ZPRÁVA o nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

11.2.2021 - (2020/2041(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodajka: Chrysoula Zacharopoulou

Pozměňovací návrhy

• 001-001 (PDF - 112 KB)
• 001-001 (DOC - 36 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

(2020/2041(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

– s ohledem na summit OSN o udržitelném rozvoji, který se konal ve dnech 25., 26. a
27. září 2015, a na výsledný dokument přijatý Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015 nazvaný „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ a na 17 cílů udržitelného rozvoje,

– s ohledem na akční program z Addis Abeby z roku 2015 o financování rozvoje,

– s ohledem na nový evropský konsensus o rozvoji nazvaný „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“, podepsaný dne 7. června 2017,

– s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu z roku 2015,

– s ohledem na Agendu 2063 Africké unie (AU) přijatou dne 31. ledna 2015 na 24. řádném zasedání shromáždění hlav států a předsedů vlád Africké unie, které se konalo v Addis Abebě,

– s ohledem na společnou strategii Afrika–EU přijatou v Lisabonu dne 9. prosince 2007,

– s ohledem na prohlášení z Abidžanu, výsledek čtvrtého summitu africké a evropské mládeže, které bylo přijato dne 11. října 2017,

– s ohledem na závěry pátého summitu Africké unie a Evropské unie, který se konal v Abidžanu ve dnech 29. a 30. listopadu 2017,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. září 2018 o nové alianci mezi Afrikou a Evropou pro udržitelné investice a zaměstnanost: posunout naše partnerství pro investice a zaměstnanost na další úroveň (COM(2018)0643),

– s ohledem na závěry čtyř pracovních skupin pro digitální ekonomiku, energetiku, dopravu a zemědělství, které byly v rámci nové aliance vytvořeny,

– s ohledem na společné komuniké z desátého zasedání kolegií komisařů Evropské komise a Komise Africké unie ze dne 27. února 2020,

– s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 9. března 2020 nazvané „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“(JOIN(2020)0004) a na závěry zasedání Rady k tomuto tématu ze dne 30. června 2020,

– s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů a na Maputský protokol,

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

– s ohledem na mezinárodní úmluvu o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

– s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2020–2024,

– s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006,

– s ohledem na Evropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010–2020 a na posílenou evropskou agendu v oblasti práv osob se zdravotním postižením na období 2020–2030,

– s ohledem na strategii Africké unie pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen na období 2018–2028 přijatou v červenci 2016,

– s ohledem na akční plán EU pro rovnost žen a mužů (GAP II – „Rovnost žen a mužů a posílení postavení žen: proměna života dívek a žen prostřednictvím vnějších vztahů EU (2016–2020)“),

– s ohledem na Dohodu o vytvoření africké kontinentální zóny volného obchodu,

– s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství z roku 2019 nazvanou „Stav celosvětové biologické rozmanitosti pro výživu a zemědělství“ a na její zprávu z roku 2016 nazvanou „Stav lesů ve světě“,

– s ohledem na globální hodnotící zprávu o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách vydanou Mezivládní vědecko-politickou platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) v květnu 2019,

– s ohledem na sendajský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015–2030 přijatý OSN dne 18. března 2015,

– s ohledem na zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o globálním oteplování o 1,5 °C, změně klimatu a půdě a o oceánu a kryosféře v měnícím se podnebí,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

– s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 zveřejněnou dne 20. května 2020,

– s ohledem na deklaraci OSN o právech drobných zemědělců a dalších osob pracujících ve venkovských oblastech,

– s ohledem na rozhodnutí Valného shromáždění OSN vyhlásit období 2019–2028 Desetiletím rodinného farmaření,

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 2. května 2017 nazvaný „Digitalizace pro rozvoj: systematické zohledňování digitálních technologií a služeb v rozvojové politice EU“ (SWD(2017)0157),

– s ohledem na globální pakt OSN o uprchlících přijatý dne 17. prosince 2018,

– s ohledem na globální pakt OSN o bezpečné, řízené a legální migraci přijatý dne 19. prosince 2018,

– s ohledem na Úmluvu Africké unie o ochraně vnitřně vysídlených osob v Africe a o pomoci těmto osobám (Úmluva z Kampaly),

– s ohledem na Mezinárodní desetiletí osob afrického původu (2015–2024) vyhlášené OSN, a zejména na pilíř nazvaný „Uznávání“,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. května 2013 nazvané „Posilování místních orgánů v partnerských zemích za účelem zlepšení správy věcí veřejných a účinnějšího dosahování výsledků v oblasti rozvoje“ (COM(2013)0280),

– s ohledem na výroční zprávu o cílech EU v oblasti rozvojové pomoci, kterou v roce 2019 vypracovala Rada Evropské unie pro Evropskou radu,

– s ohledem na své usnesení ze dne 24. října 2017 nazvané „Strategii EU–Afrika: urychlení rozvoje“[1],

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. října 2015 o úloze místních orgánů v rozvojových zemích v oblasti rozvojové spolupráce[2],

– s ohledem na své usnesení ze dne 13. listopadu 2018 o digitalizaci pro účely rozvoje: snižování chudoby pomocí technologií “[3],

– s ohledem na své usnesení ze dne 19. června 2020 o protestech proti rasismu v návaznosti na smrt George Floyda[4],

– s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 27. března 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI)[5],

– s ohledem na svá předchozí usnesení o vztazích mezi EU a státy Afriky, Karibiku a Pacifiku (země AKT), zejména na usnesení ze dne 4. října 2016, 14. června 2018 a 28. listopadu 2019[6],

– s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

– s ohledem na stanovisko Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro kulturu a vzdělávání,

– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A9-0017/2021),

A. vzhledem k tomu, že příští summit Africké unie a Evropské unie by měl partnerství dodat nový impuls a přinést novou společnou strategii doplněnou konkrétním postupem, pokud jde o naše společné výzvy a příležitosti, v souladu s mezinárodními závazky přijatými v rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody;

B. vzhledem k tomu, že je zásadní, aby země více investovaly do systematického shromažďování přesných a srovnatelných rozčleněných údajů, aby bylo možné zjistit, kde existují průsečíky a jaké, určit, jak je řešit, a analyzovat, zda výsledky opatření přijatých v rámci této strategie mají pozitivní dopad na všechny, včetně osob, které jsou na tom nejhůře; vzhledem k tomu, že v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 17.18 by údaje měly být členěny podle příjmu, genderové identity, věku, rasy, etnického původu, migračního statusu, zdravotního postižení a zeměpisného umístění;

C. vzhledem k tomu, že při vytváření nové podoby našich vzájemných vztahů musí hrát zásadní úlohu zájmy a priority Afriky vyjádřené zejména v rámci Agendy 2063;

D. vzhledem k tomu, že Afrika je domovem nejmladší populace na světě a několika nejméně stabilních států světa; vzhledem k tomu, že každý měsíc vstupuje na trh práce přibližně jeden milion Afričanů;

E. vzhledem k tomu, že přidaná hodnota, již EU ve svém partnerství s Afrikou přináší, bude záviset na schopnosti EU kombinovat mezikontinentální dialog s přístupem odvíjejícím se od místního kontextu, který zohlední rozmanitost místních a regionálních specifik, citlivé záležitosti partnerských zemí a stávající sociální struktury, ale také na vůli EU budovat s Afrikou dlouhodobou vizi založenou na sdílených hodnotách, společných zájmech a novém závazku k multilateralismu;

F. vzhledem k tomu, že pro zmírnění migračního trendu je zásadní, aby byl na místní úrovni zajištěn přístup k důstojné práci a důstojným životním podmínkám;

G. vzhledem k tomu, že v roce 2018 představovaly suroviny 49 % celkového dovozu EU z Afriky; vzhledem k tomu, že těžební průmysl je nejdůležitější hnací silou přímých zahraničních investic v Africe;

H. vzhledem k tomu, že předpokladem hospodářského růstu a investic jsou bezpečnost, právní stát a řádná správa věcí veřejných; vzhledem k tomu, že hospodářský růst a investice musí být udržitelné a musí je provázet boj proti nerovnostem realizovaný prostřednictvím politik přerozdělování, posilování lidského kapitálu, spravedlnosti, politické účasti, systémů sociální bezpečnosti a opatření k provádění cílů udržitelného rozvoje;

I. vzhledem k tomu, že mír a bezpečnost jsou základními předpoklady pro dosažení dlouhodobého udržitelného rozvoje a podporu stabilizace a silných institucí na místní, regionální a celostátní úrovni a jsou nezbytné pro zlepšení životních podmínek a plnění cílů udržitelného rozvoje;

J. vzhledem k tomu, že prioritou v politicky nestabilních a administrativně slabých afrických státech je budování státu, což znamená budování jejich fiskální kapacity;

K. vzhledem k tomu, že v subsaharské Africe nebylo nikdy zaregistrováno 94 milionů dětí mladších pěti let, ve východní a jižní Africe 51 milionů a v západní a střední Africe 43 milionů; vzhledem k tomu, že právo člověka na to, aby byla uznávána jeho právní osobnost, je zásadním krokem k zajištění celoživotní ochrany a předpokladem pro výkon všech ostatních práv; vzhledem k tomu, že rodný list je dokladem o právní identitě určité osoby, předchází riziku, že se člověk ocitne bez státní příslušnosti, a umožňuje držiteli nalézt ochranu před násilím a vykořisťováním;

L. vzhledem k tomu, že jednou z priorit budoucího partnerství EU–Afrika musí být rovnost žen a mužů, a proto je nezbytné, aby byla začleněna do strategie EU–Afrika; vzhledem k tomu, že ženy a mladí lidé často čelí překážkám, které jim brání využít plně svého potenciálu, což se odráží na tom, že jsou ve zvýšené míře vystaveni sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí, nákaze virem HIV, neplánovanému těhotenství, předčasnému ukončení školní docházky a omezenému přístupu k financování a podnikání;

M. vzhledem k tomu, že v Africe v současné době žije 390 milionů osob pod hranicí chudoby, a to z důvodu nedostatečné inkluzivnosti, která podněcuje nerovnosti; vzhledem k tomu, že zranitelnost Afriky související s nedostatečnou hospodářskou diverzifikací, nízkou mírou mobilizace domácích zdrojů, nezákonnými finančními toky, vysokou závislostí na vývozu surovin a kolísáním cen komodit ještě zhoršila pandemie COVID-19; vzhledem k tomu, že se očekává, že nová hospodářská krize vzniklá v důsledku pandemie COVID-19 ještě prohloubí nerovnost a chudobu, přičemž již nyní se projevují její nepřímé důsledky, které si vybírají velkou daň zejména v podobě nedostatku potravin, ztráty příjmů, ztráty remitencí a živobytí a hrozící krize zadlužení;

N. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 odhalila nedostatky ve zdravotnictví a zajišťování potravin a ukazuje, že je naléhavě třeba vybudovat v obou oblastech univerzální a odolné systémy zaměřené na lidi, které budou založeny na lidských právech; vzhledem k tomu, že tyto krize by se mohly v nadcházejících desetiletích v důsledku změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti ještě násobit; vzhledem k tomu, že hrozí, že pandemie zastaví nebo dokonce zvrátí pokrok v boji proti třem stávajícím závažným epidemiím, konkrétně epidemii HIV, tuberkulózy a malárie, a je tedy nutné přijmout inovativní integrované přístupy a zároveň zapojit dotčené komunity a posílit postavení občanské společnosti, aby se zajistily služby určené na záchranu životů pro ty, kteří je potřebují;

O. vzhledem k tomu, že je třeba podporovat kontakty mezi oběma kontinenty na všech úrovních a mezi všemi složkami společnosti;

P. vzhledem k tomu, že Rada Africké unie pro mír a bezpečnost označila v roce 2019 změnu klimatu za významnou bezpečnostní hrozbu;

Q. vzhledem k tomu, že africký kontinent je negativními dopady změny klimatu a různými zdroji znečištění ovzduší, půdy a vody obzvláště zasažen; vzhledem k tomu, že Afrika potřebuje investice do přizpůsobení se změně klimatu, zatímco společné sdělení ze dne 9. března 2020 se zaměřuje na zmírňování změny klimatu; vzhledem k tomu, že novou hnací silou celosvětové diplomacie v oblasti klimatu by se mohla stát úspěšná klimatická aliance mezi Afrikou a Evropou;

R. vzhledem k tomu, že dne 20. prosince 2017 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, v níž vyhlásilo období 2019–2028 Desetiletím rodinného farmaření;

S. vzhledem k tomu, že subsaharská Afrika má nejnižší míru přístupu k energii na světě; vzhledem k tomu, že k elektřině má přístup pouze asi polovina jejích obyvatel, zatímco pouze třetina má přístup k čistým palivům a technologiím k vaření (tzv. „čisté vaření“); vzhledem k tomu, že přibližně 600 milionů lidí nepoužívá elektřinu a 890 milionů lidí vaří za použití tradičních paliv;

T. vzhledem k tomu, že zásadní význam pro realizaci decentralizované výroby energie obnovitelných zdrojů má rovněž soukromé financování; vzhledem k tomu, že soukromé investice, decentralizovaná výroba energie z obnovitelných zdrojů a na míru přizpůsobené obchodní modely spotřebitelského financování (např. prostřednictvím průběžného financování a mobilních peněz) mají potenciál zajistit přístup k energii v rozsáhlých částech Afriky, a to zejména v subsaharské Africe, kde je míra přístupu k energii nejnižší na světě;

U. vzhledem k tomu, že ochrana, uchovávání a uznávání kulturního dědictví a kulturní a tvůrčí odvětví mohou stimulovat zaměstnanost, posílit postavení mladých lidí a žen a přispívat k odolné a tolerantní společnosti, která respektuje kulturní rozdíly a snižuje nerovnosti budováním mostů mezi různými komunitami;

Směrem k nové podobě strategie s Afrikou

1. vítá sdělení Komise ze dne 9. března 2020 nazvané „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“ a považuje je za krok směrem ke skutečně geopolitickému partnerství; zdůrazňuje, že Evropa a Afrika se nacházejí v těsné zeměpisné blízkosti a mají silné historické, kulturní a sociálně-ekonomické vazby, které posiluje nárůst jejich společných výzev a strategických zájmů; zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou v mnoha ohledech největším partnerem Afriky, pokud jde o obchod, investice, oficiální rozvojovou pomoc, humanitární pomoc a bezpečnost;

2. připomíná, že v Africe žije více než 1 miliarda lidí, přičemž se očekává, že celosvětový populační nárůst do roku 2050 se odehraje více než z poloviny právě v Africe; připomíná rovněž, že šest z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik na světě jsou ekonomiky afrických zemí; zdůrazňuje, že vztahy EU s Afrikou mají zásadní význam pro budoucnost obou kontinentů a že jejich prosperita je úzce propojena; zdůrazňuje, že základním prvkem vztahů mezi EU a Afrikou musí být lidský rozvoj, plnění cílů udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby;

3. opakuje svou výzvu, aby Evropská unie a Africká unie vytvořily skutečné mezikontinentální partnerství; zdůrazňuje, že nadcházející summit EU–AU, který se má konat v roce 2021, by měl položit základy strategického, oboustranně prospěšného partnerství zaměřeného na výsledky, které bude odrážet zájmy obou stran a posilovat vazby mezi oběma kontinenty;

4. vyzývá k vytvoření skutečně rovnocenného partnerství, které bude založeno na mezinárodním právu a mezinárodních úmluvách, dohodách a standardech, a naléhavě žádá obě strany, aby již dále nesetrvávaly ve vztahu dárce–příjemce; zdůrazňuje, že je důležité navázat vztahy s našimi africkými partnery, včetně africké občanské společnosti a africké diaspory, a jasně vymezit plán partnerství a odpovědnost každé strany na základě jasného hodnocení provádění předchozích společných dohod;

5. konstatuje, že potenciál Afriky přitahuje zvýšený zájem mnoha aktérů na světové scéně, a vyjadřuje znepokojení nad tím, že v mnoha oblastech se Afrika stala novou arénou pro soupeření mocností; zdůrazňuje, že EU je jedním z prvních, kdo pomáhá africkému kontinentu, zatímco destruktivní politiky používané jinými aktéry poškozují africké národy, což má negativní dopady i na EU; zdůrazňuje, že EU je ze své podstaty ve svých politických a hospodářských vztazích se třetími zeměmi motivována podporou základních práv, demokratických institucí a demokratické odpovědnosti; domnívá se, že třetí země, např. Čína, sledují jiné cíle, které nás občas znepokojují; zdůrazňuje, že naším cílem je posílit odolnost a nezávislost našich afrických partnerů; vyjadřuje tudíž politování nad tím, že kroky jiných aktérů, zejména Číny a Ruska, se zaměřují na vlastní geopolitické zájmy a rostoucí unilateralismus, a zdůrazňuje, že jejich vlastní zisky jsou na úkor svrchovanosti afrických zemí a evropské bezpečnosti; vyzývá EU, aby svůj postup koordinovala se všemi zeměmi, které mají upřímný zájem na prosperujícím a dlouhodobě pozitivním vývoji na africkém kontinentě, na základě plného respektování lidských práv, svobody sdělovacích prostředků a odpovědnosti, správy, která je transparentní a účinně reaguje, a boje proti korupci, což jsou zásadně důležité prvky pro zajištění stabilního a inkluzivního politického, sociálního a ekonomického prostředí v Africe; vyzývá EU, aby vypracovala strategickou a dlouhodobou reakci na čínskou iniciativu „Jeden pás, jedna cesta“, která by se měla řídit našimi sdílenými hodnotami a prioritami a potřebami našich afrických sousedů; zdůrazňuje, že EU a její členské státy se musí stát zdrojem stability a spolehlivosti v tomto regionu; domnívá se, že Evropská unie musí hrát v Africe významnější geopolitickou úlohu a vybudovat vztahy, které budou prospěšné pro všechny;

6. domnívá se, že je třeba posílit úlohu severoafrických zemí v rámci partnerství a podporovat třístrannou spolupráci, a dát tak nový impuls spolupráci mezi severními a jižními zeměmi a mezi jižními zeměmi navzájem a zlepšit soudržnost kontinentálního přístupu;

7. vyzývá k tomu, aby toto partnerství odráželo nové priority afrických zemí vyplývající z pandemie COVID-19; podporuje reakci EU na tuto krizi v rámci opatření „tým Evropa“ a považuje ji za hlavní a skutečný signál globální solidarity a potvrzení evropských hodnot;

8. zdůrazňuje, že škodlivé dopady koronavirové krize musí přimět oba kontinenty k tomu, aby se zavázaly k partnerství, které plně zohlední její důsledky a připraví půdu pro udržitelné a inkluzivní oživení, které se zaměří na lidský rozvoj, zejména na vzdělávání a na silnější systémy zdravotní péče s cílem předcházet nově vznikajícím pandemiím, odhalovat je a reagovat na ně a urychlit reakci na stávající pandemie, a dále na rovnost žen a mužů, udržitelný růst, rychlejší transformaci, včetně ekologické a digitální transformace, a na řádnou správu věcí veřejných;

9. připomíná závazek mezinárodního společenství spočívající v plnění sedmnácti cílů udržitelného rozvoje při současném respektování zásad Agendy pro udržitelný rozvoj 2030; domnívá se, že partnerství mezi Afrikou a EU bude mít určující vliv na dodržení tohoto závazku a že by mělo být založeno na strategickém a průřezovém přístupu, který zahrnuje všechny cíle udržitelného rozvoje a uznává jejich vzájemné propojení;

10. připomíná, že AU a EU společně představují politickou váhu 81 zemí, a zdůrazňuje význam tohoto partnerství v rámci mnohostranného systému; vyzývá obě strany, aby posílily svou spolupráci na mnohostranných fórech, a vyzývá k úzké, inkluzivní a systematické koordinaci před každou významnou událostí týkající se globální správy;

11. připomíná významnou úlohu Africké unie a afrických států v mnohostranných organizacích, zejména v Organizaci spojených národů, kde africké státy tvoří 28 % členů; zdůrazňuje, že cíl EU posílit mezinárodní řád založený na pravidlech a mnohostranný systém znamená prosazovat větší spravedlnost a rovné zastoupení Afriky v orgánech globální správy; vyzývá zejména k tomu, aby EU podpořila žádost Afriky o rozšíření Rady bezpečnosti OSN tak, aby zahrnovala stálé zastoupení tohoto kontinentu;

12. zdůrazňuje, že vliv EU vyplývá z existence jejích nejvzdálenějších regionů jak v Atlantském oceánu, tak v Indickém oceánu a že její nejvzdálenější regiony jsou historicky, hospodářsky a kulturně propojeny s několika africkými zeměmi; vyzývá k lepší integraci nejvzdálenějších regionů do jejich regionálního prostředí a k intenzivnější spolupráci s africkými zeměmi ve společných otázkách, zejména pokud jde o životní prostředí a migraci;

13. zdůrazňuje, že je třeba vycházet ze zkušeností získaných ze společné strategie Afrika–EU a zajistit, aby nová společná strategie byla plně v souladu s „africkým pilířem“ budoucí dohody, která naváže na dohodu z Cotonou, a s dalšími stávajícími politikami EU a doplňovala je, aby bylo možné dosáhnout větší soudržnosti rozvojové politiky EU; připomíná, že je třeba zajistit, aby partnerství mezi kontinenty bylo prováděno v souladu s místním, vnitrostátním a regionálním kontextem a specifickými potřebami;

14. je toho názoru, že další regionalizaci by mělo umožnit také mezikontinentální celostní partnerství; znovu opakuje, že EU i nadále podporuje regionální integraci (a to i v souvislosti s pandemií COVID-19, jež poukázala na zranitelnost globálního dodavatelského řetězce) a regionální organizace v Africe; podporuje názor, že EU musí zachovat flexibilní přístup k jednotlivým zemím a subregionům, který jí umožní přizpůsobit své zapojení a podporu konkrétním potřebám a situaci každé země ve všech pěti regionech Afriky; vyzývá k aktualizaci různých regionálních politik EU vůči africkým subregionům; vyjadřuje politování nad skutečností, že ani po uplynutí 25 let od zahájení barcelonského procesu není ani zdaleka vytvořen prostor sdílené prosperity, stability a svobody se zeměmi jižního sousedství;

15. zdůrazňuje význam AU z hlediska integrace afrického kontinentu, zejména pokud jde o potřebu posílit obchod v rámci Afriky; zdůrazňuje, že tato integrace by měla být jasně definována a měla by vycházet z potřeb africké společnosti; připomíná, že silné partnerství vyžaduje nejen silnou EU, ale také silnou Africkou unii; vyzývá EU, aby podporovala integrační úsilí na regionální a kontinentální úrovni a institucionalizaci a posilování Africké unie snížením její závislosti na externím financování a zlepšením její řídící struktury, ale také prostřednictvím výměny osvědčených postupů a technické a finanční pomoci; vítá návrh panafrického programu v souvislosti s novým nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), jehož cílem je řešit problémy afrického kontinentu jako celku;

16. velmi vítá slova předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, kterými naznačila, že učiní vztahy s Afrikou jedním z ústředních prvků svého mandátu; vítá nedávné návštěvy vedoucích představitelů orgánů a institucí EU v Addis Abebě; požaduje, aby byly tyto kontakty na nejvyšší politické úrovni posíleny a aby byly pravidelnější; zastává názor, že pravidelné společné projevy vedoucích představitelů Africké unie a Evropské unie by umožnily zlepšit viditelnost našeho partnerství a lépe o něm informovat veřejnost ve sdělovacích prostředcích našich zemí a byly by dokladem toho, jaký význam je tomuto partnerství přikládán v politických agendách obou kontinentů; domnívá se, že tyto projevy by měly umožnit podávání zpráv o provádění partnerství, zapojení zúčastněných stran do procesu a pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje a také diskusi o klíčových otázkách společných oběma kontinentům;

17. zdůrazňuje, že je třeba zapojit africkou i evropskou občanskou společnost, včetně nevládních organizací, místních orgánů, soukromého sektoru, diaspory, poslanců obou regionů, mladých lidí, menšin a náboženských komunit, do definování a hodnocení nových a stávajících strategií s cílem vytvořit partnerství zaměřené na lidi, které bude inkluzivní a přístupné všem;

18. zdůrazňuje, že úsilí EU o zapojení občanské společnosti musí být transparentní a nabízet příležitosti, finanční zdroje a rámec potřebný k tomu, aby bylo možné zapojit zástupce občanské společnosti na všech úrovních, a to i na místní úrovni a na úrovni občanů; zdůrazňuje, že pro vytvoření partnerství zaměřeného na lidi je zásadní nejen zapojení občanské společnosti, ale také závazek EU k boji proti všem formám rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti, a to jak uvnitř EU, tak i za jejími hranicemi;

19. vyzývá k zapojení všech zúčastněných stran, včetně evropské a africké občanské společnosti a komunit, místních orgánů a vnitrostátních parlamentů, do systematického, transparentního a fakticky podloženého monitorování  provádění strategie a k dodržování zásad soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje;

20. zdůrazňuje význam parlamentní diplomacie a domnívá se, že parlamentní shromáždění, jako je Smíšené parlamentní shromáždění AKT–EU a Panafrický parlament, hrají zásadní úlohu při posilování politického dialogu mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje úlohu Evropského parlamentu při sledování účinného provádění partnerství a dohledu nad ním; připomíná četné parlamentní schůze a mise Parlamentu a vyzývá k posílení parlamentního rozměru vztahů mezi EU a AU prostřednictvím pravidelných misí, které umožní setkávání klíčových parlamentních výborů s jejich africkými protějšky a diskusi mezi nimi;

21. domnívá se, že úloha diaspor má zásadní význam pro budování mostů a podporu vzájemného porozumění mezi oběma kontinenty prostřednictvím předávání znalostí, investic a remitencí a že by EU měla umožnit zapojení diaspory do tvorby politik tím, že podpoří struktury, které zajistí zapojení diasporálních skupin do řešení sociálních a politických záležitostí; vyzývá Komisi, aby zvážila, jak nejlépe spolupracovat s diasporou v rámci komplexní strategie s Afrikou, mimo jiné využitím součinnosti mezi nástroji vnitřního a vnějšího financování při řešení společných výzev;

22. připomíná, že remitence diaspory mají zásadní význam pro místní hospodářství; upozorňuje, že Světová banka očekává, že toky finančních prostředků do Afriky v roce 2020 v důsledku krize COVID-19 poklesnou přibližně o 20 %, zejména v nejméně rozvinutých zemích, kde jsou pro chudé domácnosti životně důležitým zdrojem příjmů; vyzývá proto EU a africké země, aby v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 10.c usilovaly o to, aby se náklady na převod finančních prostředků snížily do roku 2030 na méně než 3 %;

23. připomíná, že úspěch partnerství bude záviset na finančních prostředcích, které na ně budou věnovány; vyzývá k úsilí o zajištění masivní podpory pro Afriku v rámci budoucího nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci, přičemž poukazuje na to, že EU je pro Afriku i nadále největším dárcem; vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států EU nedosáhlo cíle vyčlenit 0,7 % HND na oficiální rozvojovou pomoc a že některé členské státy dokonce své příspěvky snížily;

24. zdůrazňuje, že aby se mohly vztahy mezi EU a Afrikou posunout od dynamiky dárce–příjemce a aby mohly africké země plnit cíle udržitelného rozvoje, musí obnovený rámec partnerství stanovit konkrétní opatření na podporu větší mobilizace domácích zdrojů v afrických zemích, jako je podpora boje proti korupci a vzniku spravedlivých a účinných daňových systémů a boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům;

25. vyzývá k tomu, aby bylo v rozpočtu EU vyčleněno více zdrojů na rozvojovou spolupráci, které budou financovány z nových vlastních zdrojů, včetně daně z finančních transakcí;

26. připomíná, že podle zásady odpovědnosti země mohou být rozvojové politiky a programy úspěšné pouze tehdy, pokud jsou řízeny rozvojovými zeměmi a jsou-li přizpůsobeny situaci a potřebám jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je třeba spolupracovat s občanskou společností a místními komunitami, aby byly uspokojeny potřeby lidí a řešena jejich zranitelná místa;

27. vyzývá k vytvoření monitorovacího mechanismu a k plné transparentnosti a odpovědnosti při poskytování finančních prostředků EU;

28. naléhavě zdůrazňuje, že finanční pomoc EU by neměla vést k prodlužování konfliktů ani usnadňovat bezohledné chování autokratických režimů, které jsou hlavní příčinou mnoha sociálně-ekonomických problémů a politických konfliktů v Africe; zdůrazňuje, že prosazování společných zájmů a spolupráce musí být v souladu s mezinárodním právem, základními hodnotami EU a cíli, které spočívají v podpoře demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;  29. vyzývá orgány EU a členské státy, aby jednaly ve svých vztazích s africkým kontinentem soudržněji a jednotněji a aby povinně koordinovaly své politiky a zaměřily se přitom na vytváření rámců pro hospodářské příležitosti a pracovní místa;

30. je toho názoru, že partnerství by mělo zahrnovat všech 27 zemí EU a všech 55 zemí AU; vyzývá k plnému zapojení všech členských států EU s cílem zlepšit viditelnost a podpořit hodnotu partnerství mezi Evropany a partnerskými zeměmi, a umožnit tak lepší komunikaci o společných akcích a ambicích;

Partneři pro lidský a hospodářský rozvoj

31. vyzývá k tomu, aby se lidský rozvoj stal ústředním bodem strategie, a zajistilo se tak, aby nikdo nebyl opomíjen, přičemž prioritou by mělo být řešení chudoby, nerovností a diskriminace a zajištění demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv pro všechny a zvláštní pozornost by měla být věnována nejvíce marginalizovaným a zranitelným skupinám obyvatel; zdůrazňuje, že prioritou by měl být rovněž přístup k základním sociálním službám, jako jsou potraviny, voda a hygienická zařízení, ke kvalitním systémům zdravotní péče, ke kvalitnímu vzdělávání, k sociální ochraně a k ochraně životního prostředí;

32. považuje za zásadní zaručit důstojné pracovní podmínky, posílit sociální práva, zlepšit sociální dialog a dialog o práci, vymýtit dětskou a nucenou práci a zlepšit zdravotní a bezpečnostní podmínky na pracovišti;

33. s velkým důrazem poukazuje na významnou úlohu fungujících státních institucí, orgánů a infrastruktury a je přesvědčen o tom, že jejich absence může být závažnou překážkou rozvoje, pokroku a míru; zdůrazňuje, že bezpečnosti, stability, a ve výsledku tedy také prosperity a udržitelného rozvoje lze v dotčených regionech dosáhnout pouze tehdy, pokud se bude uplatňovat všezahrnující strategie; zdůrazňuje, že zásadní význam pro udržitelný rozvoj mají demokratické reformy, řádná správa věcí veřejných a budování státu; zdůrazňuje, že prosazování právního státu, boj proti korupci a podpora přístupu ke spravedlnosti by významně přispěly k realizaci základních práv občanů na obou kontinentech;

