Postup : 2019/0817(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0049/2019

Předložené texty :

A9-0049/2019

Rozpravy :

PV 16/12/2019 - 16
CRE 16/12/2019 - 16

Hlasování :

PV 17/12/2019 - 4.10
CRE 17/12/2019 - 4.11

Přijaté texty :

P9_TA(2019)0093

<Date>{06/12/2019}6.12.2019</Date>
<NoDocSe>A9‑0049/2019</NoDocSe>
PDF 489kWORD 140k

<TitreType>ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o doporučení Rady ke jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky</Titre>

<DocRef>(C9‑0149/2019 – 2019/0817(NLE))</DocRef>


<Commission>{ECON}Hospodářský a měnový výbor</Commission>

Zpravodajka: <Depute>Irene Tinagli</Depute>

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS Fabia Panetty
 PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI Fabia Panetty NA DOTAZNÍK
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o doporučení Rady ke jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

(C9‑0149/2019 – 2019/0817(NLE))

(Konzultace)

Evropský parlament,

 s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. října 2019 (12451/2019)[1],

 s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož Evropská rada konzultovala návrh s Parlamentem (C9‑0149/2019),

 s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o genderové vyváženosti při navrhování kandidátů v oblasti hospodářských a měnových záležitostí EU[2],

 s ohledem na článek 130 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9‑0049/2019),

A. vzhledem k tomu, že Evropská rada dopisem ze dne 16. října 2019 konzultovala s Parlamentem jmenování Fabia Panetty členem Výkonné rady Evropské centrální banky na osmileté funkční období počínaje dnem 1. ledna 2020;

B. vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu poté zhodnotil kvalifikaci kandidáta, zejména s ohledem na požadavky uvedené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a na zásadu úplné nezávislosti ECB podle článku 130 této smlouvy; vzhledem k tomu, že v rámci tohoto hodnocení kandidát výboru postoupil svůj životopis i odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán;

C. vzhledem k tomu, že výbor poté dne 3. prosince 2019 uspořádal slyšení, během něhož kandidát učinil předběžné prohlášení a poté odpověděl na otázky členů výboru;

D. vzhledem k tomu, že Rada guvernérů se skládá ze členů Výkonné rady Evropské centrální banky a z devatenácti guvernérů národních centrálních bank členských států, jejichž měnou je euro; vzhledem k tomu, že v současnosti jsou všichni guvernéři muži;

E. vzhledem k tomu, že Parlament opakovaně vyjadřoval nespokojenost ohledně postupu jmenování členů Výkonné rady Evropské centrální banky, a požadoval v této souvislosti o zlepšení postupů; vzhledem k tomu, že Parlament požadoval, aby mu byl včas předložen užší seznam zohledňující zásadu vyváženého zastoupení žen a mužů obsahující alespoň dvě jména;

F. vzhledem k tomu, že dne 17. září 2019 vydal Parlament kladné stanovisko k doporučení Rady týkajícímu se jmenování Christine Lagardeové první prezidentkou Evropské centrální banky;

G. vzhledem k tomu, že ženy jsou v Radě guvernérů Evropské centrální banky nadále nedostatečně zastoupeny; vzhledem k tomu, že Parlament lituje skutečnosti, že členské státy tuto žádost nebraly vážně, a požaduje, aby vnitrostátní orgány a orgány EU aktivně usilovaly o dosažení vyváženého zastoupení žen a mužů u příštích nominací;

H. vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU i vnitrostátní orgány by měly zavést konkrétní opatření k zajištění vyváženého zastoupení žen a mužů;

1. vydává kladné stanovisko k doporučení Rady týkajícímu se jmenování Fabia Panetty členem Výkonné rady Evropské centrální banky;

2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě a vládám členských států.

 


 

PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS Fabia Panetty

Fabio Panetta

KONTAKT

Banca d’Italia

Via Nazionale 91 – 00184, Řím, Itálie

E-mail: fabio.panetta@bancaditalia.it

 

 

 

Narozen v Římě dne 1. srpna 1959. Ženatý, tři děti.

VZDĚLÁNÍ

1996

1984

1982

 

Ph.D. v oboru ekonomie a financí (London Business School).

M.Sc. v oboru měnové ekonomiky (London School of Economics).

Titul s vyznamenáním v oboru ekonomie (LUISS University, Řím).

 

odborná praxe a hlavní zastávané funkce

Současný stav:

 

 

 

 

 

 

 

 

Předchozí funkce:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vrchní zástupce guvernéra Italské národní banky. Zastupuje guvernéra během jeho nepřítomnosti nebo pracovní neschopnosti.

Předseda italského úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím (IVASS). Ve své funkci je členem Generální rady Evropské rady pro systémová rizika.

Je náhradníkem guvernéra správní rady Banky pro mezinárodní platby.

Náhradník za Itálii ve skupině G7 a ve skupině G20.

Člen pracovní skupiny č. 3 OECD.

Člen správní rady Mezinárodního střediska pro měnová a bankovní studia (ICMB) v Ženevě a řídící rady Einaudiho institutu pro ekonomiku a finance (EIEF).

Byl mu udělen čestný titul vysokého důstojníka Řádu zásluh o Italskou republiku.

 

Od roku 2004 do roku 2017 doprovázející osoba a náhradník guvernéra Italské národní banky (Banca d´Italia) v Radě guvernérů Evropské centrální banky (guvernéři Antonio Fazio, Mario Draghi, Ignazio Visco).

Od roku 2014 do července 2019, člen Rady dohledu jednotného mechanismu dohledu při Evropské centrální bance.

Od roku 2012 do května 2019 člen správní rady a zástupce guvernéra Italské národní banky (Banca d´Italia).

Člen správní rady Banky pro mezinárodní platby (v roce 2013 a od roku 2015 do roku 2018).

Od roku 2003 do června 2019 člen Výboru pro globální finanční systém Banky pro mezinárodní platby.

Od roku 2013 člen rady Úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím (Ivass).

 

V roce 1985 nastoupil do výzkumného oddělení Italské národní banky. Byl povýšen do funkce vedoucího (2000), hlavního manažera a vedoucího měnového a finančního útvaru (2004), člena vrcholného vedení a vedoucího odboru pro hospodářský výhled a měnovou politiku (2007) a do funkce generálního ředitele pro Eurosystém a finanční stabilitu (2011).

Vyučující kurzu Hospodářská soutěž a výkonnost evropského finančního systému v rámci magisterského oboru Evropské hospodářství a mezinárodní finance na Římské univerzitě, Tor Vergata (2004–2005).

Vyučující kurzu Teorie a praxe finančních trhů v rámci doktorského oboru na ekonomické fakultě Římské univerzity, Tor Vergata (1995–1996).

Výzkumný asistent ekonometrie na Římské univerzitě LUISS (1982–1983).

 

DALŠÍ FUNKCE

2010–2012:

2005–2011:

 

1999–2007:

 

2010–2011:

 

 

2005–2006:

 

 

2000–2001:

 

 

 

1999–2002:

 

1998–2000:

Šéfredaktor zprávy o finanční stabilitě Italské národní banky.

Člen správní rady Mezinárodního věstníku centrálních bank.

Redaktor pro kapitoly o penězích, úvěrech a financích ve výroční zprávě a hospodářském věstníku Italské národní banky.

Předseda pracovní skupiny pro riziko vlády a podmínky financování bank, podávání zpráv Výboru pro globální finanční systém (Banka pro mezinárodní platby).

Vedoucí studijní skupiny pro volatilitu na finančních trzích, podávání zpráv Výboru pro globální finanční systém (Banka pro mezinárodní platby).

Předseda pracovní skupiny pro účinnost, hospodářskou soutěž a úvěrové toky v rámci průzkumu podporovaného ministry financí zemí skupiny G10 a guvernéry centrálních bank týkajícího se procesu konsolidace bankovního a finančního sektoru.

Zástupce Italské národní banky ve skupině OECD na vysoké úrovni sdružující odborníky v měnové oblasti (Paříž).

Člen pracovní skupiny pro akciové trhy zřízené guvernéry centrálních bank zemí skupiny G10.

Pořádání seminářů na téma ekonomie a financí na těchto institucích: Americká hospodářská asociace, Rada guvernérů Federálního rezervního systému, Federal Reserve Bank of Chicago, Banka pro mezinárodní platby, De Nederlandsche Bank, Federální komise pro pojištění vkladů, Borsa di Milano, Associazione Bancaria Italiana, Italské ministerstvo hospodářství a financí, Consob, the European University Institute (Florencie), London Business School, London School of Economics, Università Bocconi, Bank of Canada, Sapienza University, Tor Vergata University, Středisko mezinárodních studií, Istituto per la Ricerca sociale, Center for Economic Policy Research (CEPR), Monte Titoli S.p.A., Università di Pavia, Bank of England, Associazione per gli Studi di Banca e Borsa, LUISS University, Università Cattolica di Milano, Università di Ancona, Università di Sassari, Università di Verona, Autorità Garante per la Concorrenza, Associazione Prometeia, Frankfurt Institute for Law and Finance, Banque Centrale du Luxembourg.

Je členem Italské hospodářské asociace, Americké finanční asociace a Americké hospodářské asociace. Publikoval studie o bankovnictví a financích v řadě italských a zahraničních odborných časopisů (viz přiložený seznam).

Je recenzentem italských a zahraničních odborných časopisů, včetně: American Economic Review, Quarterly Journal of Economics, Journal of Money, Credit and Banking, Review of Economics and Statistics, Journal of Financial Intermediation, Journal of Banking and Finance, Journal of Development Economics, Journal of the European Economic Association (JEEA), Open Economies Review, Journal of Development Economics, International Review of Economic and Finance, Economic Modelling, Economic Notes, Rivista di Politica Economica, Moneta e Credito a Politica Economica.

OCENĚNÍ A GRANTY

2006

 

1985

 

1983

 

Získal cenu Premio Giornalistico Internazionale Santa Margherita Ligure per l’Economia pro nejlepšího autora v oblasti ekonomie.

Obdržel grant Paola Andreiniho od Italské národní banky na zahraniční studium v oboru ekonomie.

Obdržel grant ministerstva školství na zahraniční studium v oboru politické ekonomie.

STĚŽEJNÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST

 

STĚŽEJNÍ ČLÁNKY V MEZINÁRODNÍCH ODBORNÝCH ČASOPISECH

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KNIHY A MONOGRAFIE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DALŠÍ ČLÁNKY a projevy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pracovní dokumenty

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Are Mergers Beneficial to Consumers? Evidence from the Market for Bank Deposits, spoluautor D. Focarelli, The American Economic Review, sv. 93, č. 4, září 2003 (rovněž zveřejněno v Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 448, červenec 2002).

The Interaction between Capital Requirements and Monetary Policy (2014), spoluautoři Paolo Angelini a Stefano Neri, Journal of Money, Credit and Banking, sv. 46, číslo 6, září 2014.

Do Mergers Improve Information? Evidence From the Loan Market, spoluautoři Fabiano Schivardi a Matthew Shum, The Journal of Money, Credit and Banking, sv. 41, č. 4, s. 673–709, 2009 (rovněž zveřejněno jako pracovní dokument č. 4961, CEPR, Londýn).

Why do companies go public? An Empirical Analysis, spoluautoři M. Pagano a L. Zingales, Journal of Finance, sv. LIII, č. 1, 1998.

The Coordination of Micro and Macro-Prudential Policy in Europe (2015), spoluautor Piergiorgio Alessandri, European Economy, 2015.3.

Consolidation and Efficiency in the Financial Sector: A Review of the International Evidence, spoluautoři D. Amel, C. Barnes a C. Salleo, Journal of Banking and Finance, sv. 28, č. 10, 2004 (rovněž zveřejněno jako pracovní dokument 2002–47, Rada guvernérů Federálního rezervního systému).

The Stability of the Relation between the Stock Market and Macroeconomic Forces, Economic Notes, 2002, č. 3, (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 393, 2003).

Will A Common European Monetary Policy Have Asymmetric Effects?, spoluautoři L. Guiso, A. Kashyap a D. Terlizzese, Economic Perspectives, Federal Reserve Bank of Chicago, č. 56, 2000 (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 325, 2000).

Why do Banks Merge?, spoluautoři D. Focarelli a C. Salleo, Journal of Money, Credit and Banking, sv. 34, č. 4, listopad 2002 (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 361, 1999).

The Performance of Italian Equity Funds, spoluautor Riccardo Cesari, Journal of Banking and Finance, 26, 2002 (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 325, 1998).

The stock market as a source of capital: some lessons from initial public offerings in Italy, spoluautoři M. Pagano a L. Zingales, European Economic Review, č. 40, 1996.

 Les interactions négatives entre banques et états, spoluautoři Paolo Angelini a Giuseppe Grande, Revue d’économie financière č. 111, září 2013.

  Supplementary pension schemes in Italy: Features, development and opportunities for workers, spoluautoři Riccardo Cesari a Giuseppe Grande, Giornale degli economisti e annali di economia, sv. 67, 1, s. 21–40, 2008.

 

 

The impact of sovereign credit risk on bank funding conditions (2011), zveřejněno v: CGFS Papers č. 43, Banka pro mezinárodní platby, Basilej (zpráva pracovní skupiny pro riziko vlády a podmínky financování bank Výboru pro globální finanční systém).

 

Financial Sector Pro-cyclicality: Lessons from the Crisis (2009), koordinátor (spoluautor Paolo Angelini), Banca d’Italia, Questioni di Economia e Finanza (příležitostné dokumenty) č. 44, duben.

 

Geneva Reports on the World Economy, č. 9: International Financial Stability (2007) (spoluautoři Roger Ferguson, Phillip Hartman a Richard Portes), zveřejněno Mezinárodním střediskem pro měnová a bankovní studia (ICMB) a CEPR.

Il sistema finanziario e il Mezzogiorno. Squilibri reali e divari finanziari (2006), vyd., spoluautor Luigi Cannari, Cacucci Editore, Bari.

Il sistema bancario italiano negli anni novanta. Gli effetti di una trasformazione (2004), Il Mulino, Boloňa.

La previdenza complementare in Italia: caratteristiche, sviluppo e opportunità per i lavoratori, spoluautoři Riccardo Cesari a Giuseppe Grande, Banca d’Italia, Questioni di Economia e Finanza (příležitostné dokumenty) č. 8, květen 2008.

The Recent Behaviour of Financial Market Volatility, Bank for International Settlements, BIS Economic Papers č. 29, srpen 2006 (zpráva studijní skupiny Výboru pro globální finanční systém).

Le nuove regole sulla liquidità e la politica monetaria (2014), zveřejněno v: Liquidità e nuove regole sulle banche: calibrazione e impatti (Series ARIME), Franco Angeli, Milán.

 

 

Central banking in the XXI century: never say never (projev na konferenci Central banking and monetary policy: Which will be the new normal?), Università Cattolica, Milán, duben 2016.

21st Century cash: Central banking, Technological innovation and digital currencies, zveřejněno v: Do we need Central Bank Digital Currency? Economics, Technology and Institutions, Larcier, Sborník z konference SUERF, 2018.

Why do banks securitize their assets? Bank-level evidence from over one hundred countries in the pre-crisis period, spoluautor A.F. Pozzolo, Banca d’Italia, Tema di discussione (pracovní dokumenty) č. 1183, 2018.

The Distributional Consequences of Monetary Policy, 18. výroční konference DNB (Nederlandsche Bank) pod názvem Distribuční důsledky krize a reakce na úrovni politiky, Amsterdam, 20. listopadu 2015.

On the special role of macroprudential policy in the euro area, v: Putting Macroprudential Policy to Work, DNB Occasional Studies, sv. 12–7 (2014).

Finanza, rischi e crescita economica (projev na konferenci Bocconi University po názvem Benchmarking the UK market: A way to create an efficient and effective capital market in Italy?), Milán, leden 2016.

Prudential policy at times of stagnation: a view from the trenches, spoluautor P. Alessandri, Questioni di Economia e Finanza della Banca d’Italia (příležitostné dokumenty), č. 300, prosinec 2015.

 Why banks and supervisors must act now, spoluautor Mark Carney, Financial Times, 11. července 2011.

La transizione verso un sistema finanziario più stabile, Quaderni dell’Associazione per lo Sviluppo degli Studi di Banca e Borsa, č. 287, březen 2015.

The European Banking and Capital Markets Unions: Challenges and Risks, projev na mezinárodní konferenci Foundation for European Progressive Studies e Fondazione Italianieuropei, Řím, 6. února 2015.

Crescita economica e finanziamento delle imprese, Rivista AIAF online, 2015, č. 94.

La nuova vigilanza bancaria europea e l’Italia, projev na konferenci nazvané Le Banche Popolari dal XX al XXI Secolo, Řím, 19. června 2014.

Imprese: una finanza diversa è possibile, SACE MAG, č. 2, 2014.

The negative feedback loop between banks and sovereigns, spoluautoři P. Angelini a G. Grande, Questioni di Economia e Finanza della Banca d’Italia, (příležitostné dokumenty) č. 213, leden 2014.

Un sistema finanziario per la crescita, Conference Proceedings „Il risparmio degli italiani è al sostegno della crescita?“, The Adam Smith Society, Milán, 27. ledna 2014.

Il credito e il finanziamento delle imprese, projev na konferenci nazvané Reload Banking. La banca del domani per un nuovo sviluppo dell’Italia, Federazione delle Banche di Credito Cooperativo Lazio Umbria Sardegna, Řím, 21. června 2013.

Macroprudential tools: where do we stand?, projev na 2013 Banque Centrale du Luxembourg Financial Stability Review Presentation, 14. května 2013.

Banche, Finanza, Crescita, Quaderni dell’Associazione per lo Sviluppo degli Studi di Banca e Borsa, č. 273, březen 2013.

Pro-cyclicality of capital regulation: is it a problem? How to fix it?, spoluautoři P. Angelini, A. Enria, S. Neri a M. Quagliariello, Questioni di Economia e Finanza della Banca d’Italia (příležitostné dokumenty) č. 74, říjen 2010.

Domanda e Offerta di Credito in Italia durante la crisi finanziaria, spoluautor Federico Maria Signoretti, Banca d’Italia, Questioni di Economia e Finanza (příležitostné dokumenty) č. 63, duben 2010.

An assessment of financial sector rescue programmes, spoluautoři T. Faeh, G. Grande, C. Ho, M. King, A. Levy, F.M. Signoretti, M. Taboga a A. Zaghini, Questioni di Economia e Finanza della Banca d’Italia (příležitostné dokumenty), č. 47, luglio 2009.

Evoluzione del sistema bancario e finanziamento dell’economia nel Mezzogiorno, Moneta e Credito, sv. LVI, č. 222, červen 2003 (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 467, březen 2003).

La trasformazione del sistema bancario italiano e i suoi effetti sulle imprese e sui risparmiatori, spoluautor D. Focarelli, (projev na konferenci nazvané Quarant’anni di Economia a Verona), Banche e Banchieri, č. 4, 2002.

Il sistema bancario italiano nell’area dell’euro, spoluautoři L. Gambacorta a G. Gobbi, Bancaria, sv. 57, č. 3, 2001.

Determinanti e conseguenze delle acquisizioni e fusioni bancarie, spoluautoři D. Focarelli a C. Salleo, Banca Impresa Società, č. 1, 1999.

La congiuntura creditizia in Italia (projev na Convegno Sadiba 26), Quaderni dell’Associazione per lo Sviluppo degli Studi di Banca e Borsa, č. 198, březen 2003.

Le banche e i servizi finanziari alle imprese (projev na Convegno Sadiba 25), Quaderni dell’Associazione per lo Sviluppo degli Studi di Banca e Borsa, č. 185, březen 2002.

Is There an Equity Premium Puzzle in Italy? A Look at Asset Returns, Consumption and Financial Structure over the Last Century, spoluautor Roberto Violi, Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 339, 1999.

Portafogli gestiti e tassi di rendimento: alcune considerazioni, spoluautor Riccardo Cesari, Bancaria, č. 1, 1998.

Innovazioni strutturali nel mercato azionario: gli effetti della contrattazione continua, spoluautoři C. Impenna a P. Maggio, v: Rapporto IRS sul mercato azionario, Istituto per la Ricerca Sociale, Milán (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 248, 1995).

La volatilità dei corsi dei CCT e i coefficienti patrimoniali del Comitato di Basilea, spoluautor F. Drudi, il Risparmio, č. 3, 1994.

I tassi d'interesse reali: l'esperienza degli ultimi trent'anni (1960–1992), spoluautor A. Levy, v: L'alto prezzo del danaro, P. Ciocca a G. Nardozzi (vyd.), Laterza, Bari, 1993 (rovněž zveřejněno v: Bancaria, č. 4, 1994).

Privatizzare: come? Spunti da una ricognizione comparata dei casi inglese e francese, spoluautor S. Chiri, Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 197, 1993.

Rischio di tasso d'interesse e coefficienti patrimoniali: un'applicazione di modelli multifattoriali, spoluautor F. Drudi, Finanza, Imprese e Mercati, il Mulino, č. 3, 1992.

Rischio di tasso d'interesse e coefficienti patrimoniali: un'analisi dei regolamenti SIM, spoluautor F. Drudi, Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 180, 1992.

Il mercato finanziario italiano nel processo di integrazione economica europea, Il Risparmio, č. 5, září-říjen 1992.

Gli effetti della quotazione internazionale: il caso delle azioni italiane a Londra, Finanza, Imprese e Mercati, Il Mulino, č. 3, prosinec 1991 (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 156, 1991).

La struttura fattoriale del mercato azionario italiano, v: Ricerche applicate e modelli per la politica economica, Banca d'Italia, sv. II, 1991.

Evoluzione e performance dei fondi comuni mobiliari italiani, spoluautor E. Zautzik, Il rischio azionario e la Borsa, edited by Centro Baffi dell'Università Bocconi (rovněž zveřejněno v: Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 142, 1990).

Organizzazione ed efficienza del mercato azionario, Economia, società e istituzioni, říjen 1989.

Evoluzione recente del sistema finanziario italiano: effetti sull'allocazione del risparmio e sulla struttura dell'intermediazione finanziaria, Atti del Convegno I gruppi plurifunzionali nelle strategie di mercato delle banche e delle assicurazioni, Trieste, listopad 1989.

Recent Changes in the Organization and Regulation of Capital Markets in Italy, spoluautoři C. Caranza a R. Pepe, v: Changes in the Organization and Regulation of Capital Markets, Banka pro mezinárodní platby, duben 1987.

 

 

Monetary Policy and Macroprudential Policy, spoluautoři Paolo Angelini a Stefano Neri, Banca d’Italia, Temi di Discussione (pracovní dokumenty) č. 801, březen 2011. Rovněž zveřejněno v: European Central Bank, pracovní dokument č. 1448, July 2012.

Why Do Banks Securitize their Assets? spoluautor Alberto Pozzolo. Mimeo, Banca d’Italia.

The Causes and Consequences of Going Public, spoluautoři Andrea Generale a Federico Signoretti, mimeo, Banca d’Italia.

HowInterest Sensitive is Investment? Very (when the data are well measured), spoluautoři Luigi Guiso, Anil Kashyap a Daniele Terlizzese, mimeo, Banca d’Italia.

 


 

PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI Fabia Panetty NA DOTAZNÍK

Dotazník kandidáta na funkci

člena Výkonné rady Evropské centrální banky

(Fabio Panetta)

 

 

A. Osobní a odborný profil

 

1. Vyzdvihněte prosím hlavní aspekty svých odborných dovedností v měnové, finanční a obchodní oblasti a hlavní aspekty svých evropských a mezinárodních zkušeností.

Věnuji se centrálnímu bankovnictví celý svůj profesní život. V roce 1985 jsem nastoupil do Italské národní banky a v roce 2012 jsem se stal členem správní rady a náměstkem guvernéra. V současné době zastávám funkci hlavního zástupce guvernéra. Jsem rovněž předsedou italského úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím (IVASS) a v rámci této funkce také členem Generální rady Evropské rady pro systémová rizika.

Společně s dalšími členy správní rady Italské národní banky mám jako hlavní zástupce guvernéra odpovědnost za řízení každodenního fungování a určování strategické orientace instituce v celé řadě otázek. Mezi povinnosti Italské národní banky paří mimo jiné: přispívat k rozhodnutím o měnové politice eurozóny a provádět je v Itálii; provádět dohled nad bankami (v rámci jednotného mechanismu dohledu) i nebankovními zprostředkovateli; provádět dohled nad italskými trhy se státními cennými papíry a italskými tržními infrastrukturami; provádět dohled a zajišťovat bezproblémové fungování platebního styku v Itálii a poskytovat platební služby pro eurozónu (spravujeme systémy TIPS, Target2 a Target2 Securities);[3] přijímat makroobezřetnostní politiky. Italská národní banka je rovněž odpovědná za boj proti praní peněz a proti financování terorismu.[4]

Během svého služebního postupu jsem získal důkladné zkušenosti v celé řadě činností centrálních bank a prokázal jsem schopnosti vůdce při řešení nových problémů. V roce 1985 jsem nastoupil do výzkumného oddělení Italské národní banky; v roce 2007 jsem se stal ředitelem odboru pro hospodářský výhled a měnovou politiku. V roce 2011 jsem byl jmenován generálním ředitelem a mým úkolem bylo koordinovat činnosti banky související s Eurosystémem a finanční stabilitou. Ve správní radě mi postupem času mimo jiné byla svěřena odpovědnost za operace měnové politiky a za bankovní dohled.

Od roku 2004 jsem se účastnil zasedání Rady guvernérů ECB, nejprve jako doprovod a poté jako náhradník. Díky tomu jsem měl tu čest zažít významné první roky jednotné měnové politiky. Podílel jsem se také na procesu tvorby politiky po celou náročnou dobu finanční a dluhové krize. Ve funkci člena Rady dohledu jednotného mechanismu dohledu jsem se aktivně podílel na založení bankovní unie (BU), a to od počátku v roce 2014 do července 2019.

Účast na mezinárodních fórech mi umožnila bezprostředně zakusit význam mezinárodní spolupráce. Kromě dalšího jsem také členem Výboru pro globální finanční systém Banky pro mezinárodní platby, Fóra pro makroobezřetnost ECB (jako člen Rady dohledu), správní rady Banky pro mezinárodní platby (kde jsem v současnosti jedním z náhradníků). Jsem italským náhradníkem na zasedáních ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G7 a skupiny G20.

Jsem členem správní rady Mezinárodního střediska pro měnová a bankovní studia (ICMB) v Ženevě.

Vedle dlouhodobých a rozmanitých zkušeností na úrovni politiky mám také za sebou akademické působení a publikační činnost v měnové oblasti a bankovnictví v mezinárodních odborných časopisech.

 

2. Máte nějaké obchodní nebo finanční podíly nebo jiné závazky, které by mohly být v konfliktu s vašimi budoucími povinnostmi, a existují jakékoli relevantní osobní či jiné faktory, které musí Parlament zohlednit, zvažuje-li vaše jmenování?

 

Ne. Jako člen správní rady Italské národní banky splňuji vysoký standard v záležitostech, jako jsou střet zájmů, důvěrnost, vnější mandáty, politiky v oblasti přijímání darů či jiných výhod a finanční investice v souladu se základními hodnotami banky: nezávislosti, nestrannosti, poctivosti a obezřetnosti. Jako bývalý člen Rady dohledu jsem se podepsal a splňuji etický kodex, požadavky na transparentnost i investiční omezení vztahující se na rozhodovací orgány ECB. Jako předseda italského úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím splňuji požadavky kodexu chování a transparentnosti úřadu IVASS.

Nemám žádné vazby na soukromé organizace. Nemám žádné investice ani podíl v žádné finanční nebo nefinanční společnosti.

 

3. Jaké jsou hlavní cíle, o jejichž splnění budete usilovat během svého mandátu v Evropské centrální bance?

 

Důsledné dodržování mandátu udržování cenové stability je největším příspěvkem, kterým může ECB napomoci vybudování silnější, odolnější, více prosperující a spravedlivější Evropy. Zajištění toho, aby ECB plnila svůj mandát v souladu se Smlouvami o EU, bude i nadále hlavní zásadou všech členů Výkonné rady.

ECB musí zároveň neustále upozorňovat na možné nezamýšlené důsledky svých politik pro stabilitu finančního systému, zejména dochází-li k zavádění nových nástrojů. Za těchto okolností je nezbytná vysoká míra opatrnosti, aby byly tyto účinky co nejdříve odhaleny; hospodářská a finanční situace musí být neustále sledována ve všech ohledech, a to bez výjimek a bez předsudků.

Pokud jde o vnitřní fungování ECB, úspěšné dosažení těchto cílů lze nejlépe zajistit pomocí organizační kultury, která podporuje uplatňování pragmatického a otevřeného přístupu založeného na údajích na všech úrovních instituce. Pokud budu jmenován do Výkonné rady, budu se neustále snažit tuto kulturu dále prohlubovat.

Jak vysvětlím podrobněji v následných odpovědích, budu-li jmenován do Výkonné rady, budu se také snažit dále rozvíjet silnější kulturu posílení postavení žen a rovných příležitostí bez ohledu na pohlaví, státní příslušnost nebo jiné rozdíly.

 

B. Měnová politika ECB

 

4. Jak by podle vašeho názoru měla ECB provádět svou měnovou politiku za současných makroekonomických podmínek? Jak vnímáte výkon ECB, pokud jde o dosažení jejího primárního cíle udržování cenové stability?

 

Opatření ECB se musí i nadále řídit primárním cílem, kterým je udržování cenové stability v eurozóně. Nejnovější údaje v tomto ohledu naznačují, že podle inflačního výhledu nebude patrně cíl Rady guvernérů udržení inflace pod hranicí 2 % dosažen, a proto požaduje expanzivní měnovou politiku: z příchozích informací (z tzv. „tvrdých dat“ i měkkých informací) vyplývá, že zpomalení růstu patrně potrvá déle, než se očekávalo ještě před několika měsíci, a to v důsledku přetrvávající slabosti mezinárodního obchodu a přetrvávajících globálních nejistot, které mají vliv zejména na zpracovatelské odvětví a obecněji na důvěru podniků a jejich tendence v oblasti investic. Jak ukazují dosavadní zkušenosti, dopady dlouhotrvajícího zpomalení ve zpracovatelském odvětví mají tendenci se přelévat do dalších klíčových částí ekonomiky, jako je například odvětví služeb.

Ve zpomalující se ekonomice zůstává současná i předpokládaná inflace utlumená a není v souladu s cílem Rady guvernérů ECB. Co je důležitější, tento stav s sebou nese riziko zhoršení inflačních očekávání domácností a podniků, což – pokud se proti nim nepřijmou patřičná opatření – může zkomplikovat dosažení cenové stability. To znamená, že je zapotřebí podpořit měnovou politiku, tak aby bylo zajištěno zachování příznivých podmínek financování a došlo k posílení investic, důvěry, zaměstnanosti, a tím i růstu mezd a cen.

 

Jsem přesvědčen, že ECB dosud byla při dosahování svého prvořadého cíle do značné míry úspěšná. Tlak na růst cen se vždy podařilo udržet pod kontrolou. Během krize čelila eurozóna nebývalému riziku deflace a ECB musela svůj soubor nástrojů rozšířit nad rámec standardních politických nástrojů. Na výzvy, které s sebou daná situace nesla, ECB reagovala prostřednictvím své měnové politiky, která zabránila naplnění deflačních rizik a zastavila zhoršující se trend inflačních očekávání, čímž podpořila hospodářský růst a zaměstnanost. Hospodářská analýza a dosavadní zkušenosti z jiných zemí naznačují, že deflace je zhoubná nemoc, které je obtížné se zbavit a která může stáhnout ekonomiku do bludné spirály klesající poptávky, nižší míry ekonomické aktivity, vyšší nezaměstnanosti a finanční nestability, zejména pokud se hospodářství vyznačuje vysokou mírou zadlužení.

 

5. Jaký váš názor na balíček stimulačních opatření Rady guvernérů ECB ze dne 12. září a na rozhodnutí o signalizaci budoucí měnové politiky? Jak vnímáte způsob, jakým bylo toto rozhodnutí přijato, zejména s ohledem na veřejně projevený nesouhlas některých členů Rady ECB po přijetí rozhodnutí? Obecněji, jaký je váš názor na způsob, jakým byla dosud rozhodnutí v oblasti měnové politiky přijímána, a domníváte se, že by se měl změnit, a pokud ano, jak?

 

Balíček opatření, který přijala Rada guvernérů ECB v září, byl přiměřenou a vhodnou reakcí na makroekonomickou situaci, kterou jsem popsal ve své předchozí odpovědi. V souladu s prvořadým mandátem ECB udržovat cenovou stabilitu bylo cílem rozhodnutí čelit riziku, že dlouhodobě nízká úroveň inflace způsobená slabostí ekonomiky by mohla vést k trvalému poklesu inflačních očekávání, nebo dokonce k opětovnému výskytu nebezpečí deflace. Tento balíček postupů, který přijala Rada guvernérů, poskytne nezbytnou podporu pro hospodářskou činnost a inflaci.

Je mi známo, mimo jiné z veřejné rozpravy, že názory Rady guvernérů, pokud jde o vhodnost nastavení expanzivní měnové politiky, byly jednomyslné. Objevily se však současně různé názory na konkrétní nástroje měnové politiky, které by dokázaly lépe zajistit podporu pro výhled v oblasti růstu a inflační výhled. To není žádné překvapení, protože nejistota ohledně relativních účinků jednotlivých nestandardních nástrojů je v této fázi přirozeně vysoká a častá. Považuji to za známku upřímné a konstruktivní diskuse.

Podle mých zkušeností jsou rozhodnutí Rady guvernérů v oblasti měnové politiky vždy přijímána na základě důkladné analýzy domácí a světové hospodářské a finanční situace a výhod a nevýhod jednotlivých možností. Tak mohou všichni členové Rady vyjádřit své názory a pokusit se dosáhnout konsensu, kdykoli je to možné. Pro přijetí rozhodnutí v případě odlišných stanovisek jsou k dispozici odpovídající ustanovení. V početném rozhodovacím orgánu je nevyhnutelné – a myslím i zdravé – mít odlišné názory. Zavedené způsoby řízení zajišťují, aby bylo vždy možné vést spravedlivou rozpravu, ale také to, aby Rada guvernérů mohla vždy dospět k operativním závěrům. Z empirických analýz ostatně vyplývá, že opatření přijatá Radou guvernérů ECB byla dosud při podpoře domácí poptávky a inflace obecně vzato účinná.

 

6. Jak hodnotíte účinky nízkých úrokových sazeb?

 

Z důkazů, které jsou mi známy, usuzuji, že účinek nízkých, a dokonce záporných úrokových sazeb na ekonomiku jako celek byl velký a pozitivní. Přenos nízkých, nebo dokonce záporných úrokových sazeb ECB na podmínky financování podniků a domácností proběhl dobře a byl dále posílen efekty signalizace prostřednictvím očekávání úrokových sazeb.

Současně přetrvává riziko vedlejších účinků nízkých a záporných úrokových sazeb, pokud trvají delší dobu. Existují obavy, že po překročení určité úrovně mohou mít záporné úrokové sazby nepříznivé dopady na chování domácností v oblasti úspor a spotřeby, na úvěrové politiky bank a na zisky finančních zprostředkovatelů. Cílem systému odstupňování, který v září zavedla Rada guvernérů, je zmírnit tyto problémy (pomoci bankám vyrovnat se s přímými náklady spojenými s držením záporně úročené přebytečné likvidity na účtech v centrálních bankách) za účelem zachování přenosového mechanismu měnové politiky.

Prostředí s nízkými úrokovými sazbami podporuje hospodářskou činnost také tím, že se stává podnětem k podstupování ekonomických rizik. Existují však také obavy, že v některých segmentech trhu může zvýšená míra podstupování rizika ohrožovat finanční stabilitu. Je důležité, aby ECB tato rizika soustavně sledovala. Ve většině případů je však nejlepším řešením těchto rizik jejich vyvážení prostřednictvím jiných politických nástrojů, zejména pokud jsou umístěny v konkrétních zemích nebo na konkrétních trzích. K řešení případných výkyvů dynamiky cen aktiv jsou nejvhodnější makroobezřetnostní politiky, které lze přizpůsobit podmínkám v jednotlivých zemích nebo odvětvích (např. nemovitosti).

Přínosy plynoucí z opatření ECB, včetně záporných úrokových sazeb, v této chvíli stále ještě převyšují případné vedlejší účinky. Nicméně aby to tak zůstalo i nadále, je třeba nepřetržité sledování. V budoucnu může Rada guvernérů zavedená opatření přezkoumat a rozhodnout o přijetí dalších opatření ke zmírnění dopadu, pokud se ukáže, že čistý přínos některých těchto opatření se zmenšuje.

 

7. Domníváte se, že dvacet let po zavedení eura nastal čas na přezkum rámce měnové politiky ECB?

 

Jsem si vědom toho, že už prezidentka Lagardeová – ať už ve svých odpovědích Evropskému parlamentu či v jednom svém nedávném projevu – naznačila, že v blízké budoucnosti bude zahájen strategický přezkum.

Domnívám se, že stávající rámec je do značné míry úspěšný. Přezkum je přesto v mnoha ohledech vhodný a potřebný, vzhledem k tomu, že od začátku hospodářské a měnové unie došlo ke změně makroekonomického prostředí (nejen v rámci eurozóny, ale také na celosvětové úrovni) a je důležité vyvodit závěry z poučení plynoucího z finanční krize. Ostatní centrální banky provádějí přezkumy svých politik pravidelně; poslední přezkum ECB proběhl v roce 2003, takže je čas provést další.

Důkladný přezkum pomůže zajistit, aby rámec měnové politiky ECB nadále plnil mandát ECB, jak je uvedeno ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Pokud budu jmenován do Výkonné rady, přistupoval bych k těmto diskusím s otevřenou myslí, stejně jako samotná prezidentka. Navrhl bych Radě, aby přihlížela k nejnovějším názorům na měnovou politiku a ke zkušenostem z těchto významných let získaným v Evropě i ve světě. Jsem si jist, že všichni členové Rady – za pomoci zaměstnanců – by k provedení přezkumu přispěli konstruktivním způsobem, s odhodláním a nadšením, a využili přitom svých zkušeností, jak tomu bylo vždy v minulosti.

 

8. Jak zajistíte transparentnost, pokud jde o provádění programu nákupu aktiv (APP)? Souhlasíte s tím, že by mohla být zvýšena transparentnost programu nákupu cenných papírů krytých aktivy (ABSPP) a třetího programu nákupu krytých dluhopisů (CBPP3)?

ECB jako veřejná instituce má povinnost být co nejtransparentnější. Transparentnost, a to i pokud jde o hlediska provádění měnové politiky, pomáhá veřejnosti porozumět měnové politice ECB. Lepší porozumění na straně veřejnosti zase posiluje důvěryhodnost a účinnost politických rozhodnutí a přispívá k odpovědnosti ECB. Tak tomu je zejména ve výjimečných dobách, kdy je třeba veřejnosti srozumitelně a se stálým zřetelem na mandát cenové stability vysvětlit nekonvenční politická opatření.

Pokud jde o provádění programu nákupu aktiv (APP), domnívám se, že míra transparentnosti je už nyní poměrně vysoká. ECB zveřejňuje na svých internetových stránkách podrobné měsíční informace o nákupech, celkové účasti a vyplacených částkách splatných v každém z dílčích programů v rámci APP, a pokud jde o zásady, kterými se nákupy řídí, postupuje transparentně. V případě programu pro cenné papíry zajištěné aktivy například ECB rovněž sděluje, které tranše (nadřízené, mezaninové nebo tranše vlastního kapitálu) určité emise mohou být nakoupeny, jaký je maximální podíl zbývající částky tranše, kterou lze koupit, a jaké nástroje mohou být zahrnuty do skupiny podkladových aktiv.

Jsem však přesvědčen, že transparentnost centrálních bank by neměla zacházet příliš daleko, protože v některých případech by nadměrná transparentnost mohla účinnost opatření měnové politiky oslabovat. Existují například důvody, proč by ECB neměla u určitých nákupních programů zveřejňovat přesnou výši účasti u jednotlivých cenných papírů a proč by neměla umožňovat svým protistranám zveřejňovat množství a druh cenných papírů, které nakoupila. Tato informace by ve skutečnosti mohla účastníkům trhu umožnit pokusit se vůči centrální bance o „front running“, což by mohlo vést k potenciálně závažným dislokacím cen konkrétních cenných papírů, zvyšovat náklady Eurosystému a snížit účinnost programu. Pokud bych byl jmenován do rady ECB, návrhy, které by zvýšily transparentnost bez těchto nepříznivých vedlejších účinků, bych vítal a považoval bych za svou povinnost je pečlivě vyhodnotit.

 

9. Jaký je váš názor na rizika spojená s programem nákupu cenných papírů podnikového sektoru (CSPP)? Jak hodnotíte v současnosti narůstající podíl programu CSPP na primárním trhu a zároveň v současnosti se snižující podíl programu nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárním trhu?

 

ECB nakupuje podnikové dluhopisy v rámci programu CSPP na primárním i sekundárním trhu podle předem stanovených kritérií způsobilosti a limitů z hlediska podílu emisí a emitentů, která zohledňují rizika spojená s konkrétními odvětvími. Tato pravidla doplňuje ex ante pečlivá hloubková analýza a následně po zakoupení proces stálého sledování, jehož cílem je omezit rizika. Nesprávné řízení rizik by mohlo poškodit důvěryhodnost a pověst centrální banky.

Eurosystém přizpůsobuje své nákupy v rámci programu CSPP podmínkám na trhu s přihlédnutím k likviditě sekundárních trhů. Nákupy zohledňují také sezónní vlivy na emise a jsou na ně uplatňovány určité vyrovnávací mechanismy. Referenční hodnota používaná při nákupech přiměřeně odráží všechny způsobilé nesplacené emise. Tržní kapitalizace tak určuje váhu každé jurisdikce emise v referenční hodnotě.

CSPP účinně napomáhá zlepšovat podmínky financování nefinančních podniků v eurozóně. Přestože nákup podnikových dluhopisů s sebou nese poněkud vyšší míru rizika než jiná aktiva tradičně držená centrálními bankami, program CSPP se osvědčil z hlediska rizika jako účinný, pokud poměřujeme související riziko s přínosem tohoto nákupu k dosažení cílů politiky. Spolu s nákupy cenných papírů zajištěných aktivy a krytých dluhopisů může program CSPP maximalizovat přímý dopad programu APP na reálnou ekonomiku.

Vzhledem k omezením spojeným s držením státních dluhopisů a následným omezením proveditelnosti vztahujícím se na program PSPP zvyšuje poměrně větší podíl složky soukromého sektoru celkovou flexibilitu (a potenciální rozsah) programu APP. Pomáhá také udržet pod kontrolou rozsah případných odchylek akcií PSPP od klíče pro upisování základního kapitálu (referenční hodnota použitá pro alokaci nákupů PSPP v jednotlivých zemích).

V každém případě jsou nákupy státních dluhopisů na sekundárním trhu i nadále hlavní součástí programu APP.

 

10. Jak může podle vašeho názoru ECB přispět k hospodářskému růstu, ekologické transformaci a plné zaměstnanosti a zároveň plně respektovat svůj prvořadý cíl, kterým je udržovat cenovou stabilitu? Je podle Vás možné přijmout dodatečná opatření měnové politiky, která by zlepšila pozitivní dopady na reálnou ekonomiku?

 

Smlouva stanoví, že aniž je dotčen její prvořadý cíl, kterým je udržování cenové stability, podporuje ECB rovněž obecné hospodářské politiky Evropské unie v dosahování jejich cílů. Mezi ně patří vyvážený hospodářský růst, plná zaměstnanost a ochrana a zlepšování kvality životního prostředí.

Zkušenosti z posledních několika let potvrdily, že udržováním cenové stability ECB přispívá k prosperitě eurozóny. Rizika pro inflační výhled nebývají izolovaná, ale bývají spojena se špatným růstem, nízkou zaměstnaností a stagnací v oblasti mezd, rostoucí nerovností a ohrožením finanční stability. Opatření ECB při zajišťování expanzivní měnové politiky podporují spotřebitelské výdaje a investice podniků, čímž podporují růst a zaměstnanost v eurozóně a současně zlepšují inflační výhled. Opatření ECB přispívají k posílení trhu práce v eurozóně, který od poloviny roku 2013 vytvořil asi jedenáct milionů pracovních míst a zůstává odolný.

Zásadní výzvou pro celou planetu je nalézt způsob, jak se vypořádat se změnou klimatu – jež představuje hrozbu pro růst a prosperitu a stabilitu finančního systému – a jak přispět k udržitelnějšímu využívání dostupných přírodních zdrojů. I když centrální banky nebývají institucemi, které mají nejblíže k politickým opatřením v oblasti životního prostředí, svým dílem mohou a musí přispět (viz též odpověď na další otázku).

V Italské národní bance se ubíráme tímto směrem. Jako předseda investičního výboru jsem se zasadil o směřování investiční politiky našeho penzijního fondu způsobem, který zohledňuje tyto faktory při alokaci našich aktiv, takže jsou vyloučeny společnosti působící v odvětvích, která nesplňují kritéria globálního paktu OSN, a přednost mají naopak podniky, které vykazují nejlepší výsledky v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti a v oblasti správy a řízení. Celkově v důsledku zavedení nových kritérií dojde ke zlepšení environmentální stopy akciového portfolia Italské národní banky, pokud jde o celkové emise skleníkových plynů (pokles o 23 %, což odpovídá −0,76 milionu tun), spotřebu energie (pokles o 30 %, což odpovídá 7,67 milionu GJ) a spotřebu vody (pokles o 17 %, což odpovídá 6,95 milionu m3). Tato zlepšení stopy akciového portfolia tvoří ekvivalent zrušení roční spotřeby energie asi 140 000 domácností a spotřeby vody více než 123 000 domácností. Tyto výsledky jsou také významné z hlediska snižování emisí skleníkových plynů: je to, jako by 185 000 domácností snížilo své roční emise na nulu. Z finančního hlediska tento přístup nevedl k horším výnosům ani vyšším rizikům.

Italská národní banka se stejně jako ECB aktivně účastní činností Sítě pro ekologizaci finančního systému, jejímž cílem je přispět ke zvýšení povědomí o rizicích spojených se změnou klimatu v komunitě centrálních bank, a činností vnitrostátních a mezinárodních odborných skupin zabývajících s otázkami souvisejícími s klimatem.

Centrální banky by také měly povzbuzovat finanční zprostředkovatele, aby do svých rozhodovacích procesů začleňovali rizika spojená se změnou klimatu a sociální rizika, tak aby došlo k lepšímu oceňování těchto rizik a aby přidělování finančních zdrojů probíhalo způsobem, který těmto problémům věnuje větší pozornost.

Pokud jde o další opatření ke zlepšení reálné ekonomiky, rozhodnutí ECB přijatá v září přispěla a přispívají k zajištění příznivých finančních podmínek pro podniky a domácnosti, přičemž podporují investice, spotřebu, zaměstnanost a růst mezd. Je třeba, aby měnová politika pokračovala v plnění svých úkolů. Tato opatření přispěla k vytvoření pracovních míst v eurozóně (od roku 2013 do roku 2019 bylo vytvořeno více než 13 milionů pracovních míst). Empirické analýzy ECB a národních centrálních bank ukazují, že čisté účinky těchto politik snížily nerovnost v rozdělení příjmů (protože nezaměstnanost je hlavním zdrojem nerovností).

 

11. Jak se stavíte ke krokům nezbytným k financování Zelené dohody pro Evropu? Jak hodnotíte dopad politiky ECB na změnu klimatu? Domníváte se, že by ECB měla uvádět své nákupy aktiv do souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN a Pařížskou dohodou o klimatu? Měly by být programy ECB na nákup aktiv v souladu s rámcem EU pro taxonomii? Jakou úlohu by ECB měla plnit v rámci Sítě pro ekologizaci finančního systému?

 

Řešení důsledků změny klimatu a přechod na nízkouhlíkový systém je jedním ze zásadních úkolů, který vyžaduje společné úsilí. V tomto ohledu mohu jen přivítat prioritu, kterou nová Evropská komise přiznává tomuto tak naléhavému problému, který bude rozhodující pro blaho současných i budoucích evropských občanů.

Abychom dosáhli cílů sjednaných v rámci Pařížské dohody, musíme správně odhadnout rizika plynoucí z činností náročných na uhlík, abychom mohli podnítit nezbytné změny ve vzorcích výroby a spotřeby. V tomto ohledu představuje klíčový politický nástroj stanovení ceny uhlíku, který nejen změní poměrné ceny, ale bude rovněž představovat pobídku k vyšší energetické účinnosti. Tato transformace musí být prováděna způsobem, který zajistí spravedlivé rozdělení břemene, jež s sebou nese, a s ohledem na sociální dopady těchto politik s širším zaměřením na podporu cílů udržitelného rozvoje OSN a na ochranu nejzranitelnějších osob.

Stanovení vhodných opatření k dosažení těchto cílů je především povinností vlád. Vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje externalitu globální povahy, mezinárodní koordinaci těchto politik v této oblasti je třeba uvítat.

Energetická transformace potřebná k omezení emisí v souladu s ambicemi cílů EU si vyžádá značné investice do fyzické infrastruktury i nehmotného kapitálu (včetně výzkumu a vývoje). Rozpočet EU a zejména EIB zde musí hrát klíčovou úlohu, je však třeba zmobilizovat i soukromé finanční zdroje. V tomto ohledu může EU dále zvýšit své úsilí a navázat na opatření, která už byla zahájena v rámci akčního plánu pro udržitelné finance.

Prezidentka ECB uvedla, že jednou z priorit jejího mandátu bude zvážit, jak může ECB přispět k řešení změny klimatu. Změna klimatu by mohla představovat rizika pro hospodářský růst a pro stabilitu finančního systému, a může tak ovlivnit prostředí fungování měnové politiky. Je proto důležité, aby ECB v mezích svého mandátu získala lepší představu o kanálech, kterými rizika spojená s klimatem ovlivňují hospodářský a finanční systém, určila potenciální otřesy významné pro krátkodobý a střednědobý inflační výhled a pro možné účinky pro přenos měnové politiky a v případě potřeby přijala opatření. 

Vytvoření sítě pro ekologizaci finančního systému (NGFS) je důležitým krokem vpřed při definování a podpoře osvědčených postupů centrálními bankami a orgány dohledu. Hlavní centrální banky – včetně ECB a Italské národní banky – se na činnosti sítě aktivně podílejí na základě doporučení vydaných ve zprávách sítě NGFS. ECB může významně přispět ke studiu možných způsobů začleňování environmentálních a klimatických rizik do činností centrálních bank a také hledat způsoby, jak tato rizika začlenit do svého mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního dohledu.

V této souvislosti spolupracuje Italská národní banka s Evropským orgánem pro bankovnictví při zkoumání rizik, která představují faktory udržitelnosti pro finanční stabilitu, při navrhování metodik pro posouzení těchto rizik a při určování vhodných obezřetnostních opatření.

Pokud jde o rozvahu ECB, je třeba si uvědomit, že současné nastavení expanzivní měnové politiky už vládám poskytuje velmi příznivé finanční podmínky pro financování přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Kromě toho v rámci programu APP nakoupila ECB značné množství zelených dluhopisů, čímž přispěla k rozvoji trhu. Jakmile se udržitelné investiční příležitosti a udržitelné finanční produkty stanou běžnější součástí trhu, zvýší se i podíl udržitelných aktiv (jako např. zelených dluhopisů) v programu APP ECB.

V tomto ohledu bude mít při zajišťování srozumitelnosti a transparentnosti pro investory a povzbuzování růstu udržitelných financí zásadní význam taxonomie EU environmentálně udržitelných činností a standardů zelených dluhopisů.

Bylo by vhodné zvážit, zda by současný přístup nemohla doplnit taxonomie založená na rizicích, a zlepšit pomoc orgánům veřejné moci, včetně centrálních bank, při určování, která aktiva jsou nejvíce vystavena fyzickým rizikům a přechodovým rizikům. Ve skutečnosti se v současné době tato rizika obecně v cenách finančních aktiv přiměřeně neodrážejí; nadcházející uplatňování nových pravidel EU pro zveřejňování informací se stane zdrojem dalších harmonizovanějších informací o profilech udržitelnosti, což může napomoci spravedlivému oceňování ze strany účastníků trhu.

 

12. Měla by ECB podle vašeho osobního názoru nakupovat více dluhopisů EIB, aby pomohla financovat evropské investice v souladu s primárními a sekundárními cíli ECB?

 

ECB už v rámci svého programu nákupu aktiv veřejného sektoru nakoupila dluhopisy vydané EIB a dalšími nadnárodními institucemi v hodnotě přesahující 230 miliard. Vzhledem k tomu, že EIB je subjektem veřejného sektoru, může své dluhopisy kupovat pouze na sekundárním trhu a celková výše účasti podléhá maximálnímu limitu. V roce 2016 Rada guvernérů zvýšila tento limit pro nadnárodní dluhopisy EU z 33 % na 50 % objemu, tj. nad odpovídající strop platný pro státní dluhopisy. Čisté nákupy nadnárodních dluhopisů pokračovaly v listopadu v rámci nového kola čistých nákupů PSPP.

Jedním z důležitých rysů EIB je, že před deseti lety působila jako průkopník v oblasti vydávání zelených dluhopisů a její významná účast na trhu se zelenými dluhopisy pokračuje i v současné době. Eurosystém kupuje zelené dluhopisy EIB spolu s dalšími zelenými emisemi v eurozóně, čímž přispívá k financování projektů v oblasti změny klimatu.

 

13. Jaký názor máte na provádění nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA)? Jak lze zlepšit proces rozhodování o poskytování této pomoci?

 

Operace nouzové pomoci v oblasti likvidity (ELA) jsou navrženy tak, aby poskytovaly podporu solventním bankám, které čelí dočasným problémům s likviditou. Podle statutu Evropského systému centrálních bank je poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity odpovědností na vnitrostátní úrovni. Proto je rozhodnutí o poskytnutí ELA na uvážení národních centrálních bank, které nesou náklady a rizika těchto operací. Hlavními předpoklady jsou solventnost banky, nebo v případě, že banka nesplňuje požadavky na kapitál nařízení o kapitálových požadavcích, existence důvěryhodného plánu rekapitalizace a dostupnost dostatečného kolaterálu, který příslušná národní centrální banka považuje za přijatelný.

V posledních letech dosáhl Eurosystém významného pokroku v úsilí o harmonizaci rámců nouzové pomoci v oblasti likvidity jednotlivých národních centrálních bank díky schválení komplexního rámce ELA a dohody o ELA, jež byly zveřejněny na internetových stránkách ECB v květnu 2017. Aby se zabránilo jakýmkoli případným zásahům do jednotné měnové politiky, dohoda stanoví vymezení působnosti a postup sdílení informací mezi národními centrálními bankami a ECB. Rozhodovacího procesu se může rovněž účastnit Rada guvernérů v závislosti na velikosti a době trvání operace.

 

V posledních letech jsem se několikrát na poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity osobně podílel. Podle mých zkušeností se současné postupy obecně osvědčily jako účinné při zajišťování finanční stability a potlačení rizika nákazy. Dokonce i u významných institucí, které spadají pod přímý dohled jednotného mechanismu dohledu, byly národní centrální banky schopny přesně posoudit, které prvky jsou potřebné k hladkému průběhu účinných a včasných opatření. Díky tomu byla jednotná měnová politika Eurosystému vždy zachována, jak to požaduje Smlouva.

 

14. Jakou úlohu by podle Vás měla ECB plnit, pokud jde o virtuální měny? Jaké vidíte šance a jaká rizika, pokud jde o virtuální aktiva? Jak by podle Vás měl vypadat vhodný regulační rámec pro virtuální měny (a zejména tzv. „stabilní mince“)?

 

Poslední vlna technologických inovací přináší hluboké změny v oblasti poskytování finančních služeb, i pokud jde o povahu subjektů, které je poskytují. Součástí této revoluce jsou i technologie blockchain a virtuální aktiva. Představují příslib účinnějšího způsobu převodu peněz, zejména u přeshraničních transakcí, skrývají však i významná rizika.

ECB stejně jako ostatní centrální banky věnuje tomuto vývoji značnou pozornost. Některá hlediska virtuálních aktiv a tzv. stabilních mincí vyžadují kromě opatření centrálních bank i koordinační opatření ze strany dalších orgánů veřejné moci (např. orgánů boje proti praní peněz, daňových orgánů, normalizačních orgánů atd.). Jestliže cílem virtuálních aktiv, zejména stabilních mincí, je usnadnit držení a převod peněz, spadají operace s nimi do rámce dohledu Eurosystému nad platebním stykem či platebními schématy.

Ačkoliv rozhodnutí o povolení vydávání virtuálních aktiv a jejich oběhu nespadá do pravomoci centrálních bank, nýbrž vlád a parlamentů, úkolem ECB v rámci regulace a dohledu nad nimi je zabránit ohrožení finanční stability a zajistit, aby platební systémy eurozóny zůstaly bezpečné, účinné a inovativní a aby byly schopné uspokojit rostoucí poptávku občanů po bezprostřednosti a uživatelsky přívětivých rozhraních.

Vzhledem k rizikovosti, plynoucí z povahy těchto aktiv, nemusí soukromé stabilní mince představovat vhodné řešení pro poskytování bezpečných, účinných a inovativních maloobchodních platebních služeb. Ve skutečnosti představují celou řadu obtížně řešitelných problémů, na něž upozorňuje mezinárodní komunita centrálních bank. Například nedávná zpráva o globálních stabilních mincích předložená pracovní skupinou zástupců skupiny G7, jejímž jsem byl členem, upozornila, že těmto mincím často chybí jasný správní a právní rámec, takže regulační orgány nemohou jednoznačně identifikovat subjekt, který je odpovědný za ochranu uživatelů a investorů. Stabilní mince představují rizika také z hlediska provozní odolnosti, kybernetické bezpečnosti, ochrany údajů, praní peněz a dodržování daňových předpisů.

Obecnou zásadou uplatňovanou při regulaci virtuálních aktiv a stabilních mincí je zásada technologické neutrality a proporcionality v souladu se zásadou „stejná hospodářská činnost, stejná pravidla“. Regulační orgány by se měly zaměřit na nové obchodní modely a na rizika vyplývající z nových technologií, která nebyla při zavádění stávajících předpisů zvažována.

Úlohu regulačních orgánů však komplikuje nedostatek informací o konkrétních projektech a skutečnost, že příslušná hlediska těchto projektů jsou často předběžná a nejasná. To je jeden z důvodů, proč reakce na úrovni regulace nemusí v této fázi stačit k udržení rizik pod kontrolou.

Iniciativy v oblasti stabilních mincí, kterým se může podařit zanechat globální stopu, mohou způsobit širší problémy; a dosažení „globální stopy“ není nijak nepravděpodobnou hypotézou, jestliže jsou stabilní mince podporovány velkými technologickými společnostmi. Jakýkoli soukromý stabilizační mechanismus, bez ohledu na to, jak dobře navržený, bude představovat tržní riziko, úvěrové riziko nebo riziko likvidity. Tato rizika by mohla narušit důvěru a vyvolat nápor na minci spojený s překotným prodejem, za nepřítomnosti věřitele poslední instance.

Jak vyplývá z nedávné zprávy o globálních stabilních mincích (GSC), kterou vypracovala pracovní skupina zástupců skupiny G7 (jejímž jsem členem), stabilní mince by mohla mít vliv i na přenosové kanály měnové politiky, takže široce používaná stabilní mince by mohla i oslabit citlivost spotřeby a investic na změny úrokových sazeb. Ve slabších zemích, jejichž měna není součástí stabilizačního měnového koše, by to mohlo dokonce vést k úplné „dolarizaci“ ekonomiky.

Výskyt projektů globálních stabilních mincí je varovným signálem pro orgány a centrální banky, na který nestačí reagovat pouze vhodnou regulací, protože regulace nemusí dokázat zamezit všem rizikům úspěšného projektu. Nemůžeme a neměli bychom bránit tomu, aby technologie měnily náš finanční systém a činily jej efektivnějším a inkluzivnějším, ale musíme si být vědomi dalekosáhlých důsledků těchto inovací a usměrňovat je, je-li to nutné, pomocí intervencí směřujících přímo do nových ekosystémů, které vytvářejí, tak aby nedošlo k ohrožení finanční stability a účelnosti měnové politiky.

 

15. Jak hodnotíte interakce mezi platebními systémy a měnovou politikou? Jaká by měla být úloha ECB jakožto emisní centrální banky v souvislosti s ústředními protistranami a clearingovými centry?

Úkolem Eurosystému je podporovat bezproblémové fungování platebních systémů a systémů vypořádání, které jsou nutné k zachování stability finančních trhů a umožnění bezproblémového provádění měnové politiky. Pokud platební systémy nefungují správně a prostředky mezi protistranami nemohou být řádně převáděny, může to vážně narušit proces tvorby cen na kapitálovém i peněžním trhu a přenosový mechanismus by se mohl stát nefunkční.

Závažnost platebního systému z hlediska měnové politiky je zvláště vysoká v případě mezibankovních transakcí s vysokou hodnotou. Z tohoto důvodu Eurosystém vlastní a provozuje v rámci eurozóny systém pro zúčtování plateb v reálném čase, TARGET2. Tento systém, který zúčtovává mezibankovní a obchodní transakce a používá se k provádění měnových operací, podporuje rozvoj společného peněžního trhu v eurozóně, jenž je nezbytnou podmínkou sourodého přenosu měnových impulsů napříč všemi členskými státy.

Důležitost bezproblémového fungování platebního styku pro provádění měnové politiky rovněž vysvětluje zájem ECB na finanční a provozní odolnosti ústředních protistran. Ústřední protistrany vstupují mezi zprostředkovatele jednající na peněžních i repo trzích, což je činnost vyžadující velké vnitrodenní peněžní toky. To znamená, že za krizových tržních podmínek lze nedostatečnou likviditu či nedostatek záruk na straně zprostředkovatele řešit přes ústřední protistrany nebo jejich prostřednictvím, což může případně vést k narušení trhu. V takové situaci může být ECB vyzvána, aby poskytla ústřední protistraně nebo bankám, které mají účast na ústřední protistraně, nouzovou podporu likvidity, což je o důvod víc, proč pečlivě sledovat možná rizika vyplývající z těchto tržních infrastruktur.

Závažnost těchto otázek se zřetelněji projevila v období po finanční krizi, protože díky nárůstu ústředního zúčtovávání došlo k posílení systémového významu ústředních protistran v hlavních jurisdikcích. V této souvislosti představuje nadcházející provádění revidovaného regulačního rámce (EMIR 2) vítaný vývoj, protože posiluje dohled EU nad systémovými ústředními protistranami třetích zemí, které zúčtovávají velké objemy nástrojů denominovaných v eurech, a zajišťuje zapojení emitujících centrálních bank do tohoto dohledu.

 

16. Jakou úlohu podle Vás budou mít v budoucnu hotovostní transakce v porovnání s transakcemi digitálními?

Hotovost zůstává preferovaným nástrojem pro maloobchodní platby v řadě zemí EU. Je to bezpečné aktivum, přímo dostupné občanům a s jedinečnými vlastnostmi, protože zaručuje anonymitu a lze jej použít při off-line transakcích. Z těchto důvodů jsem přesvědčen, že hotovost bude plnit významnou úlohu i v dohledné budoucnosti. Centrální banky proto musí i nadále zajišťovat vysokou úroveň účinnosti při výrobě a oběhu tohoto nástroje.

Eurozóna, stejně jako jiné jurisdikce, však čelí dramatickým změnám jak na straně poptávky, tak v poskytování platebních služeb, a to díky podpoře inovací v digitálním ekosystému. V tomto novém prostředí si digitální transakce získávají stále větší oblibu a svým významem mohou nakonec překonat hotovost. Je třeba podporovat zavádění nových technologií v oblasti poskytování platebních služeb, tak aby levnější, rychlejší a bezpečnější služby posilovaly hospodářskou soutěž a finanční začlenění a zvyšovaly blahobyt.

17. Jaký je Váš názor na bankovky s vysokou nominální hodnotou v eurech?

Eurosystém musí při nízkých nákladech zaručit dostupnost kvalitních eurobankovek pro občany eurozóny. Musí zajišťovat vyváženou nabídku bankovek různých nominálních hodnot s přihlédnutím ke skutečnosti, že bankovky s malou nominální hodnotou se převážně používají v maloobchodních transakcích nízké hodnoty.

Bankovky vysoké nominální hodnoty se používají hlavně z důvodů, které jsou zcela legitimní, jako například k nákupu drahého zboží nebo služeb či slouží jako uchovatel hodnoty. Motiv uchovatele hodnoty je jedním z rysů měn, jako je euro či dolar, které představují rezervní aktivum. ECB odhaduje, že významnou část (přibližně jednu třetinu) zbývajících zásob eurobankovek vlastní subjekty mimo eurozónu; motivace ve formě uchovatele hodnoty u této složky zásob eur je pravděpodobně významná, i když ji lze obtížně přesně odhadnout.

Současně obavy z toho, že poptávka po bankovkách s vysokou nominální hodnotou může být dána i nezákonnými činnostmi, vedly Eurosystém k prvnímu zastavení výroby bankovek v hodnotě 500 EUR (v květnu 2016) a poté k zastavení jejich vydávání (v lednu 2019; pro Německo a Rakousko bylo vydávání ukončeno v dubnu 2019). V důsledku toho objem bankovek v hodnotě 500 EUR v oběhu v průběhu času klesne; všechny stávající bankovky v hodnotě 500 EUR v oběhu si zachovají svou hodnotu, mohou být vraceny do oběhu a zůstávají nadále zákonným platidlem.

18. Jaký je váš názor na nesourodost měnových podmínek a přístupu k úvěrům v eurozóně a její dopad na jednotnou měnovou politiku ECB?

 

Měnová opatření přijatá ECB v posledním desetiletí zásadním způsobem přispěla ke snížení nesourodosti měnových podmínek a dostupnosti úvěrů v zemích eurozóny. Během finanční a dluhové krize ohrožovaly jednotnost měnové politiky ECB a fungování přenosového mechanismu značné rozdíly v nákladech na úvěr a přístupu k nim. Pro rozptýlení obav z rozpadu eurozóny, obnovení bezproblémového fungování finančních trhů a zlepšení přenosu měnových impulsů ve všech zemích eurozóny měly klíčový význam odvážná a bezpříkladná reakce ECB a její ochota jednat rozhodně v rámci svého mandátu pro zachování eura.

Od té doby ECB plní svůj mandát a reaguje na zhoršení makroekonomického výhledu zásadními uvolňujícími opatřeními, včetně cílených dlouhodobějších refinančních operací. Díky těmto rozhodnutím se podařilo snížit úrokové sazby pro podniky a domácnosti a dále snížit roztříštěnost peněžních a úvěrových trhů v eurozóně. Tyto expanzivnější a sourodější měnové podmínky měly v posledních letech klíčový význam pro oživení v oblasti poskytování bankovních úvěrů a pro podporu soukromých investic a spotřeby.

 

19. Několik členských států EU připravuje na to, že se připojí k eurozóně. Jak hodláte zabránit prohlubování rozdílů mezi členskými státy eurozóny v budoucích deseti letech s ohledem na hospodářské podmínky v kandidátských státech? Jaký ekonomický scénář pro rozšíření eurozóny preferujete?

 

Všechny členské státy EU – s výjimkou Dánska a Spojeného království, které mají doložku o výjimce –, mají povinnost připojit se k hospodářské a měnové unii, tj. v určité fázi přijmout euro. Neexistuje však v tomto ohledu žádný konkrétní časový plán, takže doba přijetí jednotné měny se odvíjí od připravenosti a ochoty každého členského státu. Připravenost k přijetí eura bude dána hospodářskou, finanční a institucionální politikou každého členského státu.

Pokrok při naplňování maastrichtských kritérií a udržitelnost konvergence každé země mimo eurozónu pravidelně hodnotí ECB a Komise ve svých konvergenčních zprávách.

Dne 4. listopadu 2014 začal fungovat jednotný mechanismus dohledu (SSM), který zajišťuje dohled nad všemi bankami eurozóny. Přijetí eura tedy nyní také vyžaduje účast v jednotném mechanismu dohledu. Není to snadný úkol, a členské státy, které hodlají přijmout euro, by proto měly úzce spolupracovat s bankovním dohledem ECB. To může zahrnovat i konkrétní závazky k provedení reforem.

Jako nejvhodnější pro zajištění bezproblémové účasti na mechanismu směnných kurzů a následně na jednotné měně se jeví stanovení závazků vždy pro konkrétní zemi.

 

20. Jaká jsou budoucí hlavní rizika / příležitosti pro euro?

 

Euro nedávno oslavilo své dvacáté výročí a v současné době má podporu rekordně vysokých 76 % občanů eurozóny. Pro jednu celou generaci je euro už jedinou měnou, se kterou vůbec přišli do styku. Pro Evropany je to nejhmatatelnější symbol evropské jednoty. Během krize zůstala podpora jednotné měny po celou dobu vysoká, což posílilo politický závazek vůči integritě eurozóny.

Euro představuje důležité výhody pro všechny občany, především jako zajištění kupní síly. Průměrná roční inflace od zavedení eura byla 1,7 %, což je úroveň výrazně nižší, než byl průměr v období před eurem, a to i v členských státech s pozoruhodnými výsledky při udržování cenové stability. Euro umožňuje využívat všech výhod jednotného trhu. Odstraněním rizik směnných kurzů a možnosti konkurenčních devalvací mezi jurisdikcemi euro výrazně snížilo transakční náklady a usnadnilo obchodní integraci, z čehož mají užitek zákazníci díky nižším cenám a podniky – včetně malých a středních podniků – díky vyrovnanějším hodnotovým řetězcům. Euro je obecně přijímáno ve finančních transakcích po celém světě. To usnadňuje mezinárodní obchod podniků z eurozóny. Kromě toho se země eurozóny mohou společně smysluplněji vyjadřovat v mezinárodní hospodářské a finanční sféře k tématům, jako je regulace mezinárodních finančních trhů. Z některých výhod eura těží i země mimo eurozónu, jejichž směnný kurz je pevně spojen s hodnotou společné měny.

Tento pokrok lze zachovat a posílit prostřednictvím silnější a úplnější hospodářské a měnové unie, včetně kapitálových trhů i bankovní unie, a prostřednictvím řádné hospodářské politiky. Ekonomické sbližování mezi členskými státy a v rámci těchto států je nezbytným předpokladem k zajištění toho, aby výhody eura mohly být využívány v celé eurozóně a ve všech složkách společnosti.

Euro jistě také čelí novým a důležitým výzvám, jako je digitalizace a kryptoaktiva, kybernetická bezpečnost či praní peněz. ECB v rámci svých pravomocí přispívá k řešení těchto výzev a k přijímání změn a inovací. ECB se například aktivně podílí na budování bezpečnějšího, inovativnějšího a integrovanějšího platebního systému v rámci eurozóny a působí jako katalyzátor tohoto procesu.

 

21. Co považujete za nejvýznamnější rizika a výzvy, kterým ECB čelí?

 

Pokud jde o budoucnost, centrální banky budou nuceny přijmout vhodný měnový rámec pro řešení globálního makroekonomického scénáře, který je spojen s novými výzvami – jako jsou protekcionismus, geopolitická rizika, stárnoucí společnosti ve vyspělých ekonomikách –, jež mohou mít za následek trvale nízký růst, nízkou inflaci a nízké úrokové sazby. V budoucnosti pravděpodobně také vzroste ekonomická nejistota.

Je důležité připomenout, že nekonvenční opatření, která v posledním desetiletí zavedly některé centrální banky, jsou spíše reakcí na současný scénář, a nikoli jeho příčinou a že z řady studií vyplývá, že bez nich by byla situace mnohem horší, zejména v reálné ekonomice. Pomíjení těchto výzev a nepřijetí včasných, přiměřeně a v případě potřeby i inovativních opatření za účelem řešení těchto výzev může v konečném důsledku vést k potřebě ještě silnější reakce v pozdější fázi.

Současně, jak jsem už uvedl v předchozí odpovědi, bude i nadále třeba neustále sledovat vedlejší účinky a čisté přínosy nekonvenčních opatření: např. od určité úrovně mohou mít záporné úrokové sazby nepříznivé účinky na úvěrové chování bank či ziskovost finančních zprostředkovatelů (nižší ziskovost by mohla ovlivnit úvěrové politiky bank, a tím i přenos měnové politiky).

V některých segmentech trhu může nadměrné podstupování rizik ze strany investorů a finančních zprostředkovatelů ohrožovat finanční stabilitu, kterou bude v případě potřeby třeba pohotově řešit pomocí aktivnějšího uplatnění makroobezřetnostních nástrojů.

Vzhledem k rostoucí složitosti finančního prostředí a vývoji opatření politiky ECB bude ECB možná nucena změnit svou komunikaci, tak aby dokázala své politiky zřetelně vysvětlit širší veřejnosti. Pouze občané – pracovníci, střadatelé, investoři, důchodci –, kteří rozumějí úloze, cílům a politikám svých centrálních bank, si mohou vůči nim utvářet realistická očekávání a plánovat svou budoucnost. To přispěje ke stanovení potřebného širšího souboru hospodářských politik a určení budoucího hospodářského vývoje v eurozóně.

Jak jsem už uvedl, ECB bude také muset zahájit širší rozpravu o tom, jak může co nejlépe přispět k řešení výzev spojených se změnou klimatu.

Další výzvu představuje dopad probíhající digitální transformace na hospodářský a finanční systém. Je třeba podporovat zavádění nových technologií v oblasti poskytování finančních služeb (finanční technologie), tak aby levnější, rychlejší a bezpečnější služby posilovaly hospodářskou soutěž, zvyšovaly blahobyt lidí a zlepšovaly finanční začlenění nejvíce znevýhodněných osob. Snadnější přístup k méně regulovaným službám však představuje nové výzvy. Zatímco některé z nich – např. ochrana spotřebitele – nespadají do mandátu ECB, centrální banky plní bezpochyby rozhodující úlohu při usnadňování plynulého přechodu k platebnímu prostředí budoucnosti.

Samotné centrální banky zavádějí nové technologie. Italská národní banka začala využívat technologie strojového učení a dat velkého objemu už před lety. Ty jsou nyní využívány mimo jiné ke zlepšení makroekonomických předpovědí, ke zjištění nezvyklých transakcí pro účely boje proti praní peněz a k výpočtu ukazatelů finančního rizika v reálném čase.

Vstup velkých hráčů do finančního sektoru a možné přijetí globálních digitálních měn jsou spojeny s výzvami, a to z hlediska: bank, dodržování daňových předpisů, ochrany spotřebitele a soukromí, boje proti praní peněz či financování terorismu nebo rizik pro kybernetickou bezpečnost. Mohou se objevit výzvy v oblasti měnové politiky a finanční stability.

Tyto procesy musí být řízeny prostřednictvím posílené spolupráce mezi orgány veřejné moci na celosvětové úrovni. Centrální banky využívají značné zdroje ke sledování rizik a zajištění cenové a finanční stability. Zpráva o globálních stabilních mincích, kterou vypracovala pracovní skupina zástupců skupiny G7 (jejíž jsem členem) předkládá hloubkovou analýzu a pokyny pro budoucí opatření.

 

22. Jaká jsou rizika pro finanční stabilitu v souvislosti s brexitem? Jak vnímáte úlohu ECB při řešení těchto rizik?

 

Prodloužení lhůty pro vystoupení, které Evropská rada udělila Spojenému království, do 31. ledna 2020 je posunem, jen pokud jde o čas, nesnížilo však riziko brexitu bez dosažení dohody. Politická nejistota stále přetrvává a toto riziko se může opět projevit na konci tohoto prodlouženého období. Scénář, při kterém by nedošlo k dosažení dohody, by se mohl ukázat jako velmi nákladný a mohl by vést k výrazným náporům volatility na finančních trzích.

ECB a vnitrostátní orgány jsou k tomu dobře vybaveny. ECB a Anglická národní banka (Bank of England) uzavřely vzájemnou měnovou dohodu (swapovou linku), která umožní každé centrální bance poskytovat bankovnímu sektoru likviditu v měně druhé strany. To by mělo podpořit řádné fungování trhů a zabránit dopadům na domácnosti a podniky. ECB také udržuje příznivé podmínky likvidity a dostatečně expanzivní měnovou politiku. Pokud by došlo ke zhoršení podmínek financování a likvidity v eurozóně, mohla by přijmout vhodná opatření k zajištění finanční stability.

Orgány veřejné moci i soukromý sektor se připravují na případný brexit bez dosažení dohody. Na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni byla přijata opatření k řešení případných narušení, zejména v oblasti přeshraničních finančních služeb (týkající se např. ústředního zúčtování, způsobilosti nástrojů minimálních požadavků na kapitál a způsobilé závazky, trvání smluv a bankovních a finančních licencí).

Jak ECB a vnitrostátní orgány opakovaně zdůraznily, je nezbytné, aby účastníci trhu pokračovali v přípravách a přijímali veškerá nezbytná opatření k řešení rizik souvisejících s brexitem. Zejména banky by měly dokončit provádění plánů pro nepředvídané události a důsledky brexitu by měly být plně zohledněny v přístupech ozdravných plánů a plánů řešení krize.

Rizika tzv. „neřízeného brexitu“ by mohla případně vzniknout i v případě ratifikace dohody o vystoupení. Přechodné období po ratifikaci bude trvat do 31. prosince 2020 s možným prodloužením o jeden nebo dva roky. Během tohoto přechodného období budou ve Spojeném království nadále platit právní předpisy EU, přičemž EU a Spojené království budou vyjednávat dohodu o budoucích vztazích. A pokud nedojde k podpisu žádné dohody, na konci přechodného období se dvoustranné vztahy vrátí k výchozímu stavu, který se řídí mezinárodním právem, např. dohodou GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) pro obchodování se zbožím a GATS (Všeobecná dohoda o obchodu službami) pro obchodování se službami. Pokud jde o finanční služby, přístup na trh se bude poté řídit rámcem rovnocennosti EU, který má mnohem užší rozsah než jediné schválení.

 

23. Myslíte, že stávající rámec správy ekonomických záležitostí podporuje procyklické fiskální politiky? Stanovuje správné stimuly pro veřejné investice? Jaký druh reforem tohoto rámce považujete za nezbytný? Jaký je váš názor na další evropskou harmonizaci v oblasti daní z příjmu právnických osob?

Fiskální politika je základním stabilizačním nástrojem pro každou zemi, a to tím spíše, jestliže sdílejí společnou měnu, protože měnová politika se odvíjí od hospodářské situace celé měnové oblasti a nemůže se vypořádávat s asymetrickými otřesy. V zájmu zachování přiměřeného fiskálního prostoru musí každá země usilovat o plnění střednědobých rozpočtových cílů, které zohledňují její růstový potenciál a úroveň zadlužení.

Stávající Pakt o stabilitě a růstu dosáhl v tomto ohledu smíšených výsledků. V roce 2018 klesly úhrnné schodky EU a eurozóny na nejnižší úroveň od roku 2000 a příslušné souhrnné míry zadlužení vykazují klesající tendenci. Řada zemí však dosáhla jen malého pokroku při snižování úrovně veřejného zadlužení a schodku, což má za následek nerovnoměrné rozdělení fiskálního prostoru mezi členskými státy, který v některých případech téměř zcela chybí.

Za fiskální obezřetnost jsou v první řadě odpovědné členské státy, ale fiskální pravidla v tomto ohledu možná nevytváří dostatečné pobídky pro všechny země. Evropská fiskální rada a další subjekty upozorňují, že pravidla jsou příliš složitá a příliš se spoléhají na proměnné, jež nelze sledovat, jako jsou mezery výstupu. Obavy se také týkají skutečnosti, že Pakt o stabilitě a růstu nemá pravidla ani nástroje pro řízení orientace fiskální politiky v eurozóně jako celku a že ve zlepšení kvality veřejných financí bylo dosaženo jen malého pokroku bez ohledu na orientaci fiskální politiky.

Na základě těchto faktorů a skutečnosti, že pravidla nezajistila dosažení zdravé fiskální situace v širokém měřítku v hospodářsky příznivém období, nedošlo k vytvoření fiskálního prostoru, zejména v období hospodářského poklesu v letech 2012–2013, což mělo za následek procyklické restriktivní fiskální politiky a nepříznivý soubor makroekonomických politik v rámci eurozóny. Veřejné investice vyjádřené v podílu na HDP se v EU a eurozóně od roku 2009 také výrazně snížily, v úhrnu o více než 20 %, i když ne ve všech zemích.

Tyto nedostatky naznačují, že může být zapotřebí provést revizi evropského rámce fiskálního řízení. Jednou z možností, která se v této souvislosti nabízí, je přijmout jeden dlouhodobý cíl zadlužení spojený s jedním operačním nástrojem, jako je například výdajové pravidlo. Zjednodušení je nezbytné, avšak je třeba zabránit situaci, kdy by přílišný rozdíl mezi dlouhodobým cílem a operačním nástrojem bránil vytváření správných pobídek pro fiskální obezřetnost v jednotlivých zemích. Vlády by měly kromě toho, že budou udržovat pod kontrolou růst veřejných výdajů, rovněž zlepšovat kvalitu svých výdajů tím, že navýší podíl investic ve svých výdajových balíčcích, jež zvyšují produktivitu.

Je důležité si uvědomit, že revize pravidel může být odpovědí na problém jen částečně. Krize poukázala na skutečnost, že zdravé vnitrostátní fiskální politiky nemusí vždy stačit, protože hluboké a dlouhodobé hospodářské otřesy mohou zahltit prostor vnitrostátních politik a vést ke vzniku nežádoucí spirály krácení soukromých i veřejných výdajů. Z toho je patrné, že v zájmu dosažení makroekonomické stability je třeba zajistit fiskální kapacitu eurozóny odpovídající velikosti, jež bude slučitelná s pobídkami.

