Postup : 2019/2187(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0247/2020

Předložené texty :

A9-0247/2020

Rozpravy :

PV 20/01/2021 - 14
CRE 20/01/2021 - 14

Hlasování :

Přijaté texty :

P9_TA(2021)0020

<Date>{08/12/2020}8.12.2020</Date>
<NoDocSe>A9-0247/2020</NoDocSe>
PDF 262kWORD 83k

<TitreType>ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o přístupu k důstojnému a dostupnému bydlení pro všechny</Titre>

<DocRef>(2019/2187(INI))</DocRef>


<Commission>{EMPL}Výbor pro zaměstnanost a sociální věci</Commission>

Zpravodajka: <Depute>Kim Van Sparrentak</Depute>

POZM. NÁVRHY
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ NEBO OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA INFORMACE
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o přístupu k důstojnému a dostupnému bydlení pro všechny

(2019/2187(INI))

Evropský parlament,

 s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), zejména na čl. 3 odst. 3 této smlouvy, a s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na její články 9, 14, 148, 151, 153, 160 a 168 a na protokol č. 26 o službách obecného zájmu připojený k této smlouvě,

 s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na hlavu IV této listiny (Solidarita),

 s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, zejména na její články 8 a 25,

 s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

 s ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením ze září 2015 k první zprávě Evropské unie z června 2014 určené tomuto výboru,

 s ohledem na cíle udržitelného rozvoje, které světoví vedoucí představitelé přijali v září 2015 a které potvrdila Rada, a zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 11 týkající se udržitelných měst a komunit a na cíl udržitelného rozvoje č. 3 týkající se zajištění zdravého života a podpory dobrých životních podmínek pro všechny v každém věku;

 s ohledem na Ženevskou chartu OSN o udržitelném bydlení a na její cíl, jímž je „zajistit všem přístup k důstojnému, přiměřenému, cenově dostupnému a zdravému bydlení pro všechny“[1],

 s ohledem na Pokyny WHO v oblasti bydlení a zdraví z roku 2018 s názvem „Recommendations to promote healthy housing for a sustainable and equitable future“ (Doporučení na podporu zdravého bydlení pro udržitelnou a spravedlivou budoucnost)[2],

 s ohledem na evropský pilíř sociálních práv, který v listopadu 2017 vyhlásila Evropská rada, Evropský parlament a Evropská komise, a zejména na jeho zásadu č. 19 „bydlení a pomoc pro osoby bez domova“ a zásadu č. 20 „přístup k základním službám“,

 s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu, a zejména na její článek 30 o právu na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením, na článek 31 o právu na bydlení a článek 16 o právu rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu,

 s ohledem na akční plán partnerství pro bydlení, které je součástí městské agendy EU z roku 2018[3],

 s ohledem na novou městskou agendu přijatou v říjnu 2016 na konferenci OSN o bydlení a udržitelném rozvoji měst (Habitat III), která se koná každých 20 let,

 s ohledem na zprávu pracovní skupiny na vysoké úrovni o investicích do sociální infrastruktury v Evropě z roku 2018[4],

 s ohledem na stanovisko Výboru regionů z roku 2017 nazvané „Směrem k evropské agendě sociálního bydlení“[5],

 s ohledem na prohlášení organizace Eurocities z roku 2016 o státní podpoře a místních veřejných službách[6],

 s ohledem na závěrečné komuniké z 19. neformální schůzky evropských ministrů odpovědných za politiku bydlení, která se konala ve dnech 9. a 10. prosince 2013[7],

 s ohledem na usnesení starostů a primátorů velkých evropských měst z roku 2014 o právu na bydlení[8],

 s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 26. dubna 2017 nazvaný „Hodnocení doporučení z roku 2013 s názvem Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (SWD(2017)0258),

 s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN o vyhovujícím bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a o právu na nediskriminaci v této souvislosti ze dne 30. prosince 2015 (A/HRC/31/54)[9], která analyzuje bezdomovectví jakožto globální krizi v oblasti lidských práv, jež vyžaduje naléhavou celosvětovou reakci;

 s ohledem na balíček týkající se investic v sociální oblasti, který předložila Komise v roce 2013,

 s ohledem na doporučení Komise ze dne 20. února na téma „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ (2013/112/EU),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. dubna 2011 nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (COM(2011)0173) a na následné zprávy o jejich provádění a hodnocení,

 s ohledem na sdělení Komise s názvem „Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě“ (COM(2011)0900),

 s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2020 s názvem „Renovační vlna pro Evropu – ekologičtější budovy, nová pracovní místa a lepší životní podmínky“ (COM(2020)0662),

 s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 10. července 2020 o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních směrech politiky zaměstnanosti členských států[10],

 s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2020 o evropské ochraně přeshraničních a sezónních pracovníků v kontextu krize COVID-19[11],

 s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu[12],

 s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2019 o zaměstnanosti a sociální politice v eurozóně[13],

 s ohledem na své usnesení ze dne 26. března 2019 o finanční trestné činnosti, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích[14],

 s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2019 o evropském semestru pro koordinaci hospodářské politiky: hledisko zaměstnanosti a sociální hledisko v roční analýze růstu na rok 2019[15],

 s ohledem na své usnesení ze dne 2. března 2020 o provádění strategie EU pro pomoc osobám se zdravotním postižením po roce 2020[16],

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2017 o boji proti nerovnostem jakožto nástroji k podpoře tvorby pracovních míst a růstu[17],

 s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 o politikách zaměřených na zaručení minimálního příjmu jako nástroji boje proti chudobě[18],

 s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2016 o provádění Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a to se zvláštním ohledem na závěrečné připomínky Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením[19],

 s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 na téma „Uprchlíci: sociální začleňování a integrace na trhu práce“[20],

 s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2016 o chudobě z hlediska rovnosti žen a mužů[21],

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. dubna 2016 o naplňování cíle snižování chudoby s ohledem na zvyšování nákladů na domácnost[22],

 s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o snižování nerovností se zvláštním zaměřením na dětskou chudobu[23],

 s ohledem na své usnesení ze dne 24. listopadu 2015 o politice soudržnosti a marginalizovaných komunitách[24],

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2014 o strategii EU v oblasti bezdomovectví[25],

 s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii[26],

 s ohledem na zprávu Organizace spojených národů ze dne 26. prosince 2019 o pokynech pro uplatňování práva na vyhovující bydlení, kterou předložila zvláštní zpravodajka pro otázku vyhovujícího bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a pro otázku práva na nediskriminaci v této souvislosti,

 s ohledem na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)5 ze dne 31. března 2010 o opatřeních pro boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity,

 s ohledem na II. průzkum o právech osob LGBTI z května 2020, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva,

 s ohledem na evropskou občanskou iniciativu „Bydlení pro všechny“[27],

 s ohledem na studii Evropské komise z června 2020 s názvem „Legal gender recognition in the EU: the journeys of trans people towards full equality“ (Právní uznání genderové identity v EU: cesty transsexuálních osob směrem k plné rovnosti)“[28],

 s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A9-0247/2020),

A. vzhledem k tomu, že přístup k vyhovujícímu bydlení je základním právem, na něž musíme nahlížet jako na základní podmínku uplatňování ostatních základních práv a přístupu k nim a jako na podmínku důstojného lidského života; vzhledem k tomu, že veřejné orgány členských států na celostátní, regionální či místní úrovni mají povinnost definovat svoji vlastní politiku v oblasti bydlení a přijmout opatření potřebná k tomu, aby toto základní právo bylo na jejich trhu s bydlením dodržováno;

B. vzhledem k tomu, že podle článku 151 Smlouvy o fungování EU mají Unie a členské státy, vědomy si základních sociálních práv, jak jsou stanovena v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turínu a v Chartě základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, kterou přijalo Společenství, za cíl podporu zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, tak aby bylo možno tyto podmínky harmonizovat a přitom zachovat jejich vyšší úroveň, a zajištění přiměřené sociální ochrany, sociálního dialogu, rozvoje lidských zdrojů za účelem dosažení trvale vysoké zaměstnanosti a boje proti vyloučení;

C. vzhledem k tomu, že EU a její členské státy mají v souladu se základními právy, která jsou uvedena v článku 16, 30 a 31 Evropské sociální charty a v evropském pilíři sociálních práv, povinnost zajistit všem občanům přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení;

D. vzhledem k tomu, že článek 36 Listiny základních práv Evropské unie zavazuje Unii k tomu, aby v souladu se Smlouvami a s cílem podpořit sociální a územní soudržnost Unie uznávala a respektovala přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, jak je stanoven vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi; vzhledem k tomu, že služby obecného zájmu jsou služby, které orgány veřejné moci v členských státech klasifikují jako služby obecného zájmu, a proto se na ně vztahují zvláštní povinnosti; vzhledem k tomu, že tyto služby může poskytovat buď stát, nebo soukromý sektor; vzhledem k tomu, že zahrnují sociální bydlení, které spadá pod sociální služby obecného zájmu; vzhledem k tomu, že sociální služby reagují na potřeby ohrožených občanů a jsou založeny na zásadách solidarity a rovného přístupu; vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise o rámci kvality pro služby obecného zájmu v EU je zaručen přístup všech občanů k základním službám a podporuje se v něm kvalita v oblasti sociálních služeb;

E. vzhledem k tomu, že v rámci cíle udržitelného rozvoje č. 11 je nutné přijmout konkrétní cíle na období do roku 2030, aby byl všem občanům zajištěn přístup k vyhovujícímu, bezpečnému a cenově dostupnému bydlení a základním službám, aby se zlepšily podmínky ve slumech, aby byla zajištěna inkluzivnější a udržitelnější urbanizace a aby ve všech zemích došlo k rozšíření kapacity pro participativní, integrované a udržitelné plánování lidských sídel a jejich správu;

F. vzhledem k tomu, že stále větší počet lidí s nízkými a středními příjmy žijících v EU má problém se získáním bydlení a s náklady na bydlení a jeho udržování a že má bydlení, které není dostatečně bezpečné a je nezdravé, nekvalitní, nepřístupné, energeticky neefektivní či přeplněné, příp. žije bez domova nebo čelí hrozbě vystěhování;

G. vzhledem k tomu, že nárůst počtu dokončených projektů v oblasti bydlení nevede k významnému zlepšení přístupu k bydlení v případě osob, jejichž příjem je příliš nízký na to, aby si mohly dovolit tržní nájem, a příliš vysoký na to, aby mohly získat sociální bydlení; vzhledem k tomu, že tento problém se týká zejména rodičů samoživitelů, osob s velkou rodinou a mladých lidí, kteří vstupují na trh práce;

H. vzhledem k tomu, že nevyhovující bydlení si podle odhadů nadace Eurofound vyžádá v rámci hospodářství EU každoročně náklady ve výši 195 miliard EUR[29]; vzhledem k tomu, že v roce 2018 žilo 17,1 % obyvatel EU v přeplněných bytech[30]; vzhledem k tomu, že v EU žije 28,5 % mladých lidí ve věku 25–34 let se svými rodiči; vzhledem k tomu, že toto číslo je ovlivněno několika zejména socio-ekonomickými faktory a také dostupností bydlení[31]; vzhledem k tomu, že do roku 2030 budou žít více než dvě třetiny světové populace ve městech[32];

I. vzhledem k tomu, že podíl obyvatel EU, kteří vynakládali v letech 2010 až 2018 více než 40 % disponibilního příjmu na bydlení, činil 10,2 %, ačkoli byly mezi jednotlivými členskými státy EU zaznamenány značné rozdíly;

J. vzhledem k tomu, že ceny bydlení každým rokem setrvale rostou, a to rychleji než disponibilní příjem; vzhledem k tomu, že bydlení je nyní v případě evropských občanů nejvyšším výdajem;

K. vzhledem k tomu, že trh s bydlením má podle odhadů generovat přibližně 25 bilionů EUR, a má proto zásadní význam z hlediska vytváření pracovních míst a je hnací sílou hospodářské činnosti, což ovlivňuje mimo jiné mobilitu pracovní síly, energetickou účinnost, poptávku po infrastruktuře a její odolnost, udržitelnou dopravu a rozvoj měst;

L. vzhledem k tomu, že v případě vlastníků a nájemců s nízkými příjmy došlo v posledních letech ke zhoršení cenové dostupnosti a podmínek bydlení; vzhledem k tomu, že téměř 38 % domácností ohrožených chudobou vynaložilo více než 40 % svého disponibilního příjmu na bydlení; vzhledem k tomu, že zohledníme-li náklady na bydlení, došlo v EU ke zvýšení počtu lidí ohrožených chudobou na 156 milionů;

M. vzhledem k tomu, že v posledním desetiletí došlo v EU k růstu nákladů na pronájem a že mezi lety 2007 a 2019 vzrostly ve 22 členských státech také ceny nemovitostí;

N. vzhledem k tomu, že nejnovější důkazy shromážděné po vypuknutí pandemie onemocnění COVID-19 naznačují, že ve střednědobém výhledu může hospodářská recese a ztráta pracovních míst dále zvýšit už tak vysoké náklady na bydlení a míru bezdomovectví v EU;

O. vzhledem k tomu, že krize v oblasti bydlení se v mnoha členských státech vážněji dotýká městských oblastí, kde je obtížné nalézt finančně dostupné bydlení za tržní ceny, a to i v případě domácnosti se středními příjmy;

P. vzhledem k tomu, že ke krizi v oblasti bydlení dochází jak v bohatých, tak i v méně bohatých zemích a že tato krize vede k sociálnímu vyloučení a územní segregaci; vzhledem k tomu, že ohrožené skupiny obyvatel, jako jsou chudí pracující, ženy, mladí lidé, zejména mladí nezaměstnaní, rodiče samoživitelé, velké rodiny, starší lidé, především ti, kteří bydlí sami, a dále osoby LGBTIQ, migranti, uprchlíci, osoby se zdravotním postižením, osoby s tělesným nebo psychickým onemocněním a osoby z marginalizovaných komunit včetně Romů, mají obtížnější přístup k důstojnému a cenově dostupnému bydlení;

Q. vzhledem k tomu, že koronavirová krize situaci s nejistým bydlením a nadměrným zadlužením a riziko vystěhování a bezdomovectví jen zhoršila, přičemž poukázala na nejistou situaci řady lidí, zejména starších osob, ale také migrujících a sezónních pracovníků, kteří nemají přístup k bydlení, jež by splňovalo zdravotní požadavky a požadavky na omezení fyzického kontaktu;

R. vzhledem k tomu, že průzkum nadace Eurofound týkající se onemocnění COVID-19 ukázal, že v dubnu 2020 zaznamenalo zhoršení své finanční situace už 38 % respondentů a 47 % respondentů[33] uvedlo, že má potíže vyjít se svým příjmem, přičemž tato hodnota dosahuje mezi nezaměstnanými až 87 %; vzhledem k tomu, že mezi těmito osobami mělo téměř 30 % osob nedoplatky za služby a 22 % za nájem či hypoteční splátky, přičemž jedna pětina osob se bojí v důsledku nedoplatků o stabilitu své situace s bydlením; vzhledem k tomu, že z výzkumu nadace Eurofound vyplývá, že v roce 2016 mělo 14 % osob v EU28 nedoplatky, protože nebyly schopny zajistit včasnou úhradu nájmu či hypotéky, spotřebitelských úvěrů, půjček od přátel nebo rodiny, příp. účtů za služby či telefon; vzhledem k tomu, že pokud by se započítal podíl osob, které mají obtíže (nebo značné obtíže) vyjít se svým příjmem, ale (zatím) nemají žádné nedoplatky, je nadměrným zadlužením ohroženo 21 % osob;

S. vzhledem k tomu, že pandemie onemocnění COVID-19 má ničivý dopad na evropský trh práce, který je podle odhadů Mezinárodní organizace práce roven ve druhém čtvrtletí roku 2020 ztrátě 44 milionů pracovních míst na plný úvazek; vzhledem k tomu, že koronavirová krize zhoršila situaci nevládních a charitativních organizací, jež tradičně pomáhají lidem, kteří se ocitnou v obtížné životní situaci nebo v problémech s bydlením, a vedla k nejistotě ohledně toho, zda budou moci i nadále poskytovat své služby;

T. vzhledem k tomu, že nucené vystěhování je definováno jako trvalé nebo dočasné vystěhování jednotlivců, rodin či komunit z domova nebo z půdy, jež obývají, bez poskytnutí a přístupu k vhodným formám právní nebo jiné ochrany, které by byly v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že nucené vystěhování se už dlouho považuje za hrubé porušení lidských práv;

U. vzhledem k tomu, že nedostatek vyhovujícího bydlení je pro mnoho občanů EU vážným problémem; vzhledem k tomu, že v současné době v EU neexistují přesné údaje o počtu osob bez domova a že základem veškeré účinné veřejné politiky je důsledné shromažďování údajů;

V. vzhledem k tomu, že v důsledku rostoucích nákladů na bydlení, dopadu hospodářské krize a následných opatření, mezi něž patří zmrazení nebo omezení sociálních programů a sociálních výhod, došlo v mnoha členských státech v posledních deseti letech k nárůstu bezdomovectví;

W. vzhledem k tomu, že program „Bydlení především“ představuje integrovanou strategii boje proti bezdomovectví, která spojuje podpůrné bydlení se sociálními službami a začleněním osob bez domova na trh práce; vzhledem k tomu, že pokud by členské státy přijaly jeho zásady, mohlo by to vést k podstatnému omezení bezdomovectví;

X. vzhledem k tomu, že evropský pilíř sociálních práv se ve své zásadě č. 19 zaměřuje na otázky pomoci v oblasti bydlení a bezdomovectví; vzhledem k tomu, že Komise oznámila, že do února 2021 předloží akční plán týkající se jejího uplatňování; vzhledem k tomu, že bezdomovectví je porušením práva na vyhovující bydlení a celé řady dalších lidských práv, včetně zákazu diskriminace, práva na zdraví, vodu a hygienu, bezpečnosti osob a zákazu krutého, ponižujícího a nelidského zacházení[34], a je tak v příkrém rozporu s cíli EU, pokud jde o sociální pokrok a její sociální model; vzhledem k tomu, že osoby bez domova a osoby žijící v neformálním bydlení jsou kvůli své bytové situaci často vystaveny kriminalizaci, obtěžování, stigmatizaci, sociálnímu vyloučení a diskriminačnímu zacházení; vzhledem k tomu, že je jim odpírán přístup k hygienickým zařízením, jsou zadržovány a vyháněny z komunit a vystaveny extrémním formám násilí; vzhledem k tomu, že střední délka života osob bez domova je výrazně nižší než u celkové populace;

Y. vzhledem k tomu, že definice bezdomovectví by měla zahrnovat jak materiální aspekt (tj. neexistenci minimálního vyhovujícího bydlení), tak i sociální aspekt (tj. bezpečné místo k navázání rodinných nebo sociálních vztahů, k zapojení se do obecního života a k vedení důstojného života)[35]; vzhledem k tomu, že koronavirová krize ukázala, že boj proti bezdomovectví je otázkou veřejného zdraví a že mezi možná řešení by mohlo patřit například poskytování dočasného bydlení nebo uvalení moratoria na vystěhování, což jsou opatření, která se uplatňují v několika členských státech;

Z. vzhledem k nárůstu bezdomovectví, k němuž dochází přinejmenším ve 24 členských státech; vzhledem k tomu, že v Evropské unii se každou noc musí 700 000 lidí bez domova uchýlit do přístřešků nebo spát na ulici, což za posledních 10 let představuje nárůst o 70 %;

AA. vzhledem k tomu, že panuje nedostatek cenově dostupného sociálního bydlení a přístupného bydlení; vzhledem k tomu, že 9,6 % obyvatel EU27 žije v domácnostech, které vynakládají na bydlení nejméně 40 % svého ekvivalizovaného disponibilního příjmu[36]; vzhledem k tomu, že náklady na bydlení jsou u osob se zdravotním postižením vyšší (míra nadměrných nákladů na bydlení činí u osob se zdravotním postižením 12,5 % ve srovnání s 9,9 % u osob bez zdravotního postižení);

AB. vzhledem k tomu, že cenovou dostupnost bydlení je třeba vnímat v celkovém vztahu ke struktuře a vývoji příjmů, k distributivní spravedlnosti a nadměrnému nárůstu nákladů na bydlení a že má jasný genderový rozměr; vzhledem k tomu, že selhání trhu s bydlením ohrožuje sociální soudržnost v Evropě, vede k nárůstu bezdomovectví a chudoby a má vliv na důvěru v demokracii; vzhledem k tomu, že k řešení všech těchto problémů musejí být celostátní a místní orgány schopny přijmout odpovídající politiku bydlení, včetně opatření v oblasti státní podpory, aby byly vytvořeny podmínky a podpora investic do sociálního a cenově dostupného bydlení;

AC. vzhledem k tomu, že výše veřejných výdajů souvisejících se sociálním bydlením se v jednotlivých zemích v Evropě liší, přičemž některé z nich kladou větší důraz na podporu veřejného bydlení než jiné; vzhledem k tomu, že od finanční krize v roce 2008 došlo ke zvýšení potřeby sociálního bydlení, neboť osoby s nižšími příjmy čelí v souvislosti s bydlením vyššímu finančnímu tlaku; vzhledem k tomu, že země, které uplatňují univerzální model sociálního bydlení, mají obvykle rozsáhlé odvětví nájemního bydlení s hlavním cílem podporovat sociální mísení v zájmu zabránění segregace založené na sociálně-ekonomických faktorech[37];

AD. vzhledem k tomu, že v roce 2018 došlo ve srovnání s rokem 2015 téměř v každém členském státě k růstu cen nemovitostí; vzhledem k tomu, že v posledních třech letech se ceny nemovitostí v EU zvýšily v průměru o 5 %;

AE. vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k poklesu veřejných investic do sociálního bydlení; vzhledem k tomu, že výdaje na sociální bydlení (transfery a kapitál) ze strany vlád představují pouze 0,66 % evropského HDP, což je historicky nízké číslo, které má klesající tendenci;

AF. vzhledem k tomu, že ačkoli bytový fond v EU významným způsobem roste, nedostatek bydlení stále zůstává významným problémem;

AG. vzhledem k tomu, že pro 10,3 % lidí v EU představují náklady na bydlení nadměrnou zátěž[38];

AH. vzhledem k tomu, že nevhodné podmínky bydlení a bezdomovectví negativně ovlivňují nejen fyzické a duševní zdraví, duševní rozpoložení a kvalitu života lidí, ale také jejich přístup k zaměstnání a dalším hospodářským a sociálním službám;

AI. vzhledem k tomu, že na životní podmínky mají pozitivní vliv také rekreační zařízení, kulturní domy, parky a zelené plochy; vzhledem k tomu, že investice do sociálního bydlení by měly být zaměřeny také na financování budování fyzické obecní infrastruktury (kulturních domů, sportovních zařízení atd.) a na podporu komunitních programů, aby se zlepšila kvalita života lidí;