34. zdůrazňuje, že přestože mnohé země stále bojují s korupcí, chybějící řádnou správou a absencí sociálních a politických svobod, řada zemí již zahájila reformní a demokratizační procesy; připomíná, že země v procesu transformace jsou mimořádně zranitelné a že je třeba, aby se v případě potřeby mohly spolehnout na pomoc EU; žádá proto, aby byla těmto zemím poskytována dobře koordinovaná podpora a pomoc při budování odolnějších států a společností s cílem udržet a podpořit aspirace na pozitivní změny, které vyjádřili jejich obyvatelé; navrhuje, aby místopředseda Komise, vysoká představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku zřídil zvláštní ad hoc kontaktní skupiny, které by zefektivnily a usnadnily celounijní podporu jednotlivým zemím procházejícím procesem transformace; domnívá se, že je třeba vyvinout více úsilí za účelem podpory inkluzivních politických systémů založených na pluralitě politických stran a zodpovědné demokratické správě věcí veřejných v Africe, zejména v nestabilních státech, a to usnadněním vzniku občansko-vládních pracovních skupin a parlamentního dohledu – i s využitím technologických platforem – ke shromažďování podnětů občanů týkajících se politických otázek a na podporu osvědčených postupů založených na partnerských výměnách s cílem posílit odpovědnost vlád a jejich schopnost reagovat, což má zásadní význam pro zajištění udržitelného rozvoje, řešení globálních výzev a snížení rizika rostoucí nestability;

35. zdůrazňuje, že je důležité podporovat svobodné a spravedlivé volby umožňující soutěž mezi kandidáty a důvěryhodné volební procesy; podporuje koordinaci mezi EU a AU ve volebních pozorovatelských misích a pomoc při zlepšování kapacit AU pro dlouhodobé sledování voleb tak, aby odpovídalo mezinárodním standardům, a podporuje i dvoustrannou spolupráci s příslušnými zeměmi a jejich občanskou společností s cílem zajistit v Africe inkluzivní, transparentní a důvěryhodné volby; poukazuje proto na celou řadu volebních pozorovatelských misí EU, které Evropský parlament výrazně podporuje; vybízí EU, evropské nevládní organizace, politické strany a občanskou společnost, aby úzce spolupracovaly se svými africkými protějšky, včetně veřejných činitelů, s cílem navázat věcný politický dialog na základě konkrétně zaměřených politik, podpořit řádnou demokratickou správu věcí veřejných, posílit zastoupení a začlenění marginalizovaných skupin obyvatelstva a podpořit smysluplnou účast občanské společnosti a občanů na všech úrovních veřejného života;

36. oceňuje snahy o posílení vlastních afrických mechanismů a předpisů na ochranu lidských práv, jako je Africká charta lidských práv a práv národů a její protokoly, Africká charta pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, Africká komise pro lidská práva a práva národů a Africký soud pro lidská práva a práva národů; oceňuje skutečnost, že tyto mechanismy a předpisy i nadále pomáhají africkým partnerům přizpůsobovat své vlastní lidskoprávní nástroje a mechanismy mezinárodně uznávaným zásadám, právním předpisům a normám;

37. připomíná významnou úlohu Mezinárodního trestního soudu při potírání beztrestnosti a při prosazování hodnot míru, bezpečnosti, rovnosti, čestnosti, spravedlnosti a odškodnění; vyzývá EU a africké státy, aby nadále podporovaly Římský statut a Mezinárodní trestní soud; vyzývá všechny africké státy, aby podepsaly a ratifikovaly Římský statut, pokud tak ještě neučinily;

38. zdůrazňuje, že je důležité zohledňovat v první řadě nejlepší zájem dítěte a prosazovat právo na pokojné dětství a na dobré životní podmínky všech dětí; vyzývá k tomu, aby byla zejména v subsaharské Africe a v řadě dalších oblastí konfliktů nebo extrémní chudoby naléhavě věnována pozornost těžkým podmínkám dětí, které žijí na okraji společnosti a kterým jsou příliš často upírána jejich základní práva, jako je přístup ke vzdělání, základní zdravotní péči a obecněji právo na dětství; vyzývá proto k plnému provádění Úmluvy o právech dítěte;

39. poukazuje na to, že počet afrického obyvatelstva se za posledních 30 let zdvojnásobil a že se očekává, že tento silný demografický růst bude pokračovat i v nadcházejících desetiletích; zdůrazňuje proto, že je důležité vypracovat společnou strategii Africké unie a Evropské unie, která učiní zaměření na děti a mladé lidi stěžejním prvkem tohoto partnerství a zohlední závěry summitu mládeže konaného v roce 2017;

40. zdůrazňuje, že nejlepším způsobem, jak posílit postavení mladých lidí, je rozvíjet a podporovat příležitosti k jejich rozvoji, a to zejména prostřednictvím pracovních a podnikatelských příležitostí, ale také prostřednictvím příležitostí podílet se na demokratických procesech a rozhodování; domnívá se, že tato strategie by měla posílit zejména příležitosti  pro výměny mládeže a dobrovolnictví, přičemž by v rámci všech navrhovaných kontaktů a projektů mělo být upřednostňováno 17 cílů udržitelného rozvoje;

41. vyzývá orgány Evropské unie a Africké unie, aby vytvářely příležitosti pro stáže mladých Evropanů v zemích Africké unie a mladých Afričanů v Evropské unii s cílem vyškolit je v příslušných integračních procesech;

42. vyzývá EU, aby podporovala všeobecný přístup všech mladých lidí v celé jejich rozmanitosti, včetně dospívajících dívek a dívek se zdravotním postižením, ke zdravotnickým službám vstřícným k mladým lidem, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a HIV, které jsou spravedlivé, přístupné, cenově dostupné a založené na potřebách, a to i za konfliktů a humanitárních krizí;

43. uvádí, že kvůli neexistenci spolehlivých registrů obyvatel v některých afrických státech nemá mnoho jejich občanů oficiální právní osobnost, a přichází tudíž i o svá občanská práva, přístup k demokratickému vyjádření názorů a právo volit; zdůrazňuje, že tento nedostatek způsobuje, že demografické statistiky nejsou dostatečně spolehlivé a relevantní;

44. zdůrazňuje, že je důležité investovat do konkrétních iniciativ EU zaměřených na posílení afrických vnitrostátních systémů evidence obyvatel a na zajištění toho, aby tyto služby byly přístupné a důvěrné, a podporovat africké vlády při investování do bezpečných a inovativních technologických řešení, která usnadní registraci narozených dětí, v souladu s cílem udržitelného rozvoje č. 16.9;

45. domnívá se, že do partnerství musí být začleněny a v jeho rámci upřednostněny rovnost pohlaví a posílení postavení žen a dívek; vyzývá proto své protějšky, aby aktivně podporovaly přínos a úlohu žen v hospodářství a společnosti a aby uznaly jejich občanská a zákonná práva, včetně práva vlastnit majetek a práva podílet se na různých hospodářských a politických odvětvích; vítá větší zastoupení žen v některých afrických státech; konstatuje však, že v řadě zemí afrického kontinentu jsou ženy i nadále nedostatečně zastoupeny; zdůrazňuje, že dodržování a plné uplatňování lidských práv žen jsou základem demokratické společnosti; domnívá se proto, že je třeba dosáhnout těchto základních práv a cílů, aby bylo možné vybudovat skutečně demokratickou společnost;

46. žádá, aby se na základě nedávno zahájeného plánu GAP III vystupňovalo úsilí o skoncování s násilím na základě pohlaví, mrzačením ženských pohlavních orgánů a nucenými sňatky; vyzývá Komisi, aby zajistila synergickou součinnost mezi partnerstvím EU–Afrika a akčním plánem GAP III s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů; vyzývá k tomu, aby partnerství EU–Afrika kladlo důraz na účast žen při rozhodování; žádá, aby byl vypracován společný plán pro cíle, jichž má být dosaženo ve vztahu k právům žen;

47. zdůrazňuje, že zejména komplexní sexuální výchova má zásadní význam pro posílení rovnosti žen a mužů, přeměnu škodlivých genderových norem a prevenci sexuálního, genderově podmíněného a domácího násilí, stejně jako nezamýšleného těhotenství a infekce HIV;

48. zdůrazňuje skutečnost, že přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a souvisejícím právům, jakož i jejich respektování, představuje klíčový prvek partnerství EU–Afrika; konstatuje, že je naléhavě zapotřebí řešit skutečnost, že dopady koronavirové krize ještě více omezily přístup k službám sexuálního a reprodukčního zdraví, jakož i ke vzdělávání v této oblasti, a zhoršily diskriminaci žen a násilí na nich páchané; vyzývá Komisi, aby v rámci nového partnerství EU–Afrika upřednostnila téma sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv a aby se zavázala k prosazování, ochraně a naplňování práva každého jednotlivce na to, aby měl plnou kontrolu nad záležitostmi souvisejícími s jeho sexualitou a sexuálním a reprodukčním zdravím a právy a aby o těchto záležitostech mohl svobodně a odpovědně rozhodovat, a to bez diskriminace, nátlaku a násilí;

49. konstatuje, že osoby se zdravotním postižením se i nadále stávají oběťmi vícenásobných forem diskriminace; vyzývá k začlenění práv osob se zdravotním postižením v Africe do strategie a všech uvolněných finančních nástrojů a vyzývá k aktivní účasti těchto osob na společenském dění a k jejich systematickému zapojení do přípravy a provádění strategií zaměřených na podporu jejich začleňování, zejména pokud jde o vzdělávání, podnikání a digitální transformaci; domnívá se, že toho lze dosáhnout pouze promocí smysluplného zapojení organizací občanské společnosti, včetně organizací osob se zdravotním postižením;

50. je znepokojen přetrvávajícím násilím a diskriminací osob LGBTI, především pokud jde o přístup ke zdravotní péči, a vyzývá oba kontinenty, aby vystupňovaly své úsilí o ochranu práv těchto osob;

51. zdůrazňuje zásadní úlohu občanské společnosti, včetně místních nevládních organizací, a svobody projevu pro zajištění řádného fungování demokracie; připomíná, že je třeba uznat a podporovat víceré role a přínosy organizací občanské společnosti; vyzývá oba kontinenty, aby zaručily rámec, který umožní organizacím občanské společnosti podílet se na formulování a hodnocení politiky na různých úrovních rozhodování;

52. zdůrazňuje významnou úlohu svobodných a dynamických sdělovacích prostředků a tisku a připomíná, že tento sektor plní klíčovou funkci při zajišťování dobře informované veřejnosti, která je schopna definovat vlastní priority, jakož i při posilování odolnosti vůči falešným zprávám; vybízí Afriku, aby pokračovala ve svém úsilí, pokud jde o svobodu sdělovacích prostředků a podporu novinářů, a vyzdvihuje významnou roli svobodného tisku v boji s korupcí a při dohledu nad veřejnými orgány a jejich odpovědností;

53. připomíná, že zdraví je nezbytnou podmínkou lidského rozvoje a že právo na zdraví je základním právem; zdůrazňuje, že je třeba se v plné rozsahu zabývat vícerozměrnou povahou zdraví; zdůrazňuje význam bezpečného životního prostředí pro ochranu lidského zdraví a skutečnost, že přístup „jedno zdraví“ by měl být začleněn do budoucího partnerství;

54. zdůrazňuje, že je třeba vybudovat skutečné partnerství v oblasti zdraví zaměřené na zdokonalení systémů zdravotní péče prostřednictvím posílení úlohy komunit; zdůrazňuje, že budování kapacit jednotlivých zemí musí být základem pro podporu všeobecného přístupu k odpovídající, přístupné a cenově dostupné zdravotní péči pro všechny, a to posílením poskytování zdravotnických služeb veřejnosti;

55. zdůrazňuje dále, že toto partnerství by se mělo zaměřit na celosvětový výzkum a vývoj v oblasti zdraví a na posílení spolupráce mezi EU a Afrikou na poli výzkumu a inovací v téže oblasti, čímž se společně podpoří místní africká a evropská výrobní kapacita zdravotnických výrobků, vybavení a léků; naléhavě vyzývá EU, aby za tímto účelem podporovala africké země, zejména nejméně rozvinuté z nich, při účinném uplatňování pružných opatření na ochranu veřejného zdraví stanovených v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), jako je povinné udělování licencí a paralelní dovoz; podporuje vytváření vazeb mezi africkými a evropskými vědeckými komunitami, stejně jako výměnu odborných znalostí a zkušeností, a zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti fenoménu padělání léčivých přípravků;

56. zdůrazňuje, že přístup k vodě, sanitárním zařízením a hygienickým službám je základním předpokladem každé činnosti zaměřené na zlepšení veřejného zdraví a boje proti přenosu nemocí a že by měl být základním prvkem spolupráce mezi EU a Afrikou; trvá na tom, že je třeba zvýšit úsilí v oblasti hospodaření s vodními zdroji a řízení těchto zdrojů, budování infrastruktury, stejně jako podpory hygienických opatření a vzdělávání v tomto směru; vyzývá k cílenému zlepšení přístupu k těmto službám, zejména pro nejzranitelnější skupiny obyvatelstva a osoby trpící diskriminací;

57. zdůrazňuje přínosy pro zdraví plynoucí ze zachování rutinní imunizace dětí a vyzývá k dalšímu posílení programů souvisejících s imunizací; zdůrazňuje, že koronavirová krize zdůraznila potřebu zajistit přístup k očkovacím látkám a léčbě, a vyzývá oba kontinenty, aby úzce spolupracovaly s cílem zajistit v tomto směru přínos pro všechny;

58. je znepokojen tím, že se objevuje stále více vzájemně propojených krizí, ať už se jedná o krizi v oblasti zdraví, potravin, životního prostředí nebo bezpečnosti, a že se očekává, že se v souvislosti se změnou klimatu a úbytkem biologické rozmanitosti tyto krize budou zhoršovat, a upozorňuje proto na skutečnost, že je důležité v budoucí strategii a kombinované strategii pro budoucí reakce na globální pandemie komplexně posílit odolnost obyvatel a ekosystémů, jakož i kapacity v oblasti meziodvětvové prevence krizí, připravenosti, dohledu, řízení a reakce; vyzývá k podrobnějšímu posouzení modelů sociální ochrany, všeobecného příjmu a formalizace neformální ekonomiky a zdůrazňuje význam podpory důstojné práce a sociálního dialogu; vybízí k podpoře přístupu ke vzdělávání, odborné přípravě a zaměstnání v nestabilních situacích, krizích a dlouhotrvajících krizích coby klíčovým faktorům pro stabilitu a zajištění živobytí;

59. připomíná, že inkluzivní, dostupné a kvalitní vzdělání představuje základní právo a zásadní předpoklad pro ochranu dítěte, a zvláště pro posílení postavení dívek, a to mimo jiné i v krizových situacích;

60. připomíná, že Afrika má jednu z největších mladých populací na světě, což představuje velkou výzvu z hlediska vzdělávání, ale zároveň i přínos pro budoucí rozvoj kontinentu; připomíná význam vzdělání pro utváření úlohy občanů ve společnosti a pro stimulaci udržitelného hospodářského růstu, jakož i pro vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že negramotnost a nedostatek kvalitního vzdělání a vyškolených odborníků jsou překážkou udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že vzdělávání pro všechny je horizontální a komplexní otázkou, která ovlivňuje všechny aspekty cílů udržitelného rozvoje; upozorňuje na dílčí cíl udržitelného rozvoje č. 4.1, který se vztahuje na plné a kvalitní bezplatné primární a sekundární vzdělávání v délce 12 let pro všechny;

61. je přesvědčen, že vzdělávání by mělo být prioritou rozvojové pomoci, zejména v nejméně rozvinutých zemích, a zásadním pilířem partnerství mezi Afrikou a EU; vyzývá k tomu, aby nové partnerství upřednostňovalo odbornou přípravu učitelů a posílení vzdělávacích struktur, zejména v nestabilních a konfliktem zasažených zemích; vyzývá k přijetí opatření v boji proti předčasnému ukončování školní docházky, zejména ve venkovských oblastech, zvláště pak zajištěním vhodných školních jídelen a hygienických služeb; vyzývá k podpoře odborné přípravy; vyzývá státy, aby výrazně investovaly do infrastruktury a digitalizace s cílem umožnit co největšímu počtu dětí z venkovských i městských oblastí, aby se mohly začlenit do školního systému;

62. zdůrazňuje, že je třeba řešit překážky, kterým dívky čelí, pokud jde o přístup ke kvalitnímu, bezpečnému a inkluzivnímu vzdělávání a odborné přípravě na všech úrovních a ve všech souvislostech, a to i v konfliktních situacích a humanitárních podmínkách; zdůrazňuje, že „inkluzivní“ vzdělávání znamená, že právo všech dětí na rovný přístup ke vzdělání je plně respektováno bez ohledu na pohlaví, socioekonomické postavení, kulturní zázemí a náboženskou víru a se zvláštním zaměřením na marginalizované komunity a děti se zdravotním postižením;

63. zdůrazňuje, že je třeba posílit vazby mezi vzděláváním, rozvojem dovedností a zaměstnaností, aby se mladí lidé mohli plně zapojit na trhu práce, zejména začleněním digitálních a ekologických dovedností do školních osnov; zdůrazňuje, že kvalitní technické a odborné vzdělávání a příprava hrají klíčovou úlohu pro zaměstnanost mladých lidí a měly by být podporovány; vyzývá k podpoře dialogu se soukromým sektorem s cílem podpořit sladění odborné přípravy s potřebami trhu práce;

64. vyzývá k vytváření vazeb mezi africkými a evropskými univerzitami a k urychlení výměny poznatků; vyzývá k větší mobilitě ze severu na jih a z jihu na sever v oblasti odborného vzdělávání, stipendií a akademických výměnných programů mezi mladými lidmi v Africe a EU, například prostřednictvím programů Erasmus a Erasmus pro mladé podnikatele, jejichž cílem je pomoci začínajícím podnikatelům získat dovednosti potřebné pro řízení podniku;

65. vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise opomíjí rozměr zahraniční kulturní politiky a slibný potenciál, který nabízí prohloubená evropsko-africká kulturní spolupráce; připomíná význam kulturního dialogu mezi Evropou a Afrikou a domnívá se, že kulturní vztahy a mezikulturní dialog mohou přispět k budování důvěry a k podpoře společného pocitu sounáležitosti v rámci partnerství; vyzývá ke koordinaci mezi diplomatickými a konzulárními zastoupeními členských států, delegacemi EU, evropskými a místními zúčastněnými stranami a se sítí národních kulturních institutů EU při provádění společných projektů a akcí ve třetích zemích na základě zásad kulturních vztahů, které se zaměřují na budování vzájemné důvěry a porozumění prostřednictvím mezilidského dialogu mezi Evropou a Afrikou;

66. připomíná, že kulturní spolupráce v rámci EU a s partnerskými zeměmi podporuje globální řád založený na udržování míru a na boji proti extremismu a radikalizaci prostřednictvím mezikulturního a mezináboženského dialogu o demokracii, právním státu, svobodě projevu, lidských právech a základních hodnotách;

67. zdůrazňuje, že je důležité propagovat africké dědictví, kulturní identitu, historii a umění; žádá, aby byly kulturní statky vráceny do afrických zemí a aby byly vytvořeny podmínky pro trvalé navrácení afrického dědictví do Afriky; vyzývá EU a Afriku, aby vytvořily „kulturu připomínání“, která oběma kontinentům umožní rozpoznat v současných vztazích pozůstatky koloniální nadvlády a vyjednat vhodná opatření k jejich potírání;

68. připomíná bohatou jazykovou rozmanitost afrického kontinentu; vyzývá EU a členské státy, aby ji v rámci svých budoucích vztahů zachovaly; opakuje, že je třeba úzce spolupracovat s UNESCO s cílem zajistit zachování kulturní a jazykové rozmanitosti a nalézt společné důvody pro spolupráci;

Partnerství pro udržitelný růst podporující začleňování

 

69. zdůrazňuje, že Evropská unie má s africkými státy významné hospodářské vazby a že tyto vazby by měly být v budoucnu dále posíleny, aby se zajistila produktivní transformace regionu a budování odolnosti; konstatuje, že působení Číny v Africe nabylo na intenzitě, zatímco členské státy EU prokazují pouze velmi selektivní zájmy o obchod s africkými státy a o investice v nich, a proto zůstává objem obchodu mezi EU a většinou afrických států i nadále poměrně nízký; zdůrazňuje, že EU potřebuje zcela nový základ pro své hospodářské partnerství s Afrikou, což znamená, že se musí vytvořit nové podmínky, v nichž EU a Afrika budou rozvíjet vzájemně prospěšné udržitelné partnerství, v jehož rámci se hospodářské a obchodní vztahy přetvoří na základě modelu solidarity a spolupráce a zajistí se spravedlivý a etický obchod; zdůrazňuje, že předpokladem tohoto partnerství je, aby ve všech afrických státech pokračoval výrazný udržitelný rozvoj; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba poskytovat investice a cílenou podporu a respektovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

70. zdůrazňuje své přesvědčení, že Afrika, která je kontinentem bohatým na zdroje a má rozvíjející se ekonomiky vykazující vysoké míry růstu, jakož i rostoucí střední třídu a mladou a kreativní populaci, je světadílem příležitostí, jenž při mnoha příležitostech prokázal, že jeho hospodářský pokrok a rozvoj je možný;

71. zdůrazňuje, že je důležité zohlednit všechny strukturální příčiny a vnější faktory nejistoty a chudoby v Africe za pomoci řešení základních příčin konfliktů, hladu, změny klimatu, nerovností, nedostatku základních služeb a nevhodných modelů zemědělství, stejně jako podporou politických a inkluzivních řešení konfliktů a uplatňováním komplexního přístupu zaměřeného na zmírnění utrpení nejzranitelnějších skupin obyvatelstva;

72. zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet kapacity pro domácí produkci a výrobu, což by pomohlo snížit závislost na dovozu ze zahraničí; zdůrazňuje, že Afrika potřebuje transformaci průmyslu a infrastruktury, která bude možná pouze prostřednictvím rozsáhlých udržitelných investic, v nichž modely fungování veřejného a soukromého sektoru budou představovat schůdnou příležitost pro podporu rozvoje; konstatuje, že z Evropského fondu pro udržitelný rozvoj (EFSD) by měly být financovány investice, které budou podporovat inkluzivní a udržitelný hospodářský a společenský rozvoj na základě přístupnosti a univerzálního nastavení pro všechny, přičemž je třeba uznat související nedostatky v nejméně rozvinutých zemích;

73. zdůrazňuje, že investice soukromého sektoru by měly sloužit místnímu trhu a obyvatelstvu a být zaměřeny na osoby, které mají omezený přístup k financování, přičemž by měly také zaručit zapojení finančních prostředků pro marginalizované skupiny, například prostřednictvím přímých investic do místních mikropodniků, malých a středních podniků a obchodních modelů sociální ekonomiky, zejména rodinných podniků;

74. vyzývá k zavedení robustních monitorovacích a hodnotících mechanismům pro zajištění souladu s těmito cíli; upozorňuje na to, že posílení postavení občanské společnosti a s ním související zapojení sociálních protějšků do investičních struktur je klíčovým aspektem politik EU vůči africkým státům a ve vztahu s nimi;

75. opětovně upozorňuje na zjištění nedávné hodnotící zprávy o EFSD, která ukázala na nedostatek důkazů o rozvojovém potenciálu, doplňkovosti a odpovědnosti jednotlivých zemí za kombinované zdroje financování;

76. vítá iniciativu nazvanou „Dohoda skupiny G20 s Afrikou“, která byla zahájena v roce 2017 s cílem podpořit soukromé investice v Africe, včetně investic do infrastruktury, a vnímá tuto iniciativu jako vhodnou platformu pro dosažení pokroku při plnění komplexních a koordinovaných programů reforem uzpůsobených potřebám jednotlivých států; vítá skutečnost, že se k této iniciativě dosud připojilo dvanáct afrických zemí:

77. zdůrazňuje, že obchodní a hospodářská spolupráce mezi EU a Afrikou by měla upřednostňovat regionální integraci na africkém kontinentu; vyzývá Unii, aby posílila svou podporu africkým integračním strategiím a zajistila její soudržnost mezi kontinentální, regionální a vnitrostátní úrovní, na kterých tato podpora probíhá;

78. vyzývá Komisi, aby podpořila Afriku v jejím úsilí o vytvoření kontinentální zóny volného obchodu;  vítá spuštění Africké kontinentální zóny volného obchodu (AfCFTA) a zdůrazňuje její obrovský potenciál jakožto nástroje na podporu vnitroafrického obchodu a regionální integrace i pro zlepšení přístupu Afriky na světové trhy; zdůrazňuje, že by kontinentální zóna volného obchodu měla usnadňovat integraci prospěšnou pro veškeré africké obyvatelstvo, včetně nejvíce marginalizovaných skupin; připomíná, že mezi africkými zeměmi existují rozdíly v rozvoji, které je třeba zohlednit, aby se neprohlubovaly nerovnosti; je toho názoru, že podpora EU poskytovaná zóně AfCFTA by se měla zaměřit na rozvoj regulačních rámců, aby se zabránilo „závodu o co nejnižší úroveň“ sociálních a environmentálních norem; domnívá se, že zóna AfCFTA a pokračující úsilí o regionální integraci poskytují vhodnou příležitost k obnovení rovnováhy mezinárodního investičního režimu tak, aby se stal odpovědným a spravedlivým a aby směřoval k udržitelnému rozvoji;

79. zdůrazňuje, že v Africe je třeba vytvořit a diverzifikovat vnitrokontinentální hodnotové řetězce, aby bylo možné vytvářet větší přidanou hodnotu v samotných afrických státech; zdůrazňuje, že je nezbytné poskytovat technickou pomoc v oblasti spolupráce na hranicích a v dalších technických záležitostech v zájmu rozvoje regionálního hodnotového řetězce; bere na vědomí, že nadále existují značné překážky bránící tomuto obchodu v důsledku všudypřítomných cel a dalších překážek, jakož i nedostatečná infrastruktura a vysoké transakční náklady; zdůrazňuje, že je proto třeba provést velké investice do dopravní infrastruktury, aby se usnadnil obchod v rámci Afriky;

80. zdůrazňuje, že EU a Africká unie sdílí společný zájem na stabilním mnohostranném obchodním systému založeném na pravidlech, který se opírá o Světovou obchodní organizaci (WTO);

81. připomíná, že jednou z hlavních výzev pro rozvojové země je dostat se prostřednictvím diverzifikace svého hospodářství na vyšší pozici v rámci globálního hodnotového řetězce; vyzývá EU, aby neprosazovala takovou obchodní politiku, která by africkým zemím obecně zakazovala uvalovat vývozní daň na nerostné suroviny, pokud to není v rozporu s pravidly WTO;

82. připomíná, že volný a spravedlivý obchod s africkým kontinentem je klíčem k podpoře udržitelného rozvoje a zmírňování chudoby; žádá Komisi, aby zapojila občanskou společnost na všech úrovních politického dialogu, zejména při přípravě, monitorování a hodnocení obchodních dohod; zdůrazňuje, že dohody o hospodářském partnerství a systém všeobecných celních preferencí (GSP) jsou důležité nástroje v rámci obchodního vztahu mezi EU a Afrikou; naléhavě však vyzývá Komisi, aby vzala na vědomí rozdílné názory na dohody o hospodářském partnerství a aby nalezla konkrétní řešení, která by reagovala na obavy afrických zemí, zejména pokud jde o jejich prioritu budování regionálních hodnotových řetězců a posílení obchodu v rámci Afriky; opakuje svůj požadavek na hloubkovou analýzu dopadu dohod o hospodářském partnerství;

83. vyzývá k systematickému začleňování závazných a vymahatelných mechanismů pro provádění kapitol v rámci obchodu a udržitelného rozvoje o lidských právech a pracovních a environmentálních normách do všech v současnosti sjednávaných i budoucích dohod o hospodářském partnerství a zároveň zdůrazňuje, že tyto dohody musí být v souladu s rozvojovými politikami a cíli udržitelného rozvoje, zejména s ohledem na jejich dopad na odlesňování, změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti;

84. konstatuje, že africké země, ačkoli tvoří více než 50 % příjemců v rámci systému GSP, generují pouze necelých 5 % dovozu v tomto systému do EU; vyzývá Komisi, aby v přijímajících státech pomáhala ekonomickým subjektům mimo jiné s plněním pravidel původu a se zdoláváním technických překážek; vyjadřuje politování nad tím, že systém GSP dosud nepřispěl u příjemců z řad afrických zemí k hospodářské diverzifikaci; znovu vyzývá Komisi, aby uvažovala o rozšíření seznamu produktů, na něž se nařízení o systému GSP vztahuje;

85. s ohledem na doložené rostoucí riziko šíření patogenů zoonóz v Africe vyzývá Komisi, aby prostřednictvím spolupráce a dialogu v afrických zemích prosazovala přísnější normy v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření a dobrých životních podmínek zvířat;

86. upozorňuje na to, že soukromé investice a partnerství veřejného a soukromého sektoru mají zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje a pro rozvoj místního soukromého sektoru, musí být slučitelné s lidskými právy, normami důstojné práce a normami v oblasti životního prostředí, jakož i s mezinárodními cíli v oblasti klimatu a ekologickou transformací, a že by měly přednostně splňovat potřeby financování velmi malých podniků a malých a středních podniků; vítá v tomto ohledu záměr Komise učinit „alianci mezi Afrikou a Evropou“ ústředním pilířem hospodářských vztahů mezi oběma kontinenty;

87. konstatuje, že malé a střední podniky a rodinné podniky hrají důležitou roli při rozvoji místních ekonomik; poukazuje na to, že malé a střední podniky jsou klíčovou hnací silou pro vytváření pracovních míst a představují 95 % podniků v Africe; domnívá se, že strategie by měla upřednostňovat podnikání a přístup k financování a současně vytvořit spolehlivé podnikatelské prostředí; dále se domnívá, že podpora místního soukromého sektoru bude rozhodující při obnově v období po odeznění pandemie COVID-19; upozorňuje na příležitosti, které má Výkonná agentura EU pro malé a střední podniky (EASME) v oblasti podpory spolupráce mezi podniky a společných podniků s africkými partnery, díky nimž by se dále zvýšila nejen viditelnost podnikatelských příležitostí, ale také by se podpořil tolik potřebný přístup k financování a k technologiím prostřednictvím předávání know-how;

88. zdůrazňuje, že partnerství mezi Afrikou a EU v soukromém sektoru by mělo zahrnovat přísná ustanovení o odpovědném financování; připomíná, že je stále třeba dosáhnout značného pokroku, aby se zabránilo zneužívání ze strany velkých podniků, a zdůrazňuje proto, že zajištění dodržování zásad sociální odpovědnosti podniků, lidských práv a náležité péče v oblasti životního prostředí by mělo být jasně stanoveno jako hlavní priorita partnerství mezi EU a Afrikou;

89. zdůrazňuje, že evropské společnosti nesou odpovědnost za své dodavatelské řetězce; vyzývá Komisi, aby se dále věnovala svému ambicióznímu legislativnímu návrhu o závazných povinnostech podniků z EU v oblasti lidských a sociálních práv a náležité péče v oblasti životního prostředí; naléhavě vyzývá Komisi, aby při vypracovávání těchto návrhů zajistila jejich platnost pro celý dodavatelský řetězec a soulad s pokyny OECD týkajícími se sociální odpovědnosti a lidských práv v rámci obchodu i s pravidly WTO a aby se provedlo pečlivé posouzení, které prokáže, zda jsou tyto návrhy funkční a použitelné pro všechny subjekty na trhu, včetně malých a středních podniků, a že obsahují ustanovení usnadňující poškozeným stranám přístup ke spravedlnosti;

90. zdůrazňuje, že pákový efekt soukromých investic by měl doplňovat závazek rozvinutých zemí přidělit 0,7 % hrubého národního důchodu (HND) na oficiální rozvojovou pomoc, spíše než jej nahrazovat, přičemž 0,15–0,2 % HND je vyhrazeno pro nejméně rozvinuté země;

