Postup : 2017/0360R(NLE)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0138/2020

Předložené texty :

A9-0138/2020

Rozpravy :

PV 14/09/2020 - 16
CRE 14/09/2020 - 16

Hlasování :

PV 16/09/2020 - 12
PV 17/09/2020 - 12

Přijaté texty :

P9_TA(2020)0225

<Date>{20/07/2020}20.7.2020</Date>
<NoDocSe>A9-0138/2020</NoDocSe>
PDF 312kWORD 100k

<TitreType>PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o návrhu rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky</Titre>

<DocRef>(COM(2017)08352017/0360R(NLE))</DocRef>


<Commission>{LIBE}Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci</Commission>

Zpravodaj: <Depute>Juan Fernando López Aguilar </Depute> 

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ NEBO OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL INFORMACE
 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVA ŽEN A ROVNOST POHLAVÍ
 POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky

(COM(2017)08352017/0360R(NLE))

Evropský parlament,

 s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2017)0835),

 s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 2 a čl. 7 odst. 1 této smlouvy,

 s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

 s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a na její protokoly,

 s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

 s ohledem na mezinárodní smlouvy Organizace spojených národů o lidských právech, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

 s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

 s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 20. dubna 2004 o sdělení Komise týkajícím se článku 7 Smlouvy o Evropské unii: dodržování a podpora hodnot, na nichž je Evropská unie založena[1],

 s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 15. října 2003 týkající se článku 7 Smlouvy o Evropské unii: dodržování a podpora hodnot, na nichž je Evropská unie založena[2],

 s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 11. března 2014 nazvané „Nový postup EU pro posílení právního státu“[3],

 s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 o situaci v Polsku[4],

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie[5],

 s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o stavu právního státu a demokracie v Polsku[6],

 s ohledem na to, že Komise zahájila v lednu 2016 strukturovaný dialog podle postupu pro posílení právního státu,

 s ohledem na doporučení Komise (EU) 2016/1374 ze dne 27. července 2016 v otázce právního státu v Polsku[7];

 s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/146 ze dne 21. prosince 2016 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučení (EU) 2016/1374[8],

 s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/1520 ze dne 26. července 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374 a (EU) 2017/146[9];

 s ohledem na doporučení Komise (EU) 2018/103 ze dne 20. prosince 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374, (EU) 2017/146 a (EU) 2017/1520[10],

 s ohledem na své usnesení ze dne 1. března 2018 o rozhodnutí Komise aktivovat čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v souvislosti se situací v Polsku[11],

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku[12],

 s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o veřejné diskriminaci osob LGBTI a nenávistných projevech vůči nim, včetně zákazu vstupu osobám LGBTI do některých oblastí[13],

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017[14],

 s ohledem na své usnesení ze dne 3. května 2018 o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii[15],

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2020 o probíhajících slyšeních podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU týkajících se Polska a Maďarska[16],

 s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům[17],

 s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva[18],

 s ohledem na své usnesení ze dne 13. února 2019 o odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU[19],

 s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví[20],

 s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 4. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech[21],

 s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 17. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Práva a hodnoty[22],

 s ohledem na čtyři řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila proti Polsku v souvislosti s reformou polského justičního systému, z nichž první dvě vedla k rozsudkům Soudního dvora[23], které konstatovaly porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o EU, jenž zakotvuje zásadu účinné soudní ochrany, a zbývající dvě řízení stále probíhají,

 s ohledem na tři slyšení Polska, která proběhla v roce 2018 v rámci postupu podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v Radě pro obecné záležitosti,

 s ohledem na zprávu o pracovní cestě ze dne 3. prosince 2018 v návaznosti na návštěvu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 19. až 21. září 2018 ve Varšavě a na slyšení o stavu právního státu v Polsku konaná v tomto výboru ve dnech 20. listopadu 2018 a 23. dubna 2020,

 s ohledem na výroční zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

 s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2018 týkající se zdraví a práv dospívajících ve věci sexuality a reprodukce,

 s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. července 2014 ve věci Al Nashiri v. Polsko (žádost č. 28761/11),

 s ohledem na článek 89 a čl. 105 odst. 5 jednacího řádu,

 s ohledem na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

 s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0138/2020),

A. vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, jak je uvedeno v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a v mezinárodních smlouvách o lidských právech;

B. vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 15. října 2003 se působnost článku 7 Smlouvy o Evropské unii na rozdíl od článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie neomezuje na oblasti, na něž se vztahuje právo Unie, a vzhledem k tomu, že Unie může tudíž posuzovat existenci zřejmého nebezpečí závažného porušení společných hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii nejen v případě porušení v této omezené oblasti, ale i v případě porušení v oblasti, kde členské státy jednají autonomně;

C. vzhledem k tomu, že jakékoli zřejmé nebezpečí závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii členským státem se nedotýká pouze daného členského státu, v němž se nebezpečí naplní, ale má negativní dopad i na ostatní členské státy, na vzájemnou důvěru mezi nimi a na samu podstatu Unie;

D. vzhledem k tomu, že členské státy se v souladu s článkem 49 Smlouvy o Evropské unii svobodně a dobrovolně zavázaly ke společným hodnotám uvedeným v článku 2 této smlouvy;

1. konstatuje, že se obavy Parlamentu týkají těchto oblastí:

– fungování zákonodárného a volebního systému,

– nezávislosti soudnictví a práv soudců,

– ochrany základních práv;

2. opakuje svůj postoj vyjádřený v několika usneseních o stavu právního státu a demokracie v Polsku, že skutečnosti a tendence uvedené v tomto usnesení společně představují systémové ohrožení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a znamenají zřejmé nebezpečí jejich závažného porušení;

3. vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že navzdory třem slyšením polských představitelů v Radě, několikanásobné výměně názorů ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu, jichž se účastnili polští představitelé, alarmujícím zprávám Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy a čtyřem řízením o nesplnění povinnosti, která zahájila Komise, nejen že nedošlo v situaci v oblasti právního státu v Polsku k podstatnému zlepšení, ale tato situace se od aktivace postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU ještě vážně zhoršila; je toho názoru, že jednání v Radě v rámci postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU nebyla řádná ani strukturovaná, nezabývala se dostatečně zásadními otázkami, které opravňovaly zahájení tohoto postupu, a nepopsala řádně dopad kroků polské vlády na hodnoty uvedené v článku 2 SEU;

4. bere na vědomí, že odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017 v souladu s čl. 7 odst. 1 SEU týkající se otázky právního státu v Polsku nazvaný „Návrh rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky“[24] se co do působnosti omezuje na stav právního státu v Polsku, chápaný v úzkém slova smyslu jako nezávislost soudnictví; považuje za naléhavě důležité rozšířit působnost odůvodněného návrhu i na zřejmá nebezpečí závažných porušení dalších základních hodnot Unie, zvláště demokracie a dodržování lidských práv;

5. zastává názor, že nejnovější vývoj probíhajících slyšení podle čl. 7 odst. 1 SEU opětovně prokazuje, že je naléhavě zapotřebí, aby existoval doplňkový preventivní mechanismus Unie pro demokracii, právní stát a základní práva, jak jej navrhl Parlament ve svém usnesení ze dne 25. října 2016;

6. opětovně potvrzuje své stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech, včetně potřeby chránit práva příjemců, a vyzývá Radu, aby co nejdříve zahájila interinstitucionální jednání;

7. opětovně potvrzuje své stanovisko k finančnímu krytí pro nový program Občané, rovnost, práva a hodnoty v příštím víceletém finančním rámci a žádá Radu a Komisi, aby zajistily dostatečné finanční prostředky pro vnitrostátní a místní organizace občanské společnosti, aby mohly v členských státech včetně Polska rozvíjet širokou podporu demokracie, právního státu a základních práv;

****

Fungování zákonodárného a volebního systému v Polsku

Využívání pravomocí polského parlamentu k provedení ústavních změn

8. odsuzuje skutečnost, potvrzenou v rozsudcích Ústavního soudu ze dne 9. března[25], 11. srpna[26] a 7. listopadu 2016[27],[28], že si polský parlament přisvojil pravomoc k provedení ústavních změn, která mu nenáležela, když přijal zákon ze dne 22. prosince 2015, kterým se mění zákon o Ústavním soudu[29], a zákon ze dne 22. července 2016 o Ústavním soudu[30] jen běžným zákonodárným postupem;

9. dále vyjadřuje politování nad tím, že polský parlament v době, kdy již nelze účinně zaručit nezávislý ústavní přezkum zákonů, přijal mnoho dalších zvláště citlivých legislativních aktů, k nimž patří: zákon ze dne 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o státní službě a některé další akty[31], zákon ze dne 15. ledna 2016, kterým se mění zákon o policii a některé další akty[32], zákon ze dne 28. ledna 2016 o státním zastupitelství[33] a akt ze dne 28. ledna 2016 obsahující prováděcí nařízení k zákonu o státním zastupitelství[34], zákon ze dne 18. března 2016, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv a některé další akty[35], zákon ze dne 22. června 2016 o Národní radě pro sdělovací prostředky[36], zákon ze dne 10. června 2016 o protiteroristických opatřeních[37] a několik dalších zákonů, které zásadně mění justiční systém[38];

Využívání zrychlených legislativních postupů

10. vyjadřuje politování nad tím, že polský parlament často využívá k přijetí zásadních právních předpisů, které mění organizaci a fungování soudnictví, zrychlené legislativní postupy, bez reálné konzultace se zúčastněnými stranami či soudní obcí[39];

Volební zákon a organizace voleb

11. se znepokojením bere na vědomí, že OBSE dospěla k závěru, že podjatost sdělovacích prostředků a netolerantní projevy při kampaních před parlamentními volbami v říjnu 2019 byly značné znepokojivé[40] a že všichni kandidáti sice mohli vést kampaň svobodně, avšak vyšší státní úředníci využívali ke kampani akce financované z veřejných prostředků; dále konstatuje, že dominantní postavení vládnoucí strany ve veřejných sdělovacích prostředcích její zvýhodnění dále umocnilo[41];

12. vyjadřuje znepokojení nad tím, že o platnosti voleb má v rámci Nejvyššího soudu rozhodovat nová komora pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti (dále jen „mimořádná komora“), jež bude rovněž posuzovat volební spory, kterou však tvoří soudci jmenovaní novou Státní soudcovskou radou a u které hrozí, že ji Soudní dvůr Evropské unie nevyhodnotí jako nezávislý soud; konstatuje, že to vyvolává vážné obavy, pokud jde o dělbu moci a fungování polské demokracie, neboť soudní přezkum volebních sporů je tak zvláště vystaven politickým vlivům a má potenciál vytvářet právní nejistotu, pokud jde o platnost tohoto přezkumu[42];

13. konstatuje, že Benátská komise ve svém kodexu osvědčených postupů ve volebních záležitostech z roku 2002[43] poskytuje jasné pokyny pro pořádání všeobecných voleb během mimořádných situací, jež zasahují do veřejného života, k nimž patří i epidemie; konstatuje, že i když kodex počítá s možností mimořádných způsobů hlasování, o jakýchkoli změnách umožňujících jejich zavedení lze mít za to, že jsou v souladu s evropskými osvědčenými postupy, pouze tehdy, „je-li zaručena zásada svobodného volebního práva“; domnívá se, že v případě změn volebního rámce pro prezidentské volby, které se měly konat dne 10. května 2020, nebyla tato podmínka splněna, neboť tyto změny mohly bránit tomu, aby volby proběhly spravedlivě, tajně a za rovných podmínek, plně respektovaly právo na soukromí[44] a byly v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679[45]; dále konstatuje, že tyto změny jsou v rozporu s judikaturou polského Ústavního soudu, která vznikla v době, kdy byl ústavní přezkum stále účinný, a v níž stojí, že volební zákon nesmí být změněn 6 měsíců před jakýmikoli volbami; se znepokojením konstatuje, že odklad prezidentských voleb byl oznámen pouze 4 dny před plánovaným datem;

Nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců v Polsku

Reforma soudního systému – obecné ohledy

14. uznává, že zatímco organizace soudnictví spadá do pravomoci členských států, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy jsou při výkonu této pravomoci povinny dodržovat své povinnosti vyplývající z práva Unie; opakuje, že soudci členských států jsou rovněž evropskými soudci, neboť uplatňují právo Unie, což činí jejich nezávislost společným zájmem Unie, včetně Soudního dvora, který musí prosazovat v oblasti uplatňování práva Unie dodržování zásad právního státu, jak jsou stanoveny v článku 19 SEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“); vyzývá polské orgány, aby prosazovaly a zachovaly nezávislost polských soudů;