AJ. vzhledem k tomu, že pokud jde o opatření zaměřená na řešení nerovností v oblasti zdraví, označila WHO za jedno z klíčových odvětví oblast bydlení[39]; vzhledem k tomu, že 2,1 % evropských občanů nemá ve svém bytě koupelnu, sprchu ani toaletu; vzhledem k tomu, že většina těchto občanů žije v pěti členských státech: v Rumunsku (27,7 %), Bulharsku (15,3 %), Litvě (10,6 %), Lotyšsku (9,9 %) a Estonsku (5,3 %)[40]; vzhledem k tomu, že nedostatečnými investicemi do přístupu k hygienickým zařízením a dalším základním službám trpí zejména venkovské oblasti; vzhledem k tomu, že při vymezování a provádění své politiky a činnosti by Evropská unie měla zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví;

AK. vzhledem k tomu, že podle Evropské komise jsou domácnosti s dětmi obecně vystaveny vyššímu riziku vážné deprivace v oblasti bydlení a podíl dětí žijících v přeplněné domácnosti je vyšší u chudých dětí než u obecné populace; vzhledem k tomu, že nedostupnost sociálního bydlení je u dětí z rodin s nízkými příjmy překážkou v důsledku nedostatečné nabídky sociálního bydlení, což vede k dlouhé čekací době; vzhledem k tomu, že přiměřeně vytápěné bydlení s nezávadnou vodou a hygienickým zařízením a bydlení obecně je klíčovým prvkem zajišťujícím zdraví a dobré životní podmínky dětí a jejich růst a rozvoj; vzhledem k tomu, že vyhovující bydlení podporuje u dětí také učení a studium[41];

AL. vzhledem k tomu, že energetická chudoba je přetrvávajícím problémem, který v EU postihuje miliony lidí, a vzhledem k tomu, že tuto krizi onemocnění COVID-19 jen dále prohlubuje, protože omezení volného pohybu vedlo k prudkému zvýšení spotřeby energie a příslušných účtů; vzhledem k tomu, že v důsledku tohoto onemocnění přišlo velké množství pracovníků navíc o práci nebo o část příjmu, a to navzdory finančním podpůrným opatřením a systémům kurzarbeitu, které zavedla většina členských států a podpořila EU; vzhledem k tomu, že dávky v oblasti bydlení a příspěvky na nájem často nepostačují k pokrytí skutečných nákladů na bydlení a v některých zemích brání velmi přísná kritéria ohroženým skupinám obyvatel v přístupu k příspěvkům na bydlení;

AM. vzhledem k tomu, že dochází ke stárnutí společnosti a k demografickým změnám;  vzhledem k tomu, že bydlení je nutné s postupujícím věkem měnit, protože dochází ke změně životního stylu a rodinné situace; vzhledem k tomu, že mezi překážky bránící získání bydlení patří nedostatečný přístup k tomuto bydlení, samota, otázka bezpečnosti a náklady na údržbu;

AN. vzhledem k tomu, že obydlí by mělo být bezpečné, pohodlné a snadno udržovatelné, což je obzvláště důležité pro starší osoby;

AO. vzhledem k tomu, že energetická náročnost bytového fondu má přímý dopad na energetickou chudobu a náklady na údržbu; vzhledem k tomu, že trh s plynem a energií je jedním z nejvýnosnějších odvětví na světě, avšak téměř 7 % domácností v EU není schopno platit poplatky za služby[42]; vzhledem k tomu, že domácnosti s nižšími příjmy platí za energii více; vzhledem k tomu, že iniciativa „Vlna renovací“ může hrát při úspoře energie zásadní roli a vést k omezení nákladů na energii a spotřeby energie, a pomoci tak při snižování energetické chudoby, zvyšování pohodlí a zlepšování hygienických a životních podmínek pro všechny;

AP. vzhledem k tomu, že dekarbonizace hospodářství EU do roku 2050 je společným cílem v boji proti změně klimatu, přičemž jednou z hlavních příčin této změny je energie používaná k vytápění a chlazení budov; vzhledem k tomu, že prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu si Evropská unie stanovila za cíl snížit energetickou náročnost budov;

AQ. vzhledem k tomu, že ve více než polovině členských států EU je nyní více než 500 bytů na 1 000 obyvatel; vzhledem k tomu, že toto číslo je nejvyšší v zemích, které jsou turistickými destinacemi, kde rekreační domy vybudované k využívání v turisticky atraktivních místech v době hlavní sezóny nepřispívají k uspokojení potřeb širší společnosti v oblasti bydlení[43];

AR. vzhledem k tomu, že uprchlíci, žadatelé o azyl, migranti, zejména nehlášení, vnitřně vysídlené osoby, osoby bez státní příslušnosti, osoby se zdravotním postižením, děti a mládež, domorodé obyvatelstvo, ženy, osoby LGBTIQ, starší osoby a příslušníci rasových, etnických a náboženských menšin jsou nepřiměřeně zastoupeni mezi osobami, které žijí bez domova, v neformálním ubytování a v nevyhovujícím bydlení a jsou často odsouváni do nejokrajovějších a nejnebezpečnějších oblastí; vzhledem k tomu, že uvedené osoby se v důsledku své bytové situace často potýkají také s diskriminací z důvodu příslušnosti k několika skupinám; vzhledem k tomu, že Evropská unie má při vymezování a provádění své politiky a činnosti za cíl bojovat proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace;

AS. vzhledem k tomu, že Komise dne 12. listopadu 2020 přijala svou první strategii pro rovnost osob LGBTIQ;

AT. vzhledem k tomu, že Výbor ministrů Rady Evropy ve svém doporučení CM/Rec(2010)5 doporučil členským státům přijmout opatření s cílem zajistit, aby všechny osoby měly bez diskriminace na základě sexuální orientace nebo genderové identity skutečně rovný přístup k vyhovujícímu bydlení; vzhledem k tomu, že Výbor ministrů dále doporučil věnovat náležitou pozornost rizikům bezdomovectví, s nímž se potýkají osoby LGBTIQ, včetně mladých lidí a dětí, které mohou být obzvlášť ohroženy sociálním vyloučením, a to i ze strany své vlastní rodiny;

AU. vzhledem k tomu, že studie Evropské komise zabývající se právním uznáním genderové identity v EU poukazuje na diskriminaci transsexuálních a genderově nekonformních osob v přístupu na trh s bydlením, včetně případů ztráty bydlení v důsledku rozvodu vyžadovaného v rámci některých procesů uznávání pohlaví v EU; vzhledem k tomu, že přístup k právnímu uznání pohlaví zvyšuje pravděpodobnost, že si daná osoba najde bydlení v případě, že její dokumenty musejí odpovídat jejímu genderovému vyjádření;

AV. vzhledem k tomu, že Evropská komise má celou řadu pravomocí týkajících se trhu s bydlením, mezi něž patří dohled nad bankami, měnová politika, půjčky a hypotéční úvěry, včetně předpisů týkajících se úlev a vypořádání dluhů, a že má také možnost zasáhnout v případě spekulativních bublin a veřejných nákladů na sociální financování bydlení a úvěrů v selhání; vzhledem k tomu, že podle protokolu č. 26 Smlouvy o fungování Evropské unie by poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, jako je poskytování sociálního a cenově dostupného bydlení, mělo být založeno na konkrétních úkolech, kterými by byly pověřeny celostátní, regionální nebo místní orgány a které by odrážely potřeby a přiměřenou podporu bydlení a komunit;

AW. vzhledem k tomu, že významnou úlohu při pokračujícím zvyšování cen bydlení hrají spekulativní nákupy bydlení a půdy; vzhledem k tomu, že vlivem vytváření lukrativních čtvrtí pro bohaté, využívání bytů pro účely cestovního ruchu a financializace trhů s bydlením lze pozorovat výrazné nepřetržité zvyšování cen bytů a domů a tržních nájmů, zejména ve městech a v předměstských oblastech;

AX. vzhledem k tomu, že nucené vystěhování je definováno jako trvalé nebo dočasné vystěhování jednotlivců, rodin či komunit z domova nebo z půdy, jež obývají, bez poskytnutí a přístupu k vhodným formám právní nebo jiné ochrany, které by byly v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv; vzhledem k tomu, že nucené vystěhování se už dlouho považuje za hrubé porušení lidských práv;

Zajištění přiměřeného, energeticky účinného a zdravého bydlení

1. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby bylo právo na vyhovující bydlení uznáno prostřednictvím platných evropských a vnitrostátních právních předpisů za základní lidské právo, které by bylo možné prosazovat; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rovný přístup všech občanů k důstojnému bydlení, včetně čisté a kvalitní pitné vody, odpovídajícího a spravedlivého systému sanitárních a hygienických zařízení, napojení na vodovodní a kanalizační síť, kvalitního vnitřního prostředí a cenově dostupné, spolehlivé a udržitelné energie pro všechny, což přispěje k vymýcení chudoby ve všech jejích formách, zajistí lidská práva členů znevýhodněných domácností a podpoří nejzranitelnější skupiny s cílem chránit jejich zdraví a dobré životní podmínky;

2. znovu potvrzuje svou výzvu k zavedení celounijního moratoria na odpojování vytápění v zimním období a vyzývá k zavedení tzv. „zimní ochrany“; odsuzuje obcházení moratoria nepřipojením k vytápění v podzimním období, čímž se toto moratorium stává neúčinným; vyzývá Komisi, aby zajistila, aby dodavatelé elektřiny zavedli systémy ochrany, které by zaručily domácí dodávky energie těm, kteří to nejvíce potřebují, neboť přístup k základním službám, jako je voda, elektřina a hygienická zařízení, má z hlediska dosažení cílů udržitelného rozvoje zásadní význam;

3. vyzývá k zavedení minimálních závazných požadavků na zdravé bydlení, včetně kvality vnitřního ovzduší, na úrovni EU, které by měly alespoň odpovídat pokynům WHO; vyzývá členské státy, aby dodržovaly základní pravidla pro hygienu a veřejné zdraví a pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO), pokud jde o přiměřené bydlení, zdraví a teplotu, a tato pravidla prosazovaly a aby si vyměňovaly osvědčené postupy a úvahy na úrovni členských států;

4. vyzývá Komisi, aby jako prioritu stanovila snižování emisí a energetické náročnosti budov prostřednictvím jejich renovace; podporuje zaměření iniciativy „Vlna renovací“ na boj proti energetické chudobě a nejvíce energeticky náročným budovám, což je v souladu s cíli a zásadami Zelené dohody pro Evropu, aby byl zajištěn sociálně spravedlivý přechod ke klimaticky neutrální ekonomice, která by nikoho neopomíjela; vyzývá k tomu, aby se zvláštní pozornost věnovala sociálnímu bydlení, rodinným domům a bytovým domům obývaným vlastníky a také boji proti nevyhovujícímu bydlení a problému s přístupem k bydlení; zdůrazňuje proto, že nájemníci a vlastníci bytů, kteří v nich bydlí, by měli být o renovačních projektech plně informováni, měli by do nich být zapojeni a neměli by kvůli nim zažívat zvýšení celkových nákladů;

5. vyzývá členské státy, aby vedly kampaň zaměřenou na úsporu energie; poukazuje na úlohu, kterou hrají normy týkající se minimální energetické účinnosti budov při zvyšování objemu a rozsahu renovací nejvíce energeticky náročných budov, a vítá plán obsažený v iniciativě „Vlna renovací“, kterým je zavedení povinných minimálních norem v oblasti energetické účinnosti stávajících budov při nadcházející revizi směrnice o energetické účinnosti a směrnice o energetické náročnosti budov;

6. vítá, že Komise v rámci této iniciativy podporuje finanční řešení pro nízkopříjmové domácnosti; vítá model nákladové neutrality bydlení (zahrnující nájmy, náklady na energii a provoz a místní daně), neboť kombinuje sociální a klimatické cíle a brání vystěhování nájemníků v důsledku rozsáhlé renovace, čímž zajišťuje, aby bylo zvýšení nájmu plně vyváženo úsporami energie; trvá na tom, že je nutné chránit nájemníky před vystěhováním během renovace domů či bytů;

7. konstatuje, že v rámci poskytování pobídek k renovaci, zejména v případě bytových domů, budou mít zásadní význam pobídky týkající se zapojení do renovace a komunikace a finanční pobídky; vyzývá Komisi, členské státy a finanční ústavy, aby zajistily širokou dostupnost finančních prostředků na renovaci a to, aby měly na tyto prostředky nárok všechny kategorie vlastníků, mj. i v případě neexistence společenství vlastníků;

8. vyzývá Komisi, aby v rámci víceletého finančního rámce a nástroje Evropské unie na podporu oživení stanovila jako prioritu vlnu renovací budov EU, v níž by byli lidé ve zranitelném postavení ústředním bodem politiky oživení, a aby zajistila rovný přístup k renovačním projektům pro všechny, jelikož investice v této oblasti mohou působit jako proticyklické opatření s významným potenciálem pro vytváření pracovních míst; vyzývá členské státy, aby ve svém plánu obnovy a odolnosti upřednostňovaly renovace, tak aby přispíval k důkladné renovaci alespoň 3 % evropského fondu budov ročně; požaduje, aby se zvláštní pozornost věnovala také budovám, jež se nacházejí v evropských regionech ohrožených zemětřesením a jež jsou v tomto ohledu vysoce rizikové;

9. vyzývá EU a členské státy, aby v rámci stavebnictví podporovaly oběhové hospodářství a aby uplatňovaly oběhové zásady s povinnými ekologickými kritérii týkajícími se budov a výrobků; vyzývá EU a členské státy, aby při zvažování možností renovace upřednostňovaly stavební prvky z nízkouhlíkových, udržitelných a netoxických materiálů, které lze snadno opravit a opětovně použít, a aby v případě vytápění a chlazení podporovaly rychlý přechod na obnovitelné zdroje energie; zdůrazňuje, že budovy šetrnější k životnímu prostředí, které by byly postaveny za použití ekologicky udržitelnějších a trvalejších materiálů, budou mít široký sociální i individuální hospodářský přínos; vyzývá Komisi a členské státy, aby do svého investičního plánu pro bydlení zavedly kritérium ekologického sociálního bydlení, včetně kritérií jeho udržitelnosti;

10. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby bylo možné v rámci předpisů týkajících se zadávání veřejných zakázek vytvářet v odvětví sociálního bydlení inovační dlouhodobá partnerství pro oblast renovací, jako je strategie inteligentních čtvrtí navržená v rámci iniciativy týkající se finančně dostupného bydlení, která je součástí vlny renovací;

11. vyzývá členské státy, aby v zájmu posílení mezigeneračních vazeb podporovaly programy a pobídky pro rodiny k životu ve vzájemné blízkosti a aby umožnily starším osobám, které musejí opustit svůj domov z finančních nebo zdravotních důvodů, nalézt nové bydlení, které by uspokojilo jejich potřeby, aniž by tito lidé museli opustit komunity, jejichž součástí jsou mnoho let;

Boj proti bezdomovectví a proti diskriminaci

12. vyzývá k tomu, aby byl na úrovni EU přijat cíl ukončit bezdomovectví do roku 2030; vyzývá Komisi, aby jakožto prioritu v souvislosti s akčním plánem evropského pilíře sociálních práv přijala účinnější opatření na podporu členských států při omezování a vymycování bezdomovectví;

13. vyzývá Komisi, aby navrhla rámec EU pro strategii členských států v oblasti bezdomovectví, a vyzývá dále členské státy, aby přijaly zásadu „Bydlení především“ a upřednostňovaly poskytování trvalého bydlení lidem bez domova, mj. prostřednictvím proaktivních a reaktivních opatření, která by byla součástí jejich strategie v oblasti bezdomovectví, a to na základě systematických konzultací s nevládními organizacemi působícími v oblasti bezdomovectví, chudoby a diskriminace;

14. domnívá se, že Komise by měla dále zkoumat uplatňování stávajících úspěšných modelů, zejména iniciativy „Bydlení především“, a to za použití odpovídajících finančních nástrojů, jako je Evropský sociální fond plus a Evropský fond pro regionální rozvoj;

15. zdůrazňuje, že při vypracovávání a provádění těchto strategií je nutné zajistit meziresortní a mezivládní spolupráci a zapojení klíčových zúčastněných stran, a vybízí k výměně osvědčených postupů mezi členskými státy;

16. poukazuje na to, že je důležité shromažďovat za účasti příslušných nevládních organizací a orgánů působících v oblasti poskytování služeb osobám ohroženým bezdomovectvím nebo osobám bez domova spolehlivé údaje o bezdomovectví, včetně údajů o mladých lidech bez domova; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby přijaly společnou rámcovou definici a srozumitelné ukazatele týkající se bezdomovectví v EU, což by umožnilo společné chápání, systematické srovnávání a posuzování rozsahu bezdomovectví v různých členských státech EU a systematické sledování míry bezdomovectví na úrovni EU ze strany institucí, jako je Eurostat; vyzývá k používání stávajících nástrojů, jako je evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení;

17. vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly opatření a zavedly programy pro mladé lidi, kteří dosáhnou věku 18 let a u nichž hrozí, že zůstanou bez domova; vyzývá Komisi, aby mladým lidem, kteří začínají samostatně bydlet, poskytla finanční podporu, zlepšila jejich přístup k informacím o finančních prostředcích pro cenově dostupné bydlení a zajistila, aby revidovaná záruka pro mladé lidi přispívala k řešení problému bezdomovectví mladých lidí, které v mnoha zemích EU roste;

18. vítá, že se bezdomovectví osob LGBTIQ, zejména mladých osob, dostalo v rámci strategie pro rovnost osob LGBTIQ pozornosti; vyzývá Komisi, aby vytvořila nástroje pro lepší sběr údajů, podpořila výzkum v celé EU a usnadnila výměnu přístupů k řešení problému osob LGBTIQ osob bez domova mezi členskými státy;

19. znovu opakuje svou výzvu ze dne 16. ledna 2014 k ukončení kriminalizace bezdomovců a ke změně diskriminačních praktik používaných k zamezení přístupu lidí bez domova k sociálním službám a přístřeší;

20. vyzývá Agenturu Evropské unie pro základní práva, aby lépe sledovala trestné činy z nenávisti a incidenty motivované aporofobií; zdůrazňuje, že chudoba a bezdomovectví není zločin; naléhavě vyzývá členské státy, aby do své veřejné politiky zavedly mechanismy, které by zaručily bezpečí osob bez domova, a aby do své politiky veřejné bezpečnosti zavedly aporofobii jako trestný čin z nenávisti; vyzývá Komisi a členské státy, aby zakázaly a řešily diskriminaci na základě bezdomovectví nebo jiné bytové situace a zrušily veškeré právní předpisy a opatření, které kriminalizují nebo penalizují osoby bez domova nebo chování spojené s bezdomovectvím, jako je spaní nebo konzumace jídla ve veřejných prostorech, a aby zakázaly nucené vyhánění osob bez domova z veřejných prostor, pokud jim není poskytnuta bezpečná alternativní možnost bydlení, a likvidaci jejich osobních věcí;

21. vyzývá členské státy, aby zajistily, aby byla mimořádná opatření k předcházení bezdomovectví a ochraně bezdomovců v průběhu koronavirové krize, zejména moratorium na vystěhování a odpojení od dodávek energie a poskytování dočasného bydlení, zachována tak dlouho, jak bude potřeba, a aby na ně navazovala odpovídající a stálá řešení; vyzývá členské státy, aby podporovaly a propagovaly nevládní a dobročinné organizace, které bezdomovcům poskytují zdravotní a sociální služby a pomáhají je chránit před onemocněním COVID-19;

22. je si vědom toho, že v některých mimořádných situacích, například pokud se lidé dostanou do nejisté administrativní situace, nebo v případě obětí domácího násilí je nutné osobám, které to potřebují, zajistit nouzové bytové řešení, jako jsou azylové domy; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby nikdo nemusel spát na ulici jen proto, že nemá důstojnou alternativu; vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly na podpoře bezpodmínečného přístupu všech osob, které to potřebují, k nouzovému ubytování přiměřené kvality, pokud se octnou v situaci, kdy naléhavě potřebují bydlení; zdůrazňuje však, že by se mělo jednat pouze o dočasné řešení, které by nemělo být alternativou ke strukturálnímu řešení, jako je prevence a poskytování vyhovujícího bydlení a sociální podpory v reakci na bezdomovectví;

23. připomíná, že krize bydlení postihuje především ženy; zdůrazňuje, že ženy jsou více postiženy chudobou, zejména z důvodu rozdílů ve mzdách a důchodech mezi ženami a muži a toho, že častěji pracují na částečný úvazek; poukazuje na to, že bezdomovectví žen je často méně viditelné a že je třeba se jím konkrétně zabývat; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci své strategie týkající se bezdomovectví vypracovaly přístup zohledňující rovnost žen a mužů s cílem podpořit ženy bez domova, které jsou často vystaveny opakujícím se složitým traumatickým podmínkám, jako je domácí násilí a zneužívání, oddělení od dětí, stigmatizace a nedostatek bezpečných a zajištěných prostor; vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci své bytové politiky rozvíjely genderový přístup, zejména prostřednictvím podpory žen, které čelí specifické situaci, jako v případě rodičovství samoživitelů;

24. připomíná, že sociální izolace a karanténa v důsledku koronavirové krize mají dramatický dopad na počet případů násilí páchaného na ženách, mj. na vyšší výskyt domácího násilí a zneužívání dětí; připomíná, že ekonomická nezávislost žen se ukázala být klíčovým nástrojem v boji proti násilí páchanému na základě pohlaví; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby poskytly finanční podporu ženám, které se staly obětí násilí na základě pohlaví a začínají samostatný život, a zajistily jim lepší přístup k informacím o finančních prostředcích na cenově dostupné bydlení jakožto způsob, jak zlepšit jejich ekonomickou nezávislost a zvýšit jejich životní úroveň;

25. požaduje přijetí komplexní ucelené strategie boje proti chudobě se stanoveným cílem týkajícím se snížení chudoby, včetně dětské chudoby; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily prosazování práva dětí na vyhovující bydlení, mj. tím, že rodičům, kteří mají potíže s udržením bydlení nebo s přístupem k němu, poskytnou příslušnou podporu, aby mohli zůstat se svými dětmi, a aby věnovaly zvláštní pozornost mladým dospělým, kteří opouštějí ústavy sociální péče pro děti; vyzývá Komisi, aby nejpozději do roku 2021 předložila návrh na evropskou záruku pro děti, na niž by byl vyčleněn rozpočet ve výši 20 miliard EUR, a aby na základě jejího uplatňování mj. zajistila, aby mělo každé dítě v EU přístup k vyhovujícímu bydlení;