91. je toho názoru, že strategie EU-Afrika by měla rovněž zahrnovat opatření na pomoc africkým zemím při přeměně jejich bohatství z nerostných zdrojů na skutečné výsledky v oblasti rozvoje a vyzývá k přezkumu efektivity stávajících opatření, a to i s ohledem na kontroverzní využívání zdrojů ze strany Číny a Ruska; vyzývá Komisi a africké partnery Unie, aby hladce prováděli opatření požadovaná na základě nařízení o dovozu minerálů z oblastí konfliktu[7] a neprodleně zveřejnili seznam podniků mimo EU, které tyto požadavky nesplňují; zdůrazňuje silné stránky Evropy (tj. transparentnost, kvalitní zboží a služby a demokratickou správu věcí veřejných) a věří, že tyto základní hodnoty jsou lákavější alternativou než autoritářské modely;

92. bere na vědomí význam provádění „Vize pro těžební odvětví v Africe“, dokumentu, který v roce 2009 přijaly hlavy afrických států a vlád, pro zajištění transparentního, spravedlivého a optimálního využívání nerostných zdrojů;

93. připomíná, že odvětví těžebního průmyslu hraje v hospodářství mnoha afrických zemí významnou úlohu a je spojeno s nerovnou vzájemnou závislostí na zdrojích s Evropou, což by mělo být napraveno tím, že se bude řešit problém nezákonného odlivu daňových příjmů a licenčních poplatků v těžebním průmyslu prostřednictvím směrnice o průhlednosti[8] a směrnice o účetnictví[9];

94. vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem případů urovnávání sporů mezi investorem a státem vedených proti africkým státům, zejména ze strany evropských společností; vyzývá vlády a společnosti v EU, aby přestaly využívat těchto postupů a aby ukončily četná řízení, která v tomto režimu proti africkým státům vedou;

95. domnívá se, že toto partnerství by mělo podporovat podnikání žen a mladých lidí ve venkovských a městských oblastech a že je za tímto účelem nezbytné podporovat rovný přístup k hospodářským a výrobním zdrojům, jako jsou finanční služby a pozemková práva; vyzývá k rozšíření výměny zkušeností mezi africkými a evropskými podnikatelkami prostřednictvím platforem, které umožní vytváření sítí, sdílení zkušeností a vytváření společných projektů;

96. připomíná, že postavení žen může být posíleno odolnými ustanoveními v obchodních dohodách, která se budou týkat genderu a obchodu; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby byla Africké unii nápomocna při provádění strategie pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a aby přijala opatření, která přispějí k dosažení rovnosti obou pohlaví v jejích obchodních dohodách s africkými zeměmi;

97. upozorňuje na obrovská fiskální omezení Afriky při vyrovnávání se se sociálně-ekonomickými důsledky pandemie; připomíná, že některé africké země vydávají více peněz na splácení dluhů než na zdravotnické služby; domnívá se, že je třeba podrobně zvážit zmírnění neudržitelného dluhového břemene, které vede k velkému úbytku veřejných služeb a opatření v oblasti sociálního zabezpečení; vítá oznámení skupiny G20 o dočasném moratoriu na splátky dluhu pro nejslabší rozvojové země jako první krok správným směrem; opakuje svou výzvu soukromým věřitelům, aby se na této iniciativě za srovnatelných podmínek podíleli, a vybízí skupinu G20, Mezinárodní měnový fond a Světovou banku, jakož i mezinárodní rozvojové banky, aby pokračovaly ve zmírňování dluhového břemene a aby dále prozkoumaly možnosti pozastavení plateb dluhové služby; v obecnější rovině vyzývá k vytvoření mnohostranného mechanismu restrukturalizace dluhu s cílem řešit dopad krize a finanční požadavky Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. zdůrazňuje, že je třeba propojit opatření na odpuštění dluhu s dodatečným uvolněním oficiální rozvojové pomoci a upřednostnit financování založené na grantech jako standardní možnost, zejména v případě nejméně rozvinutých zemí;

98. zdůrazňuje, že je důležité podporovat africké země v budování jejich kapacit mobilizace domácích zdrojů, aby se navýšily investice do základních veřejných služeb; připomíná, že nezákonné finanční toky představují dvojnásobek částky oficiální rozvojové pomoci, kterou africké země obdržely, tj. celkem přibližně 50 miliard USD za rok, a mají dramatický dopad na rozvoj a správu věcí veřejných na tomto kontinentu; vyzývá EU, aby dále podporovala africké partnery při zdokonalování správy věcí veřejných, boji proti korupci, zvyšování transparentnosti jejich finančních a daňových systémů a zřizování odpovídajících regulačních a monitorovacích mechanismů;

99. doporučuje, aby EU a AU lépe zaváděly a prosazovaly stávající vnitrostátní a mezinárodní protikorupční nástroje a aby využívaly nové technologie a digitální služby; vyzývá EU, aby přijala přísný regulační rámec pro korupci;

Partnerství pro zelenou dohodu mezi Africkou unií a Evropskou unií

100. připomíná, že negativní dopady změny klimatu postihují zejména africké země a jejich obyvatelstvo; připomíná, že v roce 2019 bylo podle Centra pro výzkum příčin vzniku a šíření katastrof (CRED) téměř 16,6 milionu Afričanů postiženo extrémními povětrnostními jevy, což je o 195 % více než v roce 2018; zdůrazňuje nutnost toho, aby se ochrana klimatu a životního prostředí stala ústředním prvkem partnerství v souladu se závazkem EU plnit Pařížskou dohodu a Úmluvu o biologické rozmanitosti; připomíná svůj požadavek, aby na tyto cíle bylo věnováno 45 % rozpočtu budoucího nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI);

101. vyjadřuje znepokojení nad tím, jak by změna klimatu mohla zvrátit lidský rozvoj a ohrozit vyhlídky nestabilních a nízkopříjmových afrických zemí na rozvoj, a zdůrazňuje, že se jedná o rizikový faktor, který může přispět k destabilizaci, násilí a konfliktům; zdůrazňuje, že EU by měla africkým zemím nabídnout konkrétní, předvídatelnou, odpovědnou a dlouhodobou finanční a technickou podporu, aby se rovným dílem zefektivnil proces jejich přizpůsobování se změně klimatu (tj. prostřednictvím projektů zaměřených na udržitelné zemědělství, přizpůsobení se ekosystémům a udržitelná města) a posílily se strategie zmírňování, a to se zvláštním zaměřením na předcházení rizikům katastrof a na znevýhodněné komunity;

102. upozorňuje na klíčovou úlohu tzv. vodní diplomacie, neboť v důsledku změny klimatu hrozí, že voda bude čím dál vzácnějším zdrojem; zdůrazňuje, že je nutné uplatňovat účinnější diplomacii v otázkách klimatu, a podporovat tak vazby mezi domácí, zahraniční a mezinárodní klimatickou politikou;

103. vyzývá EU k podpoře s cílem pomoci africkým zemím provádět jejich vnitrostátně stanovené příspěvky a zvyšovat náročnost těchto příspěvků v souvislosti s Pařížskou dohodou a sendajským rámcem, přičemž je třeba zajistit, aby měly odpovídající finanční prostředky na přizpůsobení se změně klimatu, na její zmírňování, jakož i na úhradu souvisejících ztrát a škod, a také na vnitrostátní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že má-li být tato podpora účinná, musí být budoucí partnerství EU–Afrika pro transformaci založeno na zásadách společné, ale diferencované odpovědnosti a soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje a současně musí zajistit ekologickou transformaci, která bude spravedlivá a inkluzivní;

104. zdůrazňuje, že strategie pro přizpůsobení by měly podporovat změnu modelu v afrických zemích založenou na řešeních inspirovaných přírodou; vyzývá k podpoře inkluzivního zapojení zúčastněných stran mimo jiné na vytváření a provádění vnitrostátně stanovených příspěvků, vnitrostátních  adaptačních plánů a vnitrostátních zemědělských investičních plánů;

105. zdůrazňuje jedinečnou perspektivu a potřeby malých ostrovních rozvojových států, pokud jde o přizpůsobení se změně klimatu a o její zmírňování;

106. dále zdůrazňuje potřebu zahrnout do opatření v oblasti klimatu genderový rozměr vzhledem ke specifickým důsledkům této změny a zhoršování stavu životního prostředí pro ženy a dívky; vyzývá africké a evropské partnery, aby v rámci budoucího partnerství EU–Afrika více zdůrazňovali úlohu, kterou mohou ženy hrát při vedení svých komunit směrem k udržitelnějším postupům a při účasti na rozhodování o přizpůsobení se změně klimatu a o jejím zmírňování;

107. žádá, aby byla urychleně zavedena „diplomacie zelené dohody“ skrze vytvoření pracovní skupiny, která se zaměří na vnější dimenzi Zelené dohody pro Evropu a která by měla předkládat doporučení pro zelenou dohodu mezi AU a EU se zapojením místních orgánů a organizací občanské společnosti a s přístupem zahrnujícím více úrovní a zúčastněných stran; domnívá se, že tato dohoda by měla zejména podpořit přijetí regulačních rámců, které umožní přechod na zelenou ekonomiku, rozvoj oběhového hospodářství a vytváření pracovních míst v udržitelných odvětvích;

108. zdůrazňuje význam regionální spolupráce a spolupráce prostřednictvím technické pomoci, výměny informací a osvědčených postupů; trvá na tom, že je důležité lépe informovat o budoucích rizicích souvisejících s klimatem a katastrofami a podporovat právem dovolené předávání technologií šetrných ke klimatu; vyzývá EU, aby za tímto účelem prosazovala přijetí prohlášení o právech duševního vlastnictví a změně klimatu, které by bylo srovnatelné s prohlášením z Dohá z roku 2001 o dohodě TRIPS a veřejném zdraví;

109. zdůrazňuje nezbytnost udržitelných inovačních politik a projektů, které africkým státům umožní „skokově nahradit“ starší a znečišťující technologie v rámci specifického cíle ekologické a sociální udržitelnosti, a vyzývá v tomto ohledu k provedení analýzy s cílem zjistit, jak může takový skokový posun přispět k dosažení uvedených cílů v afrických státech;

110. připomíná, že Afrika je domovem výjimečné biologické rozmanitosti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nadměrným využíváním přírodních zdrojů a nad dopadem snížené biologické rozmanitosti na míru odolnosti; zejména je znepokojen tím, že odlesňování v Africe nabývá na intenzitě; připomíná, že ničení tropických afrických lesů představuje nevratnou ztrátu biologické rozmanitosti a schopnosti záchytu uhlíku a také domovů a způsobu života původních společenství obývajících lesy; vzhledem k tomu, že lesy rovněž významně přispívají k naplňování cílů v oblasti klimatu a ochrany biologické rozmanitosti, stejně jako k předcházení desertifikaci a extrémní erozi půdy;

111. žádá, aby byla zohledněna souvislost mezi veřejným zdravím a biologickou rozmanitostí v souladu s přístupem „jedno zdraví“; vítá oznámení iniciativy NaturAfrica, jejímž cílem je chránit volně žijící a planě rostoucí druhy a ekosystémy, a přezkum akčního plánu proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy; zdůrazňuje, že tato iniciativa by měla být rozvíjena při konzultaci se všemi zúčastněnými stranami a se zvláštním důrazem na práva místních komunit, původních obyvatel a žen; zdůrazňuje, že iniciativa by měla podporovat africké vlády a místní obyvatelstvo při řešení hlavních příčin úbytku biologické rozmanitosti a zhoršování stavu životního prostředí komplexním a systematickým způsobem, mimo jiné nabídkou podpory dobře řízeným sítím chráněných oblastí; vyzývá zejména EU a Afriku, aby uznaly a chránily práva původních obyvatel na vlastnictví a kontrolu jejich pozemků a přírodních zdrojů na základě zvykového práva, jak je stanoveno v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel a Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169, a aby dostály zásadě svobodného, předchozího a informovaného souhlasu;

112. vyzývá k přidělení dostatečných zdrojů na provedení doporučení obsažených ve studiích Komise z roku 2015 s názvem „Rozměrnější než sloni: vstupy pro strategický přístup EU k ochraně volně žijících a planě rostoucích druhů v Africe“ a z roku 2019 s názvem „Studie interakce mezi bezpečností a ochranou volně žijících a planě rostoucích druhů v subsaharské Africe“;

113. domnívá se, že úsilí o zachování zdrojů zaměřené například na lesy, volně žijící a planě rostoucí druhy a na mořské a pobřežní ekosystémy musí být posíleno využitím regulačních rámců, dostatečných zdrojů a vědeckých údajů a doprovázeno opatřeními pro obnovu a řízení ekosystémů; žádá EU a Afriku, aby hrály vedoucí úlohu při uzavírání ambiciózní celosvětové dohody na 15. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti;

114. připomíná, že oceány jsou největším celosvětovým zdrojem bílkovin; připomíná, že je důležité usilovat o lepší správu oceánů, a to i pokud jde o rozvoj rybolovu a rozmach udržitelné akvakultury a modré ekonomiky, které jsou hybnou silou rozvoje; zdůrazňuje, že boj proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu musí být prioritou s cílem omezit dopady na životní prostředí a zachovat udržitelnost rybích populací a příjmů z rybolovu;

115. vyzývá Komisi výslovně k tomu, aby sledovala činnosti související s průmyslovým rybolovem, neboť mohou představovat hrozbu pro populace dostupné místnímu obyvatelstvu využívajícímu tradiční rybolovné zdroje a zároveň přispět k riziku nerovnováhy dobrého ekologického stavu rybích populací;

116. připomíná, že Afrika je nejméně elektrifikovaným regionem na světě, a zdůrazňuje, že přístup k energii není na tomto kontinentu rovnoměrný; konstatuje, že přístup k cenově dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energii je základním nástrojem hospodářského a společenského rozvoje, a to i ve venkovských oblastech; vyzývá k rozvoji potenciálu Afriky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů;

117. vyzývá proto EU a její členské státy, aby podporovaly a upevňovaly spolupráci se svými africkými partnery v odvětví energetiky a oblasti klimatu v souladu s cíli Zelené dohody; vybízí Komisi, aby předložila ambiciózní plán naplňování partnerství v oblasti udržitelné energetiky, a za tímto účelem konstatuje, že energie z obnovitelných zdrojů a energetická účinnost jsou klíčovými prvky pro překlenutí propasti v přístupu k energii na africkém kontinentu a současně pro zajištění nezbytného snížení emisí oxidu uhličitého; vyzývá EU a příslušné africké země, aby využily možností vzájemně prospěšných energetických partnerství pro výrobu vodíku využívající obnovitelné zdroje energie;

118. poukazuje na to, že je důležité nasměrovat investice směrem k bezuhlíkovému hospodářství, a to na základě rozvoje zdrojů obnovitelné energie a snadnějšího přenosu technologií, včetně decentralizované výroby energie, technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a solární energie v malém rozsahu, které by pokryly místní poptávku po energii, mj. pokud jde o infrastrukturu a připojení;

119. zdůrazňuje, že urbanizace afrického kontinentu představuje příležitost k přehodnocení územního plánování a zavedení udržitelných řešení ve městech a že by měla být předmětem intenzivnějšího dialogu s místními a regionálními orgány a spolupráce a výměny osvědčených postupů mezi oběma kontinenty, zejména pokud jde o zelenou infrastrukturu, přístupy založené na ekosystémech, nakládání s odpady a hygienické systémy, a že by se mělo vynakládat zvláštní úsilí o zapojení mladých lidí a marginalizovaných skupin; vyzývá k podpoře rozvoje udržitelné městské dopravy zaměřené na větší začlenění obcí a zajištění větší dostupnosti, včetně dopravy do škol a zdravotních středisek;

Partneři pro udržitelné a odolné zemědělství

120. poukazuje na zásadní význam zemědělského a potravinářského odvětví v rámci hospodářství a při zajišťování důstojných a udržitelných pracovních příležitostí ve venkovských oblastech; zdůrazňuje, že ve většině případů se to týká drobných zemědělských podniků a rodinných farem; poukazuje na význam podpory a rozšíření opatření a nástrojů, které by vedly ke zvýšení kvality a diverzifikaci produktů, k modernizaci zemědělských postupů, zajištění bezpečných pracovních podmínek a opatření na posílení odolnosti zemědělců; domnívá se, že centrem vztahů mezi EU a Afrikou by měl být rozvoj udržitelného zemědělství a venkovských oblastí;

121. vítá skutečnost, že se nové partnerství mezi EU a Afrikou zasazuje o rozvoj zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí; připomíná, že schopnost agroekologie sladit ekonomickou, environmentální a sociální dimenzi udržitelnosti byla uznána ve významných zprávách panelů IPCC a IPBES a Světové banky, stejně jako v mezinárodním hodnocení zemědělských poznatků, vědy a techniky z hlediska rozvoje, které proběhlo pod vedením Světové banky a organizace FAO (IAASTD); poukazuje na to, že je důležité podporovat agroekologii, agrolesnictví, místní produkci a udržitelné potravinové systémy, které se zaměřují na rozvoj krátkých dodavatelských řetězců v rámci vnitrostátní politiky i mezinárodních fór, s cílem zajistit všem potraviny a výživu a zvýšit udržitelnou produktivitu zemědělství a jeho odolnost vůči změně klimatu;

122. vyzývá EU, aby přihlédla k závěrům pracovní skupiny pro venkovskou Afriku ohledně potřeby investic do afrických potravinových řetězců a zaměřila se přitom na komodity s přidanou hodnotou; vyzývá EU a členské státy, aby s cílem zajistit součinnost mezi strategií EU-Afrika a opatřeními v rámci Zelené dohody, zejména vnější dimenzí strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, aktivně spolupracovaly s africkými partnery;

123. zdůrazňuje, že používání pesticidů v intenzivním zemědělství v Africe může mít dopad na zdraví pracovníků, kteří mají velmi malý přístup k odborné přípravě v oblasti ochrany rostlin a zdravotní péče, nehledě na škody na životním prostředí; vyzývá k zajištění vzdělávání a odborné přípravy v oblasti udržitelných přístupů, pokud jde o ochranu rostlin, a alternativ k pesticidům a dále k minimalizaci expozice nebezpečným látkám; odsuzuje dvojí standard, který EU uplatňuje v souvislosti s pesticidy tím, že umožňuje vývoz nebezpečných látek zakázaných v EU do afrických zemí a dalších třetích zemí; požaduje proto změnu stávajících pravidel EU, která by v souladu s Rotterdamskou úmluvou přijatou v roce 1998 a Zelenou dohodou tuto právní nejednotnost odstranila;

124. je hluboce znepokojen vysokou závislostí afrických států na dovozu potravin především z Evropské unie, zejména pokud tento dovoz tvoří dotované výrobky, jejichž nízká cena představuje pro drobné zemědělství v Africe škodlivou konkurenci;

125. je znepokojen tím, že vývoz evropského sušeného mléka do západní Afriky podporovaný v rámci společné zemědělské politiky a ztrojnásobení vývozu od zrušení unijních kvót na mléko v roce 2015 má katastrofální důsledky pro místní pastevce a zemědělce, kteří mu nedokáží konkurovat; vyzývá Komisi, aby s africkými vládami a zúčastněnými stranami spolupracovala na vyřešení této situace;

126 připomíná, že na celém světě opět dochází k většímu hladu a prohlubujícímu se nedostatku potravin, a že pokud nebudou přijata okamžitá opatření, bude se tato situace nadále zhoršovat, a poukazuje na to, že Afrika ani zdaleka nedosáhne svého cíle, kterým je vymýcení hladu do roku 2030 (cíl udržitelného rozvoje č. 2); připomíná, že konec podvýživy ve všech jejích formách a cíl udržitelného rozvoje č. 2 by měly být v rámci nového partnerství považovány za prioritu, přičemž je nutné věnovat zvláštní pozornost lidem v nejzranitelnějším postavení;

127 zdůrazňuje, že onemocnění COVID-19 a následná hospodářská krize a uzavření hranic, zamoření sarančaty a dezertifikace zhoršily již tak obtížnou situaci v oblasti zajišťování potravin v Africe a upozornily na slabá místa světového potravinového systému; poukazuje na potenciál místních a regionálních trhů řešit selhání stávajícího potravinového systému;

128. žádá, aby se partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti zemědělství zaměřovalo na zajištění práva na potravinovou soběstačnost afrických států, v prvé řadě na zvýšení jejich potravinového zabezpečení a schopnosti vyhovět nutričním potřebám svých obyvatel;

129. poukazuje na význam transformace venkova a posílení transparentních místních a regionálních hodnotových řetězců s cílem vytvářet udržitelná pracovní místa, zabránit porušování lidských práv a zmírňovat změnu klimatu; zdůrazňuje, že je nutné podporovat mladé lidi a ženy, zejména prostřednictvím jejich proškolování a zajištění přístupu k úvěrům a na trh; vyzývá k jejich zapojení do tvorby zemědělské politiky a k podpoře společných akcí prostřednictvím malých organizací producentů;

130. poukazuje na zásadní úlohu venkovských afrických žen v zemědělství a venkovském hospodářství na celém africkém kontinentu, zejména pokud jde o zabezpečení potravin; připomíná, že téměř polovinu zemědělských prací v Africe vykonávají ženy, přičemž to jsou většinou drobné nebo samozásobitelské zemědělkyně, které nemají potřebný přístup k informacím, úvěrům, půdě, zdrojům a technice; vybízí k prosazování dědických práv žen a dívek a vyzývá EU, aby podporovala partnerské země, zejména pokud jde o uznání plného nároku žen na pozemková práva;

131. zdůrazňuje, že ženy, které pracují v samozásobitelském zemědělství, čelí dalším překážkám bránícím zachování potravinové soběstačnosti kvůli silné ochraně nových odrůd rostlin v obchodních dohodách na základě Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV);

132. připomíná, že je důležité podporovat malé zemědělské podniky, pastevectví a další tradiční nebo místní potravinové systémy, a zvýšit tak jejich odolnost a jejich příspěvek k zabezpečení potravin, udržitelnému hospodaření se zdroji a zachování biologické rozmanitosti;

133. vyzývá k řešení sociálního napětí mezi usazenými zemědělci a kočovnými pasteveckými komunitami, zejména v regionech s překrývajícími se etnicko-náboženskými konflikty;

134. poukazuje na význam výzkumu a inovací při podpoře udržitelných zemědělských postupů, produktivních zemědělských ekosystémů na suché půdě a potravinových systémů; vyzývá v této souvislosti k tomu, abychom se v rámci spravedlivé transformace více spoléhali na přínos tradičních afrických poznatků, zejména pokud jde o zemědělské postupy, rybolov a ochranu lesů, což povede k silnějšímu postavení afrických občanů a místních komunit;

135. podporuje výměnu poznatků a osvědčených postupů mezi evropskými a africkými zemědělci, a zejména kontakty mezi mladými zemědělci, ženami a zástupci venkovských komunit v souvislosti s udržitelnými výrobními metodami a ochranou biologické rozmanitosti, a to i v rámci nejrůznějších sdružení;

136. vítá návrh Pracovní skupiny pro venkovské oblasti Afriky na zřízení programu partnerství mezi Evropou a Afrikou, který by s cílem vyměňovat si osvědčené postupy a upevnit vztahy mezi silně angažovanými podobnými partnery propojil zemědělské subjekty členských států EU a partnerských zemí v Africe;

137 poukazuje na to, že je důležité do partnerství mezi EU a Afrikou začlenit ochranu a prosazování práva místních komunit na přístup k přírodním zdrojům, jako je půda a voda, a na kontrolu nad nimi; kritizuje rozsah zabírání půdy v Africe; poukazuje na to, že zabírání půdy je brutální praktikou, jež ohrožuje dosažení potravinové soběstačnosti a přežití afrických venkovských komunit; zdůrazňuje, že je důležité zahájit inkluzivní proces s cílem zaručit skutečnou účast organizací občanské společnosti a místních komunit na rozvoji, provádění a sledování politiky a opatření souvisejících se zabíráním půdy; vyzývá k tomu, aby v rámci všech projektů byly dodržovány dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu, které podporují ochranu práv k půdě, a to i v oblasti obchodu, a k přijetí opatření, která by zajistila, aby tyto projekty neohrožovaly práva drobných zemědělců k půdě;

138. vyjadřuje politování nad tím, že není uznáván strategický význam pastvin, které pokrývají přibližně 43 % plochy africké půdy, a zajišťují tak významné pohlcování uhlíku; vyzývá Komisi, aby společně s místními společenstvími a místními zúčastněnými stranami vypracovala strategii k optimalizaci tohoto potenciálu prostřednictvím udržitelného obhospodařování pastvin, kterému se pastevci věnují;

139. konstatuje, že například práva na pastvu a veřejné pastviny jsou tradičními právy na využívání půdy založenými na obyčejovém právu, nikoli na zdokumentovaných vlastnických právech; přesto poukazuje na zásadní význam, který má ochrana těchto obyčejových práv pro venkovské obyvatelstvo;

Partneři při využívání digitalizace jako hybné síly začleňování do společnosti a rozvoje

140. zdůrazňuje, že digitální transformace představuje vynikající možnost rozvoje zajišťující přístup ke vzdělání, odborné přípravě, zaměstnání a zdravotní péči, stejně jako modernizaci odvětví zemědělství, schopnost veřejného sektoru poskytovat digitální služby, jako je elektronický průkaz totožnosti, elektronické zdravotnictví nebo elektronická veřejná správa, a také účast na politickém rozhodování, lidská práva a svobodu projevu, ale že může nést rovněž riziko z hlediska podkopání demokracie, ohrožení občanských a lidských práv a prohloubení nerovností; zdůrazňuje, že digitální transformace musí podporovat cenově dostupný, rovný a inkluzivní přístup k internetu, stejně jako využívání a vytváření digitálně-technologických služeb v souladu s příslušnými mezinárodními a vnitrostátními normami a pokyny;

141. domnívá se, že je nutné přihlížet k digitální propasti a řádně se jí zabývat; zdůrazňuje, že je třeba upřednostnit přístup většiny marginalizovaných afrických komunit k internetovému připojení, aby se zabránilo vzniku obrovského rozdílu mezi venkovským a městským obyvatelstvem; domnívá se, že s cílem podnítit skutečně inkluzivní digitální transformaci je nezbytné překlenout digitální propast mezi ženami a muži; vybízí ženy a dívky, aby rozvíjely svůj potenciál v oblasti nových technologií;

142. připomíná negativní dopad, který může mít násilí na ženách a dívkách a sexistické nenávistné projevy na internetu, kybernetická šikana, xenofobie, dezinformace a stigmatizace na začlenění do společnosti, a vyzývá africké a evropské partnery, aby se těmito otázkami v rámci partnerství mezi EU a Afrikou zabývali; zdůrazňuje, že je třeba zajistit ucelenost digitálního vzdělávání a digitální gramotnosti, včetně sociálních a průřezových dovedností, jako je kritické myšlení a mezikulturní porozumění;

143. poukazuje na to, že vznik elektronického odpadu na celém světě představuje výzvu pro provádění Agendy 2030, zejména pokud jde o zdraví a životní prostředí; vyzývá EU a Afriku, aby zvýšily své úsilí o rozvoj odpovědných investic s cílem minimalizovat produkci elektronického odpadu, předcházet nezákonnému ukládání a nevhodnému zpracování elektronického odpadu, podporovat účinné využívání zdrojů a recyklaci a vytvářet pracovní místa v odvětví modernizace a recyklace elektronicky;

144. podporuje digitalizaci a modernizaci veřejné správy afrických států, zejména v zájmu rozvoje spolehlivých registrů obyvatel, vydávání zabezpečených průkazů totožnosti a snadnější výměny údajů; zdůrazňuje, že na veškeré vyměňované údaje se musejí vztahovat příslušné právní předpisy v oblasti ochrany údajů a soukromí; vyzývá EU, aby úzce spolupracovala s africkými zeměmi s cílem usilovat o splnění celosvětových norem ochrany údajů, což pomůže bojovat proti trestné činnosti a vzájemně posílit své hospodářství;

145. zdůrazňuje, že k dosažení cílů v oblasti udržitelného rozvoje a ekologické transformace jsou nezbytné inovace; poukazuje na to, že s cílem podpořit soudržnost a začleňování do společnosti by se měl v rámci tohoto partnerství podporovat výzkum a inovace a také dostupnost digitálních služeb a možnost jejich využívání; připomíná však, že digitální transformace nemůže proběhnout bez přístupu k energii a že nepravidelné dodávky energie ve venkovských oblastech představují významnou překážku bránící přístupu k digitálním službám;

146. zdůrazňuje, že koronavirová krize si v Africe vynutila rychlejší digitální transformaci; vítá ochotu Africké unie k vytvoření jednotného digitálního trhu; vyzývá EU, aby podpořila vytvoření afrického digitálního průmyslu a náležitého regulačního rámce pro rozvoj internetového obchodu a ochrany údajů na základě nejvyšších stávajících norem tím, že poskytne technickou pomoc, podpoří investice do digitální infrastruktury a podnikání a posílí partnerství s vládami a zainteresovanými stranami z oblasti hospodářství, vysokých škol, vědy a občanské společnosti;

147. zdůrazňuje, že podle zprávy OSN o naplňování cílů udržitelného rozvoje vydané v roce 2019 stojí dosažení těchto cílů, pokud jde o přístup k potravinám, energii, vodě a hygienickým zařízením, vzdělání a zdravotní péči, zejména v Africe, v cestě ještě mnoho problémů; domnívá se, že finanční pomoc a investice by se měly zaměřit především na plnění těch základních lidských potřeb, které jsou i nadále předpokladem pro vymýcení chudoby a dosažení pokroku v oblasti dobrých životních podmínek lidí, zejména v době, kdy dochází ke stále většímu omezování veřejných zdrojů, které musejí pokrýt konkurující si požadavky, jako je zdravotnictví a vzdělávání;

148. zdůrazňuje, že pro informované rozhodování, zejména v oblasti zemědělství, hospodaření s přírodními zdroji, správy přírodních zdrojů a zdravotnictví na státní a decentralizované úrovni má zásadní význam shromažďování rozčleněných přesných a srovnatelných údajů a provádění statistické analýzy při současném respektování práv na ochranu údajů a soukromí;

149. zdůrazňuje, že k podpoře výměny mezi oběma kontinenty, zejména mezi mladými lidmi a občanskou společností, např. prostřednictvím platforem, je třeba využívat digitální transformaci;

150. vyzývá EU a africké země, aby zintenzivnily své společné úsilí o zajištění sociální a environmentální udržitelnosti digitální ekonomiky a aby přispěly k dosažení cíle, kterým je zavedení moderního, spravedlivého a účinného zdanění digitální ekonomiky;

Partneři pro vzájemně výhodnou mobilitu a migraci

151. je si vědom složitých výzev a příležitostí, které přináší migrační pohyb v Evropě i v Africe s ohledem na prosperitu a rozvoj obou kontinentů, a zdůrazňuje, že je nutné prohloubit spolupráci v této oblasti; připomíná, že v posledních letech ve vztazích Afriky a EU převládala problematika migrace a že to mohlo negativně působit na vzájemné vnímání obou kontinentů; zdůrazňuje, že migrace představuje pro oba regiony reciproční nástroj udržitelného rozvoje;

152. připomíná, že až 80 % všech mezinárodních migrantů pocházejících z afrických zemí se stěhuje v rámci afrického kontinentu; konstatuje, že africké země hostí celosvětově velké procento z celkového počtu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob a že v důsledku koronavirové krize došlo k dalšímu zhoršení jejich povážlivé situace; vyzývá k převzetí společné celosvětové odpovědnosti za uprchlíky;

153. domnívá se, že je třeba poukázat na lidský rozměr migrace a věnovat zvláštní pozornost více znevýhodněným skupinám migrantů; vyzývá k uzavření takového partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti migrace a mobility, které by kladlo do centra pozornosti lidskou důstojnost uprchlíků a migrantů a které by se zakládalo na zásadě solidarity, společné odpovědnosti a neomezeného dodržování lidských práv, mezinárodního, unijního a státního práva a právních předpisů týkajících se uprchlíků;

154. připomíná, že je třeba přijmout zvláštní opatření, která by chránila migranty před smrtí, zmizením, rozdělováním rodin a která by zabránila porušování jejich práv, včetně opatření zaměřených na dodržování zásady nenavracení a nejlepšího zájmu dítěte;

155. zdůrazňuje, že je třeba prostřednictvím odpovídajícího financování řešit základní příčiny nelegální migrace a nuceného vysídlování, jako je politická nestabilita, chudoba, nedostatečná bezpečnost a nedostatečné zabezpečení potravin, násilí a negativní dopady změny klimatu;

156. domnívá se, že úspěch partnerství bude záviset na výrazném zlepšení možností mobility mezi různými složkami afrických a evropských společností a že partnerství by mělo být koncipováno udržitelným způsobem, tak aby spíše než k „odlivu mozků“ vedlo k jejich získávání; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle by mohla účelně přispět účinnější vízová politika a zajištění vyšších prostředků na financování programu Erasmus+;

157. zdůrazňuje, že je důležité vytvořit skutečnou politiku cirkulační migrace, která by umožnila kvalifikovaným a nekvalifikovaným pracovníkům využívat výměny odborných znalostí a mobility mezi EU a Afrikou, díky čemuž by se lidé mohli snadněji vrátit do své země původu; podporuje upřednostňování způsobilých žádostí o unijní pracovní povolení ze zemí původu a tranzitu (například prostřednictvím velvyslanectví nebo on-line) za účelem odrazování migrantů od používání nelegálních způsobů migrace a zmírnění zátěže, které je vystaven azylový a migrační systém;

158. připomíná, že mobilita pracovníků může být jednou z reakcí na demografické výzvy a na nedostatek pracovních sil a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce v EU; vyzývá k rozvoji bezpečných a legálních způsobů migrace a k podpoře harmonizovanějšího, komplexnějšího a dlouhodobějšího přístupu k migraci související s prací na evropské úrovni, který by byl založen na partnerství, z něhož by měli mít oba partneři dlouhodobý prospěch; poukazuje na to, že je důležité prohloubit dialog o migraci a mobilitě mezi Afrikou a EU  a upevnit mezi nimi partnerství v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti;

159. důrazně odsuzuje převaděčství a obchodování s lidmi; vyzývá k většímu úsilí o vysledování a potírání zločineckých sítí převaděčů a usiluje o spolupráci s africkými zeměmi v boji proti těmto sítím; vyzývá v tomto ohledu ke komplexnímu, multidisciplinárnímu úsilí a koordinaci na všech úrovních, a to ve spolupráci s orgány místní správy, včetně mezinárodní spolupráce v oblasti prosazování práva; domnívá se, že boj proti převaděčům a obchodníkům s lidmi musejí vést obě strany společně, mj. za podpory ze strany Europolu;

160. vyzývá EU a africké státy, aby spolupracovaly na vytvoření účinné široké informační kampaně o rizicích a nebezpečí obchodování s lidmi a převaděčství s cílem zabránit lidem v tom, aby při snaze vstoupit do EU nelegálně ohrožovali svůj život;

161. poukazuje na to, že je nutné zajistit důslednou angažovanost EU, aby spolupráce v oblasti boje proti nelegální migraci nebo integrované správy hranic neměla negativní dopad na stávající rámce regionální mobility na africkém kontinentu ani na lidská práva; připomíná, že je třeba, aby každé partnerství v oblasti migrace a mobility zohledňovalo dva globální pakty o migraci a uprchlících (globální pakt o bezpečné, řízené a legální migraci a globální pakt o uprchlících);

162. je toho názoru, že roztříštěnost vnitrostátních předpisů v oblasti migrace za prací v EU spolu se složitými a značně byrokratickými postupy odrazují od zvolení legálního způsobu migrace do Unie; doporučuje zavedení evropského harmonizovaného nebyrokratického postupu při podávání žádostí v rámci partnerství mezi EU a Afrikou;

163. připomíná, že je třeba zahájit specializovanou společnou evropskou pátrací a záchrannou činnost s cílem ukončit ztráty na životech na moři;

164. vyzývá EU, aby zvýšila své závazky týkající se přesídlování a dalších legálních cest pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, a aby zvýšila také své politické a finanční závazky na podporu afrických partnerů při vytváření udržitelných postupů týkajících se uprchlíků, vnitřně vysídlených osob a osob bez státní příslušnosti, zejména prostřednictvím spolupráce s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) a dalšími úřady OSN na prohloubení rozvojové spolupráce a poskytování přímé pomoci humanitárním organizacím v blízkosti domovů, z nichž uprchlíci uprchli;

165. doporučuje harmonizovat v souladu s Agendou na ochranu přeshraničně vysídlených osob v souvislosti s přírodními katastrofami a změnou klimatu, s Platformou pro vysídlení v důsledku katastrof a s Kampalskou úmluvou regionální mechanismy na ochranu vysídlených osob v souvislosti s přírodními katastrofami a změnou klimatu;

166. zdůrazňuje, že je potřeba zaručit spravedlivé a dostupné postupy týkající se azylu pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, jak v EU, tak i v afrických zemích, a dodržovat v souladu s mezinárodním a unijním právem zásadu nenavracení; domnívá se, že veškeré dohody se zeměmi původu a tranzitu by měly zaručovat plnou ochranu lidských životů, důstojnosti a lidských práv;

167. poukazuje na to, že je důležité zajistit účinnost, spravedlnost a řádný proces při navracení osob, vydávání konzulárních průkazů a uzavírání dohod o zpětném přebírání osob, upřednostňovat dobrovolný návrat a zajistit, aby byla plně chráněna a respektována práva a důstojnost jednotlivců; vyzývá EU, aby se s cílem usnadnit trvalé znovuzačlenění navracených osob výrazně angažovala v období před jejich návratem i po něm;

168. vybízí k trvalé spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci a dalšími úřady OSN v zájmu poskytování dodatečné pomoci uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám;

169. konstatuje, že v mandátu EU pro jednání o dohodě navazující na dohodu z Cotonou se častěji odkazuje na migraci, zejména pokud jde o zastavení nelegální migrace, zatímco se v rámci mandátu AKT k tomuto jednání naopak klade důraz na vymýcení chudoby, podporu legální migrace, význam toků remitencí, nutnost, aby byly návrat a zpětné přebírání osob dobrovolné, a na zabránění tomu, aby se rozvojová pomoc využívala k jednání o restriktivních hraničních kontrolách; vyzývá Komisi, aby zohlednila priority afrických zemí v oblasti migrace, aby došlo k vytvoření skutečně „rovnocenného partnerství“;

Partneři pro zajištění bezpečnosti

170. konstatuje, že řešení vleklých konfliktů vyžaduje, aby humanitární a rozvojové subjekty a partneři s vysokou místní legitimitou a důvěryhodností přijali společná opatření; vyzývá proto EU, aby v rámci své reakce podporovala přístup založený na propojení humanitární a rozvojové spolupráce, kdy by byl kladen důraz na výraznou vlastní odpovědnost na lokální úrovni;

171. s potěšením konstatuje, že EU považuje mír a bezpečnost v Africe za klíčovou podmínku pro udržitelný rozvoj a že se Unie zavázala „ve spolupráci s mezinárodním společenstvím výrazně zvýšit svou podporu Africe“; sdílí názor, že otázka bezpečnosti v Africe má velký význam pro rozvoj celého kontinentu za podpory regionálních a mezinárodních organizací a že africké státy jsou hlavním ručitelem své vlastní bezpečnosti; vyzývá tudíž k tomu, aby EU pokračovala ve svém úsilí spolupracovat s africkými partnery na dalším rozvoji africké struktury pro mír a bezpečnost (APSA) s cílem dosáhnout dlouhodobého míru a stability a překonat krize a konflikty na tomto kontinentu prostřednictvím jednotného přístupu, v jehož rámci by se využívaly veškeré dostupné nástroje, včetně podpory rozvoje afrických kapacit v oblasti bezpečnosti a obrany a jejích vojenských operací, civilních misí, projektů v oblasti budování míru a demilitarizace, při nichž by byla respektována mezinárodní lidská práva, humanitární právo a nezávislost a svrchovanost afrických zemí, a včetně podpory iniciativ vycházejících z Africké unie a regionálních organizací, např. ECOWAS a G5 Sahel; vybízí členské státy, aby se účastnily misí a operací EU, vítá oboustranné snahy přispívající k míru a stabilitě a naléhavě žádá Radu, aby v této souvislosti urychleně schválila evropský mírový nástroj, a poskytla tak komplexnější pomoc africkým partnerům v regionech zasažených konfliktem; poukazuje na význam mnohostranné spolupráce mezi AU, EU a OSN v oblasti místní, regionální a mezinárodní bezpečnosti a na roli aktérů z občanské společnosti při udržování a budování míru; připomíná v této souvislosti, že reforma oblasti bezpečnosti, soudní reforma, řádná správa, demokratická odpovědnost a ochrana civilistů tvoří základní podmínku toho, aby občané získali důvěru ve svou vládu a bezpečnostní složky; dále poukazuje na vazbu mezi civilními a vojenskými aspekty a na to, že je třeba zvýšit efektivnost obou složek misí v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); podporuje stále aktivnější přístup, který přijímají kooperativní regionální bezpečnostní organizace vůči plné operativnosti africké struktury pro mír a bezpečnost, jež poskytuje Africké unii a regionálním organizacím potřebné nástroje k prevenci, zvládání a řešení konfliktů; oceňuje především iniciativy, jako je skupina G5 Sahel, která hraje v rostoucí míře stěžejní úlohu při přijímání rozhodných opatření afrických národů, jejichž cílem je zajistit ve své vlastní oblasti mír a bezpečnost, a žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily svou politickou, finanční, operační a logistickou podporu pro skupinu G5 Sahel; zdůrazňuje, že pro zajištění náležité míry bezpečnosti a rozvoje musejí mít africké země odpovídající kapacitu ve všech zásadních odvětvích, zejména pokud jde o bezpečnost a obranu; vyzývá EU, aby koordinovala rozvojové a bezpečnostní iniciativy, do nichž je na africkém kontinentu zapojena, jako součást jednotné strategie, která zahrnuje řádnou veřejnou správu, demokracii, lidská práva, právní stát a rovnost žen a mužů, se zvláštním důrazem na nejohroženější regiony, kde je nejvyšší napětí; vítá spolupráci probíhající v souladu s mezinárodním právem mezi EU a Afrikou v boji proti terorismu a ozbrojeným skupinám; žádá v souvislosti s politikou boje proti terorismu, aby byl zaveden transparentnější proces rozhodování a přísněji dodržován lidskoprávní přístup a aby došlo k prohloubení spolupráce s komunitami, na které mají tato opatření dopad;

172. poukazuje na úlohu, kterou hraje Sahel ze strategického a bezpečnostního hlediska; v tomto kontextu rozhodně vítá zřízení skupiny G5 Sahel v roce 2014 a společných sil skupiny G5 Sahel (G5 Force Conjointe) v roce 2017, které mají bojovat proti bezpečnostním hrozbám v tomto regionu;

173. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby EU řešila eskalující teroristické povstání v severním Mosambiku, které již stálo život více než 1 000 osob a asi 200 000 osob přinutilo uprchnout ze svého domova a u něhož hrozí, že se rozšíří do celé jižní Afriky; naléhavě žádá vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby Mosambiku a jeho obyvatelům nabídl pomoc EU; zdůrazňuje, že pokud nebude EU na tuto situaci reagovat, může dojít k tomu, že vedoucí úlohu, o níž EU na tomto kontinentu usiluje, převezmou jiní mezinárodní hráči;

174. vyjadřuje znepokojení nad tím, že Botswanu, Ghanu, Ugandu a Zimbabwe zařadila EU na aktualizovanou černou listinu zemí, jejichž systém boje proti praní peněz a financování terorismu vykazuje strategické nedostatky, a vyzývá tyto země, aby okamžitě přijaly potřebné kroky, které zajistí dodržování právních předpisů a jejich uplatňování (tj. nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/855 ze dne 7. května 2020[10]); vítá, že Etiopie a Tunisko byly po provedení řady reforem z této černé listiny vyškrtnuty;

175. zdůrazňuje, že mandáty mise SBOP jsou komplexní a zaměřují se mimo jiné na podporu reformy bezpečnostního sektoru, dosažení pokroku při reformě soudnictví a v oblasti dohledu a na rozšíření vojenského a policejního výcviku; poukazuje na to, že je naléhavě nutné zlepšit komunikační politiku misí SBOP i celkové strategické plánování EU a více tak zviditelnit činnost EU, jež usiluje o udržení bezpečnosti a dobrých životních podmínek afrického obyvatelstva;

176. vyzdvihuje zvláštní úlohu náboženských subjektů v Africe, které při sporech často plní funkci mediátora a s nimiž je nutné vést dialog a spolupracovat, zejména v oblastech zasažených konfliktem, neboť mezináboženský dialog může přispívat k míru a usmíření;

177. konstatuje, že společná komunikace má prohloubit mírové úsilí v Africe podporované EU prostřednictvím strukturovanější a strategičtější spolupráce, která by se zaměřila zejména na africké regiony, kde panuje největší napětí, a žádá, aby se prioritou staly zvláštní strategie pro oblasti postižené konflikty; vybízí EU a její členské státy, aby se s mezinárodními organizacemi a partnery, včetně spojenců a afrických států, které jsou spolehlivými partnery v boji proti terorismu, jako je Keňa, Maroko, Nigérie, Ghana a Etiopie, nadále dělily o příslušnou zátěž; žádá, aby EU prohloubila vztahy s těmito klíčovými státy; vyzývá EU, aby nadále pomáhala africkým partnerům při budování kapacity jejich bezpečnostních složek a orgánů, aby mohly svým občanům zajistit účinné a udržitelné služby v oblasti bezpečnosti a vymáhání práva, a to i prostřednictvím evropského mírového nástroje a misí SBOP, a vyzývá ji dále, aby se zaměřila na jednotný přístup ke konfliktům a krizím, aby bylo možné jednat ve všech fázích konfliktů, tj. od jejich prevence, přes reakci na ně až po jejich zvládání a vyřešení;

178. poukazuje na to, že EU se podporou afrického bezpečnostního sektoru snaží přimět Afriku k tomu, aby za otázky bezpečnosti a obrany převzala sama odpovědnost; domnívá se, že Africká unie a africké státy jsou klíčovými aktéry, s nimiž musí EU smysluplně spolupracovat, aby se společnými silami dosáhlo cílů s ohledem na udržitelný rozvoj a bezpečnosti lidí; v této souvislosti jednoznačně vítá plány Africké unie vyslat 3 000 vojáků na podporu skupiny G5 Sahel a vnímá tuto akci jako znamení toho, že Africká unie a EU skutečně usilují o dosažení obdobných bezpečnostních cílů, a to na základě společných cílů a společné odpovědnosti; vítá v této souvislosti vyjádření vysokého představitele, místopředsedy Komise Borrella v Radě bezpečnosti OSN dne 28. května 2020, kdy hovořil o „nalezení afrického řešení pro africké problémy“;

179. znovu potvrzuje, že podporuje mírové mise OSN na africkém kontinentu, a vyzývá klíčové subjekty, zejména Spojené státy americké, Rusko, Čínu a Velkou Británii, aby se připojily k úsilí EU o mediaci, zlepšení spolupráce a zajištění udržitelného míru na celém africkém kontinentu; v tomto ohledu připomíná, že EU je připravena zvýšit podporu misí OSN a zlepšit koordinaci různých misí OSN s misemi EU;

180. vítá, že na pobřeží východní a západní Afriky došlo k výraznému poklesu pirátství, a to v důsledku mezinárodního úsilí v oblasti námořní bezpečnosti, které může sloužit jako precedens pro evropskou, africkou a transatlantickou bezpečnostní spolupráci;

181. domnívá se, že je důležité, aby EU pokračovala ve svém úsilí o vybudování odolnějších států a společností prostřednictvím budování kapacit a reforem v oblasti bezpečnosti, a to i pomocí evropského mírového nástroje a misí SBOP, a aby se zaměřila na jednotný přístup ke konfliktům a krizím a aktivně vstupovala do všech jednotlivých fází konfliktů;

182. připomíná hrozbu, kterou pro nestabilní státy v postkonfliktní fázi, pro něž je obtížné zajistit občanům nezbytnou bezpečnost, představuje mezinárodní organizovaná trestná činnost, občanské nepokoje a tuzemská trestná činnost; v této souvislosti podtrhuje význam dobře vycvičených celostátních a regionálních policejních jednotek; konstatuje však, že policejním jednotkám často chybí jak náležitý výcvik, tak i vybavení, a především nemají vždy potřebné vazby na místní obyvatelstvo a jeho důvěru; zdůrazňuje proto, že je důležité posilovat a budovat profesionální policejní struktury, a vyzývá mimo jiné k intenzivnější koncepční, logistické a administrativní podpoře  mechanismu Africké unie pro policejní spolupráci (AFRIPOL) se sídlem v Alžíru, který byl zřízen roku 2014; domnívá se, že spolupráce v této oblasti rovněž pomůže rozšířit kapacity mírových misí a podpoří policejní složku africké struktury pro mír a bezpečnost;

183. konstatuje, že na informační sféru v Africe mají čím dál větší vliv globální protivníci EU; vyzývá v tomto ohledu ESVČ a Komisi, aby se aktivně zabývaly problémem, že v afrických společnostech není evropský hlas dostatečně slyšet, a aby bojovaly proti nepravdivým tvrzením a více mezi africkým obyvatelstvem prosazovaly evropský přístup a demokratické hodnoty; bere na vědomí, že to vyžaduje lepší strategickou komunikaci s důrazem na klíčové regiony a země a založení zvláštního oddělení, jež by zodpovídalo za tato opatření a úzce spolupracovalo s delegacemi EU;

184. poukazuje na nebezpečí spojená s šířením nedovolených ručních palných zbraní a připomíná, že tyto neregistrované a většinou nezákonně držené zbraně nejenže ohrožují bezpečnost místních společenství, ale že je také využívají nebezpečné mezinárodní zločinecké sítě, které se zabývají různými formami nezákonného obchodování, mimo jiné se zbraněmi, lidmi a nelegálními drogami;

185. naléhavě žádá, aby s cílem rozšířit spolupráci na společné inspekce v terénu, společná zasedání, zajištění společného chápání a analýzy krizových situací a zkoumání možností společných včasných zásahů jakožto nejlepšího prostředku k navázání životaschopných strategických partnerství došlo k pokračování každoročních společných poradních schůzek politického a bezpečnostního výboru Evropské unie a Rady Africké unie pro mír a bezpečnost;

186. připomíná, že v Africe se odehrává nejvyšší počet operací na podporu míru ve světě a že tento kontinent je největším poskytovatelem vojenských a policejních jednotek; poukazuje na to, že je nutné přizpůsobit operace na podporu míru v Africe nové realitě podmíněné onemocněním COVID-19, aby byli náležitě chráněni občané i pracovníci těchto operací; poukazuje na to, že s ohledem na obavy z bezprostředně hrozící hospodářské krize a omezení dostupných finančních prostředků je nutné zajistit dostatečné financování těchto misí;

187. vyzývá EU k zajištění toho, aby mise SBOP byly plánovány efektivně, odpovědně a spolehlivě, tak aby mohly provádět účinné operace a měly silnější mandát vázaný na zásadní politickou vůli řešit konflikty namísto jejich zmrazení;

188. vybízí ESVČ, aby posílila své zastoupení prostřednictvím delegací EU na celém africkém kontinentu, zejména v klíčových členských státech Africké unie, aby tak mohlo dojít k dalšímu prohloubení dvoustranných a regionálních vztahů EU a mohla probíhat řádná výměna s příslušnými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že takovéto úzké vazby jsou základem pro zajištění vhodných a dobře strukturovaných globálních partnerství i individualizovaných reakcí; vyzývá ESVČ, aby výrazně zlepšila svou mediální a komunikační strategii nejen za účelem zvýšení informovanosti o snahách EU v příslušných regionech, ale i za účelem zvýšení povědomí občanů EU o těchto otázkách a jejich podpory, pokud jde o intenzivnější spolupráci mezi EU a Afrikou;

189. připomíná, že je důležité koordinovat strategii EU-Afrika s OSN, NATO, OBSE a dalšími obdobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou Spojené státy, Kanada, Velká Británie, Austrálie a Japonsko;

°

° °

190. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Obnovené partnerství ve světě procházejícím krizí 

Afrika se odhaluje před očima světa. Je to území, kde existují výzvy, ale především příležitosti, a Afrika má stále více možnost diverzifikovat svá partnerství. Evropa, která je jejím historickým spojencem, musí v současnosti obnovit svůj přístup i svůj způsob vyjadřování, aby obsáhla velké proměny, jimiž tento kontinent s 1,3 miliardy obyvatel prochází.

Tento proces stále pokračuje: nedávné cesty předsedy Evropské rady, předsedkyně Evropské komise a významné delegace evropských komisařů do sídla Africké unie svědčí o vůli uznat veškerý význam partnerství s Afrikou v evropské politické agendě. Dochází ke kompletní obnově našich vztahů.

Ačkoli ještě není znám rozsah dopadů koronavirové pandemie, není pochyb o tom, že tento proces ovlivní. Pandemie nám ukázala naše vzájemné propojení a naši společnou zranitelnost. I když zachováme priority obou kontinentů, náš vztah se bude muset přizpůsobit novým potřebám světa po pandemii onemocnění COVID-19.

Afričané i Evropané se shodují v tom, že krize, jíž procházíme, nás musí donutit k položení základů oživení zaměřeného na lidský rozvoj a na urychlenou ekologickou a digitální transformaci. Hlavními pojmy tohoto oživení bude začleňování a solidarita. Jeho průřezovou složkou se musí stát boj proti nerovnostem. Investice a hospodářský růst budou muset být začleněny do globálnějšího rámce zaměřeného především na udržitelný rozvoj našich společností a lepší přerozdělování vytvářeného bohatství. Abychom toho dosáhli, musíme postupovat společně a mít dohodnuté strategie a konkrétní cíle.

Počínaje oblastí zdraví, které je základní podmínkou lidského rozvoje. Zdraví musí být ústředním prvkem našich vztahů spolu se sociální ochranou jako naprostou prioritou. Po skončení koronavirové krize bude muset dojít k prohloubení spolupráce mezi oběma našimi kontinenty s cílem zlepšit zdraví obyvatelstva a také naši schopnost předvídat budoucí zdravotní krize.

Dopad pandemie onemocnění COVID-19 v Africe s sebou navíc nese riziko, že se ještě prohloubí nerovnosti a že se celé skupiny obyvatelstva ocitnou v chudobě. Bude nezbytné řádně zohlednit sociální důsledky krize, ale také její dopady na ekonomiku, na zemědělskou výrobu a na potravinové zabezpečení i na bezpečnostní situaci a bude třeba přivést oba kontinenty k výraznější spolupráci v těchto klíčových oblastech.

Obecněji se bude muset veškerá pozornost zaměřit na odolnost společností vůči nejrůznějším krizím. Bude zapotřebí zintenzivnit úvahy o modelech sociální ochrany, zejména pokud jde o univerzální základní příjem.

Zpravodajka chce také poukázat na význam společné výzvy osmnácti afrických a evropských lídrů s cílem dosáhnout moratoria na dluhovou službu.

Na prvním místě politických priorit musí navzdory současné zdravotní krizi nadále být ekologická krize. Afrika není příčinou změny klimatu, ale je jednou z jejích prvních obětí. Evropa jako garant Pařížské dohody ji musí podpořit při přechodu k ekologické ekonomice a podpořit rozvoj jejího potenciálu, pokud jde o výrobu obnovitelné energie a o udržitelné zemědělství. Ačkoli se výzvy a příležitosti v oblasti klimatu na obou kontinentech liší, musí se Afrika i Evropa společně zapojit do ekologické transformace a zároveň podporovat inovace, transfer technologií a předávání zkušeností.

S ekologickou krizí úzce souvisí biologická rozmanitost. V Africe se nacházejí výjimečné ekosystémy, ale ztráta biologické rozmanitosti představuje dramatický a nevratný problém. Kromě přímých dopadů na faunu a flóru souvesejí s ničením biologické rozmanitosti, mj. v mořích, problémy v oblasti bezpečnosti a řízení, ale také hrozby pro lidské zdraví. V této naléhavé situaci musejí proto naše kontinenty hájit přijetí celosvětového rámce, který by mohl sjednotit úsilí všech s cílem chránit biologickou rozmanitost naší planety.

Jako partneři ve světě procházejícím krizí neseme hlavní odpovědnost za utváření budoucího světa. K němu bude docházet zvláště prostřednictvím zelené diplomacie a uzavření Zelené dohody mezi Afrikou a Evropskou unií pro klima a biologickou rozmanitost.

K oživení zaměřenému na lidský rozvoj bude docházet především prostřednictvím vzdělávání, mládeže a zaměstnanosti. Vzdělávání, které je nezbytnou podmínkou pro posílení postavení mladých lidí a jejich zaměstnatelnost, se bude muset přizpůsobit změnám, jimiž prochází naše společnost. Zejména zelená odvětví a digitální revoluce vyžadují přechod na vyšší úroveň v oblasti výzkumu a inovací. Naše kontinenty musí mít možnost spoléhat na vzdělanou mládež, která bude budovat udržitelnou a inkluzivní společnost.

Dalším pilířem lidského rozvoje je rovnost žen a mužů. V Africe stejně jako v Evropě stále pokračuje boj proti diskriminaci a proti násilí páchanému na ženách a dívkách. Žádná společnost se nemůže rozvíjet, dokud přetrvává porušování jejich práv a dokud existují překážky, které brání posílení jejich postavení. Jde o přístup ke vzdělání, k půdě nebo také k úvěrům. Naše kontinenty se musejí zasadit o to, aby ženy a dívky mohly být konečně rovny mužům a chlapcům. Afrika a Evropa se musí dohodnout na konkrétním plánu, jak toho dosáhnout.

Prosazování inkluzivnější a spravedlivější společnosti bude vyžadovat prohloubení spolupráci v oblasti správy a lidských práv. Hodnoty musejí být osou našeho partnerství, bez níž nelze vyřešit žádnou z výše uvedených výzev. Diskriminace, k níž v Africe a v Evropě dochází ještě příliš často, ničí jednotlivce a narušuje sociální soudržnost. Bude nezbytné podpořit nejzranitelnější a nejvíce marginalizované obyvatele, a zajistit tak, aby každý mohl žít důstojně. Je třeba rozšířit možnosti mladých lidí z Afriky i z Evropy vyměňovat si zkušenosti o otázkách správy a lidských práv, například prostřednictvím virtuálních platforem, protože právě oni budou jednou stát v čele naší společnosti.

V této souvislosti chce zpravodajka připomenout význam digitalizace jako nástroje pokroku, začleňování a rozvoje. Právě na africkém kontinentě je zvláště patrná její úloha jakožto prostředku ve službách lidského rozvoje. V období pandemie koronaviru nebývale vzrostly kontakty na internetu a hranice, ačkoli uzavřené, byly díky digitalizaci prostupnější než kdy jindy. Tato digitální transformace umožňuje objevit četné talenty, odstraňuje překážky a povzbuzuje v Africe mimořádný inovační potenciál. Evropa, pokud nechce zůstat pozadu, musí s Afrikou spolupracovat všude tam, kde může digitalizace zlepšit životní podmínky obyvatel, zvláště v oblasti zdraví, vzdělání, správy, zelené transformace a finančního začlenění, například prostřednictvím mobilních plateb.

Síla našeho obnoveného partnerství musí také zajistit lepší zviditelnění a posílit soudržnost našeho působení na mezinárodní scéně. Za deset let skončí platnost Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a jejích 17 cílů udržitelného rozvoje a vzhledem k tomu, že mnohostranná činnost prochází těžkou zkouškou, je více než kdykoli jindy nezbytné, abychom spojili své síly.

Partnerství spojující kontinenty a národy

Pouze inkluzivní proces při vypracovávání, provádění i hodnocení strategie umožní, aby ji plně přijaly všechny zúčastněné strany na obou kontinentech. Aby slovo „partnerství“ získalo celý svůj význam, musí Evropa vytvářet tuto strategii s Afrikou, a nikoli pro ni.

Příští summit Afriky a Evropské unie by tudíž měl oběma kontinentům umožnit, aby stanovily své společné priority, a africká vize musí mít v tomto procesu příslušné místo.

Následně se bude jednat o každodenní stále větší konkretizaci myšlenky partnerství mezi sobě rovnými s konkrétními projekty, které budou odpovídat potřebám jednotlivých národů. Úspěch našeho partnerství bude záviset na přesném rámci jeho provádění s rozdělenými pravomocemi každého partnera a také na průběžném hodnocení, které budou provádět zúčastněné strany.

Tento proces zahájilo společné sdělení Evropské komise a Evropské služby pro vnější činnost zveřejněné dne 9. března 2020, které položilo základy úvahám, jež budou muset být co nejvíce inkluzivní.

K této zprávě vedla četná setkání v terénu, která obohatila její obsah, tak aby odrážel africkou realitu. Zpravodajka navštívila několik afrických zemí, aby se co nevíce přiblížila lidem a jejich očekávání a mohla hovořit jejich hlasem. Zpravodajka kladla africkým zúčastněným stranám otázky o tom, jak vnímají úlohu Evropy a co si naše národy mohou vzájemně přinést.

Byly vedeny konzultace s hlavami států, ministry, zástupci veřejných orgánů, občanskou společností, mladými lidmi, ženami, akademickou obcí, expertními skupinami, subjekty rozvoje, soukromým sektorem, se zástupci Africké unie, Organizace spojených národů nebo delegací EU. Záměrem nebylo prosazovat evropskou představu o partnerství, naopak hlavním tématem konzultací byla africká vize.

Po velmi podnětných návštěvách v Togu, v Maroku a v Etiopii narušila další plánované návštěvy epidemie koronaviru. Zpravodajka proto v procesu konzultací pokračovala formou videokonferencí a mohla tak hovořit s četnými partnery v Jižní Africe, v Nigérii, ve Rwandě, v Senegalu a v Keni. Těchto 8 zemí bylo vybráno, aby byla patrná rozmanitost afrických území.

Ze všech uskutečněných rozhovorů velmi jasně vyplývá, že Evropa zůstává privilegovaným spojencem Afriky. Naši afričtí partneři dávají najevo vůli vytvářet s naším kontinentem stále pevnější spojenectví s cílem zajistit pro oba kontinenty mír, stabilitu a prosperitu.

 

Inkluzivní a otevřené partnerství uznávající Afriku v celé její rozmanitosti

Náš vztah k Africe se již několik let příliš často zužoval na otázku migrace, která překryla různé další prvky našeho partnerství. Ačkoli je samozřejmě nutné o migraci hovořit, zpravodajka chtěla upřednostnit ostatní hlavní témata, která tvoří bohatství našich vztahů s africkým kontinentem.

Jádrem zprávy proto tvoří místo našeho partnerství na mezinárodní scéně, lidský rozvoj, boj proti nerovnostem, postavení žen a mladých lidí, digitální transformace, udržitelné zemědělství a také ekologická transformace. Právě tato témata budou utvářet naprosto nezbytný dialog mezi různými složkami africké a evropské společnosti.

Afrika v celé své rozmanitosti a ve své snaze o uvolnění nesmírného potenciálu mladých lidí, žen a talentů bude mít rozhodující dopad na budoucnost světa. Evropa dobře chápe, že Afrika je žádaným spojencem a rozhodujícím partnerem.

Ale jestliže Evropa podává ruku africkému kontinentu, nesmí zanedbávat ani Evropany, zejména mladou generaci, a vyvolávat v ní zájem poznat, ale především pochopit Afriku a uvědomit si, že máme společný osud. Neboť kromě vrcholných setkání a zasedání na nejvyšší politické úrovni přinesou životodárnou energii do našich obnovených vztahů výměny mezi jednotlivci, zejména mladými lidmi, ženami, občanskou společností, podnikateli, zemědělci, akademiky, vědci, lékaři a také umělci.

Toto globální partnerství musí vycházet především z kontaktů mezi lidmi a musí stále více podporovat vzájemné porozumění. To bude představovat klíč ke společné budoucnosti.

MENŠINOVÉ STANOVISKO

Bernhard Zimniok

Strategii EU-Afrika je nutné odmítnout, protože Komise (EK) neprovedla analýzu jejích důsledků pro Evropu z hlediska masové migrace z Afriky, strategie se zakládá na nesprávných představách, EK se při koncipování strategie nesetkala s žádnými zástupci místních komunit v členských státech, zejména z imigračního průmyslového komplexu, mezinárodních organizací, ani s africkými zástupci. Evropská komise uvedla, že strategie je politický dokument, takže nemůže usnadnit migraci sám o sobě.“ navzdory skutečnosti, že cílem strategie je otevřít cestu masové migraci z Afriky do Evropy na základě nesprávného tvrzení, že dějiny i budoucnost Evropy a Afriky jsou propojeny. Kromě toho nebyla tato strategie ve zprávě nijak blíže prozkoumána. Neproběhly konzultace s reprezentativním počtem místních organizací v členských státech. Strategie obsahuje dílčí cíle paktu OSN o migraci, s nimiž nesouhlasily všechny členské státy, takže je s ohledem na vlastní návrhy neplatná. S počáteční perspektivou 60 až 70 milionů osob (pouze dospělých) přicházejících z Afriky nebude tato strategie představovat politiku k posílení evropských národů, ale vymaže je z mapy i z historie.

 

 

 

STANOVISKO VÝBORU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI (23.9.2020)

pro Výbor pro rozvoj

k nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

(2020/2041(INI))

Zpravodajka(*): Anna Fotyga

 (*) Přidružený výbor – článek 57 jednacího řádu

 

 

 

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1. vítá společné sdělení Komise a místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 9. března 2020 nazvané „Na cestě ke komplexní strategii pro Afriku“ a vnímá jej jako krok směrem ke skutečnému geopolitickému partnerství; zdůrazňuje, že Evropa a Afrika leží v těsné geografické blízkosti, mají silné historické, kulturní a socio-ekonomické vazby, které se stále prohlubují vzhledem k rostoucímu počtu společných problémů a strategických zájmů, počínaje prosazováním lidských práv a demokracie, vymaňováním komunit z chudoby a zajišťováním důstojných životních podmínek přes poskytování ekonomických příležitostí, udržitelného rozvoje nebo řádné správy věcí veřejných a potenciál migrace pro smysluplné pracovní příležitosti a rozvoj; posilování obchodních a investičních vztahů, bezpečnost, boj proti terorismu, organizované trestné činnosti a obchodování s lidmi až po reformu mnohostranných institucí a celosvětový obchod, životní prostředí, zajištění dodávek potravin, přístup k vodě, růst počtu obyvatel, urbanizaci, otázky energetiky, lidského zdraví, přístupu ke zdravotní péči a změny klimatu; zdůrazňuje, že vztahy EU s Afrikou jsou zásadně důležité pro budoucnost obou těchto kontinentů a že jejich prosperita je úzce propojená, což vyžaduje celostní evropsko-africký přístup, který spojí tyto různé proudy do jedné komplexní a koherentní strategie, která bude posuzována z hlediska výstupu a neustále monitorována a hodnocena; vyzývá k větší koherentnosti mezi politikami EU, k transparentnímu přidělování zdrojů EU zaměřenému na výsledky a k oživení politického spojenectví, které musí přesáhnout rámec tradiční rozvojové a humanitární spolupráce, aby toto partnerství skutečně dosáhlo svého plného potenciálu;

2. připomíná, že v roce 2019 bylo podle Centra pro výzkum příčin vzniku a šíření katastrof (CRED) téměř 16,6 milionu Afričanů postiženo extrémními povětrnostními jevy, tedy o 195 % více než v roce 2018, a že přírodní katastrofy mají nepříznivý dopad na životy, živobytí, domovy a ekosystémy a na makroekonomiku;

3. zdůrazňuje, že partnerství EU a Africké unie (AU) bude úspěšné pouze tehdy, pokud to bude skutečně rovnocenné partnerství, což znamená, že toto partnerství bude vyváženější, spravedlivější a hlubší a bude se zakládat na vlastní odpovědnosti a solidaritě a na společné vizi naší budoucnosti; opakuje proto svou výzvu, aby Evropská unie a Afrika vytvořily skutečné mezikontinentální partnerství; připomíná, že Afrika je naším nejbližším sousedním kontinentem, kde žije více než 1 miliarda lidí, přičemž se očekává, že celosvětový populační nárůst se odehraje do roku 2050 více než z poloviny právě v Africe; připomíná rovněž, že šest z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik na světě jsou ekonomiky afrických zemí; zdůrazňuje, že EU a její členské státy představují pro Afriku největšího partnera ve všech ohledech, ať už se jedná o investice, obchod, rozvojovou pomoc, humanitární pomoc a bezpečnost; konstatuje však, že tato stále těsnější spolupráce ještě nedosáhla sdíleného porozumění ani životaschopného strategického partnerství v souladu se sdílenými zájmy, růstovým potenciálem, geografickou blízkostí a staletými vazbami mezi oběma kontinenty; zdůrazňuje, že proces udržitelného rozvoje na africkém kontinentu má klíčový význam pro prosperitu, stabilitu a bezpečnost EU i Afriky, což jsou klíčové podmínky pro hospodářský a sociální rozvoj pro Afričany, jak je uvedeno v cílech udržitelného rozvoje OSN; zdůrazňuje, že EU musí mít sebevědomí při vytváření nového a moderního přístupu ke své politice v Africe, který bude vycházet z jasného porozumění jejich vlastním i vzájemným zájmům a odpovědnostem a odrážet složitost a zralost jejich vztahů; je pevně přesvědčen, že naše partnerství musí být založeno na jasných postojích a prioritách určených našimi africkými partnery, a v tomto ohledu se domnívá, že nadcházející 6. summit AU-EU konaný letos na podzim poskytuje vhodnou příležitost vyslechnout africké partnery, hovořit o vzájemných požadavcích a návrzích a vymezit si společné cíle, které pak budou zakotveny v připravované nové společné strategii, která bude vzájemně přínosná, bude odrážet zájmy obou stan a posilovat vazby mezi oběma kontinenty;

4. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba posílit synergie a soudržnost mezi veškerými právními a politickými rámci, na nichž se vztahy mezi EU a Afrikou zakládají, aby byly efektivnější a udržitelnější, se silnějším dlouhodobým, mnohostranným a mnohoodvětvovým partnerstvím, které by se mělo také promítnout do větší politické spolupráce a účinnější koordinace založené na rovnosti, důvěře, vzájemném respektu, solidaritě, svrchovanosti, sdílených hodnotách a společné vizi pro naši budoucnost; v tomto ohledu zdůrazňuje význam lidských práv, demokracie, míru a bezpečnosti, řádné správy, udržitelného rozvoje, právního státu, svobodných a spravedlivých voleb, mírového předávání moci v afrických zemích založeného na právu a rovnosti mezi ženami a muži jakožto nezbytných základů pro udržitelné, inkluzívní a vzájemně přínosné partnerství mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje, že silné partnerství mezi EU a Afrikou potřebuje silnou Africkou unii, podtrhuje významnou roli EU při podpoře Africké unie, aby mohla vykonávat svůj mandát efektivněji, při budování míru a bezpečnosti napříč kontinentem, stimulování integračního procesu na tomto kontinentu a institucionalizace Africké unie, včetně Panafrického parlamentu, prostřednictvím sdílení osvědčených postupů a technické a finanční pomoci; vítá návrh panafrického programu v souvislosti s novým nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI), jehož cílem je řešit problémy afrického kontinentu jako celku;

5. znovu opakuje svou podporu Africe při probíhajících zásadních procesech integrace na regionální, kontinentální a mezinárodní úrovni a konstatuje, že Evropa a Afrika mají společný zájem na spolupráci v oblasti multilateralismu a společných výzev, které lze účinně řešit jen spoluprací; zdůrazňuje, že je třeba překonat případné odlišné názory, zejména v oblastech klíčového strategického významu, jako je plnění mezinárodních standardů a postupů v oblasti obchodování, lidských práv, sociální spravedlnosti, genderové rovnosti, udržitelného rozvoje a postoje v mezinárodních organizacích; je toho názoru, že mezikontinentální celostní partnerství by také mělo umožňovat další regionalizaci; opětovně zdůrazňuje svoji trvalou podporu regionální integrace a regionálních organizací, zejména ECOWAS (Hospodářské společenství států západní Afriky), CEMAC (Hospodářské a měnové společenství států střední Afriky), EAC (Východoafrické společenství), SADC (Jihoafrické společenství pro rozvoj), IGAD (Mezivládní úřad pro rozvoj), ECCAS (Hospodářské společenství států střední Afriky) a ICGLR (Mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer); podporuje názor, že EU musí zachovat flexibilní přístup k jednotlivým zemím a subregionům, který jí umožní přizpůsobit své zapojení a podporu konkrétním potřebám a situaci každé země v rámci pěti regionů Afriky; požaduje aktualizaci různých regionálních politik EU vůči africkým regionům, jako je severní Afrika, Guinejský záliv, oblast Sahelu, oblast Velkých jezer a Africký roh; vyjadřuje politování nad skutečností, že 25 let od zahájení barcelonského procesu stále ještě ani zdaleka nebyl vytvořen prostor sdílené prosperity, stability a svobody se zeměmi jižního sousedství;

6. bere na vědomí význam provádění „Vize pro těžební odvětví v Africe“, kterou v roce 2009 přijaly hlavy afrických států a vlád, pro zajištění transparentního, spravedlivého a optimálního využívání nerostných zdrojů;

7. připomíná významnou úlohu Africké unie a afrických států v mnohostranných organizacích, jako je zejména Organizace spojených národů, v níž africké státy představují 28 % členů, a podtrhuje proto význam dalšího posilování našich politických vztahů s cílem reformovat mnohostranné rozhodovací orgány tak, aby byly spravedlivější a reprezentativnější, což má zásadní význam pro řešení našich společných globálních problémů;

8. vítá pět partnerství v navrhované nové strategii; domnívá se, že by tato strategie měla být dodatečně aktualizována tak, aby odrážela potřeby Afriky v oblasti zdravotnictví a hospodářství při řešení pandemie COVID-19; vyzývá k jasnému, trvalému, ambicióznímu a koherentnímu zapojení EU do bezpečnosti, stability a rozvoje v Africe, např. podporou zelené transformace a přístupu k energii, digitální transformace, udržitelného růstu a zaměstnanosti, míru a správy věcí veřejných a vyváženého a komplexního přístupu k migraci a mobilitě; uznává, že bylo vyvinuto úsilí o zohlednění hlasů a zájmů našich afrických partnerů, ale také si všímá, že se ozvaly hlasy, které vyjádřily zklamání ohledně údajně nedostatečné komunikace s některými africkými partnery před jejím zveřejněním; poukazuje však na to, že je třeba jasně definovat, jak má být nová strategie prováděna, a uvést odpovědnost jednotlivých subjektů EU; zdůrazňuje význam budoucích vztahů s Afrikou a skutečnost, že to vyžaduje široké zapojení občanské společnosti na obou kontinentech; vyzývá k větší angažovanosti na všech úrovních, včetně nevládních organizací, podniků, akademické sféry, think tanků, kulturních a náboženských institucí, odborů atd.; velmi vítá signály, které vysílá předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, že by se vztahy s Afrikou měly stát ústředním prvkem jejího mandátu; vítá v tomto ohledu skutečnost, že úplně první návštěva nové předsedkyně Komise směřovala do Afriky, a vyzývá k častějším setkáním a kontaktům na vysoké úrovni; domnívá se, že taková osobní setkání na nejvyšší úrovni mají zásadní význam, neboť kromě podpory osobních vazeb zvyšují také povědomí veřejnosti o našem partnerství prostřednictvím příslušných vnitrostátních sdělovacích prostředků; požaduje proto další zintenzivnění těchto setkání a kontaktů na vysoké úrovni, včetně fór a setkání na úrovni podniků a občanské společnosti; vyjadřuje politování nad tím, že ve sdělení chybí jasné návrhy koordinovaných přístupů EU a AU ke společným výzvám, které by bylo možné společně řešit v rámci mnohostranných systémů (např. OSN); zdůrazňuje, že by místopředseda Komise, vysoký představitel a mise EU v hlavních městech afrického kontinentu měli být aktivnější při prezentaci cíle politiky EU; vybízí v této souvislosti evropské think tanky a akademickou obec, aby aktivněji spolupracovaly se svými africkými protějšky; zdůrazňuje, že v rámci partnerství mezi Afrikou a EU je třeba přijmout koordinovaný a komplexní přístup, a to jak mezi EU-AU, tak mezi EU a jejími členskými státy, jak je uvedeno v článku 210 Smlouvy o fungování Evropské unie; vyzývá EU, aby posílila tuto společnou perspektivu s ohledem na příští summit EU-Afrika plánovaný na rok 2020;

9. konstatuje, že potenciál Afriky přitahuje zvýšený zájem mnoha aktérů na světové scéně, a vyjadřuje znepokojení nad tím, že v mnoha oblastech se Afrika stala novou arénou pro soupeření mocností; zdůrazňuje, že EU je jedním z prvních, kdo pomáhá africkému kontinentu, zatímco destruktivní politiky používané jinými aktéry poškozují africké národy, což má negativní dopady i na EU; zdůrazňuje, že EU je ze své podstaty ve svých politických a hospodářských vztazích se třetími zeměmi motivována podporou základních práv, demokratických institucí a demokratické odpovědnosti; domnívá se, že třetí země, např. Čína, sledují jiné cíle, které nás občas znepokojují; zdůrazňuje, že naším cílem je posílit odolnost a nezávislost našich afrických partnerů; vyjadřuje tudíž politování nad tím, že kroky jiných aktérů, zejména Číny a Ruska, se zaměřují na vlastní geopolitické zájmy a rostoucí unilateralismus, a zdůrazňuje, že jejich vlastní zisky jdou na úkor svrchovanosti afrických zemí a evropské bezpečnosti; vyzývá EU, aby svůj postup koordinovala se všemi zeměmi, které mají upřímný zájem na prosperujícím a dlouhodobě pozitivním vývoji na africkém kontinentě, na základě plného respektování lidských práv, svobody sdělovacích prostředků a odpovědnosti, transparentní a reagující správě a boji proti korupci, což jsou zásadně důležité prvky pro zajištění stabilního a inkluzivního politického, sociálního a ekonomického prostředí v Africe; vyzývá EU, aby vypracovala strategickou a dlouhodobou reakci na čínskou iniciativu „Jedno pásmo, jedna cesta“, která by se měla řídit našimi sdílenými hodnotami, jakož i prioritami a potřebami našich afrických sousedů; zdůrazňuje, že EU a její členské státy se musí stát zdrojem stability a spolehlivosti v tomto regionu; domnívá se, že Evropská unie musí hrát v Africe významnější geopolitickou úlohu a vybudovat vztahy, které budou prospěšné pro všechny;

10. je toho názoru, že strategie EU-Afrika by měla rovněž zahrnovat opatření na pomoc africkým zemím při přeměně jejich bohatství z nerostných zdrojů na skutečný rozvoj, a vyzývá k přezkumu efektivity stávajících opatření, a to i s ohledem na sporné využívání zdrojů ze strany Číny a Ruska; vyzývá Komisi a africké partnery, aby hladce prováděli opatření související s nařízením o dovozu minerálů z oblastí konfliktu[11] a neprodleně zveřejnili seznam podniků mimo EU, které nesplňují požadavky tohoto nařízení; podtrhuje silné stránky Evropy (tj. transparentnost, kvalitní zboží a služby a demokratickou správu věcí veřejných) a věří, že tyto základní hodnoty jsou lákavější alternativou než autoritářské modely;

11. připomíná, že odvětví těžebního průmyslu hraje v ekonomikách mnoha afrických zemí významnou úlohu a je spojeno s nerovnou vzájemnou závislostí na zdrojích s Evropou, což by mělo být napraveno tím, že se bude řešit problém nezákonného odlivu daňových příjmů a licenčních poplatků v těžebním průmyslu prostřednictvím směrnic o průhlednosti a o účetnictví[12];

12. vítá skutečnost, že EU považuje mír a bezpečnost v Africe za klíčovou podmínku pro udržitelný rozvoj a že se Unie zavázala „ve spolupráci s mezinárodním společenstvím výrazně zvýšit svou podporu Africe“; sdílí názor, že otázka bezpečnosti v Africe má velký význam pro rozvoj celého kontinentu za podpory regionálních a mezinárodních organizací a že africké státy jsou hlavními ručiteli své vlastní bezpečnosti; vyzývá tudíž k tomu, aby EU pokračovala ve svém úsilí spolupracovat s africkými partnery na dalším rozvoji africké struktury pro mír a bezpečnost s cílem dosáhnout dlouhodobého míru a stability a překonat krize a konflikty na tomto kontinentu prostřednictvím integrovaného přístupu, který využívá veškeré dostupné nástroje, včetně podpory rozvíjení afrických kapacit v oblasti bezpečnosti a obrany a jejích vojenských operací, civilních misí, projektů v oblasti budování míru a demilitarizace, při nichž jsou respektována mezinárodní lidská práva, humanitární právo a nezávislost a svrchovanost afrických zemí, a podpory iniciativ vycházejících z regionálních organizací AU, např. ECOWAS a G5 Sahel; vybízí členské státy, aby se účastnily misí a operací EU, vítá oboustranné snahy přispívající k míru a stabilitě a naléhavě žádá Radu, aby v této souvislosti urychleně schválila evropský mírový nástroj, a tak poskytla komplexnější pomoc africkým partnerům v regionech dotčených konfliktem; zdůrazňuje význam mnohostranné spolupráce mezi AU, EU a OSN v oblasti místní, regionální a mezinárodní bezpečnosti a roli aktérů občanské společnosti při udržování a budování míru; připomíná v této souvislosti, že reforma oblasti bezpečnosti, soudní reforma, řádná správa, demokratická odpovědnost a ochrana civilistů tvoří základní podmínky pro to, aby občané získali důvěru ve své vlády a bezpečnostní složky; dále zdůrazňuje vazbu mezi civilními a vojenskými aspekty a to, že je třeba zvýšit efektivnost obou složek misí Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); podporuje stále aktivnější přístup, který přijímají kooperativní regionální bezpečnostní organizace vůči plné operativnosti africké struktury pro mír a bezpečnost (APSA), která poskytuje Africké unii a regionálním organizacím potřebné nástroje k prevenci, zvládání a řešení konfliktů; oceňuje především iniciativy, jako je skupina G5 Sahel, která hraje v rostoucí míře stěžejní úlohu při přijímání rozhodných opatření afrických národů, jejichž cílem je ve svých vlastních oblastech zajistit mír a bezpečnost, a žádá Komisi a členské státy, aby zvýšily svou politickou, finanční, operační a logistickou podporu pro skupinu G5 Sahel; zdůrazňuje, že pro zajištění náležité úrovně bezpečnosti a rozvoje musí mít africké země odpovídající kapacity ve všech zásadních odvětvích, zejména pokud jde o bezpečnost a obranu; vyzývá Evropskou unii, aby koordinovala rozvojové a bezpečnostní iniciativy, do nichž je zapojena na africkém kontinentu, jako součást integrované strategie, která zahrnuje řádnou správu věcí veřejných, demokracii, lidská práva, právní stát a rovnost žen a mužů, se zvláštním důrazem na nejohroženější regiony, kde je nejvyšší napětí; vítá spolupráci probíhající mezi EU a Afrikou v boji proti terorismu a ozbrojeným skupinám v souladu s mezinárodním právem; a žádá v souvislosti s politikami boje proti terorismu, aby byl zaveden transparentnější proces rozhodování a přísnější dodržování lidskoprávního přístupu a zvýšila se spolupráce s komunitami, na které mají tato opatření dopad;

13. podtrhuje strategický a bezpečnostní význam Sahelu a v tomto kontextu rozhodně vítá zřízení skupiny G5 Sahel v roce 2014 a společných sil skupiny G5 Sahel (G5 Force Conjointe) v roce 2017, které mají řešit bezpečnostní hrozby v tomto regionu;

14. zdůrazňuje, že mandáty mise SBOP jsou komplexní a mimo jiné jsou zaměřeny na podporu reformy bezpečnostního sektoru, pokrok v reformách soudnictví, posílení vojenského a policejního výcviku a pokrok v oblasti dohledu; poukazuje na to, že je naléhavě nutné zlepšit komunikační politiku misí SBOP i celkové strategické plánování EU a více tak zviditelnit činnost EU, jež usiluje o udržení bezpečnosti a dobrých životních podmínek afrického obyvatelstva;

15. vyzdvihuje zvláštní úlohu náboženských subjektů v Africe, které při sporech často plní funkci mediátora a s nimiž je nutné vést dialog a spolupracovat, zejména v oblastech zasažených konflikty, neboť mezináboženský dialog může přispívat k míru a usmíření;

16. konstatuje, že komunikace má prohloubit mírové úsilí v Africe podporované EU prostřednictvím strukturovanější a strategičtější spolupráce, která se zaměří zejména na africké regiony, kde panuje největší napětí, a žádá, aby se prioritou staly zvláštní strategie pro oblasti postižené konflikty; vybízí EU a její členské státy, aby nadále sdílely zátěž s mezinárodními organizacemi a partnery, včetně spojenců a afrických států, které jsou spolehlivými partnery v boji proti terorismu, jako je Keňa, Maroko, Nigérie, Ghana a Etiopie; žádá, aby EU posílila spolupráci těmito klíčovými státy; vyzývá EU, aby nadále pomáhala africkým partnerům při budování kapacit jejich bezpečnostních složek a orgánů, aby mohly svým občanům zajišťovat účinné a udržitelné služby v oblasti bezpečnosti a vymáhání práva, a to i prostřednictvím evropského mírového nástroje a misí SBOP, a dále EU vyzývá, aby se zaměřila na integrovaný přístup ke konfliktům a krizím, který by zahrnoval akce ve všech fázích konfliktů, tj. od prevence, reakce až po řízení a řešení konfliktů;

17. poukazuje na to, že EU se podporou afrického bezpečnostního sektoru snaží povzbudit Afriku k tomu, aby za otázky bezpečnosti a obrany převzala odpovědnost; domnívá se, že Africká unie a africké státy jsou klíčovými aktéry, s nimiž musí EU smysluplně spolupracovat, aby se společnými silami dosáhlo udržitelného rozvoje a bezpečnosti lidí; v této souvislosti jednoznačně vítá plány Africké unie na vyslání 3 000 vojáků na podporu skupiny G5 Sahel a vnímá tuto akci jako znamení toho, že Africká unie a EU skutečně usilují o dosažení obdobných bezpečnostních cílů, a to na základě společných cílů a sdílené odpovědnosti; vítá v této souvislosti vyjádření vysokého představitele, místopředsedy Komise Borrella v Radě bezpečnosti OSN dne 28. května 2020, kdy hovořil o „nalezení afrického řešení pro africké problémy“;

18. znovu potvrzuje, že podporuje mírové mise OSN na africkém kontinentu, a vyzývá klíčové subjekty, zejména Spojené státy americké, Rusko, Čínu a Spojené království, aby se připojily k úsilí EU o mediaci, zlepšení spolupráce a zajištění udržitelného míru na celém africkém kontinentu; v tomto ohledu připomíná, že EU je připravena posílit podporu misí OSN a zlepšit koordinaci různých misí OSN s misemi EU;

19. připomíná významnou úlohu Mezinárodního trestního soudu při potírání beztrestnosti a při prosazování hodnot míru, bezpečnosti, rovnosti, čestnosti, spravedlnosti a odškodnění; vyzývá EU a africké státy, aby nadále podporovaly Římský statut a Mezinárodní trestní soud; vyzývá všechny africké státy, aby podepsaly a ratifikovaly Římský statut, pokud tak ještě neučinily;

20. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba, aby EU řešila eskalující teroristické povstání v severním Mosambiku, která již stálo život více než 1 000 osob a asi 200 000 osob přinutilo prchnout ze svých domovů a které hrozí, že se rozšíří do celé jižní Afriky; naléhavě žádá vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby Mosambiku a jeho obyvatelům nabídl pomoc EU; zdůrazňuje, že pokud nebude EU na tuto situaci reagovat, může dojít k tomu, že vedoucí úlohu, o níž EU na tomto kontinentu usiluje, převezmou jiní mezinárodní hráči;

21. zdůrazňuje, že by socio-ekonomické důsledky pandemie COVID-19 mohly mít na africké státy velmi tvrdý dopad, a proto opakuje svou výzvu, aby byla všem africkým státům, které o to požádají, poskytnuta větší podpora na zdravotnictví; rozhodně podporuje důraznou reakci EU na tuto krizi v rámci vnějšího rozměru formou balíčku opatření „tým Evropa“ a považuje ji za skutečný signál globální solidarity a potvrzení evropských hodnot; je znepokojen obecným nedostatkem zdravotnických prostředků v afrických systémech zdravotní péče, který ohrožuje zdraví zdravotníků a pacientů, zejména v případě vypuknutí virového onemocnění; vyzývá EU a její členské státy, aby zjistily, jak africkým zemím pomáhat s dodávkami zdravotnického materiálu vždy, kdy to bude možné;

22. vyzývá EU, aby poskytla Africe větší podporu v otázkách daňové spravedlnosti a transparentnosti, snižování a správy dluhu, zejména v případech nemorálního zadlužení, a udržitelnosti dluhu a dala tak jasně najevo svou solidaritu během krize způsobené pandemií COVID-19; domnívá se, že by to byl důležitý krok při budování „partnerství rovných“, jak prohlásila Komise, který by umožnil překonat postavení dárce-příjemce, jež dlouhodobě charakterizuje vztahy mezi EU a Afrikou; s velkým potěšením vítá oznámení skupiny G20 o pozastavení všech splátek dluhu pro nejchudší země světa do konce roku 2020;

23. zdůrazňuje, že rozvojová pomoc je velmi důležitá pro diverzifikaci hospodářství afrických zemí a pro řešení současné hospodářské a sociální krize; vyzývá EU a její členské státy, aby posílily finanční podporu a humanitární pomoc, aby mohly být uspokojeny naléhavé potřeby afrického obyvatelstva; vyzývá k tomu, aby pomoc EU a členských států byla poskytována ve formě grantů, a nikoli půjček, aby se nezvyšovala dluhová zátěž; vyjadřuje politování nad tím, že mnoho členských států EU nedosáhlo cíle vyčlenit 0,7 % HND na rozvojovou pomoc a že některé členské státy dokonce své příspěvky snížily;

24. zdůrazňuje, že Afrika, která je kontinentem bohatým na zdroje a má dynamické a rozvíjející se ekonomiky, jež vykazují vysoké míry růstu, a rostoucí střední třídu a mladou a kreativní populaci, je světadílem příležitostí, jenž při mnoha příležitostech prokázal, že hospodářský pokrok a rozvoj je možný; zdůrazňuje význam neustálého zlepšování africké digitální infrastruktury v procesu digitalizace a zajištění odpovídající konektivity a přístupu k internetu na celém kontinentu ve venkovských i městských oblastech; zdůrazňuje, že digitální ekonomika poskytuje v Africe nejen příležitosti pro větší tvorbu pracovních míst a získávání údajů, které lze využít v praxi, ale také základ pro prosazování lidských práv, rychlejší přístup ke kvalitním základním službám, zlepšení transparentnosti a odpovědnosti vládních orgánů a posílení demokracie; vyzývá k pokračující, posílené, systematické a vzájemně prospěšné spolupráci s africkými státy v oblasti digitalizace, inovativních technologií a řešení na všech úrovních společnosti, včetně elektronické správy, elektronického obchodu, digitálních dovedností a kybernetické bezpečnosti, v souladu s koncepcí digitalizace pro rozvoj (D4D); vyzývá k úzké spolupráci s africkými partnery s cílem zajistit bezpečnost a odolnost, odrazovat od kyberkriminality a předcházet zneužívání internetu pro účely terorismu a násilného extremismu;

25. zdůrazňuje, že Afrika je neúměrně postižena nepříznivými dopady změny klimatu; konstatuje, že je naší společnou odpovědností zavést opatření, která budou podporovat investice posilující odolnost vůči změně klimatu, adaptační opatření a decentralizovaný přístup k energii z obnovitelných zdrojů a zmírňovat změnu klimatu na africkém kontinentu; zdůrazňuje, že změna klimatu v Africe i na celém světě výrazně znásobuje rizika konfliktů, sucha, hladomoru a migrace; žádá, aby strategie EU-Afrika výslovně řešila otázku klimatické migrace; poukazuje na klíčovou úlohu tzv. vodní diplomacie, neboť v důsledku změny klimatu hrozí, že voda bude čím dál vzácnějším zdrojem, a v této souvislosti vyzývá Etiopii, Egypt a Súdán, aby našli mírové a vzájemně výhodné řešení dokončení etiopské přehrady „Grand Renaissance“; vítá, že v tomto případě zprostředkují jednání Spojené státy a Světová banka, a vyzývá AU a EU, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro dosažení konstruktivního řešení; zdůrazňuje, že je nutné uplatňovat účinnější diplomacii v otázkách klimatu, a poukazovat tak na vazby mezi domácí, zahraniční a mezinárodní klimatickou politikou; vybízí, aby se intenzivněji usilovalo o překonání paradoxu spočívajícího v tom, že ačkoliv je Afrika velmi bohatá na udržitelné zdroje energie, je stále z velké části závislá na tradičních zdrojích energie, které jsou jednou z příčin změny klimatu a navíc nejsou přístupné pro všechny, neboť velká část afrických domácností stále trpí energetickou chudobou; vybízí proto africké země, aby rozvinuly svůj obrovský potenciál v energetice ve prospěch růstu a zaměstnanosti, a vyzývá soukromé investory, aby vstupovali do inovativních projektů;

26. vyjadřuje znepokojení nad tím, že Botswanu, Ghanu, Ugandu a Zimbabwe zařadila EU na aktualizovanou černou listinu zemí, jejichž systémy boje proti praní peněz a financování terorismu mají strategické nedostatky, a vyzývá tyto země, aby okamžitě přijaly potřebná opatření, která zajistí dodržování požadovaných právních předpisů a jejich uplatňování (tj. nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/855[13]); vítá, že Etiopie a Tunisko byly po provedení řady reforem z této černé listiny vyškrtnuty;

27. opakuje, že udržitelný dlouhodobý hospodářský rozvoj a následné vytvoření důstojných a dobře placených pracovních míst, především pro mladé lidi, je základní podmínkou rozvoje a rozkvětu afrických národů a v konečném důsledku i politické stability, demokracie a posílených občanských a lidských práv; vítá záměr Komise učinit „Alianci Afriky a Evropy“ ústředním pilířem hospodářských vztahů mezi oběma kontinenty; zdůrazňuje, že je třeba provést strukturální hospodářské reformy a že je důležité rozvíjet kapacity pro domácí produkci a výrobu, což by pomohlo snížit závislost na dovozu ze zahraničí; připomíná, že je třeba, aby EU zvýšila podporu MSP, a poukazuje na příležitosti, které má Výkonná agentura EU pro malé a střední podniky (EASME) k podpoře spolupráce mezi podniky a společných podniků s africkými partnery, díky nimž by se dále zviditelnily podnikatelské příležitosti a usnadnil tolik potřebný přístup k financování a technologiím předáváním know-how; dále zdůrazňuje, že je třeba zlepšit systém ochrany investic, aby se usnadnily a podnítily další investice; vyzývá orgány EU a členské státy, aby při jednání s africkým kontinentem postupovaly soudržněji a jednotněji a aby za tímto účelem posílily vnitřní koordinaci, která umožní lépe definovat společný postup; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba vypracovat soudržnou a ucelenou strategii pro Afriku, která musí stavět na současných afrických a evropských snahách a soustředit se na vytváření hospodářských příležitostí a pracovních míst; naléhavě vyzývá EU, aby v Africe nadále podporovala integrační proces prostřednictvím Africké unie, zejména budování africké kontinentální zóny volného obchodu (AfCFTA); oceňuje ambice afrických národů překonat stávající problémy a s potěšením vítá vstup AfCFTA v platnost, neboť je nástrojem, který africkým národům umožní plně rozvinout jejich potenciál, a tak zvýšit jejich nezávislost a odolnost vůči vnějším tlakům; vyzdvihuje obrovský hospodářský a politický potenciál, který tato zóna má pro budoucnost afrického i celosvětového obchodu; vybízí Komisi a členské státy, aby rozšířily svou maximální pomoc a sdílely osvědčené postupy, které byly vytvořeny na základě zkušeností získaných v EU, s cílem přispět k úspěšnému vybudování AfCFTA, jakmile to zdravotní situace dovolí; je toho názoru, že africký jednotný trh a jednotný digitální trh by byly čistou přidanou hodnotou z ekonomického, politického i kulturního hlediska a že je třeba rozsáhle investovat do dopravní infrastruktury, aby se usnadnil obchod v rámci Afriky; zdůrazňuje, že nová strategie EU-Afrika by měla prosazovat spravedlivý a etický obchod a spravedlivé pracovní a environmentální podmínky;

28. s velkým důrazem poukazuje na významnou úlohu fungujících státních institucí, orgánů a infrastruktury a je přesvědčen o tom, že jejich absence může být závažnou překážkou pro rozvoj, mír a pokrok; vyzdvihuje význam zachování zejména malých zemědělských podniků pro zajištění dodávek potravin a boj proti malnutrici a zdůrazňuje význam víceodvětvové transformace zemědělství a rozvoje venkova ve všech afrických zemích a regionech, která povede k vytváření pracovních míst a k osamostatnění komunit od městských aglomerací; zdůrazňuje, že je nutné vytvářet hospodářské příležitosti a pracovní místa, které mají vzhledem k demografickým trendům na africkém kontinentu klíčový význam; v této souvislosti poukazuje na pozitivní dopad plánu vnějších investic EU, který zahájil předchozí předseda Komise Jean-Claude Juncker v roce 2017, a vyjadřuje pevnou podporu „Alianci mezi Afrikou a Evropou pro udržitelné investice a zaměstnanost“, která v jeho důsledku vznikla;

29. je si vědom složitých výzev a příležitostí, které přináší migrační pohyb v Evropě i v Africe pro prosperitu a rozvoj obou kontinentů a zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci založenou na dodržování lidských práv a mezinárodního práva a na zásadách spolupráce, solidarity, rovnováhy a sdílené odpovědnosti; zdůrazňuje, že rozvoj Afriky závisí na schopnostech jejích národů, a proto by migrace neměla vést k odlivu mozků; zdůrazňuje, že je důležité vypracovat dlouhodobou strategii pro rozbití sítí pašeráků a obchodníků s lidmi, aby se zabránilo nezákonné migraci z afrických zemí do EU, posílil dialog EU a Afriky o migraci a mobilitě a upevnilo partnerství Afriky a EU v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti; je nicméně přesvědčen o tom, že by se oba partneři měli více zaměřit také na prvotní příčiny migrace a účinněji využívat stávající a nové nástroje rozvojové spolupráce; konstatuje, že 36 nejzranitelnějších zemí světa, často oslabených konflikty, se nachází v Africe a že na tomto kontinentu žije 390 milionů lidí pod hranicí chudoby; zdůrazňuje, že problémy, jako je nedostatečný hospodářský pokrok v regionu, slabá veřejná správa, nestabilita, porušování lidských práv, korupce, neexistence právního státu, beztrestnost, nerovnost, nezaměstnanost a nárůst obyvatelstva v některých nejchudších a nejméně rozvinutých zemích spolu s dopady změny klimatu a životního prostředí a s faktory, jako jsou násilné konflikty, radikalizace a šíření organizované trestné činnosti, nevyhnutelně povedou k řadě nových výzev, které pokud nebudou okamžitě řešeny, mohou mít za následek nucené vysídlování a vyvolat migrační vlny v rámci afrického kontinentu i vlny směřující do Evropy, což může pro africké země, Evropskou unii a její členské státy vyústit v mimořádně složité situace; připomíná, že navzdory všeobecnému přesvědčení převládá na africkém kontinentu migrace uvnitř regionu nad migrací mimo Afriku, a konstatuje, že africké země přijímají velkou část z celosvětového počtu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob; zdůrazňuje proto, že je nutné vytvořit dlouhodobou sdílenou strategii a posílit spolupráci ve všech oblastech tak, aby kladla důraz na boj proti obchodování s lidmi a nezákonným migračním trasám a vytvářela příležitosti pro znovuusídlení; konstatuje, že Afrika a Evropa mají společný zájem a zodpovědnost, pokud jde o migraci a mobilitu, a zdůrazňuje, že řízení migrace vyžaduje globální řešení založená na spolupráci, solidaritě, rovnováze, sdílení odpovědnosti a dodržování lidských práv a mezinárodního práva, a udržitelný přístup k řešení nuceného vysídlení a pohybu uprchlíků; vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby přijaly konkrétní opatření na ochranu migrantů před smrtí, zmizením, rozdělením rodiny a porušováním jejich práv; je však přesvědčen o tom, že by se oba partneři měli více zaměřit také na základní příčiny migrace a nerovnosti a na účinné využívání nástrojů rozvojové spolupráce; žádá, aby byly zavedeny účinné mechanismy, které umožní důkladnou kontrolu konečného určení prostředků z nástroje financování vnější činnosti a posuzovat projekty, které získaly finanční podporu; vybízí k nepřetržité spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci a dalšími agenturami OSN v zájmu poskytování dodatečné pomoci uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám;

30. s velkým důrazem poukazuje na významnou úlohu fungujících státních institucí, orgánů a infrastruktury a je přesvědčen o tom, že jejich absence může být závažnou překážkou pro rozvoj, mír a pokrok; zdůrazňuje, že bezpečnosti, stability, a ve výsledku tedy také prosperity a udržitelného rozvoje lze v dotčených regionech dosáhnout pouze tehdy, pokud se bude uplatňovat všezahrnující strategie; připomíná v této souvislosti, že reforma oblasti bezpečnosti, soudní reforma, řádná správa, demokratická odpovědnost a ochrana civilistů tvoří základní podmínky pro to, aby občané získali důvěru ve své vlády a bezpečnostní složky; zdůrazňuje, že přestože mnohé země stále bojují s korupcí, chybějící řádnou správou a absencí sociálních a politických svobod, řada zemí již zahájila reformní a demokratizační procesy; v této souvislosti vysoce oceňuje zejména obyvatele Súdánu za jejich odhodlání a odvahu; připomíná, že země v procesu transformace jsou mimořádně zranitelné a že je třeba, aby se v případě potřeby mohly spolehnout na pomoc EU; žádá proto, aby těmto zemím byla poskytována dobře koordinovaná podpora a pomoc při budování odolnějších států a společností s cílem udržet a podpořit aspirace na pozitivní změny, které vyjádřili jejich obyvatelé; navrhuje, aby vysoký představitel, místopředseda zřídil kontaktní skupinu ad-hoc, která by racionalizovala a usnadňovala širokou pomoc EU pro jednotlivé země procházející transformací; domnívá se, že je třeba vyvinout více úsilí za účelem podpory inkluzivních politických systémů založených na pluralitě politických stran a zodpovědné demokratické správy věcí veřejných v Africe, zejména v nestabilních státech, a to usnadněním vzniku občansko-vládních pracovních skupin a parlamentního dohledu – i s využitím technologických platforem – ke shromažďování podnětů občanů týkajících se politických otázek a na podporu osvědčených postupů založených na partnerských výměnách s cílem posílit odpovědnost vlád a jejich schopnost reagovat, což má zásadní význam pro zajištění udržitelného rozvoje, řešení globálních výzev a snížení rizika šíření nestability; zdůrazňuje význam začlenění zásad transparentnosti a řádné správy věcí veřejných do strategie EU-Afrika a jejího plánování, provádění a hodnocení;

31. vítá iniciativu skupiny G20 nazvanou „Dohoda s Afrikou“, kterou v roce 2017 zahájila s cílem podpořit soukromé investice v Africe, včetně investic do infrastruktury, a vnímá tuto iniciativu jako vhodnou platformu pro dosažení pokroku při plnění komplexních a koordinovaných programů reforem uzpůsobených potřebám jednotlivých států; vítá skutečnost, že se k této iniciativě dosud připojilo dvanáct afrických zemí: Benin, Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Egypt, Etiopie, Ghana, Guinea, Maroko, Rwanda, Senegal, Togo a Tunisko;

32. vítá, že na pobřeží východní a západní Afriky došlo k výraznému poklesu pirátství, a to v důsledku mezinárodního úsilí v oblasti námořní bezpečnosti, které může sloužit jako precedent pro evropskou, africkou a transatlantickou bezpečnostní spolupráci;

33. domnívá se, že je důležité, aby EU pokračovala ve svém úsilí o vybudování odolnějších států a společností prostřednictvím budování kapacit a reforem v oblasti bezpečnosti, a to i pomocí evropského mírového nástroje a misí SBOP, a aby se zaměřila na integrovaný přístup ke konfliktům a krizím a aktivně vstupovala do všech fází cyklu konfliktů;

34. domnívá se, že EU by měla vyvinout větší úsilí o posílení právního státu, reformy soudnictví a řízení veřejných financí; zdůrazňuje, že odpovědné instituce pomáhají prosazovat spravedlivější, udržitelný hospodářský růst, který pomáhá řešit nezákonné finanční toky, závažnou organizovanou trestnou činnost a kulturu beztrestnosti; poukazuje na význam podpory EU a její spolupráce s africkými zeměmi v boji proti korupci; připomíná, že nezákonné finanční toky představují pro rozvojové země závažný problém a že podle odhadů dosahují nezákonné finanční toky v Africe 50 miliard USD, což je dvojnásobek oficiální rozvojové pomoci; zdůrazňuje, že zpráva skupiny odborníků OSN na vysoké úrovni pro nezákonné finanční toky z Afriky došla k závěru, že obchodní činnosti představují 65 % z nich; vyzývá EU, aby vůči společnostem z EU, které investují a působí v Africe, přijala regulační rámec pro korupci, povinnou náležitou péči a odpovědnost podniků v oblasti lidských práv a životního prostředí;

35. zdůrazňuje, že je důležité podporovat svobodné a spravedlivé volby umožňující soutěž mezi kandidáty a důvěryhodné volební procesy; podporuje koordinaci mezi EU a AU ve volebních pozorovatelských misích a pomoc při zlepšování kapacit AU pro dlouhodobé sledování voleb tak, aby odpovídalo mezinárodním standardům, a podporuje i dvoustrannou spolupráci s příslušnými zeměmi a jejich občanskou společností s cílem zajistit v Africe inkluzivní, transparentní a důvěryhodné volby; poukazuje proto na celou řadu volebních pozorovatelských misí EU, které Evropský parlament výrazně podporuje; vybízí EU, evropské nevládní organizace, politické strany a občanskou společnost, aby úzce spolupracovaly se svými africkými protějšky, včetně veřejných činitelů, v zájmu navázání věcného politického dialogu na základě tematicky zaměřených politik, dále aby podporovaly robustní postupy demokratické správy věcí veřejných, posílily zastoupení a začlenění marginalizovaných skupin obyvatelstva, a aby podporovaly smysluplné zapojení občanské společnosti a občanů do veřejného života na všech úrovních;

36. vyzývá Africkou unii, Evropskou unii a jejich členské státy, aby zajistily výraznější spolupráci, pokud jde o podporu a ochranu lidských práv, jejich obránců a občanské společnosti, a aby zajistily plnou politickou a finanční podporu jejich lidskoprávním mechanismům; domnívá se, že společné zapojení na globální scéně s cílem posílit mnohostranný řád založený na pravidlech vyžaduje společné hodnoty a dodržování mezinárodního práva a základních práv; domnívá se, že stabilní demokratické instituce, svobodné a spravedlivé volby a vzdělávání jsou nezbytnými předpoklady rozvoje a musí být jádrem spolupráce mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje, že občanská společnost musí být inkluzivní, aby mohla zastupovat všechny menšiny, a vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že na africkém kontinentu nejsou ve velké míře chráněna práva menšin, včetně osob LGBTIQ; domnívá se, že mezikontinentální spolupráce mezi EU a Afrikou může významně přispět k boji proti xenofobii a fundamentalismu a ke stabilizaci oblasti Středomoří; zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou hraje občanská společnost a obránci lidských práv při posilování demokracie, míru, právního státu a ochrany lidských práv na obou kontinentech; zdůrazňuje, že je nezbytné posílit zapojení občanské společnosti do partnerství mezi Afrikou a EU a podporovat její kapacity a ochranu; vyzývá Evropskou unii, aby podporovala konkrétní iniciativy na posílení organizací občanské společnosti a lidských práv; zdůrazňuje významnou úlohu svobodného a dynamického odvětví sdělovacích prostředků a tisku a připomíná, že tento sektor plní klíčovou funkci pro zajištění dobře informované veřejnosti, která je schopna definovat vlastní priority; zdůrazňuje, že svobodné a dynamické mediální a tiskové odvětví zvyšuje odolnost vůči falešným zprávám; vyzývá EU, aby s Afrikou aktivněji spolupracovala, pokud jde o podporu svobody projevu, plurality sdělovacích prostředků a bezpečnosti novinářů, a podtrhuje významnou roli svobodného tisku v boji proti korupci a při dohledu nad veřejnými orgány a jejich odpovědností; zdůrazňuje, že je důležité zahrnout právně závazná ustanovení o lidských právech do všech mezinárodních dohod EU s africkým kontinentem, včetně jasného a přesně definovaného mechanismu konzultací vypracovaného podle článku 96 Dohody z Cotonou; vítá v této souvislosti, že taková doložka byla začleněna do dohod o volném obchodu nové generace;

37. zdůrazňuje, že budoucnost Afriky je v rukou její mladé generace; vyzývá EU, aby ve své obnovené strategii EU-Afrika podporovala konkrétní iniciativy s cílem posílit postavení mladých lidí a žen a zajistit jejich aktivní zapojení do rozhodovacích procesů občanského a politického života; zdůrazňuje, že rozvoj Afriky závisí na inkluzivním vzdělávání a že je nezbytné dále bojovat proti nerovnostem v oblasti vzdělávání a zvýšit investice do politik v oblasti školství a zdravotnictví a do programů pro rozvoj dětí a mládeže; zdůrazňuje, že spolupráce mezi EU a Afrikou musí zahrnovat prvek řádné občanské společnosti, a nemůže se tedy zakládat na přístupu shora dolů; vyzývá v této oblasti k většímu úsilí o posílení mezilidských vztahů, zejména mezi mladými lidmi; v tomto kontextu poukazuje na kladný, důležitý a dlouhodobý vliv programu Erasmus+; připomíná, že celá řada mladých talentů v Africe může využít svůj potenciál pouze tehdy, pokud Afrika a její partneři budou investovat do vzdělávání a inovací; zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem k dosažení tohoto cíle jsou řádná správa věcí veřejných a úspěšný rozvoj, a vyzývá EU, aby svázala rozvojovou pomoc s vyššími standardy ve vzdělávání a s posílením postavení žen; vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise opomíjí rozměr zahraniční kulturní politiky a slibný potenciál, který nabízí prohloubená evropsko-africká kulturní spolupráce; naléhavě proto vyzývá Komisi a ESVČ, aby upřednostnily tuto oblast podporou a financováním dvoustranných partnerství mezi institucemi a jednotlivci na obou kontinentech; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby navrhla komplexní iniciativu EU–Afrika s cílem podnítit diskusi o spletité koloniální historii, prošetřit případy nezákonného přivlastnění a zvážit možnosti opatření pro repatriaci a restituci kulturních artefaktů afrického původu;

38. připomíná hrozby, které pro nestabilní státy v postkonfliktní fázi, pro něž je obtížné zajistit občanům nezbytnou bezpečnost, představují nadnárodní organizovaná trestná činnost, občanské nepokoje a domácí trestná činnost; v této souvislosti podtrhuje význam dobře vyškolených celostátních a regionálních policejních jednotek; konstatuje však, že policejním jednotkám často chybí jak náležitý výcvik, tak i vybavení, a především nemají vždy potřebné vazby na místní obyvatelstvo a jeho důvěru; zdůrazňuje proto, že je důležité posilovat a budovat profesionální policejní struktury, a vyzývá mimo jiné k intenzivnější koncepční, logistické a administrativní podpoře afrického mechanismu pro policejní spolupráci (AFRIPOL) v Alžíru, který byl zřízen roku 2014; domnívá se, že spolupráce v této oblasti rovněž pomůže posílit kapacity mírových misí a podpoří policejní složku africké struktury pro mír a bezpečnost (APSA);

39. konstatuje, že na informační sféru v Africe mají čím dál více vliv naši globální protivníci; vyzývá v tomto ohledu ESVČ a Komisi, aby se aktivně zabývaly skutečností, že Evropa není v afrických společnostech dostatečně slyšet, a aby bojovaly proti nepravdivým tvrzením a lépe mezi africkým obyvatelstvem prosazovaly evropský přístup a demokratické hodnoty; bere na vědomí, že to by vyžadovalo lepší strategickou komunikaci s důrazem na klíčové regiony a země a založení zvláštní jednotky, jež zodpovídala za taková opatření a úzce spolupracovala s delegacemi EU;

40. poukazuje na nebezpečí spojená s šířením nedovolených ručních palných zbraní a připomíná, že nejenže tyto neregistrované a většinou nezákonně držené zbraně ohrožují bezpečnost místních společenství, ale také je využívají nebezpečné mezinárodní zločinecké sítě, které se zabývají různými formami nezákonného obchodování, mimo jiné se zbraněmi, lidmi a nelegálními drogami;

41. naléhavě žádá, aby pokračovaly každoroční společné poradní schůzky politického a bezpečnostního výboru Evropské unie a Rady Africké unie pro mír a bezpečnost s cílem rozšířit spolupráci na společné inspekce v terénu, společná zasedání, vytvoření sdíleného chápání a analýz krizových situací a zkoumání možností společných včasných zásahů jakožto nejlepšího prostředku k navázání životaschopných strategických partnerství;

42. připomíná, že v Africe se odehrává nejvyšší počet operací na podporu míru ve světě a že Afrika je největším poskytovatelem vojenských a policejních jednotek; poukazuje na to, že je nutné přizpůsobit operace na podporu míru v Africe nové realitě podmíněné onemocněním COVID-19, aby byli náležitě chráněni občané i pracovníci těchto operací; poukazuje na to, že s ohledem na obavy z bezprostředně hrozící hospodářské krize a snížení dostupných finančních prostředků je nutné zajistit dostatečné financování misí;

43. vyzývá EU k zajištění toho, aby mise SBOP byly plánovány efektivně, odpovědně a spolehlivě tak, aby mohly provádět účinné operace a měly silnější mandáty vázané na zásadní politickou vůli řešit konflikty namísto jejich zmrazení;

44. poukazuje na význam parlamentní diplomacie a v této souvislosti připomíná řadu parlamentních schůzí a misí, které Parlament uskutečnil, zejména pravidelná setkání zástupců Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu; vyzývá proto k posílení parlamentního rozměru vztahů mezi EU a AU a ke každoročnímu pořádání cest klíčových výborů Parlamentu, díky nimž by se mohly pravidelně setkávat a vyměňovat si názory se svými africkými protějšky;

45. naléhavě zdůrazňuje, že finanční pomoc EU by neměla prodlužovat trvání konfliktů ani usnadňovat bezohledné chování autokratických režimů, které jsou hlavní příčinou mnoha sociálně-ekonomických problémů a politických konfliktů v Africe; zdůrazňuje, že prosazování společných zájmů a spolupráce musí být v souladu s mezinárodním právem, základními hodnotami EU a cíli, které spočívají v podpoře demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;

46. oceňuje snahy o posílení vlastních afrických mechanismů a předpisů na ochranu lidských práv, jako je Africká charta lidských práv a práv národů a její protokoly, Africká charta pro demokracii, volby a správu věcí veřejných, Africká komise pro lidská práva a práva národů a Africký soud pro lidská práva a práva národů; oceňuje skutečnost, že tyto mechanismy a předpisy i nadále pomáhají africkým partnerům přizpůsobovat své vlastní lidskoprávní nástroje a mechanismy mezinárodně uznávaným zásadám, právním předpisům a normám;

47. domnívá se, že větší účast žen na veřejném životě včetně politiky má zásadní význam pro rovnostářskou a inkluzivní společnost; zdůrazňuje význam společného úsilí EU a Afriky o zlepšení politik a právních předpisů v oblastech, jako je přístup dívek ke vzdělávání a ukončení sňatků nezletilých, ukončení mrzačení ženských pohlavních orgánů, zajištění hospodářských, politických a sociálních práv žen a účasti žen ve všech oblastech společnosti, zapojení žen do rozhodovacích procesů, budování a udržování míru, ukončení psychologického, fyzického a sexuálního násilí včetně znásilnění v manželství i jakýchkoli jiných forem zneužívání; připomíná, že podpora rovnosti mezi ženami a muži je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak stimulovat inkluzivní růst, snížit chudobu a posílit mír; vybízí k další podpoře posilování ekonomického postavení afrických žen prostřednictvím vzdělání, předávání dovedností, přístupu k financování a pomoci při zakládání podniků a přístupu k půdě; vítá větší zastoupení žen v některých afrických státech; konstatuje však, že v řadě zemí afrického kontinentu jsou ženy i nadále nedostatečně zastoupeny; zdůrazňuje, že dodržování a plné uplatňování lidských práv žen jsou základem demokratické společnosti; domnívá se proto, že je třeba dosáhnout těchto základních práv a cílů, aby se mohla vybudovat skutečně demokratická společnost; zdůrazňuje, že nerovnost mezi muži a ženami v oblasti vzdělávání zůstává v Africe závažným problémem, zejména v marginalizovaných komunitách, a zdůrazňuje, že je třeba zajistit dívkám a ženám řádný přístup ke vzdělávání, k programům pro získávání dovedností a k reálným příležitostem;

48. vybízí ESVČ, aby posílila své zastoupení prostřednictvím delegací EU na celém africkém kontinentu, zejména v klíčových členských státech Africké unie, aby tak mohlo dojít k dalšímu prohloubení našich dvoustranných a regionálních vztahů a mohly probíhat řádné výměny s příslušnými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že takovéto úzké vazby jsou základem pro zajištění vhodných a dobře strukturovaných globálních partnerství i individualizovaných reakcí; vyzývá ESVČ, aby výrazně zlepšila svou mediální a komunikační strategii nejen za účelem posílení povědomí o snahách EU v příslušných regionech, ale i za účelem zvýšení povědomí občanů EU a jejich podpory, pokud jde o intenzivnější spolupráci mezi EU a Afrikou;

49. zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a Afrikou by měly být přetransformovány tak, aby namísto rozvoje usilovaly o rovnocenné postavení afrických států vyznačující se ambiciózními obchodními vazbami a snahou zvýšit africké standardy; zdůrazňuje, že EU by měla pomoci africkým státům k soběstačnosti; domnívá se, že posilování hospodářských vztahů s Afrikou je klíčové pro zajištění hospodářské nezávislosti afrických států;

50. vybízí vedoucí představitele afrických zemí, aby se rozhodli pro kvalitní, transparentní, inkluzivní a udržitelné zahraniční investiční projekty, a podporuje přístup k možnostem financování, které nabízejí zajímavé alternativy k vnějším státem řízeným iniciativám;

51. připomíná, že je důležité koordinovat strategii EU–Afrika s OSN, NATO, OBSE a dalšími obdobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Austrálie a Japonsko.

 

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	21.9.2020
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	55 6 6
Členové přítomní při konečném hlasování	Alviina Alametsä, Alexander Alexandrov Yordanov, Maria Arena, Petras Auštrevičius, Traian Băsescu, Anna Bonfrisco, Reinhard Bütikofer, Fabio Massimo Castaldo, Włodzimierz Cimoszewicz, Katalin Cseh, Tanja Fajon, Anna Fotyga, Michael Gahler, Sunčana Glavak, Raphaël Glucksmann, Klemen Grošelj, Bernard Guetta, Márton Gyöngyösi, Sandra Kalniete, Dietmar Köster, Andrius Kubilius, Ilhan Kyuchyuk, David Lega, Miriam Lexmann, Nathalie Loiseau, Antonio López-Istúriz White, Lukas Mandl, Thierry Mariani, David McAllister, Vangelis Meimarakis, Sven Mikser, Francisco José Millán Mon, Javier Nart, Gheorghe-Vlad Nistor, Urmas Paet, Demetris Papadakis, Kostas Papadakis, Tonino Picula, Manu Pineda, Kati Piri, Giuliano Pisapia, Jérôme Rivière, María Soraya Rodríguez Ramos, Nacho Sánchez Amor, Isabel Santos, Andreas Schieder, Radosław Sikorski, Jordi Solé, Sergei Stanishev, Tineke Strik, Hermann Tertsch, Harald Vilimsky, Idoia Villanueva Ruiz, Viola Von Cramon-Taubadel, Thomas Waitz, Charlie Weimers, Isabel Wiseler-Lima, Salima Yenbou, Željana Zovko
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Özlem Demirel, Angel Dzhambazki, Assita Kanko, Arba Kokalari, Dragoş Tudorache, Mick Wallace, Elena Yoncheva, Marco Zanni

 

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

55	+
ECR	Angel Dzhambazki, Anna Fotyga, Assita Kanko, Hermann Tertsch
NI	Fabio Massimo Castaldo, Márton Gyöngyösi
PPE	Alexander Alexandrov Yordanov, Traian Băsescu, Michael Gahler, Sunčana Glavak, Sandra Kalniete, Arba Kokalari, Andrius Kubilius, David Lega, Miriam Lexmann, Antonio López-Istúriz White, Lukas Mandl, David McAllister, Vangelis Meimarakis, Francisco José Millán Mon, Gheorghe-Vlad Nistor, Radosław Sikorski, Isabel Wiseler-Lima, Željana Zovko
RENEW	Petras Auštrevičius, Katalin Cseh, Klemen Grošelj, Bernard Guetta, Ilhan Kyuchyuk, Nathalie Loiseau, Javier Nart, Urmas Paet, María Soraya Rodríguez Ramos, Dragoş Tudorache
S&D	Maria Arena, Włodzimierz Cimoszewicz, Tanja Fajon, Raphaël Glucksmann, Sven Mikser, Demetris Papadakis, Tonino Picula, Kati Piri, Giuliano Pisapia, Isabel Santos, Andreas Schieder, Sergei Stanishev, Nacho Sánchez Amor, Elena Yoncheva
VERTS/ALE	Alviina Alametsä, Reinhard Bütikofer, Jordi Solé, Tineke Strik, Viola Von Cramon-Taubadel, Thomas Waitz, Salima Yenbou
6	–
GUE/NGL	Özlem Demirel, Manu Pineda
ID	Thierry Mariani, Jérôme Rivière, Harald Vilimsky
NI	Kostas Papadakis
6	0
ECR	Charlie Weimers
GUE/NGL	Idoia Villanueva Ruiz, Mick Wallace
ID	Anna Bonfrisco, Marco Zanni
S&D	Dietmar Köster

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

STANOVISKO VÝBORU PRO ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ VENKOVA (8.9.2020)

pro Výbor pro rozvoj

k nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

(2020/2041(INI))

Zpravodaj: Manuel Bompard

 

 

NÁVRHY

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

– s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropskému parlamentu a Radě ze dne 9. března 2020 nazvané „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“ (JOIN(2020)0004),

– s ohledem na zprávu Pracovní skupiny pro venkovské oblasti Afriky ze dne 7. března 2019,

– s ohledem na deklaraci OSN o právech drobných zemědělců a dalších osob pracujících ve venkovských oblastech,

– s ohledem na rozhodnutí Valného shromáždění Organizace spojených národů o vyhlášení Desetiletí rodinného farmaření na období 2019–2028,

– s ohledem na strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030,

1. vítá skutečnost, že nové partnerství mezi EU a Afrikou se zasazuje o rozvoj zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí a začlenění problematiky biologické rozmanitosti;  je však hluboce znepokojen vysokou závislostí afrických států na dovozu potravin; v tomto ohledu připomíná, že je třeba zaručit soudržnost evropských zemědělských a obchodních politik ve prospěch udržitelného rozvoje tím, že se zajistí provedení analýzy jejich dopadů na cíle udržitelného rozvoje, lidská práva a práva drobných rolníků a dalších obyvatel žijících ve venkovských oblastech; podporuje rozvoj obchodních příležitostí mezi kontinenty za současné ochrany a záruk pro citlivé zemědělské produkty s cílem umožnit regionům zvýšit a rozšířit svůj výrobní potenciál; poukazuje na to, že obchodní dohody musí dodržovat zásadu spravedlivého obchodu ve prospěch místního zemědělství, a zároveň zajistit dostupnost udržitelně vyprodukovaných potravin; vybízí Komisi k zajištění toho, aby obchodní dohody nedestabilizovaly místní zemědělství, nepoškozovaly drobné zemědělské výrobce a nezvyšovaly potravinovou závislost afrického kontinentu;

2. vyzývá EU, aby trvale prohloubila spolupráci mezi oběma kontinenty, včetně odborných znalostí a partnerství v oblasti výzkumu a inovací a výměny osvědčených postupů v zemědělství; poukazuje na zásadní význam zemědělství a potravinářství v hospodářství i ve společnosti v Africe i v EU; domnívá se, že rozvoj udržitelného zemědělského odvětví a venkovských oblastí je základním kamenem potenciálu tvorby pracovních míst a udržitelného rozvoje v Africe, a proto by měl být ústředním bodem vztahů mezi EU a Afrikou; vyzývá EU, aby vypracovala konkrétní strategické stanovisko za účelem dále podporovat udržitelné řízení hospodaření s přírodními zdroji pomocí udržitelných hodnotových řetězců, zlepšit spolupráci mezi EU a Afrikou s důrazem na formování klimaticky neutrální budoucnosti, a vytvořit tak prostředí pro udržitelné investice odolnější vůči změně klimatu, vyšší tvorbu hodnot i zaměstnanost na místní úrovni; domnívá se, že EU musí výrazně rozvíjet spolupráci s Afrikou, pokud jde o postupy rozvoje venkova a agroekologické postupy, které jsou základem ekologické, sociální a hospodářské udržitelnosti a přinášejí prospěch drobným zemědělcům a komunitám tím, že zvyšují jejich soběstačnost i odolnost afrického zemědělství vůči změně klimatu; vyzývá EU a členské státy, aby aktivně spolupracovaly s africkými partnery s cílem vytvořit synergie mezi strategií EU-Afrika, politikami Zelené dohody, zejména vnější dimenzí strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“, a obchodními politikami, sladit je s rozvojovou politikou a se závazky v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje a doplnit je konkrétními opatřeními v souladu s cíli udržitelného rozvoje, která aktivně podpoří přechod k udržitelným zemědělsko-potravinářským systémům se zaměřením na rozvoj krátkých dodavatelských řetězců, místní výrobu, distribuci i spotřebu, z nichž budou mít prospěch lidé, příroda i hospodářství;

3. zdůrazňuje význam zemědělského a potravinářského odvětví při podpoře zaměstnanosti a udržitelných pracovních příležitostí ve venkovských oblastech; zdůrazňuje významný podíl africké pracovní síly, především žen a mladých lidí, kteří pro své živobytí, příjmy a přímou zaměstnanost závisí na zemědělské produkci potravin, jejich zpracování a distribuci; zdůrazňuje, že ve většině případů se to týká drobných zemědělských podniků a rodinných zemědělských podniků;  poukazuje na význam podpory a zintenzivnění opatření a nástrojů s cílem zvýšit kvalitu a diverzifikaci produktů, modernizovat zemědělské postupy, zajistit bezpečné pracovní podmínky a činit opatření na posílení odolnosti zemědělců, zejména žen a mladé generace; vyzývá Komisi k zajištění toho, aby partnerství EU a Afriky bylo pro oba kontinenty vzájemně přínosné, pokud jde o tržní příležitosti, výměnu znalostí, spravedlivé hodnotové řetězce a přístup k nástrojům a opatřením pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, jakož i podporu těchto nástrojů a opatření; požaduje, aby partnerství mezi EU a Afrikou kladlo velký důraz na rozvoj zemědělství a venkova s cílem podpořit hospodářskou stabilitu a kvalitu života ve venkovských oblastech;

4. zdůrazňuje, že používání pesticidů v intenzivním zemědělství v Africe může mít dopad na zdraví pracovníků, kteří mají velmi malý přístup k odborné přípravě v oblasti ochrany rostlin a zdravotní péče, nehledě na škody na životním prostředí; vyzývá ke vzdělávání a odborné přípravě v oblasti udržitelných přístupů, co se týče ochrany rostlin a alternativ k pesticidům, a k minimalizaci expozice nebezpečným látkám; odsuzuje dvojí standard, který EU uplatňuje v souvislosti s pesticidy tím, že umožňuje vývoz nebezpečných látek zakázaných v EU do afrických zemí a dalších třetích zemí; žádá o změnu stávajících pravidel EU s cílem odstranit tuto právní nesoudržnost v souladu s Rotterdamskou úmluvou přijatou v roce 1998 a Zelenou dohodou;

5. zdůrazňuje zásadní přínos mladých dívek a žen k zemědělským a venkovským ekonomikám na africkém kontinentu; připomíná, že téměř polovinu zemědělských prací v Africe vykonávají ženy, přičemž to jsou většinou drobné nebo samozásobitelské zemědělkyně, které nemají potřebný přístup k informacím, úvěrům a půdě; domnívá se proto, že je velmi důležité podporovat a posilovat postavení mladých dívek a žen v Africe; vyzývá EU, aby partnerské země podporovala, především tak, aby zdokonalily své zákony o vlastnictví půdy tím, že uznají všeobecné právo žen na plnohodnotné vlastnictví půdy;

6. je znepokojen zejména pokračujícím a stále intenzivnějším odlesňováním v Africe, přičemž např. v březnu 2020 byla Konžská pánev druhým nejvíce odlesněným regionem na světě, v němž se odlesněná plocha ve srovnání s předchozími lety více než zdvojnásobila; připomíná, že ničení tropických afrických lesů představuje nevratnou ztrátu biologické rozmanitosti a schopnosti záchytu uhlíku a také přírodních stanovišť a způsobu života původních společenství žijících v lesích; žádá Komisi, aby bezodkladně předložila návrh evropského závazného právního rámce náležité péče, jenž bude založen na pokynech OECD a odpovědném obchodním chování; vyzývá evropské společnosti, aby identifikovaly porušování lidských a environmentálních práv v globálních dodavatelských řetězcích včetně subdodavatelských řetězců, předcházely mu a podávaly o něm zprávy, což se vztahuje na všechny hospodářské subjekty ve všech odvětvích, zejména těch, která jsou považována za vysoce riziková v rozvojových zemích, například suroviny, kakao, káva a lesnictví; požaduje, aby obchodní dohody s africkými státy obsahovaly závazné prvky; naléhavě vyzývá EU, aby spolupracovala s vládami a globálními aktéry prostřednictvím dohod o partnerství s cílem podpořit jednotný přístup na celosvětové úrovni a vypracovat společné akční plány na ochranu a zlepšení správy lesů, vod a mořských ekosystémů v souladu s Pařížskou dohodou a cíli udržitelného rozvoje;

7. vzhledem k tomu, že lesy rovněž významně přispívají k dosažení cílů v oblasti klimatu a k ochraně biologické rozmanitosti, což předchází  desertifikaci a extrémní erozi půdy; zdůrazňuje, že společné úsilí EU a Afriky by mělo podporovat rozvoj zemědělství a lesnictví odolného vůči změně klimatu, udržitelný rozvoj venkova a bezpečné potravinové systémy, které mají zásadní význam pro vymýcení chudoby, hladu a podvýživy; zdůrazňuje, že je důležité zajistit doplňkovost mezi zemědělstvím, volně žijícími živočichy a zachováním biologické rozmanitosti, a trvá na tom, že je třeba podporovat udržitelné zemědělské postupy, jako je agrolesnictví, namísto monokulturních postupů, které poškozují půdu a biologickou rozmanitost, využívají více půdy a zhoršují situaci, pokud jde o zajištění potravin v místních komunitách; zdůrazňuje existenci ochranářských systémů, které spolupracují se zemědělci, kteří si pronajímají půdu pro účely ochrany volně žijících živočichů, poskytují místní pracovní místa a zlepšují koexistenci s volně žijícími druhy; v této souvislosti vítá iniciativu NaturAfrica, která má chránit volně žijící a planě rostoucí druhy a ekosystémy a zároveň nabídnout místnímu obyvatelstvu příležitosti v ekologických odvětvích;

8. zdůrazňuje, že Evropská unie by měla zajistit, aby se při produkci potravin uplatňovaly stejně náročné normy bezpečnosti a udržitelnosti, a to jak pro produkt, tak pro způsob produkce, zejména s ohledem na ambicióznější cíle strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a strategie pro biologickou rozmanitost do roku 2030;

9. vyjadřuje politování nad tím, že není uznáván strategický význam pastvin, které pokrývají přibližně 43 % plochy africké půdy, a jsou proto významnými pohlcovači uhlíku; vyzývá Komisi, aby společně s místními společenstvími a místními zúčastněnými stranami vypracovala strategii pro optimalizaci tohoto potenciálu prostřednictvím udržitelného řízení pastvy, například pastevci;

10. kritizuje rozsah zabírání půdy v Africe; připomíná, že zabírání půdy je brutální praktikou, jež je neslučitelná s jakýmkoli cílem potravinové soběstačnosti a jež ohrožuje přežití afrických venkovských komunit; zdůrazňuje, že africký kontinent, u něhož se očekává výrazný demografický růst, přičemž se odhaduje, že do roku 2050 vzroste počet obyvatel na 2,5 miliardy, je i nadále regionem nejvíce postiženým podvýživou; připomíná, že přístup k půdě je nezbytný pro zajištění potravin; zdůrazňuje, že zvyšování koncentrace vlastnictví půdy vede často k porušování lidských práv, mimo jiné v podobě vysídlování, a že těžba surovin v Africe ještě více zostřuje stávající konflikty nebo vytváří nové, což vede spolu se zabíráním půdy k vykořisťování a útlaku místního obyvatelstva; vyzývá k dlouhodobé zemědělské strategii na podporu zajišťování potravin v Africe a k tomu, aby vnitrostátní, regionální a místní orgány konsolidovaly pozemková práva a přijaly zásady pro lepší správu půdy; zdůrazňuje, že je třeba zahájit inkluzivní proces rozvoje, provádění a sledování politik a opatření souvisejících se zabíráním půdy, za účinné účasti organizací občanské společnosti; vyzývá k tomu, aby v rámci všech projektů byly dodržovány dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu, které podporují ochranu práv k půdě, a to i v oblasti obchodu, a rovněž zajišťují, aby projekty v zásadě neohrožovaly práva drobných zemědělců k půdě;

11. konstatuje, že například práva na pastvu a veřejné pastviny jsou tradičními právy na využívání půdy založenými na obyčejovém právu, nikoli na zdokumentovaných vlastnických právech; přesto zdůrazňuje zásadní význam, který má ochrana těchto obyčejových práv pro venkovské obyvatelstvo;

12. naléhavě vyzývá členské státy a EU, aby výrazně zvýšily částku veřejné rozvojové pomoci přidělované africkým zemím, která je zaměřena na cíle sociálního, hospodářského a environmentálního rozvoje a na výzkum v oblasti zemědělství i odbornou přípravu, a aby zohlednily zejména zachování biologické rozmanitosti a politiky přizpůsobení se změně klimatu, aby pomohly zemědělcům v Africe při jejich nezbytném přizpůsobení se klimatické krizi; vyzývá k tomu, aby agroekologie byla uznávána jako základ udržitelných zemědělských a potravinářských systémů a aby se vyvinula lepší infrastruktura i hodnotové řetězce pro místní zemědělce; dále zdůrazňuje možnosti a potenciál partnerství se soukromým sektorem při dosahování uvedených cílů; klade důraz na to, že tato partnerství se soukromými subjekty musí podléhat přesným kritériím výběru, veřejnému monitorování, hodnotícím procesům a nezávislým mechanismům pro podávání stížností; dále podtrhává, že podpora soukromého sektoru musí být podmíněna dodržováním lidských práv a uznáváním práva na potraviny; zdůrazňuje, že podpora přístupu evropských podniků k tomuto financování musí být vyloučena; zdůrazňuje, že nové partnerství mezi EU a Afrikou musí uznat četné role a přínosy místních aktérů i organizací občanské společnosti, a tedy i potřebu zapojit je na všech úrovních politického dialogu a dialogu o politikách a do přípravy, monitorování a hodnocení prováděcích plánů; poukazuje na to, že přeměna v Africe se nejlépe zdaří, jestliže bude odměňována řádná správa věcí veřejných a transparentní rozdělování prostředků pomoci a trestáno zneužívání;

13. vítá návrh Pracovní skupiny pro venkovské oblasti Afriky na zřízení programu partnerství mezi Evropou a Afrikou, který by byl rozšířen o propojení zemědělských subjektů členských států EU a partnerských zemí v Africe, jako jsou mimo jiné organizace zemědělců a družstva, venkovské ženské a mládežnické organizace, s cílem sdílet osvědčené postupy a posilovat vztahy mezi silně angažovanými a podobnými partnery; zdůrazňuje, že společná Pracovní skupina EU-Afrika pro venkovské oblasti Afriky připravila v roce 2018 seznam opatření ke zvýšení vlastní produkce potravin v Africe a že tento seznam je stále relevantním základem partnerství EU-Afrika, dále zdůrazňuje významnou úlohu, kterou mohou mít organizace zemědělců a družstva v Africe při zlepšování vyjednávací síly zemědělců a zvyšování jejich příjmů, usnadňování přístupu k vybavení a službám a snižování rizik spojených s uváděním výrobků na trh; domnívá se, že výměna zkušeností mezi africkými a evropskými organizacemi by byla vzájemně přínosná;

14. vybízí africké a evropské profesní zemědělské organizace, aby spolupracovaly s cílem podpořit svoji úlohu v reakci na společné výzvy v oblasti udržitelnosti zemědělství a aby rozvíjely výměnu postupů týkajících se organizace hodnotových řetězců a produkce;

15. žádá, aby se partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti zemědělství zaměřovalo zejména na zajištění práva na potravinovou soběstačnost afrických států, v prvé řadě na zvýšení jejich potravinového zabezpečení a schopnosti vyhovět nutričním potřebám svých obyvatel, zejména pokud jde o bílkoviny, na podporu místního, drobného a rodinného venkovského ekologického zemědělství, které zaručí zabezpečení potravin a výživy pro všechny a lepší odolnost vůči krizím, zejména klimatické krizi, a klade do popředí výrobu udržitelných a zdravých potravin a dobré životní i ekonomické podmínky zemědělců; požaduje, aby dohody EU o spolupráci znovu učinily prioritu z podpory udržitelného zemědělského rozvoje a z nezávislosti zemědělců třetích zemí; zdůrazňuje tedy význam tvorby regionálních a místních afrických trhů s cílem zvýšit odolnost distribučních sítí na místě a potravinové zabezpečení; připomíná, že konec podvýživy ve všech jejích formách a cíl udržitelného rozvoje č. 2 – vymýcení hladu by měly být v novém partnerství považovány za priority; zdůrazňuje, že vytvoření bezpečných a udržitelných zemědělských a potravinových systémů by mělo být podporováno prostřednictvím regionálních zemědělských politik, zemědělských postupů šetrných k životnímu prostředí, dále místní výrobou, neporušenými venkovskými oblastmi, ochranou biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů a zavedením hygienických a rostlinolékařských norem; konstatuje, že z hlediska výrobních nákladů na zemědělskou politiku ze strany zemědělců i veřejných výdajů jsou úspory a výměna místních odrůd osiva nejlevnějším, nejrychlejším a nejúčinnějším způsobem, jak přizpůsobit odrůdy změně klimatu, čímž se zamezí závislosti na vstupu, zajistí se autonomie zemědělců i lepší zabezpečení potravin;

16. zdůrazňuje riziko, že některé zemědělské přebytky, jako je sušené mléko, vzniklé během koronavirové krize, jsou vyváženy do méně rozvinutých zemí, a konkurují tak místní produkci a způsobují producentům další ztráty; žádá proto Komisi, aby zvážila strategii vyřazování zásob, aby se zabránilo negativnímu dopadu na místní malé zemědělské podniky v chudých zemích;

17. zdůrazňuje, že ženy, které pracují v samozásobitelském zemědělství, čelí dalším překážkám zachování potravinové soběstačnosti kvůli silné ochraně nových odrůd rostlin v obchodních dohodách na základě Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin.

 

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	7.9.2020
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	43 1 4
Členové přítomní při konečném hlasování	Mazaly Aguilar, Clara Aguilera, Atidzhe Alieva-Veli, Álvaro Amaro, Eric Andrieu, Attila Ara-Kovács, Carmen Avram, Adrian-Dragoş Benea, Mara Bizzotto, Daniel Buda, Asger Christensen, Angelo Ciocca, Ivan David, Paolo De Castro, Jérémy Decerle, Salvatore De Meo, Herbert Dorfmann, Luke Ming Flanagan, Cristian Ghinea, Dino Giarrusso, Martin Häusling, Martin Hlaváček, Krzysztof Jurgiel, Jarosław Kalinowski, Elsi Katainen, Gilles Lebreton, Norbert Lins, Chris MacManus, Marlene Mortler, Ulrike Müller, Maria Noichl, Juozas Olekas, Pina Picierno, Maxette Pirbakas, Bronis Ropė, Bert-Jan Ruissen, Anne Sander, Petri Sarvamaa, Simone Schmiedtbauer, Annie Schreijer-Pierik, Veronika Vrecionová, Juan Ignacio Zoido Álvarez
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Manuel Bompard, Anna Deparnay-Grunenberg, Tilly Metz, Christine Schneider, Marc Tarabella, Thomas Waitz

 

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

PPE	Álvaro Amaro, Daniel Buda, Salvatore De Meo, Herbert Dorfmann, Jarosław Kalinowski, Norbert Lins, Marlene Mortler, Anne Sander, Petri Sarvamaa, Simone Schmiedtbauer, Christine Schneider, Annie Schreijer‑Pierik, Juan Ignacio Zoido Álvarez
S&D	Clara Aguilera, Eric Andrieu, Attila Ara‑Kovács, Carmen Avram, Adrian‑Dragoş Benea, Paolo De Castro, Maria Noichl, Juozas Olekas, Pina Picierno, Marc Tarabella
Renew	Atidzhe Alieva‑Veli, Asger Christensen, Jérémy Decerle, Cristian Ghinea, Martin Hlaváček, Elsi Katainen, Ulrike Müller
Verts/ALE	Anna Deparnay‑Grunenberg, Martin Häusling, Tilly Metz, Bronis Ropė, Thomas Waitz
ECR	Mazaly Aguilar, Krzysztof Jurgiel, Bert‑Jan Ruissen, Veronika Vrecionová
EUL/NGL	Manuel Bompard, Luke Ming Flanagan, Chris MacManus
NI	Dino Giarrusso

 

1	-
ID	Ivan David

 

4	0
ID	Mara Bizzotto, Angelo Ciocca, Gilles Lebreton, Maxette Pirbakas

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

 

STANOVISKO VÝBORU PRO MEZINÁRODNÍ OBCHOD (4.9.2020)

pro Výbor pro rozvoj

k nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

(2020/2041(INI))

Zpravodaj: Joachim Schuster

(*) Přidružený výbor – článek 57 jednacího řádu

 

 

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje, že budoucí partnerství mezi Evropskou unií a Africkou unií by mělo být založené na sdílených hodnotách při dodržování lidských práv a zásad řádné správy věcí veřejných; poukazuje na to, že silná Afrika je v zájmu Evropské unie, a že EU proto musí ve spolupráci s africkými partnery vypracovat ambiciózní a vhodné plány pro růst a rozvoj Afriky, které diverzifikují hospodářství na africkém kontinentu a zvýší objem obchodu uvnitř Afriky;

2. zdůrazňuje, že EU spolu se svými členskými státy představuje pro Afriku největšího partnera z hlediska obchodu, investic, oficiální rozvojové pomoci a bezpečnosti;

3. zdůrazňuje, že ačkoli na africkém kontinentu existuje řada dynamických zemí se středními příjmy, jeho hospodářský rozvoj zůstává ve srovnání s ostatními částmi světa stále relativně pomalý; upozorňuje, že pro mnohé z afrických zemí tedy bude velmi složité řešit problémy v důsledku koronavirové krize a změny klimatu, mezi něž patří rozsáhlé demografické a klimatické změny, migrace vyvolaná ekonomickými důvody a konflikty, a také další problémy, jako je závažný pokles biologické rozmanitosti a nezákonný obchod se zbraněmi; zdůrazňuje, že hospodářská situace v mnoha afrických zemích způsobená mimo jiné poklesem poptávky a otřesem v nabídce na africkém kontinentu znemožnila kontrolovat šíření onemocnění COVID-19; zdůrazňuje, že krize bude mít pravděpodobně katastrofální dopad na již napjaté systémy zdravotní péče na kontinentu; upozorňuje na nutnost, aby EU podporovala africké země při rozvoji odolných ekonomik a sociálních programů a jejich systémů zdravotnictví a vzdělávání; považuje proto za nutné začlenit do strategie EU-Afrika dopad pandemie, a to jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska;

4. zdůrazňuje význam ekologicky a sociálně udržitelných obchodních vztahů s africkým kontinentem; vyzdvihuje skutečnost, že evropské společnosti nesou odpovědnost za své dodavatelské řetězce; vyzývá Komisi, aby se dále věnovala svému ambicióznímu legislativnímu návrhu o zákonných povinnostech podniků EU v oblasti lidských a sociálních práv a náležité péče v oblasti životního prostředí; naléhavě vyzývá Komisi, aby při vypracovávání těchto návrhů zajistila jejich platnost pro celý dodavatelský řetězec a soulad s pokyny OECD týkajícími se sociální odpovědnosti a lidských práv v rámci obchodu a s pravidly WTO a aby se provedlo pečlivé posouzení, které prokáže, že jsou tyto návrhy funkční a použitelné pro všechny subjekty na trhu, včetně malých a středních podniků, a že obsahují ustanovení umožňující poškozeným stranám přístup ke spravedlnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že v krátkodobém horizontu musí EU poskytnout okamžitá opatření pomoci, jako jsou testy a laboratorní vybavení, a usnadnit vývoz zdravotnického zařízení a osobních ochranných prostředků, a následně zajistit opatření pro prevenci pandemie prostřednictvím rozvoje infrastruktury laboratoří, financování kurzů zdravotnického personálu, informačních kampaní a vnitrostátních plánů reakce na pandemii; zdůrazňuje, že hospodářský dopad uzavření hranic bude na africkém kontinentu vzhledem k rozsahu neformálního sektoru velmi silný; vyzdvihuje, že dlouhodobým cílem partnerství mezi EU a Afrikou musí být odolnost afrických ekonomik a ekonomická nezávislost na pomoci a zadlužení, přičemž vedlejším účinkem by mělo být zvýšení odolnosti zdravotnictví;

5. vítá oznámení skupiny G20 o dočasném moratoriu na splátky dluhů pro nejslabší rozvojové země; konstatuje však, že toto zmírnění dluhového břemene představuje pouze jednu třetinu očekávané krátkodobé fiskální ztráty; opakuje, že snížení dluhu a zrušení dluhu není ve stávající verzi strategie pro Afriku zmíněno, ačkoli se jedná o důležitá zmírňující opatření během koronavirové krize, která budou nezbytná i po skončení pandemie, neboť pomohou africkým zemím otevřít politické možnosti, které v současné době blokuje splácení dluhu; vyzývá proto Komisi, mezinárodní dárce a členské státy, aby tímto směrem pokračovaly i nadále a zvážily rozšíření moratoria jak z hlediska trvání, tak z hlediska rozsahu s cílem umožnit africkým zemím bojovat proti střednědobému a dlouhodobému dopadu onemocnění COVID-19; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že chybí koordinovaná opatření proti nezákonným finančním tokům ve výši dvanáctinásobku ročního objemu oficiální rozvojové pomoci, a vyzývá africké a evropské orgány, aby proti  nezákonným finančním jevům bojovaly, mimo jiné tedy proti úniku kapitálu, systémům pro vyhýbání se daňovým povinnostem a ztrátám vnitrostátních příjmů v důsledku snížení cel; opakuje svou výzvu soukromým věřitelům, aby se na této iniciativě za srovnatelných podmínek podíleli, a vybízí skupinu G20, MMF a Světovou banku, jakož i mezinárodní rozvojové banky, aby pokračovaly ve zmírňování dluhového břemene a aby uvažovaly o pozastavení plateb dluhové služby, čímž by se mimo jiné zajistilo, že budou zajištěny základní lidské potřeby občanů; vyzývá EU a její členské státy, aby respektovaly svůj dlouhodobý a opakovaně vyjádřený závazek vyčlenit 0,7 % svého HDP na oficiální rozvojovou pomoc;

6. zdůrazňuje, že Evropská unie má s africkými státy významné hospodářské vazby a že tyto vazby by měly být v budoucnu dále posíleny, aby se zajistila produktivní transformace regionu a budování odolnosti; pozoruje, že působení Číny v Africe nabylo na intenzitě, zatímco členské státy EU prokázaly pouze velmi selektivní zájmy o obchod s africkými státy a o investice v nich, a proto je objem obchodu mezi EU a většinou afrických států i nadále poměrně malý; zdůrazňuje, že EU potřebuje zcela nový základ pro své hospodářské partnerství s Afrikou, což znamená, že se musí vytvořit nová realita, v níž EU a Afrika budou rozvíjet vzájemně prospěšné udržitelné partnerství, v jehož rámci se  hospodářské a obchodní vztahy přetvoří na základě modelu solidarity a spolupráce a zajistí se spravedlivý a etický obchod; zdůrazňuje, že předpokladem tohoto partnerství je, že ve všech afrických státech bude pokračovat významný udržitelný rozvoj; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba poskytovat investice a cílenou podporu a respektovat soudržnost politik ve prospěch rozvoje;

7. vyzdvihuje, že úloha mnoha afrických států v mezinárodní dělbě práce i v mezinárodních globálních dodavatelských řetězcích je slabá mimo jiné kvůli nízké produktivitě, která je i dědictvím z minulosti, a také kvůli nedostatku cílených investic a kvalifikované pracovní síly, a že k podpoře udržitelného rozvoje nedochází, pokud africké státy stále vyvážejí suroviny a nezpracované zemědělské komodity, zatímco EU vyváží vyrobené zboží, služby a zemědělské přebytky; trvá na tom, že EU musí vytvořit strategii, která pomůže africkým národům při vytváření a diverzifikaci vnitrokontinentálních hodnotových řetězců a sníží stávající překážky obchodu, aby bylo možné vytvářet větší přidanou hodnotu v samotných afrických státech prostřednictvím cílených investic do lepší infrastruktury a rozvoje udržitelných dodávek energie a také prostřednictvím zvláštního a diferencovaného zacházení; zdůrazňuje, že evropské přímé investice by měly rovněž podporovat lepší regionální infrastrukturu; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím kanálů, které má k dispozici, usnadnila rozvoj regionálních hodnotových řetězců, neboť vnitřní regionální obchod na africkém kontinentu je stále velmi omezený a mnoho příležitostí k němu zůstává nevyužito, ačkoli je nezbytným předpokladem udržitelného rozvoje a dlouhodobé ekonomické nezávislosti;

8. konstatuje, že africké země, ačkoli tvoří více než 50 % příjemců systému všeobecných celních preferencí (GSP), generují pouze necelých 5 % dovozu v systému GSP do EU; vyzývá Komisi, aby pomáhala příjemcům mimo jiné s plněním pravidel původu a zdoláváním technických překážek; vyjadřuje politování nad tím, že systém GSP dosud nepřispěl u příjemců z řad afrických zemí k hospodářské diverzifikaci; znovu vyzývá Komisi, aby uvažovala o rozšíření seznamu produktů, na něž se nařízení o GSP vztahuje;

9. zdůrazňuje, že EU a Africká unie sdílí společný zájem na stabilním mnohostranném obchodním systému založeném na pravidlech, který se opírá o Světovou obchodní organizaci (WTO);

10. vyzývá Komisi, aby před plánovaným summitem EU a Africké unie náležitě revidovala své priority stanovené ve sdělení „Směrem ke komplexní strategii s Afrikou“ s cílem řešit základní příčiny hospodářských, sociálních a sanitárních problémů v afrických zemích a regionech v souvislosti s touto zdravotní a hospodářskou krizí, ale také s ohledem na možné nadcházející hrozby nedostatku potravin; konstatuje, že společný plán hospodářské obnovy a také obnovená strategie EU-Afrika musí zůstat v souladu s cíli udržitelného rozvoje a Pařížskou dohodou; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost dočasně povolit africkým státům uvalit vývozní daň na komodity, a zmírnit tak dopady mnoha krizí a usilovat o oživení;

11. vyzývá Komisi, aby podpořila Afriku v jejím ambiciózním úsilí o vytvoření kontinentální zóny volného obchodu tím, že provede nezbytné úpravy dohod o hospodářském partnerství, tak aby představovaly základní kámen endogenního, autonomního projektu, tím, že poskytne technickou podporu pro provádění nezbytných fiskálních úprav za účelem zrušení cel a pomůže zavést odolné fiskální systémy, které budou schopny řešit problém daňových úniků a snížit závislost na remitencích; zdůrazňuje, že je nezbytné provádět technickou pomoc v oblasti spolupráce na hranicích a v dalších technických záležitostech v zájmu rozvoje regionálního hodnotového řetězce; připomíná význam integrované obchodní oblasti pro Afriku, která usnadňuje mezinárodní obchod a inkluzivní rozvoj;

12. zdůrazňuje, že dohoda o hospodářském partnerství a systém GSP jsou důležité nástroje obchodního vztahu mezi EU a Afrikou; zdůrazňuje, že provádění dohod o hospodářském partnerství doposud nevedlo k požadovanému pokroku v podpoře regionální integrace, technické pomoci, budování kapacit v oblasti spolupráce na hranicích, řízení znalostí a údajů a spolupráce za účelem zlepšení investičního prostředí a podpoření řádné správy; žádá Komisi, aby v první řadě zvýšila rychlost provádění těchto zásadních aspektů; vyzývá Komisi, aby nadále pomáhala africkým zemím v těchto oblastech, aniž by tuto pomoc v plné míře podmiňovala prováděním dohod o hospodářském partnerství; vyzývá k systematickému začleňování závazných a vymahatelných mechanismů pro provádění kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji týkajících se lidských práv, pracovních a environmentálních norem do všech v současnosti sjednávaných i budoucích dohod o hospodářském partnerství a zároveň zdůrazňuje, že tyto dohody musí být v souladu s rozvojovými politikami a cíli udržitelného rozvoje, zejména s ohledem na jejich dopad na odlesňování, změnu klimatu a ztrátu biologické rozmanitosti; trvá na podpoře integrace afrických regionálních ekonomik s cílem posílit je v mezinárodním měřítku;

13. vyzývá ke konkrétnímu návrhu, který stanoví společné iniciativy v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů na africkém kontinentu, a k podpoře inovací, které jsou na něj zaměřeny, včetně konkrétního plánu na veřejné financování těchto iniciativ a plánu, jak dosáhnout užší spolupráce v souvislosti s budoucím společným využíváním výsledné energie z obnovitelných zdrojů a současně postupně ukončit veškeré investice do projektů souvisejících s fosilními palivy; opakuje, že udržitelný rozvoj bez komplexního přístupu k energetice není možný, a vybízí Komisi, aby předložila ambiciózní plán provádění tohoto partnerství v oblasti udržitelné energetiky; v tomto ohledu zdůrazňuje zásadní význam splnění cílů stanovených v Pařížské dohodě o klimatu; vyzývá ke sdílení patentů a přenosu technologií s cílem vyřešit zdravotní krizi související s virem, přičemž je nutné dodržovat práva duševního vlastnictví v souladu s prohlášením WTO o dohodě TRIPS a veřejném zdraví z roku 2003; vyzývá Komisi, aby dosažení cílů udržitelného rozvoje učinila ve všech svých politikách týkajících se afrických zemí hlavní zásadou; naléhavě vyzývá Komisi, aby při vyjednávání dohody navazující na dohodu z Cotonou tyto cíle plně zohlednila s cílem zajistit vyvážený a volný obchod s africkým kontinentem;

14. zdůrazňuje, že je zapotřebí významných udržitelných investic, pokud možno v podobě investičních partnerství v klíčových sektorech v oblasti infrastruktury, udržitelného zemědělství a komplexní dodávky energie z obnovitelných zdrojů, které zároveň posílí odvětví veřejného zdraví a veřejného vzdělávání, infrastrukturu a dodávky čisté vody, dopravní a energetické infrastruktury a vymaní je z jakékoli privatizace; zdůrazňuje, že jsou nezbytné udržitelné inovační politiky a projekty, které africkým státům umožní „skokový posun vpřed“ se specifickým cílem ekologické a sociální udržitelnosti; v tomto ohledu vyzývá k provedení analýzy s cílem zjistit, jak může takový skokový posun v afrických státech přispět k dosažení těchto cílů; zdůrazňuje, že EU musí usilovat o veřejné investice do rozvoje obecných infrastruktur, a zejména do přeshraniční infrastruktury, aby usnadnila regionální obchod, a tím i diverzifikaci hodnotových řetězců; zdůrazňuje, že podpora přímých zahraničních investic mimo jiné v rámci plánu vnějších investic by měla být spojena s místním podnikáním se zvláštním zaměřením na podporu malých a středních podniků, drobným zemědělstvím, odvětvím místních služeb a místním výrobním průmyslem a také s udržitelnými inovačními projekty, aby se usnadnila diverzifikace hodnotových řetězců na kontinentu a byly vytvořeny nové důstojné pracovní příležitosti a omezil se vznik nových závislostí;

15. zdůrazňuje zásadní úlohu digitální transformace a digitalizace pro udržitelný rozvoj a odolnost společností, jak bylo obzvláště patrné během současné globální situace vyvolané krizí COVID-19; vyzývá k pokračující, posílené, systematické a vzájemně prospěšné spolupráci s africkými státy v oblasti digitalizace, inovativních technologií a řešení na všech úrovních společnosti, včetně elektronické správy, elektronického obchodu, digitálních dovedností a kybernetické bezpečnosti, v souladu s koncepcí digitalizace pro rozvoj (D4D);

16. je znepokojen tím, že, jak uvádí Fórum občanské společnosti mezi Afrikou a EU, prostor pro občanskou společnost se zmenšil a její viditelnost zůstává nízká; upozorňuje na to, že posílení občanské společnosti a s ním související vnesení sociálního rozměru do investičních struktur je klíčovým aspektem politik EU ve vztahu vůči africkým státům a s nimi; žádá proto Komisi, aby zapojila občanskou společnost na všech úrovních politického dialogu, zejména při přípravě, sledování a hodnocení obchodních dohod; vyzývá k větší úloze občanské společnosti v systému pomoci na podporu obchodu;

17. uznává zásadní úlohu žen a dívek v udržitelném růstu a rozvoji; zdůrazňuje, že emancipace žen a dívek musí být začleněna do provádění strategie EU-Afrika; zdůrazňuje, že ekonomická nezávislost žen musí být podpořena podporou žen podnikatelek; připomíná, že postavení žen může být posíleno důraznými ustanoveními týkajícími se rovnosti žen a mužů a obchodu v rámci obchodních dohod; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby byla Africké unii nápomocna při provádění její strategie pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen a aby přijala opatření, která přispějí k dosažení rovnosti žen a mužů v jejích obchodních dohodách s africkými zeměmi; vyzývá k zavedení jasné genderové perspektivy s cílem řešit rozdílné dopady krize a oživení, jakož i různé úlohy a zátěž mužů a žen v současné krizi;

18. zdůrazňuje, že africký kontinent má nejmladší obyvatelstvo na světě, a žádá proto Komisi, aby do prováděcího plánu strategie pro Afriku pevně začlenila zájmy dětí a mladých lidí a zajistila, aby byly do budování odborných znalostí mladých lidí investovány významné prostředky vzhledem k jejich zásadní úloze pro další rozvoj strategií pro ekologicky, sociálně a ekonomicky udržitelnou budoucnost jejich kontinentu; vyzývá Komisi, aby africké mládeži pomáhala prostřednictvím specializovaných vzdělávacích programů, například v rámci programu Erasmus+, a aby zvýšila vzdělávací a profesní mobilitu prostřednictvím specializované strategie ve spolupráci s Africkou unií, soukromým sektorem a finančními institucemi (například zpřístupněním mikroúvěrů pro začínající podniky) s cílem zlepšit hospodářské a obchodní příležitosti;

19. zdůrazňuje, že je důležité podporovat schopnost afrických zemí zvýšit mobilizaci domácích zdrojů, aby se zvýšily investice do univerzálních základních veřejných služeb; vyzývá EU, aby podporovala africké země tím, že bude bojovat proti nezákonným finančním tokům, daňovým únikům společností EU a nadnárodních společností s cílem zajistit, aby byly daně placeny tam, kde jsou vytvářeny zisky a reálná ekonomická hodnota, aby se zastavilo oslabování daňové základny a přesouvání zisku;

20. je znepokojen tím, že vývoz evropského sušeného mléka do západní Afriky podporovaný SZP a ztrojnásobení vývozu od zrušení kvót na mléko v roce 2015 mělo katastrofální důsledky pro místní pastevce a zemědělce, kteří mu nedokáží konkurovat; vyzývá Komisi, aby spolupracovala na řešeních s africkými vládami a zúčastněnými stranami;

21. vyjadřuje znepokojení nad rostoucím počtem případů urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS) vedeným proti africkým státům, zejména ze strany evropských společností; vyzývá vlády a společnosti v EU, aby přestaly využívat ISDS a ukončily četné případy ISDS, které vedou proti africkým státům;

22. vyzývá Komisi, aby pracovala na řešeních s africkými vládami a zúčastněnými stranami a aby provedla doporučení Pracovní skupiny pro venkovské oblasti Afriky (TFRA); domnívá se, že stabilní investice a lidská pracovní síla v zájmu rozvoje afrického potravinového řetězce pro regionální okruhy a afrického vlastnictví by mohly nejlépe přispět ke zlepšení zdraví a pohody afrických obyvatel;

23. zdůrazňuje, že zejména Afrika a subsaharská Afrika zaznamenají v nadcházejících desetiletích největší nárůst počtu obyvatel na světě; v tomto ohledu vyzývá EU, aby se řídila závěry pracovní skupiny pro venkovskou Afriku (TFRA) ohledně potřeby investic do afrických potravinových řetězců, přičemž je třeba věnovat pozornost komoditám s přidanou hodnotou;

24. zdůrazňuje, že EU a její členské státy jsou i nadále největším dárcem v Africe s 38 % celkové pomoci; připomíná význam změny paradigmatu evropské rozvojové politiky směrem k tržně orientovaným strukturálním reformám a řádné správě věcí veřejných;

25. s ohledem na doložené rostoucí riziko šíření patogenů zoonóz v Africe vyzývá Komisi, aby prostřednictvím spolupráce a dialogu v afrických zemích prosazovala přísnější normy v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření a dobrých životních podmínek zvířat;

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	3.9.2020
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	33 2 7
Členové přítomní při konečném hlasování	Barry Andrews, Anna-Michelle Asimakopoulou, Tiziana Beghin, Geert Bourgeois, Saskia Bricmont, Udo Bullmann, Jordi Cañas, Daniel Caspary, Anna Cavazzini, Miroslav Číž, Arnaud Danjean, Paolo De Castro, Emmanouil Fragkos, Raphaël Glucksmann, Markéta Gregorová, Enikő Győri, Roman Haider, Heidi Hautala, Danuta Maria Hübner, Herve Juvin, Karin Karlsbro, Maximilian Krah, Danilo Oscar Lancini, Bernd Lange, Margarida Marques, Gabriel Mato, Emmanuel Maurel, Maxette Pirbakas, Carles Puigdemont i Casamajó, Samira Rafaela, Inma Rodríguez-Piñero, Massimiliano Salini, Helmut Scholz, Liesje Schreinemacher, Sven Simon, Dominik Tarczyński, Mihai Tudose, Kathleen Van Brempt, Marie-Pierre Vedrenne, Jörgen Warborn, Iuliu Winkler, Jan Zahradil

 

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

33	+
GUE/NGL	Emmanuel Maurel, Helmut Scholz
NI	Tiziana Beghin, Carles Puigdemont i Casamajó
PPE	Anna-Michelle Asimakopoulou, Daniel Caspary, Arnaud Danjean, Enikő Győri, Danuta Maria Hübner, Gabriel Mato, Massimiliano Salini, Sven Simon, Jörgen Warborn, Iuliu Winkler
RENEW	Barry Andrews, Jordi Cañas, Karin Karlsbro, Samira Rafaela, Liesje Schreinemacher, Marie-Pierre Vedrenne
S&D	Udo Bullmann, Miroslav Číž, Paolo De Castro, Raphaël Glucksmann, Bernd Lange, Margarida Marques, Inma Rodríguez-Piñero, Mihai Tudose, Kathleen Van Brempt
VERTS/ALE	Saskia Bricmont, Anna Cavazzini, Markéta Gregorová, Heidi Hautala

 

2	-
ECR	Emmanouil Fragkos, Dominik Tarczyński

 

7	0
ID	Roman Haider, Herve Juvin, Maximilian Krah, Danilo Oscar Lancini, Maxette Pirbakas
ECR	Geert Bourgeois, Jan Zahradil

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

 

 

 

STANOVISKO VÝBORU PRO OBČANSKÉ SVOBODY, SPRAVEDLNOST A VNITŘNÍ VĚCI (23.9.2020)

pro Výbor pro rozvoj

k nové strategii EU-Afrika – partnerství pro udržitelný a inkluzivní rozvoj

(2020/2041(INI))

Zpravodaj: Juan Fernando López Aguilar

 

 

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1. upozorňuje na naléhavou potřebu silnějšího dlouhodobého, rovnocenného, ambiciózního, udržitelného a komplexního partnerství založeného na politickém dialogu, společné odpovědnosti, solidaritě a vzájemné důvěře, aby bylo možné řešit společné výzvy a dosáhnout společných cílů;

2. připomíná, že mezi Evropskou unií (EU) a Afrikou existují zvláště úzké historické vazby a že EU významným způsobem přispívá na rozvojovou pomoc[14] i na fungování Africké unie (AU)[15]; konstatuje, že EU je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci; připomíná, že i přesto, že EU je hlavním investorem a hlavním poskytovatelem finančních prostředků pro rozvoj v Africe, na něž EU a její členské státy každý rok vynaloží téměř 20 miliard eur, subsaharská Afrika stále zůstává oblastí, kde je index lidského rozvoje nejnižší na světě; připomíná význam vnitroregionální africké migrace; vyzývá k dokončení významných projektů na rozvoj afrického kontinentu, jako je boj proti korupci, digitalizace, udržitelný rozvoj, posílení právního státu, ochrana menšin a těch nejzranitelnějších, zejména dětí, rovnost žen a mužů a rovné příležitosti pro všechny;

3. zdůrazňuje, že chudoba na africkém kontinentu je i nadále jedním z klíčových faktorů migrace; domnívá se, že EU může lépe a účinněji využívat své nástroje, jako je svěřenský fond EU pro Afriku, a mohla by zvýšit financování programu Erasmus+ pro vzdělávání mládeže;

4. zdůrazňuje významné kulturní a hospodářské přínosy africké diaspory pro EU a význam remitencí pro rozvoj afrických zemí a jejich zotavení z krizí;

5. připomíná, že podle zásady odpovědnosti země mohou být rozvojové politiky a programy úspěšné pouze tehdy, pokud jsou řízeny rozvojovými zeměmi a jsou-li přizpůsobeny situaci a potřebám jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že v tomto ohledu je třeba spolupracovat s občanskou společností a místními komunitami s cílem zajistit, aby byly řešeny potřeby a zranitelnost lidí;

6. vyzývá EU a její členské státy, aby dodržování a prosazování lidských práv považovaly za jádro nové strategie EU-Afrika; dále zdůrazňuje význam demokracie, rovnosti, solidarity, práv žen a menšin, řádné správy věcí veřejných ve vztazích mezi EU a Afrikou, zejména posílením vazeb s občanskou společností v afrických zemích a posílením podpory pro tuto společnost, význam míru a bezpečnosti, jakož i klimatu, životního prostředí a biologické rozmanitosti jako nezbytných základů pro udržitelné, inkluzivní a vzájemně prospěšné partnerství mezi EU a Afrikou;

7. zdůrazňuje zejména, že je třeba učinit lidská práva uprchlíků a migrantů ústředním bodem partnerství v oblasti migrace s Afrikou, a vyzývá k ukončení kriminalizace migrantů a uprchlíků;

8. připomíná, že je důležité navrhnout strategické partnerství s Afrikou posílením vazeb s Africkou unií (AU), jakož i rozvíjením regionální spolupráce a třístranného dialogu mezi EU, AU a OSN;

9. žádá, aby se zvýšilo úsilí v boji proti korupci, která je hlavní překážkou účinného rozvoje a brání africkému obyvatelstvu, aby v plné míře těžilo z konkrétních výhod společných politik EU a AU;

10. vyzývá k vytvoření monitorovacího mechanismu a k plné transparentnosti a odpovědnosti finančních prostředků EU;

11. doporučuje, aby EU a AU lépe prováděly a prosazovaly stávající vnitrostátní a mezinárodní protikorupční nástroje a využívaly nové technologie a digitální služby; vyzývá EU, aby přijala přísný regulační rámec pro korupci;

12. připomíná, že nezákonné finanční toky představují pro rozvojové země závažný problém; navrhuje posílení přidělování evropských finančních prostředků prostřednictvím mezinárodních organizací na místě přímým příjemcům;

13. zdůrazňuje, že je důležité, aby do nové strategie byla zahrnuta konkrétní opatření zaměřená na posílení postavení skupin migrantů a diaspor, aby přispívaly k utváření, provádění a monitorování nové strategie; zdůrazňuje potřebu většího zapojení EU a africké občanské společnosti včetně nevládních organizací do utváření strategie a monitorování jejího provádění; zdůrazňuje klíčovou úlohu občanské společnosti na celém světě při podpoře demokracie a upevňování politického dialogu;

14. domnívá se, že je třeba navázat mezi EU, AU a africkými státy dialog na téma migrace, které je dlouhodobou prioritní otázkou ve vztazích mezi EU a Afrikou;

15. domnívá se, že musíme v oblasti migrace rozvíjet silnou spolupráci založenou na zásadách solidarity, sdílené odpovědnosti a dodržování lidských práv; zdůrazňuje, že je důležité zajistit účinnost, spravedlnost a řádný proces při vydávání konzulárních průkazů a při uzavírání dohod o zpětném přebírání osob, upřednostňovat dobrovolný návrat a zajistit, aby byla plně chráněna a respektována práva a důstojnost jednotlivců;

16. vyzývá k tomu, aby udržitelné navracení a opětovné začlenění byly doprovázeny spolehlivými a dlouhodobými politikami na podporu navrátilců a řešení strukturálních problémů v zemích původu, včetně udržitelných a spravedlivých ekonomických struktur, řádné správy věcí veřejných a právního státu a dodržování lidských práv a rovnosti žen a mužů;

17. zdůrazňuje, že v Africe v současné době žije 17 % světové populace, což je 1,3 miliardy osob; poznamenává, že odhady nasvědčují tomu, že do roku 2050 by se počet obyvatel subsaharské Afriky měl zdvojnásobit a že k více než polovině světového demografického růstu do roku 2050 bude docházet právě v Africe[16]; připomíná, že až 80 % všech mezinárodních migrantů pocházejících z afrických zemí se stěhuje v rámci afrického kontinentu, což přispívá k rozvoji, prosperitě a integraci Afriky;

18. zdůrazňuje, že je třeba posílit mezinárodní spolupráci v boji proti obchodování s lidmi; vyzývá v tomto ohledu ke komplexnímu, multidisciplinárnímu úsilí a koordinaci na všech úrovních ve spolupráci s orgány místní správy, včetně mezinárodní spolupráce v oblasti prosazování práva; domnívá se, že boj proti převaděčům a obchodníkům s lidmi musí vést obě strany společně za podpory mj. Europolu;

19. vyzývá EU a africké státy, aby spolupracovaly na vytvoření účinné a široké informační kampaně o rizicích a nebezpečích obchodování s lidmi a převaděčství s cílem zabránit jednotlivcům v tom, aby ohrožovali své životy při snaze vstoupit do EU nelegálně;

20. uvádí, že kvůli neexistenci spolehlivých registrů obyvatel v některých afrických státech přichází mnoho občanů o legální existenci, a tudíž i o svá občanská práva, přístup k demokratickému vyjádření názorů a právo volit; zdůrazňuje, že tento nedostatek způsobuje, že demografické statistiky nejsou dostatečně spolehlivé a relevantní;

21. zdůrazňuje, že je potřeba zaručit spravedlivé a dostupné postupy týkající se azylu pro osoby, které potřebují mezinárodní ochranu jak v EU, tak i v afrických zemích; vyzývá EU, aby poskytovala přímou i nepřímou pomoc migrantům a uprchlíkům v blízkosti domovů, z nichž uprchli;

22. konstatuje, že africké země hostí velké procento celkového počtu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob z celého světa a jejich nestabilní situace se dále zhoršila v důsledku krize COVID-19; vyzývá ke sdílení globální odpovědnosti za uprchlíky v souladu s globálním paktem o uprchlících, a to i prostřednictvím zvýšení finanční podpory, přesídlení a vytvoření humanitárních koridorů a vydávání humanitárních víz;

23. připomíná, že je naléhavě nutné rozvíjet bezpečné a legální cesty pro osoby, které potřebují ochranu, a usnadnit pracovní víza, aby tito lidé mohli vstoupit do EU napříč úrovněmi dovedností a s opatřeními sociální ochrany rovnocennými opatřením, kterých požívají občané EU; vyzývá EU a její členské státy, aby zvýšily svůj příspěvek na celosvětové potřeby v oblasti přesídlování a usnadnily slučování rodin státních příslušníků třetích zemí;

24. vyzývá EU a africké země, aby rozšířily bezpečné a legální způsoby migrace mezi Evropou a Afrikou a legální mobilitu na africkém kontinentu s cílem omezit porušování lidských práv a úmrtí migrantů na nebezpečných migračních trasách a maximalizovat přínosy migrace v souladu s globálním paktem o bezpečné, řízené a legální migraci; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby zajistila a monitorovala, že spolupráce v oblasti řízení migrace neovlivní mobilitu v rámci Afriky;

25. připomíná, že je třeba zahájit specializovanou a společnou evropskou pátrací a záchrannou činnost s cílem ukončit ztráty na životech na moři;

26. zdůrazňuje, že je důležité vytvořit skutečnou politiku cirkulační migrace, která umožní kvalifikovaným a nekvalifikovaným pracovníkům využívat výměny odborných znalostí a mobility mezi EU a Afrikou, díky čemuž se lidé budou moci vrátit do svých zemí původu, a tím se podpoří „příliv mozků“; připomíná, že odliv mozků je problémem, který je třeba řešit s maximální pozorností, aby bylo možné vytvořit skutečné a udržitelné strategické partnerství s Afrikou; podporuje upřednostňování způsobilých žádostí o pracovní povolení ze zemí původu a tranzitu do EU (například prostřednictvím velvyslanectví nebo on-line) za účelem odrazování migrantů od používání nelegálních způsobů migrace a zmírnění zátěže, která leží na azylovém a migračním systému;

27. je toho názoru, že roztříštěnost vnitrostátních předpisů v oblasti migrace za prací v Unii, jakož i složitost a velká byrokratická zátěž v rámci těchto postupů odrazují od zvolení legálního způsobu migrace do Unie; doporučuje zavedení evropského harmonizovaného postupu pro podávání žádostí bez byrokratické zátěže v rámci partnerství mezi EU a Afrikou;

28. podporuje digitalizaci a modernizaci veřejné správy afrických států, zejména v zájmu rozvoje spolehlivých registrů obyvatel, vydávání zabezpečených průkazů totožnosti a usnadnění výměny údajů; zdůrazňuje, že na veškeré vyměňované údaje se musí vztahovat příslušné právní předpisy v oblasti ochrany údajů a soukromí; vyzývá EU, aby spolupracovala s africkými zeměmi s cílem usilovat o splnění celosvětových norem ochrany údajů, což pomůže bojovat proti trestné činnosti a vzájemně posílit svá hospodářství;

29. zdůrazňuje riziko, že vlády budou tyto systémy zneužívat k trestnímu stíhání svých odpůrců nebo ochránců lidských práv; trvá na tom, že tyto údaje nesmí být předávány třetím zemím, včetně EU a jejích členských států, žádným způsobem, který by přesahoval rámec jakékoli mezinárodní dohody;

30. bere na vědomí, že nová strategie EU-Afrika klade velký důraz na digitální ekonomiku; zdůrazňuje, že rozšíření onemocnění COVID-19 svědčí o zranitelnosti Afriky, která mimo jiné souvisí se špatnou hospodářskou diverzifikací, vysokou závislostí na vývozu surovin, nedostatkem všeobecné zdravotní péče a nedostatečným všeobecným přístupem k energii, vodě a hygienickým zařízením; s ohledem na výše uvedené má pochybnosti o tomto stanovení priorit v rámci strategie EU-Afrika; opakuje, že zejména v souvislosti s finančními omezeními by rozvoj digitálních technologií neměl v Africe převážit nad naléhavějšími výzvami, včetně plnění základních lidských potřeb, jako je přístup k elektřině, vzdělávání a hygienickým zařízením; podporuje program digitalizace pro partnerství mezi EU a Afrikou, který zajišťuje rovný přístup k digitálním technologiím, jejich používání a vytváření s cílem překlenout digitální propast, včetně digitální propasti mezi ženami a muži;

31. připomíná, že boj proti terorismu je společnou prioritou; vyzývá EU, aby pokračovala ve svém úsilí a aby poskytovala ucelenější pomoc africkým partnerům v regionech sužovaných terorismem;

32. vítá neustálý hospodářský růst Afriky a konstatuje, že africké země jsou centrem inovací, podnikání a malých a středních podniků, což by jim mělo umožnit zaručit důstojnou budoucnost pro mladé lidi v Africe, kteří jsou hlavní hnací silou rozvoje kontinentu[17], a tak odradit nezletilé osoby bez doprovodu od odchodu a spolupracovat při zpětném přebírání osob způsobilých pro navrácení; vyzývá k podstatným investicím do lidského rozvoje mladých generací zajištěním přístupu k právům, včetně vzdělání, výživných potravin, zdravotní péče, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a dodržování lidských práv;

33. zdůrazňuje, že je důležité vypracovat vhodné politiky pro rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání a inkluzivní vzdělávací programy zaměřené na učení dovedností pro všechny děti a vytvářet meziodvětvové příležitosti pro sociální pokrok a hospodářský růst; zdůrazňuje, že tato opatření mají zásadní význam pro to, aby se lidé a mladí lidé vymanili z chudoby;

34. vítá snahy některých předních afrických představitelů o tvorbu a prosazování právních předpisů v oblasti boje proti sexuálnímu a domácímu násilí, sexuálnímu obtěžování, sňatkům dětí, znásilnění v manželství a veškerým formám zneužívání a zdůrazňuje, že je třeba pokračovat ve spolupráci, pokud jde o tyto problémy; zdůrazňuje, že posílení postavení žen a dívek a jejich ochrana před obchodováním s lidmi, násilím a vykořisťováním musí být prioritou naší spolupráce s africkými zeměmi; konstatuje, že k tomu může přispět výměna osvědčených postupů a konkrétních iniciativ EU týkajících se vzdělávání a zdraví žen a dívek; zdůrazňuje, že zajištění rovnosti, základních práv a svobody žen a dívek je zásadním prvkem boje proti trestné činnosti a posílení afrického hospodářství;

35. poukazuje na to, že strategie by měla obsahovat i hledisko rovnosti žen a mužů, a to vedle konkrétních opatření pro práva žen a zvláštních rozpočtových příspěvků na jejich práva, a zahrnovat organizace mladých lidí, feministické organizace a organizace vedené ženami; zdůrazňuje, že strategie musí zaručit sexuální a reprodukční zdraví a práva, jakož i ochranu a podporu práv osob LGBTI;

36. připomíná, že je třeba přijmout zvláštní opatření na ochranu migrantů před smrtí, zmizením, rozdělováním rodin a porušováním jejich práv, včetně zásady nenavracení a nejlepšího zájmu dítěte;

37. zdůrazňuje význam hospodářských partnerství mezi evropskými a africkými podniky, zejména malými a středními podniky, při posilování hospodářských příležitostí na obou kontinentech;

38. žádá, aby byla zohledněna bezpečnost a zájmy evropského i afrického kontinentu a jejich občanů, a to i prostřednictvím přímé účasti organizací občanské společnosti na procesu strategie EU-Afrika; uznává, že odolnost, bezpečnost, mír a správa věcí veřejných jsou úzce propojeny; zdůrazňuje, že je důležité zaměřit se na bezpečnost lidí, řešit základní příčiny konfliktu a zajistit, aby veškerá účast EU byla citlivá vůči konfliktům a vycházela z potřeb a iniciativ místního obyvatelstva, zejména iniciativ občanské společnosti pro mír a demokracii;

39. poukazuje na to, že je třeba upřednostnit veřejné systémy zdravotní péče obou stran, aby byl zaručen všeobecný přístup ke zdravotnickým službám, včetně výzkumu a vývoje v oblasti celosvětového zdraví.

 

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	22.9.2020
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	47 13 7
Členové přítomní při konečném hlasování	Magdalena Adamowicz, Malik Azmani, Katarina Barley, Pernando Barrena Arza, Pietro Bartolo, Nicolas Bay, Vladimír Bilčík, Vasile Blaga, Ioan-Rareş Bogdan, Patrick Breyer, Saskia Bricmont, Joachim Stanisław Brudziński, Jorge Buxadé Villalba, Damien Carême, Anna Júlia Donáth, Lena Düpont, Cornelia Ernst, Laura Ferrara, Nicolaus Fest, Jean-Paul Garraud, Maria Grapini, Sylvie Guillaume, Andrzej Halicki, Balázs Hidvéghi, Evin Incir, Sophia in ‘t Veld, Lívia Járóka, Marina Kaljurand, Assita Kanko, Fabienne Keller, Peter Kofod, Moritz Körner, Alice Kuhnke, Jeroen Lenaers, Juan Fernando López Aguilar, Nuno Melo, Roberta Metsola, Nadine Morano, Javier Moreno Sánchez, Maite Pagazaurtundúa, Nicola Procaccini, Paulo Rangel, Diana Riba i Giner, Ralf Seekatz, Michal Šimečka, Birgit Sippel, Sylwia Spurek, Tineke Strik, Ramona Strugariu, Annalisa Tardino, Tomas Tobé, Dragoş Tudorache, Milan Uhrík, Tom Vandendriessche, Bettina Vollath, Jadwiga Wiśniewska, Elena Yoncheva
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Delara Burkhardt, Gwendoline Delbos-Corfield, Kostas Papadakis, Kris Peeters, Anne-Sophie Pelletier, Sira Rego, Rob Rooken, Paul Tang, Tomáš Zdechovský
Náhradníci podle čl. 209 odst. 7 přítomní při konečném hlasování	Isabel Benjumea Benjumea

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

47	+
PPE	Magdalena Adamowicz, Vasile Blaga, Ioan-Rareş Bogdan, Lena Düpont, Andrzej Halicki, Lívia Járóka, Jeroen Lenaers, Nuno Melo, Roberta Metsola, Kris Peeters, Paulo Rangel, Ralf Seekatz, Tomas Tobé, Tomáš Zdechovský
S&D	Katarina Barley, Pietro Bartolo, Delara Burkhardt, Maria Grapini, Sylvie Guillaume, Evin Incir, Marina Kaljurand, Juan Fernando López Aguilar, Javier Moreno Sánchez, Birgit Sippel, Sylwia Spurek, Paul Tang, Bettina Vollath, Elena Yoncheva
RENEW	Anna Júlia Donáth, Sophia In ‘T Veld, Fabienne Keller, Moritz Körner, Maite Pagazaurtundúa, Michal Šimečka, Ramona Strugariu, Dragoş Tudorache
Verts/ALE	Patrick Breyer, Saskia Bricmont, Damien Carême, Gwendoline Delbos-Corfield, Alice Kuhnke, Diana Riba I Giner, Tineke Strik
ECR	Joachim Stanisław Brudziński, Assita Kanko, Jadwiga Wiśniewska
NI	Laura Ferrara

 

13	-
PPE	Balázs Hidvéghi, Nadine Morano
ID	Nicolas Bay, Nicolaus Fest, Jean-Paul Garraud, Peter Kofod, Annalisa Tardino, Tom Vandendriessche
ECR	Jorge Buxadé Villalba, Nicola Procaccini, Rob Rooken
NI	Kostas Papadakis, Milan Uhrík

 

7	0
PPE	Isabel Benjumea Benjumea, Vladimír Bilčík
RENEW	Malik Azmani
GUE/NGL	Pernando Barrena Arza, Cornelia Ernst, Anne-Sophie Pelletier, Sira Rego

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

 

 

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	27.1.2021
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	20 2 3
Členové přítomní při konečném hlasování	Anna-Michelle Asimakopoulou, Hildegard Bentele, Dominique Bilde, Udo Bullmann, Catherine Chabaud, Antoni Comín i Oliveres, Gianna Gancia, Charles Goerens, Mónica Silvana González, Pierrette Herzberger-Fofana, György Hölvényi, Rasa Juknevičienė, Beata Kempa, Erik Marquardt, Norbert Neuser, Janina Ochojska, Jan-Christoph Oetjen, Michèle Rivasi, Christian Sagartz, Marc Tarabella, Tomas Tobé, Miguel Urbán Crespo, Chrysoula Zacharopoulou, Bernhard Zimniok
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Patrizia Toia

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

20	+
NI	Antoni Comín i Oliveres
PPE	Anna‑Michelle Asimakopoulou, Hildegard Bentele, György Hölvényi, Rasa Juknevičienė, Janina Ochojska, Christian Sagartz, Tomas Tobé
RENEW	Catherine Chabaud, Charles Goerens, Jan‑Christoph Oetjen, Chrysoula Zacharopoulou
S&D	Udo Bullmann, Mónica Silvana González, Norbert Neuser, Marc Tarabella, Patrizia Toia
VERTS/ALE	Pierrette Herzberger‑Fofana, Erik Marquardt, Michèle Rivasi

 

2	-
ID	Dominique Bilde, Bernhard Zimniok

 

3	0
ECR	Beata Kempa
ID	Gianna Gancia
The Left	Miguel Urbán Crespo

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

• [1] Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 66.
• [2] Úř. věst. C 349, 17.10.2017, s. 11.
• [3] Úř. věst. C 363, 28.10.2020, s. 27.
• [4] Přijaté texty, P9_TA(2020)0173.
• [5] Přijaté texty, P8_TA(2019)0298.
• [6] Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 2, Úř. věst. C 28, 27.1.2020, s. 101, a přijaté texty, P9_TA(2019)0084.
• [7] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1).
• [8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/50/EU ze dne 22. října 2013, Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 13.
• [9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních finančních výkazech, konsolidovaných finančních výkazech a souvisejících zprávách některých forem podniků, Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19.
• [10] Úř. věst. L 195, 19.6.2020, s. 1.
• [11] Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.
• [12] Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 13.
• [13] Úř. věst. L 195, 19.6.2020, s. 1.
• [14] 19,6 miliardy EUR, tedy 46 % z celkového objemu (2018), https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/qanda_20_375
• [15] 327 milionů USD, tj. 42 % jejího rozpočtu, odpověď na parlamentní otázku E-003478/2018, https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/E-8-2018-003478-ASW_EN.html .
• [16] https://www.un.org/en/sections/issues-depth/population/index.html
• [17] 62 % obyvatel subsaharské Afriky jsou mladí lidé do 25 let https://population.un.org/wpp/Publications/Files/WPP2019_Highlights.pdf