Složení a fungování Ústavního soudu

15. připomíná, že zákony týkající se Ústavního soudu, jež byly přijaty ve dnech 22. prosince 2015 a 22. července 2016, i balíček tří aktů přijatý na konci roku 2016[46] vážně ovlivnily nezávislost a legitimitu Ústavního soudu a že uvedené zákony z 22. prosince 2015 a 22. července 2016 prohlásil Ústavní soud ve dnech 9. března 2016 a 11. srpna 2016 za protiústavní; připomíná, že tyto rozsudky nebyly v dané době zveřejněny a nebyly polskými orgány provedeny; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že od vstupu výše uvedených legislativních změn v platnost nelze v Polsku účinně zaručit ústavnost polských zákonů[47]; vybízí Komisi, aby v souvislosti s legislativou týkající se Ústavního soudu, jeho nezákonným složením a jeho úlohou při bránění naplnění rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ze dne 19. listopadu 2019[48] zvážila zahájení řízení o nesplnění povinnosti;

Odchod do důchodu, jmenování a disciplinární režim pro soudce Nejvyššího soudu

16. připomíná, že v roce 2017 vedly změny způsobu jmenování kandidátů na pozici prvního předsedy Nejvyššího soudu (dále jen „první předseda“) k tomu, že účast soudců Nejvyššího soudu ve výběrovém řízení pozbyla jakéhokoli smysluplného účinku; odsuzuje skutečnost, že zákon ze dne 20. prosince 2019, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a několik dalších zákonů[49] (dále jen „zákon ze dne 20. prosince 2019“), ještě více omezuje účast soudců na procesu výběru prvního předsedy, neboť zavádí funkci výkonného prvního předsedy Nejvyššího soudu (dále jen „výkonný první předseda“), kterého jmenuje prezident republiky, a snižuje kvorum ve třetím kole na pouhých 32 ze 125 soudců, čímž fakticky opouští model sdílení pravomocí mezi prezidentem republiky a soudní obcí zakotvený v čl. 183 odst. 3 Ústavy Polské republiky (dále jen „Ústava“)[50];

17. se znepokojením bere na vědomí nesrovnalosti spojené se jmenováním výkonného prvního předsedy a jeho další kroky; je hluboce znepokojen tím, že proces volby kandidátů na funkci prvního předsedy neproběhl v souladu s článkem 183 Ústavy ani s jednacím řádem Nejvyššího soudu a že porušoval základní standardy rozpravy mezi členy valného shromáždění soudců Nejvyššího soudu (dále jen „valné shromáždění“); s politováním konstatuje, že pochybnosti o platnosti procesu volby ve valném shromáždění i o nestrannosti a nezávislosti výkonných prvních předsedů během procesu volby by mohly dále oslabit dělbu moci a legitimitu nového prvního předsedy, kterého jmenoval prezident Polské republiky dne 25. května 2020, a mohly by ve svém důsledku zpochybňovat nezávislost Nejvyššího soudu; připomíná, že k podobným porušením právních předpisů ze strany prezidenta Polské republiky došlo i při jmenování předsedy Ústavního soudu;

18. sdílí obavy Komise, že pravomoc prezidenta Polské republiky (a v některých případech ministra spravedlnosti) ovlivňovat disciplinární řízení vedené proti soudcům Nejvyššího soudu tím, že jmenuje disciplinárního úředníka, který se ujme vyšetřování případu a vyloučí tak z probíhajícího řízení disciplinárního úředníka Nejvyššího soudu, vyvolává obavy, pokud jde o zásadu dělby moci, a může ovlivňovat nezávislost soudnictví[51];

19. připomíná, že Soudní dvůr poté, co již dříve vyhověl návrhu Komise na předběžná opatření v této věci příkazem ze dne 17. prosince 2018[52], dospěl v rozsudku ze dne 24. června 2019[53] k závěru, že snížení věku odchodu do důchodu úřadujících soudců Nejvyššího soudu je v rozporu s právem Unie a porušuje zásadu neodvolatelnosti soudců, a tím nezávislost soudnictví; konstatuje, že ve snaze vyhovět uvedenému příkazu Soudního dvora přijaly polské orgány zákon ze dne 21. listopadu 2018, kterým se mění zákon o Nejvyšším soudu[54], což zatím představuje jediný případ, kdy byly v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora zvráceny změny legislativního rámce upravujícího soudní systém;

Složení a fungování disciplinární komory a mimořádné komory Nejvyššího soudu

20. připomíná, že v roce 2018 byly v rámci Nejvyššího soudu zřízeny dvě nové komory – disciplinární komora a mimořádná komora –, jež byly obsazeny nově jmenovanými soudci, které vybrala Státní soudcovská rada a jimž byly svěřeny zvláštní pravomoci: mimořádné komoře mj. pravomoc zrušit prostřednictvím mimořádného přezkumu pravomocné rozsudky nižších soudů či Nejvyššího soudu samotného a disciplinární komoře pravomoc vést disciplinární řízení proti jiným soudcům Nejvyššího soudu a běžných soudů, čímž de facto vznikl „nejvyšší soud uvnitř Nejvyššího soudu“[55];

21. připomíná, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. listopadu 2019[56], jímž reagoval na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Nejvyšším soudem (komorou pro pracovní právo a sociální zabezpečení, dále jen „pracovněprávní komora“), která se týkala disciplinární komory, rozhodl, že vnitrostátní soudy jsou povinny nepoužít vnitrostátní ustanovení, která vyhrazují pravomoc rozhodovat o žalobách, na něž se může vztahovat unijní právo, orgánu, jenž nesplňuje požadavky na nezávislost a nestrannost;

22. konstatuje, že předkládající Nejvyšší soud (pracovněprávní komora) následně ve svém rozsudku ze dne 5. prosince 2019[57] rozhodl, že disciplinární komora nesplňuje požadavky kladené na nezávislý a nestranný soud ve smyslu polského a unijního práva, a že Nejvyšší soud (občanskoprávní komora, trestní komora a pracovněprávní komora) přijal dne 23. ledna 2020 usnesení[58], v němž opakuje, že disciplinární komora není z důvodu nedostatečné nezávislosti soudem, a její rozhodnutí nelze proto považovat za rozhodnutí řádně jmenovaného soudu; s hlubokým znepokojením konstatuje, že polské orgány prohlásily, že uvedená rozhodnutí nemají – pokud jde o další fungování disciplinární komory a novou Státní soudcovskou radu – žádný právní význam, a že Ústavní soud prohlásil dne 20. dubna 2020[59] uvedené usnesení Nejvyššího soudu za neústavní, čímž v Polsku vytvořil nebezpečnou soudní dualitu a otevřeně porušil zásadu přednosti unijního práva, a zejména čl. 19 odst. 1 SEU, jak jej vykládá Soudní dvůr, neboť tím brání účinnosti rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019[60] a jeho uplatňování polskými soudy[61];

23. bere na vědomí příkaz Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020[62], který Polsku nařizuje, aby okamžitě pozastavilo uplatňování vnitrostátních ustanovení týkajících se pravomocí disciplinární komory, a vyzývá polské orgány, aby uvedený příkaz urychleně provedly; vyzývá polské orgány, aby tento příkaz v plném rozsahu dodržovaly, a žádá Komisi, aby Soudnímu dvoru předložila dodatečnou žádost o nařízení úhrady pokuty v případě, že by jeho nedodržování přetrvávalo; žádá Komisi, aby v souvislosti s vnitrostátními ustanoveními o pravomocích mimořádné komory urychleně zahájila řízení o nesplnění povinnosti, neboť složení této komory vykazuje stejné nedostatky jako složení disciplinární komory;

Složení a fungování nové Státní soudcovské rady

24. připomíná, že je na členských státech, zda si zřídí radu pro justici, avšak je-li taková rada zřízena, musí být zaručena její nezávislost v souladu s evropskými standardy a ústavou členského státu; připomíná, že podle čl. 186 odst. 1 polské ústavy je to právě Státní soudcovská rada, kdo má ochraňovat nezávislost soudů a soudců, avšak reformou, k níž došlo přijetím zákona ze dne 8. prosince 2017, kterým se mění zákon o Státní soudcovské radě a některé další akty[63], ztratila soudcovská obec v Polsku pravomoc delegovat do Státní soudcovské rady své zástupce, a tím ztratila vliv na přijímání a kariérní postup soudců; připomíná, že před touto reformou tvořili 15 z 25 členů Státní soudcovské rady soudci zvolení svými kolegy, ale od reformy volí tyto soudce polský parlament; hluboce lituje, že v kombinaci s předčasným ukončením mandátů všech členů jmenovaných podle starých pravidel, k němuž došlo začátkem roku 2018, vedlo toto opatření k dalekosáhlé politizaci Státní soudcovské rady[64];

25. připomíná, že Nejvyšší soud v souvislosti s uplatňováním kritérií stanovených v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019 rozhodl ve svém rozsudku ze dne 5. prosince 2019, rozhodnutích ze dne 15. ledna 2020[65] a usnesení ze dne 23. ledna 2020, že rozhodující úloha, kterou nová Státní soudcovská rada hraje při výběru soudců nově zřízené disciplinární komory, negativně ovlivňuje nezávislost a nestrannost této komory[66]; je znepokojen právním postavením soudců jmenovaných nebo prosazovaných novou Státní soudcovskou radou ve stávajícím složení a dopadem, jaký může jejich účast na rozhodování mít na platnost a zákonnost řízení;

26. připomíná, že Evropská síť rad pro justici (ENCJ) pozastavila dne 17. září 2018 nové Státní soudcovské radě členství, neboť již nesplňuje požadavky na nezávislost na výkonné a zákonodárné moci, a v dubnu 2020 zahájila řízení o vyloučení[67];

27. žádá Komisi, aby v souvislosti se zákonem ze dne 12. května 2011 o Státní soudcovské radě[68] ve znění novely ze dne 8. prosince 2017 zahájila řízení o nesplnění povinnosti a aby požádala Soudní dvůr, aby prostřednictvím předběžných opatření činnost nové Státní soudcovské rady pozastavil;

Pravidla, jimiž se řídí soustava obecných soudů, jmenování předsedů soudů a režim odchodu do důchodu soudců obecných soudů

28. vyjadřuje politování nad tím, že ministr spravedlnosti, který je v polském systému současně nejvyšším státním zástupcem, získal po dobu šestiměsíčního přechodného období diskreční pravomoc jmenovat a odvolávat předsedy nižších soudů a že v období 2017–2018 vyměnil více než 150 předsedů a místopředsedů soudů; konstatuje, že pravomoc odvolávat předsedy soudů zůstala v rukou ministra spravedlnosti i po uplynutí uvedeného období a že tato pravomoc nepodléhá víceméně žádné účinné kontrole; dále konstatuje, že ministr spravedlnosti rovněž získal další „disciplinární“ pravomoci ve vztahu k předsedům soudů a vyšších soudů, kteří zase nyní mají rozsáhlé správní pravomoci ve vztahu k předsedům nižších soudů[69]; lituje tohoto významného zhoršení situace v oblasti právního státu a nezávislosti soudnictví v Polsku[70];

29. vyjadřuje politování nad tím, že zákon ze dne 20. prosince 2019, jenž vstoupil v platnost dne 14. února 2020, změnil složení shromáždění soudců a přesunul některé pravomoci těchto orgánů soudcovské samosprávy na kolegia předsedů soudců jmenovaných ministrem spravedlnosti[71];

30. připomíná, že Soudní dvůr dospěl ve svém rozsudku ze dne 5. listopadu 2019[72] k závěru, že ustanovení zákona ze dne 12. července 2017, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů a některé další akty[73], který snížil věk odchodu soudců obecných soudů do důchodu a současně zmocnil ministra spravedlnosti k tomu, aby rozhodoval o prodloužení jejich aktivní služby, a který stanoví odlišný věk odchodu do důchodu v závislosti na pohlaví, jsou v rozporu s právem Unie;

Práva a nezávislost soudců, včetně nového disciplinárního režimu pro soudce

31. odsuzuje nová ustanovení, která v souvislosti se soudci a předsedy soudů zavádějí další disciplinární provinění a tresty, neboť představují vážné nebezpečí pro nezávislost soudů[74]; odsuzuje nová ustanovení, která soudcům zakazují jakoukoli politickou činnost, nutí je zveřejňovat členství ve sdruženích a podstatně omezují rozhodování orgánů soudcovské samosprávy, neboť jdou v omezování svobody vyjadřování soudců nad rámec zásad právní jistoty, nezbytnosti a přiměřenosti[75];

32. je hluboce znepokojen disciplinárním řízením zahájeným proti soudcům a státním zástupcům v Polsku v souvislosti s jejich soudními rozhodnutími, která uplatňují právo Unie, nebo veřejnými prohlášeními na obranu soudní nezávislosti a právního státu v Polsku; odsuzuje pomlouvačnou kampaň zaměřenou proti polským soudcům a skutečnost, že se do ní zapojili veřejní činitelé; vyzývá polské orgány, aby se zdržely zneužívání disciplinárních řízení a dalších kroků, které oslabují autoritu soudnictví;

33. žádá polské orgány, aby zrušily nová ustanovení (o disciplinárních proviněních aj.), která brání soudům ve zkoumání otázek nezávislosti a nestrannosti jiných soudců z hlediska unijního práva a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), čímž soudcům znemožňují plnit povinnost, plynoucí z unijního práva, neuplatnit vnitrostátní ustanovení, která jsou v rozporu s právem Unie[76];