26. vyzývá členské státy, aby zajistily rovný přístup k důstojnému bydlení pro všechny, boj proti rasismu a protiromskému smýšlení a zákaz diskriminace na základě všech důvodů uvedených v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily uplatňování této listiny, směrnice o rasové rovnosti, rámce EU pro provádění vnitrostátních strategií pro integraci Romů a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením; žádá, aby věnovaly zvláštní pozornost diskriminaci z několika různých důvodů; vyzývá Radu, aby urychleně přijala horizontální antidiskriminační směrnici; vyzývá Komisi, aby skutečně posoudila politický závazek členských států a aby proti těm státům, které neprosazují právní předpisy EU proti diskriminaci nebo kriminalizují bezdomovce, zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

27. naléhavě vyzývá členské státy, aby stanovily politiku zaměřenou proti slumovým vůdcům a obchodníkům s chudobou a prováděly ji a aby si vyměňovaly osvědčené postupy týkající se této politiky;

28. se znepokojením konstatuje, že podmínky Romů, kdy mnozí z nich často žijí v segregovaných osadách, které se vyznačují nevyhovujícími životními podmínkami, jsou i nadále velmi znepokojivé; vyzývá členské státy, aby podporovaly zrušení prostorové segregace a zapojily romské příjemce do navrhování, provádění, monitorování a hodnocení všech fází projektů v oblasti bydlení s cílem účinně zajistit, aby měly k dispozici informace, které jim umožní využívat stávající fondy, a vytvořit opatření a mechanismy v oblasti boje proti diskriminaci, s cílem předcházet nucenému vystěhovávání, a aby pro kočovné Romy zřídily dostatečná a vyhovující tábořiště; poukazuje na naléhavou potřebu vzdělávacích a informačních kampaní pro veřejnost a veřejných investic v tomto ohledu, které jsou ještě nutnější vzhledem k nebezpečím, která přináší pandemie onemocnění COVID-19; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby využily plánovaný Fond pro spravedlivou transformaci určený na zlepšení situace v oblasti bydlení, zdraví a zaměstnanosti, tak aby nikdo včetně Romů nezůstal opomenut;

29. varuje, že má-li být jakékoli vystěhování v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, musí být splněna řada kritérií, včetně smysluplného zapojení dotyčných osob, prozkoumání všech schůdných alternativ, přemístění do odpovídajícího bydlení, na němž se dotyčné domácnosti dohodnou, aby nikdo nebyl zbaven domova, a včetně přístupu k soudům, s cílem zajistit procesní spravedlnost a dodržování všech lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že v případech, kdy tato kritéria nebudou splněna, bude vystěhování považováno za nucené a bude představovat porušení práva na bydlení; požaduje, aby nucené vystěhování, jak je definováno v mezinárodním právu v oblasti lidských práv, bylo zakázáno za všech okolností, bez ohledu na to, zda jsou postižené osoby vlastníky nebo nájemci, a aby oběti nuceného vystěhování obdržely odpovídající odškodnění a nápravu a získaly přístup k bydlení nebo případně k úrodné půdě;

30. s hlubokým znepokojením konstatuje, že osoby se zdravotním postižením často čelí několika složitým problémům a nejrůznějšímu omezování práv v oblasti bydlení, jako je např. chybějící právo žít ve společenství s rovnými příležitostmi, nedostatečná dostupnost obecních služeb, které jsou nezbytné k zajištění přechodu z ústavní péče k životu v komunitě, to, že jsou často nuceny žít v oddělených rezidenčních institucích, chudoba, jejich nedostatečný přístup k programům bydlení, stávající překážky bránící dostupnosti bydlení apod.; připomíná Komisi a členským státům, že Úmluva o právech osob se zdravotním postižením jim ukládá určité povinnosti; vyzývá k rychlému zrušení institucionální péče v celé Evropě a k využívání dostupných finančních prostředků EU a finančních prostředků členských států k vytvoření přístupného, nesegregovaného bydlení a k zajištění nezbytných obecních služeb pro osoby se zdravotním postižením, aby bylo zajištěno jejich právo žít nezávisle v rámci komunity a aby měly rovné příležitosti podílet se na životě společnosti;

31. vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby nebyly žádné finanční prostředky EU nebo členských států používány na projekty v oblasti bydlení, které by vedly k segregaci nebo sociálnímu vyloučení; vyzývá členské státy, aby pokud jde o rozvoj, architekturu a funkčnost měst, vždy zvažovaly kvalitu bydlení, tak aby došlo ke zlepšení životních podmínek všech; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly programy a pobídky, které vedou k upevnění mezigeneračních vazeb a umožňují lidem, zejména starším osobám, které musejí opustit svůj domov z finančních nebo zdravotních důvodů, nalézt nové bydlení, které by uspokojilo jejich potřeby, aniž by tito lidé museli opustit svou obec;

32. vyzývá Komisi a členské státy, aby v rámci plánované vlny renovací veřejných a soukromých budov zavedly obecnou povinnost splnit kritéria přístupnosti budov pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby a také pro osoby s pohybovými a smyslovými omezeními a využily svůj potenciál k řešení přístupnosti budov pro tyto osoby, tak aby byly vzhledem k prohlubujícím se demografickým změnám pohodlné pro osoby, které v nich bydlí, a aby odpovídaly budoucím nárokům;

Integrovaný přístup k sociálnímu, veřejnému a cenově dostupnému bydlení na úrovni EU

33. vyzývá Komisi a členské státy, aby z bydlení učinily jeden ze základních kamenů akčního plánu evropského pilíře sociálních práv; připomíná, že politická opatření, programy financování a finanční nástroje EU mají na trhy s bydlením, na kvalitu bytového fondu a na život občanů značný dopad; vyzývá Komisi, aby urychleně vypracovala integrovanou strategii pro sociální, veřejné, nesegregované a cenově dostupné bydlení na úrovni EU, jež by pro celostátní, regionální a místní orgány sloužila jako podpůrný rámec, který by zajistil poskytování bezpečného, zdravého, přístupného a cenově dostupného bydlení pro všechny; vyzývá Komisi, aby v rámci této strategie zdokonalila svá opatření zaměřená na zapojení všech úrovní správy do úplného a důsledného uplatňování práva na důstojné bydlení pro všechny;

34. vítá zahrnutí cenové dostupnosti bydlení do evropského semestru; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, aby všechna doporučení pro jednotlivé země pozitivně přispívala k dodržování zásad evropského pilíře sociálních práv, stejně jako k dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje a cílů EU v oblasti klimatu, jak jsou definovány v Zelené dohodě; naléhavě vyzývá členské státy, aby se v oblasti cenové dostupnosti bydlení řídily doporučeními pro jednotlivé země; konstatuje, že vnitrostátní plány pro lepší bydlení by měly být zahrnuty do národních programů reforem, a žádá Komisi a členské státy, aby vypracovaly konkrétní strategie pro řešení překážek, které brání uplatňování práva na bydlení, jako je diskriminace, financializace, spekulace, predátorské poskytování úvěrů, zabírání půdy, konflikty, nucené vystěhovávání, zhoršování životního prostředí a náchylnost ke katastrofám;

35. zdůrazňuje, že je třeba zdokonalit index cen nemovitostí; považuje bydlení za cenově dostupné, pokud umožňuje ponechání dostatečných finančních prostředků na pokrytí dalších základních výdajů k vedení důstojného života; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat komplexní definici cenové dostupnosti bydlení na úrovni EU, která by zohlednila širokou škálu ukazatelů, jako je míra vystěhovávání a míra chudoby; poukazuje na to, že stávající referenční prahová hodnota pro nadměrné náklady na bydlení, která je stanovena ve výši 40 % disponibilního příjmu domácnosti, neslouží k přesnému vyjádření počtu domácností, pro které jsou náklady na bydlení příliš vysoké; vyzývá k přehodnocení této prahové hodnoty a vybízí Eurostat, aby vypracoval širší soubor údajů týkajících se nákladů domácností na bydlení od 25 % do 40 % disponibilních příjmů v 5% intervalech;

36. naléhavě vyzývá Komisi, aby prostřednictvím Eurostatu (statistiky EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)) a Střediska EU pro sledování energetické chudoby poskytovala přesnější, kvalitnější a srovnatelné údaje o trzích s bydlením a sledovala cenovou dostupnost bydlení v celé EU, a to i na místní a regionální úrovni, s přihlédnutím k roztříštěnosti vnitrostátních trhů s bydlením a k rozdílům mezi členskými státy;

37. vyzývá Radu a členské státy, aby znovu zavedly neformální setkávání ministrů odpovědných za politiku v oblasti bydlení, zapojily do nich také Parlament a zpřístupnily je zúčastněným stranám a aby předložily revidovaný formát kontaktních míst pro bydlení, tak aby byl zajištěn mechanismus pro výměnu informací mezi členskými státy a vytvořena platforma pro výměnu osvědčených postupů v oblasti řešení problematiky bezdomovectví a poskytování důstojného a cenově dostupného bydlení;

38. vybízí členské státy, aby společně se sociálními partnery, občanskou společností a soukromým sektorem, z nichž mnozí hrají a mohou hrát klíčovou úlohu při vypracovávání a zachovávání vhodných řešení v oblasti bydlení pro osoby ve znevýhodněném postavení, spolupracovaly na financování sociálních investic zaměřených na řešení problémů v oblasti bydlení;

39. vyzývá členské státy, aby více investovaly do dostupných pečovatelských domů pro starší osoby s kvalitními pečovatelskými službami, které by byly přístupné širší škále starších obyvatel;

Zajištění ochrany před výpovědí z bytu a inkluzivní trhy s bydlením

40. poukazuje na to, že 25,1 % evropských nájemníků, kteří platí tržní nájemné, vydává na nájem přes 40 % příjmu a že dochází k neustálému růstu průměrného nájmu[44]; vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby zavedly právní předpisy, včetně jasných předpisů o pronájmu, které by zajistily ochranu práva nájemníků a vlastníků bydlících ve vlastních obydlích, zvýšily ochranu vlastníků obydlí i nájemníků a zabránily vystěhování, a to i po renovačních opatřeních a i v případě osob žijících v bytech, které přešly z rukou státu během restitučního procesu; vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby zajistily ochranu před výpovědí z bytu tím, že budou jako standardní možnost upřednostňovat dlouhodobé nájemní smlouvy, a to společně s opatřeními v oblasti transparentnosti nájmů a regulace nájemného, která by v případě nutnosti upravila výši nájmu, tak aby bylo bydlení pro každého cenově dostupné, a aby poskytly podporu organizacím, které se zabývají ochranou nájemců a vlastníků, a zavedly nízkoprahové právní postupy pro řešení sporů;

41. vyzývá členské státy, aby prováděly takovou politiku v oblasti bydlení, která by se zakládala na zásadě neutrality mezi vlastnictvím nemovitosti, soukromě pronajímaným bydlením a pronajímaným sociálním bydlením; vyzývá Komisi, aby v rámci evropského semestru tuto zásadu respektovala; domnívá se, že právo na bydlení by nemělo být úzce definováno jako přístup k sociálnímu bydlení, ale v širším smyslu jako právo žít v domácnosti v klidu, bezpečí a důstojnosti; zdůrazňuje, že s cílem zajistit rovný přístup k bydlení je důležité, aby byla stanovena transparentní kritéria způsobilosti pro sociální a veřejně financované bydlení; vybízí členské státy, aby zavedly vlastní strategii pro předcházení sociální segregaci prostřednictvím širšího zeměpisného rozložení sociálního bydlení, které by bylo k dispozici všem občanům bez ohledu na jejich status, pohlaví, náboženské vyznání nebo etnickou příslušnost; vyzývá členské státy, aby usnadnily přístup k bydlení a propagovaly různorodost čtvrtí tím, že by mladým lidem, rodinám s nízkými a středními příjmy a osobám ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných skupin zajistily širší přístup k úvěrovým možnostem a nájemním smlouvám s právem na odkup dané nemovitosti; vybízí členské státy, aby spolupracovaly s odvětvím bankovnictví, aby mohly těmto skupinám poskytovat státem zaručené, cenově přístupné půjčky, a zároveň aby zabránily vzniku bublin a nadměrnému zadlužování;

42. vyzývá členské státy, aby se snažily aktivněji napravit nerovnosti na trhu s bydlením, mimo jiné prostřednictvím poskytování komplexních informací o fungování trhů s bydlením, o počtu a zeměpisném rozložení transakcí, o cenových trendech v konkrétních segmentech trhu a o potenciálu rozvoje v jiných konkrétních segmentech;

43. zdůrazňuje, že vhodná politika a opatření na podporu odpovídající nabídky bydlení mají zásadní význam z hlediska vyváženého a rychlejšího hospodářského rozvoje bydlení ve prospěch celé společnosti a zajištění cenově dostupného a prosperujícího životního prostředí pro všechny; domnívá se, že přijatá opatření musejí být promyšlená a konkrétní a musejí se zaměřovat na zajištění práva na bydlení v přiměřené lhůtě a že členské státy musejí vyčlenit dostatečné zdroje a upřednostňovat potřeby znevýhodněných a marginalizovaných jednotlivců nebo skupin žijících v nejistých bytových podmínkách; vyzývá proto členské státy, aby s podporou ze strany Komise zajistily na pokrytí bytových potřeb těchto osob a skupin dostatečné, vyhovující a cenově dostupné sociální bydlení;

44. vyzývá členské státy, aby vypracovaly politiku v oblasti bytové výstavby, která by podpořila hospodářský růst v kontextu pandemie onemocnění COVID-19;

45. se znepokojením bere na vědomí zvýšenou financializaci trhu s bydlením, zejména ve městech, v jejímž rámci investoři považují bydlení spíše než za lidské právo za obchodovatelné aktivum; vyzývá Komisi, aby posoudila příspěvek politiky a regulací EU k financializaci trhu s bydlením a schopnost státních a místních orgánů zajistit právo na bydlení a aby případně do poloviny roku 2021 předložila legislativní návrhy, které by této financializaci čelily; vyzývá členské státy a místní orgány, aby zavedly vhodná opatření pro boj proti spekulativním investicím a politiku zvýhodňující dlouhodobé investice do trhu s bydlením a aby vypracovaly politiku územního plánování ve městech a na venkově, která by podporovala cenově dostupné bydlení, sociální rozmanitost a sociální soudržnost;

46. zdůrazňuje, že pro předcházení případům narušení trhu s bydlením a zabránění praní peněz v tomto odvětví má zásadní význam zajištění transparentnosti ohledně vlastnictví nemovitostí a transakcí s nimi; opakuje, že podle směrnice o boji proti praní peněz musí Komise do 31. prosince 2020 podat zprávu o potřebě harmonizovat informace o vlastnictví nemovitostí a o vzájemném propojení těchto vnitrostátních rejstříků, aby bylo možné zabránit spekulacím s nemovitostmi; opakuje proto svou výzvu ze dne 26. března 2019, že členské státy by měly mít k dispozici veřejně přístupné informace o skutečném vlastnictví půdy a nemovitostí;

47. vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby lépe chránily osoby čerpající hypotéční úvěry proti vystěhování a aby zavedly zákaz vystěhování nájemníků a vlastníků nemovitostí bez poskytnutí náhradního bydlení; naléhavě žádá, aby občané, kteří jsou obětí vystěhování, mohli uplatnit svá práva u soudu; vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby posílily stávající závazná pravidla chování pro věřitele, obsluhovatele úvěrů a obchodníky s úvěry, aby se zabránilo klamavým praktikám, obtěžování a porušování práv spotřebitelů, a to alespoň pokud jde o hypoteční úvěry, případně aby přijaly nová pravidla; domnívá se, že v těchto pravidlech by měly být nad rámec požadavků uvedených v článku 28 směrnice 2014/17/EU stanoveny zejména požadavky na přiměřená a schůdná opatření týkající se úlev; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by nebylo potřeba vypracovat legislativní návrh týkající se minimálního poměru mezi úvěrem a hodnotou nemovitosti na trhu s hypotečními úvěry; vyzývá Komisi, aby při navrhování pravidel pro zajišťování úvěrů zvážila jejich dopad na trhy s bydlením;

48. poukazuje na to, že expanzivní nárůst krátkodobých pronájmů k rekreačním účelům vede k mizení nemovitosti z trhu a ke zvyšování jejich cen, což má negativní vliv na kvalitu života ve městech a v turistických destinacích; vyzývá Komisi, aby směrnici o službách vykládala v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora (C-390/18), v němž se cenová dostupnost bydlení a nedostatek nájemního bydlení považuje za „naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu“, a aby proto státním a místním orgánům poskytla širokou možnost definovat přiměřená pravidla týkající se pohostinských služeb, včetně povinné registrace, vydávání omezených povolení a konkrétních strategií územního plánování, časového omezení, zabránění „turistifikace“, vylidňování městských center a zhoršování kvality života v těchto centrech na úkor obyvatel; naléhavě vyzývá Komisi, aby do aktu o digitálních službách zahrnula v souladu s pravidly pro ochranu údajů návrh na povinné sdílení informací ze strany platforem na krátkodobém trhu s nájemním bydlením, neboť k tomu, aby byla zajištěna dostupnost finančně dostupného bydlení, má přístup k informacím zásadní význam;

49. připomíná Komisi a členským státům, že pokud by neregulovaly trh s nemovitostmi a finanční subjekty působící na tomto trhu, tak aby byl zajištěn přístup k cenově dostupnému, vyhovujícímu bydlení pro všechny, znamenalo by to nesplnění jejich povinností týkajících se práva na bydlení;

50. vyzývá k tomu, aby bylo odvětví bydlení zahrnuto do sociálních služeb obecného zájmu, a nikoli pouze do sociálního bydlení, protože to má zásadní význam z hlediska zaručení práva na cenově dostupné a důstojné bydlení pro všechny;

Investice do sociálního, veřejného, cenově dostupného a energeticky účinného bydlení

51. zdůrazňuje, že investiční deficit v oblasti cenově dostupného bydlení činí 57 miliard EUR ročně[45]; vyzývá Komisi a členské státy, aby přednostně odstranily nedostatek investic v oblasti cenově dostupného bydlení; vyzývá v tomto ohledu k reformě rámce pro správu ekonomických záležitostí, která by členským státům umožnila realizaci potřebných ekologických a sociálních veřejných investic, včetně investic souvisejících s rozvojem a zlepšováním sociálního, veřejného, cenově dostupného a energeticky účinného bydlení; vyzývá dále k harmonizaci metodiky účtování amortizace investic do dostupného bydlení;

52. připomíná, že na sociální bydlení se jakožto na službu obecného hospodářského zájmu nevztahují požadavky týkající se oznamovací povinnosti v rámci pravidel pro státní podporu; připomíná dále, že sociální bydlení je v rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu jediným odvětvím, u něhož Evropská komise zmiňuje cílovou skupinu (znevýhodnění občané nebo sociálně méně zvýhodněné skupiny) a že tomu tak není v případě dalších sociálních služeb; domnívá se, že to může omezit možnost zajištění sociálního a cenově dostupného bydlení pro všechny; je si vědom toho, že na úrovni EU neexistuje schválená společná definice sociálního bydlení; upozorňuje však na to, že úzká definice sociálního bydlení jakožto „bydlení pro znevýhodněné občany nebo příslušníky sociálně méně zvýhodněných skupin, kteří nejsou z důvodů omezené solventnosti schopni získat bydlení za tržních podmínek“ je restriktivní a omezuje schopnost členských států definovat své služby obecného hospodářského zájmu a služby obecného zájmu; zdůrazňuje, že služby obecného hospodářského zájmu v oblasti bydlení by se měly v zásadě řídit konkrétními požadavky stanovenými celostátními, regionálními a místními orgány, jelikož tyto orgány mají pravomoc zjišťovat, jaké bytové potřeby a životní podmínky mají nejrůznější skupiny, a řešit je, přičemž tyto potřeby a podmínky se mohou mezi venkovskými a městskými oblastmi lišit, a jelikož tyto orgány hrají při cíleném rozhodování zásadní úlohu; naléhavě vyzývá Komisi, aby v rámci pravidel pro služby obecného hospodářského zájmu upravila definici cílové skupiny sociálního a veřejně financovaného bydlení, tak aby celostátní, regionální a místní orgány mohly podporovat bydlení pro všechny skupiny, jejichž potřebu důstojného a cenově dostupného bydlení nelze naplnit v rámci tržních podmínek, a aby zároveň zajistila, aby nejvíce znevýhodněným skupinám byly přiděleny dostatečné finanční prostředky, a to s cílem odblokovat investice, zajistit cenově dostupné bydlení, neutralitu vlastnictví nemovitostí a udržitelný rozvoj měst a obcí, vytvářet sociálně rozmanité čtvrti a posilovat sociální soudržnost;

53. vyzývá Komisi a členské státy, aby dále navýšily investice sociálního, veřejného, energeticky účinného, vyhovujícího a cenově dostupného bydlení v EU a do řešení problému bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení; vyzývá v tomto ohledu k investování prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu pro spravedlivou transformaci, fondu InvestEU, fondu ESF+, programu Horizont Evropa a nástroje Next Generation EU, a zejména prostřednictvím nástroje na podporu oživení a odolnosti, investiční iniciativy pro reakci na koronavirus (CRII) a investiční iniciativy pro reakci na koronavirus plus (CRII+); vyzývá k zajištění větší součinnosti mezi těmito nástroji; vítá financování sociálních a cenově dostupných úvěrů na bydlení prostřednictvím fondu InvestEU a v rámci širšího portfolia EIB; vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem chránit zranitelné osoby před negativním dopadem současné krize začlenily spolu s ekologickou a digitální transformací sociální pokrok jako investiční prioritu do nástroje na podporu oživení a odolnosti a aby zahrnuly plány sociálního pokroku do plánů na podporu oživení a odolnosti a nastínily, jak budou uplatňovány zásady evropského pilíře sociálních práv a kam budou směřovat sociální investice, včetně investic do sociálního bydlení; naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila větší dostupnost finančních prostředků EU a financování ze strany EIB pro místní a regionální sociální a veřejné poskytovatele bydlení; vyzývá EIB, aby se pokusila navýšit příslušné úvěry prostřednictvím cílené odborné pomoci a užší spolupráce s finančními zprostředkovateli a členskými státy;

54. vyzývá Komisi, aby s cílem zajistit cenově dostupné bydlení vybízela k využívání evropských programů, které podporují obnovu domů;

55. vybízí členské státy, aby v souladu s cíli Evropské unie v oblasti klimatu zajistily, aby byly všechny budoucí projekty výstavby a obnovy bytového fondu zaměřeny na propagaci inteligentních budov, u nichž lze monitorovat spotřebu vody a energie a zvýšit jejich nákladovou efektivitu;

56. vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby uznaly, podporovaly a financovaly svěřenecké pozemkové komunity a další formy komunitně vedeného, demokratického a družstevního bydlení jako legitimní a životaschopné možnosti k zajištění tržního a sociálního bydlení; vyzývá k přijetí udržitelného přístupu k využívání půdy ve městech, například tím, že by se upřednostňovala rekonstrukce opuštěných domů před výstavbou nových budov;

°

° °

57. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.


 

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Již před propuknutím pandemie bylo jasné, že v Evropě panuje zjevný nedostatek vhodného a cenově dostupného bydlení. Mnoho Evropanů žije v prostorách, které jsou nezdravé, nekvalitní, vykazují energetickou chudobu nebo jsou přeplněné; nebo ještě hůře, hrozí jim vystěhování nebo bezdomovectví. 80 milionů lidí v EU trpí nadměrnou zátěží náklady na bydlení a přibližně 10 % obyvatel EU-28 platí za bydlení 40 % či více svých příjmů, což zahrnuje čtvrtinu lidí, kteří platí tržní nájemné v soukromém sektoru. Nadměrné zatížení náklady na bydlení je výrazně vyšší u obyvatel EU, kterým hrozí chudoba, a u domácností s nízkými příjmy. Eurostat ukazuje, že 4 % obyvatel EU se v roce 2017 setkala se závažnou deprivací v oblasti bydlení[46]. Deprivace v oblasti bydlení je ústředním bodem chudoby a sociálního vyloučení a úzce souvisí s nezaměstnaností.

Krize cenové dostupnosti je především městským jevem, zatímco venkovské oblasti se potýkají se svými vlastními problémy v oblasti bydlení, jako je vylidňování. Situace se v různých regionech v Evropě značně liší a existuje velká rozmanitost místních, regionálních a vnitrostátních řešení otázek bydlení. V jižních a východních členských státech je méně rozšířené sociální, veřejné a družstevní bydlení a politiky a regulace v oblasti bydlení tam daleko méně zajišťují jistotu nájmů. To vyžaduje zvláštní pozornost.

Vzhledem k tomu, že základním kamenem boje proti onemocnění COVID-19 je omezení volného pohybu osob (zůstávání doma), je ještě jasnější, že základní právo na to, žít v cenově dostupném, odpovídajícím a zdravém bydlišti s přístupem ke službám, obchodům a venkovnímu prostoru, by mělo být zaručeno všem. Evropský pilíř sociálních práv (EPSP) uznává právo na sociální bydlení a pomoc v oblasti bydlení pro ty, kdo to potřebují, právo na odpovídající přístřeší a služby pro bezdomovce a uznává potřebu ochrany před vystěhováváním zranitelných osob. Je třeba, aby se práva zakotvená v uvedeném pilíři nyní stala skutečností, a zpráva v tomto směru obsahuje hojné návrhy.

 

Dosažení odpovídajícího, energeticky účinného a zdravého bydlení

21,7 % obyvatel EU s nízkými příjmy  bydlí v obydlí s prosakující střechou, vlhkými zdmi, podlahami či základy nebo se ztrouchnivělými okenními rámy či podlahou. Problémy s kvalitou bydlení jsou více rozšířené ve členských státech střední a východní Evropy, kde v některých zemích nemá přibližně 15 % domácností s nízkými příjmy ani základní hygienická zařízení.[47] Podle odhadů rovněž více než 50 milionů domácností v Evropské unii trpí energetickou chudobou. Základním prvkem jakékoli strategie boje proti chudobě je zajištění přístupu ke zdravému, odpovídajícímu, energeticky účinnému a cenově dostupnému bydlení. Kromě toho by se z každých 3 eur investovaných do zlepšení podmínek bydlení vrátila 2 eura uspořená během 1 roku.[48]

To je důvodem, proč by vlna renovací měla sloužit trojitému cíli, tedy řešení naléhavé situace v oblasti klimatu, zlepšení podmínek bydlení a nastartování ekonomiky, přičemž musí být zajištěn spravedlivý přechod, který nikoho nebude opomíjet. Investice do renovací a cenově dostupného bydlení mohou být důležitým základním kamenem hospodářského oživení se Zelenou dohodou ve svém středu. Šlo by o proticyklická opatření s obrovským potenciálem pro tvorbu pracovních míst a úspory energie. Vlnu renovací by měl silně podporovat VFR a nástroj na podporu oživení Next Generation EU a členské státy by měly upřednostňovat renovace ve svých plánech na podporu oživení a odolnosti. To by mělo přispět k dosažení rozsáhlé renovace 3 % evropského fondu budov ročně.

 

Boj proti bezdomovectví a proti diskriminaci

Bezdomovectví je v Evropské unii na vzestupu: 24 členských států uvádí, že v nich v posledním desetiletí došlo k nárůstu bezdomovectví[49]. Finsko je jediným členským státem, kde míra bezdomovectví poklesla. Každou jednotlivou noc spí v EU na ulici nejméně 700 000 lidí, což je o 70 % více než před deseti lety[50].

Krize COVID-19 a následné omezení volného pohybu osob (uzavření) ukázalo, že pokud k tomu existuje politická vůle, můžeme lidem bez domova přístřeší a bydlení poskytnout a vystěhovávání můžeme zastavit. Mimořádná opatření, jež vlády přijaly za účelem ochrany lidí bez domova v krizi COVID-19, musí být zachována tak dlouho, jak bude třeba, a musí na ně navazovat odpovídající trvalá řešení.

Evropský pilíř sociálních práv dal Evropské komisi silný mandát k tomu, aby v tomto směru jednala, a komisař Schmit zdůraznil význam boje proti bezdomovectví při několika příležitostech včetně plenárního zasedání Evropského parlamentu. Evropská unie může být morálním vzorem a vyhlásit na základě svých hodnot společně s klíčovými zúčastněnými stranami jako cíl vymýcení bezdomovectví v Evropské unii do roku 2030, a přispět tak rovněž k dosažení cílů udržitelného rozvoje v Evropě.

Boj proti bezdomovectví není nepřekonatelným problémem. Členské státy musí vypracovat vnitrostátní strategie pro oblast bezdomovectví, které zkombinují preventivní a reaktivní opatření a budou klást hlavní důraz na poskytování trvalého bydlení osobám bez domova. Kriminalizace osob bez domova a diskriminační praktiky, které těmto lidem brání v přístupu k sociálním službám a přístřeší, jichž jsme v několika členských státech svědky, jsou nepřijatelné. Komise by neměla tato opatření přehlížet a měla by je napadnout.

Je nejvyšší čas zajistit při hledání cenově dostupného bydlení rovné zacházení pro všechny a zákaz diskriminace. Bydlení je základním právem pro každého, ale ne každý k němu má v této chvíli rovný přístup. Protesty hnutí Black Lives Matter po smrti George Floyda rovněž poukázaly na rasovou diskriminaci v EU, přičemž existují přesvědčivé důkazy o jejím výskytu v oblasti bydlení. Zpráva Agentury pro základní práva „Být černoch v EU“ (Being Black in the EU) poukázala na to, že každý pátý respondent afrického původu (21 %) se v přístupu k bydlení cítil rasově diskriminován a jeden ze dvou respondentů bydlí v přelidněném bydlení (45 %) oproti 17 % obyvatel EU-28.[51]

Zároveň jsou nadále mimořádně znepokojivé i podmínky Romů, když mnozí z nich často žijí v segregovaných osadách, které se vyznačují nevyhovujícími životními podmínkami. Je třeba zastavit nucené vystěhovávání a prostorovou segregaci. V politickém klimatu, v němž  jsou práva osob LGBTI vystavována tlaku, je důležité tyto osoby hájit, a to i v oblasti bydlení. Podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva LGBTI II zažilo za posledních 12 měsíců mezi respondenty z EU diskriminaci při pokusu o sjednání nájmu nebo koupi bydlení 14 % lesbických žen, 8 % bisexuálních žen, 6 % bisexuálních mužů, 10 % homosexuálních mužů, 20 % intersexuálních osob a 21 % transsexuálních osob.[52] Vidíme také, že nedostatek cenově dostupného a přístupného bydlení znamená, že mnoho osob se zdravotním postižením a starších osob je ve svých domovech prakticky „vězni“. Znamená to rovněž, že se případně musí přestěhovat do pečovatelských zařízení a nemohou zůstat ve svých domovech, ani pokud by chtěli.

 

Sociální, veřejné a cenově dostupné bydlení: integrovaný přístup a investice

I když EU nemá přímý mandát v oblasti bydlení, politiky, programy financování a finanční nástroje EU mají na trhy s bydlením velký dopad. Integrovaná strategie EU by se měla zabývat dopadem evropských politik v různých oblastech týkajících se finanční dostupnosti bydlení z různých úhlů pohledu a zajistit, aby byl pro místní, regionální a vnitrostátní orgány vytvořen rámec k tomu, aby definovaly a řídily zajišťování bydlení a investovaly do něj. Cenová dostupnost bydlení by měla být  dále integrována v rámci evropského semestru s ohledem na roztříštěnost vnitrostátních trhů s bydlením a rozmanitost režimů nájmů.

Investiční mezera v oblasti sociálního bydlení představuje 57 miliard EUR ročně; veřejné investice do tohoto odvětví, které by mohly nabídku podpořit, stále klesají[53]. Vlády se často zaměřují na pobídky pro soukromé developery, zatímco podpora na bydlení pro domácnosti s nízkými příjmy je stále častěji poskytována formou plateb typu sociálního zabezpečení. Změny pravidel EU pro státní podporu by regionům a místním orgánům umožnily investovat více do sociálního bydlení a poskytovat všem skupinám, jejichž potřeby důstojného a cenově dostupného bydlení nelze naplnit prostřednictvím tržních podmínek, přičemž musí být zajištěno, že financování nebude přesměrováno od nejvíce znevýhodněných skupin. To by rovněž přispělo k vytváření sociálně různorodých čtvrtí a posílilo sociální soudržnost.

Členské státy by rovněž měly mít v rámci fiskálních pravidel EU možnost více investovat do sociálního, veřejného a cenově dostupného bydlení. Je třeba, aby se to odrazilo v reformě Evropského paktu stability a růstu. Financování sociálního, cenově dostupného, zdravého, odpovídajícího a energeticky účinného bydlení a řešení problémů bezdomovectví a vyloučení z přístupu k bydlení by mělo být rovněž financováno prostřednictvím rozpočtu EU.

 

Zajištění jistoty nájmů a inkluzivní trhy s bydlením

Je obecně uznáváno, že zotavení z krize COVID-19 by nemělo představovat návrat do zajetých kolejí. Musíme zajistit, aby se neopakovala vlna vystěhování, k níž došlo po celosvětové finanční krizi v posledním desetiletí. Proto je třeba na vnitrostátní a místní úrovni zavést lepší ochranu nájemníků a hypotečních dlužníků. Často dnes vidíme, že politiky v oblasti bydlení nevyrovnaným způsobem upřednostňují vlastnictví bytů před pronájmy, což by se mělo změnit.

Musíme se vyvarovat opakování vzorce, kdy hospodářská krize vede k další financializaci trhu s bydlením. Bydlení je ve stále větší míře považováno za nástroj k akumulaci bohatství spíše než za společenský statek. Zpráva Společného výzkumného střediska (JRC) s názvem „Future of Cities“ (Budoucnost měst) varuje, že „nedávný růst zahraničních a podnikových investic do obytných nemovitostí pozměnil modely vlastnictví a vyvolal obavy ohledně sociální struktury města a toho, kdo má nést odpovědnost za právo občanů na přiměřené a cenově dostupné bydlení.“[54]  Členské státy a města by měly nově definovat své vztahy se soukromými investory, mezinárodními finančními institucemi a finančními trhy s cílem znovu nárokovat bydlení jakožto lidské právo. Komise by měla posoudit, zda regulace EU v oblasti hospodářské soutěže, volného pohybu kapitálu a služeb (mimo jiné) přispívá k financializaci trhu s bydlením, a v případě potřeby by měla do poloviny roku 2021 navrhnout legislativní změny, které by tomuto trendu čelily. Kromě toho má  zásadní význam pro předcházení narušení trhu s bydlením a bránění praní peněz a daňovým únikům v tomto odvětví transparentnost ohledně vlastnictví nemovitostí a transakcí s nimi.

Expanzivní nárůst krátkodobých pronájmů k rekreačním účelům ve městech a oblíbených turistických destinacích vysává bydlení z trhu, zvyšuje ceny a má negativní vliv na obyvatelnost. Chceme městům poskytnout větší kontrolu nad platformami pro krátkodobé pronájmy a zajistit, že tyto platformy budou s městy sdílet informace při dodržování pravidel o ochraně údajů. 

To, jak organizujeme politiky v oblasti bydlení a trh s bydlením, je jednou z oblastí, kde je zoufale potřebný nový přístup, který postaví lidi v centrech a jejich právo na odpovídající a cenově dostupné bydlení nad tržní logiku. Zpravodajka je přesvědčena, že tato zpráva může k zavedení tohoto nového přístupu přispět.


 

PŘÍLOHA: SEZNAM SUBJEKTŮ NEBO OSOB, OD NICHŽ ZPRAVODAJKA OBDRŽELA INFORMACE

 

Následující seznam byl vypracován zcela dobrovolně a na výlučnou odpovědnost zpravodajky. Během přípravy návrhu zprávy obdržela zpravodajka informace od těchto subjektů a osob:

 

Eurofound

Renovate Europe

European Citizens’ Initiative on Affordable Housing For All

Build Europe

Housing Europe

European Housing Forum

FEANTSA

AEDES

International Union of Property Owners

International Union of Tenants

European Economic and Social Committee

L’union Sociale Pour L’Habitat

Municipality of Amsterdam

Architects Council of Europe

Leilani Farha UN Special Rapporteur on Adequate Housimg

EUROCITIES

European Disability Forum

ARDI Intergroup

ILGA

Manuel Aalbers (Professor at KU Leuven)

European Commission (DG EMPL, DG GROW and DG ECFIN)

ERGO Network

Equinet Europe

Sjoerdje van Heerden (Researcher JRC European Commission)

Michaela Kauer (Urban Housing Partnership)

Habitat for Humanity

Community Land Trust Brussels

Javier Buron (City of Barcelona)

EU Urban Agenda Housing Partnership

Habitat for Humanity

Community Land Trust Brussels

Javier Buron (Housing Manager Barcelona City Council)

 


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

1.12.2020

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

37

11

7

Členové přítomní při konečném hlasování

Atidzhe Alieva-Veli, Abir Al-Sahlani, Marc Angel, Dominique Bilde, Gabriele Bischoff, Vilija Blinkevičiūtė, Andrea Bocskor, Milan Brglez, Sylvie Brunet, David Casa, Leila Chaibi, Margarita de la Pisa Carrión, Klára Dobrev, Jarosław Duda, Estrella Durá Ferrandis, Lucia Ďuriš Nicholsonová, Rosa Estaràs Ferragut, Nicolaus Fest, Loucas Fourlas, Cindy Franssen, Helmut Geuking, Elisabetta Gualmini, Alicia Homs Ginel, France Jamet, Agnes Jongerius, Radan Kanev, Ádám Kósa, Stelios Kympouropoulos, Katrin Langensiepen, Miriam Lexmann, Elena Lizzi, Radka Maxová, Kira Marie Peter-Hansen, Dragoș Pîslaru, Manuel Pizarro, Dennis Radtke, Elżbieta Rafalska, Guido Reil, Daniela Rondinelli, Mounir Satouri, Monica Semedo, Beata Szydło, Eugen Tomac, Romana Tomc, Yana Toom, Marie-Pierre Vedrenne, Marianne Vind, Maria Walsh, Stefania Zambelli, Tatjana Ždanoka, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Alex Agius Saliba, Marc Botenga, José Gusmão, Eugenia Rodríguez Palop

 


 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

37

+

GUE/NGL

Marc Botenga, Leila Chaibi, José Gusmão, Eugenia Rodríguez Palop

NI

Daniela Rondinelli

PPE

David Casa, Jarosław Duda, Rosa Estaràs Ferragut, Loucas Fourlas, Cindy Franssen, Radan Kanev, Stelios Kympouropoulos, Dennis Radtke, Eugen Tomac, Romana Tomc, Maria Walsh, Tomáš Zdechovský

Renew

Sylvie Brunet, Dragoș Pîslaru, Monica Semedo, Yana Toom, Marie-Pierre Vedrenne

S&D

Alex Agius Saliba, Marc Angel, Gabriele Bischoff, Vilija Blinkevičiūtė, Milan Brglez, Klára Dobrev, Estrella Durá Ferrandis, Elisabetta Gualmini, Alicia Homs Ginel, Agnes Jongerius, Manuel Pizarro

Verts/ALE

Katrin Langensiepen, Kira Marie Peter-Hansen, Mounir Satouri, Tatjana Ždanoka

 

11

-

ECR

Elżbieta Rafalska, Beata Szydło, Margarita de la Pisa Carrión

ID

Dominique Bilde, Nicolaus Fest, France Jamet, Elena Lizzi, Guido Reil, Stefania Zambelli

Renew

Abir Al-Sahlani, Radka Maxová

 

7

0

ECR

Helmut Geuking, Lucia Ďuriš Nicholsonová

PPE

Andrea Bocskor, Ádám Kósa, Miriam Lexmann

Renew

Atidzhe Alieva-Veli

S&D

Marianne Vind

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

[1] https://www.unece.org/fileadmin/DAM/hlm/charter/Language_versions/ENG_Geneva_UN_Charter.pdf.

[2] https://www.who.int/publications/i/item/who-housing-and-health-guidelines

[3] https://ec.europa.eu/futurium/en/system/files/ged/final_action_plan_euua_housing_partnership_december_2018_1.pdf

[4] Zpráva pracovní skupiny na vysoké úrovni o investicích do sociální infrastruktury v Evropě: „Podpora investic do sociální infrastruktury v Evropě“ (Boosting Investment in Social Infrastructure in Europe), Lieve Fransen, Gino del Bufalo a Edoardo Reviglio (leden 2018).

[5] https://dmsearch.cor.europa.eu/search/opinion

[6] http://nws.eurocities.eu/MediaShell/media/EUROCITIES%20statement%20on%20state%20aid%20and%20local%20public%20%20services_16%2001%202016%20final.pdf.

[7] http://www.iut.nu/wp-content/uploads/2017/07/Housing-Ministers%C2%B4-Communiqu%C3%A9.pdf.

[8] https://www.eesc.europa.eu/resources/docs/resolution-for-social-housing-in-europe.pdf.

[9] https://ap.ohchr.org/documents/dpage_e.aspx?si=A/HRC/31/54.

[10] Přijaté texty P9_TA(2020)0194.

[11] Přijaté texty P9_TA(2020)0176.

[12] Přijaté texty P9_TA(2020)0005.

[13] Přijaté texty P9_TA(2019)0033.

[14] Přijaté texty P8_TA(2019)0240.

[15] Přijaté texty P8_TA(2019)0202.

[16] Přijaté texty P9_TA(2020)0156.

[17] Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 89.

[18] Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 156.

[19] Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 138.

[20] Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 2.

[21] Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 93.

[22] Úř. věst. C 58, 15.12.2018, s. 192.

[23] Úř. věst. C 366, 21.10.2017, s. 19.

[24] Úř. věst. C 366, 21.10.2017, s. 31.

[25]Úř. věst. C 482, 23.12.2016, s. 141.

 [26] Úř. věst. C 65, 19.2.2016, s. 40.

[27] https://www.housingforall.eu.

[28] https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/legal_gender_recognition_in_the_eu_the_journeys_of_trans_people_towards_full_equality_web.pdf.

[29] https://www.eurofound.europa.eu/news/news-articles/inadequate-housing-is-costing-europe-eu194-billion-per-year.

[30] https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Housing_statistics.

[31] https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/EDN-20190514-1.

[32] https://www.un.org/en/events/citiesday/assets/pdf/the_worlds_cities_in_2018_data_booklet.pdf.

[33]https://www.eurofound.europa.eu/cs/publications/report/2020/addressing-household-over-indebtedness.

[34] Závěrečná zpráva zvláštního zpravodaje OSN o právu na vyhovující bydlení, s. 3.

[35] Zpráva zvláštního zpravodaje OSN o vyhovujícím bydlení jako součásti práva na přiměřenou životní úroveň a o právu na nediskriminaci v této souvislosti (A/HRC/31/54).

[36]https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Housing_statistics/cs.

[37] Rozvojová banka Rady Evropy, Nerovnost v oblasti bydlení v Evropě (Housing inequality in Europe), 2017, s. 34.

https://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ilc_lvho07a.

[39] https://www.who.int/social_determinants/Guidance_on_pro_equity_linkages/en.

[40] https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/EDN-20191119-1.

[41] Studie proveditelnosti pro záruku pro děti: diskusní dokument cílové skupiny o dětech žijících v nejisté rodinné situaci.

[42] https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/DDN-20200120-1

[43] https://www.oecd.org/els/family/HM1-1-Housing-stock-and-construction.pdf.

[45] Zpráva pracovní skupiny na vysoké úrovni o investicích do sociální infrastruktury v Evropě: „Boosting Investment in Social Infrastructure in Europe“ (Podpora investic do sociální infrastruktury v Evropě) (2018).

[46] Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek.

[47] Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek.

[48] Eurofound (2016), Nevyhovující bydlení v Evropě: náklady a důsledky (Inadequate housing in Europe: Costs and consequences), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

[49] Baptista, I and Marlier, E (2019) Fighting homelessness and housing exclusion in Europe: A study of national policies (Boj proti bezdomovectví a vyloučení z bydlení v Evropě: studie vnitrostátních politik), Evropská komise / Evropská síť sociální politiky.

[50] FEANTSA (2019),  Fourth Overview of Housing Exclusion in Europe (Čtvrtý přehled vyloučení z bydlení v Evropě).

[51]Agentura Evropské unie pro základní práva, Druhé šetření o menšinách a diskriminaci v Evropské unii, „Být černoch v EU“,  2018, (Second European Union Minorities and Discrimination Survey Being Black in the EU), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucembursko.

[52]Agentura Evropské unie pro základní práva, II. průzkum týkající se osob LGBTI v EU,  2020, (EU LGBTI Survey II), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucembursko.

[53] Lieve Fransen, Gino del Bufalo and Edoardo Reviglio (2018), Boosting Investment in Social Infrastructure in Europe (Stimulace investic do sociálního bydlení v Evropě).  European Economy Discussion Paper 074, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucembursko.

[54] Společné výzkumné středisko (JRC), „Future of Cities: opportunities, challenges and the way forward“ (Budoucnost měst: příležitosti, výzvy a cesta vpřed), 2019, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucembursko.

Poslední aktualizace: 8. ledna 2021Právní upozornění - Ochrana soukromí