Pouhá koordinace vnitrostátních politik není k tomuto účelu dostatečná. Fiskální prostor a makroekonomické podmínky se v jednotlivých zemích liší, přičemž fiskální prostor nemusí být vždy k dispozici tam, kde by jej bylo nejvíce potřeba. Vnitrostátní politiky reagují přednostně na vnitrostátní podmínky, a nikoli na vývoj v eurozóně. I za předpokladu, že by vnitrostátní politiky internalizovaly potřeby eurozóny, efekt přelévání mezi zeměmi by byl značně omezený. Proto je nezbytná značná společná fiskální kapacita v kombinaci s účinnými fiskálními pravidly.

Další harmonizace základů daní z příjmu právnických osob by mohla sloužit jako příspěvek k fungování jednotného trhu, bankovní unie a unie kapitálových trhů. Agresivní daňové praktiky mohou utlumovat hospodářskou soutěž, snižovat daňové příjmy a občané by je mohli považovat za nespravedlivé. Mohou narušovat soudržnost mezi členskými státy, jež je zásadní pro posílení evropského projektu.

 

24. Domníváte se, že eurozóna potřebuje evropské bezpečné aktivum nejen za účelem pomoci při stabilizaci finančních trhů a umožnění bankám snížit svoji expozici vůči veřejnému dluhu, ale rovněž jako způsob usnadnění správného převedení měnové politiky? Jak toho lze dosáhnout?

Bezpečná aktiva představují klíčový prvek každého finančního systému a měřítko pro účinné oceňování rizikových aktiv. Z těchto důvodů jsou nezbytná pro bankovní zprostředkování.

Bezpečná aktiva jsou v současném prostředí považována za vzácná a jejich nedostatek se projevuje jako dopad na finanční trhy a bankovní sektor, provádění měnové politiky a hospodářský růst. Finanční krize posílila zájem investorů o bezpečnost a účinně snížila dostupnost bezpečných aktiv. Současně řada dalších faktorů (např. nové regulační iniciativy, demografický vývoj ve vyspělých ekonomikách) zvýšila poptávku po bezpečných aktivech. Eurozóna je ojedinělým příkladem měnové unie bez společného bezpečného aktiva.

Zavedení evropského bezpečného aktiva by jistě představovalo rozhodující pokrok při dokončování bankovní unie a unie kapitálových trhů. Také by se usnadnilo provádění nestandardních měnových politik a stalo se méně kontroverzní, pokud by se mohlo opírat o společné bezpečné aktivum eurozóny. Snížené riziko fragmentace trhu by zajistilo stejnorodější přenos měnové politiky ECB v rámci všech členských států. Bezpečné aktivum, které není ovlivněno rizikem vlády jednotlivých členských států, by ostatně usnadnilo přeshraniční finanční integraci; přispělo by to také ke zmírnění nepříznivé zpětné vazby mezi bankami a jejich státy a únikem do bezpečí, kterých jsme byli svědky během krize.

Bezpečná aktiva mohou mít mnoho podob. Některá řešení mohou mít dopady mimo finanční oblast, například pokud mohou sloužit jako operační nástroj k vybudování společné fiskální kapacity. V současnosti jsou projednávány návrhy na cenné papíry zajištěné státními dluhopisy a e-dluhopisy, koncepce potenciálně bezpečného aktiva eurozóny však ještě není hotová.

Vytvoření bezpečného aktiva je pro eurozónu zásadní otázkou, nespadá však do působnosti mandátu ECB.

 

25. Jaký máte názor na probíhající diskusi o setrvale vysokých mírách veřejného a soukromého dluhu v eurozóně? Jak nahlížíte na možnost vzniku ministerstva financí eurozóny, o níž uvažuje Evropská komise, které by mělo přístup na finanční trhy v zastoupení svých členů a mohlo by financovat část jejich běžných potřeb v oblasti refinancování?

Řešení jakýchkoli problémů s dluhovým převisem je v první řadě odpovědností vnitrostátních orgánů. V této souvislosti je třeba přijmout rozhodná politická opatření, protože krize ukázala, že vysoká míra soukromého a veřejného dluhu může být jednou z hlavních příčin zranitelnosti při změně cyklu. V době krize vystupňovala finanční napětí a přispěla k prohloubení hospodářské krize a současně zvýšila náročnost provádění měnové politiky.

Podíváme-li se na eurozónu, poměr soukromého dluhu k HDP v posledních pěti letech se snížil zhruba o 10 procentních bodů HDP na současnou úroveň asi 137 %. Poměr veřejného dluhu k HDP v eurozóně jako celku klesl na přibližně 87 % HDP v roce 2018, z téměř 95 % v roce 2014. Celková míra dluhu vykazuje v porovnání s mírou dluhu v jiných předních hospodářských regionech poměrně příznivé výsledky.

Tento celkově příznivý obraz však skrývá významné nesourodosti na úrovni jednotlivých členských států, jak je uvedeno v evropském semestru a postupu při makroekonomické nerovnováze. Soukromý dluh je v některých zemích stále vysoký. Úroveň veřejného dluhu je v řadě členských států stále vysoká a neodpovídá požadavkům evropského fiskálního rámce.

Současné prostředí nízkých úrokových sazeb je příležitostí k urychlení snižování míry veřejného dluhu pomocí zdravých fiskálních politik a takové skladby veřejných financí, která je příznivější pro růst, a to prostřednictvím přesunu zdrojů do veřejných investic. Nižší veřejný dluh by také snížil deformace způsobené velkým fiskálním tlakem a obnovil investice do fyzického a lidského kapitálu. Kromě toho provádění reforem zaměřených na modernizaci ekonomik eurozóny může výrazně napomoci posílení potenciálu hospodářského růstu a k vytvoření většího fiskálního prostoru pro budoucnost.

Na straně soukromého sektoru by makroobezřetnostní politiky měly podpořit postupné opětovné vyvážení dluhových pozic. Jelikož se však jedná o zcela novou oblast tvorby politiky, měli bychom mít více než v jiných oblastech na paměti, že žádné řešení není jednoznačně správné nebo nesprávné. Proto bychom se měli také zabývat dalšími opatřeními, která mohou soukromým subjektům pomoci snížit finanční páky. Například by bylo třeba umožnit soukromým subjektům, aby dosáhly pokroku při odstraňování znehodnocených aktiv, nebo zlepšit účinnost soudů při řešení nevyřízených případů úvěrů v selhání.

Evropská úroveň může pomoci na obou těchto frontách. V krátkodobém horizontu mohou účinná evropská fiskální a hospodářská pravidla podpořit a podnítit řádnou tvorbu politiky na vnitrostátní úrovni. Posílení jednotného trhu, mimo jiné prostřednictvím prohloubení bankovní unie a unie kapitálových trhů, je navíc jedním z nejúčinnějších nástrojů na podporu růstu a konvergence. Kromě krátkodobého horizontu může vytvoření ministerstva financí pro eurozónu dále přispět k plnění některých výše uvedených evropských funkcí. O tom, zda, jak a kdy pokročit k této integraci, budou muset rozhodnout evropské volené orgány, ale tento krok je nezbytný pro rozvoj a prosperitu eurozóny.

Zřízení ministerstva financí by podpořilo přípravu a provádění makroekonomické stabilizace eurozóny. Funkce makroekonomické stabilizace eurozóny by pomohla zmírnit velké otřesy specifické pro jednotlivé země, čímž by se posílila odolnost hospodářské a měnové unie. Zavedení takového nástroje by rovněž usnadnilo zavedení bezpečného aktiva pro eurozónu. Využití fiskálního nástroje eurozóny k tomuto účelu je výhodné v tom, že se předejde nejasnostem ohledně vydávání dluhopisů na vnitrostátní a evropské úrovni.

 

26. Jaký máte názor na kritiku, že rámec ECB pro kolaterál není dostatečně stupňovitý a příliš se spoléhá na vnější úvěrové ratingové agentury?

Rámec Eurosystému pro úvěrové hodnocení k určení způsobilosti kolaterálu umožňuje bankám mobilizovat širokou škálu aktiv v rámci jednotného rámce pro řízení rizik. Cílem tohoto rámce je chránit rozvahu ECB a současně zajistit dostatečnou a diverzifikovanou dostupnost způsobilých aktiv pro banky eurozóny.

Srážky jsou kalibrovány tak, aby vedly k rovnému zacházení s aktivy v různých segmentech trhu a v různých kategoriích úvěrového rizika, a umožňovaly tak podrobné oceňování aktiv. Banky ve velké míře využívají kolaterál ECB; celková v současnosti zveřejněná částka dosahuje hodnoty přibližně 1,5 bilionu EUR, což je více než dvojnásobek celkové částky poskytnuté Eurosystémem. To je dokladem opatrnosti a účelnosti rámce a vysoké dostupnosti kolaterálu, jež přispívají k hladkému provádění měnové politiky.

Kromě externích ratingů jsou dalšími platnými zdroji úvěrové kvality vnitrobankovní systémy úvěrového hodnocení prováděné národními centrálními bankami a interní ratingové systémy protistran. Například Italská národní banka zřídila interní systém úvěrového hodnocení pro hodnocení úvěrového rizika půjček, které jsou použity jako kolaterál v operacích měnové politiky Eurosystému. Jeho cílem je omezit finanční riziko pro Eurosystém a současně umožnit protistranám, které nemají přístup k alternativním systémům hodnocení, ukládat větší množství kolaterálu.

Za účelem zajištění konzistentnosti s vysokými požadavky na úvěrovou kvalitu Eurosystému a srovnatelnosti jednotlivých zdrojů hodnocení úvěrů se provádí u každého systému úvěrového hodnocení – ať už z hlediska Eurosystému externího, nebo interního – každoročně sledování výkonnosti.

Úlohu alternativních systémů úvěrového hodnocení pro ratingové agentury plně oceníme, zvážíme-li, že jsou zvláště důležité pro zajištění úvěrových pohledávek, které s přihlédnutím k náležitě kalibrovaným srážkám představují asi čtvrtinu hodnoty mobilizovaného kolaterálu.

Tento přístup je v souladu s doporučeními Rady pro finanční stabilitu k omezení mechanického spoléhání se na ratingové agentury. Využívání většího počtu zdrojů ve skutečnosti umožňuje flexibilní a nezávislé určení toho, zda by měl být finanční nástroj způsobilý pro operace refinancování. Eurosytem si však vyhrazuje právo uplatnit opatření na kontrolu rizik, jako např. další srážky, na jednotlivé finanční nástroje nebo zvláštní omezení na jakýkoli systém úvěrového hodnocení. Za účelem zajištění spolehlivosti použitých informací kromě toho provádí Eurosystém pravidelný přezkum přijímaných zdrojů úvěrového hodnocení.

Tento proces postupem času dále posílil robustnost a transparentnost všech platných úvěrových zdrojů, díky čemuž ECB může provádět bezproblémovou měnovou politiku a zajistit ochranu své rozvahy.

 

27. Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu EUR/USD? Do jaké míry by měly obchodní aspekty hrát úlohu při uskutečňování měnové politiky?

 

Pohyby směnných kurzů ovlivňují ceny dováženého zboží a služeb, jakož i celkovou poptávku, takže mohou ovlivňovat domácí hospodářskou činnost a inflaci. Z tohoto důvodu by ECB měla pečlivě sledovat vývoj směnných kurzů, což také činí. V souladu s mezinárodním konsensem by se však ECB neměla snažit směnný kurz ovlivňovat, což také nečiní. V zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže a podpory mezinárodního obchodu by měla být vnější hodnota eura určována prostřednictvím trhů podle základních ekonomických veličin. Jakýkoli pokus o zásah do tohoto mechanismu by se mohl stát podnětem ke vzniku nákladných měnových válek a nakonec by byl odsouzen k selhání.

 

28. Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace mezi hlavními centrálními bankami?

Skupina G20 sehrála klíčovou úlohu při podpoře reakce společné hospodářské politiky na globální finanční krizi v letech 2008 a 2009. Vytvořila také základ pro ambiciózní plán reformy mezinárodního finančního systému, kdy Rada pro finanční stabilitu monitorovala pokrok a vydávala doporučení ve spolupráci s dalšími normalizačními orgány.

Jak naléhavost krize ustoupila, zdá se, že ochablo i politické odhodlání ke spolupráci v úzké koordinaci na společných problémech. Některé země projevují rostoucí skepticismus vůči multilateralismu a systému založenému na pravidlech, zatímco některé multilaterální iniciativy a instituce utrpěly vážné rány. Dovolte mi to ilustrovat na dvou významných příkladech: odstoupení USA od Pařížské dohody o změně klimatu a pravděpodobné ochromení stálého Odvolacího orgánu WTO od 11. prosince.

Není tedy divu, že hlavní rizika poklesu globálního hospodářského výhledu a hospodářského výhledu eurozóny v současnosti pramení z vnějších faktorů, jako je obchod a geopolitické napětí, které nepříznivě ovlivňují růst a investice, a to jak tím, že přímo snižují poptávku, tak tím, že nepřímo narušují důvěru a zvyšují nejistotu.

V důsledku toho jsou dnes více než kdy jindy potřebné mnohostranné instituce a fóra pro udržování otevřeného dialogu a na podporu zachování celosvětové hospodářské a finanční stability. Úzká mezinárodní spolupráce je nezbytná pro řešení nestability, rozvoj globálních bezpečnostních sítí, omezení geopolitických nejistot či přípravu našich ekonomik na výzvy a strukturální změny vyplývající z demografické transformace, digitalizace a umělé inteligence. V tomto ohledu je skupina G20 dnes stejně významná jako dříve. Skupina G20 spolu s dalšími fóry, jako je skupina G7, a institucemi, jako je Mezinárodní měnový fond a Banka pro mezinárodní platby, také podporuje interakce mezi měnovými a finančními orgány a umožňuje jim tak otevřeně sdílet názory na to, jak řešit společné výzvy, kterým čelí.

 

29. Měla by ECB podniknout konkrétní kroky s cílem posílit euro jako mezinárodní měnu? Pokud ano, jaká opatření plánujete?

 

Euro je již běžně používáno na mezinárodních trzích. Kromě velikosti hospodářství eurozóny to pravděpodobně odráží vnímání ze strany účastníků trhu, že euro se opírá o spolehlivý a důvěryhodný politický rámec a dobře fungující finanční trhy. ECB k tomu už nyní přispívá svou měnovou politikou zaměřenou na stabilitu a tím, že přispívá k rozvoji stabilních, hlubokých a účinných finančních trhů eurozóny. Tyto politiky jsou součástí mandátu ECB, mají však dodatečný přínos v podobě podpory mezinárodní úlohy eura. ECB pravidelně monitoruje mezinárodní úlohu eura a vydává o tom výroční zprávu.

Z nedávného výzkumu ECB vyplývá, že pro hospodářství eurozóny může být v rozvaze významnější mezinárodní úloha jeho měny přínosná. Větší mezinárodní úloha eura by například usnadnila provádění měnové politiky díky snížení dopadu změn měnového kurzu na inflaci a posílení přenosu impulzů měnové politiky. Může také přispět ke snížení nákladů na státní financování. Kromě toho by eurozóna a globální ekonomika obecně měly prospěch z vyváženějšího mezinárodního měnového systému, který by byl výsledkem větší mezinárodní úlohy eura.

V každém případě může být významnější mezinárodní úloha eura důsledkem vývoje trhu, který se řídí poptávkou investorů. Vytvoření k tomu příznivých podmínek lze napomoci zaváděním politik. Úplnější hospodářská a měnová unie, včetně hlubokých a diverzifikovaných kapitálových trhů, a úplná bankovní unie podporovaná zdravými hospodářskými politikami v členských státech eurozóny by posílila odolnost hospodářství eurozóny, a tím i učinila euro pro mezinárodní investory přitažlivějším.

 

30. Co považujete za hlavní výzvy a příležitosti pro komunikaci centrálních bank v nadcházejícím období?

 

Jednou z klíčových součástí moderního centrálního bankovnictví je přijetí transparentní komunikační strategie. Zaprvé centrální banky v demokratických společnostech musí být plně odpovědné voleným orgánům, což je nezbytná protiváha k jejich nezávislosti; v kontextu eurozóny Evropskému parlamentu. Jasná a transparentní komunikace také přispívá ke zlepšení účinnosti samotných politických opatření, pokud pomáhá usměrňovat očekávání a chování trhů a lidí.

Tím spíše to platí ve výjimečných dobách, kdy jsou uplatňována dříve nevyzkoušená a složitá opatření: je třeba pečlivě vysvětlovat motivaci k přijetí těchto nástrojů, jejich možné vedlejší účinky a jejich přínosy pro reálnou ekonomiku a cenovou stabilitu. Rovněž v případě, že úroková sazba dosáhne účinné hranice dolního odhadu nebo se k ní přiblíží a nastavení měnové politiky je výsledkem kombinovaného provádění několika nástrojů – jak je tomu v současnosti –, narůstá význam signalizace budoucí měnové politiky. Za těchto okolností se komunikace v podstatě stává jedním z nástrojů měnové politiky.

ECB je průkopníkem v přijímání transparentního komunikačního rámce už od svého vzniku; v průběhu let se tento rámec neustále zdokonaloval, aby se přizpůsobil stále se měnícímu prostředí.

Jak jsem již zmínil v předchozích odpovědích, ECB spolupracuje s Evropským parlamentem různými způsoby, včetně čtvrtletních slyšení prezidenta ECB před Hospodářským a měnovým výborem.

Pokud jde o komunikaci s širším publikem účastníků trhu a širokou veřejností, rozhodnutí v oblasti měnové politiky jsou předkládána a projednávána i) prezidentem a viceprezidentem ECB na pravidelných tiskových konferencích, které se konají každých šest týdnů; ii) v publikacích ECB (např. v Ekonomickém bulletinu); iii) v projevech členů Výkonné rady. Kromě toho před několika lety ECB začala zveřejňovat podrobné zprávy o zasedáních týkajících se měnové politiky, které poskytují ucelené informace o rozpravách v Radě guvernérů a analýzy, z nichž vycházejí její rozhodnutí. V posledních letech také centrální banky, včetně ECB a národních centrálních bank eurozóny, zintenzivnily své úsilí o přímé oslovení stále širšího publika ve snaze vysvětlit své kroky jednodušším způsobem, pomocí nových komunikačních kanálů a snadněji přístupného jazyka, vedeny záměrem ukázat, jak se opatření měnové politiky projevují v každodenním životě lidí.

Italská národní banka se do tohoto úsilí rovněž zapojila. Od začátku krize jsme posílili naši spolupráci s Parlamentem i odpovědnost vůči Parlamentu; od roku 2014 se členové Rady účastnili 38 slyšení. Abychom zlepšili naši komunikaci s veřejností, zapojili jsme se také do rozsáhlého programu, jehož cílem je oslovit všechny oblasti společnosti. Osobně jsem se zúčastnil setkání s lidmi v různých italských městech, abych vysvětloval naše politiky a politiky Eurosystému. To přispělo ke zlepšení porozumění a důvěry lidí v tyto politiky.

Vystupoval jsem také v italských televizních pořadech, abych veřejnosti jednoduchým jazykem objasnil povahu kryptoaktiv a především s nimi spojená rizika, zejména bitcoinu.

 

31. Do jaké míry podle Vás ovlivňuje efekt přelévání v oblasti měnových politik, zejména ze Spojených států amerických, provádění měnové politiky v eurozóně?

 

Vzhledem k rostoucí hospodářské a finanční integraci světové ekonomiky je třeba při formulaci a provádění domácích politik počítat s efektem přelévání z hospodářských regionů jiných hlavních ekonomik. To se týká zejména rozhodnutí měnové politiky USA, která ovlivňují americké a globální finanční a devizové trhy.

ECB ve svých analýzách tato přelévání pravidelně zohledňuje. Při formulaci měnové politiky eurozóny se sleduje vývoj v ostatních ekonomikách, analyzuje se dopad jejich politických opatření na eurozónu a zohledňují se jejich důsledky pro výhled cenové stability v eurozóně. Na každém zasedání Rady guvernérů týkajícím se měnové politiky je přednesena ucelená analýza situace, která je předmětem rozpravy.

Jak je však uvedeno v odpovědi na otázku č. 27, to neznamená, že by se ECB měla snažit jakýmkoli způsobem ovlivňovat směnný kurz. Měnová politika ECB se musí zaměřovat výhradně na eurozónu.

 

C. Finanční stabilita a dohled

 

32. Co si myslíte o nutnosti zajistit důsledné oddělení měnové politiky a bankovního dohledu? Jaké reformy by podle Vás toto oddělení upevnily a podpořily?