34. vítá skutečnost, že Komise zahájila v souvislosti s uvedenými novými ustanoveními řízení o nesplnění povinnosti; žádá Komisi, aby v případě postoupení této věci Soudnímu dvoru požádala Soudní dvůr, aby použil zrychlené řízení a rozhodl o předběžných opatřeních;

Postavení nejvyššího státního zástupce a uspořádání soustavy státních zastupitelství

35. kritizuje sloučení úřadu ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zastupitelství, rozšíření pravomocí nejvyššího státního zástupce vůči soustavě státních zastupitelství a rozšíření pravomocí ministra spravedlnosti ve vztahu k justici (zákon ze dne 27. července 2001 o organizaci obecných soudů[77], ve znění pozdějších předpisů) a slabé postavení orgánu, který tyto pravomoci kontroluje (Národní rada státních zástupců), což má za následek soustředění příliš velkého množství pravomocí do rukou jedné osoby a přímé negativní důsledky pro nezávislost státních zástupců vůči politickým představitelům, jak uvedla Benátská komise[78];

36. připomíná, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. listopadu 2019 dospěl k závěru, že snížení věkové hranice pro odchod státních zástupců do důchodu je v rozporu s právem Unie, protože stanoví odlišný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy vykonávající v Polsku funkci státních zástupců;

Celkové posouzení stavu právního státu v Polsku

37. souhlasí s Komisí, Parlamentním shromážděním Rady Evropy, Skupinou států proti korupci (GRECO) a zvláštním zpravodajem OSN pro nezávislost soudců a právníků, že výše uvedené jednotlivé změny legislativního rámce justičního systému představují vzhledem ke svým vzájemným interakcím a celkovému dopadu vážné, trvalé a systémové porušování právního státu, což umožňuje zákonodárné a výkonné moci zásadním způsobem zasahovat do celkové struktury a výkonu soudního systému způsobem, který je v rozporu se zásadami dělby moci a právního státu, a výrazně tak oslabuje nezávislost polského soudnictví[79]; odsuzuje destabilizující vliv přijatých opatření a jmenování, která polská vláda učinila od roku 2016, na polský právní řád;

Ochrana základních práv v Polsku

Polský komisař pro lidská práva

38. je znepokojen politickými útoky na nezávislost Úřadu komisaře pro lidská práva[80]; zdůrazňuje skutečnost, že komisař pro lidská práva v rámci oblasti své působnosti veřejně kritizoval různá opatření, která přijala současná vláda; připomíná, že statut komisaře pro lidská práva je zakotven v Ústavě a že funkční období stávajícího komisaře pro lidská práva skončí v září 2020;

Právo na spravedlivý proces

39. je znepokojen informacemi o údajných nepatřičných zpožděních u soudních řízení, o problémech při přístupu k právní pomoci při zatýkání a případech, kdy nebyla dodržena důvěrnost komunikace mezi právním zástupcem a jeho klientem[81]; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala situaci právníků v Polsku; připomíná právo všech občanů na poradenství, obhajobu a zastupování nezávislým právníkem v souladu s články 47 a 48 Listiny;

40. je znepokojen skutečností, že ode dne 14. února 2020, kdy vstoupila v platnost novela zákona ze dne 20. prosince 2019, může o tom, zda je určitý soudce, tribunál či soud nezávislý a nestranný, rozhodnout výhradně mimořádná komora, jejíž nezávislost a nestrannost je pochybná, což občany připravilo o důležitý prvek soudního přezkumu ve všech ostatních instancích[82]; proto připomíná, že podle judikatury Soudního dvora ukládá právo na spravedlivý proces každému soudu povinnost z vlastního podnětu přezkoumat, zda splňuje kritéria nezávislosti a nestrannosti[83];

Právo na informace a svoboda projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků

41. připomíná, že svoboda a pluralita sdělovacích prostředků jsou neoddělitelné od demokracie a právního státu a že právo poskytovat informace a právo na informace jsou součástí základních demokratických hodnot, na nichž je Evropská unie založena; připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 16. ledna 2020 vyzval Radu, aby na slyšeních podle čl. 7 odst. 1 SEU řešila aktuální vývoj situace v oblasti svobody projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků;

42. připomíná, že ve svém usnesení ze dne 14. září 2016 vyjádřil Parlament znepokojení nad již přijatými i nově navrženými změnami polského zákona o sdělovacích prostředcích; opakuje svou výzvu Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů přijatých právních předpisů, pokud jde o jejich soulad s právem Unie, zejména s článkem 11 Listiny a právními předpisy Unie týkajícími se veřejnoprávních sdělovacích prostředků;

43. vyjadřuje vážné znepokojení nad opatřeními, která v posledních letech přijaly polské orgány ve vztahu k veřejnoprávnímu vysílání, včetně přeměny veřejnoprávního vysílání na provládní vysílání, čímž se veřejným sdělovacím prostředkům a jejich řídícím orgánům znemožňuje vyjadřovat nezávislé nebo nesouhlasné hlasy a vykonávat kontrolu nad obsahem vysílání[84]; připomíná, že článek 54 Ústavy zaručuje svobodu projevu a zakazuje cenzuru;

44. je hluboce znepokojen případy přehnaného využívání pomluvy ze strany některých politiků proti novinářům, včetně ukládání peněžních trestů a dočasného zákazu výkonu profese novináře; obává se, že tato praxe bude mít na výkon profese a nezávislost novinářů a sdělovacích prostředků zastrašující účinek[85]; vyzývá polské orgány, aby zaručily přístup k odpovídajícím právním prostředkům pro novináře a jejich rodiny, kteří se stanou účastníky soudních řízení, jejichž cílem je umlčet nebo zastrašit nezávislé sdělovací prostředky; vyzývá polské orgány, aby plně provedly doporučení Rady Evropy ze dne 13. dubna 2016 o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních činitelů[86]; vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nepředložila právní předpisy proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti (SLAPP), které by rovněž chránily polské novináře a sdělovací prostředky před obtěžujícími soudními řízeními;

45. je znepokojen hlášenými případy zadržování novinářů z toho důvodu, že vykonávali svou práci, když informovali o protestech proti omezení volného pohybu osob během pandemie COVID-19[87];

Akademická svoboda

46. vyjadřuje znepokojení nad využíváním soudních řízení pro pomluvu proti akademickým pracovníkům a nad hrozbami těmito řízeními proti nim; vyzývá polské orgány, aby v souladu s mezinárodními normami respektovaly svobodu projevu a akademickou svobodu;[88]

47. vyzývá polský parlament, aby zrušil oddíl 6c zákona ze dne 18. prosince 1998 o Institutu národní paměti – Komisi pro stíhání zločinů proti polskému národu[89], jehož ustanovení ohrožují svobodu projevu a nezávislost výzkumu tím, že z pošpinění reputace Polska a polského lidu (např. prostřednictvím obvinění Polska či Poláků z toho, že se podíleli na holocaustu)[90] činí občanský delikt, pro který jsou příslušné občanskoprávní soudy;

Svoboda shromažďování

48. opakuje svou výzvu polské vládě, aby respektovala právo na svobodu shromažďování a ze stávajícího zákona ze dne 24. července 2015 o veřejném shromažďování[91] ve znění zákona ze dne 13. prosince 2016[92] odstranila ustanovení o upřednostňování vládou schválených „pravidelně opakovaných“ shromáždění[93]; naléhavě vyzývá polské orgány, aby se zdržely uplatňování trestních postihů vůči účastníkům pokojných shromáždění nebo protidemonstrací a aby zastavily trestní stíhání pokojných demonstrantů; dále naléhavě vyzývá polské orgány, aby náležitě chránily pokojná shromáždění a pohnaly k odpovědnosti osoby, které na účastníky pokojných shromáždění násilně útočí;

49. vyjadřuje znepokojení nad velmi přísným zákazem veřejných shromáždění[94], který platil během pandemie COVID-19, aniž by byl vyhlášen stav přírodní katastrofy, jak je stanoveno v článku 22 Ústavy, a trvá na tom, že při omezování práva na shromažďování je třeba uplatňovat zásadu proporcionality;

Svoboda sdružování

50. vyzývá polské orgány, aby pozměnily zákon ze dne 15. září 2017 o Národním ústavu svobody – Centru pro rozvoj občanské společnosti[95],[96] s cílem zajistit přístup klíčových organizací občanské společnosti na místní, regionální a celostátní úrovni ke státnímu financování a spravedlivé, nestranné a transparentní rozdělování veřejných prostředků mezi občanskou společností, které zajistí pluralitní zastoupení[97]; opětovně požaduje, aby dotčené organizace získaly odpovídající finanční prostředky prostřednictvím různých finančních nástrojů na úrovni Unie, k nimž patří složka Hodnoty Unie nového program Občané, rovnost, práva a hodnoty a další pilotní projekty Unie; je hluboce znepokojen tím, že polští členové Evropského hospodářského a sociálního výboru čelí politickému tlaku za činnost prováděnou v rámci jejich mandátu[98];

Ochrana soukromí a údajů

51. opakuje svůj závěr uvedený v usnesení ze dne 14. září 2016, že procesní záruky a věcné podmínky stanovené v zákonu ze dne 10. června 2016 o protiteroristických opatřeních a v zákonu ze dne 6. dubna 1990 o policii[99], ve znění pozdějších předpisů, pro provádění tajného sledování nejsou dostatečné k tomu, aby předešly jeho nadužívání nebo neoprávněnému zasahování do soukromí a ochrany údajů jednotlivců, včetně čelných představitelů opozice a občanské společnosti[100]; opakuje svou výzvu Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů této legislativy, pokud se jedná o její soulad s unijním právem, a naléhavě vybízí polské orgány, aby v plné míře respektovaly soukromí všech občanů;

52. je hluboce znepokojen tím, že polské ministerstvo digitalizace předalo dne 22. dubna 2020 provozovateli poštovních služeb osobní údaje ze všeobecného elektronického systému registru obyvatelstva (registr PESEL) za účelem usnadnění pořádání prezidentských voleb dne 10. května 2020 prostřednictvím hlasování poštou bez náležitého právního základu, protože polský parlament přijal návrh zákona umožňující volby poštou až 7. května 2020; dále připomíná, že registr PESEL není totožný s registrem voličů a obsahuje také osobní údaje občanů jiných členských států EU, takže výše uvedené předání by mohlo zakládat potenciální porušení nařízení (EU) 2016/679; připomíná, že Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) uvedl, že orgány veřejné moci mohou zveřejňovat informace o jednotlivcích zařazených na seznamy voličů, ale pouze v případě, že to konkrétně povolují vnitrostátní právní předpisy[101]; bere na vědomí, že polský komisař pro lidská práva podal na základě možného porušení článků 7 a 51 Ústavy ze strany polského ministerstva digitalizace stížnost u vojvodského správního soudu ve Varšavě;

Komplexní sexuální výchova

53. opět poukazuje na své hluboké znepokojení, které vyjádřil již v usnesení ze dne 14. listopadu 2019 a které rovněž sdílí komisařka Rady Evropy pro lidská práva[102], ohledně návrhu zákona, kterým se pozměňuje článek 200b polského trestního zákoníku a který polskému parlamentu předložila iniciativa „Stop pedofilii“, neboť jeho ustanovení jsou extrémně vágní, široká a nepřiměřená a de facto usilují o kriminalizaci šíření sexuální výchovy mezi nezletilými a jeho oblast působnosti způsobuje, že všem osobám (zejména rodičům, učitelům a osobám zabývajícím se sexuální výchovou) potenciálně hrozí až tři roky odnětí svobody za výuku týkající se lidské sexuality, zdraví a intimních vztahů;

54. zdůrazňuje, že komplexní, věku přiměřená a na důkazech založená sexuální výchova a výchova o vztazích jsou klíčem k budování schopnosti mladých lidí vytvářet zdravé, rovnoprávné, pečující a bezpečné vztahy bez diskriminace, nátlaku a násilí; je přesvědčen, že komplexní sexuální výchova má rovněž pozitivní dopad i na výsledky v oblasti rovnosti žen a mužů, neboť například mění škodlivé genderové normy a postoje k násilí na základě pohlaví, pomáhá předcházet násilí v partnerských vztazích a sexuálnímu nátlaku, homofobii a transfobii, přispívá k prolomení mlčení ohledně sexuálního násilí, vykořisťování či zneužívání a dodává mladým lidem odvahu vyhledat pomoc; vyzývá polský parlament, aby nepřijal předložený návrh zákona, kterým se mění článek 200b polského trestního zákoníku, a důrazně vyzývá polské orgány, aby zajistily přístup všech školáků k vědecky přesné a komplexní sexuální výchově v souladu s mezinárodními normami a aby těm, kdo tuto výchovu a informace zajišťují, byla při jejich činnosti poskytnuta faktická a objektivní podpora;

Sexuální a reprodukční zdraví a práva

55. připomíná, že podle Listiny, Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva souvisí sexuální a reprodukční zdraví žen s řadou lidských práv, včetně práva na život a důstojnost, ochrany před nelidským a ponižujícím zacházením, práva na přístup ke zdravotní péči, práva na soukromí, práva na vzdělání a zákazu diskriminace, což je rovněž zohledněno v Ústavě; připomíná, že Parlament již ve svém usnesení ze dne 15. listopadu 2017 důrazně kritizoval veškeré legislativní návrhy, které by zakazovaly potrat v případě závažného či fatálního postižení plodu, čímž by byl v Polsku prakticky zakázán přístup k potratové péči, protože většina potratů se provádí na základě tohoto důvodu[103], a zdůraznil, že univerzální přístup ke zdravotní péči, včetně v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv, je jedním ze základních lidských práv[104]; vyjadřuje politování nad navrhovanými změnami[105] zákona ze dne 5. prosince 1996 o povoláních lékaře a zubního lékaře[106], podle nichž by již lékaři nebyli ze zákona povinni uvádět alternativní zařízení nebo lékaře v případě, že sami odepřou služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví z důvodu osobního přesvědčení; je znepokojen používáním doložky o svědomí, včetně absence spolehlivého mechanismu předávání údajů a chybějících včasných nápravných prostředků pro ženy, jimž byly takové služby odepřeny; vyzývá polský parlament, aby se zdržel jakýchkoli dalších pokusů o omezení sexuálního a reprodukčního zdraví a práv žen; důrazně potvrzuje, že odpírání služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je jednou z forem násilí páchaného na ženách a dívkách; vyzývá polské orgány, aby přijaly opatření k úplnému provedení rozsudků, které vynesl v řízeních proti Polsku Evropský soud pro lidská práva, jenž už vícekrát rozhodl, že restriktivní zákony týkající se potratů a nedostatečné provádění porušují lidská práva žen[107];

56. připomíná, že předchozí pokusy o další omezení práva na potrat, které v Polsku již v současnosti patří k nejvíce omezeným v Unii, byly zastaveny v letech 2016 a 2018 v důsledku masové opozice polských občanů, jak se projevila v tzv. „černých protestech“; důrazně vyzývá polské orgány, aby zvážily zrušení zákona omezujícího přístup žen a dívek k nouzové antikoncepční pilulce;

Verbální projevy nenávisti, veřejná diskriminace, násilí na ženách a domácí násilí a netolerantní chování namířené proti menšinám a dalším zranitelným skupinám, včetně LGBTI osob

57. naléhavě vyzývá polské orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem důrazně bojovat proti rasistickým verbálním projevům nenávisti a podněcování k násilí na internetu i mimo něj a aby veřejně odsoudily rasistické verbální projevy nenávisti ze strany veřejných činitelů, včetně politiků a pracovníků sdělovacích prostředků, a distancovaly se od nich[108], aby řešily předsudky a negativní smýšlení vůči národnostním a etnickým menšinám (včetně Romů), migrantům, uprchlíkům a žadatelům o azyl a aby zajistily účinné prosazování práva, které staví strany nebo organizace, které podporují rasovou diskriminaci nebo k ní podněcují, mimo zákon[109]; vyzývá polské orgány, aby dodržovaly doporučení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace z roku 2019[110];

58. je hluboce znepokojen nedávným prohlášením náměstka polského ministra spravedlnosti, že by Polsko mělo vypovědět Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva); vybízí polské orgány, aby konkrétně a účinně uplatňovaly tuto úmluvu, mimo jiné zajištěním uplatňování stávajících právních předpisů v celé zemi, jakož i zajištěním dostatečného počtu a kvality azylových domů pro ženy, které jsou oběťmi násilí, a pro jejich děti;

59. konstatuje, že průzkum LGBTI II z května 2020, který uskutečnila Agentura Evropské unie pro základní práva, poukázal na nárůst nesnášenlivosti a násilí v Polsku vůči LGBTI osobám a naprostou nedůvěru polských LGBTI respondentů v boj vlády proti předsudkům a nesnášenlivosti, přičemž tento průzkum zaznamenal v Polsku nejnižší procentní podíl z celé Unie (pouze 4 %) a nejvyšší procento respondentů, kteří se vyhýbají určitým místům z obavy z napadení, obtěžování nebo zastrašování (79 %);

60. připomíná, také v souvislosti s prezidentskou kampaní v roce 2020, svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 18. prosince 2019, v němž důrazně odsoudil veškerou diskriminaci LGBTI osob a porušování jejich základních práv ze strany veřejných orgánů, včetně verbálních nenávistných projevů veřejných a volených činitelů, zákazů tzv. pochodů hrdosti a osvětových programů a akcí a jejich nedostatečnou ochranu a také vyhlášení zón v Polsku bez tzv. „ideologie LGBTI“ a přijetí „Regionálních chart práv rodiny“, které diskriminují rodiče samoživitele a LGBTI rodiny; konstatuje, že od přijetí tohoto usnesení nedošlo v Polsku k žádnému zlepšení situace LGBTI osob a že duševní zdraví a fyzická bezpečnost polských LGBTI osob jsou obzvláště ohroženy; připomíná, že Komise, mezinárodní organizace a polský komisař pro lidská práva tato opatření odsoudili, přičemž polský komisař podal u správních soudů devět stížností, v nichž argumentoval, že zóny bez LGBTI osob představují porušení práva Unie; připomíná, že z Fondu soudržnosti nelze financovat akce, které vedou k diskriminaci na základě sexuální orientace, a že obce jako zaměstnavatelé musí dodržovat směrnici Rady 2000/78/ES[111], která zakazuje diskriminaci a obtěžování na základě sexuální orientace v zaměstnání[112]; vyzývá polské orgány, aby provedly příslušnou judikaturu Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a aby v této souvislosti řešily situaci svazků a rodičů stejného pohlaví s cílem zajistit, aby právně i fakticky požívaly práva na nediskriminaci[113]; odsuzuje žaloby podané proti aktivistům občanské společnosti, kteří zveřejnili tzv. Atlas nenávisti, v němž jsou zdokumentovány případy homofobie v Polsku; důrazně vyzývá polskou vládu, aby zajistila právní ochranu LGBTI osob proti všem formám trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů;

****

61. konstatuje, že nedostatečná nezávislost polského soudnictví již začala mít vliv na vzájemnou důvěru mezi Polskem a ostatními členskými státy, zejména v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, neboť vnitrostátní soudy kvůli hlubokým pochybnostem o nezávislosti polského soudnictví odmítly či váhaly vydávat podezřelé polské občany v rámci postupu evropského zatýkacího rozkazu; domnívá se, že zhoršování situace v oblasti právního státu v Polsku představuje zvláště závažné ohrožení jednoty právního řádu Unie; zdůrazňuje, že vzájemnou důvěru mezi členskými státy lze obnovit jedině tehdy, je-li zaručeno dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU;

62. vyzývá polskou vládu, aby dodržovala všechna ustanovení týkající se právního státu a základních práv zakotvená ve Smlouvách, Listině, EÚLP a mezinárodních lidskoprávních normách a aby vedla upřímný dialog s Komisí; zdůrazňuje, že tento dialog se musí vést nestranně a musí být založen na důkazech a spolupráci; vyzývá polskou vládu, aby spolupracovala s Komisí v souladu se zásadou loajální spolupráce stanovenou v SEU; vyzývá polskou vládu, aby urychleně a v plném rozsahu provedla rozhodnutí Soudního dvora a aby dodržovala zásadu přednosti unijního práva;

63. vyzývá Radu a Komisi, aby se zdržely úzkého výkladu zásady právního státu a aby plně využily postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU a zabývaly se dopady činnosti polské vlády na všechny zásady zakotvené v článku 2 SEU, včetně demokracie a základních práv, jak je zdůrazněno v této zprávě;

64. vyzývá Radu, aby co nejdříve obnovila formální slyšení, z nichž poslední se konalo v prosinci 2018, a aby do těchto slyšení zahrnula nejnovější a nejdůležitější negativní vývoj v oblasti právního státu, demokracie a základních práv; naléhavě vybízí Radu, aby konečně jednala podle postupu stanoveného v čl. 7 odst. 1 SEU a konstatovala, že existuje jasné riziko závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU ze strany Polské republiky, a to s ohledem na přesvědčivé důkazy uvedené v tomto usnesení a v četných zprávách mezinárodních a evropských organizací, v judikatuře Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a ve zprávách organizací občanské společnosti; důrazně doporučuje, aby Rada v návaznosti na slyšení vydala pro Polsko v souladu s čl. 7 odst. 1 SEU konkrétní doporučení a stanovila lhůty pro jejich provedení; dále vyzývá Radu, aby se zavázala k včasnému posouzení provádění těchto doporučení; vyzývá Radu, aby pravidelně informovala Parlament a úzce s ním spolupracovala a aby pracovala transparentně a umožnila smysluplnou účast a dohled všech evropských orgánů a institucí a organizací občanské společnosti;

65. vyzývá Komisi, aby plně využila nástroje, které má k dispozici k řešení zřejmého nebezpečí, že Polsko závažně poruší základní hodnoty, na nichž je Unie založena, zejména zrychlená řízení o nesplnění povinnosti a podání žádostí k Soudnímu dvoru o předběžná opatření, jakož i rozpočtové nástroje; vyzývá Komisi, aby Parlament i nadále pravidelně informovala a aby jej do tohoto postupu úzce zapojila;

66. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, prezidentovi, vládě a parlamentu Polské republiky, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

 


 

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Institucionální základ

Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv. Evropský parlament musí bezvýhradně hájit právní stát, včetně zásad zákonnosti, což si žádá transparentní, odpovědný, demokratický a pluralitní proces přijímání zákonů, právní jistotu, dělbu moci, zákaz svévole výkonné moci, nezávislé a nestranné soudy, účinný soudní přezkum zahrnující dodržování základních práv a rovnost před zákonem.

Je třeba mít na paměti, že Parlament opakovaně diskutoval o problému tzv. „kodaňského dilematu“; není možné, aby bylo v souladu s unijním právem a hodnotami, že se u kandidátských států zkoumá, zda na cestě do Unie dodržují zásady právního státu a demokracie a základní práva, ale současně neexistuje žádný následný přezkum toho, zda tyto hodnoty dodržují poté, co do Unie vstoupily. Hodnoty, na nichž je Unie založena (jak je stanoví článek 2 SEU), nepředstavují jen podmínky pro přistoupení k Unii, ale jsou závazné i poté, co se daná země stala plnoprávným členem Unie. Je proto nanejvýš důležité, abychom disponovali komplexním souborem nástrojů týkajících se právního státu, které nám umožní zajistit závazné plnění výše uvedených hodnot.

Dne 20. prosince 2017 vydala na základě čl. 7 odst. 1 SEU Evropská komise svůj odůvodněný návrh rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky. Postup podle čl. 7 odst. 1 SEU představuje preventivní fázi, která Unii umožňuje zasáhnout v případě zřejmého nebezpečí závažného porušení společných hodnot. Rada ve složení pro obecné záležitosti doposud uspořádala tři slyšení s Polskem, která se všechna konala v roce 2018. Od té doby sice Komise Radě předložila aktualizované zprávy o vývoji polského právního řádu, žádná další slyšení však již uspořádána nebyla.

Souběžně s postupem podle č. 7 odst. 1 SEU Komise vůči Polsku zahájila čtyři řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s reformami justice, přičemž dvě z těchto řízení vedla k rozsudku Soudního dvora, který konstatoval, že došlo k porušení účinné právní ochrany, jak ji stanoví čl. 19 odst. 1 SEU.

Evropský parlament v posledních letech vyjádřil své znepokojení nad situací v oblasti právního státu v Polsku v několika usneseních. Problémy, které jej znepokojují, se týkají: fungování legislativního a volebního systému, nezávislosti soudnictví a práv soudců a ochrany základních práv, včetně práv příslušníků menšin.

Protože se situace v oblasti právního státu v Polsku od zahájení postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU nejen nezlepšila, ale naopak výrazně zhoršila, zpravodaj zdůrazňuje význam této průběžné zprávy, která si klade za cíl:

 přezkoumat vývoj, pokud se jedná o právní stát, demokracii a základní práva, k němuž došlo v Polsku od roku 2015;

 naléhavě vyzvat Komisi a Radu, aby rozšířila působnost čl. 7 odst. 1 SEU, tak aby zahrnovala zřejmé nebezpečí závažného porušování demokracie a základních práv, včetně práv příslušníků menšin;

 vyzvat polské orgány, Radu a Komisi, aby – každý v rámci svých pravomocí – začaly urychleně jednat s cílem vyřešit tuto vážnou krizi právního státu.

Zpravodaj si dal za úkol provést podrobný rozbor a zohlednil přitom stanoviska přijatá evropskými a mezinárodními organizacemi, jako jsou orgány Rady Evropy, OBSE/ODIHR a OSN, a rozsudky vnitrostátních, evropských a mezinárodních soudů. Zpravodaj si přeje, aby se tato zpráva zakládala na faktech, jak je analyzovaly důvěryhodné instituce, jejichž stranou je Polsko a/nebo jejichž standardy a pracovní postupy Polsko přijalo.

Výbor LIBE také v září 2018 uspořádal pracovní cestu do Varšavy, na níž se jeho delegace setkala se zástupci polské vlády, Sejmu, Senátu, politických stran a justičních orgánů, zástupci OBSE/ODIHR, právníky, novináři a zástupci občanské společnosti. Výbor rovněž uspořádal dvě slyšení (v letech 2018 a 2020) s cílem posoudit situaci právního státu v Polsku. Zpravodaj uspořádal další setkání s rozmanitými zúčastněnými stranami (nevládní organizace, výzkumníci, novináři, soudci …) a členy polské vlády s cílem vyslechnout si přímo osoby, které čelí situaci na místě (viz legislativní stopa v příloze).

2. Vývoj situace v Polsku od roku 2015, pokud se jedná o právní stát, demokracii a základní práva:

– Nezávislost soudnictví a práva soudců

Pokud se jedná v přísném slova smyslu o nezávislost soudnictví, situace v Polsku se rozhodně nezlepšuje a problémy přetrvávají nebo se zhoršují, a to u každého aspektu, kterým se tato zpráva zabývá: politizace polského Ústavního soudu již od roku 2015; složení a kroky nové Státní soudcovské rady; úzká kontrola ministra spravedlnosti (který je současně také nejvyšším státním zástupcem) nad útvary státních zastupitelství; vytvoření disciplinární komory a komory pro mimořádné odvolací řízení v rámci Nejvyššího soudu; systematické zastrašování soudců a disciplinární řízení vedená proti soudcům, kteří tyto reformy kritizují.

Evropská komise zahájila nedávno (29. dubna 2020) řízení o nesplnění povinnosti ve věci tzv. „náhubkového zákona“. Tento nový zákon o soudech, který vstoupil v platnost dne 14. února 2020, je jednoznačně v rozporu se zásadou přednosti práva EU, neboť soudcům znemožňuje vykonávat svou povinnost vyplývající z unijního práva neuplatnit vnitrostátní ustanovení, která jsou v rozporu s právem Unie. Klíčové problémy spojené s tímto zákonem rovněž zahrnují zavedení dalších disciplinárních přestupků a sankcí vůči soudcům a předsedům soudů, u nichž hrozí, že podkopají zásadu nezávislosti soudů a také svobodu projevu a svobodu sdružování soudců, protože jim zakazují jakoukoli politickou aktivitu a ukládají povinnost zveřejnit jména sdružení, kterých jsou členy.

V průběhu pracovní cesty výboru LIBE a výměn názorů s polským ministrem spravedlnosti a náměstkem ministra spravedlnosti uvedly polské orgány jako důvody pro hlubokou reorganizaci justičního systému po roce 2015 nespokojenost občanů s rychlostí a účinností výkonu spravedlnosti, údajnou korupci a zločiny či přečiny jednotlivých soudců, které nebyly potrestány, a potřebu „dekomunizovat“ justici.[114] Zpravodaj trvá na tom, že výše uvedené důvody neospravedlňují úzkou kontrolu orgánů výkonné moci nad soudnictvím, která je výsledkem těchto reforem. Údajné případy korupce či jiné trestné činnosti musejí být stíhány jednotlivě a Evropský soud pro lidská práva jasně zdůraznil, že i lustrační proces musí být individualizován a že pokud probíhá dlouho po skončení komunistického režimu, může být také méně opodstatněný.[115]

– Fungování legislativního a volebního systému

Zpravodaj dále vyjádřil znepokojení nad organizováním prezidentských voleb v této konkrétní době epidemie, když existuje zjevné riziko, že nebude možné uspořádat rovné, přímé a tajné volby (jak stanoví Ústava), které by provázela spravedlivá volební kampaň s rovným přístupem ke sdělovacím prostředkům. Podle pozorovatelů OBSE/ODIHR měli oba kandidáti v polských prezidentských volbách možnost vést volební kampaň svobodně, i když nepřátelství i neobjektivní zpravodajství ze strany veřejnoprávního vysílání průběh voleb poškodily. Hojně se vyskytovalo negativní vedení kampaní a vzájemné očerňování, přičemž vážné obavy vzbudily zprávy o hrozbách vůči politikům a novinářům. Stejně jako v prvním kole byla kampaň stávajícího prezidenta a pokrytí veřejnoprávním vysíláním charakterizovány homofobní, xenofobní a antisemitskou rétorikou.[116]

– Ochrana základních práv, včetně práv příslušníků menšin

Sexuální a reprodukční zdraví a práva jsou v Polsku v ohrožení. Navrhovaný zákaz umělého přerušení těhotenství v případě závažného či fatálního postižení plodu by dále zpřísnil již dnes restriktivní právní úpravu potratu, a vedl by tudíž k téměř úplnému zákazu potratů. Návrh zákona, který kriminalizuje sexuální výchovu nezletilých, navíc vyvolal značné znepokojení v Evropském parlamentu, ale také v dalších mezinárodních organizacích a v organizacích občanské společnosti. V době, kdy bylo kvůli pandemii Covid-19 pro občanskou společnost obtížné se kvůli takovým tématům mobilizovat, schválil polský parlament změny zákona ze dne 5. prosince 1996 o povolání lékaře a zubního lékaře, podle nichž by již lékaři nebyli ze zákona povinni uvádět alternativní zařízení nebo lékaře v případě, že sami odepřou služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví z důvodu osobního přesvědčení.

Úroveň ochrany menšin a práv žen a osob, které se označují za LGBTI, je také velmi znepokojivá, přičemž členské státy mají povinnost chránit morální a fyzickou integritu všech občanů. Zpravodaj hluboce lituje toho, že se určité oblasti v Evropské unii samy prohlásily za osvobozené od ideologií, které dokonce ani neexistují.

Zpráva se dále zabývá několika dalšími základními právy, včetně práva na spravedlivý proces, svobody sdělovacích prostředků a akademické svobody, svobody shromažďování a sdružování a práva na ochranu soukromí.

3. Rozšíření oblasti působnosti postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU

Zpravodaj si přeje, aby tato průběžná zpráva přinesla nový impuls pro postup podle čl. 7 odst. 1 SEU, a to tím, že se do něj začlení nejen nejnovější kontroverzní změny v polském soudnictví, ale také rozbor situace v oblasti demokracie a základních práv v Polsku, které vyžadují zvláštní pozornost.

4. Výzva polským orgánům, Radě a Komisi, aby přijaly opatření

Zpravodaj vyzývá polskou vládu, aby dodržovala všechna ustanovení týkající se právního státu a základních práv zakotvená ve Smlouvách, Listině základních práv, Evropské úmluvě o lidských právech a mezinárodních lidskoprávních normách, aby neprodleně uplatnila rozsudky Soudního dvora, aby dodržovala přednost unijního práva a aby se přímo zapojila do dialogu s Komisí.

Zpravodaj je znepokojen pasivitou Rady při řešení situace v oblasti právního státu v Polsku a vyzývá členské státy, aby co nejdříve obnovily oficiální slyšení a aby do těchto slyšení začlenily všechny aktuální a důležité změny v oblastech právního státu, demokracie a základních práv. A co je důležitější, zpravodaj vyzývá Radu, aby konečně začala jednat na základě postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU a aby konstatovala, že existuje zřejmé nebezpečí, že Polská republika závažně porušuje zásady právního státu, a to s ohledem na rozsáhlý soubor indicií, které o tom svědčí a na které se odkazuje v tomto usnesení a v mnoha zprávách mezinárodních a evropských organizací, judikatuře Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a ve zprávách organizací občanské společnosti, a aby podala Polsku doporučení v rámci postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU.

Komise je závěrem vyzvána, aby plně využila nástroje, které má k dispozici k odvrácení zřejmého nebezpečí, že Polsko závažně poruší hodnoty Unie, na nichž je Unie založena, zejména zrychlená řízení o nesplnění povinnosti a podání žádostí o předběžná opatření u Soudního dvora.

 


PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ NEBO OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJ OBDRŽEL INFORMACE

<FootprintIntro>Následující seznam byl vypracován zcela dobrovolně a na výlučnou odpovědnost zpravodaje. Během přípravy zprávy až do jejího přijetí ve výboru obdržel zpravodaj informace od těchto subjektů a osob:</FootprintIntro>

Subjekt nebo osoba

Aborcyjny Dream Team

Amnesty International (AI)

Rakouská spolková advokátní komora

Kampaň proti homofobii

Fórum občanského rozvoje (FOR)

Komisař pro lidská práva, Polsko

Chorvatské předsednictví Rady Evropské unie

Evropské sdružení soudců (EAJ)

Evropská komise

Finské předsednictví Rady Evropské unie

Vláda Polské republiky

Human Rights Watch (HRW)

Mezinárodní komise právníků (ICJ)

Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH)

Iustitia, sdružení polských soudců

Institut evropské politiky nadace Open Society (OSEPI)

Parlamentní shromáždění Rady Evropy

Helsinská nadace pro lidská práva (HFHR) v Polsku

Sdružení polských novinářů (SDP)

Prof. Ewa Łętowska, Ústav právních studií Polské akademie věd

Prof. Laurent Pech, Middlesex University Londýn

Sdružení novinářů

 

 


 

 

STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVA ŽEN A ROVNOST POHLAVÍ (6. 7. 2020)

<CommissionInt>pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci</CommissionInt>


<Titre>o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky</Titre>

<DocRef>(2017/0360R(NLE))</DocRef>

Zpravodajka: <Depute>Evelyn Regner</Depute>

 

PA_Consent_Interim

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do zprávy, kterou přijme, začlenil tyto návrhy:

 s ohledem na tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva z prosince 2017 nazvaný „Zdraví a sexuální a reprodukční práva žen v Evropě“,

 s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku[117],

 s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2019 týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví a práv dospívajících a na publikaci regionální kanceláře WHO pro Evropu nazvanou „Standardy pro sexuální výchovu v Evropě: rámec pro tvůrce politik a orgány a odborníky v oblasti vzdělávání a zdraví“,

 s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. února 2019 o odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU[118],

 s ohledem na výsledky průzkumu LGBTI II provedeného Agenturou pro základní práva, které poukazují na zvýšení nesnášenlivosti a násilí vůči osobám LGBTI v Polsku a na naprostou nedůvěru polských respondentů z řad LGBTI v boj vlády proti předsudkům a nesnášenlivosti, přičemž Polsko udává nejnižší míru důvěry v celé EU (pouze 4 %) a současně má nejvyšší procento respondentů, kteří se vyhýbají určitým místům ze strachu, že budou napadeni či obtěžováni nebo jim bude vyhrožováno (79 %),

 s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina), a zejména na její články 1, 2, 3, 10, 11, 21, 35 a 45,

 s ohledem na článek 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) o základních hodnotách Unie a na článek 7 Smlouvy o EU o určování toho, zda členský stát závažně a trvale porušuje hodnoty uvedené v článku 2,

 s ohledem na článek 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) o rovnosti žen a mužů, článek 9 SFEU týkající se boje proti sociálnímu vyloučení a za vysokou úroveň všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví, hlavu IV SFEU o volném pohybu osob, služeb a kapitálu a hlavu V SFEU o prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

A. vzhledem k tomu, že článek 35 Listiny stanoví, že „každý má právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi“ a zavádí cíl „vysokého stupně ochrany lidského zdraví“; vzhledem k tomu, že poskytování přístupného a finančně dostupného sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, včetně antikoncepce a bezpečného a legálního potratu, souvisí s četnými lidskými právy, včetně práva na život a důstojnost, ochrany před nelidským a ponižujícím zacházením, práva na přístup ke zdravotní péči, práva na soukromí, práva na vzdělání a zákazu diskriminace; vzhledem k tomu, že odmítání sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je v rozporu s rozhodnutími Výboru OSN pro lidská práva a Evropského soudu pro lidská práva;

B. vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, jak je stanoveno v článku 2 SEU a zakotveno v mezinárodních smlouvách o lidských právech; vzhledem k tomu, že tyto hodnoty, které jsou společné členským státům a které se všechny členské státy dobrovolně zavázaly dodržovat, tvoří základ pro práva osob žijících v Unii; vzhledem k tomu, že článek 7 SEU stanoví možnost pozastavit členskému státu určitá práva, která pro něj vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv v Radě, pokud bylo zjištěno, že daný členský stát závažně a trvale porušuje hodnoty uvedené v článku 2;

C. vzhledem k tomu, že polský parlament v současnosti projednává dva návrhy zákonů pocházející z občanských iniciativ: jeden z nich, který je znám jako „zákon o zastavení potratů“, usiluje o zpřísnění polského zákona z roku 1993 o plánování rodiny, ochraně lidského plodu a zákonných podmínkách přípustnosti přerušení těhotenství, jenž je již dnes jedním z nejpřísnějších zákonů o potratech v EU, a to tak, aby byl zrušen zákonný přístup k potratu v případě závažného či fatálního postižení plodu, kterým by se v zásadě zakázal přístup k potratu; druhý z nich, který je znám jako „zákon o „zastavení pedofilie“, by ze sexuální výchovy nezletilých ze strany učitelů, zdravotnických pracovníků a dalších vzdělávacích pracovníků učinil trestný čin, který by se trestal odnětím svobody;

D. vzhledem k tomu, že komplexní, věkově přiměřená a na důkazech založená sexuální výchova je klíčem k budování dovedností dětí a mladých lidí týkajících se utváření zdravých, rovných, naplňujících a bezpečných vztahů, má pozitivní dopady na rovnost žen a mužů, včetně změny škodlivých genderových norem a postojů k násilí na základě pohlaví, homofobii a transfobii a předcházení diskriminaci a všem formám zneužívání a násilí založených na pohlaví, a přispívá ke snížení míry těhotenství u dospívajících dívek, nižšímu podstupování rizik a častějšímu využívání antikoncepce;

E vzhledem k tomu, že Sejm měl z právního hlediska povinnost projednat tyto návrhy zákonů pocházející z občanské iniciativy do šesti měsíců od počátku volebního období; vzhledem k tomu, že polský parlament se dne 16. dubna 2020 vyslovil pro to, aby byly tyto dva návrhy zákona vzešlé z občanské iniciativy týkající se přístupu k potratům a sexuální výchovy nezletilých vráceny zpět příslušným výborům; vzhledem k tomu, že dosud nebyla oznámena data, kdy parlamentní výbory tyto návrhy přezkoumají;

F. vzhledem k tomu, že v letech 2016, 2018 a 2020 způsobily návrhy zákonů zavádějících restriktivnější opatření namířená proti potratům a usilující o zavedení téměř úplného zrušení práva na potrat v celé zemi i v zahraničí masové protesty žen a občanské společnosti, včetně ženské stávky v roce 2016 nazvané „Černé pondělí“; vzhledem k tomu, že od začátku roku 2019 bohužel došlo v Polsku k více než 80 případům, kdy regiony, vojvodství nebo obce přijaly usnesení, jimiž se prohlašují za osvobozené od tzv. „ideologie LGBT“, nebo částečně či úplně přijaly „regionální charty rodinných práv“, kterými se diskriminují zejména rodiče samoživitelé a rodiče a lidé z řad LGBTI a de facto se omezuje svoboda pohybu občanů EU;

1. vítá skutečnost, že polský parlament dne 16. dubna 2020 nepřijal tyto dva návrhy zákona pocházející z občanské iniciativy o přístupu k potratu a o komplexní a věkově přiměřené sexuální výchově pro nezletilé; s politováním konstatuje, že polský parlament tyto dva návrhy zákona přímo nezamítl, a nepovažuje za správné, že tyto návrhy byly vráceny zpět příslušným výborům k dalšímu projednání, protože každý z nich by výrazně ohrozil lidská práva; je přesvědčen, že možnost, že se o těchto návrzích bude v budoucnu hlasovat, představuje potenciální hrozbu pro základní zásady EU zakotvené v článku 2 SEU, zejména dodržování lidských práv a důstojnosti, zákaz diskriminace a rovnost, včetně rovnosti mezi ženami a muži, sexuálního a reprodukčního zdraví, práv, práv osob LGBTI a práce organizací občanské společnosti;

2. vybízí polskou vládu a poslance polského parlamentu, aby v projednávání těchto návrhů zákona nepokračovali poté, co již byla v zemi i v Evropě zahájena důkladná, nezbytná a legitimní diskuse způsobená morálními otázkami a protesty, k nimž vedou, a to i vzhledem k tomu, že by tímto krokem byl nevratně poškozen život a základní práva tisíců žen, párů, rodin, dětí a dospívajících, z nichž mnoho patří mezi ty nejmladší a nejzranitelnějšími členy společnosti, stejně jako by mohly být nevratně poškozeny životy a práva pedagogů působících v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně učitelů, terénních pracovníků, zdravotnických pracovníků a aktivistů bojujících za práva; je hluboce znepokojen opakovanými pokusy předložit, projednat a revidovat právní předpisy s cílem omezit práva žen a rovnost žen a mužů; naléhavě žádá poslance polského parlamentu, aby se zdrželi jakýchkoli dalších pokusů o omezení sexuálního a reprodukčního zdraví a práv žen a dospívajících;

3. vyjadřuje politování nad nedávnými legislativními návrhy, podle nichž by zdravotnická zařízení již neměla zákonnou povinnost uvádět alternativní zařízení v případě odepření potratu v důsledku osobního přesvědčení lékařů; opakuje své znepokojení ohledně používání doložky o svědomí, včetně absence spolehlivého mechanismu předávání údajů a chybějícího včasného nápravného prostředku pro ženy, jimž byly potraty zamítnuty; připomíná, že podle zákonných požadavků v oblasti lidských práv by neměli mít lékaři právo podkopávat nezadatelná práva žen na včasný přístup k celé škále služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a jejich právo na život, zdraví a soukromí; vyzývá polskou vládu, aby dodržovala rozsudky Evropského soudu pro lidská práva[119], který rozhodl, že praktické překážky kladené přístupu k zákonnému potratu porušují lidská práva, a aby tudíž do zákona zahrnula pravidlo, že v případě odmítnutí provést příslušný zákrok musí zdravotnické zařízení uvést jiného odborníka nebo zařízení, kteří potrat provedou; vyzývá k tomu, aby byl zrušen zákon omezující přístup žen a dívek k nouzové antikoncepční tabletce;

4 důrazně potvrzuje, že odepření služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je jednou z forem násilí páchaného na ženách a dívkách, a připomíná, že nedostupnost vědecky přesných informací porušuje práva jednotlivců činit informovaná rozhodnutí o svém vlastním sexuálním a reprodukčním zdraví a právech;

5. vybízí polské orgány, aby konkrétně a účinně uplatňovaly Istanbulskou úmluvu Rady Evropy, mimo jiné zajištěním uplatňování stávajících právních předpisů v celé zemi, jakož i zajištěním dostatečného počtu a kvality ubytovacích kapacit pro ženy, které se staly obětí násilí, a pro jejich děti;

6. je znepokojen odnímáním práv žen, trendem směřujícím ke zmenšování prostoru pro občanskou společnost a nedostatečnou ochranou základního lidského práva žen a dospívajících dívek na zdraví v Polsku, jehož důležitou, na mezinárodní úrovni právně chráněnou složkou je i zdraví sexuální a reprodukční a sním spojená práva, která zahrnují právo na přístup k informacím a samostatné rozhodování; je rovněž znepokojen ztrátou práv přiznávaných mladým osobám z řad LGBTI, jejichž duševní a fyzické zdraví je obzvláště ohroženo v důsledku pokračujících útoků vlády na příslušné aktivisty a organizace, které probíhají v podobě razií, rušení financování a zastrašování;

7. zdůrazňuje, že neomezený a včasný přístup ke službám reprodukčního zdraví a respektování reprodukční autonomie a rozhodování žen má zásadní význam pro ochranu lidských práv žen a rovnosti žen a mužů; připomíná, že mezinárodní orgány pro lidská práva opakovaně potvrdily, že výrazně restriktivní právní předpisy týkající se potratů jsou v rozporu s normami v oblasti lidských práv a musí být revidovány; připomíná, že Parlament již ve svých usneseních ze dne 14. září 2016[120] a 15. listopadu 2017[121] důrazně kritizoval veškeré legislativní návrhy, které by zakazovaly potrat v případech závažného nebo fatálního postižení plodu, čímž by prakticky došlo k zákazu přístupu k potratové péči v Polsku, neboť většina legálních potratů je prováděna z tohoto důvodu;

8. zdůrazňuje, že ženy, které se rozhodnou ukončit těhotenství, buď cestují do jiné země za účelem získání bezpečných a legálních služeb v oblasti potratů, nebo podstupují potenciálně nebezpečné zákroky doma, přičemž průběh těchto zákroků může ohrožovat i jejich život, zejména pokud jde o chudé ženy; znovu potvrzuje, že odmítnutí služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv, včetně bezpečného a zákonného potratu, je jednou z forem násilí páchaného na ženách a dívkách;

9. důrazně opakuje, že přístup ke komplexním a věkově přiměřeným informacím o sexu a sexualitě a přístup k sexuální a reprodukční zdravotní péči, včetně sexuální výchovy, plánování rodiny, antikoncepčních metod a bezpečného a legálního potratu, jsou nezbytné k vytvoření pozitivního a ohleduplného přístupu k sexualitě a sexuálním vztahům, jakož i možnost bezpečných sexuálních zkušeností bez rizika, donucení, diskriminace a násilí;

10. opakuje, že mladí lidé musí získat silnější postavení a být chráněni prostřednictvím věkově přiměřených informací o sexu a sexualitě a prostřednictvím přístupu k sexuální a reprodukční zdravotní péči; zdůrazňuje, že nedostatek informací a vzdělávání o sexu a sexualitě mladé lidi nechrání, ale naopak ohrožuje jejich bezpečnost a dobré životní podmínky tím, že je nechrání před hrozbou sexuálního vykořisťování, zneužívání a násilí, což se týká i dívek a mladých LGBTI osob, které jsou obzvláště zasaženy nespravedlivými genderovými a sociálními normami; požaduje, aby byli pedagogové, lékaři a pečovatelé podporováni a chráněni při poskytování těchto informací a aby k němu byli vybízeni;

11. připomíná, že vzdělání je kromě toho, že je samostatným lidským právem, také nezbytným předpokladem pro uplatňování dalších základních práv a svobod; připomíná, že Polsko má podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv povinnost poskytovat povinnou, věkově přiměřenou, standardizovanou, na důkazech založenou a vědecky ověřenou komplexní sexuální výchovu; připomíná, že mají-li být splněny normy Světové zdravotnické organizace pro Evropu v oblasti vzdělávání a ochrany mládeže, musí být sexuální výchova součástí školních osnov; potvrzuje, že tato výchova by měla zahrnovat sexuální orientaci a genderovou identitu, sexuální vyjádření, vztahy a souhlas, jakož i informace o negativních důsledcích nebo chorobách, jako jsou sexuálně přenosné infekce a HIV, neúmyslná těhotenství, sexuální násilí a škodlivé praktiky, jako je tzv. grooming a mrzačení ženských pohlavních orgánů;

12. vybízí polskou vládu, aby naléhavě odsoudila regionální a obecní opatření týkající se tzv. „zón bez LGBT“ v Polsku a přijala proti nim přiměřené právní kroky, neboť taková opatření porušují základní práva a rozšiřují nenávist a strach vůči osobám LGBTI+ a vytvářejí pro tyto osoby v Polsku nebezpečnou situaci; připomíná své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o veřejné diskriminaci osob LGBTI a nenávistných projevech vůči nim, včetně zákazu vstupu osobám LGBTI do některých oblastí[122], naléhavě žádá polskou vládu, aby přijala opatření na ochranu osob LGBTI+, řešila všechny případy porušování lidských práv a zaručila práva a svobody jednotlivců a společenských organizací zastupujících zájmy žen a osob LGBTI+;

13. připomíná, že v případě zjevného nebezpečí toho, že členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2, je možné aktivovat článek 7 SEU; je pevně přesvědčen, že porušování práv žen a osob z řad LGBTI+ a jiných menšin vážně porušuje hodnoty rovnosti a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, jak stanoví článek 2 SEU; vyzývá Komisi, aby monitorovala situaci a vyhodnotila, zda vytvoření tzv. „zón bez LGBTI“ v jedné třetině polských obcí, homofobní výroky a další porušování práv příslušníků menšin zón nepředstavuje porušení článku 2 SEU, čl. 3 odst. 2 SEU, článku 21 SFEU, hlav IV a V SFEU a článku 45 Listiny; vyzývá Komisi, aby důkladně přezkoumala možnost vydat v této věci odůvodněné stanovisko podle článku 258 SFEU a v odpovídajícím případě pak předložila příslušnou žalobu pro nesplnění povinnosti; naléhavě vybízí Komisi, aby pozastavila jakékoli další financování ze strukturálních fondů směřující do regionů, v nichž by bylo využito k opatřením namířeným proti osobám LGBTI+, a tedy k porušování hodnot EU; vyzývá Radu, aby se těmito otázkami zabývala v rámci svého aktuálního slyšení o situaci v Polsku;

14. žádá polskou vládu, aby do trestního zákoníku začlenila sexuální orientaci, genderovou identitu a pohlavní znaky jako jakožto chráněné osobní charakteristiky s cílem zajistit práva všech osob LGBTI+ v Polsku;

15. vyzývá k zavedení komplexního, věkově přiměřeného vzdělávání v oblasti sexuality a zákazu diskriminace v souladu s mezinárodními standardy v Polsku s cílem bojovat proti homofobii, diskriminačním postojům, genderovým stereotypům a mýtům o sexualitě a reprodukčním zdraví; vyzývá polskou vládu, aby zajistila, aby měli mladí lidé v rámci školních osnov a v souladu s evropskými a mezinárodními normami přístup ke komplexnímu, věkově přiměřenému a antidiskriminačnímu vzdělávání založeném na prokázaných poznatcích a zajistila, aby byli kvalifikovaní učitelé nebo pedagogové vybízeni k poskytování tohoto vzdělávání věcným a objektivním způsobem; vyzývá polské orgány, aby se zdržely přijímání politik, které by byly v rozporu s těmito cíli, a jakýchkoli disciplinárních opatření proti učitelům a pedagogům nebo jejich stigmatizaci pro jejich vyučování týkající se sexuality a zákazu diskriminace;

16. vyzývá polskou vládu, aby dodržovala doporučení Evropského parlamentu obsažená v jeho usnesení ze dne 14. listopadu 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku[123] a také doporučení Rady Evropy a Světové zdravotnické organizace;

17. je přesvědčen, že souhlas Parlamentu s VFR na léta 2021–2027, který zahrnuje i program Práva a hodnoty, by měl být podmíněn dodržováním hodnot Evropské unie; opakuje svůj požadavek, aby byl zaveden mechanismus na ochranu rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech, a je připraven nevydat svůj souhlas s VFR, pokud nedojde k politické dohodě o takovém mechanismu; vyzývá polské orgány, aby zajistily odpovídající financování prostřednictvím nástrojů na úrovni EU, jako jsou pilotní projekty v rámci VFR a další pilotní projekty, s cílem zpřístupnit VFR organizacím, které prosazují základní práva, včetně práv žen, a organizací spojených s osobami LGBTI+, a aby se zabývaly problémem rostoucí byrokratizace a omezováním financování dostupného organizacím bojujícím za základní práva, včetně organizací pro práva žen a aktivistů bránících tato práva.

 


POSTUP VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Název

Stanovení zjevného rizika závažného porušení zásad právního státu Polskou republikou

Referenční údaje

2017/0360R(NLE)

Věcně příslušný výbor

 

LIBE

 

 

 

 

Výbor, který vypracoval stanovisko

 Datum oznámení na zasedání

FEMM

27.5.2020

Zpravodaj(ka)

 Datum jmenování

Evelyn Regner

27.4.2020

Datum přijetí

3.7.2020

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

6

3

 


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

24

+

RE

Abir Al-Sahlani, Samira Rafaela, María Soraya Rodríguez Ramos, Hilde Vautmans, Chrysoula Zacharopoulou

GUE/NGL

Eugenia Rodríguez Palop, Elena Kountoura

EPP

Frances Fitzgerald, Cindy Franssen, Arba Kokalari, Sirpa Pietikäinen, Christine Schneider, Elissavet Vozemberg-Vrionidi

S&D

Robert Biedroń, Vilija Blinkevičiūtė, Heléne Fritzon, Lina Gálvez Muñoz, Maria Noichl, Pina Picierno, Evelyn Regner

GREENS/EFA

Terry Reintke, Diana Riba i Giner, Ernest Urtasun, Alice Kuhnke

 

6

-

ID

Christine Anderson, Simona Baldassarre, Annika Bruna, Isabella Tovaglieri

ECR

Margarita de la Pisa Carrión, Jadwiga Wiśniewska

 

3

0

EPP

Rosa Estaràs Ferragut, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Lívia Járóka

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 


 

 

POSTUP V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Název

Stanovení zjevného rizika závažného porušení zásad právního státu Polskou republikou

Referenční údaje

2017/0360R(NLE)

Datum konzultace / žádosti o souhlas

7.5.2020

 

 

 

Věcně příslušný výbor

 Datum oznámení na zasedání

LIBE

27.5.2020

 

 

 

Výbory požádané o stanovisko

 Datum oznámení na zasedání

AFCO

27.5.2020

FEMM

27.5.2020

 

 

Nezaujetí stanoviska

 Datum rozhodnutí

AFCO

8.6.2020

 

 

 

Zpravodajové

 Datum jmenování

Juan Fernando López Aguilar

14.10.2019

 

 

 

Projednání ve výboru

13.7.2020

14.7.2020

 

 

Datum přijetí

16.7.2020

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

52

15

0

Členové přítomní při konečném hlasování

Magdalena Adamowicz, Konstantinos Arvanitis, Katarina Barley, Pietro Bartolo, Nicolas Bay, Vladimír Bilčík, Vasile Blaga, Ioan-Rareş Bogdan, Saskia Bricmont, Joachim Stanisław Brudziński, Jorge Buxadé Villalba, Damien Carême, Caterina Chinnici, Clare Daly, Marcel de Graaff, Lena Düpont, Laura Ferrara, Nicolaus Fest, Jean-Paul Garraud, Sylvie Guillaume, Andrzej Halicki, Balázs Hidvéghi, Evin Incir, Sophia in ‘t Veld, Patryk Jaki, Lívia Járóka, Marina Kaljurand, Fabienne Keller, Peter Kofod, Moritz Körner, Juan Fernando López Aguilar, Nuno Melo, Roberta Metsola, Nadine Morano, Javier Moreno Sánchez, Maite Pagazaurtundúa, Nicola Procaccini, Emil Radev, Paulo Rangel, Terry Reintke, Diana Riba i Giner, Ralf Seekatz, Michal Šimečka, Martin Sonneborn, Sylwia Spurek, Tineke Strik, Ramona Strugariu, Annalisa Tardino, Tomas Tobé, Milan Uhrík, Tom Vandendriessche, Bettina Vollath, Jadwiga Wiśniewska, Elena Yoncheva, Javier Zarzalejos

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Abir Al-Sahlani, Bartosz Arłukowicz, Malin Björk, Delara Burkhardt, Gwendoline Delbos-Corfield, Nathalie Loiseau, Erik Marquardt, Sira Rego, Domènec Ruiz Devesa, Paul Tang, Hilde Vautmans, Tomáš Zdechovský

Datum předložení

20.7.2020


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

52

+

EPP

Magdalena Adamowicz, Bartosz Arłukowicz, Vladimír Bilčík, Vasile Blaga, Ioan-Rareş Bogdan, Lena Düpont, Andrzej Halicki, Nuno Melo, Roberta Metsola, Nadine Morano, Emil Radev, Paulo Rangel, Ralf Seekatz, Tomas Tobé, Javier Zarzalejos, Tomáš Zdechovský

S&D

Katarina Barley, Pietro Bartolo, Delara Burkhardt, Caterina Chinnici, Sylvie Guillaume, Evin Incir, Juan Fernando López Aguilar, Marina Kaljurand, Javier Moreno Sánchez, Domènec Ruiz Devesa, Sylwia Spurek, Paul Tang, Bettina Vollath, Elena Yoncheva

RENEW

Abir Al-Sahlani, Sophia in 't Veld, Fabienne Keller, Moritz Körner, Nathalie Loiseau, Maite Pagazaurtundúa, Michal Šimečka, Ramona Strugariu, Hilde Vautmans

GREENS/EFA

Saskia Bricmont, Damien Carême, Gwendoline Delbos-Corfield, Erik Marquardt, Terry Reintke, Diana Riba i Giner, Tineke Strik

GUE/NGL

Konstantinos Arvanitis, Malin Björk, Clare Daly, Sira Rego

NI

Laura Ferrara, Martin Sonneborn

 

15

-

EPP

Balázs Hidvéghi, Lívia Járóka

ID

Nicolas Bay, Nicolaus Fest, Jean-Paul Garraud, Marcel De Graaff, Peter Kofod, Annalisa Tardino, Tom Vandendriessche

ECR

Joachim Stanisław Brudziński, Jorge Buxadé Villalba, Patryk Jaki, Nicola Procaccini, Jadwiga Wiśniewska

NI

Milan Uhrík

 

0

0

 

 

 

 

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

[1] Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 408.

[4] Přijaté texty, P8_TA(2016)0123.

[5] Přijaté texty, P8_TA(2016)0344.

[6] Přijaté texty, P8_TA(2017)0442.

[7] Úř. věst. L 217, 12.8.2016, s. 53.

[8] Úř. věst. L 22, 27.1.2017, s. 65.

[9] Úř. věst. L 228, 2.9.2017, s. 19.

[10] Úř. věst. L 17, 23.1.2018, s. 50.

[11] Přijaté texty, P8_TA(2018)0055.

[12] Přijaté texty, P9_TA(2019)0058.

[13] Přijaté texty, P9_TA(2019)0101.

[14] Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.

[15] Přijaté texty, P8_TA(2018)0204.

[16] Přijaté texty, P9_TA(2020)0014.

[17] Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.

[18] Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

[19] Přijaté texty, P8_TA(2019)0111.

[20] Přijaté texty, P9_TA(2019)0080.

[21] Přijaté texty, P8_TA(2019)0349.

[22] Přijaté texty, P8_TA(2019)0407.

[23] Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2018, Komise v. Polsko, C-619/18, ECLI:EU:C:2019:531; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2019, Komise v. Polsko, C‑192/18, ECLI:EU:C:2019:924.

[25] Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. března 2016, K 47/15.

[26] Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2016, K 39/16.

[27] Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2016, K 44/16.

[28] Viz stanovisko Benátské komise ze dne 14. října 2016 k zákonu ze dne 22. července 2016 o Ústavním soudu, stanovisko č. 860/2016, bod 127; odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, body 91 a dále.

[29] Ustawa z dnia 22 grudnia 2015 r. o zmianie ustawy o Trybunale Konstytucyjnym (Dz.U. 2015 poz. 2217).

[30] Ustawa z dnia 22 lipca 2016 r. o Trybunale Konstytucyjnym (Dz.U. 2016 poz. 1157).

[31] Ustawa z dnia 30 grudnia 2015 r. o zmianie ustawy o służbie cywilnej oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 34).

[32] Ustawa z dnia 15 stycznia 2016 r. o zmianie ustawy o Policji oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 147).

[33] Ustawa z dnia 28 stycznia 2016 r. Prawo o prokuraturze (Dz.U. 2016 poz. 177).

[34] Ustawa z dnia 28 stycznia 2016 r. Przepisy wprowadzające ustawę - Prawo o prokuraturze (Dz.U. 2016 poz. 178).

[35] Ustawa z dnia 18 marca 2016 r. o zmianie ustawy o Rzeczniku Praw Obywatelskich oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 677).

[36] Ustawa z dnia 22 czerwca 2016 r. o Radzie Mediów Narodowych (Dz.U. 2016 poz. 929).

[37] Ustawa z dnia 10 czerwca 2016 r. o działaniach antyterrorystycznych (Dz.U. 2016 poz. 904).

[38] Viz odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, body 112–113.

[39] Evropská síť rad pro justici (ENCJ), Varšavské prohlášení ze dne 3. června 2016.

[40] OBSE/ODIHR, Předběžná zjištění a závěry omezené volební pozorovatelské mise ODIHR, 14. října 2019.

[41] OBSE/ODIHR, Závěrečná zpráva omezené volební pozorovatelské mise o parlamentních volbách, které se konaly dne 13. října 2019, Varšava, 14. února 2020.

[42] Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, CDL-AD(2017)031, bod 43; doporučení Komise (EU) 2018/103 ze dne 20. prosince 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374, (EU) 2017/146 a (EU) 2017/1520, bod 25.

[43] Benátská komise, CDL-AD (2002) 23, stanovisko č. 190/2002, Kodex osvědčených postupů ve volebních záležitostech. Pokyny a vysvětlující zpráva, 30. října 2002. Viz také Benátská komise, CDL-PI(2020)005rev-e, Zpráva o respektování demokracie, lidských práv a právního státu během nouzového stavu, Reflections, s. 23.

[44] Viz také OBSE/ODIHR, Stanovisko k návrhu zákona o zvláštních pravidlech pro všeobecnou volbu prezidenta Polské republiky nařízenou na rok 2020 (senátní dokument č. 99), 27. dubna 2020.

[45] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

[46] Ustawa z dnia 30 listopada 2016 r. o organizacji i trybie postępowania przed Trybunałem Konstytucyjnym (Dz.U. 2016 poz. 2072); ustawa z dnia 30 listopada 2016 r. o statusie sędziów Trybunału Konstytucyjnego (Dz.U. 2016 poz. 2073); Ustawa z dnia 13 grudnia 2016 r. - Przepisy wprowadzające ustawę o organizacji i trybie postępowania przed Trybunałem Konstytucyjnym oraz ustawę o statusie sędziów Trybunału Konstytucyjnego (Dz.U. 2016 poz. 2074).

[47] Stanovisko Benátské komise ze dne 14.–15. října 2016, bod 128; OSN, Výbor pro lidská práva, Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 31. října 2016, body 7–8; doporučení Komise (EU) 2017/1520.

[48] Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, věc A.K. a další v. Sąd Najwyższy, C-585/18, C-624/18 a C-625/18, ECLI:EU:C:2019:982.

[49] Ustawa z dnia 20 grudnia 2019 r. o zmianie ustawy - Prawo o ustroju sądów powszechnych, ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2020 poz. 190).

[50] Benátská komise a DGI (generální ředitelství pro lidská práva a právní stát) Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, CDL-PI(2020)002, body 51–55.

[51] Viz odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, COM(2017)0835, bod 133. Viz také OBSE/ODIHR, Stanovisko k některým ustanovením návrhu zákona o Nejvyšším soudu Polska (ke dni 26. září 2017), 13. listopadu 2017, s. 33.

[52] Příkaz Soudního dvora ze dne 17. prosince 2018, Komise v. Polsko, C-619/18 R, ECLI:EU:C:2018:1021.

[53] Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 2019, Komise v. Polsko, C-619/18, ECLI:EU:C:2019:531.

[54] Ustawa z dnia 21 listopada 2018 r. o zmianie ustawy o Sądzie Najwyższym (Dz.U. 2018 poz. 2507).

[55] OBSE/ODIHR, stanovisko ze dne 13. listopadu 2017, s. 7–20; Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, bod 43; doporučení Komise (EU) 2017/103 ze dne 20. prosince 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučení (EU) 2016/1374, doporučení (EU) 2017/146 a doporučení (EU) 2017/1520 (Úř. věst. L 17, 23.1.2018, s. 50), bod 25; GRECO, Dodatek ke zprávě ze čtvrtého kola hodnocení týkající se Polska (článek 34) ze dne 18.–22. června 2018, bod 31; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 8.

[56] Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, věc A.K. a další v. Sąd Najwyższy, C-585/18, C-624/18 a C-625/18, ECLI:EU:C:2019:982.

[57] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019, III PO 7/19.

[58] Usnesení smíšené občanskoprávní komory, trestní komory a pracovněprávní komory Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2020, BSA I-4110-1/2020.

[59] Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2020, U 2/20.

[60] Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 38.

[61] Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 38.

[62] Příkaz Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C-791/19 R, ECLI:EU:C:2020:277.

[63] Ustawa z dnia 8 grudnia 2017 r. o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2018 poz. 3).

[64] Poradní rada evropských soudců, stanoviska předsednictva ze dne 7. dubna 2017 a 12. října 2017; OBSE/ODIHR, Konečné stanovisko k návrhu změn zákona o Státní soudcovské radě, 5. května 2017; Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, body 5–7; GRECO, Zpráva ad hoc o Polsku (článek 34) z 19.–23. března 2018 a dodatek z 18.–22. června 2018; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 41 a 61.

[65] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2020, III PO 8/18. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2020, III PO 9/18.

[66] V této věci viz také následující případy projednávané Evropským soudem pro lidská práva: Reczkowicz a dva další v. Polsko (stížnosti č. 43447/19, 49868/19 a 57511/19), Grzęda v. Polsko (č. 43572/18), Xero Flor w Polskce sp. z o.o. v. Polsko (č. 4907/18), Boda v. Polsko a Bojan v. Polsko (č. 26691/18 a 27367/18), Żurek v. Polsko (č. 39650/18) a Sobczyńska a další v. Polsko (č. 62765/14, 62769/14, 62772/14 a 11708/18).

[67] ENCJ, dopis Výkonné rady ENCJ ze dne 21. února 2020. Viz také dopis Evropského sdružení soudců ze dne 4. května 2020 na podporu ENCJ.

[68] Ustawa z dnia 12 maja 2011 r. o Krajowej Radzie Sądownictwa (Dz.U. 2011 nr 126 poz. 714).

[69] Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 45.

[70] Viz také Rada Evropy, předsednictvo Poradní rady evropských soudců (CCJE-BU), CCJE‑BU(2018)6REV, 18. června 2018.

[71] Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 46–50.

[72] Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2019, Komise v. Polsko, C-192/18, ECLI:EU:C:2019:924.

[73] Ustawa z dnia 12 lipca 2017 r. o zmianie ustawy - Prawo o ustroju sądów powszechnych oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2017 poz. 1452).

[74] OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko k polskému zákonu, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a některé další akty (ke dni 20. prosince 2019), 14. ledna 2020, s. 23–26; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 44–45.

[75] OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko, 14. ledna 2020, s. 18–21; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 24–30.

[76] OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko, 14. ledna 2020, s. 13–17; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 31–43.

[77] Ustawa z dnia 27 lipca 2001 r. Prawo o ustroju sądów powszechnych (Dz.U. 2001 nr 98 poz. 1070).

[78] Stanovisko Benátské komise z 8.–9. prosince 2017 k zákonu o státním zastupitelství ve znění pozdějších předpisů (CDL-AD(2017)028, bod 115).

[79] Doporučení Komise (EU) 2018/103; OSN, zvláštní zpravodaj pro nezávislost soudců a právníků, prohlášení ze dne 25. června 2018; Evropská komise, Evropský semestr 2019: Zpráva o Polsku ze dne 27. února 2019, SWD(2019)1020, s. 42; předsedové Evropské sítě rad pro justici, Sítě předsedů nejvyšších soudů EU a Asociace evropských soudců, dopis ze dne 20. září 2019; GRECO, Další postup v návaznosti na dodatek ke zprávě ze čtvrtého kola hodnocení (článek 34) – Polsko, 6. prosince 2019, bod 65; Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE), usnesení č. 2316 (2020) ze dne 28. ledna 2020 o fungování demokratických institucí v Polsku, bod 4.

[80] Viz rovněž Komisař Rady Evropy pro lidská práva, dopis adresovaný předsedovi vlády Polska, 19. ledna 2018; Společné prohlášení na podporu polského komisaře pro lidská práva, podepsané organizacemi ENNHRI, Equinet, GANHRI, IOI, OHCHR Europe, červen 2019. 

[81] Výbor OSN pro lidská práva, Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, bod 33.

[82] Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 59.

[83] Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. března 2020, Simpson v. Rada a HG v. Komise, spojené věci C-542/18 RX-II a C-543/18 RX-II, ECLI:EU:C:2020:232, bod 57.

[84] Viz rovněž světový index svobody tisku, v němž kleslo Polsko od roku 2015 z 18. místa na 62. místo.

[85] Platforma Rady Evropy na podporu ochrany žurnalistiky a bezpečnosti novinářů, Výroční zpráva za rok 2020, březen 2020, str. 42.

[86] Rada Evropy, doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2016)4 ze dne 13. dubna 2016 o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních činitelů.

[87] International Press Institute (IPI) Tracker on Press Freedom Relations on COVID-19 Coverage [Nástroj Mezinárodního tiskového institutu (IPI) pro monitorování porušení svobody tisku během pandemie COVID-19], https://ipi.media/covid19-media-freedom-monitoring/.

[88] Rada Evropy, Organizace amerických států et al., Prohlášení Světového fóra o akademické svobodě, institucionální autonomii a budoucnosti demokracie, 21. června 2019.

[89] Ustawa z dnia 18 grudnia 1998 r. o Instytucie Pamięci Narodowej - Komisji Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu (Dz.U. 1998 nr 155 poz. 1016).

[90] Viz stanovisko zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků ze dne 28. června 2018.

[91] Ustawa z dnia 24 lipca 2015 r. - Prawo o zgromadzeniach (Dz.U. 2015 poz. 1485).

[92] Ustawa z dnia 13 grudnia 2016 r. o zmianie ustawy - Prawo o zgromadzeniach (Dz.U. 2017 poz. 579).

[93] Viz sdělení odborníků OSN ze dne 23. dubna 2018, v němž vyzývají Polsko, aby zajistilo svobodnou a plnou účast na jednáních o klimatu.

[94] Polský komisař pro lidská práva, dopis ministerstvu vnitra a správy, 6. května 2020.

[95] Ustawa z dnia 15 września 2017 r. o Narodowym Instytucie Wolności - Centrum Rozwoju Społeczeństwa Obywatelskiego (Dz.U. 2017 poz. 1909).

[96] OBSE/ODIHR, Stanovisko k návrhu polského zákona o Národním ústavu svobody – Centru pro rozvoj občanské společnosti, Varšava, 22. srpna 2017.

[97] EHSV, Zpráva o základních právech a právním státu: národní vývoj z hlediska občanské společnosti 2018–2019, červen 2020, s. 41–42.

[98] EHSV, tiskové prohlášení „Znepokojivý tlak na občanskou společnost: polská členka EHSV se stává terčem odvetných útoků vlády a nevládní organizace již nemají možnost vybrat si vlastní kandidáty“, 23. června 2020.

[99] Ustawa z dnia 6 kwietnia 1990 r. o Policji (Dz.U. 1990 nr 30 poz. 179).

[100] Výbor OSN pro lidská práva (HRC), Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, body 39–40. Viz rovněž sdělení odborníků OSN, v němž vyzývají Polsko, aby zajistilo svobodnou a plnou účast na jednáních o klimatu, 23. dubna 2018.

[101] EDPB, dopis o zveřejnění údajů v souvislosti s polskými prezidentskými volbami, 5. května 2020.

[102] Komisařka Rady Evropy pro lidská práva, prohlášení ze dne 14. dubna 2020.

[103] V roce 2017 představovaly potraty z důvodu poškození plodu 97,9 % všech zákroků: Centrum pro zdravotnické informační systémy, zprávy vypracované v rámci Programu statistického výzkumu veřejné statistiky MZ-29, zveřejněné na internetových stránkách polského Sejmu. Sprawozdanie Rady Ministrów z wykonywania oraz o skutkach stosowania w 2016 r. ustawy z dnia 7 stycznia 1993 r. o planowaniu rodziny, ochronie płodu ludzkiego i warunkach dopuszczalności przerywania ciąży (Dz. U. poz. 78, z późnn. zm.).

[104] Viz tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva z prosince 2017 nazvaný „Zdraví a sexuální a reprodukční práva žen v Evropě“; prohlášení odborníků OSN ze dne 22. března 2018, které radí pracovní skupině OSN pro diskriminaci žen, a prohlášení komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 14. dubna 2020.

[105] Ustawa z dnia 16 lipca 2020 r. o zmianie ustawy o zawodach lekarza i lekarza dentysty oraz niektórych innych ustaw (not yet published in the Official Journal).

[106] Ustawa z dnia 5 grudnia 1996 r. o zawodach lekarza i lekarza dentysty (Dz.U. 1997 nr 28 poz. 152).

[107] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. března 2007, ve věci Tysiąc v. Polsko (žádost č. 5410/03); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. března 2007 ve věci R. R. v. Polsko (žádost č. 27617/04); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. října 2012, ve věci P. a S. v. Polsko (žádost č. 57375/08).

[108] Usnesení EP ze dne 15. listopadu 2017, bod 18; Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE), usnesení č. 2316 (2020) ze dne 28. ledna 2020 o fungování demokratických institucí v Polsku, bod 14; Výbor OSN pro lidská práva (HRC), Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, CCPR/C/POL/CO/7, body 15–18.

[109] Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace, závěrečné připomínky ke spojené dvacáté druhé až dvacáté čtvrté pravidelné zprávě o Polsku, srpen 2019.

[110] Tamtéž.

[111] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).

[112] Evropská komise, GŘ REGIO, dopis úřadům Lublinského, Lodžského, Malopolského, Podkarpatského a Svatokřížského vojvodství, 27. května 2020. Viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2020 ve věci Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI, C-507/18, ECLI:EU:C:2020:289.

[113] Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. června 2018 ve věci Coman, C-673/16, ECLI:EU:C:2018:385; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. března 2010 ve věci Kozak v. Polsko (žádost č. 13102/02); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. ledna 2008 ve věci E. B. v. Francie (žádost č. 43546/02); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. února 2013 ve věci X a další v. Rakousko (žádost č. 19010/07); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. června 2016 ve věci Taddeucci a McCall v. Itálie (žádost č. 51362/09); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. července 2015 ve věci Oliari a další v. Itálie (žádosti č. 18766/11 a 36030/11); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. prosince 2017 ve věci Orlandi a další v. Itálie (žádosti č. 26431/12, 26742/12, 44057/12 a 60088/12); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. ledna 2020 ve věci Beizaras a Levickas v. Litva (žádost č. 41288/15).

[114] Zpráva výboru LIBE ze dne 3. prosince 2018 o pracovní cestě v návaznosti na vyslání delegace ad hoc do Polska v souvislosti se stavem právního státu, 19.–21. září 2018.

[115] Rozsudek ESLP ve věci Sõro v. Estonsko, 3. září 2015, body 60–62. Čtvrté doporučení Komise (EU) 2018/103 ze dne 26. července 2017, bod 9. Parlamentní shromáždění Rady Evropy, usnesení č. 2316 (2020) o fungování demokratických institucí v Polsku, přijaté dne 28. ledna 2020, bod 13.

[116] OBSE, tisková zpráva, 13. července 2020: https://www.osce.org/odihr/elections/poland/457204.

[117] Přijaté texty, P9_TA(2019)0058.

[118] Přijaté texty, P8_TA(2019)0111.

[119] R.R., TYSIAC a P. a S. v. Polsko (stížnosti č. 27617/04, 5410/03, 57375/08).

[120] Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 95.

[121] Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 44.

[122] Přijaté texty, P9_TA(2019)0101.

[123] Přijaté texty, P9_TA(2019)0058

Poslední aktualizace: 31. srpna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí