ZPRÁVA o provádění směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí

1.2.2021 - (2020/2029(INI))

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Spoluzpravodajové: Juan Fernando López Aguilar, María Soraya Rodríguez Ramos
(Společný postup výborů – čl. 58 jednacího řádu)

Pozměňovací návrhy

• 001-005 (PDF - 126 KB)
• 001-005 (DOC - 77 KB)
• 006-009 (PDF - 123 KB)
• 006-009 (DOC - 76 KB)
• 010-010/REV1 (PDF - 107 KB)
• 010-010/REV1 (DOC - 69 KB)

PR_INI

OBSAH

Strana

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Cílem této zprávy je posoudit provádění směrnice 2011/36/EU, která stanoví minimální pravidla týkající se definice trestných činů a sankcí v oblasti obchodování s lidmi, se zaměřením na migraci a genderové hledisko. Zpráva se zabývá právními opatřeními pro provedení této směrnice na úrovni členských států, praktickým prováděním směrnice v členských státech, pozitivními výsledky, ale také problémy, které se v této souvislosti vyskytly. Na závěr zpráva uvádí řadu doporučení určených Komisi a členským státům, která se týkají další podpory pro provádění směrnice v budoucnu.

 

Souvislosti - směrnice o boji proti obchodování s lidmi (směrnice 2011/36/EU)

 

Směrnice o boji proti obchodování s lidmi uvádí, že obchodování s lidmi je závažný trestný čin, který je často páchán v rámci organizované trestné činnosti, a představuje hrubé porušení základních práv. Tato směrnice přijatá v roce 2011 vnáší do boje proti obchodování s lidmi celostní přístup, který zohledňuje genderová specifika a zakládá se na lidských právech.

 

Podle této směrnice se obchodováním s lidmi rozumí následující jednání za účelem vykořisťování: „najímání, převoz, převod, ukrývání nebo příjem osob, včetně výměny či předání kontroly nad těmito osobami, za použití hrozeb, síly či jiných forem nátlaku, únosu, podvodu, klamu, zneužití moci či zranitelného postavení nebo poskytnutím či obdržením platby či výhod s cílem získat souhlas osoby, jež má kontrolu nad jinou osobou“ (čl. 2 odst. 2).

 

Tato směrnice obsahuje trestněprávní ustanovení týkající se trestního stíhání pachatelů, ochrany a pomoci poskytované obětem, a to včetně dodržování jejich práv v průběhu trestního řízení. Jejím cílem je posílit prevenci těchto trestných činů a stanoví monitorování provádění jejích ustanovení. Směrnice je silně provázána se směrnicí 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a jež uznává genderová specifika obchodování s lidmi, a sice že ženy a muži jsou předmětem obchodování za rozdílným účelem a že z toho důvodu by i opatření související s poskytováním pomoci a ochrany měla odrážet genderová specifika.

 

Bylo stanoveno, že tato směrnice musí být provedena do vnitrostátního práva do 6. dubna 2013 a že Komise předloží Parlamentu a Radě zprávu o dodržování této směrnice členskými státy do 6. dubna 2015. Mimoto Komise vydala v souladu s článkem 20 směrnice svou první pravidelnou zprávu o pokroku dosaženém v boji proti obchodování s lidmi v roce 2016, druhou zprávu pak v prosinci 2018 a její třetí zpráva má být zveřejněna v říjnu 2020.

 

Z těchto zpráv a ze zpráv ostatních zúčastněných aktérů je nadále zjevné, že i deset let po přijetí této směrnice stojí doposud v cestě jejímu úplnému provedení určité překážky. Cílem této zprávy o provádění je tyto překážky určit a poukázat na ně a současně poskytnout Komisi, členským států a dalším zúčastněným aktérům konkrétní doporučení, jak dosáhnout co nejúčinnějšího sladění postupů a překonat tak problémy, jež brání plnému a účinnému provedení této směrnice.

 

Metodika zprávy o provádění směrnice 2011/36/EU

 

Při práci na této zprávě oba spoluzpravodajové vyvinuli řadu činností. Jednalo se o: posouzení provádění vypracované výzkumnou službou Parlamentu (EPRS) nazvané „Obchodování s lidmi: otázky spojené s migrací a genderem“, které bylo zveřejněno v září 2030, workshop o genderových prvcích konaný ve výboru FEMM v únoru 2020 a řadu konzultací se zúčastněnými institucemi a zástupci občanské společnosti. Proběhlo také několik schůzí s nevládními organizacemi, aby se utvořil jasný přehled o situaci v terénu, a to za účasti následujících organizací: Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), orgán OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women), institut EIGE, agentura FRA, úřad EASO, European Women Lobby, Women Link Worldwide, komise CEAR, sdružení APRAMP, organizace ACCEM a organizace Proyecto Esperanza.

 

Shrnutí zprávy a hodnocení

 

Velký počet obětí i obchodníků se nedaří odhalit a není zahrnut v oficiálních statistikách. Z tohoto důvodů je velmi mnoho statistických údajů a zpráv neúplných a neodrážejí věrně skutečný stav. Členské státy by měly posílit boj proti obchodování s lidmi v souvislosti s migrací, přičemž by se měly zaměřit na nové modely tohoto jevu, jako je výrazně větší cílení na ženy a dívky, které jsou oběťmi obchodování za účelem sexuálního vykořisťování. Je nutné vyvinout větší úsilí v boji proti beztrestnosti tím, že budou před soud postaveny osoby, které své oběti vykořisťují a zneužívají, přičemž je nutné stíhat i osoby, které vědomě využívají služeb obětí.

 

Je třeba zajistit koordinovanější přístup v nadnárodních otázkách souvisejících s odhalováním pachatelů této trestné činnosti, a to na základě sledování toků zisků. Téměř ve všech zprávách jednotlivých zemí je poukazováno na to, že hlavním problémem při poskytování ochrany a pomoci obětem obchodování je nedostatek finančních prostředků.

 

Poskytování podpory a pomoci obětem a jejich ochrana:

Podle získaných informací je míra odhalování obětí a jejich identifikace i nadále nízká, a to navzdory ochotě členských států vyvíjet proaktivní úsilí v rámci detence. To je možné vysvětlit různými důvody, jako je malá míra případů, kdy se oběti přihlásí samy (což může souviset s jejich nedůvěrou v donucovací orgány, prožitým traumatem, strachem z pachatelů atd.). Na druhé straně však systémy trestního soudnictví v členských státech stále jen velmi málo motivují oběti k tomu, aby promluvily, zejména vezmeme-li v potaz rizika, kterým tyto obětí čelí, jako je pomsta nebo vyhoštění.

 

Je třeba i nadále zvyšovat způsobilost osob, které se s největší pravděpodobností dostávají do styku s oběťmi obchodování s lidmi (příslušníci donucovacích orgánů, státní zástupci, pracovníci ve zdravotnictví, inspektoři práce atd.), aby tyto osoby byly schopny oběti identifikovat, poskytovat jim pomoc a dávat jim doporučení, jak dále postupovat. Odborně školený personál musí obětem nabízet vhodné nástroje a zdroje, jako jsou například kurzy zaměřené na zvýšení informovanosti o citlivém přístupu ke genderovým otázkám a k dětem.

 

Kromě toho nedostatek údajů o počtu odhalených obětí obchodu s lidmi v rámci postupu mezinárodní ochrany neumožňuje, aby byla v plné míře posouzena efektivita systémů pro odhalování obětí, které zavedly vnitrostátní orgány. Členské státy by měly, a to především v krizových a výjimečných situacích, jako je pandemie COVID-19, poskytovat bezplatnou právní pomoc a zastoupení, služby v oblasti zaměstnanosti a psychologickou a zdravotní podporu.

 

Obchodování s lidmi jako genderový trestný čin: boj proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování:

Statistiky a údaje jednoznačně ukazují, že sexuální vykořisťování je i nadále hlavní formou obchodování s lidmi v Evropské unii.

 

Téměř tři čtvrtiny všech obětí v EU tvoří ženy a dívky, které se obětí obchodování staly v převážné míře za účelem sexuálního vykořisťování. Ženy a dívky soustavně tvoří od roku 2008 většinu obětí, přičemž většinu dětských obětí představují dívky, které jsou obětí obchodování za účelem sexuálního vykořisťování. 60 % obětí obchodování s lidmi je předmětem obchodování za účelem sexuálního vykořisťování a více než polovinu z nich tvoří občané EU. Více než 90 % obětí obchodování za účelem sexuálního vykořisťování tvoří ženy a dívky, přičemž 70 % osob podezřelých z obchodování s lidmi a osob stíhaných a odsouzených za tento trestný čin tvoří muži.

 

Tyto údaje jednoznačně odhalují genderový rozměr trestného činu obchodování s lidmi. Ženy a dívky tvoří i nadále většinu obětí obchodování, a to bez ohledu na typ vykořisťování. Na tento trend soustavně poukazují Komise, členské státy, organizace občanské společnosti i agentury EU. Z těchto důvodů je nutné, aby byl v souvislosti s tímto jevem uplatňován genderový přístup, a členské státy by měly posílit a dále rozvíjet genderový rozměr monitorování provádění právních předpisů EU namířených proti obchodování s lidmi.

 

Zásadním aspektem obchodování s lidmi je beztrestnost pachatelů tohoto trestného činu, což platí zejména v případě sexuálního vykořisťování. Skutečný počet obětí je vyšší, než je počet registrovaných případů, a většina obětí není nikdy odhalena, přičemž počet stíhaných a odsouzených pachatelů je i nadále nízký. Další překážkou ve vyšetřování a stíhání představuje skutečnost, že pro nalákání obětí je využíván internet, sociální média a digitální technologie.

 

Společenská tolerance genderové nerovnosti a násilí páchaného na ženách a dívkách vytváří příznivé klima pro přehlížení obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Boj proti kultuře beztrestnosti a zvyšování odpovědnosti vyžaduje další úsilí a spolupráci při policejním vyšetřování a soudním stíhání a odsouzení, a to nejen pokud jde o obchodníky, ale také o osoby, kterým z této trestné činnosti plynou zisky a které oběti vykořisťují.

 

Z tohoto důvodů je důležitým prvkem prevence obchodování s lidmi omezení poptávky prostřednictvím kriminalizace využívání služeb obětí, zejména obětí sexuálního vykořisťování, což by měly doplňovat programy, které pomohou obětem vymanit se z jejich situace, a informační kampaně, jež by odrazovaly od poptávky po sexuálních službách osob, které se staly obětí obchodu, a to v souladu s čl. 18 odst. 4 směrnice o boji proti obchodování s lidmi. Jednalo by se o významný krok tomu, aby byla uznána závažnost tohoto trestného činu, zajistil se skutečný rámec pro prevenci obchodu s lidmi a byla ukončena kultura beztrestnosti.

 

Obchodování s lidmi v kontextu azylu a migrace:

Silné migrační toky by mohly zvýšit riziko obchodování s lidmi v Evropě.

Migrantům hrozí, že se pravděpodobně s jevem obchodování setkají v různých fázích azylového řízení. Ke klíčovým faktorům, jež zvyšují riziko, že se migranti stanou obětí obchodování, patří následující:

1) omezený přístup k informacím o migračním řízení,

2) nedostatek znalostí o systémech zaměstnanosti a souvisejících právních předpisech v cílových zemích, 3) úloha třetích stran jakožto zprostředkovatelů migračního řízení, a

4) nedostatek bezpečných, zákonných a řádných způsobů migrace, kterých by žadatelé o azyl mohli využít.

Mimoto se riziko, že se migranti stanou obětí obchodování s lidmi, může zvýšit v důsledku zamítnutí azylového statusu a rozhodnutí o navrácení.

 

Podle průzkumu Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2017, který se zakládal na údajích o 9 000 migrantech a uprchlících pohybujících se ve středním a východním Středomoří, je výskyt obchodování s lidmi mezi těmito osobami vysoký: téměř dvě třetiny mužských i ženských migrantů uvedlo osobní zkušenost s tím, že byli zadržování proti své vůli, a někteří migranti (9 % mužů a 15 % žen) uvedli, že mají přímou osobní zkušenost s jednou ze čtyř forem vykořisťování.

 

Počet obětí obchodu s lidmi registrovaných v rámci postupů mezinárodní ochrany je velmi nízký, a to přesto, že mnohé členské státy zavedly systémy, které mají umožnit, aby byly tyto oběti odhaleny, identifikovány a aby jejich případy byly postoupeny příslušným orgánům prostřednictvím řádných postupů mezinárodní ochrany (na základě individuálního posouzení a pohovorů).

 

Nicméně výzkum v této oblasti ukazuje, že nedostatek údajů o počtu odhalených obětí obchodu s lidmi v rámci postupu mezinárodní ochrany neumožňuje, aby byla v plné míře posouzena efektivita systémů pro odhalování obětí, které zavedly vnitrostátní orgány.

 

Přímo v souvislosti se zvýšenými migračními toky do EU byl v dubnu 2015 zaveden přístup založený na „hotspotech“ jakožto součást evropského programu pro migraci. Bylo vytvořeno několik hotspotů s cílem usnadnit přímo v potřebných místech spolupráci mezi členskými státy v přední linii, které čelily příjezdu žadatelů o azyl a migrantů, a příslušnými agenturami EU. Počet obětí odhalených v hotspotech je však i nadále velmi nízký a postupy na úrovni členských států nejsou soudržné, a proto také spoluzpravodajové do zprávy zahrnuli několik doporučení týkajících se zintenzivnění úsilí, pokud jde o identifikaci možných obětí, a to i prostřednictvím zapojení organizací občanské společnosti a další aktérů, ale také prostřednictvím nezbytného odborného vzdělávání příslušného personálu.

 

Obchodování s dětmi:

Třetinu žadatelů o azyl přijíždějících do EU tvoří děti a nezletilé osoby bez doprovodu[1]. Jak uvedla nedávna studie služby EPRS[2], „v kontextu smíšených migračních toků hrozí obzvláště ženám a dětem, že se stanou obětí obchodování s lidmi“. Bylo zjištěno, že více než čtvrtinu všech obětí v EU tvoří děti, přičemž dívky tvoří přibližně 78 % obětí, a že téměř 75 % všech dětských obětí v EU je občany EU. Dětské oběti jsou mimořádně zranitelné, neboť se potýkají s vážnými a přetrvávajícími fyzickými, psychologickými a emocionálními následky.

 

Směrnice 2011/36/EU rovněž stanoví, že by orgány členských států měly řádně zohlednit osobní a konkrétní situaci dané dětské oběti bez doprovodu. V této souvislosti by měly přijímat ochranná opatření založená na nejlepším zájmu dítěte a případně stanovit opatrovníka nezletilé osoby bez doprovodu.

 

Zpráva poukazuje na to, že v souvislosti s migrací jsou děti také často trestány za trestné činy, kterých se dopustily pod nátlakem obchodníků. V některých zjištěných případech se nejednalo jen o selhání přístupu, který by se měl zaměřovat na oběti, ale především o porušení lidských práv.

 

Podle této směrnice by dětem měla být poskytnuta bezplatná právní pomoc a dětské oběti by měly mít k dispozici ochranná opatření zaměřená obzvláště na dětské oběti bez doprovodu, tzn. například ustanovení opatrovníka. Navzdory zlepšením mnohé členské státy doposud nemají odpovídající služby zajišťující pomoc dětem a jejich ochranu.

 

Účinnost trestního systému a kriminalizace poptávky:

Navzdory některým zjevným zlepšením je společným a opakujícím se vzorcem to, že je vyšetřováno jen málo případů, které se jen v malé míře daří stíhat a dovést k až k odsouzení pachatelů. A co víc, sběr údajů v rámci EU ukázal, že mezi členskými státy existují rozdíly v rozsudcích soudů. Z 3 601 soudních rozsudků vydaných v letech 2015–2016 vedlo 302 k osvobozujícímu rozsudku, 2 925 k odsouzení a 464 k jinému typu rozhodnutí[3].

 

Členské státy mají právní ustanovení, která jejich orgánům umožňují, aby nestíhaly ani netrestaly oběti obchodování s lidmi. Jejich uplatňování v praxi však stále vede k tomu, že jsou oběti, jak dospělé, tak dětské, trestány, a to včetně odnětí svobody. Jedná se o závažné porušení lidských práv a tato situace může dále posilovat nedůvěru v příslušné systémy trestního soudnictví. Nejasnosti doprovázející přijatá právní ustanovení a nedostatky v procesech identifikace mají negativní dopad na uplatňování článku 8 ve všech členských státech.

Ze získaných poznatků rovněž vyplývá, že je zapotřebí větší specializace odborníků, kteří jsou zapojení do různých fází řízení a postupů.

 

Podle této směrnice, ale také politických dokumentů, jako je příslušná strategie a navazující sdělení, je jedním z klíčových prvků prevence obchodování s lidmi, který by měly členské státy bezodkladně provádět, kriminalizace vědomého využívání služeb obětí.

 

Spolupráce mezi členskými státy a s agenturami EU:

Spolupráce členských států je důležitá pro prevenci a odhalování případů a pro zajištění práv obětí. Mimoto plní několik agentur EU důležitou úlohu při podpoře jednotlivých členských států v jejich boji proti obchodování s lidmi a při podpoře spolupráce mezi dvěma čí více členskými státy. Úřad EASO i agentura FRONTEX zvyšují kapacity členských států, pokud jde o registraci nově příchozích migrantů, především v hotspotech, a to tím, že nabízejí nástroje k budování kapacit v oblasti odhalování obětí, jako jsou školení, soubory nástrojů a pokyny.

 

Bylo zjištěno, že nedostatek zkušeností s přeshraniční spoluprací by mohl mít potencionální negativní dopad na vyšetřování a trestní řízení a některé z vnitrostátních orgánů navázaly buď dvoustrannou spolupráci, nebo začaly využívat jiné cesty spolupráce, např. prostřednictvím Europolu nebo Interpolu.

 

V rámci výzkumu bylo zjištěno následující:

1)  Účinná spolupráce mezi členskými státy se postupně během let zvyšuje a byly zjištěny příklady dobrých celoevropských, regionálních i dvoustranných postupů.

2)  Členské státy využívají a oceňují rozmanité formy podpory, kterou jim poskytují různé agentury a nástroje EU.

3)  Stále existuje řada problematických otázek a oblastí, které je třeba zlepšit, zejména v souvislosti s tím, že je třeba dosáhnout větší odpovědnosti v rámci přístupů, do nichž je zapojeno více agentur.

 

Je třeba poznamenat, že sběr údajů mezi členskými státy odhalil, že je agentuře FRA v rámci boje proti obchodování s lidmi připisován jen omezený význam. Agentura FRA může plnit silnější úlohu při prověřování trestních a soudních řízení, zejména v případě, že je do nich zapojeno vícero členských států a donucovacích orgánů. To by znamenalo silnější monitorování dopadů na lidská práva, jež spadají do působnosti právních předpisů EU v této oblasti.

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí

(2020/2029(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 2 a čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec Smlouvy o Evropské unii (SEU) a na články 8, 79 a 83 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

– s ohledem na články 3, 5 a 23 Listiny základních práv Evropské unie,

– s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP),

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (dále jen „směrnice o boji proti obchodování s lidmi“)[4],

– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi a na doporučení Rady Evropy v této oblasti,

– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

– s ohledem na Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu („Palermská úmluva“) a protokoly k této úmluvě, zejména Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi („protokol OSN proti obchodování s lidmi“) a na protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky,

– s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte a na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2019 o právech dětí u příležitosti 30. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte[5],

– s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání,

– s ohledem na práci zvláštního zpravodaje OSN pro obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi,

– s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a zejména na článek 6, jehož cílem je bojovat proti všem formám obchodování se ženami a využívání ženské prostituce,

– s ohledem na Úmluvu OSN o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob,

– s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995 a na následující výsledné dokumenty přijaté na zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 (2000), Peking +10 (2005) a Peking +15 (2010) a na hodnotící konferenci Peking +20,

– s ohledem na společný komentář OSN ke směrnici EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, který žádá poskytnutí mezinárodní ochranu obětem obchodování s lidmi způsobem citlivým z hlediska pohlaví,

– s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o nucené práci z roku 1930 (č. 29), Protokol z roku 2014 k úmluvě o nucené práci z roku 1930, Úmluvu o odstranění nucené práce z roku 1957 (č. 105) a na doporučení o nucené práci (doplňková opatření) z roku 2014 (č. 203), Úmluvu o nejhorších formách dětské práce z roku 1999 (č. 182) a Úmluvu o pracovnících v cizí domácnosti z roku 2011 (č. 189),

– s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv,

– s ohledem na obecné doporučení Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen č. 33 ohledně přístupu žen ke spravedlnosti ze dne 23. července 2015,

– s ohledem na rezoluci OSN nazvanou „Přeměna našeho světa: agenda pro udržitelný rozvoj 2030“, kterou přijalo Valné shromáždění dne 25. září 2015, zejména na cíl udržitelného rozvoje č. 5.2 týkající se odstranění všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách ve veřejné i soukromé sféře, včetně obchodování s lidmi a sexuálního a jiného vykořisťování,

– s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV („směrnice o právech obětí“)[6],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV[7],

– s ohledem na směrnici 2009/52/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí[8],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí[9],

– s ohledem na směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány („směrnice o povolení k pobytu“)[10],

– s ohledem na směrnici Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu[11], a rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/SVV ze dne 28. listopadu 2002 o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu[12],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. června 2020 o strategii EU v oblasti práv obětí(2020–2025) (COM(2020)0258),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2012 nazvané „Strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi 2012–2016“ (COM(2012)0286),

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 17. října 2014 nazvaný „Zpráva v polovině období o provádění strategie EU pro vymýcení obchodu s lidmi“ (SWD(2014)0318) a na první (COM(2016)0267), druhou (COM(2018)0777) a třetí (COM(2020)0661) zprávu o pokroku v této oblasti,

– s ohledem na zprávu Komise posuzující, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu se směrnicí 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí v souladu s čl. 23 odst. 1 (COM(2016)0722),

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2020 o rovnosti žen a mužů v zahraniční a bezpečnostní politice EU[13],

– s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví[14],

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2016 o boji proti obchodování s lidmi ve vnějších vztazích EU[15],

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o provádění směrnice 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí z hlediska rovnosti žen a mužů[16],

– s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2014 o pohlavním vykořisťování a prostituci a jejich dopadu na rovnost žen a mužů[17],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. prosince 2017 nazvané „Zpráva o opatřeních navazujících na strategii EU pro vymýcení obchodu s lidmi a stanovení dalších konkrétních opatření“ (COM(2017)0728),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. března 2020 o „Unii rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů 2020–2025“ (COM(2020)0152),

– s ohledem na studii Komise z roku 2020 o hospodářských a sociálních nákladech a lidských dopadech obchodování s lidmi v rámci EU, s ohledem na její studii z roku 2020 o přezkumu fungování národních a nadnárodních referenčních mechanismů v členských státech, na studii z roku 2020 o sběru údajů o obchodování s lidmi v EU a na studii z roku 2016 o genderovém rozměru obchodování s lidmi,

– s ohledem na společné prohlášení o závazku spolupracovat proti obchodování s lidmi z roku 2018 podepsané Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (EASO), Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA), Agenturou EU pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), Agenturou EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound), Agenturou EU pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL), Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), Agenturou Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA), Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) a Evropským institutem pro rovnost žen a mužů (EIGE),

– s ohledem na situační zprávu Europolu ze dne 18. února 2016 nazvanou „Obchodování s lidmi v EU“,

– s ohledem na zprávu Europolu nazvanou Výzvy v oblasti boje proti obchodování s lidmi v digitální éře z 18. října 2020,

– s ohledem na posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti v EU (SOCTA) vypracované Europolem v roce 2017,

– s ohledem na čtvrtou výroční zprávu Evropského střediska pro boj proti převaděčství při Europolu  ze dne 15. května 2020,

– s ohledem na zprávu Agentury EU pro základní práva s názvem „Závažné pracovní vykořisťování:  pracovníci pohybující se v rámci EU nebo směrem do Evropské unie“ ze dne 29. května 2015,

– s ohledem na zprávu Eurostatu „Obchodování s lidmi“ ze dne 17. října 2014,

– s ohledem na rezoluci konference smluvních stran Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC) č. 9/1 o zřízení mechanismu pro provádění UNTOC a jejích protokolů,

– s ohledem na pokyny Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 7. dubna 2006 o mezinárodní ochraně s názvem „Použití čl. 1A odst. 2 úmluvy z roku 1951 nebo protokolu z roku 1967 o právním postavení uprchlíků na oběti obchodování s lidmi a osoby, jimž hrozí obchodování s lidmi“,

– s ohledem na globální zprávu Úřadu OSN pro problematiku drog a trestné činnosti o obchodování s lidmi za rok 2018,

– s ohledem na obecné doporučení Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen č. 38 ohledně obchodování s ženami a dívkami v souvislosti s celosvětovou migrací ze dne 6. listopadu 2020,

– s ohledem na posouzení provádění směrnice 2011/36/EU na evropské úrovni: migrace a genderové otázky, které zveřejnilo generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby dne 15. září 2020[18],

– s ohledem na článek 54 jednacího řádu, jakož i na čl. 1 odst. 1 písm. e) a na přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

– s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 58 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A9-0011/2021),

A. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi představuje porušování lidské důstojnosti i tělesné a duševní integrity lidských bytostí, které probíhá v našem okolí každý den a představuje závažné porušení základních práv, jak se uvádí v čl. 5 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie;

B. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je silně genderovým jevem a téměř tři čtvrtiny[19] všech hlášených obětí tvořily v EU v letech 2017 a 2018 ženy a dívky, které byly převážně předmětem obchodování za účelem sexuálního vykořisťování; vzhledem k tomu, že sexuální vykořisťování je nejčastěji uváděným důvodem obchodování s lidmi v EU od roku 2008;

C. vzhledem k tomu, že počet registrovaných obětí obchodování s lidmi v posledním období šetření Komise (2017 a 2018) ve srovnání s předchozím obdobím vzrostl, a nadále stoupá[20]; vzhledem k tomu, že skutečný počet obětí je s největší pravděpodobností mnohem vyšší než nahlášená data, neboť mnoho obětí zůstává neodhaleno;

D. vzhledem k tomu, že děti představují značný počet obětí obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že 78 % všech dětí, s nimiž se obchoduje, jsou dívky a 68 % dospělých, s nimiž se obchoduje, jsou ženy[21];

E. vzhledem k tomu, že nerovnosti mezi ženami a muži, chudoba, nucené vysídlení, nezaměstnanost, nedostatek sociálně-ekonomických příležitostí, nedostatečný přístup ke vzdělání, násilí na základě pohlaví, diskriminace, marginalizace a korupce jsou mj. faktory, které přispívající k tomu, že osoby, zejména ženy a děti, jsou zranitelné vůči obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že hlavní příčiny obchodování s lidmi stále nejsou dostatečně řešeny;

F. vzhledem k tomu, že oběti obchodování s lidmi jsou často vystaveny vícenásobným a průřezovým formám diskriminace a násilí, včetně diskriminace na základě pohlaví, věku, rasy, zdravotního postižení, etnického původu, kultury a náboženského vyznání, národního nebo sociálního původu nebo jiného postavení, a že tyto formy diskriminace mohou samy o sobě podněcovat obchodování s lidmi[22];

G. vzhledem k tomu, že existuje mnoho forem obchodování s lidmi, ale všechny jsou založeny na zneužívání přirozené zranitelnosti obětí a jsou zaměřeny na vykořisťování lidských bytostí, a vzhledem k tomu, že oběti obchodování s lidmi jsou zapojeny v různých právních a nezákonných činnostech, mimo jiné v odvětví zemědělství, zpracování potravin, v sexuálním průmyslu, domácí práci, výrobě, péči, úklidu a jiných odvětvích (zejména odvětví služeb), žebrání, trestné činnosti, v oblasti nucených sňatků, sexuálního vykořisťování na internetu i mimo něj, v oblasti nezákonných adopcí a obchodování s lidskými orgány; vzhledem k tomu, že existují jiné formy obchodování s lidmi, které jsou stále nedostatečně zaznamenány a nedostatečně oznamovány, včetně těch, které jsou vysoce genderově podmíněné, jako jsou nucené sňatky či domácí nevolnictví;

H. vzhledem k tomu, že se v několika posledních letech ukázalo, že migranti a žadatelé o azyl jsou obzvláště ohroženi obchodováním s lidmi; vzhledem k tomu, že nezletilé osoby bez doprovodu a ženy jsou mimo jiné pro sítě obchodníků s lidmi zvláštní cílovou skupinou;

I. vzhledem k varování Europolu, že dopad pandemie COVID-19 by mohl dále zvýšit počet obětí[23] a snížit pravděpodobnost odhalení obchodníků s lidmi donucovacími orgány a že hospodářská recese v důsledku krize COVID-19 by mohla rovněž vést k nebezpečným důsledkům v oblasti obchodování s lidmi[24]; vzhledem k tomu, že od počátku krize se situace obětí obchodování s lidmi zhoršila a že podpůrné služby se při poskytování pomoci obětem potýkají s obtížemi;

J. vzhledem k tomu, že podle Europolu[25] rozšířilo využívání digitálních technologií možnosti pachatelů trestné činnosti obchodovat s lidmi za účelem různých druhů vykořisťování; vzhledem k tomu, že obchodníci s lidmi využívají nové technologie ve všech fázích sexuálního vykořisťování, náborem a inzercí obětí počínaje a vydíráním obětí a kontrolou jejich pohybu konče; vzhledem k tomu, že tyto nové nástroje nabízejí obchodníkům s lidmi větší anonymitu a donucovacím orgánům komplikují jejich odhalování; vzhledem k tomu, že on-line interakce vytváří jak rizika, tak příležitosti pro pachatele trestné činnosti, její oběti i pro prosazování práva;

K. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je i nadále složitým a závažným trestným činem, který ovlivňuje možnost dosáhnout všech cílů udržitelného rozvoje, zejména cíle č. 5 (rovnost žen a mužů), 8 (důstojná práce a hospodářský růst), 16 (mír, spravedlnost a silné instituce) a 17 (partnerství pro dosažení cílů);

L. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je v první řadě závažnou trestnou činností proti jednotlivým osobám a rovněž způsobuje náklady společnosti, jako je např. mimořádné využívání veřejných služeb, včetně prosazování práva, specializovaných služeb, zdravotnických služeb a sociální ochrany, ušlý hospodářský zisk, hodnota ztracené kvality života a koordinace preventivních činností proti obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že tyto náklady se v EU-28[26] odhadují na 3 700 524 433 EUR;

M. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je složitým nadnárodním jevem, který lze účinně řešit pouze tehdy, pokud orgány EU, členské státy, třetí země, EU a mezinárodní organizace budou koordinovaně spolupracovat; vzhledem k tomu, že mezinárodní spolupráce má zásadní význam pro vymýcení obchodu s lidmi prostřednictvím součinnosti různých stávajících vnitřních a vnějších politik, jako je globální strategie zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie a akční plán pro lidská práva a demokracii na období 2020-2024, jakož i prostřednictvím příslušných informačních kampaní v dotčených zemích; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi by mělo být zohledněno v legislativní práci na akčním plánu pro rovnost žen a mužů III;

N. vzhledem k tomu, že účinné odhalování obětí obchodování s lidmi je ve většině členských států i nadále výzvou z různých důvodů, jako jsou nedostatečné jazykové schopnosti obětí a jejich neochota uvědomit policii nebo omezené kapacity donucovacích orgánů; vzhledem k tomu, že identifikace dětských obětí je často obtížnější, protože děti nechápou, že jsou oběťmi; vzhledem k tomu, že členské státy mají povinnost postupovat s náležitou péčí s cílem předcházet obchodování s lidmi, vyšetřovat případy obchodování s lidmi a trestat pachatele, podporovat a posilovat oběti a respektovat jejich důstojnost a zajistit jejich ochranu a přístup k opravným prostředkům, a že nečiní-li tak, porušují a oslabují nebo znemožňují požívání lidských práv a základních svobod obětí;

O. vzhledem k tomu, že směrnice o boji proti obchodování s lidmi stanoví minimální normy, které se mají uplatňovat v celé Evropské unii při prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí, a stanoví definici obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že úplné a správné provedení směrnice do vnitrostátního práva, po němž následuje její plné provedení, je nejen povinné, ale také nezbytné pro dosažení pokroku v boji proti obchodování s lidmi;

P. vzhledem k tomu, že ze všech monitorovacích zpráv vyplývá, že téměř deset let po přijetí směrnice přetrvávají na úrovni členských států překážky, které brání jejímu úplnému provedení, přičemž většina obětí zůstává nezjištěná a míra stíhání a odsouzení pachatelů zůstává na nízké úrovni; vzhledem k tomu, že významných nedostatků v oblasti působnosti a provádění vnitrostátních právních předpisů a politik týkajících se obchodování s lidmi mohou aktivně využívat skupiny organizované trestné činnosti a docílit tak toho, aby velké skupiny osob byly vůči vykořisťování zranitelnější;

Q. vzhledem k tomu, že provádění směrnice o právech obětí není uspokojivé, mj. z důvodu neúplného nebo nesprávného převedení do vnitrostátních předpisů;

R. vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je jednou z forem velmi lukrativní organizované trestné činnosti, a je tudíž motivováno poptávkou a ziskem; vzhledem k tomu, že v boji proti obchodování s lidmi je třeba se zaměřit na snížení poptávky, a to i pokud jde o sexuální vykořisťování žen a dívek; vzhledem k tomu, že fyzické, psychické a sexuální násilí je nedílnou součástí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a násilí páchaného na ženách;

S. vzhledem k tomu, že ratifikace Istanbulské úmluvy ze strany EU by mohla doplnit úsilí EU a členských států v boji proti obchodování s lidmi;

T. vzhledem k tomu, že v mnoha hospodářských odvětvích v EU dochází k závažnému vykořisťování pracovní síly, které postihuje různé skupiny přeshraničních pracovníků, občany EU i občany zemí, které nejsou členy EU; vzhledem k tomu podle doporučení Agentury pro základní práva[27] by se tyto praktiky měly řešit mimo jiné prostřednictvím komplexního systému cílených inspekcí pracovních podmínek;

1. zdůrazňuje potřebu koordinovaného, harmonizovaného a soudržného rámce na úrovni EU založeného na účinnějších mechanismech hodnocení a následných opatřeních, který zaručí, že bude posíleno předcházení obchodování s lidmi, spolu s podporou, pomocí a ochranou obětí, a jehož cílem bude úplné vymýcení obchodu s lidmi, a to i prostřednictvím koordinovaného provádění s právy přiznanými směrnicí o právech obětí, směrnicí o povolení k pobytu, směrnicí o boji proti pohlavnímu zneužívání a dětské pornografii a směrnicí o odškodnění, neboť obchodování s lidmi je trestnou činností, jež má přeshraniční rozměr, a nelze ji tedy řešit pouze na vnitrostátní úrovni;

2. oceňuje dobře odvedenou práci Komise při koordinaci reakce EU na obchodování s lidmi a rozvíjení znalostí a poznatků o jednotlivých aspektech obchodování s lidmi, včetně výzkumu genderového rozměru a tématu zvláštní zranitelnosti dětí; vyzývá Komisi, aby zajistila kontinuitu této činnosti tím, že jmenuje koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi na plný úvazek s jasným mandátem a příslušnými odbornými znalostmi, který bude spolupracovat se sítí zástupců členských států a občanské společnosti s cílem zajistit důslednou spolupráci;

3. zdůrazňuje, že je důležité na projekty zaměřené na boj proti obchodování s lidmi nadále využívat financování programů Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF), programu Daphne, Evropského sociálního fondu+ a Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF) a využívat i ostatní dostupné nástroje, včetně programů EU, jako je program Občané, rovnost, práva a hodnoty, a finanční nástroje, jako nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) a nouzový svěřenský fond EU pro Afriku, a iniciativy jako akce EMPACT, iniciativa EU-UN Spotlight a  iniciativa Glo.Act; připomíná, že jsou zapotřebí iniciativy a projekty týkající se genderového rozměru obchodování s lidmi, a vyzývá ke komplexnímu přezkumu politik projektů financovaných EU; vyzývá členské státy, aby zajistily stabilní financování a odpovídající personál pro identifikaci a ochranu obětí, a vyjadřuje znepokojení nad nedostatkem odpovídajících finančních prostředků pro organizace obětí, zejména ty, které poskytují podporu ženám a které kvůli značným finančním škrtům čelí obtížím při poskytování služeb  obětem;

4. zdůrazňuje, že nedostatek ucelených, srovnatelných a podrobných údajů nadále znemožňuje náležité a na důkazech založené posouzení rozsahu a vývojových tendencí v oblasti obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí a financování v oblasti výzkumu, analýzy a shromažďování údajů o všech formách obchodování s lidmi a aby zlepšily koordinaci mezi zdroji údajů na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU, jakož i shromažďování aktuálnějších, centralizovaných a komplexnějších údajů rozčleněných podle druhu obchodování, věku a pohlaví, rasového a etnického původu, včetně interně obchodovaných osob, tím, že budou sestavovat statistické informace s náležitým ohledem na právo na soukromí a ochranu osobních údajů, a to ve spolupráci se všemi zúčastněnými institucionálními subjekty, občanskou společností, s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů a s příslušnými mezinárodními organizacemi; vyzývá Komisi, aby tyto údaje pravidelně shromažďovala a zveřejňovala pro EU;

5. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily rozlišení mezi obchodováním s lidmi a převaděčstvím, neboť tyto dvě oblasti vyžadují podrobnější analýzu a rozdílné reakce v politické a  právní oblasti; zdůrazňuje, že jejich záměna často vede k selháním, pokud jde o správnou identifikaci obětí, zajištění přístupu obětí k ochranným opatřením a předcházení sekundární viktimizaci;

6. vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily a vyhodnotily využívání digitálních technologií, sociálních médií a internetových služeb jakožto hlavních nástrojů používaných k náboru obětí obchodování s lidmi a aby donucovací orgány a organizace občanské společnosti v boji proti obchodování s lidmi posílily tím, že jim poskytnou nezbytné technické znalosti a vyčleněné zdroje, aby mohly reagovat na výzvy, které nové technologie představují; dále je vyzývá, aby přijaly pravidla odpovědnosti třetích stran pro technologické společnosti, které poskytují hostitelské prostředí pro vykořisťující materiál, aby zlepšily legislativní nástroje používané při soudních řízeních a stíhání obchodníků s lidmi, aby prosazovaly výměnu informací a spolupráci mezi příslušnými orgány, poskytovateli internetových služeb a společnostmi provozujícími sociální média, podporovaly veřejné informační kampaně o obchodování s lidmi v celé EU při současném respektování práva obětí na soukromí a bezpečnost, a aby rovněž zajistily jejich základní práva a ochranu údajů, a aby zvýšily podporu při vytváření nadnárodních odborných znalostí a řešení založených na technologiích, například pro zamezení náboru obětí;

7. vyzývá Komisi a členské státy, aby v kampaních zaměřených na školy, univerzity, společnosti a výzkumné subjekty učinily informovanost o kybernetické bezpečnosti prioritou a aby vycházely ze stávajících odborných znalostí, jako je portál Lepší internet pro děti; zdůrazňuje, že zvyšování povědomí o obchodování s lidmi na internetu prostřednictvím sociálních médií je nezbytné k tomu, aby se novým obětem zabránilo ve vstupu do sítí pro obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby aktivně spolupracovala s platformami na vytváření společných pokynů a akčních plánů, které by předcházely obchodování s lidmi na internetu a bojovaly proti němu;

Identifikace obětí a poskytování ochrany a pomoci obětem

8. zdůrazňuje, že včasná identifikace obětí zůstává jednou z hlavních výzev při provádění a má klíčový význam pro uplatňování práv obětí; vyzývá členské státy, aby chránily oběti a aby svěřily odpovědnost za identifikaci obětí obchodování s lidmi ve všech fázích tohoto procesu a příležitosti pro zvyšování povědomí více zúčastněným stranám, včetně zástupců organizací občanské společnosti, úředních osob v oblasti prosazování práva, imigračních a azylových úředníků, inspektorů práce a sociálních pracovníků nebo zdravotnického personálu a také dalších dotčených profesionálů a subjektů; zdůrazňuje potřebu přístupu založeného na čtyřech klíčových strategiích prevence, trestního stíhání, ochrany obětí a víceúrovňového partnerství; vyzývá všechny členské státy, aby vyčlenily odpovídající finanční prostředky na identifikaci, ochranu, pomoc a podporu obětí obchodování s lidmi ve všech fázích; zdůrazňuje, že včasná identifikace by měla zohledňovat specifika vysoce rizikových odvětví a skupin, jako jsou oběti z řad žen a dívek;

9. vyzývá všechny členské státy, aby účinně zajistily práva obětí tím, že jim bude co nejdříve poskytnuta včasná právní intervence a poradenství, včetně dostupných informací o jejich zákonných právech, a aby je chránily a podporovaly genderově citlivým přístupem a současně zajistily doplňkovost se směrnicí o právech obětí; připomíná, že směrnice o boji proti obchodování s lidmi ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušné orgány byly oprávněny upustit od trestního stíhání nebo trestání obětí obchodování s lidmi za jejich účast na trestné činnosti, k jejímuž spáchání byly nuceny;

10. vyjadřuje politování nad tím, že v mnoha členských státech chybí programy cílené ochrany zranitelných obětí; zdůrazňuje, že je důležité stanovit opatření pro zvláštní potřeby obětí ve zranitelné situaci a zvláštní poradenství obětem obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování; zdůrazňuje, že je třeba zajistit bezpodmínečnou a individualizovanou ochranu, pomoc a podporu obětem, s ohledem na osoby, které jsou na nich přímo závislé, a to i v souvislosti se soudním řízením v rámci trestních, občanskoprávních nebo jiných žalob proti obchodníkům s lidmi nebo vykořisťovatelům; vyzývá k účinnému provádění směrnice o právech obětí a veškerých souvisejících právních předpisů ve všech členských státech, a to při uplatnění přístupu, jenž bere v úvahu gender i případy obětí; připomíná, že lidé, kteří pracují na ochraně a pomoci obětem obchodování s lidmi, by neměli být trestně stíháni za práci, která s tím souvisí;

11. konstatuje, že oběti obchodování s lidmi vyžadují specializované služby, k nimž patří poskytnutí bezpečného krátkodobého i dlouhodobého ubytování, programy na ochranu svědků, zdravotní péče a poradenství, překladatelské a tlumočnické služby, právní náprava, kompenzace, přístup ke vzdělávání a odborné přípravě, včetně výuky jazyka země bydliště, přístup na trh práce a umístění do zaměstnání, pomoc s (opětovným) začleněním, pomoc s přesídlením, a že tyto služby by měly být poskytovány individuálně a zvláštní pozornost by se měla věnovat otázce rovnosti žen a mužů; naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily odpovídající a cílené poskytování služeb obětem obchodování s lidmi při zohlednění genderu;

12. vyjadřuje politování nad skutečností, že zvláštní potřeby obětí ve zranitelných situacích, jako jsou ženy, děti, osoby LGBTI, osoby se zdravotním postižením a osoby z rasově zařazovaných skupin, jsou často přehlíženy, a naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily genderově specifické služby a podporu obětem odpovídající jejich potřebám; vyzývá členské státy, aby se zabývaly především  potřebami LGBTI osob, neboť jsou obchodováním s lidmi vysoce ohroženy kvůli kumulativnímu účinku různých druhů diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity;

13. zdůrazňuje vysokou zranitelnost romských komunit vůči všem formám obchodování a vykořisťování, zejména žen a dětí, podle tří zpráv Komise o pokroku; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly konkrétní opatření pro potírání obchodování s lidmi prostřednictvím vnitrostátních strategií integrace Romů na období 2020–2030; vyzývá Komisi a členské státy, aby shromažďovaly statistické údaje o obětech obchodování s lidmi na základě etnického původu;

14. je znepokojen tím, že oběti obchodování s lidmi často nejsou dostatečně informovány o svých právech a podpůrných opatřeních, která mají k dispozici; zdůrazňuje, že je důležité mít k dispozici jasné a konzistentní informace pro oběti i pracovníky v první linii, kteří mohou přijít do styku s oběťmi;

15. zdůrazňuje, že ačkoli celkový dopad pandemie COVID-19 zatím není měřitelný, je nicméně zřejmé, že krize neúměrně postihuje nejzranitelnější oběti obchodování s lidmi, zejména ženy, děti a osoby v nejistých situacích, a že donutila mnoho dočasných útulků uzavřít nebo pozastavit své služby v důsledku ohlášených infekcí, přičemž oběti obchodování s lidmi zůstávají bez bydlení, zdravotní péče a právní pomoci; v této souvislosti zdůrazňuje, že přístup k péči a sociálním službám by měl být zaručen bez diskriminace; připomíná, že hlavní příčiny obchodování s lidmi ještě zhoršila pandemie, která vystavila zranitelné skupiny obyvatel většímu riziku obchodování s lidmi, v jejím důsledku se zvýšil počet inzerátů nabízejících oběti obchodování s lidmi on-line, počet sexuálních predátorů zaměřujících se na děti, případů pohlavního vykořisťování na internetu i poptávka po dětské pornografii; vyzývá členské státy, aby přijaly účinná opatření za podpory organizací občanské společnosti a agentur EU, jako je Europol, který v březnu 2020 vydal zprávu s názvem „Zisky v důsledku pandemie: jak pachatelé trestné činnosti využívají krizi COVID-19“; vyzývá Komisi k hlubší analýze dopadů pandemie COVID-19 na potenciální oběti obchodování s lidmi a struktury a fungování obchodování s lidmi obecně s cílem vytvořit konkrétní opatření k odstranění obchodování s lidmi;

16. zdůrazňuje potřebu plně fungujících a soudržných vnitrostátních mechanismů předávání údajů koordinovaných s nadnárodními mechanismy předávání údajů a financovaných prostřednictvím zvláštních vyhrazených finančních přídělů, aby bylo možné čelit výzvám při koordinaci různých aktérů a nedostatkům, které vedou k omezené důvěře mezi oběťmi, což může mít negativní dopad na účinné předávání; zdůrazňuje, že dobrá spolupráce mezi policií a nevládními organizacemi by měla doplňovat plnohodnotný národní referenční mechanismus, který vymezuje úlohy a povinnosti všech příslušných zúčastněných stran[28] takovým způsobem, aby byla zajištěna ochrana a podpora základních práv obětí obchodování s lidmi; vybízí členské státy, aby zřídily národní střediska specializovaná na podporu a přijímání obětí obchodování s lidmi a aby usnadnily přímou a účinnou přeshraniční spolupráci mezi těmito středisky a mezi donucovacími orgány a příslušnými agenturami EU;

17. vyzývá Komisi, aby sledovala a posuzovala situaci v oblasti odškodňování obětí v členských státech i v přeshraničním měřítku, pokud jde o přístup k odškodnění, jeho vymáhání a skutečné vyplácení, a aby předložila konkrétní opatření k zajištění lepšího, rychlejšího a bezplatného přístupu k právní pomoci a odškodnění ve všech členských státech, aniž by to ohrozilo jiné formy kompenzace;

18. vítá přijetí mechanismu pro přezkum provádění Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a jejích protokolů z roku 2018 a zahájení postupu jeho přezkumu v roce 2020; vyzývá Komisi, aby se stala vzorovým modelem v rámci postupu přezkumu; zdůrazňuje, že je důležité lépe chápat obchodování s lidmi jako komplexní a rozvíjející se trestnou činnost; vyzývá členské státy a orgány EU k zajištění toho, aby základem analýzy obchodování s lidmi a reakcí na ně byla i nadále reakce založená na lidských právech, a připomíná, že je třeba spolupracovat s občany a organizacemi občanské společnosti; zdůrazňuje významnou úlohu, kterou hraje Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty; vyzývá Komisi a členské státy, aby se zapojily do mezinárodní kampaně OSN proti obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá členské státy, aby ratifikovaly všechny příslušné mezinárodní nástroje proti obchodování s lidmi, včetně Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

Obchodování s lidmi jako trestná činnost související s pohlavím a boj proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování

19. zdůrazňuje, že sexuální vykořisťování je od roku 2008 nejrozšířenější hlášenou formou obchodování s lidmi v EU, neboť s 60 % obětí je obchodováno za účelem sexuálního vykořisťování; konstatuje, že 92 % těchto obětí tvoří ženy a dívky a že více než 70 % obchodníků s lidmi tvoří muži[29], což odráží, jak je obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování zakotveno v nerovnosti mezi muži a ženami;

20. proto naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly konkrétní opatření k řešení genderově podmíněného násilí, násilí páchaného na ženách a nezletilých, společenské tolerance násilí a kultury beztrestnosti a strukturálních genderových nerovností a stereotypů jako základních příčin obchodování s lidmi, zejména prostřednictvím vzdělávacích, informačních a osvětových kampaní doplněných výměnou osvědčených postupů, včetně programů a kurzů odborné přípravy zaměřených na zapojení mužů a chlapců; doporučuje, aby Komise při sledování provádění právních předpisů EU zaměřených proti obchodování s lidmi posílila a rozvinula hledisko pohlaví, a naléhavě vyzývá Komisi, aby tuto záležitost dále sledovala ve svém hodnocení dodržování a provádění této směrnice ze strany členských států;

21. žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prozkoumala, jak poptávka po sexuálních službách motivuje obchodování s lidmi, neboť podle Europolu „v členských státech, kde je prostituce legálně praktikována, se obchodníkům značně usnadňuje využívání právního prostředí k vykořisťování jejich obětí“[30]; připomíná zjištění Europolu, že v některých členských státech EU, kde je prostituce legální, podezřelí vykořisťovali vedle dospělých obětí i děti[31]; zdůrazňuje, že k obchodování s lidmi motivují vysoké zisky obchodníků s lidmi a poptávka, která podporuje všechny formy vykořisťování; zdůrazňuje, že využívání legálního podnikání k pokrytí vykořisťujících činností je pro obchodníky s lidmi poměrně obvyklé; připomíná, že členské státy mají právní povinnost odrazovat od všech forem vykořisťování a snižovat poptávku po nich, což by mělo být klíčovým cílem pro prevenci a stíhání;

22. vyzývá Komisi, aby se přednostně zaměřila na prevenci trestné činnosti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, a to i prostřednictvím informačních, osvětových a vzdělávacích kampaní, přijetím opatření a programů zaměřených na odrazování a snižování poptávky, aby případně upravily budoucí právní předpisy věnované této tematice, a vyzývá členské státy, aby zahrnuly vědomé využívání služeb obětí obchodování s lidmi do svých vnitrostátních právních systémů jako trestný čin, jak doporučuje článek 18 směrnice o boji proti obchodování s lidmi a jak Komise opětovně zdůraznila v roce 2018[32], a aby stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce; apeluje na členské státy, aby úzce spolupracovaly s organizacemi občanské společnosti, které pracují s osobami, které se staly obětí obchodování s lidmi;

23. 23. naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby se zaměřily na opakující se a vznikající vzorce obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, jako je nárůst případů vykořisťování dětí a žen, také prostřednictvím groomingu a sexuálního vydírání, a používání mimo jiné metody „lover boy“ jako nejčastějšího způsobu přilákání a podmanění obětí za použití on-line technologií, a to rozvíjením digitálních dovedností, včetně bezpečnosti on-line, ve spolupráci se všemi příslušnými aktéry; konstatuje, že zvýšené využívání technologií zločineckými sítěmi, které se zabývají obchodováním s lidmi, výrazně změnilo jejich tradiční způsob fungování, zejména v některých fázích obchodování s lidmi;

24. zdůrazňuje význam a požaduje více vzdělávacích programů zaměřených na rovnost pohlaví a děti  pro všechny úředníky, soudce, zúčastněné strany a subjekty zabývající se případy a vyšetřováním obchodování s lidmi a potenciálními oběťmi, aby se zlepšila včasná identifikace osob, které mohou být oběťmi obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, a vybízí členské státy, aby přijaly opatření na podporu obětí, jako jsou programy zaměřené na vymanění se z vykořisťování, opatření psychologické podpory, důstojné příležitosti pro sociální a profesní opětovné začlenění, vzdělávání a přístup ke komplexním službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, přístup ke spravedlnosti a související práva, a to se zapojením občanské společnosti, sociálních partnerů a soukromého sektoru; v této souvislosti dále zdůrazňuje význam osvětových programů pro širokou veřejnost s cílem identifikovat a chránit potenciální oběti; zdůrazňuje, že je třeba vyčlenit odpovídající finanční prostředky na účely odborné přípravy, a vyzývá proto členské státy, aby poskytly odpovídající zdroje;

25. naléhavě vyzývá členské státy, aby zavedly komplexní věkově a vývojově přiměřenou sexuální výchovu jako klíčovou formu prevence všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně obchodování s lidmi a sexuálního vykořisťování, která by zahrnovala výchovu týkající se souhlasu a vztahů podporující zdravé postoje respektu a rovnosti ve všech interakcích;

Obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování

26. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že několik členských států a organizací občanské společnosti hlásí nárůst obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování[33]; vyjadřuje politování nad tím, že se děti stále častěji stávají oběťmi obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování, a požaduje, aby vnitrostátní inspektoráty práce v členských státech tyto praktiky odhalovaly a odstraňovaly; vyzývá dále Evropský orgán pro pracovní záležitosti, aby se přednostně zabýval problémem závažného vykořisťování pracovní síly a aby podpořil členské státy při budování kapacit v této oblasti s cílem lépe identifikovat a postihovat závažné praktiky vykořisťování pracovní síly prostřednictvím cílených inspekcí; zdůrazňuje, že je důležité zvážit začlenění pracovního vykořisťování do programů odborné přípravy pro úředníky, kteří pracují s oběťmi, aby se zlepšila včasná identifikace osob, které jsou oběťmi obchodování s lidmi za účelem nucené práce; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy prozkoumala, jak poptávka po službách levné pracovní síly podporuje obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování; naléhavě vyzývá orgány členských států, aby zvýšily své úsilí o odstranění všech forem neformální a neregulované práce, a zajistily tak pracovní práva pro všechny pracovníky; zdůrazňuje, že nejisté pracovní postavení dotčených pracovníků je činí závislými na jejich zaměstnavatelích a umožňuje pachatelům obchodování s lidmi vykořisťovat jejich oběti;

Jiné formy vykořisťování

27. naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby se zaměřily na opakující se a vznikající vzorce všech forem obchodování s lidmi, mimo jiné pro účely pracovního vykořisťování, nuceného žebrání, nucených a fiktivních sňatků a nucené trestné činnosti;  zdůrazňuje, že k obchodování s lidmi motivují vysoké zisky obchodníků s lidmi a poptávka, která podporuje všechny formy vykořisťování; se znepokojením konstatuje, že mnoho členských států EU nemá odpovídající právní předpisy pro oběti všech forem vykořisťování; vyzývá členské státy, aby při poskytování ochrany, pomoci a podpory obětem zohledňovaly všechny formy obchodování s lidmi; konstatuje, že navzdory nedávným zprávám o zločineckých sítích, které obchodují s lidmi v celé EU za účelem pracovního vykořisťování a jiných forem vykořisťování, neexistují dostatečné údaje, právní předpisy a přístup k podpůrným službám pro oběti těchto forem vykořisťování;

28. konstatuje, že obchodování s lidmi za účelem jiných forem vykořisťování se týkalo 18 % obětí[34] a zahrnovalo případy nuceného žebrání, nucené trestné činnosti, prodeje malých dětí, odebírání orgánů, nezákonné adopce, finančního zneužívání pomocí podvodů a obchodování s lidmi prostřednictvím náhradního mateřství; poukazuje na to, že mnoho obětí nuceného žebrání a nucené trestné činnosti často pochází z marginalizovaných romských komunit a často se jedná o děti;

29. zdůrazňuje, že v právním a politickém rámci EU o obchodování s lidmi se prolíná vnitřní a vnější rozměr, a uznává, že činnost zaměřená na boj proti obchodování, které je závažným trestným činem a porušováním lidských práv, představuje jasný cíl vnější činnosti EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby rozšířily spolupráci se třetími zeměmi s cílem bojovat proti všem formám obchodování s lidmi a posílit příležitosti pro společné vyšetřování a specializované stíhání;

Obchodování s lidmi v kontextu azylu a migrace

30. zdůrazňuje, že ačkoli většinu obětí tvoří občané EU, zločinecké organizace zneužívají migrační trasy pro oběti obchodování s lidmi do EU, přičemž humanitární krize zhoršují vystavení migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl obchodníkům s lidmi; poukazuje na to, že v posledních letech je zaznamenán strmý nárůst u počtu žen a dívek, s nimiž se obchoduje přes centrální Středomoří za účelem sexuálního vykořisťování v EU[35]; vyzývá členské státy a EU, aby tyto ženy a dívky identifikovaly a zamezily podobným případům v budoucnosti uplatněním soudržného a koordinovaného přístupu založeného na právech a zohledňujícího rovnost žen a mužů a ochranu dětí s cílem předcházet obchodování s lidmi a řešit jej; připomíná, že ženy a děti se často stávají oběťmi sexuálního zneužívání na migrační trase výměnou za ochranu a základní obživu; zdůrazňuje, že kritéria pro to, aby tyto ženy a děti získaly oficiální status oběti obchodování s lidmi, jsou často příliš přísná na to, aby mohla být splněna, a proto nemohou získat potřebnou pomoc k řešení újmy, které čelí;

31. opakuje, že žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti, a zejména nezletilí bez doprovodu, jsou obzvláště vystaveni riziku obchodování s lidmi a že by se měla věnovat zvláštní pozornost obchodování se ženami, dětmi a jinými zranitelnými skupinami; zdůrazňuje, že v různých fázích migračního procesu existují slabá místa a rizika, a to před samotnou migrací, na cestě do EU, v místě určení i po návratu pro osoby, které by mohly být vráceny; konstatuje, že k riziku, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi, rovněž přispívá omezená znalost místního jazyka a nedostatečné pochopení jejich práv, omezený přístup k realizovatelným možnostem obživy nebo ke kvalitnímu vzdělání a omezení jejich svobody pohybu;

32. zdůrazňuje velmi nízký počet registrovaných obětí obchodování s lidmi v rámci postupů mezinárodní ochrany; vyzývá členské státy, aby posílily poskytování informací přicházejícím osobám, a to i pomocí překladů a tlumočení, o jejich právech a použitelných postupech v souladu s právními předpisy EU, včetně informací o možnostech získání podpory právníků a interkulturních mediátorů pracujících s cílem předcházet obchodování s lidmi a jejich vykořisťování;

33. poukazuje na to, že v některých členských státech se žadatelé o mezinárodní ochranu, kteří jsou identifikováni jako oběti obchodování s lidmi, mohli rozhodnout nebo byli povinni změnit postup a požádat o povolení k pobytu podle směrnice 2004/81/ES[36]; vyzývá členské státy, aby zajistily vzájemné propojení a doplňování postupů v oblasti boje proti obchodování s lidmi a azylových řízení;

34. vyzývá členské státy, aby zajistily jednotné uplatňování ustanovení nařízení Dublin III, směrnice o boji proti obchodování s lidmi a směrnice o povolení k pobytu s cílem zabránit postupům používaným v některých členských státech, kdy jsou oběti obchodování s lidmi přesunuty zpět do země, kde byly zneužívány při prvním vstupu, čímž jsou vystaveny většímu riziku opětovného obchodování s lidmi a opakovaného traumatu;

35. vyzývá členské státy, aby zintenzívnily své úsilí o včasnou identifikaci potenciálních obětí, zejména v rámci migračních toků a hotspotů, a aby přijaly ochranná a preventivní opatření; zdůrazňuje, že by potenciální identifikované oběti měly získat ochranu a přístup na bezpečné místo, kde jim lze poskytnout informace a právní pomoc; vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem zajistit, aby všechny oběti, včetně obětí z řad migrantů, měly přístup ke spravedlnosti bez ohledu na svůj status pobytu;

36. vyzývá členské státy, aby poskytly dostatečné zdroje a specializovaná zařízení pro současné a předpokládané oběti obchodování s lidmi, včetně žen, nezletilých osob bez doprovodu a nezletilých osob odloučených od rodiny, a aby zajistily dostatek míst v útulcích; vyzývá členské státy, aby zajistily přítomnost pracovníků vyškolených v genderové problematice v přijímacích zařízeních a aby poskytovaly odpovídající podporu a financování organizacím občanské společnosti, které s nimi pracují;

37. vyzývá členské státy, aby zajistily právo obětí obchodování s lidmi na rodinný život a posoudily možné rozšíření mezinárodní ochrany poskytované obětem na jejich rodinné příslušníky; vyzývá členské státy, aby urychlily postupy slučování rodin těch rodinných příslušníků obětí, kteří jsou v ohrožení v zemi původu;

38. poukazuje na to, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy pro shromažďování údajů o obětech obchodování s lidmi v rámci řízení o mezinárodní ochraně, aby bylo možné zajistit následná opatření v návaznosti na zjištěné případy;

39. je znepokojen tím, že lhůta na zotavenou a na rozmyšlenou závisí na spolupráci oběti během vyšetřování a je poskytována donucovacími orgány; vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech[37] není tato lhůta poskytována ani obětem obchodování s lidmi, které jsou státními příslušníky EU nebo EHP, ani žadatelům o azyl; vyzývá Komisi, aby monitorovala provádění dostupných právních řešení na úrovni členských států, zejména stanovení lhůty na zotavenou a na rozmyšlenou;

40. poukazuje na to, že podle Europolu jsou převaděčství migrantů a obchodování s lidmi někdy prováděny týmiž zločineckými organizacemi[38] a že z vyšetřování vyplývá, že obchodníci s lidmi se stále častěji zaměřují na migranty a žadatele o azyl v EU za účelem vykořisťování[39]; zdůrazňuje význam prevence a boje proti obchodování s lidmi při spolupráci v boji proti převaděčství se třetími zeměmi původu nebo tranzitu a také význam ochrany obětí, přičemž je třeba zajistit komplexní programy podpory, opětovného začlenění a rehabilitace;

41. připomíná členským státům, že nedostatek bezpečných a legálních cest migrace pro žadatele o azyl zvyšuje jejich zranitelnost vůči obchodování s lidmi, neboť mohou být vykořisťováni během tranzitu i po příjezdu; vyzývá členské státy, aby zajistily bezpečnější a legální cesty pro migraci, jako například humanitární víza, s cílem předejít vykořisťování zranitelných osob;

42. konstatuje, že skutečnost, že jsou bez dokladů nebo mají závislé postavení, zvyšuje pravděpodobnost viktimizace a snižuje pravděpodobnost, že oběti vyhledají pomoc nebo ohlásí zneužití kvůli strachu z důsledků pro jejich imigrační postavení, čímž jim hrozí riziko vykořisťování a zneužívání; konstatuje, že značné nedostatky v oblasti působnosti a provádění vnitrostátních právních předpisů a politik týkajících se obchodování s lidmi poskytují pachatelům další možnosti k vykořisťování obětí s neoprávněným pobytem, což může vést k větší zranitelnosti velkých skupin osob vůči vykořisťování; vyzývá členské státy, aby oddělily donucovací opatření v oblasti migrace od činností v oblasti prosazování práva; zdůrazňuje, že pro zranitelné osoby by měly být zavedeny mechanismy bezpečného oznamování a účinného podávání stížností;

Obchodování s dětmi

43. konstatuje, že děti představují téměř čtvrtinu všech obětí v EU, přičemž převážnou většinou dětských obětí v EU jsou dívky (78 %); poukazuje na to, že téměř 75 % všech dětských obětí v EU představují občané EU; vyjadřuje zejména obavy o dětské oběti, s nimiž se v EU obchoduje za účelem sexuálního vykořisťování a které čelí násilí, zneužívání a vykořisťování[40];

44. připomíná povinnost členských států věnovat zvláštní pozornost dětským obětem obchodování s lidmi, přičemž nejlepší zájem dítěte je vždy považován za prvořadý; zdůrazňuje fyzickou a psychologickou újmu, již utrpěly děti, které se staly obětí obchodování s lidmi, a jejich zvýšenou zranitelnost vůči vykořisťování; vyzývá členské státy, aby zajistily přísná opatření na ochranu dětí, zohlednění dětství a posouzení věku dítěte, ochranu před trestním řízením a v jeho průběhu, přístup k bezpodmínečné pomoci, odškodnění, zákaz trestání, pomoc a podporu rodinnému příslušníkovi dětské oběti, jakož i prevenci;

45. vyzývá členské státy, aby se zaměřily na identifikaci dětských obětí a pomáhaly jim využívat svých práv; zdůrazňuje, že je třeba okamžitě pro dětské oběti, včetně dětských obětí bez doprovodu, jmenovat dobře školené a náležitě podporované opatrovníky, včetně dočasných opatrovníků jako mimořádné opatření, a zdůrazňuje význam justice zohledňující potřeby dětí a služeb odborníků; dále vyzývá členské státy, aby přijaly opatření s cílem zajistit odpovídající a náležitou odbornou přípravu, zejména právní a psychologickou odbornou přípravu, pro osoby pracující s dětskými oběťmi obchodování s lidmi a aby zvýšily počet opatrovníků pořádáním osvětových kampaní;

46.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby pracovníci konzulátů věnovali zvláštní pozornost správnému ověřování totožnosti nezletilých osob a propojení s osobou nebo osobami vykonávajícími práva a povinnosti rodičů nebo zákonné poručnictví při pořizování biometrických údajů nezletilé osoby v rámci postupu pro podávání žádostí o vízum; vyzývá Komisi, v úzké spolupráci s Europolem a organizacemi občanské společnosti, a členské státy, aby poskytovaly vnitrostátním, místním a regionálním orgánům cílené a účinné vzdělávání a odbornou přípravu a také informace o metodách používaných obchodníky s lidmi s cílem předcházet obchodování s dětmi;

47. vyzývá členské státy, aby plně uplatňovaly směrnici 2011/93/EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii[41] a aby posílily svou policejní a soudní spolupráci s cílem předcházet pohlavnímu vykořisťování a bojovat proti němu na úrovni EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s organizacemi občanské společnosti a agenturami EU, zejména s Europolem a Eurojustem, s cílem posílit výměnu informací a podpořit přeshraniční vyšetřování;

48.  s velkým znepokojením bere na vědomí rozšíření pohlavního zneužívání dětí a strukturu a normalizaci obchodování s dětmi a sexuálního vykořisťování dětí, a vyzývá k odpovídající reakci on-line platforem, aby se zabránilo dostupnosti materiálu zobrazujícího pohlavní zneužívání dětí;

49.  bere na vědomí využívání prostředků, jako je internet a sociální média, k verbování a přilákání potenciálních obětí; požaduje, aby internetové platformy věnovaly zvláštní pozornost vývoji odpovídajících nástrojů; požaduje, aby se nový akt o digitálních službách zabýval tímto využíváním technologií ke kybernetickému násilí; vyzývá členské státy, aby vypracovaly model identifikace, včasné podpory a pomoci dětem, které se staly oběťmi sexuálního vykořisťování a zneužívání na internetu, jakož i osvětové programy a mechanismy oznamování přizpůsobené dětem; vybízí Komisi a členské státy, aby přijaly další opatření v boji proti těmto trestným činům na internetu a aby posílily preventivní opatření; opakuje proto, že je třeba zlepšit přeshraniční spolupráci a výměnu informací mezi donucovacími orgány a orgány na ochranu dětí, jakož i rozvíjet rychlá opatření pro vyhledávání rodin a alternativní péči o nezletilé osoby bez doprovodu;

50. poukazuje na to, že dětské oběti potřebují zvláštní podporu s přihlédnutím k jejich nejlepším zájmům a zvláštní zranitelnosti; vybízí členské státy, aby zajistily, aby odborníci, kteří přicházejí do kontaktu s dětskými oběťmi, jako jsou pracovníci donucovacích orgánů, příslušníci pohraniční stráže, státní úředníci, pracovníci justice a sociální a zdravotničtí pracovníci (včetně zařízení péče o mládež), byli dostatečně vyškoleni, pokud jde o identifikaci dětských obětí obchodování s lidmi, jejich podporu a předávání; konstatuje, že specializované týmy donucovacích orgánů, které byly vyškoleny v audiovizuálním záznamu dětských svědectví, nejsou důsledně zapojovány do výslechu všech dětských obětí obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá členské státy, aby tento postup zavedly jako standardní praxi a aby vyškolily pracovníky donucovacích orgánů v tomto typu výslechu přizpůsobeného dětem; doporučuje členským státům, aby vypracovaly důrazný „řetězový přístup“ s úzkým propojením mezi konkrétní podporou v oblasti obchodování s lidmi, jako jsou specializovaná střediska pro podporu a přijímání obětí obchodování s lidmi, a začleněním modulů péče o mladé lidi a aby současně reagovaly na specifické potřeby každé dětské oběti obchodování s lidmi;

51. konstatuje, že romské děti jsou obzvláště ohrožené, pokud jde o vykořisťování a obchodování s lidmi, a existuje u nich vysoké riziko sexuálního vykořisťování, pracovního vykořisťování a nuceného žebrání;

52. vítá rozhodnutí Komise začlenit do strategie EU pro účinnější boj proti sexuálnímu zneužívání dětí ze dne 24. července 2020 možnost vytvoření evropského střediska pro prevenci pohlavního zneužívání dětí a boj proti němu, jak požaduje Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 26. listopadu 2019 o právech dítěte, jako základního kamene koordinovaného evropského přístupu mnoha zúčastněných stran, který zahrnuje prevenci a boj proti zneužívání dětí a pomoc obětem;

53. konstatuje, že migrujícím dětem, a zejména těm bez doprovodu a odděleným od rodin, nadále hrozí vysoké riziko, že se na migračních trasách do EU i v rámci EU stanou oběťmi násilí, obchodování s lidmi a vykořisťování; konstatuje, že dívky jsou ohroženy sexuálním vykořisťováním a genderově podmíněným násilím na všech migračních trasách; žádá členské státy, aby dětem bez doprovodu, které jsou oběťmi obchodování s lidmi, poskytly pomoc, podporu a ochranná opatření odpovídající jejich specifickým potřebám, aby jim po příjezdu přidělily opatrovníka a zajistily jim řádné a přizpůsobené životní podmínky; připomíná, že tato opatření by měla zohledňovat nejlepší zájmy dětí bez doprovodu jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska; odsuzuje skutečnost, že některé členské státy využívají zajištění jako prostředek „ochrany“ nezletilých osob bez doprovodu, a to i v policejních celách; připomíná, že by členské státy měly přezkoumat alternativy k zajištění, zejména v případě dětí; připomíná, že zajištění není nikdy v nejlepším zájmu dítěte a že by členské státy měly zabezpečit nevazební ubytování uzpůsobené dětem;

54. konstatuje, že obchodníci s lidmi často využívají přijímací střediska k identifikaci potenciálních obětí a k zajištění jejich přepravy do míst, kde dochází k vykořisťování, a proto musí být příslušné orgány veřejné moci a další příslušné subjekty v členských státech obzvláště ostražité a monitorovat a chránit tato centra, věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším skupinám, jako jsou děti, a současně posilovat jejich ochranu pomocí informování a posilování jejich postavení prostřednictvím zvyšování povědomí ve školách, mládežnických centrech a hnutích mládeže; zdůrazňuje, že k nalezení a ochraně migrujících dětí bez doprovodu, pokud jsou pohřešovány, je nezbytný koordinovaný evropský přístup;

Účinnost systémů trestního soudnictví a kriminalizace využívání služeb obětí

55. bere na vědomí nízký počet trestních stíhání a odsouzení za trestný čin obchodování s lidmi; naléhavě vyzývá členské státy, aby přijaly opatření ke zlepšení a urychlení vyšetřování případů obchodování s lidmi prostřednictvím posíleného policejního úsilí na vnitrostátní i mezinárodní úrovni a zavedly přísné trestní sankce za trestný čin obchodování s lidmi; zdůrazňuje, že stávající vnitrostátní sankce a prostředky jejich provádění se v jednotlivých členských státech stále značně liší; zdůrazňuje, že by zvláštní pozornost měla být věnována nedostatečně hlášeným a nedostatečně prošetřovaným oblastem, zejména sezónním a dočasným zaměstnáním v odvětvích s nízkou kvalifikací a s nízkými mzdami, jako je vykořisťování pracovní síly v zemědělství; vyzývá členské státy, aby bojovaly proti beztrestnosti prostřednictvím koordinovaného přístupu mezi příslušnými agenturami EU v partnerství s členskými státy, orgány EU, organizacemi občanské společnosti a dalšími partnery, a zvýšily tak účinnost vyšetřování a stíhání, a to i účinným využíváním stávajících platforem provozovaných agenturami, jako je Europol a Eurojust; vyzývá proto příslušné orgány odpovědné za prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání závažných trestných činů, včetně případů obchodování s lidmi, aby na jejich podporu využívaly rozsáhlé informační systémy, včetně Schengenského informačního systému (SIS II), v souladu s ustanoveními příslušných právních předpisů;

56. poukazuje na to, že ne všechny členské státy zavedly právní předpisy v souvislosti s článkem 18 směrnice o boji proti obchodování s lidmi[42]; konstatuje, že rozdílné právní prostředí, pokud jde o kriminalizaci využívání služeb vyžadovaných od obětí, maří úsilí o snížení poptávky; vyjadřuje politování nad tím, že míra stíhání a odsouzení za vědomé využívání služeb obětí a za sexuální vykořisťování je v EU nízká; znovu naléhavě vyzývá členské státy, aby stanovily, že vědomé využívání služeb obětí obchodování s lidmi je trestný čin;

57. zdůrazňuje, že pro donucovací orgány EU má zásadní význam, aby rozvíjely účinné a rozšířené analytické kapacity v reakci na stále rostoucí zločinecké formy obchodování s lidmi, které se šíří na internetu; vyzývá Komisi, aby poskytla finanční podporu agenturám EU, jako je Europol, a prostřednictvím specializovaných odvětvových fondů EU, jako je ISF, členským státům s cílem zajistit nejvyšší analytické standardy a odpovídající nástroje pro zpracování stále komplexnějšího množství informací;

58. konstatuje, že ženy jsou z důvodu své sociálně-ekonomické situace nebo migračního statusu nepřiměřeně kriminalizovány a v důsledku genderových stereotypů, diskriminačních zákonů, prolínající se nebo kombinované diskriminace, procesních a důkazních požadavků a postupů je jim znemožněn rovný přístup ke spravedlnosti; vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby byl přístup ke spravedlnosti fyzicky, ekonomicky, sociálně a kulturně dostupný všem ženám; vyzývá Komisi a členské státy, aby odstranily překážky bránící přístupu žen ke spravedlnosti;

59. vyjadřuje politování nad skutečností, že podmínky pro získání oficiálního statusu oběti obchodování s lidmi jsou často příliš přísné na to, aby mohly být splněny, zejména v případě nezletilých osob a dalších zranitelných obětí, které jsou finančně a emocionálně závislé na obchodnících s lidmi; vyjadřuje politování nad tím, že oběti jsou stále často vystaveny trestnímu stíhání a odsouzení za trestné činy, které byly nuceny spáchat, často v souvislosti s neoprávněným vstupem na území členského státu, který je často nedomyslitelný od obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby přijaly jasná ustanovení o nestíhání nebo netrestání obětí obchodování s lidmi a o oddělení ochrany obětí od spolupráce s donucovacími orgány, které v současné době svalují celé důkazné břemeno na oběť; požaduje, aby členské státy místo toho plnily potřeby obětí, pokud jde o psychologickou podporu; vyzývá dále členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k zajištění toho, aby pomoc a podpora oběti nebyla podmíněna její ochotou spolupracovat při vyšetřování trestného činu, trestním stíhání nebo soudním řízení v souladu s článkem 11 směrnice o boji proti obchodování s lidmi;

60. vyjadřuje politování nad tím, že údaje o totožnosti obětí obchodování s lidmi se objevují v policejních zprávách a v průběhu celého řízení, což obětem brání promluvit nebo ztěžuje jejich ochranu před odvetnými opatřeními; vybízí členské státy, aby uchovávaly jména obětí a další údaje o totožnosti v samostatných spisech, které jsou přístupné policii a státnímu zastupitelství, ale nejsou sděleny osobám podezřelým z obchodování s lidmi nebo jejich právníkům, při respektování práva na spravedlivý proces;

61. zdůrazňuje význam finančního vyšetřování a „sledování toku peněz“ jako klíčové strategie pro vyšetřování a soudní stíhání sítí organizované trestné činnosti, které těží z obchodování s lidmi; vyzývá členské státy, aby při zahájení nového vyšetřování obchodování s lidmi zahájily finanční vyšetřování a spolupracovaly s odborníky na praní peněz; vyzývá členské státy, aby posílily spolupráci při zmrazování a konfiskaci majetku osob zapojených do obchodování s lidmi a při poskytování odškodnění obětem, a to i využitím zabavených výnosů na podporu pomoci a ochrany obětí, jak je doporučeno v bodě odůvodnění 13 směrnice o obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby posoudila a podporovala využívání stávající justiční a policejní spolupráce a dostupných nástrojů, jako je vzájemné uznávání soudních rozsudků, společné vyšetřovací týmy a evropský vyšetřovací příkaz; v této souvislosti požaduje posílený holistický přístup zaměřený na podporu společného myšlení ve všech oblastech, jako je migrace, zaměstnanost, zdraví a bezpečnost na pracovišti a mnoho dalších;

Spolupráce mezi členskými státy a s agenturami EU

62.  připomíná úlohu agentur EU při včasné identifikaci obětí a boji

proti obchodování s lidmi; požaduje, aby bylo přiděleno více zdrojů agenturám působícím v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí na vyškolení jejich zaměstnanců a vytvoření nástrojů pro budování kapacit v oblasti odhalování obětí, včetně jmenování úředníků odpovídajícím způsobem zaškolených v přístupech citlivých vůči ženám a dětem, a to zejména v členských státech, které čelí zvýšeným smíšeným migračním tokům; vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny pro začleňování odborných znalostí v genderové oblasti a v oblasti lidských práv do činností donucovacích orgánů v celé EU, mimo jiné vytvořením trvalých programů na zlepšení genderové vyváženosti v rozhodovacích procesech a mezi zaměstnanci agentur v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, zejména v těch, které se zabývají problematikou obchodování s lidmi;

63. vítá, že agentury působící v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí uzavřely společné prohlášení o závazku ke spolupráci v boji proti obchodování s lidmi; požaduje v této souvislosti, aby členské státy posílily přeshraniční spolupráci a sdílení poznatků s příslušnými agenturami EU, jako jsou Eurojust, Europol, FRA, Frontex, CEPOL, EIGE a EASO, v boji proti obchodování s lidmi;

64. poukazuje na zásadní úlohu agentury Eurojust při spolupráci a koordinaci složitých vyšetřování a stíhání mezi justičními orgány v členských státech, mimo jiné prostřednictvím evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu, jakož i prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů; vyzývá členské státy, aby zajistily širší a včasné předávání případů obchodování s lidmi agentuře Eurojust s cílem posílit koordinaci soudních vyšetřování a stíhání mezi členskými státy a se třetími zeměmi; vybízí k většímu využívání společných vyšetřovacích týmů s podporou agentury Eurojust a agentury Europol, neboť tento nástroj justiční spolupráce se ukázal jako obzvláště účinný v boji proti obchodování s lidmi;

65. vybízí členské státy, aby zvýšily výměnu údajů a informací za účelem boje proti obchodování s lidmi s využitím příslušných zdrojů a databází Europolu;

66. vyzývá agenturu CEPOL, aby poskytla odbornou přípravu příslušným donucovacím orgánům s cílem zajistit standardizované přístupy k vyšetřování a ochraně obětí;

Doporučení

67. vyzývá Komisi, aby po důkladném posouzení dopadů přezkoumala směrnici o boji proti obchodování s lidmi s cílem zlepšit opatření pro prevenci, potírání a stíhání všech forem obchodování s lidmi, zejména za účelem sexuálního vykořisťování, které je nejzávažnější oblastí obchodování s lidmi, aby se zabývala využíváním on-line technologií při šíření i prevenci obchodování s lidmi, zlepšila opatření pro prevenci a včasnou identifikaci obětí, zajistila snadný a bezpodmínečný přístup k pomoci a ochraně a současně posílila horizontální hledisko rovnosti žen a mužů a hledisko dětí ve všech formách obchodování s lidmi;

68. vyzývá Komisi, aby pozměnila směrnici o boji proti obchodování s lidmi s cílem zajistit, aby členské státy výslovně kriminalizovaly vědomé využívání všech služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, které zahrnují vykořisťování, jak je navrženo v článku 18 směrnice o boji proti obchodování s lidmi, vzhledem k závažné a rozsáhlé povaze této trestné činnosti v celé EU a nízkému počtu trestních stíhání; vyjadřuje politování nad skutečností, že prokázání vědomého využívání služeb oběti obchodování s lidmi je pro orgány činné v trestním řízení obtížné; zdůrazňuje, že potíže s nalezením důkazu ale nepředstavují nutně přesvědčivý argument, aby se s daným typem chování nezacházelo jako s trestným činem; konstatuje, že omezení trestní odpovědnosti pouze na situace, kdy uživatel přímo a skutečně ví, že dotčená osoba je obětí obchodování s lidmi, nastavuje laťku pro úspěšné ukončení trestního stíhání značně vysoko; domnívá se, že zvážení míry znalosti, kterou je nutno požadovat u tohoto trestného činu, by mělo být předmětem pozorného přezkumu; domnívá se, že by uživatel měl prokázat, že byly podniknuty veškeré přiměřené kroky k tomu, aby se zabránilo využívání služeb poskytovaných obětí; je znepokojen skutečností, že donucovací orgány nemají dostatečné znalosti o vědomém využívání služeb poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, nedostatečné soudní praxi ve smyslu příslušných právních předpisů a nedostatečných a nesprávně nasazených lidských zdrojích; zdůrazňuje, že je důležité, aby členské státy zintenzivnily své úsilí s cílem zvýšit počet vyšetřování a trestních stíhání a snížit zátěž, které jsou vystaveny oběti a jejich svědecké výpovědi během shromažďování důkazů; požaduje zajištění pravidelného a cíleného vzdělávání pro vyšetřovatele, státní zástupce a soudce a systematické využívání finančních šetření a jiných účinných prostředků vyšetřování založených na zpravodajských informacích, které mohou vedle svědeckých výpovědí obětí přinést celou řadu užitečných důkazů; vyzývá členské státy, aby k náležitému řešení této trestné činnosti vyčlenily dostatečné finanční a lidské zdroje;

69. vyzývá Komisi, aby neprodleně zveřejnila zvláštní a cílenou strategii EU pro vymýcení obchodování s lidmi, řešila obchodování s lidmi v EU jako prioritní oblast prostřednictvím komplexního právního a politického rámce zaměřeného na rovnost žen a mužů, děti a oběti;

70. připomíná, že směrnice musí být plně provedena a důsledně a pečlivě uplatňována všemi subjekty působícími v této oblasti, včetně zákonodárců, soudců, státních zástupců, policie a veřejné správy; zdůrazňuje, že zásadní význam má náležitá odborná příprava všech těchto subjektů, stejně jako preventivní informační kampaně a spolupráce mezi veřejnou správou a organizacemi občanské společnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí v tomto směru;

71. vyzývá Komisi, aby pravidelně posuzovala a přezkoumávala provádění směrnice o boji proti obchodování s lidmi členskými státy a aby v souladu s čl. 23 odst. 1 předložila zprávu, v níž posoudí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí, a dopad stávajících vnitrostátních právních předpisů, a aby bezodkladně zahájila řízení o nesplnění povinnosti v případě nedostatečného účinného provádění, podala zprávu Evropskému parlamentu a předložila návrhy na její přepracování;

72. vyzývá Komisi, aby posoudila přezkum směrnice 2004/81/ES o udělování povolení k pobytu obětem obchodování s lidmi, které jsou státními příslušníky třetích zemí, s cílem zajistit, aby oběti nebyly po uplynutí lhůty na rozmyšlenou vráceny a aby povolení k pobytu pro osoby, které jsou oběťmi obchodování s lidmi, nebylo podmíněno účastí nebo ochotou oběti obchodování s lidmi účastnit se vyšetřování nebo trestního řízení v dané věci; vyzývá členské státy, aby zajistily, že bezpodmínečný přístup k pomoci a podpoře nařízené směrnicí 2011/36/EU bude uveden do souladu se směrnicí 2004/81/ES a jejím uplatňováním;

73. vyzývá členské státy a Komisi, aby vymezily, přidělily a vyčlenily přiměřené finanční prostředky na boj proti obchodování s lidmi, ať už na vnitrostátní nebo evropské úrovni, prostřednictvím možností financování z evropských fondů a projektů, jako je Azylový, migrační a integrační fond (AMIF), ISF a složka Daphne programu Občané, rovnost, práva a hodnoty v novém víceletém finančním rámci;

74. vyzývá Komisi a členské státy, aby uspořádaly osvětové kampaně zaměřené na potenciální oběti a informovaly je o pomoci, ochraně a jejich právech ve všech zemích EU;

75. vyzývá Komisi, aby provedla výzkum založený na důkazech týkající se rizikových faktorů pro potenciální oběti a o tom, jak se různé oblasti politiky prolínají s obchodováním s lidmi v rizikových odvětvích;

76. vyzývá Komisi a členské státy, aby k prevenci obchodování s lidmi uplatňovaly přístup založený na lidských právech se zaměřením na práva obětí, aby spolupracovaly s občanskou společností při poskytování nezbytných služeb a pomoci obětem a zajistily jim přístup ke spravedlnosti, odškodnění a nápravě;

77. zdůrazňuje, že je důležité zaujmout jednotný přístup s cílem zlepšit identifikaci potenciálních obětí v souvislosti s migračními toky a v hotspotech, zlepšit přístup k azylovým řízením a zajistit jejich doplňkovost s postupy týkajícími se obchodování s lidmi; vyzývá Komisi, aby posoudila provádění směrnice o boji proti obchodování s lidmi a předložila návrhy na její přepracování;

78. vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly naléhavá opatření proti zločineckým skupinám, které jsou aktivní v oblasti převaděčství migrantů a obchodování s lidmi, protože je pravděpodobné, že se převáděné osoby stanou oběťmi obchodování s lidmi, a aby posoudily riziko, kterému čelí migranti a nejzranitelnější osoby, zejména nezletilé osoby bez doprovodu, děti odloučené od rodin a ženy; v této souvislosti zdůrazňuje, že je zapotřebí většího počtu legálních a bezpečných migračních tras, aby se zabránilo vykořisťování zranitelných osob s neoprávněným pobytem;

79. vyzývá členské státy, aby v reakci na pandemii COVID-19 vypracovaly pohotovostní plán s cílem zajistit minimální funkčnost systémů pro boj proti obchodování s lidmi za mimořádných podmínek; konstatuje, že pohotovostní plán by měl zajistit minimální soubor služeb, které mají oběti k dispozici pro uspokojení svých bezprostředních potřeb v době, kdy jsou omezeny možnosti předávání, ochrany, vyšetřování případu a soudního řízení;

80. vyzývá Komisi, aby zajistila kontinuitu činnosti koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi tím, že jmenuje koordinátora EU pro boj proti obchodování s lidmi na plný úvazek, a aby jej začlenila do nové strategie obchodování s lidmi;

°

° °

81. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	27.1.2021
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	80 10 10
Členové přítomní při konečném hlasování	Magdalena Adamowicz, Konstantinos Arvanitis, Malik Azmani, Simona Baldassarre, Katarina Barley, Pernando Barrena Arza, Pietro Bartolo, Nicolas Bay, Robert Biedroń, Vladimír Bilčík, Vasile Blaga, Vilija Blinkevičiūtė, Ioan-Rareş Bogdan, Patrick Breyer, Saskia Bricmont, Annika Bruna, Jorge Buxadé Villalba, Damien Carême, Caterina Chinnici, Clare Daly, Marcel de Graaff, Margarita de la Pisa Carrión, Anna Júlia Donáth, Lena Düpont, Rosa Estaràs Ferragut, Laura Ferrara, Nicolaus Fest, Frances Fitzgerald, Cindy Franssen, Heléne Fritzon, Jean-Paul Garraud, Maria Grapini, Sylvie Guillaume, Balázs Hidvéghi, Alicia Homs Ginel, Evin Incir, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Marina Kaljurand, Assita Kanko, Fabienne Keller, Peter Kofod, Łukasz Kohut, Arba Kokalari, Moritz Körner, Alice Kuhnke, Jeroen Lenaers, Juan Fernando López Aguilar, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Lukas Mandl, Nuno Melo, Roberta Metsola, Nadine Morano, Javier Moreno Sánchez, Andżelika Anna Możdżanowska, Maria Noichl, Maite Pagazaurtundúa, Pina Picierno, Sirpa Pietikäinen, Nicola Procaccini, Emil Radev, Samira Rafaela, Paulo Rangel, Evelyn Regner, Terry Reintke, Diana Riba i Giner, Eugenia Rodríguez Palop, María Soraya Rodríguez Ramos, Christine Schneider, Ralf Seekatz, Michal Šimečka, Birgit Sippel, Martin Sonneborn, Sylwia Spurek, Jessica Stegrud, Tineke Strik, Ramona Strugariu, Annalisa Tardino, Tomas Tobé, Isabella Tovaglieri, Dragoş Tudorache, Milan Uhrík, Ernest Urtasun, Tom Vandendriessche, Hilde Vautmans, Bettina Vollath, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Jadwiga Wiśniewska, Elena Yoncheva
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Isabella Adinolfi, Abir Al-Sahlani, Bartosz Arłukowicz, Malin Björk, Gwendoline Delbos-Corfield, Andor Deli, Romeo Franz, Beata Kempa, Radka Maxová, Domènec Ruiz Devesa, Juan Ignacio Zoido Álvarez

 

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

80	+
ECR	Assita Kanko, Beata Kempa, Andżelika Anna Możdżanowska, Jadwiga Wiśniewska
NI	Isabella Adinolfi, Laura Ferrara, Martin Sonneborn
PPE	Magdalena Adamowicz, Bartosz Arłukowicz, Vladimír Bilčík, Vasile Blaga, Ioan-Rareş Bogdan, Lena Düpont, Rosa Estaràs Ferragut, Frances Fitzgerald, Cindy Franssen, Arba Kokalari, Jeroen Lenaers, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Lukas Mandl, Nuno Melo, Roberta Metsola, Sirpa Pietikäinen, Emil Radev, Paulo Rangel, Christine Schneider, Ralf Seekatz, Tomas Tobé, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Juan Ignacio Zoido Álvarez
Renew	Abir Al-Sahlani, Malik Azmani, Anna Júlia Donáth, Sophia in 't Veld, Fabienne Keller, Moritz Körner, Radka Maxová, Maite Pagazaurtundúa, Samira Rafaela, María Soraya Rodríguez Ramos, Michal Šimečka, Ramona Strugariu, Dragoş Tudorache, Hilde Vautmans
S&D	Katarina Barley, Pietro Bartolo, Robert Biedroń, Vilija Blinkevičiūtė, Caterina Chinnici, Heléne Fritzon, Maria Grapini, Sylvie Guillaume, Alicia Homs Ginel, Evin Incir, Marina Kaljurand, Łukasz Kohut, Juan Fernando López Aguilar, Javier Moreno Sánchez, Maria Noichl, Pina Picierno, Evelyn Regner, Domènec Ruiz Devesa, Birgit Sippel, Bettina Vollath, Elena Yoncheva
The Left	Konstantinos Arvanitis, Pernando Barrena Arza, Malin Björk, Eugenia Rodríguez Palop
Verts/ALE	Patrick Breyer, Saskia Bricmont, Damien Carême, Gwendoline Delbos-Corfield, Romeo Franz, Alice Kuhnke, Terry Reintke, Diana Riba i Giner, Sylwia Spurek, Tineke Strik, Ernest Urtasun

 

10	-
ECR	Jorge Buxadé Villalba, Margarita de la Pisa Carrión
ID	Nicolas Bay, Annika Bruna, Nicolaus Fest, Jean-Paul Garraud, Marcel de Graaff, Tom Vandendriessche
NI	Milan Uhrík
PPE	Nadine Morano

 

10	0
ECR	Nicola Procaccini, Jessica Stegrud
ID	Simona Baldassarre, Peter Kofod, Annalisa Tardino, Isabella Tovaglieri
PPE	Andor Deli, Balázs Hidvéghi, Lívia Járóka
The Left	Clare Daly

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

• [1] Posouzení provádění, EPRS, s. 69.
• [2] A. Scherrer, Detecting and protecting victims of trafficking in hotspots: Ex-Post Evaluation, EPRS, 2019.
• [3] Sběr údajů o obchodování s lidmi v EU, 2018, s. 101. https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/what-we-do/policies/european-agenda-security/20181204_data-collection-study.pdf
• [4] Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1.
• [5] Přijaté texty, P9_TA(2019)0066.
• [6]Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.
• [7]Úř. věst. L 018, 21.1.2012, s. 7
• [8] Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 24.
• [9] Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 9.
• [10] Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19.
• [11] Úř. věst. L 328, 5.12.2002, s. 17.
• [12] Úř. věst. L 328, 5.12. 2002, s. 1.
• [13] Přijaté texty, P9_TA(2020)0286
• [14] Přijaté texty, P9_TA(2019)0080.
• [15] Úř. věst. C 101, 16.3.2018, s. 47.
• [16] Úř. věst. C 76, 28.2.2018, s. 61.
• [17] Úř. věst. C 285, 29.8.2017,s.. 78.
• [18] Posouzení provádění na evropské úrovni - „Provádění směrnice 2011/36/EU: Migrace a genderové otázky“, generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby, oddělení pro následné posuzování, 15. září 2020.
• [19] Třetí zpráva Komise o pokroku dosaženém v oblasti boje proti obchodování s lidmi (2020) podle článku 20 směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu (COM(2020)0661)
• [20] COM(2020) 0661
• [21] Sběr údajů o obchodování s lidmi v EU (2020).
• [22] COM(2020)661, s.1.
• [23] COM(2020)661, s.1
• [24] https://www.europol.europa.eu/publications-documents/challenges-of-countering-human-trafficking-in-digital-era
• [25] https://www.europol.europa.eu/publications-documents/challenges-of-countering-human-trafficking-in-digital-era
• [26] Studie o hospodářských a sociálních nákladech a lidských dopadech obchodování s lidmi v rámci EU (2020)
• [27] Závažné pracovní vykořisťování: pracovníci pohybující se v rámci EU nebo směrem do Evropské unie http://fra.europa.eu/en/publication/2015/severe-labour-exploitation-workers-moving-within-or-european-union.
• [28] Mezi doporučeními Skupiny odborníků Rady Evropy pro opatření proti obchodování s lidmi je i zajištění uplatňování národního referenčního mechanismu na žadatele o azyl a osoby, které jsou v zajišťovacích zařízeních pro migranty.
• [29] Sběr údajů o obchodování s lidmi v EU (2020).
• [30] Europol, situační zpráva „Obchodování s lidmi v EU“, 18. února 2016.
• [31] Druhá zpráva o pokroku při provádění směrnice, COM(2018)0777, s. 6.
•  [32] Druhá zpráva o pokroku při provádění směrnice, COM(2018)0777, s. 6.
• [33] Třetí zpráva Komise o pokroku dosaženém v oblasti boje proti obchodování s lidmi (2020) podle článku 20 směrnice 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi a boji proti němu (COM(2020)0661).
• [34] COM(2020) 0661.
• [35] Druhá zpráva o pokroku, COM(2018)0777, s. 3.
• [36] Posouzení provádění na evropské úrovni – „Provádění směrnice 2011/36/EU: Migrace a genderové otázky“, generální ředitelství pro parlamentní výzkumné služby, oddělení pro následné posuzování, 15. září 2020, s. 49.
• [37] 9. souhrnná zpráva o činnosti GRETA, s. 57.
• [38] 4. výroční zpráva Evropského střediska pro boj proti převaděčství migrantů při Europolu (2020).
• [39] Europol 2017: Posouzení hrozeb závažné a organizované trestné činnosti (SOCTA).
• [40] Europol, Evropské středisko pro boj proti převaděčství, 4. výroční zpráva o činnosti, 2020.
• [41] Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1.
• [42] Druhá zpráva o pokroku, COM(2018)0777, s. 29.