Domnívám se, že existovaly dobré důvody pro přenesení odpovědnosti za bankovní dohled na ECB, jako jsou synergie mezi úlohou centrálních bank v makroobezřetnostním dohledu (jehož cílem je zachování stability finančního systému jako celku) a mikroobezřetnostním dohledem nad jednotlivými bankami. Další důvody byly spíše institucionální povahy, jako je potřeba vytvoření evropského systému dohledu v rámci stávajících smluv. Takové nastavení také umožnilo jednotnému mechanismu dohledu začít okamžitě fungovat díky využívání infrastruktury (např. technologie a správní organizace), kterou ECB a národní centrální banky postupem času vybudovaly.

I s tím jsou však spojená rizika: rizika poškození dobré pověsti, pokud selhání dohledu nepříznivě ovlivní dobrou pověst centrální banky, a tím i důvěryhodnost měnové politiky, nebo potenciální střet zájmů mezi měnovou politikou a rozhodnutími v rámci dohledu.

Na základě vlastní zkušenosti z účasti na zasedáních Rady dohledu jednotného mechanismu dohledu a Rady guvernérů ECB se domnívám, že současná architektura jednotného mechanismu dohledu – zejména „zásada oddělení“ – zajišťuje přiměřenou rovnováhu a nabízí vhodné záruky k minimalizaci těchto rizik. Mám na mysli například procesní pravidla a ochranná opatření, jako je funkční oddělení pracovních sil, rámec „potřeby znát“ pro sdílení informací, jakož i rozhodovací procesy, které jsou diferencované, probíhají časově odděleně a musí být pečlivě zdůvodněny. Zásadní význam má také rámec přijetí „bez výhrad“.

Evropský parlament sleduje fungování jednotného mechanismu dohledu a Komise každé tři roky provádí přezkum fungování nařízení o jednotném mechanismu dohledu, včetně uplatňování „zásady oddělení“. Při posuzování toho, zda potřebujeme změnu současného mechanismu, bych si zachoval otevřenou mysl. Zásada oddělení prozatím funguje podle všeho dobře, ale s vývojem finančního sektoru a rozvojem evropského projektu se může ukázat, že řešení samostatných, ale souvisejících cílů cenové stability, finanční stability a bezpečnosti a spolehlivosti bankovního systému bude lépe vyhovovat jiné nastavení.

 

33. Jaký je váš názor na současné institucionální uspořádání, kdy Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) sídlí v prostorách ECB, s ohledem na konkrétní výsledky ESRB dosažené v oblasti makroobezřetnostního dohledu?

Evropská rada pro systémová rizika byla důležitou součástí evropské reakce na velkou finanční krizi. V posledních letech tato instituce osvědčila svou užitečnost při komplexním sledování rizik finanční stability v EU. Problémy s varováním a doporučeními ESRB podnítily vypracování a provádění rámců makroobezřetnostních politik v EU. Například včasné odhalení nově vznikajících rizik v oblasti nemovitostí poskytlo základ pro cílená opatření vnitrostátních orgánů pro makroobezřetnostní dohled.

Úspěch Evropské rady pro systémová rizika závisí na její schopnosti včas analyzovat vysoce podrobné informace o stavu evropského hospodářství a finančního sektoru. ECB poskytuje nezbytnou podporu jako podpůrná instituce tím, že umožňuje ESRB využívat její know-how, technologické a administrativní infrastruktury a vysoce kvalifikované pracovníky. S tím, jak se finanční sektor rychle vyvíjí z ekosystému zaměřeného na banky a přeměňuje se na diverzifikovanější ekosystém, bude i narůstat význam mezioborového mandátu Evropské rady pro systémová rizika. V takovém světě bude třeba, aby Evropský systém dohledu nad finančním trhem měl širší základnu know-how.

Z institucionálního hlediska poskytli normotvůrci EU jasnou strukturu řízení, která umožňuje ESRB využívat know-how ECB a zároveň zajišťuje přiměřené oddělení a nezávislost rozhodovacích postupů a orgánů ESRB (prezident ECB předsedá Generální radě v zájmu instituce, zástupcem ECB je viceprezident).

 

34. Jak můžeme řešit velký objem úvěrů v selhání a rizika v rámci toku úvěrů v selhání? Jak se díváte na problém úvěrů v selhání v rozvahách středně velkých a malých úvěrových institucí? Jak vnímáte úlohu ECB / jednotného mechanismu dohledu při řešení tohoto problému?

ECB v kritickém okamžiku převzala evropský bankovní dohled. Krize státního dluhu už začala, ale jako obvykle se její důsledky projevily až se zpožděním. Výše úvěrů v selhání dosáhla v roce 2015 téměř 1 bilionu EUR u významných institucí, vyjádřeno v hrubé účetní hodnotě. Od té doby se tato částka snížila v podstatě na polovinu (560 miliard EUR). Hrubý podíl úvěrů v selhání klesl ve stejném období z 8 % na méně než 4 %, tj. pod 5% práh stanovený Evropským orgánem pro bankovnictví.

Činnost ECB měla zásadní význam pro dosažení tohoto zlepšení tím, že hned od počátku považovala úvěry v selhání za prvořadé. Byla stanovena jednoznačná kvalitativní a kvantitativní očekávání ohledně toho, jak by banky měly s úvěry v selhání nakládat. Kromě toho parlament EU nedávno schválil nařízení o „harmonogramu pro zajištění rezerv“ (tzv. mechanismus jištění 1. pilíře v revidovaném nařízení o kapitálových požadavcích k zajištění odpovídající úrovně opravných položek a rezerv pro nové úvěry v selhání), který je pravděpodobně nejpřísnější na světě. Banky tyto zásady dodržují: úvěry v selhání jsou prodávány, jsou zřizovány či posilovány útvary pro řešení problémových expozic a roste míra jejich využívání. Statistiky, které jsem citoval výše, jsou dobrým souhrnným ukazatelem dosaženého pokroku.

Podíl úvěrů v selhání je stále nad úrovní před krizí a v některých zemích přetrvávají zranitelná místa. Je proto důležité, aby pokračovalo úsilí o další snižování množství úvěrů v selhání. Jak jsem už uvedl v minulosti, jsem přesvědčen, že množství úvěrů v selhání by se mělo snižovat „co nejrychleji je to možné, nikoli však rychleji“. Uspěchání tohoto procesu by mohlo představovat rizika pro banky, které by byly nuceny zbavit se úvěrů v selhání na sekundárních trzích pro takové nástroje, které jsou v řadě zemí stále nelikvidní, neprůhledné a oligopolistické.

Omezení úvěrů v selhání musí být součástí širšího úsilí orgánů dohledu o snížení veškerých bankovních rizik, včetně rizik souvisejících s praním peněz, provozními riziky, tržními riziky, počítačovými riziky; tato rizika jsou posuzována při každoročním hodnocení rizik bank, u nichž je prováděn dohled v rámci jednotného mechanismu dohledu (tzv. postup dohledu a hodnocení).

Podle mého názoru je však hlavním neduhem evropského bankovního sektoru nízká ziskovost, který nelze vyléčit jen prostřednictvím politik ke snižování rizika.

Pokud jde o tok úvěrů v selhání, Evropský orgán pro bankovnictví nedávno vydal pokyny k poskytování úvěrů, které by měly přispět ke zlepšení kvality nových půjček, a tím v budoucnu snížit příliv nových úvěrů v selhání. Moje odpověď na první otázku tedy zní, že problémy souvisejícími s úvěry v selhání jsme už do značné míry vyřešili.

Řekl bych, že totéž platí i pro méně významné instituce. Přestože tyto banky nejsou pod přímým dohledem ECB, vztahují se na ně pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví pro úvěry v selhání (které byly vypracovány po pokynech ECB k úvěrům v selhání pro významné instituce a úzce je odrážejí) a mechanismu „harmonogramu pro zajištění rezerv“. Jak jsem řekl, nyní máme politiky pro úvěry v selhání pro všechny banky, včetně méně významných institucí. Plody odvedené práce jsou dobře patrné a v tomto úsilí bychom měli pokračovat i nadále, dokud se problém zcela nevyřeší.

Na závěr mi dovolte připomenout, že potřeba posílení bankovního systému a omezení objemu úvěrů v selhání byla zvláště výrazná v Itálii po finanční krizi a dvojité recesi, která postihla italské hospodářství. Italská národní banka sehrála v rámci jednotného mechanismu dohledu klíčovou úlohu tím, že naléhala na banky, aby snižovaly objemy úvěrů v selhání vysokou, avšak udržitelnou rychlostí a aby posilovaly své kapitálové pozice. V Itálii se podařilo dosáhnout zlepšení rozvahy bank, které patří mezi nejpozoruhodnější: navzdory mírnému hospodářskému oživení v posledních letech je nyní roční tok nových úvěrů v selhání v současnosti nižší než před finanční krizí (asi 1 %). Objem čistých úvěrů v selhání (tj. úvěrů v selhání bez opravných položek) rovněž výrazně klesl; nyní činí 4 % z celkových úvěrů, což je výrazně pod poloviční hodnotou oproti nejvyšší hodnotě roku 2015.

 

35. Jak hodnotíte vysokou úroveň aktiv úrovně 2 a 3 v rozvahách řady bank? Jsou tato aktiva náležitě zohledněna v současném rámci dohledu?

V účetní terminologii představují nástroje úrovně 3 kategorii finančních aktiv a finančních pasiv, jejichž hodnota se obtížně určuje z důvodu nedostatku pozorovatelných údajů o parametrech potřebných pro jejich oceňování. Oceňování aktiv a pasiv úrovně 2 je poněkud snadnější, ale postrádají také kótované ceny.

Ve 2. čtvrtletí 2019 dosáhla účetní hodnota aktiv úrovně 3 bank v rámci jednotného mechanismu dohledu výše 194 miliard EUR, zatímco hodnota aktiv úrovně 2 činila 3 174 miliard EUR. Tyto hodnoty představují 0,86 %, resp. 14,01 % celkových bankovních aktiv. Také hodnoty pasiv na úrovni 3 a 2 bank v rámci jednotného mechanismu dohledu dosahují podobné výše. To je důležité, protože rizika, která tyto nástroje představují (aktiva a pasiva), se nemusí nutně (a obecně tomu tak nebývá) „očišťovat“.

Klasifikace nástrojů jako úrovně 2 nebo úrovně 3 je známkou složitosti, neznamená to však, že jsou toxické nebo v selhání. Kromě toho jsou aktiva a pasiva úrovně 2 a úrovně 3 užitečnými nástroji pro zákazníky bank, kterým mohou sloužit k zajištění rizik, jež by jinak nepříznivě ovlivnila jejich činnost, a tím i reálnou ekonomiku.

 

Tyto nástroje však mohou představovat riziko nesprávného ocenění. To může být způsobeno nedostatkem informací (účetních, obezřetnostních a tržních údajů); nedostatky modelů používaných k oceňování těchto nástrojů; posuzovací pravomocí bank při klasifikaci těchto nástrojů podle účetních a obezřetnostních předpisů (banky mají zjevnou motivaci využít tento prostor pro uvážení ve svůj prospěch). Celkově tyto skutečnosti ztěžují získání úplného a spolehlivého posouzení rizik spojených s těmito komplexními individualizovanými produkty. Z těchto důvodů jednotný mechanismus dohledu pečlivě sleduje expozice bank vůči nástrojům úrovně 2 a 3 a posílil dohled nad nimi. V této souvislosti vítám skutečnost, že obchodní rizika a oceňování aktiv jsou i nadále jednou z priorit dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu pro rok 2020, a to i prostřednictvím kontrol na místě přizpůsobených podmínkám konkrétních subjektů.

 

36. Jaký je váš názor na regulaci subjektů stínového bankovnictví? Existují podle vás mezery v regulaci a dohledu, které by měli zákonodárci v krátkodobém výhledu řešit?

 

Díky diverzifikovaným zdrojům financování jsou velké podniky lépe chráněny před otřesy ze strany bankovního sektoru. Větší podíl tržního financování proto může pomoci i reálné ekonomice. Na druhé straně jsou malé a střední podniky a domácnosti, které představují převážnou část vypůjčovatelů, pro banky přirozenými zákazníky. Musíme proto zajistit, aby se banky i nebankovní subjekty rozvíjely v prostředí, ve kterém bude dostatečně ochráněna jak finanční stabilita, tak i jednotliví zákazníci.

Také bychom měli mít na paměti, že v eurozóně velké podílové jednotky investičních fondů vlastní banky a pojišťovny. Dohled by měl zabránit možnému přelévání otřesů v odvětví investičních fondů na mateřské společnosti. Orgány ochrany spotřebitele a dohledu by měly současně zajistit, aby mateřské společnosti nezasahovaly do rozdělování úspor ze strany investičních fondů, které kontrolují. 

Je proto důležité pečlivě sledovat možná rizika vyplývající z tohoto příklonu k nebankovním subjektům. Zejména je důležité pečlivě sledovat úrovně a dynamiku pákového efektu a likvidity v nebankovním finančním sektoru a průběžně vyhodnocovat procykliku a vzájemnou provázanost finančního systému jako celku. Podle mého názoru bychom se měli důkladně zamyslet nad tím, zda máme dostatek informací o nebankovních subjektech a zda neexistují mezery v regulačním rámci, který řeší rizika na mikroobezřetnostní i na makroobezřetnostní úrovni. Stálo by za úvahu, zda by neměly být stanoveny zásady řádného řízení s cílem zajistit, aby účastníci trhu nebyli motivováni k podstupování nadměrného rizika.

 

37. Jaký máte názor na kroky, které mají vést k dokončení bankovní unie s evropským systémem pojištění vkladů a fiskálním jištěním, a na nezbytné uplatňování stávajících právních předpisů týkajících se bankovní unie?

Jsem přesvědčen, že evropský systém pojištění vkladů (EDIS) je nezbytným doplňkem dalších dvou stávajících pilířů bankovní unie a posiluje evropskou finanční architekturu. Diskuse o evropském systému pojištění vkladů už po mnoho let nikam nevedou a já velmi vítám dynamiku, která, jak se zdá, získává nyní konkrétní obrysy v plánu na vytvoření skutečně evropského systému pojištění vkladů. Jedním z dlouhodobých cílů takového plánu by mělo být i vytvoření veřejného mechanismu jištění pro systém EDIS (podobný, jaký nyní vzniká pro Jednotný fond pro řešení krizí).

Pokrok v této oblasti by měla provázet opatření ke snížení rizika stanovená v právních předpisech o bankovní unii pro znehodnocená aktiva z dřívější doby (jako jsou nevýkonné expozice) a rezervy pasiv snadno použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů (minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky) a mělo by jej být dosahováno v ambiciózním, ale realistickém tempu. Tento přístup předpokládá vědomí, že snižování rizik a sdílení rizik jsou vzájemně se doplňující cíle, a proto by měly být dosahovány společně: sdílení rizik zvyšuje udržitelnost pro všechny. Měli bychom také využít této příležitosti k řešení problémů, jejichž řešení nebyla dosud věnována dostatečná pozornost.

Podle mého názoru je jednou z hlavních priorit provedení revize rámce pro řešení krizí s cílem umožnit bankám všech velikostí opustit trh, aniž by přitom byly nuceny čerpat prostředky daňových poplatníků a aniž by současně destabilizovaly finanční systém v členských státech. Podle stávajícího právního rámce EU musí banka, jejíž krize má být řešena prostřednictvím režimu pro řešení krize, splňovat kritéria „veřejného zájmu“ stanovená Jednotným výborem pro řešení krizí. To znamená, že v eurozóně lze řešení krize uplatnit u méně než 100 z celkového počtu asi 3 000 bank. Krizi zbývajících 2 900 bank je třeba řešit prostřednictvím vnitrostátních insolvenčních řízení, jaká jsou používána pro nefinanční podniky. Jak jsem již uvedl v minulosti, jsem přesvědčen, že model, který uplatňuje Federální pojišťovna vkladů USA (FDIC), představuje v tomto ohledu pro EU cenný vzor.

 

Měli bychom také uvažovat, jak podnítit přeshraniční integraci skupin trhů retailového bankovnictví. Bude to patrně vyžadovat zkvalitnění spolupráce a posílení důvěry mezi orgány a odstranění překážek pro přeshraniční fúze.

 

 

38. Jaká rizika pro finanční stabilitu jsou podle Vás spojená s úvěry s využitím finanční páky a jak by se měla řešit?

Úvěry s využitím finanční páky představují vysoké úvěrové riziko, protože jsou poskytovány vysoce zadluženým vypůjčovatelům. V posledních letech se zejména v USA poskytování úvěrů s využitím finanční páky rozmohlo, a to zejména kvůli nízkým úrokovým sazbám a snaze investorů o zisk. Expozice 18 nejaktivnějších bank na trhu, na něž ECB dohlíží, přesahovaly na konci roku 2018 hodnotu 300 miliard EUR. Jedná se o poměrně malý zlomek jejich úvěrového portfolia, i když v absolutní úrovni je to vysoká částka.

Jednotný mechanismus dohledu už v roce 2017 vydal Pokyny pro poskytování úvěrů s využitím finanční páky s cílem zajistit, aby banky těmto rizikovým expozicím věnovaly dostatečnou pozornost a vytvořily dostatečné rezervy. Financování s využitím finanční páky bude jednou z priorit dohledu jednotného mechanismu dohledu pro rok 2020, což zahrnuje i specializované inspekce na místě.

Kromě rizik na úrovni bank mohou úvěry s využitím finanční páky vytvářet potenciální systémová rizika v důsledku vysokého stupně propojenosti investorů na tomto trhu (například kvůli nepřímým expozicím prostřednictvím různých kanálů). Plně proto podporuji probíhající iniciativy Rady pro finanční stabilitu za účelem sledování rizik pro finanční stabilitu vyplývajících z úvěrů s využitím finanční páky. Jsem zastáncem mezinárodního úsilí o zmírnění těchto rizik, alespoň ve formě vydání společných obecných zásad.

 

39. Jakým výzvám by podle Vás mohla ECB čelit, kdyby se Evropský mechanismus stability (EMS) měl změnit na Evropský měnový fond (EMF)? Jakou úlohu připisujete kázni na finančních trzích při oceňování úvěrového rizika států?

Obezřetné a řádné fiskální politiky jsou nezbytným předpokladem k zajištění toho, aby byl vládám členských států poskytnut dostatečný fiskální prostor pro reakci na zhoršení hospodářské situace. Finanční trhy plní důležitou úlohu při oceňování rizik, ale jejich signály mohou být buď příliš pomalé a slabé, nebo naopak příliš náhlé a rušivé. Stabilita eurozóny proto vyžaduje rámec fiskálního řízení, který má zabránit vzniku fiskální nerovnováhy, a účinný rámec pro řízení finančních krizí.

Evropský mechanismus stability (ESM) plnil klíčovou úlohu v reakci eurozóny na krizi státního dluhu. Nástroje, postupy a programy Evropského mechanismu stability se už nyní podobají nástrojům, postupům a programům Mezinárodního měnového fondu. Evropský mechanismus stability však nemá „měnovou funkci“ a je třeba se vyhnout názvu „Evropský měnový fond“, protože by to bylo zavádějící a neodráželo by to odpovídajícím způsobem úlohu a fungování Evropského mechanismu stability.

Přestože Evropský mechanismus stability dokázal plnit svůj mandát, reforma, o níž se v současné době vede rozprava, si klade za cíl přezkum jeho úlohy a souboru nástrojů, např. ve vztahu k možnosti poskytovat preventivní úvěrové linky (které dosud nebyly ještě použity). Reforma Evropského mechanismu stability navíc zpřístupní mechanismus jištění Jednotnému fondu pro řešení krizí, čímž přispěje k pokroku při dokončování bankovní unie. Kladné rozhodnutí o reformě Evropského mechanismu stability v prosinci 2019 by tedy představovalo vítaný pokrok.

Nová Smlouva o ESM stanoví, že při plnění své úlohy by měl Evropský mechanismus stability respektovat pravomoci, které právo EU přiznává orgánům a institucím Unie, včetně ECB. V souladu s tímto cílem bych považoval za rozumné v další fázi začlenit Evropský mechanismus stability do právního rámce EU s povinností odpovídat se Evropskému parlamentu.

40. Jak hodnotíte zapojení ECB do programů finanční pomoci? Jak se podle Vás může v budoucnu vyvíjet účast ECB v programech finanční pomoci a v dohledu po jejich ukončení?

Když členské státy a následně pak normotvůrci požádali ECB o poskytnutí know-how v oblasti programů finanční pomoci, panovaly v eurozóně výjimečné okolnosti, protože instituce potřebné v tomto procesu se teprve utvářely a současně čelila velké krizi. V této kritické situaci bylo rozhodnuto, že je třeba spojit síly a doplnit know-how Komise.

Smlouva o ESM a nařízení o druhém balíčku týkajícím se správy ekonomických záležitostí vyzývají ECB, aby jako poradní orgán přispěl k plnění úkolů Komise zejména: i) posouzením udržitelnosti veřejných dluhů; ii) sjednáváním memoranda o porozumění a iii) sledováním dodržování podmínek spojených s balíčkem finanční pomoci.

ECB přitom nebyla formálně zapojena do rozhodovacího procesu o opatřeních a rozhodnutích v souvislosti s programem a nepřipojila se k memorandům o porozumění.

Zaměření příspěvku ECB se postupně stále zužovalo na makrokritické otázky a dokumentaci finančního sektoru. Díky tomu mohla ECB co nejlépe využít svého know-how a zaměřit se na problémy finančního sektoru v zemích, s nimiž byl sjednán program pomoci, což usnadnilo provádění měnové politiky.

Díky účasti na dohledu po ukončení programu – jak to také stanoví právní předpisy EU – může ECB přiměřeně posoudit důsledky svých úkolů a nabídnout své know-how všem zúčastněným stranám.

 

41. Jak hodnotíte uplatňování mechanismu pro řešení krizí bank v EU? Jaký je váš názor na instituce, spořitelny a družstevní záložny, „jejichž velikost či vzájemná propojenost nedovoluje jejich selhání“, a na celkovou otázku ziskovosti bankovního sektoru v EU a jaký je váš názor na další postup, pokud jde o jeho architekturu, s ohledem na naplnění potřeb reálné ekonomiky a dlouhodobého financování?

Ochrana daňových poplatníků před náklady bankovní krize při zachování finanční stability byla jedním ze základních cílů při vytváření evropského rámce pro řešení krize a neměla by být nyní zpochybňována.

Ačkoli rámec funguje od roku 2016, nebyl dosud v plném rozsahu vyzkoušen. Například nebyl zatím zaznamenán žádný složitý případ řešení krize bank; ani jsme nebyli schopni posoudit účinnost rezervy minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky k zajištění stability některé banky systémového významu. Stejně tak nebyl dosud vyzkoušen Jednotný fond pro řešení krizí.

Na základě svých dosavadních zkušeností se domnívám, že musíme pečlivě promyslet, jak bychom mohli koncipovat systém, který umožní bankám všech velikostí opustit trh i v náročné situaci (např. není-li k dispozici kupující pro banku v režimu řešení problémů / likvidace), aniž by přitom byly nuceny čerpat prostředky daňových poplatníků a aniž by současně došlo k ohrožení finanční stability. Jak jsem uvedl ve své odpovědi na otázku č. 37, Federální pojišťovna vkladů USA (FDIC) by mohla v tomto ohledu pro EU představovat cenný vzor.

Pokud jde o otázku institucí, jejichž velikost nedovoluje jejich selhání, podporuji činnost Rady pro finanční stabilitu, jejímž cílem je omezit pravděpodobnost a důsledky selhání systémově významných finančních institucí. Jsem přesvědčen, že k vyřešení tohoto problému přispívá shromáždění dalších kapitálových rezerv, stejně jako posílená schopnost absorbovat ztráty systémově významných bank.

Zároveň se domnívám, že by se mělo udělat více pro zachování diverzifikace bankovního systému a nalezení způsobů, jak v co největší míře snížit riziko zmizení malých a středních bank, které plní důležitou úlohu v rámci eurozóny, v níž malé a střední podniky představují důležitou součást reálné ekonomiky a zdroj zaměstnanosti.

Jsem přesvědčen, že nejdůležitějším problémem evropského bankovního sektoru v současnosti je nízká ziskovost bank, a to jak z hlediska dohledu, tak z hlediska finanční stability. Bohužel v této záležitosti neexistuje žádné zázračné řešení. Řešení bude vyžadovat korekce na mnoha frontách.

Nadměrnou kapacitu bude nutno absorbovat. V tomto ohledu jsou důležitým nástrojem operace fúze sloučením; těmto operacím bohužel brání různé faktory, včetně nedokončené bankovní unie. Ambiciózní přístup k dokončení bankovní unie a skutečný pokrok, pokud jde o unii kapitálových trhů, by tak vyslal důležitý signál veřejnosti a trhům, že Evropa dokáže poskytnout odolnější, integrovanější a celkově lepší rámec pro zajištění financování reálné ekonomice.

Banky rovněž musí rozšířit své investice do digitalizace, aby mohly nabízet širší řadu produktů, vytvářet udržitelný příjem a aby dokázaly zachovat poměr nákladů a výnosů ve střednědobém horizontu.

Klíčová je rovněž kvalita řízení a správy. Z činnosti jednotného mechanismu dohledu vyplývá, že banky s kvalitním řízením a řádnou správou dosahují v průměru vyšší ziskovosti. Tato činnost také ukazuje, že ziskové banky se nacházejí ve všech třídách obchodních modelů a ve většině zemí.

 

42. Jak by bylo možné v bankovní unii účinněji řešit praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a financování terorismu? Jak by při posuzování finanční stability bank ze strany ECB měla být zohledňována rizika praní peněz? Je zapotřebí centralizovat dohled v rámci boje proti praní peněz do jedné agentury nebo mechanismu EU?  

 

Nedávné události ukazují, že účast na činnostech praní peněz nebo financování terorismu může pro banky představovat významná rizika, a dokonce ohrozit jejich životaschopnost. Z tohoto důvodu bylo a je na evropské úrovni vyvíjeno mnoho iniciativ, jejichž cílem je zajistit silnější regulační rámec, účinnější dohled v rámci boje proti praní peněz, lepší koordinaci mezi orgány boje proti praní peněz a orgány obezřetnostního dohledu. Na dosažení těchto důležitých cílů se podílí Rada, Komise, Parlament, Evropský orgán pro bankovnictví i Jednotný mechanismus dohledu – stejně jako vnitrostátní orgány.

Pro ECB jakožto orgán bankovního dohledu je zásadní, aby nadále zlepšoval svou schopnost posuzovat obezřetnostní důsledky pro instituce, u nichž je zjištěno riziko praní peněz a financování terorismu. Nekalé činnosti praní peněz / financování terorismu ve skutečnosti představují jeden z klíčových rizikových faktorů uvedených mezi prioritami dohledu jednotného mechanismu dohledu pro rok 2020. ECB vyvíjí úsilí v řadě oblastí, které slouží k lepšímu pochopení a rozpoznání těchto rizik při provádění činností dohledu, včetně schvalování institucí nebo posuzování navrhovaných akvizic kvalifikované účasti a v rámci průběžného dohledu, včetně postupu dohledu a hodnocení. Značný význam má důkladnější rozbor souvislostí mezi rizikem praní peněz / financování terorismu a řízením a systémem vnitřní kontroly institucí, obchodními modely a ziskovostí, likviditou a provozním rizikem.

Další důležitou oblastí je sdílení informací a spolupráce s orgány v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu: vzhledem k tomu, že dohled nad bojem proti praní peněz nespadá do působnosti ECB, je nezbytné, aby ECB (a příslušné vnitrostátní orgány) dostávaly a poskytovaly veškeré důležité informace o rizicích praní peněz / financování terorismu a nedodržování předpisů, které vnitrostátní orgány zjistí. V zájmu usnadnění a posílení výměny informací byly nedávno podepsány dohody o spolupráci mezi ECB a vnitrostátními orgány boje proti praní peněz. Tento výsledek velmi vítám.

Myslím, že do budoucna bude třeba zajistit centralizovanější a stejnorodější evropský přístup k boji proti praní peněz. A to zaprvé proto, že praní peněz bývá často přeshraničním jevem, takže jeho účinnost se odvíjí od účinnosti jeho nejslabší složky; zadruhé pak proto, že evropský přístup by vedl ke zjednodušení a zefektivnění tohoto procesu. 

První krok byl učiněn v rámci nedávného balíčku, kterým se revidují předpisy týkající se evropského orgánu dohledu, v němž byla posílena úloha Evropského orgánu pro bankovnictví v otázkách boje proti praní peněz a financování terorismu. Od ledna 2020 bude mít Evropský orgán pro bankovnictví na starosti nové důležité úkoly, jako například: sledování kvality vnitrostátního dohledu v rámci boje proti praní peněz; podávání podnětu pro dohledová opatření příslušným orgánům, pokud jsou mu známy náznaky svědčící o závažném porušení pravidel boje proti praní peněz; shromažďování a centrální ukládání informací o významných nedostatcích, které mohou být důležité pro účely boje proti praní peněz pro orgány obezřetnostního dohledu a orgány boje proti praní peněz; usnadňování spolupráce s orgány dohledu ze třetích zemí v přeshraničních případech praní peněz / financování terorismu. 

V současnosti se projednávají návrhy na další rozvoj rámce boje proti praní peněz a financování terorismu v EU; Důrazně je podporuji. Mezi nezbytná vylepšení patří: i) vyšší míra harmonizace nařízení o boji proti praní peněz: vhodné by bylo přeměnit části směrnice o boji proti praní peněz na přímo použitelné a jednotné nařízení; ii) sbližování postupů dohledu v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu na základě standardu kvality a iii) zřízení nového evropského orgánu odpovědného za dohled v rámci boje proti praní peněz na úrovni EU.

Celkově má posílení boje proti praní peněz a financování terorismu zásadní význam z hlediska zajištění integrity evropského bankovního a finančního trhu. Jak vyplývá z nedávných případů, praní peněz / financování terorismu může mít značně nepříznivý dopad na bezpečnost a zdraví instituce. Pokrok v této oblasti by měl být dosažen co nejrychleji.

 

43. Domníváte se, že členské státy, které nejsou členy eurozóny, by měly splnit dodatečné podmínky, než se stanou novými členy eurozóny, a tudíž i členy bankovní unie, jako je například účinná kontrola rizika praní peněz, prokázání srovnatelně stabilního trhu s nemovitostmi a účinná kontrola korupce?

 

Pokrok každé země mimo eurozónu při dosahování maastrichtských parametrů spolu s udržitelností konvergence hodnotí ECB a Komise pravidelně v konvergenčních zprávách pro jednotlivé země. Praní peněz a korupce i vývoj cen nemovitostí jsou už součástí dodatečného požadavku na integraci trhu v rámci maastrichtské konvergence. Důvodem je to, že trestné činy, jako je praní peněz a korupce, mohou ohrozit rovné podmínky a následně narušovat potenciální růst, zatímco spekulativní bubliny cen nemovitostí mohou vyvolat makroekonomickou nerovnováhu a ohrozit finanční stabilitu.

V listopadu 2014 přešla odpovědnost za bankovní dohled v eurozóně na jednotný mechanismus dohledu. Přijetí eura proto nyní také vyžaduje účast v jednotném mechanismu dohledu. To není snadný úkol, takže členské státy, které hodlají přijmout euro, se stávají také členy bankovní unie, a to prostřednictvím tzv. úzké spolupráce mezi ECB a příslušným vnitrostátním orgánem. To může zahrnovat i konkrétní závazky k provedení reforem.

Předpokladem přistoupení k bankovní unii je posouzení slučitelnosti vnitrostátního právního rámce s cílem zaručit, že ECB bude moci vykonávat své úkoly v oblasti dohledu a komplexní posouzení bank, na něž se bude dohled ECB vztahovat.

Otevřený dialog mezi všemi zúčastněnými stranami by dále mohl přispět např. k odstranění dalších potenciálních překážek účinného dohledu a řešení dalších potenciálních nedostatků vnitrostátního rámce, které mohou souviset s obezřetnostním dohledem, a to např. včetně potenciálních nedostatků v oblasti boje proti praní peněz.

 

44. Je hlubší finanční integrace vždy v souladu s cílem finanční stability? Jste přesvědčen, že potenciální přeshraniční fúze bank prohlubují problém, kdy velikost bank nedovoluje jejich selhání? Jaké by měly být cíle unie kapitálových trhů?

Dosažení vyšší úrovně finanční integrace a účinnějšího fungování evropského finančního systému je velmi důležité z hlediska plnění úkolů ECB. Finanční integrace je zaprvé předpokladem bezproblémového přenosu měnové politiky ECB v celé eurozóně. Integrovanější bankovní sektory s vyšším podílem zahraničních institucí také snižují rizika spojená s provázáním bank s jejich státy. Zadruhé finanční integrace přispívá k cíli Eurosystému, kterým je řádný platební systém v eurozóně. Zatřetí finanční integrace vede k účinnějšímu přidělování zdrojů, jež zvyšuje růstový potenciál ekonomiky eurozóny. A navíc diverzifikace rizik zvyšuje odolnost a stabilitu finančního systému.

Během krize jsme také byli svědky toho, že na vysoce finančně integrovaném trhu se riziko šíří velmi rychle a přenáší finanční nestabilitu. To následně zvyšuje pravděpodobnost vzniku systémové krize.

Během krize jsme zjistili, že tento „substituční vztah“ je třeba řešit vytvořením vhodného rámce pro finanční regulaci a účinný dohled.

Ústřední iniciativou v tomto ohledu, jejímž účelem je být katalyzátorem finanční integrace a rozvoje v Evropě, je unie kapitálových trhů. Účinné provedení unie kapitálových trhů výrazně posílí finanční integraci i hospodářskou a měnovou unii. To následně podpoří plnění úkolů ECB tím, že umožní hladší a více sourodý přenos měnové politiky. Unie kapitálových trhů by také zlepšila odolnost finančního systému prostřednictvím jeho diverzifikace, snížení úlohy bank a podpory vzniku alternativních zdrojů financování. Dokončení unie kapitálových trhů je ostatně nezbytnou podmínkou ke zlepšení sdílení soukromého rizika a odolnosti ekonomiky eurozóny vůči nepříznivým reálným a finančním otřesům.

Důležitým předpokladem dosažení těchto cílů je ambiciózní agenda unie kapitálových trhů. Již jsme dosáhli určitého pokroku, je však třeba nepolevovat. To zahrnuje doplnění jednotného souboru pravidel pro kapitálové trhy EU o posílené sbližování dohledu, stejně jako zlepšení právních předpisů v oblasti zdanění a platební neschopnosti prostřednictvím řešení nedostatků a postupného odstraňování nesourodosti v jednotlivých zemích.

Bankovní unie je jedním dalších způsobů, jimž se Evropa snaží dosáhnout vyšší integrace a větší finanční stability. Postoupení dohledu a řešení krize bank na evropskou úroveň připravuje cestu skutečné integraci evropského bankovního trhu a současně usnadňuje zvládání potenciální přeshraniční bankovní krize. Bankovní unie navíc sníží obavy z bank natolik velkých, že jejich velikost nedovoluje selhání, či relativní váhu podniků, které jsou významné na vnitrostátní úrovni. Naším úkolem do budoucna bude posílit účinnost prostřednictvím podpory přeshraničních fúzí.

45. Pro řadu významných dluhopisů soukromého a veřejného sektoru v Evropě jsou charakteristické záporné výnosy. Má to nějaké důsledky pro finanční stabilitu, a pokud ano, jak takovou situaci řešit?

Dostupné důkazy naznačují, že prostředí s nízkými úrokovými sazbami mělo dříve významné expanzivní účinky a že v průměru byl dopad na zisky bank v eurozóně – pokud vůbec nějaký byl – mírně kladný. Zatímco zúžení čisté úrokové marže jistě narušilo některé příjmy, zlepšení hospodářské činnosti vedlo ke zvýšení zájmu o úvěry, vyšším oceněním aktiv a nižším potřebám rezerv na krytí úvěrových ztrát.

Dopad na pojistitele a penzijní fondy mohl být výraznější, protože v některých zemích tyto subjekty v minulosti často prodávaly produkty životního pojištění a dávkově definované systémy s velkorysými zárukami. V prostředí s nízkými nebo zápornými úrokovými sazbami pak mohou vznikat potíže s dosahováním dostatečně vysoké návratnosti, která umožní těmto subjektům plnit jejich závazky. Navíc, jestliže tržní úrokové sazby klesají, čistá současná hodnota aktiv i pasiv roste. Ve většině případů je však čistý dopad (pokles aktiv po odečtení poklesu pasiv) záporný, protože pasiva mívají obvykle delší splatnost než aktiva (tzv. „záporný rozdíl durace“).

Zprostředkovatelé a investoři se v situaci nízkých úrokových sazeb snaží získat výnosy z rizikovějších a nelikvidních aktiv. Do jisté míry je to vítaný a zamýšlený výsledek expanzivní měnové politiky, protože to pomáhá zmírňovat podmínky financování, zejména u nefinančních podniků. Tento trend však také přispívá k vytváření slabých míst a rizik pro finanční stabilitu, které lze nejlépe řešit v případě potřeby cíleným uplatňováním makroobezřetnostních nástrojů, zejména pokud jsou nerovnováhy na vnitrostátní nebo odvětvové úrovni. V budoucnu bude tedy ECB nucena pokračovat ve sledování dopadu tohoto vývoje, protože účinky snížení základní úrokové sazby na záporné hodnoty – což je z pohledu nástrojů, které dosud zaváděla Rada guvernérů, skutečně „nekonvenční“ – jsou spojeny s nejistotou.

 

46. Jaký je váš názor na současné politiky ECB, pokud jde o předcházení střetu zájmů v ECB? Jsou nutné nějaké změny?

V průběhu let prováděla ECB pravidelně přezkum a posilovala své etické standardy a pravidla na všech úrovních, to znamená na úrovni rozhodovacích orgánů (Rady guvernérů a Výkonné rady) i zaměstnanců ECB. Rada guvernérů rovněž definovala společná pravidla pro etický rámec Eurosystému a jednotného mechanismu dohledu. V této souvislosti ECB nedávno přijala jednotný kodex chování, který stanoví stejnou úroveň etických standardů pro členy Rady guvernérů, Výkonné rady a Rady dohledu.

Když jsem byl členem Rady dohledu ECB a náhradníkem Rady guvernérů, podepsal jsem tento kodex chování. V důsledku toho zveřejňuji svůj měsíční harmonogram na internetových stránkách Italské národní banky, kde jsou uvedeny schůzky související s mým postavením ve významných orgánech ECB. Harmonogramy obsahují informace o datu, jménech účastníků/organizátorů, tématu a místě schůzky/akce. Kromě toho, jak je uvedeno v mé odpovědi č. 2, jsem rovněž vázán kodexem chování Italské národní banky (a kodexem chování italského úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím IVASS) v záležitostech, jako je střet zájmů, důvěrnost, vnější mandáty, politiky v oblasti přijímání darů či jiných výhod a finanční investice v souladu se základními hodnotami banky: nezávislosti, nestrannosti, poctivosti a obezřetnosti. Vždy jsem považoval tyto kodexy chování za nesmírně důležité; představují pro mne jasný a viditelný signál integrity a nestrannosti, kterými byla vedena má činnost a fungování instituce, pro kterou jsem pracoval.

Cílem rámce zřízeného ECB je zajistit, aby ECB, Eurosystém a jednotný mechanismus dohledu zachovávaly nejvyšší standardy integrity. Tomuto tématu jsou rovněž věnovány připomínky Evropského parlamentu, evropského veřejného ochránce práv a dalších příslušných zúčastněných stran, například organizace Transparency International, které byly řádně posouzeny a zohledněny.

Etický rámec ECB podléhá průběžnému přezkumu, aby odrážel nejnovější vývoj a osvědčené postupy. Pokud jde konkrétně o otázku střetu zájmů, jsem přesvědčen, že současná pravidla jsou přiměřená.

 

D. Fungování ECB a demokratická zodpovědnost a transparentnost

 

47. Jaký bude váš osobní přístup k otázce sociálního dialogu v ECB?

Podle mých zkušeností je otevřený a konstruktivní dialog mezi zaměstnanci a Radou klíčem k účinnému fungování jakékoli instituce. Šťastní zaměstnanci tvoří produktivní pracoviště a kvalitní rozhodnutí i jejich provádění. V Italské národní bance probíhá neustálý dialog s odbory o všech záležitostech týkajících se blahobytu zaměstnanců.

Například uspořádání pracovní doby v Italské národní bance je vedeno snahou o nalezení vhodné rovnováhy mezi větší spokojeností zaměstnanců a vyšší úrovní efektivní organizace práce. Zaměstnanci si mohou pružně určit, jakým způsobem si rozloží pracovní dobu v rámci týdne (pružný začátek pracovní doby či doby oběda), je-li to slučitelné s jejich pracovními závazky.

Podle mých informací přijala ECB v posledních letech důležitá opatření ke zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem svých zaměstnanců. Chtěl bych v ECB klást důraz na práci podle cílů a ponechat na zaměstnancích, jak jich dosáhnou.

S ohledem na své předchozí zkušenosti bych také rád přispěl k budování silnější kultury posíleného postavení a rovných příležitostí bez ohledu na pohlaví, státní příslušnost nebo jiné rozdíly. Je důležité, abychom vycházeli z pravidelných průzkumů mezi zaměstnanci, jejichž prostřednictvím získáváme názory zaměstnanců na to, jak zlepšit pracovní prostředí.

 

48. Evropský parlament hraje zásadní úlohu z hlediska odpovědnosti ECB. Jaké závěry vyvozujete z porovnání s jinými jurisdikcemi (např. kongres USA / Federální rezervní systém v porovnání s Evropským parlamentem / ECB v porovnání s parlamentem Spojeného království / Anglické národní banky)? Jaká opatření a budoucí reformy by podle Vás demokratickou zodpovědnost ECB vůči Evropskému parlamentu posílily?

Odpovědnost je jedním ze základních kamenů moderního centrálního bankovnictví. Má-li centrální banka účinně plnit svůj mandát v oblasti cenové stability, musí být nezávislá. Z této nezávislosti však vyplývá povinnost vysvětlovat a zdůvodnit politická rozhodnutí občanům a jejich voleným zástupcům. Odpovědnost jako taková představuje nezbytný základ legitimity a účinnosti nezávislých centrálních bank při výkonu jejich mandátu.

Je velmi obtížné porovnat odpovědnost centrálních bank napříč jurisdikcemi vzhledem k rozdílům v institucionálních rámcích, mandátech centrálních bank, vlastnostech řízení a právním základu. Po právní stránce nebyly při analýze odpovědnosti centrálních bank zjištěny zásadní rozdíly v míře odpovědnosti ECB, Anglické národní banky a Federálního rezervního systému, pokud jde o výměnu informací s parlamenty. Jinou otázkou je však uplatňování této odpovědnosti v praxi a způsob jeho vývoje v průběhu času.

Podobně jako Federální rezervní systém a Anglická národní banka i ECB předkládá zprávy Evropskému parlamentu ve formě pravidelných veřejných čtvrtletních slyšení v příslušném výboru. Kromě toho, na rozdíl od Federálního rezervního systému a Anglické národní banky, které takové slyšení nemají, prezident ECB vystupuje před plenárním zasedáním v rámci rozpravy o výroční zprávě ECB. Hospodářský a měnový výbor při různých příležitostech předvolává členy Výkonné rady ke slyšení ke konkrétním tématům; viceprezident předkládá Hospodářskému a měnovému výboru výroční zprávu ECB.

Spolupráce mezi Evropským parlamentem a vedením ECB se bude v průběhu času pravděpodobně zintenzivňovat v důsledku narůstající složitosti evropského a globálního finančního systému a v důsledku výzev, které vyvstávají pro měnovou a finanční stabilitu. Pokud bych byl jmenován do Výkonné rady ECB, velmi rád bych se zapojil do otevřeného a konstruktivního dialogu s Evropským parlamentem.

V reakci na potřebu důkladnější kontroly vytvořily ECB a Evropský parlament nové kanály odpovědnosti. ECB zveřejňuje odpovědi na písemné otázky poslanců Evropského parlamentu a odpovědi na usnesení Evropského parlamentu o výroční zprávě ECB.

Povinnost odpovídat se je také součástí úlohy bankovního dohledu ECB. Například předseda Rady dohledu pravidelně předstupuje před Evropský parlament a zápisy ze zasedání Rady dohledu jsou pravidelně předkládány Hospodářskému a měnovému výboru.

Podobný trend se ukazuje v posledních letech v Itálii. Od začátku krize Italská národní banka posílila spolupráci s Parlamentem i odpovědnost vůči Parlamentu; od roku 2014 do poloviny roku 2019 se členové Rady účastnili 38 slyšení. Probíhaly i další výměny na odborné úrovni mezi příslušnými zaměstnanci s cílem zajistit např. dostupnost příslušných údajů a analýz.

Kromě toho, abychom zlepšili naši komunikaci s veřejností, zapojili jsme se také do rozsáhlého programu, jehož cílem je oslovit všechny oblasti společnosti. Osobně jsem se zúčastnil setkání s lidmi v různých italských městech, abych vysvětloval naše politiky a politiky Eurosystému. To přispělo ke zlepšení porozumění a důvěry lidí v tyto politiky.

 

49. Co konkrétně ECB udělá pro to, aby její užší seznamy pro nejvyšší pozice ECB byly v budoucnu genderově vyvážené a aby celkově více posílila vyvážené zastoupení žen a mužů v ECB, a to i s ohledem na skutečnost, že v současné době jsou mezi 25 členy Rady guvernérů ECB pouze dvě ženy? Jak Vy osobně zamýšlíte zlepšit vyvážené zastoupení žen a mužů v ECB? Kdy očekáváte první výsledky svých kroků v tomto směru?

Vyvážené zastoupení žen a mužů by mělo být cílem celé komunity centrálních bank a všech ekonomů jak celku. V uplynulých měsících byly navrženy do vedení a za členky Výkonné rady dvě ženy – doufejme, že to bude povzbuzení pro národní centrální banky, aby při jmenování vyšších úředníků projevily větší odvahu.

S ohledem na výchozí podmínky vyžaduje genderově vyvážené složení ve vedení ECB konkrétní progresivní iniciativy. V tomto ohledu vítám nedávnou iniciativu ECB za účelem vytvoření stipendia na podporu žen v ekonomice (Women in Economics Scholarship), protože přispívá k vytvoření zdrojových kanálů, které jsou nezbytným předpokladem dosažení vyváženějšího zastoupení žen a mužů.

Měli bychom si uvědomit, že řešení problému rovnosti žen a mužů je střednědobým projektem a že neexistují žádné zkratky. Máme-li zlepšit vyvážené zastoupení žen a mužů, musíme od začátku podporovat služební postup žen v centrálním bankovnictví a v ekonomii jako oboru obecně. To vyžaduje zavedení široké škály nástrojů, jako např.: instituce cílů; opatření k tomu, aby prostředí centrálního bankovnictví bylo přátelštější vůči ženám; lepší rovnováha mezi pracovním a soukromým životem; navrhování pozitivních vzorů.

Italská národní banka se začala zabývat otázkou rovnosti žen a mužů již před lety. Současná Rada podporuje tento proces, přijala víceletý strategický plán, stanovila cíle a zřídila funkci řídícího pracovníka pro rozmanitost odpovědného za prosazování politik začleňování a za podporu profesního růstu žen. Naše interní politiky se stále více zaměřují na zajištění rovného zastoupení žen a mužů na všech úrovních. Zavedení širokého souboru inteligentních možností organizace práce a dostupnosti struktur péče o děti přispělo k zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, zejména – nikoli však pouze – pro ženy; zavedení programů odborného vedení, genderově vyvážené složení panelů pro problematiku postavení žen či zavedení cílů pro vedoucí funkce přispělo k omezení implicitní diskriminace. 

Výsledky těchto politik jsou hmatatelné: 30 % vedoucích pracovníků jsou nyní ženy, o polovinu více než před pouhými několika lety; v plnění cíle, kterým je dosáhnout 35% zastoupení do roku 2022, jsme v předstihu a budeme se dále zlepšovat (v italském úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím, jehož jsem předsedou, je podíl žen na vedoucích pozicích 50 %).

 

Provedli jsme hloubkovou analýzu otázek rovnosti žen a mužů. V roce 2012 jsme realizovali – a následně zveřejnili – rozsáhlý výzkumný projekt, jehož cílem bylo měřit genderové rozdíly v italské ekonomice; zkoumat přínosy rozmanitosti jak na mikroúrovni (např. na řízení společností, na některá hlediska výkonnosti bank), tak na makroúrovni (např. dopad větší účasti žen na trhu práce na HDP); určit překážky genderové parity v italském hospodářství (např. otázky rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, implicitní diskriminace, kulturní faktory). Výzkum výrazně napomohl italské rozpravě o politických reakcích.

Pokud je mi známo, ECB se v uplynulých letech věnovala otázce rovnosti žen a mužů, a já bych plně podpořil další vývoj v tomto směru, od zlepšování vnitřních a vnějších zdrojových kanálů až po to, aby ženám v centrálních bankách bylo poskytováno více příležitostí a aby jim byly ve velké míře svěřovány citlivé a vysoce složité úkoly: ECB by měla zvážit zavedení strategické priority přilákání žen na všech úrovních a rozvoj jejich talentu.

ECB by v neposlední řadě měla rovněž podporovat obecnější rozmanitost myšlení. Výzkum ukazuje, že ve světě, který je rozmanitý a silně propojený, umožňují různorodé týmy a inkluzivní chování organizacím dosáhnout lepší výkonnosti. Různorodé týmy vykazují větší odolnost vůči skupinovému myšlení a lépe se osvědčily v robustních rozhodovacích procesech.

 

50. Jaká možná zlepšení zodpovědnosti ECB vůči Evropskému účetnímu dvoru (EÚD) se podle Vás nabízejí, pokud jde o výkonnost správy ECB? Kde jsou podle Vás linie mandátu EÚD?

Evropský účetní dvůr plní velmi důležitou úlohu pro ECB, jak je stanoveno ve Smlouvách o EU, a zejména v čl. 27 odst. 2 statutu ESCB a ECB. Nezávislé hodnocení výkonnosti řízení ECB výrazně přispívá k výkonu mandátu ECB. ECB by proto měla i nadále podporovat práci EÚD, zejména poskytováním úplného přístupu ke všem dokumentům nezbytným pro plnění jeho úkolů.

EÚD by si měl současně uvědomovat omezení mezí své úlohy a respektovat výsady ECB při přijímání nezávislých rozhodnutí v rámci plnění vlastních úkolů.

 

51. Máte za to, že by měla ECB interně uplatňovat standardy nové směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie? Kdy očekáváte, že ECB zavede zvláštní postupy na ochranu oznamovatelů?

Řádné mechanismy pro oznamování, tj. odpovídající kanály pro ohlašování a ochrana oznamovatelů, pomáhají upevňovat integritu a důvěru v rámci každé instituce. ECB jako veřejná instituce by proto měla přikládat velký význam tomu, aby mechanismy v této oblasti byly dostatečné. Kromě toho jsou mechanismy pro oznamování nezbytné jak z hlediska řízení rizik, tak z hlediska kultury práce. Prostřednictvím svých pokynů k etickému rámci ECB také ukládá národním centrálním bankám Eurosystému a příslušným vnitrostátním orgánům jednotného mechanismu dohledu, aby přijaly pravidla a postupy týkající se oznamování v souladu s platnými právními předpisy.

V Italské národní bance jsme zřídili internetové stránky, kde zaměstnanci a konzultanti zprostředkovatelů spadajících pod dohled Italské národní banky nebo další osoby mohou oznamovat případy porušení předpisů nebo pochybení vedoucích pracovníků podle několika jednoduchých pravidel. Italská národní banka zaručuje důvěrnost osobních údajů oznamovatele a také je chrání před jakýmkoli případným odvetným opatřením. Podobný postup využívající jiný kanál umožňuje zaměstnancům a konzultantům Italské národní banky upozornit na nesrovnalosti a pochybení, kterých se dopustili jejich kolegové nebo jejich vedoucí pracovníci.

Měřítko pro posílení rámce oznamování ECB tvoří nová směrnice o oznamovatelích spolu s osvědčenými postupy, politikami a procesy jiných institucí. To je priorita Výkonné rady ECB, kterou plně podporuji.

52. Co soudíte o skutečnosti, že Rada v minulosti v jednom případě ignorovala stanovisko Evropského parlamentu ohledně jmenování člena Výkonné rady ECB? Přijmete své jmenování do funkce prezidenta ECB, kdyby proti němu Evropský parlament hlasoval?

 

Kontrola ze strany Evropského parlamentu je základem odpovědnosti a odpovědnost – spolu s nezávislostí – je nutným předpokladem účinnosti a legitimity ECB. Z těchto důvodů se těším na spolupráci s poslanci Evropského parlamentu v Hospodářském a měnovém výboru. Přikládám značný význam stanovisku Evropského parlamentu v rámci postupu jmenování a doufám, že bude představovat základ upřímného vztahu založeného na důvěře pro následující roky.

Nepřísluší mi však provádět rozbor příslušných úkolů a pravomocí Rady a Parlamentu v právu EU v rámci struktury jmenování. Věřím, že se oba orgány dokážou dohodnout na nejlepším postupu, který bude v zájmu Evropské unie.

53. Myslíte si, že by bylo namístě, abyste se Vy nebo jiní vysoce postavení pracovníci ECB účastnili zasedání „Skupiny třiceti“, kterou tvoří zástupci centrálních bank a vedoucí představitelé finančního sektoru, nebo jednání podobných skupin či sdružení?

Jak jsem uvedl v odpovědi č. 46, všichni členové Výkonné rady a zaměstnanci se řídí přísnými standardy v oblasti transparentnosti, etiky a řízení, jak je stanoví ECB. Současně je důležité, aby pravidelně a otevřeně kontaktovali celou řadu zúčastněných stran z veřejného i soukromého sektoru. Mohou tak získat podstatné informace o klíčovém vývoji v hospodářské a finanční oblasti.

Nemám žádné soukromé informace o Skupině třiceti. Podle internetových stránek této skupiny patří mezi její členy přední centrální bankéři a vysoce uznávaní akademičtí pracovníci, v současné době zde není zastoupen žádný z členů ECB. Tato otázka už byla vznesena v tomto Parlamentu v minulosti. V budoucnu se budu muset seznámit s tím, jaký je váš postoj k této důležité otázce v oblasti řízení.

Jednotný kodex chování schválený ECB v roce 2019 zavádí zvláštní pravidla pro vztahy se zájmovými skupinami, aby se předešlo potenciálním střetům zájmů a případným nedorozuměním. Členové Výkonné rady musí, zejména při styku se zájmovými skupinami, dbát na svou nezávislost a povinnost zachovávat profesní tajemství. Kromě toho klíčové zásady pro komunikaci s vnějšími subjekty ECB stanoví zvláštní pravidla týkající se komunikace se zástupci soukromého sektoru, akademické obce, zájmových skupin, sdružení a občanské společnosti.

Myslím si, že tento rámec je pro ECB užitečný a zajišťuje správnou rovnováhu mezi hodnotami a povinnostmi instituce a mezi potřebou navazovat kontakty s protistranami ze soukromého sektoru. Máte-li za to, že tato rovnováha vyžaduje nějakou změnu, uvítal bych vaše podněty.

 

54. V minulosti zahájila ECB iniciativy jako AnaCredit a evropská iniciativa pro distribuci dluhu (EDDI), které netvoří jádro mandátu ECB. Jak vnímáte roli ECB v těchto iniciativách a kde je podle Vás hranice, za níž by se už zasahovalo do výsadních práv legislativního orgánu?

Smlouva a statut ESCB přidělují ECB a Eurosystému jednoznačný mandát ve vztahu k infrastrukturám finančního trhu. Kromě toho má ECB rozhodující zájem na získání všech potřebných údajů za účelem co nejlepšího plnění úkolů, jak jsou stanoveny ve Smlouvě. V tomto ohledu článek 5 statutu ESCB a ECB ukládá ECB, aby ve spolupráci s národními centrálními bankami shromažďovala veškeré statistické informace, které jsou nezbytné pro řádné plnění těchto úkolů. Právní mandát ECB a konkrétní zákonné požadavky tedy umožňují, aby ECB zahajovala regulační iniciativy v konkrétních oblastech, jako jsou úvěrové statistiky a platební systémy.

Aby mohly centrální banky Eurosystému plnit své úkoly, musí mít přístup k vysoce kvalitním údajům o ekonomice a finančních trzích eurozóny. Souhrnné údaje však ne vždy poskytují přesný popis reálného vývoje, protože v průměrných údajích se mohou ztratit různorodé, přesto potenciálně informativní poznatky o specifických trendech v jednotlivých zemích, odvětvích nebo podnicích. Z tohoto důvodu může být souhrnný obraz někdy zavádějící a být zdrojem nepřesných informací pro rozhodovací proces. Tento aspekt se stal ještě zřetelnějším po vypuknutí světové krize, která prokázala, že zohlednění granularity v ekonomických a měnových analýzách Eurosystému může být velmi užitečné pro účely tvorby měnové politiky i dohledu.

Iniciativa AnaCredit zajišťuje zpracování vysoce granulárních údajů o úvěrech, které jsou zdrojem užitečných informací o složitosti a vzájemné provázanosti ekonomik a finančních trhů eurozóny, a mohly by se tedy v budoucnu stát podkladem pro informovanější a účinnější politická rozhodnutí.

Tyto statistické iniciativy musí plně zohledňovat právní předpisy EU i zátěž zpravodajských jednotek. Pokud jde o první aspekt, je nezbytná úzká a trvalá spolupráce mezi ECB a Eurostatem. Tato spolupráce dosud umožňovala účinnou dělbu práce mezi oběma institucemi a zabránila neúčinnému překrývání nebo mezerám v údajích. Pokud jde o druhý aspekt, jsem přesvědčen, že ECB by měla pokračovat ve své úspěšné praxi pořádání veřejných konzultací o svých nařízeních týkajících se evropských statistik, které dávají občanům, účastníkům trhu a dalším zúčastněným stranám příležitost vyjádřit názor.

Konečně, jak je uvedeno v předchozích odpovědích, ECB a Eurosystém mají ve Smlouvě stanoven jasný mandát týkající se platebních systémů. Ten jim dává možnost přicházet s regulačními iniciativami týkajícími se platebních systémů a také působit jako katalyzátor změn. Jedním ze záměrů je další rozvoj harmonizovaných norem, pravidel a procesů. Z tohoto důvodu ECB v současnosti zkoumá – prostřednictvím projektu EDDI (evropská iniciativa pro distribuci dluhu) – možnost harmonizovaného vydávání a distribuce dluhových nástrojů eura v EU. Dne 22. května 2019 zahájila ECB tržní konzultace a vyzvala zprostředkovatele a další zúčastněné strany, aby poskytli zpětnou vazbu k projektu, zejména pokud jde o úlohu, kterou by v něm mohl sehrát Eurosystém. Při určování následných opatření je skutečně důležité, aby ECB v souladu se svým mandátem řádně zohlednila zpětnou vazbu, kterou obdržela během konzultací s trhem, a posoudila, zda – a do jaké míry – bude projekt vyhovovat zájmům soukromého sektoru.

 

 


POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Jmenování člena Výkonné rady Evropské centrální banky

Referenční údaje

12451/2019 – C9-0149/2019 – 2019/0817(NLE)

Datum konzultace / žádosti o souhlas

17.10.2019

 

 

 

Věcně příslušný výbor

 Datum oznámení na zasedání

ECON

24.10.2019

 

 

 

Zpravodajové

 Datum jmenování

Irene Tinagli

16.10.2019

 

 

 

Projednání ve výboru

3.12.2019

 

 

 

Datum přijetí

3.12.2019

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

51

5

1

Členové přítomní při konečném hlasování

Gunnar Beck, Marek Belka, Stefan Berger, Gilles Boyer, Cristian-Silviu Buşoi, Derk Jan Eppink, Engin Eroglu, Markus Ferber, Jonás Fernández, Raffaele Fitto, Frances Fitzgerald, Luis Garicano, Valentino Grant, José Gusmão, Danuta Maria Hübner, Stasys Jakeliūnas, Othmar Karas, Billy Kelleher, Ondřej Kovařík, Philippe Lamberts, Aušra Maldeikienė, Jörg Meuthen, Csaba Molnár, Luděk Niedermayer, Dimitrios Papadimoulis, Piernicola Pedicini, Lídia Pereira, Jake Pugh, Evelyn Regner, Antonio Maria Rinaldi, Robert Rowland, Martin Schirdewan, Pedro Silva Pereira, Paul Tang, Irene Tinagli, Inese Vaidere, Johan Van Overtveldt, Stéphanie Yon-Courtin, Marco Zanni

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Carmen Avram, Gabriele Bischoff, Damien Carême, Fabio Massimo Castaldo, Richard Corbett, Eugen Jurzyca, Pedro Marques, Fulvio Martusciello, Ville Niinistö, Stéphane Séjourné, Monica Semedo, Antonio Tajani, Julie Ward

Náhradníci (čl. 209 odst. 7) přítomní při konečném hlasování

Rosa D’Amato, Anna Deparnay-Grunenberg, Agnès Evren, Dino Giarrusso, Enikő Győri

Datum předložení

9.12.2019

 

 

[1] Úř. věst. C … Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.

[2] Přijaté texty, P8_TA(2019)0211.

[3] Systém TIPS (platební systém zúčtování plateb v reálném čase) umožňuje poskytovatelům plateb nabízet převody finančních prostředků v rámci eurozóny v reálném čase a nepřetržitě. Systémy Target 2 a Target 2 Securities jsou řízeny Italskou národní bankou společně s Bundesbank, Francouzskou národní bankou a Španělskou národní bankou.

[4] Italská finanční zpravodajská jednotka spadá pod Italskou národní banku.

Poslední aktualizace: 16. prosince 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí