit a pomáhá chránit před tzv. „greenwashingem“. Poté, co bude tato taxonomie přijata a provedena, stane se základem veškerých politik v oblasti udržitelných investic a dalších opatření v této oblasti.

Většina ekonomů souhlasí s tím, že zavedení cen uhlíku je nejúčinnějším způsobem, jak sledovat politiky v oblasti klimatu a dosáhnout cílů Pařížské dohody (viz také letošní zvláštní zpráva německé rady ekonomických odborníků o cenách uhlíku). Tím, že ceny uhlíku zdražují činnosti s vysokými emisemi uhlíku, stanovují správné pobídky pro jednotlivce a firmy a pro inovace. Kromě toho vyžaduje ekologický přechod soukromé a veřejné investice (např. do infrastruktury a výzkumu a vývoje) a sociální zajištění vůči nežádoucím distribučním účinkům. Z toho důvodu existuje také obecná shoda ohledně toho, že příjmy z cen uhlíku by měly být z velké části navraceny pomocí přerozdělování. Komplexní systém cen uhlíku v zásadě poskytuje náležité pobídky pro přesměrování kapitálových toků požadovaným směrem. Proto by zavedení cen uhlíku ve všech odvětvích hospodářství mělo být prioritou vlád.

Ekologický přechod bude mít vliv na makroekonomické prostředí, ve kterém ECB funguje. Musí tedy uvažovat o své úloze v tomto měnícím se prostředí a současně jasně zůstat v rámci hranic svého mandátu. Rozhodnutí připojit se k síti Network for Greening the Financial System, jak je uvedeno výše, je prvním krokem v tomto ohledu a zřetelně ukazuje závazek ECB přispět k dialogu a vytvořit politiky pro centrální banky a orgány dohledu. Chápu a vítám skutečnost, že ECB se v této síti ujímá aktivní role. Christine Lagardeová projevila velkou otevřenost vůči otázce změny klimatu a zajisté zahájí debatu na téma, jak může ECB v rámci svého mandátu přispět k řešení změny klimatu. Velmi ráda k této debatě přispěji.

Doposud byly nákupy aktiv ECB založeny na zásadě tržní neutrality. Jak Christine Lagardeová nedávno uvedla v dopise pro poslance Evropského parlamentu pana Urtasuna, „operační koncepce tržní neutrality je považována za nejvhodnější koncepci pro zajištění účinnosti opatření ECB v oblasti měnové politiky z hlediska cenové stability na jedné straně a pro dodržení zásady otevřeného tržního hospodářství na straně druhé“. Jak je zmíněno v tomto dopise, přezkum rámce měnové politiky se rovněž využije k úvaze o otázce, jak by bylo možné začlenit hlediska udržitelnosti.

Je třeba poznamenat, že současný program nákupu aktiv již zajišťuje příznivé podmínky financování pro společnosti a vlády za účelem financování ekologického přechodu. ECB ve skutečnosti nakupuje značné množství veřejných a soukromých zelených dluhopisů. S tím, jak zelené dluhopisy nabývají na trhu na významu, se zlepší likvidita některých trhů a automaticky se to promítne do většího významu zelených dluhopisů v programu nákupu aktiv.

Upřednostňování zelených dluhopisů by se mělo pečlivě zvážit. Mohlo by vést k přetížení centrální banky, jejíž rozhodnutí se řídí jejím mandátem cenové stability.

12. Měla by ECB podle Vašeho osobního názoru nakupovat více dluhopisů EIB, aby pomohla financovat investice v souladu s primárními a sekundárními cíli ECB?

Dluhopisy vydávané EIB a dalšími nadnárodními institucemi jsou již součástí programu nákupu aktiv veřejného sektoru a budou nakupovány také v rámci obnovených nákupů aktiv. Podle předpisů podléhají nákupy těchto dluhopisů ze strany ECB na sekundárním trhu maximálním nákupním limitům, které jsou nyní ve výši 50 %. V současnosti tyto dluhopisy tvoří 12 % celkových nákupů. S tím, jak EIB zvýšila emise dluhopisů, by se podíl dluhopisů EIB v rámci nákupu aktiv mohl případně v rámci daných předpisů zvýšit.

13. Jaký názor máte na provádění nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA)? Jak lze zlepšit proces rozhodování o poskytování této pomoci?

Nouzová pomoc v oblasti likvidity (ELA) hraje rozhodující roli v krizových situacích. Výjimečně se poskytuje solventním bankám, které čelí krátkodobým problémům s likviditou a nemohou se spoléhat na hlavní refinanční operace, např. kvůli chybějícímu způsobilému kolaterálu.

Bylo rozhodnuto, že opatření týkající se ELA budou prováděna na vnitrostátní úrovni (viz článek 14.4 statutu ESCB). To znamená, že náklady a rizika vyplývající z ELA jsou nesena rovněž na vnitrostátní úrovni. Aby se zabránilo tomu, že ELA bude narušovat cíle ECB, existuje několik záruk v závislosti na velikosti předpokládané podpory, které mohou dokonce vést k zákazu provádění operací, pokud se má za to, že narušují jednotnou měnovou politiku Eurosystému. Dohoda o pomoci ELA přijatá v červenci 2017 vymezuje rozdělení povinností a rámec pro sdílení informací, aby se takovému narušení předešlo.

Celkově se ELA ukázala být účinná při řešení krátkodobého nedostatku likvidity ve finančních institucích v eurozóně. V budoucnosti by se vzhledem k významu přeshraničních přelévání zejména ve vztahu k nedostatku likvidity mohlo projednat, zda by ELA měla být poskytována na evropské úrovni. Vzhledem k tomu, že evropský bankovní a kapitálový trh bude stále více začleňován do postupu dokončování bankovní unie a tvorby unie kapitálových trhů, existují další argumenty pro přesun významné úlohy poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity na nadnárodní úroveň. To by také mohlo usnadnit koordinaci s dalšími orgány, jako je Jednotný výbor pro řešení krizí, v krizových situacích. Objevily se obavy, že by to mohlo zpomalit poskytování likvidity uprostřed krize. Tyto obavy by se musely zohlednit.

14. Jakou úlohu by podle Vás měla ECB plnit, pokud jde o virtuální měny? Jaké možnosti a rizika jsou podle Vás spojeny s virtuálními aktivy? Jak by podle Vás měl vypadat vhodný regulační rámec pro virtuální měny (a zejména tzv. „stablecoins“)?

V minulých desetiletích bylo na základě technologie blockchain a technologie distribuované účetní knihy vytvořeno velké množství virtuálních měn. Zatím tyto virtuální měny nebyly schopny plnit funkce peněz, především kvůli vysoké volatilitě jejich ocenění. Proto se většina virtuálních měn fakticky nepoužívá jako prostředek směny a lze je považovat spíše za spekulativní aktiva.

Nedávné soukromé iniciativy, především iniciativa Libra sítě Facebook a sdružení Libra, oproti předchozím virtuálním měnám, jako je bitcoin, doznaly zlepšení ve dvou ohledech: jsou podepřeny aktivy, což stabilizuje jejich hodnotu (proto jsou nazývány „stablecoins“), a mohou se spolehnout na obrovské sítě jejich poskytovatelů, jako je síť Facebook. Výhodou tzv. stablecoins může být to, že usnadňují platby, zejména v globálním kontextu, pomocí snižování nákladů a zvyšování rychlosti. Kromě toho mohou hrát užitečnou roli v rozvojovém světě, kde mnozí lidé nemají přístup k bankám, ale mohou k platbám využívat svá mobilní zařízení.

Stablecoins však doprovázejí významná rizika. Jde o novou technologii, která z velké části nebyla testována. Aby se využilo jejího potenciálu, je třeba řešit její vlastní rizika. Spotřebitelé čelí různým rizikům souvisejícím s hodnotou a likviditou měny a se soukromím, protože platební transakce mohou být v zásadě spojeny s dalšími informacemi v dané síti. Druhé významné riziko se týká nebezpečí nelegálních plateb, jako je financování terorismu nebo praní peněz, které mohou být v tomto prostředí obtížně kontrolovatelné. Třetí riziko se týká finanční stability. V závislosti na přesném provedení se může objevit riziko paniky, které povede k prodeji pod cenou a případně může mít vedlejší účinek na zbytek finančního systému. Stablecoins mohou rovněž v závislosti na přesném návrhu ovlivnit měnovou transmisi.

Je tedy důležité pracovat na definici vhodné regulace. Důležité oblasti se týkají správy, finanční integrity, bezpečnosti (včetně ochrany před kybernetickým rizikem), ochrany údajů a spotřebitelů a finanční stability. Současně by inovacím neměla bránit regulace, která by se měla řídit zásadou „stejné podnikání, stejná pravidla“ a zásadami technologické neutrality a proporcionality.

Uspořádání stablecoins se vzhledem k potenciální velikosti a globálnímu rozšíření může snadno stát systémovým. To znamená, že dohled nad nimi by spadal do kompetencí Eurosystému. ECB rovněž odpovídá za podporu hladkého fungování, bezpečnosti a účinnosti platebního systému. Vzhledem ke globálnímu rozsahu uspořádání stablecoins, které funguje přeshraničně, musí být veškerý regulatorní přístup založen na globální spolupráci. Probíhající iniciativy na úrovni G7 jsou tedy zásadní.

Vznik virtuálních měn obecně a zejména stablecoins lze považovat za známku toho, že současný platební systém se potýká s neefektivitou, kterou je třeba řešit. ECB se v minulosti zavázala zlepšit platební systémy a měla by v tom pokračovat i v budoucnosti ve své funkci provozovatele platebního systému, dohlížitele a katalyzátoru změny.

15. Jak hodnotíte interakce mezi platebními systémy a měnovou politikou? Jaká by měla být úloha ECB jakožto emisní centrální banky v souvislosti s ústředními protistranami a clearingovými centry?

Platební systémy hrají pro měnovou politiku důležitou roli. Pokud by například byly stablecoins stále více využívány k uchovávání hodnoty a k úvěrování by také docházelo ve stablecoins, mohla by být značně oslabena domácí měnová transmise. Míra by v tomto konkrétním případě zásadně závisela na tom, které měny by byly součástí rezervního koše. V každém případě má ECB silný zájem na sledování vývoje soukromých platebních systémů za účelem zachování kontroly nad měnovou politikou.

Dalším důležitým subjektem ve finančním systému jsou ústřední protistrany. Během minulého desetiletí růst centrálního clearingu zvýšil systémový význam ústředních protistran napříč několika jurisdikcemi. Revidovaný regulační rámec (EMIR 2) bude tedy klíčový pro snížení rizika a pomoc týkající se zabránění budoucím zhroucením finančního systému. EMIR 2 zejména posílí dohled EU nad systémově významnými ústředními protistranami, které se nacházejí mimo eurozónu a zúčtovávají značné množství nástrojů denominovaných v eurech. Zajistí zapojení emisních centrálních bank (tj. ECB v eurozóně), které budou moci provádět dohled.

Nařízení o jednotném mechanismu dohledu výslovně stanoví, že ECB není orgánem dohledu nad ústředními protistranami. Existují nicméně úzké vazby mezi centrálním clearingem, platebním systémem a mandátem ECB.

Fungování trhů s repo obchody prováděnými v eurech, které je zásadní pro transmisi měnové politiky, do velké míry závisí na ústředních protistranách. Proto má ECB živý zájem na tom, aby se zabránilo narušením na tomto trhu souvisejícím s ústředními protistranami nebo postihujícím ústřední protistrany nebo aby se tato narušení zmírnila. Ústřední protistrany dále hrají významnou úlohu v platebním systému tím, že soustředí velké množství likvidity, přičemž současně slouží jako střediska finančních trhů, skrze něž se mohou rychle šířit problémy. ECB může být povolána, aby poskytla nouzovou podporu v oblasti likvidity bankám, které se podílejí na ústředních protistranách, nebo samotným ústředním protistranám.

16. Jakou úlohu podle Vás budou mít v budoucnu hotovostní transakce v porovnání s transakcemi digitálními?

Ačkoli bude používání hotovosti pravděpodobně dále klesat, domnívám se, že je nepravděpodobné, že by v následujících letech vymizelo.

Údaje jasně ukazují, že bezhotovostní transakce během posledních let značně narostly. Hlavní hnací silou byla digitalizace a inovace. Současně existuje velká různorodost napříč členskými státy a u některých typů transakcí zůstává hotovost nejoblíbenějším platebním nástrojem. Toto vytrvalé používání hotovosti je dáno jejími jedinečnými znaky, jako je soukromí. Kromě toho její používání nevyžaduje infrastruktury v oblasti IT. Svou roli hrají také kulturní faktory.

Proto se domnívám, že ačkoli lze předpokládat, že se platební zvyklosti rychle změní, především prostřednictvím rostoucího používání digitálních peněženek, hotovost pravděpodobně zůstane v některých zemích a u některých skupin uživatelů populární.

17. Jaký máte názor na bankovky vysoké hodnoty v eurech?

V každodenním životě běžných občanů hrají bankovky vysoké hodnoty méně významnou roli. Mohou však mít význam k uchovávání hodnoty jako platební prostředek pro nákup drahých předmětů. Současně mohou usnadnit nezákonnou činnost díky tomu, že je možné přemístit velké částky s nízkými přepravními náklady.

Proto všechny centrální banky Eurosystému na začátku roku ukončily vydávání bankovek v hodnotě 500 EUR. Je důležité upřesnit, že bankovky v hodnotě 500 EUR si uchovávají svou hodnotu a jsou nadále zákonným platidlem. Jejich oběh bude postupně klesat a nakonec budou tyto bankovky staženy z oběhu.

Celkově budou důsledky tohoto stažení pro občany nepodstatné. Zákonná činnost bude prováděna na základě bankovek s nižšími hodnotami, zatímco nezákonná činnost se možná přenese do digitální oblasti. Proto může hrát kontrola nad systémy digitálních plateb při boji proti nezákonným platebním transakcím v budoucnosti větší úlohu než opuštění bankovek vysoké hodnoty.

18. Jaký je Váš názor na nesourodost měnových podmínek a přístupu k úvěrům v eurozóně a její dopad na jednotnou měnovou politiku ECB?

Před globální finanční krizí se zdálo, že měnové podmínky a přístup k úvěru se do velké míry sblížily, což usnadnilo transmisi měnové politiky. Krize nicméně způsobila, že podmínky pro poskytování úvěru se napříč členskými státy začaly dramaticky lišit, což oslabilo transmisi měnové politiky do podniků a domácností.

V nedávných letech došlo ke značnému zlepšení měnových podmínek a přístupu k úvěru v eurozóně, což je do velké míry výsledek vstřícných opatření ECB. Zmírňující opatření, která začala v polovině roku 2014, dokázala významně snížit sazby bankovních úvěrů v eurozóně. Kromě toho poklesly také rozdíly těchto sazeb mezi jednotlivými zeměmi, což znamenalo značné zmírnění finanční situace pro firmy a domácnosti v celé eurozóně. Tyto příznivé podmínky financování přispěly k nárůstu bankovních úvěrů, což zase pozitivně ovlivnilo soukromé investice a spotřebu, a tím napomohlo silnějšímu hospodářskému růstu.

Celkově se díky opatřením ECB jednotná měnová politika v eurozóně, která byla během krize utlumena, nyní ozdravila. Více stejnorodé měnové podmínky pomohly ECB zabezpečit její mechanismus transmise měnové politiky.

19. Několik členských států EU se připravuje na to, že se připojí k eurozóně. Jak hodláte zabránit prohlubování rozdílů mezi členskými státy eurozóny v budoucích deseti letech s ohledem na hospodářské podmínky v kandidátských státech? Jaký ekonomický scénář pro rozšíření eurozóny preferujete?

Přijetí eura vyžaduje náležitou míru konvergence. Proto ECB a Evropská komise pravidelně zveřejňují zprávy pojednávající o pokroku, jehož dosáhly země mimo eurozónu z hlediska konvergence. Součástí je pokrok jednotlivých zemí při dosahování Maastrichtských kritérií. Mimo to tato zpráva také zvažuje, zda je postup konvergence udržitelný, což také závisí na institucionálních faktorech.

Vzhledem k vytvoření bankovní unie s sebou přijetí eura mimo jiné nese účast na společném bankovním dohledu, tj. na jednotném mechanismu dohledu. Očekává se tedy, že země, které by se rády připojily k eurozóně, začnou před přijetím eura úzce spolupracovat s bankovním dohledem ECB a splní konkrétní požadavky v oblasti reforem. Postup navázání úzké spolupráce je stanoven v nařízení o jednotném mechanismu dohledu a rozhodnutí ECB o této záležitosti. Jakmile je úzká spolupráce navázána, na významné banky v dané zemi začne dohlížet ECB pomocí instrukcí předaných příslušnému vnitrostátnímu orgánu. Tato důkladná a pečlivá příprava má zajistit hladký přechod na mechanismus směnných kurzů a konečně na euro.

Podle Smluv se očekává, že všechny členské státy EU s výjimkou Spojeného království a Dánska, na které se vztahuje ustanovení o výjimkách, nakonec přijmou euro.

20. Jaká jsou budoucí hlavní rizika / příležitosti pro euro?

Prvních dvacet let eura přineslo společné měně vážné problémy. Evropská hospodářská a měnová unie (HMU) však tyto problémy velmi dobře přestála. Po dvaceti letech je podpora občanů vůči euru na rekordně vysoké úrovni, kdy 76 % z nich vyjadřuje jednotné měně svou podporu. Dokonce i uprostřed krize zůstala podpora jednotné měny u obyvatel a u většiny evropských lídrů vysoká.

Euro přineslo členským státům a jejich občanům četné výhody: rozsáhlý domácí trh podepřený měnovou stabilitou, nižší náklady na financování a transakční náklady a absence rizika spojeného se směnnými kurzy v přeshraničním obchodu a investicích. Krize samozřejmě odhalila vážné slabé stránky struktury eurozóny ve finanční, fiskální a ekonomické oblasti. Finanční roztříštěnost, nedostatečné proticyklické fiskální politiky a pomalé tempo strukturálních reforem představovaly pro eurozónu významný problém. Bylo však dosaženo podstatného pokroku, především prostřednictvím vytvoření bankovní unie, včetně společného dohledu a jednotného mechanismu pro řešení krizí, jakož i Evropského mechanismu stability.

Jsou však zapotřebí další kroky za účelem udržitelné stabilizace eurozóny a plného využití přínosů jednotného trhu. Jak jsme zdůraznili v tzv. zprávě „7 plus 7“, toto vyžaduje vyvážený přístup spojující sdílení rizik a tržní disciplínu. Konkrétně to znamená dokončení bankovní unie, včetně společného systému pojištění vkladů a náležité regulace státních expozic, hlubší unii kapitálových trhů a upravený fiskální rámec. Tyto reformy musí doprovázet solidní a udržitelné hospodářské politiky podporující inovace, začlenění a hospodářský růst, přičemž současně musí být prioritou politika v oblasti klimatu.

Geopolitické problémy vyplývající ze změny světových mocností znamenají, že Evropa a eurozóna musí doma vybudovat silnou základnu s cílem dále hájit zachování mnohostranného řádu.

Eurozóna rovněž čelí několika strukturálním změnám souvisejícím s nástupem kryptoměn, digitalizací, kybernetickou bezpečností a bojem proti praní peněz.

ECB může v rámci svého mandátu přispět k řešení těchto problémů tím, že přijme změnu a zajistí řádnou analýzu a poradenství.

21. Co považujete za nejvýznamnější rizika a výzvy, kterým ECB čelí?

Z krátkodobého hlediska se eurozóna těšila dlouhému období růstu, avšak ekonomika začala ztrácet na dynamice. Zdá se, že kritickým faktorem stojícím za tímto vývojem je zvýšená nejistota ve světové ekonomice. Pokud by se naplnilo některé z rizik nepříznivého vývoje, například kvůli dalšímu vyhrocení obchodního konfliktu, mohlo by být těžké zabránit recesi. V důsledku vysoké míry měnové akomodace je tento scénář méně pravděpodobný.

Z dlouhodobějšího hlediska se bude muset ECB přizpůsobit strukturálním změnám jako kterýkoli jiný hospodářský subjekt. To se týká především digitalizace a změny klimatu, ale také strukturálního poklesu v oblasti úrokových sazeb, což je celosvětový jev, na pozadí stárnoucích společností a transformací ve výrobních strukturách.

Kombinace zvýšených rizik ohledně výhledu a strukturálně nižších sazeb vede k tomu, že je provádění měnové politiky náročnější. Vzhledem k tomu, že klíčové základní úrokové sazby jsou již nízké, prostor v rámci konvenčních nástrojů ECB týkajících se měnové politiky je omezený.

Proto se opatření ECB v oblasti měnové politiky musí řídit pečlivým posouzením jejich přínosů a nákladů, které zohlední jejich dopady na vyhlídky týkající se hospodářství a inflace, jakož i jejich dopady na finanční stabilitu. S ohledem na dlouhodobé problémy bude muset ECB projednat, jak by mohla v rámci svého mandátu přispět k řešení strukturálních změn. Nadcházející přezkum strategie měnové politiky a operačního rámce ECB poskytuje výtečnou příležitost k zamyšlení se nad těmito otázkami.

Kvůli složitosti prostředí bude muset v budoucnosti hrát větší roli komunikace s veřejností. V některých zemích jsou nízké úrokové sazby vnímány velmi kriticky a z tohoto vývoje je ECB obviňována. Hrozí riziko, že to z dlouhodobějšího hlediska oslabí důvěru ve společnou měnu. V minulosti byla komunikace zaměřena především na finanční trhy. V budoucnosti by měla hrát větší úlohu komunikace se širší veřejností. Lidé musí vzhledem k dopadu, který na ně měnová politika má, lépe pochopit jak úlohu, tak omezení politiky centrální banky. To se týká také potřeby lepší kombinace hospodářských politik za účelem podpory hospodářského rozvoje eurozóny.

 

22. Jaká jsou rizika pro finanční stabilitu v souvislosti s brexitem? Jakou roli podle Vás hraje ECB při řešení těchto rizik?

Dlouhá a bezvýsledná jednání o brexitu způsobila velkou nejistotu v hospodářství EU. To pravděpodobně utlumilo investice a hospodářský růst ve Spojeném království, přičemž došlo k určitým efektům přelévání do eurozóny. Navzdory prodloužení členství Spojeného království do 31. ledna 2020 politická nejistota přetrvává a stále nelze vyloučit brexit bez dohody. Takový scénář by mohl způsobit značnou volatilitu trhu a nebylo by možné plně vyloučit systémové důsledky.

Centrální banky a finanční instituce se zdají být na takový scénář dobře připraveny, takže se má za to, že riziko systémové události je malé. EU a vlády členských států přijaly ochranná opatření za účelem řešení možných narušení, zejména pro přeshraniční finanční služby. Kritickými otázkami jsou kontinuita smluv a činnosti clearingu prostřednictvím ústředních protistran.

ECB se do tohoto postupu zapojila a měla by nadále pečlivě sledovat vývoj a posuzovat rizika hospodářství eurozóny a finančního systému. Banky a další soukromé subjekty byly požádány o provedení pohotovostních plánů a přípravu na brexit bez dohody. Ochranná opatření by měla zůstat zachována do doby, než bude brexit zcela jistý. V každém případě ECB udržuje příznivé podmínky likvidity a vysokou míru měnové akomodace a pokud by se podmínky financování a likvidity měly zhoršit, mohla by přijmout vhodné opatření k zaručení finanční stability.

23. Domníváte se, že současný rámec hospodářské správy podporuje procyklické fiskální politiky? Stanovuje správné stimuly pro veřejné investice? Jaký druh reforem tohoto rámce považujete za nezbytný? Jaký máte názor na další evropskou harmonizaci v oblasti daně z příjmů právnických osob?

Účinná proticyklická fiskální politika je ústřední pro makroekonomickou stabilitu. V měnové unii je fiskální politika hlavním nástrojem, který se zabývá asymetrickými otřesy, neboť jednotná měnová politika je zaměřena na eurozónu jako celek a směnný kurz již k tomuto účelu nelze využít. Proto musí být fiskální pravidla dostatečně flexibilní, aby umožnila proticyklickou politiku a současně zabránila nadměrnému a neudržitelnému veřejnému dluhu a zajistila důvěryhodnost doložky „no bail-out“ (článek 125 SFEU).

Současná situace celkově vypadá příznivě. Mnoho zemí eurozóny dosáhlo svých střednědobých rozpočtových cílů stanovených v Paktu o stabilitě a růstu a neprobíhá žádný postup při nadměrném schodku. Pokrok dosažený při snižování úrovně veřejného dluhu byl v některých zemích nedostatečný, neboť dodržování a prosazování fiskálních pravidel nebylo optimální. Přestože výnosy ze státních dluhopisů oproti minulosti značně poklesly, tento vývoj se v případě politických nebo hospodářských otřesů může rychle zvrátit.

Celkem vzato fiskální rámec EU, včetně pravidel Paktu o stabilitě a růstu, nesplnil očekávání beze zbytku. Kromě jeho přílišné složitosti se ukázalo být obtížné spolehlivě odhadnout strukturální schodek v reálném čase. Proto mohou být fiskální pravidla ve špatných časech příliš přísná a v dobrých časech zase příliš uvolněná. Je také jasné, že pravidlo „no bail-out“ postrádá důvěryhodnost, protože náklady na státní bankrot by byly značné. HMU navíc nemá nástroje pro sdílení rizik a stabilizaci. Všechny tyto otázky jsou propojené: pokud zmíním téma zprávy „7 plus 7“, tržní disciplína nemůže být důvěryhodná, protože sdílení rizik je příliš nízké, aby se omezilo šíření krize a snížily náklady na restrukturalizaci dluhu.

Reformy fiskálního rámce EU jsou podle všeho nutné ve třech rovinách. Zaprvé z hlediska samotných pravidel, přičemž nejpřednější navrhovaná možnost je posunout se k cíli dlouhodobého dluhu spojeného s výdajovým pravidlem. Zadruhé se zdá být zásadní, aby vlády v rámci svých celkových výdajů zvýšily podíl investic na podporu produktivity. Zatřetí by tyto reformy měla doplňovat fiskální kapacita eurozóny zajistit sdílení rizik. Tato kapacita by mohla být navržena jako systém zajištění v nezaměstnanosti slučitelný s pobídkami, existují však další možnosti. Rozhodujícím prvkem je to, že nástroj na úrovni eurozóny pomáhá internalizovat efekty přelévání napříč členskými státy, které nejsou samotnými členskými státy zohledňovány.

Iniciativy zaměřené na zavedení minimálních daní z příjmů právnických osob by mohly být užitečné za účelem vyhnutí se příliš agresivním daňovým praktikám a erozi základu daně. Daňová soutěž nicméně může přesto hrát prospěšnou roli a neměla by být zcela odstraněna.

24. Domníváte se, že eurozóna potřebuje evropské bezpečné aktivum nejen za účelem pomoci při stabilizaci finančních trhů a umožnění bankám snížit svoji expozici vůči veřejnému dluhu, ale rovněž jako způsob usnadnění správného převedení měnové politiky? Jak toho lze dosáhnout?

„Bezpečná aktiva“ mají několik výhod: poskytují referenční úrokovou sazbu pro celou výnosovou křivku, slouží k uchování hodnoty a zajišťují levný zdroj financování pro emitenta. Další klíčovou vlastností je to, že v případě správného návrhu zajišťují bezpečnost v dobách krize.

Provádění nestandardní měnové politiky by z toho mohlo těžit, pokud by bylo možné spolehnout se na jedno bezpečné aktivum eurozóny. Bezpečné aktivum by také mohlo přispět ke zvýšení jednotnosti transmise měnové politiky ECB ve všech členských státech, neboť by zabránilo roztříštěnosti. Dále by bezpečné aktivum, které nebude citlivé vůči vývoji rizik vlády v jednotlivých členských státech, rovněž mohlo pomoci zmírnit propojení mezi státy a domácími bankami – jakož i úniky do bezpečí –, která byla zaznamenána během poslední krize, a usnadnit finanční integraci. To pak také může připravit cestu pro dokončení bankovní unie, protože obavy ohledně regulace státních expozic budou v přítomnosti bezpečného aktiva eurozóny méně významné.

Předchozí finanční krize vedla k výraznému přehodnocení rizik, přičemž v podstatě snížila nabídku bezpečných aktiv. Současně několik různých faktorů (např. nová regulatorní pravidla, jako jsou požadavky na likviditu pro banky, nebo demografický vývoj ve vyspělých hospodářstvích) zvýšilo poptávku po bezpečných aktivech. Z těchto důvodů jsou bezpečná aktiva v současném prostředí považována za nedostatková a jejich nedostatek může mít negativní dopad na finanční trhy a bankovní sektor, provádění měnové politiky a hospodářský růst.

Společné bezpečné aktivum by mohlo účinně zmírnit nedostatek bezpečných aktiv v eurozóně, být přínosem pro strukturu HMU a posílit mezinárodní roli eura. Je však třeba věnovat velkou pozornost návrhu bezpečných aktiv eurozóny, aby se zabránilo rozložení rizik, které by nebylo vhodné s ohledem na současnou strukturu HMU coby unie suverénních států. Nejvážněji projednávanými návrhy bezpečných aktiv jsou cenné papíry zajištěné státními dluhopisy a eurobondy. Zatímco první návrh se opírá o tranšování, druhý se spoléhá na podřízenost. Každý z návrhů má své slabé stránky, ale ukazují, že jsou proveditelné inteligentní návrhy, které nevedou ke sdílení dluhu. Je třeba udělat více.

Přestože ECB může zajistit analýzu a poradenství ohledně bezpečného aktiva, jeho zavedení a návrh není povinností ECB.

25. Jaký máte názor na probíhající diskusi o setrvale vysokých mírách veřejného a soukromého dluhu v eurozóně? Jak nahlížíte na možnost vzniku ministerstva financí eurozóny, o níž uvažuje Evropská komise, které by mělo přístup na finanční trhy v zastoupení svých členů a mohlo by financovat část jejich běžných potřeb v oblasti refinancování?

Vysoká míra soukromého a veřejného dluhu jsou jednou z hlavních slabých stránek eurozóny. V současnosti je situace o něco příznivější než v letech po krizi. Poměr soukromého dluhu k HDP se snížil z maximální úrovně 147 % v roce 2015 na současných zhruba 137 %, zatímco celkový poměr veřejného dluhu k HDP v eurozóně poklesl z 94,4 % v roce 2014 na zhruba 87 % HDP v roce 2018. Tyto hodnoty jsou ale stále značné.

Není proto důvod k přílišné spokojenosti. Vysoká míra veřejného a soukromého dluhu před finanční krizí se v mnoha členských státech ukázala být významnou slabinou. Kromě toho může celkové zlepšení zakrývat výraznou podkladovou různorodost. Míra soukromého dluhu nadále převyšuje míru považovanou za rozumnou podle postupu při makroekonomické nerovnováze a míra veřejného dluhu je v několika zemích stále vyšší než míra povolená podle Paktu o stabilitě a růstu, přičemž u několika členských států míra veřejného dluhu převyšuje 100 % HDP. Několik členských států dostatečně nevyužilo předchozí roky s nízkými úrokovými sazbami a solidním růstem ke snížení úrovně svého veřejného dluhu. To může představovat hrozbu pro stabilitu eurozóny, pokud se situace zhorší v období propadu.

Snížení míry veřejného i soukromého dluhu je nevyhnutelné. Na vnitrostátní úrovni to vyžaduje řádné fiskální politiky a využití makroobezřetnostních nástrojů. Ve fázích konsolidace je důležité, jaké typy výdajů jsou sníženy. Složení veřejných financí více podporující růst by znamenalo přesun zdrojů do veřejných investic. V soukromém sektoru by mohlo pomoci zavést příznivější rámcové podmínky pro snížení převisu soukromého dluhu.

Nejdůležitější je, že vyžaduje oživení hospodářského růstu za účelem zvýšení jmenovatele míry zadlužení. V tomto ohledu je zásadní provedení strukturálních reforem na podporu produktivity, které zajistí dlouhodobou prosperitu. Jedním z důležitých způsobů, jak podpořit produktivitu, je podpora jednotného trhu.

Vnitrostátní politiky lze podpořit na evropské úrovni zlepšením pobídek pro vnitrostátní tvůrce politik s cílem usilovat o řádné fiskální a hospodářské politiky. Zřízení ministerstva financí pro eurozónu by však bylo dalekosáhlým krokem. Vyžadovalo by přesun další suverenity z vnitrostátní na evropskou úroveň za účelem zachování jednotné odpovědnosti a kontroly.

26. Jaký máte názor na kritiku, že rámec ECB pro kolaterál není dostatečně stupňovitý a příliš se spoléhá na externí ratingové agentury?

Požadavky na kolaterál jsou významným aspektem veškerých úvěrových operací ECB. Ve skutečnosti jde o povinnost podle článku 18.1 statutu ESCB a ECB. Kromě toho je rozumné, aby ECB vyžadovala kolaterál s cílem chránit se před finančním rizikem spojeným s těmito operacemi. Současný rámec pro kolaterál umožňuje ECB přijmout širokou škálu aktiv a uplatňuje na ně zvláštní srážky v závislosti na posouzení rizik. Za tím účelem se ECB spoléhá nejen na externí ratingové agentury, ale také na interní systémy hodnocení úvěrového rizika národních centrálních bank a interní ratingové systémy protistran. Zdá se, že to přiměřeně odráží hlavní rizika.

Současně by ECB měla pokračovat v podpoře iniciativ, které dále zlepšují transparentnost externího nebo interního úvěrového hodnocení, protože mohou ještě lépe ochránit rozvahu ECB.

27. Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu EUR/USD? Do jaké míry by měly obchodní aspekty hrát úlohu při uskutečňování měnové politiky?

Vývoj směnného kurzu je třeba sledovat, protože může ovlivnit inflaci. ECB se na směnný kurz nezaměřuje. To je v souladu s mezinárodním konsensem a pomáhá to zabránit škodlivým dopadům měnových válek. Jinak řečeno, obchodní aspekty by v jejích rozhodnutích týkajících se měnové politiky neměly hrát jinou roli než roli analytických vstupních údajů sloužících k pochopení hospodářského výhledu. Stanovení směnného kurzu by mělo být raději ponecháno na tržních silách v souladu se základními ekonomickými veličinami, aby se umožnila spravedlivá hospodářská soutěž a podpořil mezinárodní obchod.

28. Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace mezi hlavními centrálními bankami?

Kvůli rozličným a úzkým vzájemným vazbám mezi zeměmi v globálním hospodářství je mezinárodní spolupráce zásadní pro zvýšení celkového blahobytu. Obchodní konflikt ukázal, jak škodlivé může být, jsou-li vícestranné dohody nahrazeny politikami typu „moje země především“. Současné zpomalení v eurozóně souvisí hlavně s vnějšími faktory, což ukazuje na význam stability globálního hospodářství a finančního systému pro eurozónu. Tato stabilita zase vyžaduje silnou mezinárodní spolupráci, včetně silných nadnárodních organizací, s cílem sledovat a snižovat nerovnováhu, posilovat nástroje pro řízení krizí a analyzovat dlouhodobé tendence ovlivňující globální hospodářský výhled.

Konkrétně G20 a Rada pro finanční stabilitu jsou základem při koordinaci reakce hospodářské politiky na globální finanční krizi a utváření programu reforem. G20 se bude nově zabývat také tím, jak řešit globální problémy vyplývající z obchodní a geopolitické nejistoty, digitalizace a inovací v oblasti plateb.

Skupina G20 také poskytuje důležitou strukturu pro interakci mezi centrálními bankami, a to spolu se skupinou G7 a Bankou pro mezinárodní platby (BIS). Tímto způsobem zprostředkovávají výměnu získaných poznatků, která může v některých případech poukázat na společný přístup.

29. Měla by ECB podniknout konkrétní kroky s cílem posílit euro jako mezinárodní měnu? Pokud ano, jaká opatření si představujete?

Podpora mezinárodní úlohy eura by pravděpodobně měla významné dopady na provádění měnové politiky. Ty zahrnují potenciálně silnější transmisi rozhodnutí v oblasti měnové politiky, slabší dopad vývoje směnného kurzu na inflaci a dopady na úroveň směnného kurzu a na výnosy státních dluhopisů. Celkově zjištění ECB ukazují na čistý pozitivní dopad silnější mezinárodní úlohy jednotné měny na hospodářství eurozóny.

Mezinárodní úloha eura by těžila z integrovanější hospodářské a měnové unie se silnějšími kapitálovými trhy. Silnější odolnost v očích mezinárodních investorů na pozadí plně rozvinuté bankovní unie a řádných vnitrostátních fiskálních situací a hospodářských struktur by rovněž podpořila mezinárodní úlohu eura. Tu by mohlo dále posílit zavedení bezpečného aktiva.

30. Co považujete za hlavní výzvy a příležitosti pro komunikaci centrálních bank v nadcházejícím období?

Komunikace tím, že je vodítkem pro očekávání a podporuje důvěru, napomáhá účinnosti politik ECB. Potřeba správné komunikace ze strany centrálních bank se značně zvýšila během krize a se zavedením složitějších nestandardních nástrojů. S pokyny do budoucna se komunikace stala vlastním nástrojem měnové politiky.

Pozornost obrácená na centrální banky a složitost nových nástrojů vedly ke vzniku poptávky ohledně zintenzivnění komunikace nejen s finančními trhy, ale také s veřejností. To vyžaduje a bude nadále vyžadovat silnou odpovědnost centrálních bank vůči jejich parlamentům. Aby se uspokojila poptávka po větší transparentnosti, začala ECB zveřejňovat své výkazy měnové politiky a zlepšila zveřejňování aktiv, které drží.

Informování širšího souboru subjektů znamená, že tato instituce se musí snažit vysvětlit svá opatření jednodušeji. Při tom bude muset také ukázat, jak se její opatření týkají denního života občanů a jak jej pozitivně ovlivňují. To také znamená zapojit se do debat o tom, jak ECB v rámci svého mandátu může přispět k nově vznikajícím problémům.

31. Jak podle Vás ovlivňuje efekt přelévání v oblasti měnových politik, zejména ze Spojených států amerických, provádění měnové politiky v eurozóně?

Všechna vyspělá hospodářství jsou úzce spojena prostřednictvím obchodních vazeb a globálních finančních trhů, na nichž jsou obchodována aktiva všech zemí. To znamená, že měnová politika Spojených států amerických tím, že ovlivňuje finanční trhy USA a směnný kurz, ovlivňuje také eurozónu. Tyto dopady jsou obzvláště viditelné na finančních trzích, najdeme je ale i na všech ostatních trzích.

ECB by se měla zabývat efekty přelévání při posuzování vyhlídek růstu a inflace pro eurozónu a měla by je začlenit do formulace měnové politiky. Vždy by však mělo být jasné, že směnný kurz není cílem měnové politiky a že ECB je zaměřena na udržování domácí cenové stability v eurozóně.

32. Německá rada ekonomických odborníků s poukázáním na případ Řecka uvedla, že vystoupení z eurozóny musí být možné, aby země potýkající se s obtížemi nemohla vydírat ostatní členy eurozóny. Jaký je Váš názor? Jak byste v této souvislosti definovala evropskou solidaritu? Jak byste zhodnotila pravděpodobné účinky nejistoty na finančních trzích?

Euro bylo vytvořeno jako nevratné. Tato nevratnost spolu s jednotností měnové politiky odlišuje euro od ostatních režimů směnných kurzů, jako jsou měnové výbory nebo neformální měnové unie. Pokud je věrohodná, chrání eurozónu před spekulativními útoky. Vystoupení jednoho členského státu z eurozóny by tuto věrohodnost mohlo vážně poškodit a mohlo by vést ke spekulacím proti ostatním členským státům. Proto by se vystoupení členského státu nemělo považovat za proveditelnou možnost.

C. Finanční stabilita a dohled

33. Co si myslíte o nutnosti zajistit důsledné oddělení měnové politiky a bankovního dohledu? Jaké reformy by podle Vás toto oddělení upevnily a podpořily?

Rozhodnutí uložit po zřízení jednotného mechanismu dohledu úkoly týkající se dohledu ECB bylo do velké míry motivováno potřebou vytvořit evropský dohled v rámci limitů současné Smlouvy. Umožnilo, aby jednotný mechanismus dohledu rychle zahájil svou činnost, a to díky stávající organizaci a schopnostem ECB a ESCB.

Předem není jasné, zda by měl být upřednostněn oddělený systém před sloučením v rámci jedné instituce. Na jedné straně může sloučení měnové politiky a bankovního dohledu vést k výhodám z hlediska informací. Činnost věřitele poslední instance a měnová politika se mohou zlepšit, pokud mohou vycházet z informací o dohledu. To může podpořit finanční stabilitu a zlepšit měnovou politiku. Na druhé straně mohou být cíle měnové politiky a bankovního dohledu protichůdné, a tudíž by některý z těchto cílů mohl být při sloučení v rámci jedné instituce ohrožen. Pokud má selhání dohledu dopad na věrohodnost měnové politiky, mohou se kromě toho objevit rizika poškození dobré pověsti.

Návrh jednotného mechanismu dohledu jde střední cestou tím, že kombinuje měnovou politiku a bankovní dohled v rámci jedné instituce, přičemž současně zachovává zásadu oddělení. Tato zásada zajišťuje organizační oddělení zaměstnanců, pravidla o důvěrnosti pro sdílení informací a různé rozhodovací postupy mezi bankovním dohledem a měnovými částmi ECB. Domnívám se, že tyto záruky jsou velmi důležité a přiměřené. Bude však zásadní pravidelně kontrolovat, zda by současný systém mohl být zlepšen. Zvláštní pozornost je třeba věnovat fungování zásady oddělení. Dosud jsem neviděla žádný náznak toho, že by převládající systém vyžadoval změny.

34. Jaký je Váš názor na současné institucionální uspořádání, kdy Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) sídlí v prostorách ECB, s ohledem na konkrétní výsledky ESRB dosažené v oblasti makroobezřetnostního dohledu?

Vytvoření makroobezřetnostní regulace a dohledu bylo jedním z hlavních kroků při reformě finanční architektury po globální finanční krizi. Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) hraje ústřední roli v evropské architektuře dohledu a stala se prospěšnou institucí pro sledování rizik pro finanční stabilitu vyplývajících z makroekonomického vývoje a finančního systému.

Stávající institucionální struktura s generální radou coby hlavním rozhodovacím orgánem, který doplňují řídící výbor, sekretariát, poradní technický výbor a poradní vědecký výbor, se celkově ukázala být úspěšná. Kromě toho spojení teoretických odborných znalostí, využití výzkumu a analýz ECB a zapojení široké škály tvůrců finančních politik se pro fungování ESRB ukázalo být velmi užitečné. ESRB nicméně může využít rozsáhlejších zdrojů a přímějšího přístupu k údajům, aby své úkoly mohla provádět nezávisleji. Ačkoli je užší spolupráce s ECB žádoucí, větší nezávislost by kromě toho mohla zajistit, aby byly hrozby pro finanční stabilitu dostatečně zváženy i v případě, že pramení ze samotné měnové politiky.

Z hlediska konkrétních dosažených výsledků je přístup ESRB jdoucí napříč odvětvími a zahrnující banky, pojišťovny a finanční trhy a tržní infrastruktury velmi efektivní. Analýzy a publikace ESRB se staly důležitým základem pro návrh makroobezřetnostní politiky v EU. Její určení nově vznikajících a stávajících systémových rizik poskytlo základ pro důležitá doporučení, varování a stanoviska, přičemž vnitrostátní orgány byly vyzvány k přijetí opatření.

35. Jak můžeme řešit velký objem úvěrů se selháním a rizika v rámci toku úvěrů se selháním? Jak se díváte na problém úvěrů se selháním v rozvahách středně velkých a malých úvěrových institucí? Jakou roli podle Vás hrají ECB / jednotný mechanismus dohledu při řešení této otázky?

ECB hraje důležitou roli v úsilí snížit úvěry se selháním a jednotný mechanismus dohledu stanovil hned na počátku snížení těchto úvěrů jako prioritu. Prvním důležitým krokem byla harmonizace definic úvěrů se selháním v celé eurozóně. ECB prostřednictvím svého mikroobezřetnostního dohledu stanovila jasná očekávání, jak by banky měly tento problém řešit, a úspěšně je vybídla k provedení strategií pro snížení úvěrů se selháním. Při vzniku jednotného mechanismu dohledu měly úvěry bank se selháním hodnotu téměř 1 bilion EUR. Díky příznivému hospodářskému prostředí a odhodlaným opatřením v oblasti dohledu se objem úvěrů se selháním snížil na 560 miliard EUR.

Úroveň úvěrů se selháním v jednotlivých členských státech se nicméně stále výrazně liší a zejména ve většině zemí, které byly zasaženy krizí, jejich poměr stále převyšuje úroveň před krizí. Další snížení úvěrů se selháním proto zůstává důležitým úkolem. Kromě toho je důležité zabránit vzniku těchto úvěrů v budoucnosti. Nová pravidla týkající se rychlejší tvorby opravných položek a rezerv u nových úvěrů se selháním ukazují správným směrem.

Dosud byla věnována velmi malá pozornost otázce úvěrů se selháním v méně významných institucích, které nejsou pod přímým dohledem ECB a nepodléhají tedy pokynům ECB pro úvěry se selháním. Vzhledem k tomu, že komplexní posouzení před zahájením činnosti jednotného mechanismu dohledu bylo zaměřeno pouze na významné instituce, rozsah tohoto problému je rovněž méně transparentní. Proto je možné zvážit komplexní posouzení méně významných institucí, zejména pokud jde o posouzení toho, zda méně významné banky plní předpoklady pro posun směrem k bankovní unii.

V každém případě se na menší banky rovněž vztahuje jištění pilíře 1 v revidovaném nařízení o kapitálových požadavcích, aby se zajistila náležitá úroveň tvorby opravných položek a rezerv pro nové úvěry se selháním. To správně odráží nezbytnost rovných podmínek pro všechny banky v bankovní unii, včetně méně významných institucí, za současného dodržení zásady proporcionality.

36. Jak hodnotíte vysokou úroveň aktiv úrovně 2 a 3 v rozvahách řady bank? Jsou tato aktiva náležitě zohledněna v současném rámci dohledu?

Objem aktiv úrovně 2 a 3 v rozvahách bank je značný. Ve druhém čtvrtletí roku 2019 dosahovala aktiva úrovně 3 v bankách spadajících do jednotného mechanismu dohledu podle statistik ECB týkajících se dohledu hodnoty 194 miliard EUR a aktiva úrovně 2 hodnoty 3 174 miliard EUR. S ohledem na tyto objemy by se na rizika nesprávného ocenění aktiv úrovně 2 a 3 měl vztahovat pečlivý dohled. Zdá se, že jednotný mechanismus dohledu tento názor sdílí, neboť obchodní riziko a oceňování aktiv jsou nadále prioritami v oblasti dohledu na rok 2020.

Účetní zpracování aktiv, která nemají spolehlivé tržní ceny, je již dlouhou dobu problémem. Aktiva (nebo pasiva) úrovně 2 nejsou často obchodována, je však stále možné určit jejich reálnou hodnotu na základě pozorovatelných vstupů. To se ukazuje být velmi obtížné u aktiv úrovně 3, která jsou oceňována pomocí modelu na základě nepozorovatelných vstupů a předpokladů. To znamená, že existuje vysoká míra nejistoty ohledně vhodnosti jejich oceňování. To nemusí nutně znamenat, že jsou ze své podstaty nebezpečná nebo že představují hrozbu pro finanční stabilitu. Vzhledem k obtížím při oceňování aktiv úrovně 2 a 3 je však nepřetržité sledování odůvodněné.

37. Jaký je Váš názor na regulaci subjektů stínového bankovnictví? Existují podle Vás mezery v regulaci a dohledu, které by měli zákonodárci v krátkodobém výhledu řešit?

Po finanční krizi se zvýšil význam nebankovních finančních zprostředkovatelů, zejména správců aktiv. V zásadě je větší diverzifikace finančního systému žádoucí, neboť finanční systémy, kterým dominují banky, prokázaly během krize nedostatečnou odolnost. Růst nebankovních finančních zprostředkovatelů tedy částečně odráží požadovaný posun směrem k tržněji založenému financování, které může pomoci zvýšit celkovou odolnost reálné ekonomiky.

Objevily se však obavy ohledně regulatorní arbitráže, neboť rizikové aktivity se mohly přesunout z oblasti bankovního sektoru s přísnější regulací do nebankovních finančních institucí. Přestože není pravdou, že ostatní části finančních systémů jsou neregulované, teprve nedávno se pozornost přesunula k možným systémovým rizikům vyplývajícím z těchto sektorů. Rada pro finanční stabilitu, ESRB a ESMA odvedly významnou práci s cílem určit systémová rizika u nebankovních finančních zprostředkovatelů, zejména pokud jde o rizika likvidity a rizika spojená s institucemi podnikajícími na základě rozsáhlých půjček, a zabývat se jimi. Je zapotřebí další práce za účelem lepšího pochopení efektů přelévání od nebankovních finančních zprostředkovatelů do dalších částí finančního sektoru, včetně tradičního bankovního sektoru.

Toto pochopení by mohlo být užitečným vstupem pro určení a odstranění mezer v mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní regulaci sektoru nebankovních finančních zprostředkovatelů.

38. Jaký máte názor na kroky, které mají vést k dokončení bankovní unie s evropským systémem pojištění vkladů a fiskálním jištěním, a na nezbytné uplatňování stávajících právních předpisů týkajících se bankovní unie?

Evropský systém pojištění vkladů je nedílnou a nepostradatelnou součástí bankovní unie. Celkovým cílem bankovní unie bylo zmírnit úzké vazby mezi státy a bankami. Žádoucím krokem tímto směrem je společný dohled a řešení krize bank. Přetrvávají nicméně významné mezery. S ohledem na to velmi vítám nový impulz ohledně dohody týkající se plánu pro evropský systém pojištění vkladů.

Prostřednictvím vnitrostátních systémů pojištění vkladů existuje úzké spojení mezi bankami a příslušnými státy, neboť věrohodnost pojištění vkladů nakonec závisí na nepřímo vyjádřeném fiskálním jištění. Věrohodnost pojištění vkladů tedy závisí na stavu státu, stejně jako na stát mohou mít negativní dopad problémy v bankovním sektoru. Vnitrostátní pojištění vkladů brání integraci bankovního sektoru, neboť stanovuje pobídky pro účelovou vázanost v dobách krize. V důsledku roztříštěného bankovního sektoru je pro banky obtížnější využít výhod rozsáhlého evropského trhu, což se stalo ještě podstatnější s nástupem digitálních obchodních modelů.

Evropský systém pojištění vkladů by měl být navržen jako systém zajištění s trvalými vnitrostátními podfondy, které by musely být využity jako první před zahájením využívání evropských fondů. Pojistné by mělo záviset na rizikových faktorech jednotlivých bank a zemí. V budoucnosti by plán měl vést také ke společnému veřejnému jištění pro evropský systém pojištění vkladů, což by byl poslední krok nutný pro ukončení propojení mezi vnitrostátními bankovními systémy a příslušnými státy.

Evropský systém pojištění vkladů budou muset doprovázet další regulační kroky. K těm patří především přiměřená regulace státních expozic, aby se zabránilo tomu, že se riziko státní insolvence přesune prostřednictvím společného pojištění vkladů na evropskou úroveň. Ta by mohla mít podobu poplatků za koncentraci státních expozic založených na riziku, které by se uplatnily pouze při překročení určité úrovně státních expozic vůči konkrétnímu státu.

Kromě toho vyžaduje dokončení bankovní unie další snížení rizik, například další snížení úvěrů se selháním a vytvoření kapitálu použitelného k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů (TLAC a MREL). Evropské bezpečné aktivum (projednané výše) by mohlo pomoci usnadnit přechod na nový režim tím, že by bankám nabídlo bezpečné a diverzifikované aktivum, a mohlo by zmírnit obavy ohledně dopadů měnícího se regulačního zacházení na stabilitu trhů se státními dluhopisy.

Ačkoli nový program řešení krize bank úspěšně prošel prvními zkouškami, v rámci pro řešení krize bank zůstávají mezery. Vzhledem k současnému systému se na evropské úrovni řeší pouze větší případy krize bank, zatímco za méně systémové případy odpovídají členské státy. Vnitrostátní režimy úpadků bank nejsou harmonizované, což znamená, že neexistuje jeden program řešení krize bank, ale de facto 19 samostatných režimů. Proto by harmonizace vnitrostátních režimů úpadků bank měla být důležitým bodem programu. Další problém se týká poskytnutí likvidity během řešení krize banky. Zatímco dohoda o fiskálním jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí byla důležitým krokem, tento fond stále nebude schopen řešit poptávku po likviditě, neboť ta snadno dosáhne rozsahu, který dalece přesahuje jeho velikost včetně jištění.

39. Mohou podle Vás půjčky s pákovým efektem ohrozit finanční stabilitu?

V situaci s nízkými úrokovými sazbami jsme zažili, že investoři hledali investice s vyššími výnosy. Půjčky s pákovým efektem se poskytují společnostem, které jsou již vysoce zadluženy, nebo jednotlivcům s poměrně špatnou úvěrovou historií. Nesou tedy s sebou inherentní vyšší úvěrové riziko a vyplácejí vyšší výnosy.

Podle bulletinu bankovního dohledu ECB z května 2019 mělo 18 nejaktivnějších bank na tomto trhu v rámci těch, jež jsou pod dohledem ECB, na konci loňského roku expozice ve výši 321 miliard EUR. To je stále výrazně nižší částka než na trhu s půjčkami s pákovým efektem v USA. ECB ale opakovaně zdůraznila nebezpečí špatného ocenění a oslabení standardů pro upisování na trhu s půjčkami s pákovým efektem. V roce 2017 tedy ECB vydala Pokyny pro půjčky s pákovým efektem a zařadila financování s využitím finanční páky mezi své priority v oblasti dohledu na rok 2020. Během recese by ve skutečnosti půjčky s pákovým efektem mohly snadno vykázat zvyšující se míru selhání. Existuje také prvek možného systémového rizika, neboť investoři jsou vysoce propojeni a banky mají nepřímé expozice, mimo jiné prostřednictvím CLO (zajištěných úvěrových závazků).

40. Jakým výzvám by podle Vás mohla ECB čelit, kdyby se Evropský mechanismus stability (EMS) měl změnit na Evropský měnový fond (EMF)? Jakou roli přičítáte disciplíně finančních trhů při oceňování států?

Ústředním bodem řízení krizí v eurozóně bylo vytvoření Evropského mechanismu stability (ESM) a jeho předchůdce, Evropského nástroje finanční stability (EFSF). Celková částka 295 miliard EUR, kterou ESM od roku 2010 vyplatil jako finanční pomoc, poukazuje na jeho důležitou roli.

Navzdory jeho účinné roli krize také odhalila, že fungování ESM lze ještě zlepšit. Tyto reformy se ubírají dvěma směry. Zaprvé existuje soubor reforem, který se v současnosti projednává a jenž se snaží upevnit správu ESM a doplnit jeho soubor nástrojů. To se týká posílené úlohy ESM v programech finanční pomoci a změn preventivních úvěrových linek, které dosud nebyly využity. (To nutně neznamená, že by nebyly efektivní – přímá měnová transakce rovněž nebyla využita, ale je zřejmé, že měla stabilizační účinek.) Zadruhé existuje soubor reforem, které mění úlohu ESM tak, aby poskytoval podporu ostatním částem struktury eurozóny. Patří sem především úloha, kterou bude ESM hrát jako jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí, čímž posílí rámec pro řešení krize bank.

Vzhledem k předpokládaným zlepšením v obou směrech by politická dohoda o reformě ESM v prosinci 2019, po níž by v roce 2020 následoval postup vnitrostátní ratifikace, byla nanejvýš vítána.

Co se týče transformace ESM, domnívám se nicméně, že by bylo nesprávné nazývat transformovaný ESM „Evropským měnovým fondem“, neboť to by výstižně nepopsalo funkce ESM.

Řádné fiskální politiky jsou nezbytné pro zajištění toho, aby úroveň státního dluhu zůstala udržitelná a aby vnitrostátní vlády měly dostatek prostoru ve fiskální oblasti pro reakci na hospodářské krize. Rostoucí rizikové prémie mohou sloužit jako varování, že udržitelnost státního dluhu je ohrožena. Zkušenosti z minulosti však ukazují, že trhy vždy nefungují perfektně a že může dojít k selháním trhu, zejména v dobách krize, která vedou ke škodlivé dynamice s výraznou konjunkturou a recesí. Proto by měl jakýkoli fiskální rámec zahrnovat aspekty tržní disciplíny, aby se předešlo vzniku fiskální nerovnováhy, měl by ale také obsahovat účinný rámec pro řízení krizí. Oba tyto aspekty jsou zásadní pro stabilitu eurozóny.

41. Jak hodnotíte zapojení ECB do programů finanční pomoci? Jak se podle Vás může v budoucnu vyvíjet účast ECB v programech finanční pomoci a v dohledu po jejich ukončení?

Během krize eurozóny byla ECB úzce zapojena do programů finanční pomoci. Současně neměla formální rozhodovací pravomoc pro opatření a rozhodnutí přijatá v rámci těchto programů a nepodepsala memorandum o porozumění se zeměmi čerpajícími finanční pomoc. Pro připomenutí právní podpory: jak balíček dvou legislativních aktů, tak smlouva o ESM pověřují ECB úkolem poskytovat poradenství Evropské komisi při její činnosti související s programy finanční pomoci. Zapojení ECB do dohledu po ukončení těchto programů rovněž zajišťuje, aby ECB mohla ze své pozice posuzovat dopady související s jejími úkoly a poskytovat své odborné znalosti všem zapojeným stranám.

Domnívám se však, že zapojení ECB do programů finanční pomoci a do dohledu po ukončení těchto programů by případně mohlo vést ke střetu zájmů – ačkoli je její role pouze poradenská. Kromě toho by činnost ECB v rámci těchto programů měla být co nejúžeji spojena s jejím mandátem.

Z toho důvodu je třeba uvítat skutečnost, že ECB omezila svou oblast působnosti tím, že se více zaměřila na makroekonomické otázky a otázky finančního sektoru. To ECB umožňuje, aby co nejlépe využila svých odborných znalostí a finanční páky pro politiky finančního sektoru v zemích zapojených do programů, a tím usnadnila provádění měnové politiky.

42. Jak hodnotíte uplatňování mechanismu pro řešení krizí bank v EU? Jaký máte názor na instituce, jejichž velikost nebo propojenost nedovoluje jejich selhání, na spořitelny a družstevní banky a celkovou otázku ziskovosti bankovního sektoru v EU a jak by se podle Vás měla vyvíjet jeho struktura, aby se naplnily potřeby reálné ekonomiky a dlouhodobého financování?

Jedním z hlavních cílů reforem po skončení krize bylo zajištění způsobilosti bank pro řešení krize, aniž by to způsobilo systémová narušení a aniž by se použily finanční prostředky daňových poplatníků. Za tím účelem EU vytvořila nový program řešení krize bank založený na směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank, která vstoupila v platnost v roce 2015 (její postupy rekapitalizace z vnitřních zdrojů byly platné od 1. ledna 2016). V eurozóně byl na institucionální rovině proveden pomocí jednotného mechanismu pro řešení krizí, včetně Jednotného fondu pro řešení krizí. Základním posunem modelu je nahrazení obecné praxe rekapitalizace banky z vnějších zdrojů rekapitalizací z vnitřních zdrojů věřitelů.

Nový rámec pro řešení krize bank je velkým krokem správným směrem. Minulé roky nicméně ukázaly, že to stále nestačí. Ačkoli jsme zažili několik rekapitalizací z vnitřních zdrojů v případě podřízených dluhů, prioritní dluhy byly obvykle ušetřeny. Vnitrostátní režimy úpadků by se mohly využít k obcházení přísnějších evropských předpisů. A jasně se ukázalo, že Jednotný fond pro řešení krizí byl příliš malý na to, aby mohl vyřešit rozsáhlejší krize, což vedlo k návrhu fiskálního jištění.

Program řešení krize bank je tedy třeba dále rozvinout, přičemž je nutné usilovat o harmonizaci vnitrostátních režimů úpadků bank a ustavení fiskálního jištění, jakož i nástroje pro poskytnutí likvidity během řešení krize banky.

Ze zkušeností také vyplývá, že rekapitalizace z vnitřních zdrojů může být kontroverzní dokonce i v dobách mimo krizi u poměrně malých bank. Z toho vyplývá, že rekapitalizace z vnitřních zdrojů u velkých bank uprostřed krize může být mnohem obtížnější. Této možné absenci způsobilosti velkých bank pro řešení krize (kvůli jejich velikosti – jejich velikost nedovoluje jejich selhání – nebo propojenosti – jejich propojenost nedovoluje jejich selhání) je třeba čelit zavedením mnohem vyšších kapitálových požadavků pro banky, u nichž je řešení krize obtížné. Vytvoření dodatečné schopnosti absorbovat ztráty a dodatečných kapitálových rezerv pro banky systémového významu již přispělo k řešení tohoto problému. Domnívám se však, že dodatečné kapitálové požadavky pro banky systémového významu jsou stále malé.

Ziskovost bank eurozóny je v mezinárodním srovnání poměrně nízká. To představuje problém z hlediska finanční stability, neboť pro banky s nízkou ziskovostí je obtížné vytvořit si kapitál prostřednictvím nerozděleného zisku. Pro banky pak může být rovněž obtížnější konkurovat novým subjektům vstupujícím na trh v digitálním hospodářství, neboť nízké zisky brání investicím do digitálních obchodních modelů a systémů IT, což dále snižuje jejich konkurenceschopnost.

Nízká ziskovost není novým jevem, nýbrž sahá do období před krizí, což poukazuje na strukturální příčiny. Poměr nákladů a příjmů je obvykle vysoký a v nedávných letech se částečně ještě zvýšil. To je zčásti dáno nelítostnou hospodářskou soutěží a poukazuje to na možný nadměrný počet bank. Ve skutečnosti jde částečně o výsledek chybějící vůle nechat banky, aby po finanční krizi opustily trh. Protože většina bank byla zachráněna a na trh vstupují noví konkurenti, včetně nebankovních subjektů, zisková rozpětí mají tendenci klesat, a to navzdory pokračujícímu procesu konsolidace v evropském bankovním sektoru.

Za účelem snížení nadměrného počtu bank se další konsolidace zdá být nezbytná. Kromě toho by slabé banky měly mít možnost opustit trh, namísto toho, aby byly udržovány v činnosti pomocí finančních prostředků daňových poplatníků. Na evropském bankovním trhu by přeshraniční fúze mohly být lákavou možností. Tyto fúze nicméně ztěžuje praxe účelové vázanosti domácích dceřiných společností zahraničních bank. Dokončení bankovní unie by přispělo ke zmírnění napětí v přeshraničních fúzích. To by pomohlo posílit banky, a tudíž by to napomohlo umožnit bankovnímu sektoru plnit jeho funkci financování reálné ekonomiky.

43. Jak by bylo možné v bankovní unii účinněji řešit praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a financování terorismu? Jak by měla být zohledněna rizika praní peněz při posuzování finanční stability bank ze strany ECB? Je nezbytné centralizovat dohled týkající se boje proti praní peněz v jedné agentuře nebo mechanismu EU?

Praní peněz se ukázalo být jedním z největších provozních rizik na bankovních trzích. Pokud je banka zapojena do praní peněz, jde nejen o trestný čin, ale může to také vést k jejímu selhání, jak potvrdily nedávné případy.

Během finanční krize jsme zjistili, že finanční rizika nezastaví hranice státu, a reagovali jsme vytvořením integrovaného systému pro evropský bankovní dohled. Podobný krok by mohl být nutný ke zlepšení účinnosti rámce pro boj proti praní peněz a financování terorismu (AML/CFT). Nezákonné transakce s financováním jsou ve své podstatě přeshraničním problémem, který je třeba vyřešit na nadnárodní úrovni. Současný systém stále trpí přílišnou roztříštěností a nevystihuje plně realitu integrovaného evropského bankovního trhu. Budoucí kroky by měly zahrnovat nejen zřízení centralizovaného orgánu EU odpovědného za dohled nad AML/CFT, ale také další harmonizaci regulace, především pomocí změny směrnice o boji proti praní peněz v nařízení.

Kromě toho také musí EU a ECB vypracovat jednotný přístup k tomu, jak by bylo možné začlenit rizika praní peněz a financování terorismu do obezřetnostního dohledu. Pokud se banky zapojují do nezákonných činností, jde také o odraz slabých vládních rámců a nedostatečných rámců v oblasti souladu, kontroly a řízení rizik. ECB také do určité míry objasnila, co učinila pro posílení svého zapojení v oblasti AML/CFT.

Boj proti praní peněz však není obezřetnostní úkol, což znamená, že obezřetnostní orgán dohledu nemá přímý přístup k informacím, ale spoléhá se na informace, které mu poskytnou ostatní orgány. Nedávno podepsané dohody o spolupráci mezi ECB a orgány činnými v oblasti boje proti praní peněz na vnitrostátní úrovni, které mají umožnit včasnější sdílení informací, představují velmi pozitivní krok.

Akční plán Rady také stanoví několik významných nelegislativních opatření s cílem řešit tyto problémy a stanovisko orgánu EBA vysílá jasný signál ohledně významu rizika praní peněz pro obezřetnostní dohled na celém jednotném trhu.

44. Domníváte se, že členské státy, které nejsou členy eurozóny, by měly splnit dodatečné podmínky, než se stanou novými členy eurozóny, a tudíž i členy bankovní unie, jako je například účinná kontrola rizika praní peněz, prokázání srovnatelně stabilního trhu s nemovitostmi a účinná kontrola korupce?

Jak je projednáno výše, ECB a Evropská komise pravidelně zveřejňují zprávy o konvergenci, aby posoudily, jak jednotlivé země, které nejsou členy eurozóny, pokročily s kritérii stanovenými ve Smlouvě a zda je tato konvergence udržitelná. Protože přijetí eura znamená rovněž zapojení se do jednotného mechanismu dohledu, jsou země, které se chtějí stát členy eurozóny, před přijetím eura požádány o úzkou spolupráci s bankovním dohledem ECB. Součástí toho je již posouzení vnitrostátního právního rámce s cílem umožnit ECB provádět úkoly v oblasti dohledu a komplexní posouzení bank, které budou podléhat přímému dohledu. Je důležité, aby tyto procesy doprovázela intenzivní výměna se všemi zapojenými stranami. Ta může rovněž zahrnovat debaty o aspektech jiné než obezřetnostní povahy, jako je boj proti praní peněz, protože tyto aspekty mohou mít významný dopad na rizika bank.

45. Je hlubší finanční integrace vždy v souladu s cílem finanční stability? Domníváte se, že možné přeshraniční bankovní fúze prohloubí problém bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání? Jaké by měly být cíle unie kapitálových trhů?

Vztah mezi finanční integrací a finanční stabilitou se může ubírat oběma směry.

Na jedné straně může finanční integrace oslabit finanční stabilitu. Pokud jsou finanční trhy silně integrované, jejich schopnost šířit riziko je rovněž vyšší. To podporuje riziko finanční nákazy, které zase zvyšuje pravděpodobnost systémových krizí. Záleží to nicméně na odolnosti přeshraničních kapitálových toků. Výzkum ukázal, že toky vlastního kapitálu jsou obvykle odolnější než dluhové toky, dlouhodobé toky bývají odolnější než krátkodobé toky a maloobchodní toky bývají odolnější než velkoobchodní toky.

Na druhé straně by finanční integrace pomocí podpory sdílení rizik mohla zlepšit odolnost a stabilitu finančního systému. Mohla by také zvýšit produktivitu a hospodářský růst tím, že by podpořila účinnější přidělování zdrojů napříč zeměmi. Z hlediska centrální banky by dále silnější přeshraniční integrace zlepšila mechanismus měnové transmise.

Proto jsou projekty bankovní unie a unie kapitálových trhů tak důležité pro správné fungování hospodářské a měnové unie. Dokončení těchto projektů ve skutečnosti umožní dosáhnout rovnováhy mezi vyšší integrací a větší finanční stabilitou, kterou je velmi obtížné nalézt. Aby se tyto přínosy uskutečnily, je důležité mít funkční institucionální systém na evropské úrovni.

V důsledku přesunutí dohledu nad bankami i řešení krize bank z vnitrostátní na evropskou úroveň může nyní bankovní unie odblokovat cestu ke skutečně integrovanému evropskému bankovnímu trhu a současně řídit rizika spojená s řešením krize velkých přeshraničních bank. Na skutečně evropském bankovním trhu by se přeshraniční fúze staly normou. Protože by tyto instituce mohly snadno dosáhnout značné velikosti, mohl by se objevit problém bank, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání. Avšak namísto zákazu těchto fúzí by tyto banky měly být spíše předmětem přísnější regulace a dohledu, např. v podobě vyšších kapitálových požadavků. Je také třeba mít na paměti, že pokud jde o evropský bankovní sektor, dokonce i banky vzniklé fúzí by byly poměrně malé. Bez dokončení bankovní unie nebude existovat skutečně evropský bankovní trh.

Podobně by skutečná unie kapitálových trhů snížila závislost na bankách a podpořila by tržní zdroje financí. To by zvýšilo odolnost finančního systému a zlepšilo fungování soukromých způsobů sdílení rizika v případě, že hospodářství zasáhne otřes. Aby se dosáhlo těchto cílů, měla by se hlavní pozornost zaměřit na odolné formy financování, zejména na toky vlastního kapitálu. Za tím účelem je důležitý ambiciózní program unie kapitálových trhů. Tento projekt by se měl proměnit v konkrétní politické návrhy, které budou účinně provedeny, neboť měnit finanční prostředí rozhodně není jednoduchý úkol. Dosud dosažený pokrok je rozhodně vítán, zbývá však provést další úkoly. Je důležité mít ambiciózní plán za účelem posílení sbližování dohledu v celé EU. Může být zapotřebí centralizovaný orgán dohledu za účelem důsledného provádění posíleného jednotného souboru pravidel pro kapitálové trhy EU. Kromě toho je nutné dále usilovat o harmonizaci vnitrostátních rámců pro úpadky. Aby se podpořilo financování vlastním kapitálem, je třeba vyřešit daňové zvýhodňování dluhu.

46. Pro řadu významných dluhopisů soukromého a veřejného sektoru v Evropě jsou charakteristické záporné výnosy. Má to nějaké důsledky pro finanční stabilitu, a pokud ano, jak takovou situaci řešit?

Současná situace s nízkými výnosy vytváří tlak na zisky finančních institucí, což posiluje hlavní strukturální problémy. Kromě toho vede ke vzniku chování, které usiluje o získání vyššího výnosu, což může vést ke snížení rizikových prémií. Situace, kdy jsou úrokové sazby po dlouhou dobu nízké, ohrožuje obchodní modely tradičních finančních zprostředkovatelů.

Pro banky, které jsou aktivní v tradičním bankovnictví, není hlavním problémem výše úrokových sazeb, ale sklon výnosové křivky. Kromě toho záleží na tom, do jaké míry lze záporné sazby převést na zákazníky banky. Obecně lze zaznamenat rostoucí nesoulad splatností v bankovním sektoru, což také tyto banky vystavuje významnému úrokovému riziku. Toto riziko není zachyceno pilířem 1 regulace Basel a měla by se jím tedy zabývat opatření pilíře 2.

Aby bylo možné zaplatit závazky a dávkově definované systémy vyplývající z minulých závazků, penzijní fondy a pojišťovny, které poskytují životní pojištění, musí mít dostatečně vysokou návratnost investic, což může být v prostředí s nízkými nominálními sazbami obtížné. Mechanismus tohoto systému je takový, že poklesnou-li dále výnosy, diskontní sazba uplatňovaná na budoucí peněžní toky poklesne, což sníží současnou hodnotu aktiv i pasiv. Zvýšení je ale obvykle zřetelnější u posledního jmenovaného případu. Pro pojistitele v EU je průměrná doba trvání pasiva obvykle 11 let, zatímco u aktiv je to zhruba 6,7 roku. V této situaci mohou být nízké výnosy pro pojistitele a penzijní fondy opravdu problémem a mnohé z těchto firem se v jejich důsledku přeorientovaly na příspěvkově definované systémy.

Pojistitelé i banky nicméně také měli prospěch ze skutečnosti, že nízké úrokové sazby pozitivně ovlivnily hospodářský růst a pomohly snížit rizika v ekonomice. Například nižší nezaměstnanost a stabilní inflační výhled snižují nejistotu, pokud jde o příjmy a úspory domácností, což poté usnadňuje prodej nových produktů v oblasti životního pojištění a penzijních fondů. Tytéž síly jsou též přínosem pro rizika na rozvahách bank, zejména tím, že snižují prodlení se splácením úvěrů.

Celkově je tedy třeba dopad politik ECB na finanční sektor analyzovat opatrně a vyváženě. Je důležité mít na paměti, že ECB neodpovídá za zajištění zisků finančního sektoru, nýbrž za zajištění toho, aby tento sektor jednal jako prostředník mezi měnovou politikou a cenovou stabilitou. Její politiky jsou ve skutečnosti částečně zaměřeny na tvorbu pobídek, které mají finanční subjekty přimět, aby hledaly rizikovější a nelikvidní aktiva, s cílem pomoci zmírnit podmínky financování pro nefinanční společnosti.

Je třeba si uvědomit, že to může také přispět k vytváření rizik a vzniku citlivosti v rozvahách bank a nebankovních subjektů, což pro změnu vyžaduje uplatnění makroobezřetnostních nástrojů v bankovním sektoru a vytvoření takového rámce pro nebankovní sektor, mimo jiné pro pojišťovny.

47. Jaký máte názor na současné politiky ECB, pokud jde o předcházení střetům zájmů v rámci ECB? Jsou nezbytné změny?

Hlavním přínosem ECB je důvěra. Proto je nanejvýš důležité, aby dodržovala nejpřísnější normy z hlediska integrity, odpovědnosti a transparentnosti. To by mělo platit na všech úrovních, tj. pro její rozhodovací orgány (Rada guvernérů a Výkonná rada) a pro všechny zaměstnance ECB. ECB by měla nepřetržitě pracovat na svých etických normách a měla by usilovat o to, aby její interní etické rámce odrážely osvědčené postupy, přičemž by současně zohlednily specifika ECB coby centrální banky, orgánu bankovního dohledu a orgánu EU.

Domnívám se, že ECB svá pravidla týkající se předcházení střetům zájmů podstatně zlepšila. Například letos ECB přijala Jednotný kodex chování, který se vztahuje stejně na členy Rady guvernérů, Výkonné rady a Rady dohledu. Šlo částečně o reakci na zpětnou vazbu Evropského parlamentu, doporučení evropského veřejného ochránce práv a na nezávislé zprávy, které zveřejnily evropské nevládní organizace.

D. Fungování ECB a demokratická zodpovědnost a transparentnost

48. Jaký bude Váš osobní přístup k otázce sociálního dialogu v ECB?

ECB je atraktivní zaměstnanec s obecně dobrými pracovními podmínkami. Předpokládám však, že pracovní prostředí je současně velmi náročné. Domnívám se, že pro úspěch určité instituce je velmi důležité, aby její zaměstnanci byli spokojeni s pracovními podmínkami. Pokud tomu tak není, je nezbytný otevřený a konstruktivní dialog mezi zaměstnanci, včetně jejich zástupců, a vedením, do kterého se ráda zapojím. Protože je ECB zavázána zajišťovat vysoce kvalitní výstupy, musí také zajistit vysoce kvalitní pracovní prostředí pro své zaměstnance. Jak jsem pochopila, ECB již přijala opatření za účelem zlepšení pracovní zátěže, pracovní doby a pružného uspořádání práce jejích zaměstnanců, což je třeba uvítat.

49. Evropský parlament hraje zásadní úlohu z hlediska zodpovědnosti ECB. Jaké závěry vyvozujete ze srovnání s ostatními jurisdikcemi? (např. Kongres USA / Fed vs. Evropský parlament / ECB vs. Parlament Spojeného království / Bank of England)? Jaká opatření a budoucí reformy by podle Vás demokratickou zodpovědnost ECB vůči Evropskému parlamentu posílily?

Potřeba nezávislých centrálních bank je jasně stanovena. To však vyžaduje protiváhu v podobě odpovědnosti. Za tím účelem ECB vysvětluje svá rozhodnutí a jejich hlavní odůvodnění jak občanům EU, tak jejich voleným zástupcům. Ti si na základě toho mohou utvořit úsudek o výkonu ECB v porovnání s jejími cíli, zejména co se týče udržování cenové stability, které jsou upřesněny ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU).

Podle Smlouvy je ECB primárně odpovědná Evropskému parlamentu coby zástupci občanů EU, musí ale také podávat pravidelné zprávy Radě Evropské unie, která zastupuje vlády členských států. Podle čl. 284 odst. 3 SFEU a čl. 15 odst. 3 statutu ESCB má rámec odpovědnosti tyto prvky:

 výroční zpráva o činnosti ESCB a o měnové politice určená Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Evropské radě a předložená prezidentem Evropské centrální banky Radě a Evropskému parlamentu,

 možné konzultace prezidenta Evropské centrální banky a dalších členů Výkonné rady příslušnými výbory Evropského parlamentu na žádost Evropského parlamentu nebo z jejich vlastního podnětu.

V praxi se postupy odpovědnosti ECB rozvinuly tak, že přesahují požadavky dané Smlouvou a zahrnují:

 čtvrtletní konzultace prezidenta ECB v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu, které jsou k dispozici jako on-line přenosy a k nimž jsou zveřejňovány úplné písemné přepisy,

 odpovědi na otázky k písemnému zodpovězení, které kladou poslanci Evropského parlamentu ECB a jež jsou k dispozici ke stažení na internetových stránkách ECB,

 písemná zpětná vazba k usnesením Evropského parlamentu o výroční zprávě ECB zveřejňovaná na internetových stránkách ECB.

Kromě toho podléhá odpovědnost ECB za úkoly v oblasti bankovního dohledu zvláštnímu režimu stanovenému v nařízení o jednotném mechanismu dohledu.

Tento široký rámec odpovědnosti zajišťuje, aby měli zvolení zástupci možnost získat informace a vyjádřit kritiku. Jde o nezbytný základ legitimity a účinnosti centrálních bank při provádění jejich mandátu.

Ačkoli jsou mezinárodní srovnání náročná, neexistují velké rozdíly v míře odpovědnosti ECB, Bank of England (BoE) nebo Fed, pokud jde o parlamentní výměny podle literatury. Tyto výměny zahrnují veřejná slyšení před příslušným výborem. Rozdíl spočívá v tom, že prezident ECB rovněž jednou za rok vystoupí na plenárním zasedání za účelem projednání výroční zprávy ECB. Na rozdíl od ECB a Fed doprovázejí guvernéra BoE na slyšeních výboru další členové Výboru pro měnovou politiku.

Mimo tento oficiální rámec odpovědnosti vidím odpovědnost členů Výkonné rady pravidelně informovat širokou veřejnost. Přítomnost ve sdělovacích prostředcích může rovněž hrát roli coby nástroj komunikace s širší veřejností. To bych viděla jako součást své osobní strategie v oblasti komunikace (a odpovědnosti).

50. Jaká konkrétní opatření ECB přijme, aby zajistila genderově vyvážený užší výběr pro nejvyšší pozice ECB v budoucnosti a aby zlepšila celkovou genderovou diverzitu v ECB vzhledem k tomu, že v současnosti jsou pouze dva z 25 členů Rady guvernérů ECB ženy? Jak Vy osobně zamýšlíte zlepšit vyváženost zastoupení žen a mužů v ECB? Kdy očekáváte první výsledky svých kroků v tomto směru?

Podpora genderové rovnosti je hlavním cílem ve společnosti, včetně centrálních bank. Výzkum ukázal, že různorodé týmy dosahují lepších výsledků, a není důvod se domnívat, že v případě centrálních bank by tomu mělo být jinak. Proto by podpora genderové rovnosti měla být na předním místě programu ECB.

Centrální banky čelí problému spočívajícímu v tom, že vážné nedostatečné zastoupení žen existuje nejen v centrálních bankách, ale v celé oblasti ekonomických profesí. Proto musí podpora rovných příležitostí začít v rané fázi kariéry. Programy snažící se přilákat ženy v rané fázi se zdají být obzvláště slibné. Proto naprosto podporuji nové stipendium ECB „Women in Economics“. Je příkladem toho, jak od počátku podporovat kariérní rozvoj žen. Ráda bych využila svých znalostí a sítí v akademickém kontextu k rozvoji dalších programů v tomto směru.

Současně je důležité pochopit důvody genderové nerovnosti. Některé výzkumy ukazují, že důležitou roli mohou hrát skryté předsudky, což znamená, že ženy jsou ze strany mužů i žen vnímány jako méně schopné kvůli určitému typu chování. Aby se zamezilo těmto předsudkům, může být užitečná odborná příprava pracovníků náboru s cílem zvýšit informovanost o možných zkresleních. Existuje také mnoho důkazů, podle kterých mohou být k motivaci mladých žen, aby usilovaly o kariéru, prospěšné vzory. To znamená, že dopad rozhodnutí o zaměstnání určité osoby tuto osobu přesahuje. Bylo by možné také zvážit strategii, podle které se žádný člen Rady guvernérů nezapojí do politické skupiny tvořené výhradně muži. Znám instituce, které se touto strategií řídí. Takový závazek je samozřejmě možné přijmout i individuálně.

Celkově se zdá být důležité, aby strategickou prioritou bylo přilákat a rozvíjet ženské talenty na všech úrovních, a já tuto strategii bezvýhradně podporuji.

Na organizační úrovni není snadné vytvářet a podporovat genderovou diverzitu a tento proces nelze urychlit, musíme však na něm dále pracovat. Je důležité, aby ECB nadále přitahovala a rozvíjela ženské talenty na všech úrovních.

Je třeba zdůraznit, že ECB má omezený dopad na jmenování guvernérů národních centrálních bank. V současnosti jsou všichni z nich muži. Rada guvernérů by měla jasně dát najevo, že genderová rovnost je důležitým cílem a je třeba ji zlepšit rovněž v Radě guvernérů.

ECB by měla podporovat též ostatní aspekty diverzity sahající od státního občanství po etnický původ a vzdělání a zahrnující rovněž různorodé myšlení. Různorodé týmy podporující začlenění obvykle podávají nejlepší výkony, neboť pomáhají vyhnout se skupinovému myšlení. Opravdu není příliš přínosné, pokud zaměstnanci určité instituce slepě následují to, co je vnímáno jako „názor všech přítomných“. Namísto toho by měly existovat procesy umožňující interní výměnu názorů.

51. Jaká možná zlepšení zodpovědnosti ECB vůči Evropskému účetnímu dvoru (EÚD) se podle Vás nabízejí, pokud jde o výkonnost správy ECB? Kde jsou podle Vás linie mandátu EÚD?

Jako jakákoli jiná veřejná instituce by ECB měla zajistit, aby byl její provoz účinný, neplýtvala tím, co jsou v důsledku finanční prostředky daňových poplatníků, a aby její provozní struktury byly v souladu s jejím mandátem. Je tedy nanejvýš vítáno, aby provozní účinnost ECB pravidelně posuzoval Evropský účetní dvůr (EÚD).

Podstatou měnové politiky a dalších politik ECB je z definice úloha ECB. Tyto oblasti nejsou součástí mandátu EÚD pro audit. Domnívám se, že EÚD bude mít nejvyšší přidanou hodnotu, pokud se podívá na účinnost, s jakou ECB řídí procesy za účelem přijetí svých rozhodnutí.

52. Máte za to, že by měla ECB interně uplatňovat standardy nové směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie? Kdy očekáváte, že ECB zavede zvláštní postupy na ochranu oznamovatelů?

Mám za to, že Výkonná rada ECB určila posílení svého rámce týkajícího se oznamovatelů jako strategickou prioritu a uvedla, že to také představuje příležitost zvážit standardy nové směrnice o ochraně oznamovatelů spolu s osvědčenými postupy, politikami a procesy dalších institucí. Zabezpečené způsoby oznamování a ochrana oznamovatelů jsou zásadní pro zajištění řízení rizik a zlepšení pracovní kultury.

53. Co soudíte o skutečnosti, že Rada v minulosti v jednom případě ignorovala stanovisko Evropského parlamentu ohledně jmenování člena Výkonné rady ECB? Přijala byste jmenování členkou Výkonné rady, pokud by Evropský parlament hlasoval proti?

Evropský parlament hraje důležitou úlohu z hlediska zajištění zodpovědnosti ECB. Bez této odpovědnosti by nemohla existovat nezávislost centrálních bank. Zapojení Evropského parlamentu do postupu jmenování členů Výkonné rady je tedy rozhodující.

Velmi oceňuji výměnu s Evropským parlamentem coby důležitou součást postupu jmenování a doufám v pozitivní hodnocení mých schopností a vhodnosti pro pozici členky Výkonné rady ECB. To by se stalo základem pro další pokračování otevřeného a důvěryhodného vztahu.

54. Myslíte si, že by bylo namístě, abyste se Vy nebo jiní vysoce postavení pracovníci ECB účastnili zasedání „Skupiny třiceti“, kterou tvoří zástupci centrálních bank a vedoucí představitelé finančního sektoru, nebo jednání podobných skupin či sdružení?

Každý představitel ECB by se měl řídit etickými normami v rámci ECB, které by zase měly být v souladu s mezinárodními osvědčenými postupy.

Může být však samozřejmě nutné spolupracovat s širokou škálou zúčastněných stran, včetně zástupců veřejného a soukromého sektoru, s cílem vyměňovat si názory a sdílet informace. To může být ve skutečnosti zásadní, aby bylo možné plnit mandát.

Jednotný kodex chování, který ECB přijala v roce 2019, zlepšil řízení možných střetů zájmů tím, že zavedl zvláštní pravidla pro vztahy s různými zájmovými skupinami. Všichni členové Výkonné rady by vždy, a zejména při komunikaci se zájmovými skupinami, měli mít na paměti svou nezávislost a povinnost zachovávat služební tajemství. Budu samozřejmě úzce dodržovat pravidla stanovená v Jednotném kodexu chování.

55. V minulosti ECB zahájila iniciativy, jako je AnaCredit a European Distribution of Debt Initiative (EDDI), které nebyly podstatou mandátu ECB. Jak vnímáte roli ECB v těchto iniciativách a kde je podle Vás hranice, za níž by se už zasahovalo do výsadních práv legislativního orgánu?

Jako výzkumná pracovnice jsem si dobře vědoma toho, že údaje jsou základním prvkem. Zejména rozsáhlé databáze mikroúdajů umožňují objasnit nová ekonomická a finanční propojení pomocí rozšíření informací na jakoukoli potřebnou úroveň členění. Je také možné pečlivě sledovat dopad konkrétního otřesu na hospodářství.

Pomocí lepšího pochopení základního mechanismu umožňují vysoce kvalitní údaje tvůrcům politik přijímat lepší rozhodnutí. Čím lepší jsou údaje, tím větší jsou znalosti a tím lepší budou výsledná politická rozhodnutí.

To samozřejmě platí také pro ECB. Proto statut požaduje, aby ECB shromažďovala statistické informace, které jsou nezbytné k provedení jejích úkolů. Iniciativa AnaCredit bude obsahovat podrobné informace o jednotlivých bankovních úvěrech v eurozóně. Dovedu si představit, jak by díky těmto podrobným informacím bylo možné rozumně zlepšit schopnost ECB pochopit úvěrovou dynamiku hospodářství eurozóny. To by zase pomohlo ECB při přijímání rozhodnutí v oblasti měnové politiky.

Mandát ECB a Eurosystému ohledně finančních trhů vyplývající ze Smlouvy umožňuje provádět regulační iniciativy v platebních systémech. V této souvislosti ECB zkoumá možnost podporovat harmonizovanou emisi a distribuci dluhových nástrojů v eurech v EU (iniciativa EDDI).

Domnívám se, že ECB by měla shromažďovat – a pokud je mi známo, ve dvou případech tak učinila – názory a vstupy hlavních zúčastněných stran o projektech v oblasti statistické a tržní infrastruktury. Kromě toho by tyto iniciativy měly plně zohlednit právní předpisy EU a kompetence definované ve Smlouvě.


POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

Referenční údaje

13651/2019 – C9-0173/2019 – 2019/0818(NLE)

Datum konzultace / žádosti o souhlas

14.11.2019

 

 

 

Věcně příslušný výbor

 Datum oznámení na zasedání

ECON

25.11.2019

 

 

 

Zpravodajové

 Datum jmenování

Irene Tinagli

14.11.2019

 

 

 

Projednání ve výboru

3.12.2019

 

 

 

Datum přijetí

3.12.2019

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

41

13

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Gunnar Beck, Marek Belka, Stefan Berger, Gilles Boyer, Cristian-Silviu Buşoi, Derk Jan Eppink, Engin Eroglu, Markus Ferber, Jonás Fernández, Raffaele Fitto, Frances Fitzgerald, Luis Garicano, Valentino Grant, José Gusmão, Enikő Győri, Danuta Maria Hübner, Stasys Jakeliūnas, Othmar Karas, Billy Kelleher, Ondřej Kovařík, Philippe Lamberts, Aušra Maldeikienė, Jörg Meuthen, Csaba Molnár, Luděk Niedermayer, Dimitrios Papadimoulis, Piernicola Pedicini, Lídia Pereira, Jake Pugh, Evelyn Regner, Antonio Maria Rinaldi, Robert Rowland, Martin Schirdewan, Pedro Silva Pereira, Paul Tang, Irene Tinagli, Inese Vaidere, Johan Van Overtveldt, Stéphanie Yon-Courtin, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Carmen Avram, Gabriele Bischoff, Damien Carême, Fabio Massimo Castaldo, Richard Corbett, Agnès Evren, Eugen Jurzyca, Pedro Marques, Fulvio Martusciello, Ville Niinistö, Bogdan Rzońca, Stéphane Séjourné, Monica Semedo, Antonio Tajani, Julie Ward

Náhradníci (čl. 209 odst. 7) přítomní při konečném hlasování

Rosa D’Amato, Anna Deparnay-Grunenberg, Dino Giarrusso

Datum předložení

6.12.2019

 

 

[1] Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

[2] Přijaté texty, P8_TA(2019)0211.

Poslední aktualizace: 16. prosince 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí