ZPRÁVA o úloze rozvojové spolupráce a humanitární pomoci EU při řešení dopadů pandemie COVID-19

30.4.2021 - (2020/2118(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodajové: Hildegard Bentele, Norbert Neuser

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o úloze rozvojové spolupráce a humanitární pomoci EU při řešení dopadů pandemie COVID-19

(2020/2118(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na prohlášení Světové zdravotnické organizace (WHO) ze dne 30. ledna 2020, v němž prohlásila onemocnění COVID-19 za ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu,

– s ohledem na úvodní vyjádření generálního ředitele WHO na tiskové konferenci o onemocnění COVID-19 ze dne 11. března 2020, v němž rozšíření nákazy COVID-19 prohlásil za pandemii,

– s ohledem na zprávu OSN z března 2020 nazvanou „Sdílená odpovědnost, globální solidarita: reakce na socioekonomické dopady pandemie COVID-19“ („Shared Responsibility, Global Solidarity: Responding to the socio-economic impacts of COVID-19“),

– s ohledem na společné prohlášení skupiny Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ze dne 25. března 2020 týkající se výzvy k přijetí opatření v souvislosti s dluhy zemí Mezinárodní asociace pro rozvoj a komuniké ministrů financí a guvernérů centrálních bank skupiny G20 ze dne 15. dubna 2020, v němž se oznamuje časově vázané pozastavení plateb dluhové služby nejchudším zemím, které žádají o úlevu,

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 74/270 ze dne 2. dubna 2020 o globální solidaritě v boji proti onemocnění koronavirem 2019 (COVID-19),

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 74/274 ze dne 20. dubna 2020 o mezinárodní spolupráci pro zajištění globálního přístupu k lékům, očkovacím látkám a zdravotnickému materiálu pro boj proti onemocnění COVID-19,

– s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 8. dubna 2020 o globální reakci EU na onemocnění COVID-19 (JOIN(2020)0011),

– s ohledem na mezinárodní dárcovskou konferenci pořádanou EU společně s organizací WHO a dalšími partnery dne 4. května 2020, na níž byly získány počáteční prostředky ve výši 7,4 miliardy EUR na zahájení celosvětové spolupráce v oblasti výzkumu,

– s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se zřizuje nástroj Evropské unie na podporu oživení, jehož účelem je podpořit oživení po pandemii COVID-19 (COM(2020)441), který předložila Komise dne 28. května 2020 a v němž se navrhuje vyčlenit až 5 miliard EUR v cenách roku 2018 na humanitární pomoc mimo Unii,

– s ohledem na závěry Rady ze dne 8. června 2020 o globální reakci „týmu Evropa“ na COVID-19,

– s ohledem na návrh obsažený v návrhu závěrů Rady ze dne 10. července 2020 na poskytnutí 5 miliard EUR na humanitární pomoc prostřednictvím nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI - Globální Evropa) v rámci nástroje „Next Generation EU“,

– s ohledem na návrh Rady obsažený v návrhu závěrů ze dne 10. července 2020, který objasňuje kritéria a způsoby přidělování prostředků z nové rezervy na solidaritu a pomoc při mimořádných událostech,

– s ohledem na součást globálního plánu humanitární reakce na COVID-19 v roce 2020, který vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), pod názvem „Řešení dopadů COVID-19 při potravinových krizích, duben–prosinec 2020“,

– s ohledem na článek Dětského fondu OSN (UNICEF) s názvem „Ochrana nejzranitelnějších dětí před dopady koronaviru: akční program“, zveřejněný dne 3. dubna 2020 a aktualizovaný dne 21. září 2020,

– s ohledem na zprávu Světového potravinového programu (WFP) ze dne 29. září 2020 nazvanou „Globální reakce WFP na COVID-19“,

– s ohledem na zprávu informační sítě pro bezpečnost potravin ze dne 20. dubna 2020 s názvem „Globální zpráva o potravinové krizi za rok 2020: společná analýza pro lepší rozhodnutí“,

– s ohledem na zprávu konference OSN o obchodu a rozvoji ze dne 19. listopadu 2020 s názvem „Dopad pandemie COVID-19 na obchod a rozvoj: přechod k novému normálu“,

– s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj, UNICEF, WFP a WHO nazvanou „Stav potravinového zabezpečení a výživy ve světě v roce 2020: transformace potravinových systémů pro dostupnou zdravou stravu,

– s ohledem na dokument panelu odborníků na vysoké úrovni pro zajištění potravin a výživu Výboru pro celosvětové zajišťování potravin (CFS) ze září 2020 s názvem „Dopad pandemie COVID-19 na zajišťování potravin a na výživu: rozvoj účinných politických odpovědí pro řešení pandemie hladu a podvýživy“,

– s ohledem na rezoluci Světového zdravotnického shromáždění ze dne 28. května 2019 o vodě, sanitárních zařízeních a hygieně v zařízeních zdravotní péče,

– s ohledem na zprávu o pokroku koordinační rady Společného programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) ze dne 23. listopadu 2020 s názvem „COVID-19 a HIV: zpráva o pokroku za rok 2020“,

– s ohledem na politické prohlášení OSN ze schůze na vysoké úrovni o všeobecné zdravotní péči ze dne 23. září 2019 s názvem „Všeobecná zdravotní péče: spolu pro zdravější svět“,

– s ohledem na zprávu WHO ze dne 15. října 2020 s názvem „Světová zpráva o tuberkulóze za rok 2020“,

– s ohledem na doporučení ze dne 5. května 2004 vyplývající z konzultací WHO o zoonózách,

– s ohledem na Akční plán EU pro rovnost žen a mužů III (GAP III) na období 2021–2025 s názvem „Ambiciózní agenda pro genderovou rovnost a posílení postavení žen v rámci vnější činnosti EU“,

– s ohledem na politický dokument orgánu OSN pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen (UN Women) ze dne 9. dubna 2020 s názvem „Dopad, který má COVID-19 na ženy“,

– s ohledem na zprávu Populačního fondu OSN (UNFPA) ze dne 27. dubna 2020 nazvanou „Dopad pandemie COVID-19 na plánované rodičovství a odstranění násilí na základě pohlaví, mrzačení ženských pohlavních orgánů a sňatků dětí“,

– s ohledem na článek UNFPA ze dne 28. dubna 2020 s názvem „V důsledku pandemie COVID-19 se očekávají další miliony případů násilí, sňatků dětí, mrzačení ženských pohlavních orgánů a neplánovaných těhotenství“,

– s ohledem na mezinárodní zdravotnické předpisy WHO z roku 2005,

– s ohledem na Nový evropský konsensus o rozvoji z roku 2018 nazvaný „Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost“,

– s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci z roku 2008,

– s ohledem na své usnesení ze dne 27. října 2015 s názvem „Krize v souvislosti s virem Ebola: poučení do budoucna a jak zlepšit systémy zdravotní péče v rozvojových zemích s cílem předejít budoucím krizím“[1],

– s ohledem na studii profesorky Sabine Oertelt-Prigione ze dne 27. května 2020 nazvanou „Dopad pohlaví a genderu při pandemii COVID-19“ ,

– s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům[2],

– s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

– s ohledem na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání,

– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A9-0151/2021),

A. vzhledem k tomu, že COVID-19 je globální pandemií, která postihla všechny země na světě;

B. vzhledem k tomu, že podle zvláštní zprávy Konference o ochodu a rozvoji Organizace Spojených národů za rok 2020 s názvem „Dopad pandemie Covid-19 na obchod a rozvoj: přechod k novému normálu“, měly problémy zapříčiněné pandemií COVID-19 reálné a disproporciální dopady na zranitelné a znevýhodněné nízkopříjmové domácnosti, migranty, pracovníky v neformálním sektoru, a často ženy, zejména v rozvojových zemích, kde není obyvatelstvo chráněno sítí sociálního zabezpečení a již nyní je zvláště postiženo rostoucí nezaměstnaností;

C. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vedla k růstu násilí založeného na pohlaví, dětských manželství a stávajících nerovností, zejména pokud jde o přístup ke zdravotním službám, včetně služeb sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, a již zvrátila některé pokroky, k nimž došlo v oblasti rovnosti žen a mužů v posledních desetiletích;

D. vzhledem k tomu, že humanitární pomoc je výrazně podfinancována, což ztěžuje náležité řešení důsledků pandemie COVID-19 v rozvojových zemích;

E. vzhledem k tomu, že hospodářské a sociální účinky pandemie COVID-19 jsou silněji pociťovány v rozvojových zemích; vzhledem k tomu, že celosvětová extrémní chudoba má v roce 2020 poprvé za více než 20 let vzrůst a povede k prodeji aktiv, zvýšenému vypůjčování a k využívání úspor zranitelnými jednotlivci;

F. vzhledem k tomu, že krátkodobá humanitární pomoc musí být kombinována s podporou na řešení stávajících výzev, jako je bezpečnost, chudoba, mír, demokracie a změna klimatu, s cílem posílit dlouhodobou odolnost;

G. vzhledem k tomu, že zde existuje neúměrně velké riziko nákazy milionů uprchlíků po celém světě, kteří často žijí v hustě osídlených uprchlických táborech nebo sběrných střediscích, přičemž se odhaduje, že pouze dětí v nich žije přibližně 3,7 milionu;

H. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 má masivní dopad na přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví a právům, zejména pro ženy a mladé lidi, s ohledem na to, že se snížila priorita služeb sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a došlo k přerušení jejich poskytování, i v důsledku cestovních omezení a změn v chování za účelem zachování zdraví; vzhledem k tomu, že kvůli pandemii COVID-19 nebyla uspokojena potřeba moderních antikoncepčních prostředků u 49 milionů žen;

I. vzhledem k tomu, že změna klimatu, stálá celosvětová ztráta biologické rozmanitosti a ničení přírodních stanovišť značně zvyšují riziko rozvoje zoonotických chorob; vzhledem k tomu, že vypuknutí nákazy COVID-19 nesmí být žádným způsobem zneužito jako záminka pro odklady řešení krizové situace v oblasti klimatu a životního prostředí; vzhledem k tomu, že po skončení pandemie COVID-19 bude naléhavě zapotřebí ekologické a sociální obnovy globální ekonomiky;

J. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 velmi vyostřila stávající problémy zadlužení rozvojových zemí, dále ohrozila jejich úsilí o mobilizaci dostatečných prostředků pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, přičemž rovněž silně omezila celosvětové převody peněžních prostředků a přímé zahraniční investice;

K. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19, tlak na veřejné zdravotní systémy a opatření na omezení pohybu osob dále omezily přístup ke službám sexuálního a reprodukčního zdraví a práv a vzhledem k tomu, že to ohrožuje zdraví žen;

L. vzhledem k tomu, že podle UNICEF bylo 1,6 miliardy dětí a mladých lidí po celém světě postiženo uzavíráním škol s vrcholem v roce 2020, kdy mnoho z nich nemělo doma přístup k internetu; vzhledem k tomu, že možná nejméně 24 milionů studentů v důsledku pandemie COVID-19 předčasně ukončilo školní docházku;

M. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 zvýšila potřeby komunit postižených extrémními klimatickými jevy, přírodními katastrofami a změnou klimatu;

N. vzhledem k tomu, že narušení systémů vzdělávání a odborné přípravy po celém světě v důsledku šíření onemocnění COVID-19 je v novodobé historii bezprecedentní, kdy uzavření škol a vzdělávacích institucí globálně postihlo 94 % žáků nebo studentů a podle UNESCO je zde riziko trvalých dopadů na dlouhodobé perspektivy mladých lidí, zejména dívek; vzhledem k tomu, že uzavírky škol v důsledku pandemie připravily zranitelné děti o školní stravu a nutriční služby, jež jsou zásadní pro jejich zdraví, a tak zvýšily počet dětí strádajících hladem v roce 2020 o 36 milionů, a rovněž zvýšily jejich vystavenost násilí a zneužívání;

O. vzhledem k tomu, že pandemie poukázala na křehkost globálních dodavatelských řetězců, zejména v oblasti potravinářství a zdraví, a zvýšila zranitelnost rozvojových zemí, jež na nich závisejí; vzhledem k tomu, že pandemie představuje možnost rozvíjet udržitelnější a odolnější dodavatelské řetězce, k nimž patří regionální hodnotové řetězce, a posílit regionální integraci; vzhledem k tomu, že rostou potravinová nejistota a podvýživa jako sekundární důsledek pandemie;

P. vzhledem k tomu, že v prolomení kruhu chudoby a snížení nerovností hraje klíčovou úlohu vzdělávání; vzhledem k tomu, že cílem udržitelného rozvoje č. 4 je zajistit inkluzivní a spravedlivé vzdělávání a podpořit příležitosti celoživotního učení pro všechny, a vzhledem k tomu, že to je zásadní pro dosažení jiných cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že v několika cílech udržitelného rozvoje, zejména v cíli č. 4, se zdůrazňuje příspěvek kultury k udržitelnému rozvoji;

Q. vzhledem k tomu, že pandemie bude mít devastující důsledky pro lidi v zemích s podfinancovaným zdravotním systémem, zejména pro ženy a dívky a pro lidi žijící v zemích postižených konfliktem; vzhledem k tomu, že v důsledku pandemie se do roku 2021 ocitne více než 47 milionů žen a dívek na celém světě pod hranicí chudoby;

R. vzhledem k tomu, že ekonomické důsledky opatření přijatých na boj s pandemií COVID-19 v rozvojových zemích vyostří stávající nerovnosti a zranitelnosti včetně dalšího oslabení zdravotní infrastruktury, zhoršení nejistoty v zásobování potravinami, prohloubení vzdělávací propasti a zvýšení chudoby a sociálního vyloučení;

S. vzhledem k tomu, že podle zprávy WHO-UNICEF z prosince 2020 na 1,8 miliardy lidí čelí zvýšenému riziku nákazy onemocněním COVID-19 a dalších nemocí, protože využívají nezdravá zařízení zdravotní péče bez základních služeb spojených s dodávkami vody nebo v těchto zařízeních pracují;

T. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 závažným způsobem ovlivnila standardní imunizační programy a další základní zdravotní služby, což ohrožuje lidské životy;

U. vzhledem k tomu, že podle nedávných údajů UNFPA se odhaduje, že zpoždění nebo přerušení komunitních informačních programů a vzdělávání o škodlivých praktikách na celém světě povede k dalším dvěma milionům případů mrzačení ženských pohlavních orgánů a 13 milionům sňatků dětí v příštím desetiletí ve srovnání s odhady před pandemií;

V. vzhledem k tomu, že zákaz vycházení má obzvláště závažný dopad na osoby s tělesným a duševním postižením;

W. vzhledem k tomu, že je zapotřebí lepší koordinace, sdílení kapacit a spolupráce v mezinárodním úsilí o podporu účinného a odolného propojení humanitární pomoci, rozvoje a míru;

X. vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vedla k dalšímu porušování lidských práv a stigmatizaci a diskriminaci osob s HIV, LGBTI osob a dalších zranitelných skupin, a vzhledem k tomu, že reakce na COVID-19 musí být bezpodmínečně založena na dodržování lidských práv a zásady rovnosti, jak ukazují zkušenosti získané v souvislosti s reakcí na HIV; vzhledem k tomu, že klíčovým skupinám obyvatelstva je příležitostně odepírán přístup ke službám nebo jsou vystaveny diskriminačnímu prosazování příkazů k omezení volného pohybu osob v souvislosti s onemocněním COVID-19;

Y. vzhledem k tomu, že střednědobé důsledky krize COVID-19 budou mít pravděpodobně zničující dopad, zvrátí roky rozvoje a vyžadují bezprecedentní celosvětovou spolupráci;

Z. vzhledem k tomu, že krize způsobená pandemií urychlila digitální transformaci a přechod na nové vzdělávací nástroje, jako je distanční a kombinované učení;

AA. vzhledem k tomu, že je zásadní znovu si uvědomit, že dosažení cílů udržitelného rozvoje a cílů Pařížské dohody vyžaduje investice do lidského rozvoje a uplatňování přístupu založeného na právech při současném dodržování zásad účinné rozvojové spolupráce z Pusanu;

Koncepce „tým Evropa“

vítá globální reakci EU na pandemii COVID-19, která je dokladem jejího odhodlání zaujmout vedoucí úlohu a projevit solidaritu se všemi partnerskými zeměmi, včetně zemí zasažených konfliktem a humanitární krizí; poukazuje však na to, že v současnosti jsou finanční prostředky získávány v podstatě přerozdělením prostředků z jiných rozpočtových položek a že je třeba řešit problém předsunutí finanční prostředků na poskytování pomoci; žádá, aby byla kritéria pro přidělování prostředků aktualizována podle dopadu pandemie v partnerských zemích; vyzývá proto k tomu, aby se uvolnilo značné množství nových, flexibilních finančních prostředků na pomoc rozvojovým zemím na celém světě v boji proti přímým i nepřímým důsledkům pandemie COVID-19 a při uspokojování jejich nezbytných potřeb v oblasti zdravotnictví a epidemiologického dohledu; zdůrazňuje, že jedním z prvních kroků musí být zpřístupnění bezpečných očkovacích látek, léčby, vybavení, léčivých přípravků a diagnostických prostředků v celosvětovém měřítku, a to rychlým, rovnoprávným a cenově dostupným způsobem; zdůrazňuje, že je rovněž důležité, aby byli přednostně očkováni zdravotníci a sociální pracovníci, po nichž následují učitelé a další klíčoví pracovníci a lidé, kterým nejvíce hrozí vznik komplikací způsobených onemocněním COVID-19; naléhavě vyzývá dárce, aby urychleně navýšili oficiální rozvojovou pomoc a dosáhli úrovně, k níž se v minulosti zavázali, avšak kterou dosud neposkytli;

2. v této souvislosti vítá globální nástroj COVAX pro zajištění spravedlivého a všeobecného přístupu k očkovacím látkám proti COVID-19 a silnou podporu týmu Evropa, který je největším dárcem a na tuto iniciativu dosud vyčlenil více než 850 milionů EUR, přičemž země EU i nečlenské státy již oznámily svůj záměr darovat prostřednictvím nástroje COVAX přebytek očkovacích látek; vítá oznámení WHO, že v prvním čtvrtletí 2021 byla iniciativa celosvětově zahájena v 91 způsobilých zemích a že dosud byly dodány dvě miliardy dávek očkovací látky; zdůrazňuje, že bezpečné očkovací látky by měly být všeobecně a snadno přístupné a cenově dostupné pro všechny, aby pandemie ustoupila; zdůrazňuje, že prioritou musí být zdravotníci a nejohroženější osoby;

3. vyzývá tým Evropa, aby posílil účinné mechanismy k zajištění soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje s cílem zajistit, aby je všechny orgány EU a členské státy systematicky a účinně využívaly; zdůrazňuje, že EU by měla posuzovat dopad na udržitelnost ve všech oblastech politiky, a to i pokud jde o její reakce na pandemii;

4. trvá na tom, že impuls získaný na základě společné koncepce „tým Evropa“ pro účely společné analýzy, společného plánování a společného provádění se musí promítnout do nového standardu spolupráce v oblasti humanitární pomoci a rozvojové politiky, a to jak z hlediska právních předpisů, tak i v praxi; domnívá se, že EU by měla prosazovat myšlenku, že by měla být posílena koordinace nejen mezi členskými státy, ale také s dárcovskými zeměmi, které nejsou členy EU, s cílem maximalizovat účinnost a účelnost mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci; zdůrazňuje význam nástroje NDICI – Globální Evropa pro zajištění financování lidského rozvoje, včetně zdraví, výživy, vody, sanitárních a hygienických zařízení, sociální ochrany a ochrany dětí a odvětví vzdělávání; vyzývá EU a členské státy, aby ve svém společném plánování stavěly lidský rozvoj a zdraví na čelní místo; vybízí Komisi, aby flexibilně využívala humanitární a rozvojové nástroje v souladu s integrovaným, propojeným přístupem, zejména pokud jde o financování a distribuci očkovacích látek;

5. vyzývá dárce z EU, aby zajistili, že místním organizacím občanské společnosti a mezinárodním nevládním organizacím působícím v první linii budou poskytnuty finanční prostředky na provádění programů a projektů zaměřených na boj proti pandemii COVID-19 a jejím důsledkům na úrovni komunit, aby se dostaly k nejvíce opomíjeným lidem; zdůrazňuje, že vzhledem k neexistenci dodatečných zdrojů na reakci na COVID-19 a oživení a vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků směřuje do zeměpisných přídělů, je zásadní zajistit optimální doplňkovost financování EU;

Financování humanitární pomoci

6. upozorňuje na riziko, že pandemie vyvolá humanitární krizi; je proto hluboce znepokojen nedostatečným financováním rozpočtu EU na humanitární pomoc s ohledem na nové humanitární potřeby způsobené pandemií; vyzývá k jasnému rozdělování prostředků z rezervy na solidaritu a pomoc při mimořádných událostech, tak aby bylo zajištěno vyvážené pokrytí jejích závazků na základě těchto pravidel: na vnitřní ani vnější operace nesmí být přiděleno více než 60 % ročních prostředků rezervy; k 1. říjnu každého roku musí zůstat k dispozici alespoň jedna čtvrtina roční částky pro rok n na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku; od 1. října mohou být zbývající prostředky uvolněny na pokrytí potřeb, které vzniknou do konce uvedeného roku;

7. zdůrazňuje, že je nutné poskytovat humanitární pomoc, jako je personální a zdravotnické vybavení, včetně osobních ochranných prostředků a testovacích souprav, nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva; vítá v této souvislosti, že EU v roce 2020 zřídila humanitární letecký most;

8. vyzývá EU a členské státy, aby vyčlenily dodatečné finanční prostředky zemím, které budou dopady pandemie zasaženy nejvíce, s cílem řešit její přímé i nepřímé důsledky, a trvá na tom, že je třeba urychlit provádění programů nouzové potravinové pomoci zaměřených na ty, kteří byli již před krizí COVID-19 považováni za zranitelné, a zároveň prosazovat postupy ke snížení rizika přenosu;

Zajišťování potravin

9. zdůrazňuje, že pandemie ohrožuje zajišťování potravin ve venkovském, městském a příměstském prostředí; zdůrazňuje, že pastevectví je ekologicky šetrnou a lokální metodou produkce potravin, a je proto součástí udržitelného potravinového systému; poukazuje na to, že pastevci jsou obzvláště ohroženi problémy se zabezpečováním potravin a dopady změny klimatu; domnívá se, že je nezbytné podporovat pastevce tím, že jim bude umožněn bezpečný přístup na místní trhy během pandemie, tak aby byli schopni i nadále poskytovat místním obyvatelům potraviny bohaté na bílkoviny, aby byla možná přeshraniční mobilita osob a zvířat a aby měla stáda přístup k vodě a pastvinám, a že je nezbytné, aby mobilní komunitní týmy v rámci sítě „Jedno zdraví“ sledovaly situaci a zasahovaly ve prospěch jednotlivců a případně i v zájmu zachování veřejného zdraví; vyzývá k tomu, aby byla pastevcům převáděna hotovost s cílem zajistit pokrytí jejich základních potřeb, včetně potravin a krmiv, a žádá, aby v případě potřeby byla jako součást humanitární pomoci na podporu živobytí poskytována krmiva pro stáda;

10. zdůrazňuje nutnost podporovat rodinné zemědělské podniky a místní malé a střední podniky, zejména v zemědělsko-průmyslovém odvětví, s cílem zlepšit zajišťování potravin a odolnost;

11. zdůrazňuje, že je třeba podporovat opatření agentur OSN, zejména FAO a WFP, a opatření Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce zaměřená na zmírnění hladu, podvýživy a ztráty obživy a na vybudování odolných potravinových systémů, jako je vytvoření globálního datového nástroje pro rychlé poskytování informací o humanitárních potřebách, poskytování potravinové pomoci a přístupu k potravinám, zprostředkování hotovostních převodů a poukázek nebo distribuce potravin a školních obědů, vytvoření vazeb na systémy sociální ochrany pro případ nouze, stabilizace potravinových systémů a zajištění fungování místních trhů s potravinami, hodnotových řetězců a systémů se zaměřením na drobné zemědělce a rybáře prostřednictvím provádění hygienických opatření s cílem zabránit přenosu onemocnění COVID-19 a řešit jiné mimořádné situace, hospodářské poklesy a konflikty, jako je například zamoření východní Afriky sarančaty pustinnými; domnívá se, že proces hospodářské obnovy nabízí příležitost k lepšímu začlenění drobných zemědělců a výrobců do místních a regionálních trhů a k rozvoji udržitelnějších způsobů obživy; zdůrazňuje v tomto ohledu význam technologií a digitalizace jako prostředku pro usnadnění znalosti trhu a přístupu k němu a pro rozšiřování malých podniků prostřednictvím nástrojů, jako jsou mobilní peněžní aplikace;

12. připomíná, že do roku 2050 bude nutné zajistit bezpečné a cenově dostupné potraviny pro světovou populaci čítající přibližně 10 miliard lidí a zároveň důstojné zaměstnání a živobytí v celém potravinovém hodnotovém řetězci, chránit nejzranitelnější osoby ve venkovských oblastech, včetně původních obyvatel, migrantů a neformálních pracovníků a pracovníků ad hoc, a bojovat proti extrémnímu kolísání cen potravin na vnitrostátních a mezinárodních trzích s potravinami; uznává zásadní úlohu výživy při posilování odolnosti; vyzývá k integrovanějšímu přístupu k prevenci, diagnostice a řešení hladu a podvýživy v humanitární i rozvojové reakci, zejména v zemích, které jsou nejvíce ohroženy změnou klimatu; zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet místní zemědělství pro místní spotřebu, aby se snížila závislost rozvojových zemí na dovozu a vývozu a aby nedocházelo k případným narušením potravinového řetězce; zdůrazňuje, že dosažení cílů udržitelného rozvoje č. 1 a 2 vyžaduje mezioborový přístup, aby se změnil způsob, jakým jsou potraviny vyráběny, zpracovávány, konzumovány a obchodovány; v této souvislosti zdůrazňuje, že je zapotřebí ucelené transformace, aby se urychlilo zavedení spravedlivých, bezpečných a zdravých potravinových systémů, přičemž summit OSN o potravinových systémech v roce 2021 představuje zlomový bod pro lepší zotavení z krize COVID-19; vyzývá EU, aby v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu a strategií „od zemědělce ke spotřebiteli“ podporovala udržitelnost v celém potravinovém dodavatelském řetězci, od výroby až po spotřebu;

13. poukazuje na to, že pandemie COVID-19 zhoršuje již tak velmi závažný problém nedostatku potravin ve východní Africe a na Blízkém východě způsobený zamořením sarančaty, neboť omezení zpožďují dodávky pesticidů a prostředků pro jejich hubení; zdůrazňuje, že je třeba posílit spolupráci s cílem pomoci zemím východní Afriky a Blízkého východu neúrodu přečkat;

14.  poukazuje na to, že různé globální překážky, jako je rychlý růst populace, změna klimatu, nedostatek přírodních zdrojů a měnící se spotřební návyky, omezují schopnost našich potravinových systémů zajistit dostatek a dostupnost potravin pro všechny sociálně a environmentálně udržitelným způsobem;

15. zdůrazňuje, že je třeba přijmout dostatečná opatření ke zlepšení současné situace v afrických zemích, které čelí rychlému populačnímu růstu a nejistotě, zda budou jejich zemědělská odvětví schopna zajistit produkci potravin a zda tyto země budou schopny provést opatření na přizpůsobení se změně klimatu;

16. domnívá se, že omezená dostupnost půdy a její degradace, nedostatek vody a omezení při výrobě potravin představují závažné překážky pro zvyšování produktivity zemědělství a zásobování zemědělskými produkty, jež jsou spojeny se sociálně-ekonomickou a institucionální nejistotou v rozvojových zemích;

Chudoba a sociální ochrana

17. zdůrazňuje, že celosvětová extrémní chudoba zaznamenala v roce 2020 poprvé za více než 20 let dramaticky nárůst, zejména u dětí, přičemž se očekává, že pandemie COVID-19 prohloubí dopad konfliktů, špatné správy a změny klimatu a obzvláště těžce zasáhne ženy a dívky (v roce 2021 se očekává nárůst počtu osob žijících v extrémní chudobě o 47 milionů), neformální pracovníky a pracovníky z řad migrantů (kteří představují čtvrtinu celosvětové pracovní síly), odvětví cestovního ruchu a hospodářství Latinské Ameriky, Karibiku a Afriky; v souvislosti s touto extrémní krizí zdůrazňuje význam všeobecné sociální ochrany a sociálního dialogu; žádá Komisi, aby spolu s partnerskými zeměmi navrhla strategie pro hospodářské oživení, tvorbu pracovních míst a zlepšení systémů sociálního zabezpečení, s cílem prosadit rozšíření sociální ochrany na neformální pracovníky ve venkovských odvětvích;

18. zdůrazňuje, že pandemie zasáhla největší měrou nejzranitelnější osoby, zejména uprchlíky, vnitřně vysídlené osoby a migranty v nejistých situacích, kteří čelí třem krizím: zdravotní krizi, sociálně-ekonomické krizi a krizi v oblasti ochrany; zdůrazňuje, že obzvláště zranitelné jsou putující děti, které mají omezený přístup k základním službám, včetně přístupu k vodě a hygienickým službám, a ke vzdělávání, zdravotní péči a pečovatelským službám, což velmi ohrožuje jejich vývoj, budoucnost a zdraví;

19. zdůrazňuje, že důsledky vypuknutí pandemie COVID-19 se nepřiměřeně dotýkají nejchudších osob a osob nejvíce znevýhodněných, marginalizovaných a nechráněných sociálních kategorií, včetně osob s tělesným a mentálním postižením, chronicky nemocných osob a osob s problémy v oblasti duševního zdraví, které již mají omezený nebo žádný přístup k základní hygieně a léčbě, pokud jde o jejich potřeby zdravotní péče, a v důsledku pandemie jsou ještě zranitelnější;

 

Uprchlíci a vysídlené osoby

20. naléhavě vyzývá Komisi, aby řešila specifické potřeby uprchlíků, migrantů a vnitřně vysídlených osob tím, že bude dodržovat hlavní zásadu sítí veřejného zdraví, tedy že nikdo nesmí být opomenut, a tím, že se humanitárním pracovníkům v první linii nebude bránit v přímém kontaktu s těmi, kterým pomáhají; se znepokojením připomíná, že uprchlíci, migranti a vnitřně vysídlené osoby patří mezi nejzranitelnější skupiny potýkající se s touto zdravotní krizí, neboť často čelí nejistějším životním podmínkám a musí čelit větším překážkám v přístupu k základním zdravotním službám než místní obyvatelstvo; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zajistit rovný přístup k léčbě onemocnění COVID-19 a k dalším zdravotnickým službám a programům záchranné sítě pro všechny dotčené osoby bez ohledu na státní příslušnost, právní status, původ, pohlaví, sexuální orientaci, genderovou identitu nebo jakákoli jiná kritéria; zdůrazňuje, že je důležité podporovat uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby při řešení nepřiměřeného socioekonomického dopadu pandemie, a to tím, že se kromě jejich přístupu k bezpečnosti posílí i podpora obživy a činností vytvářejících příjem; zdůrazňuje, že opatření EU by měla usilovat o podporu jejich přístupu k zaměstnání, vzdělávání a občanské dokumentaci; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby vytvořily podmínky pro to, aby děti a mladí lidé v uprchlických táborech měli přístup ke vzdělávání, včetně možností dálkového učení, zejména pokud jde o základní vzdělávání;

Posilování zdravotnictví

21. zdůrazňuje, že šíření onemocnění COVID-19 zhoršilo přetrvávající problém nedostatku léčivých přípravků na celém světě, což má v rozvojových zemích závažné důsledky; zdůrazňuje, že rozvojová pomoc by se měla zaměřit především na zajištění „horizontální“ všeobecné působnosti systému zdravotní péče prostřednictvím uceleného přístupu založeného na právech, který by se mimo jiné plně zaměřoval na vícerozměrnou povahu zdraví (s úzkou vazbou na problematiku gendru, zajišťování potravin a výživy, vody a hygieny, vzdělávání a chudoby); vybízí zejména k revizi navrhovaných či stávajících strategií a partnerství s cílem dále posílit a podpořit veřejné zdravotní systémy v partnerských zemích, zejména pokud jde o připravenost na pandemie a organizaci a řízení zdravotních systémů, včetně poskytování všeobecné zdravotní péče, očkování, sledování situace v oblasti zdraví a podávání informací o ní (včetně dozoru nad nákazami), odborné přípravy, náboru a udržení zdravotnického personálu, diagnostických kapacit a dodávek léků;

22. připomíná, že při posilování systémů zdravotní péče by se neměly brát v potaz pouze epidemiologické účinky pandemie COVID-19 na partnerské země, ale měly by se rovněž zohlednit faktory, jako je potřeba řešit častější výskyt případů podvýživy způsobený narušením potravinových řetězců nebo psychologické dopady opatření ke zmírnění šíření onemocnění COVID-19;

23. připomíná Komisi, že dobře zavedené partnerské organizace EU, jako je Globální fond, poskytují v souvislosti s onemocněním COVID-19 cennou pomoc při rychlém zajišťování a distribuci osobních ochranných prostředků, diagnostiky a léčby a zároveň hrají zásadní úlohu při budování a posilování systémů zdravotní péče a zajišťování dárců;

24. zdůrazňuje, že je třeba co nejdříve opětovně spustit běžné imunizační programy a zajistit, aby bylo obnoveno poskytování dalších základních zdravotnických služeb; vyzývá k odpovídajícímu financování iniciativ, jako je Gavi, Aliance pro vakcíny a Koalice pro inovace v připravenosti na epidemie (CEPI); vyjadřuje znepokojení nad celosvětovým systémem řízení očkovacích látek, který je založen na externím zajišťování a je roztříštěný, což vede spíše k soupeření o očkovací látky, diagnostiku a léčbu než ke spolupráci; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby se postavily do čela výzev k zajištění rovného a cenově dostupného přístupu k očkovacím látkám na celém světě na základě zásady globální solidarity; vyzývá Komisi, aby zajistila, že globální reakce EU na pandemii COVID-19 nenaruší unijní financování dalších životně důležitých programů v oblasti zdraví, včetně balíčku minimálních počátečních služeb pro sexuální a reprodukční zdraví a programů zaměřených na zdraví žen a těhotných žen; naléhavě vyzývá všechny členské státy a Komisi, aby nadále podporovaly partnerské země v poskytování služeb souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy a současném zajišťování bezpečnosti komunit a zdravotníků;

25. připomíná, že je důležité uplatňovat klíčové poznatky z předchozích zdravotních krizí, jako byla epidemie onemocnění virem Ebola; zdůrazňuje v tomto ohledu význam spolupráce s vedoucími představiteli komunit s cílem šířit klíčová sdělení v oblasti veřejného zdraví a mobilizovat společnost; zdůrazňuje zásadní úlohu organizací občanské společnosti a vnitrostátních a mezinárodních nevládních organizací při poskytování zdravotnických služeb nejchudším komunitám; uznává, že tyto organizace budou klíčovými partnery při distribuci očkovacích látek proti onemocnění COVID-19; vyzývá EU, aby podporovala budování kapacit těchto organizací;

26. zdůrazňuje úlohu zdravotní výchovy při prevenci a zmírňování dopadu pandemií a při připravenosti na budoucí mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví; zdůrazňuje přínos sportu při řešení důsledků dlouhotrvajících opatření omezujících volný pohyb osob a uzavření škol pro tělesné a duševní zdraví;

27. vybízí Komisi a členské státy, aby se zavázaly učinit očkovací látky a léčbu využívané v boji proti pandemii celosvětovým veřejným statkem, který bude přístupný všem;

28. zdůrazňuje, že pro léčbu onemocnění COVID-19 a následné zotavení je nezbytná kontinuita základních zdravotnických služeb, a to i pokud jde o výživu; zdůrazňuje, že kvalitní služby v oblasti výživy by měly být poskytovány v rámci primární zdravotní péče, včetně prevence, hodnocení, diagnostiky a léčby všech forem podvýživy; uznává úlohu komunitních zdravotnických pracovníků jakožto pracovníků v první linii, které je třeba podporovat, a to i prostřednictvím odborné přípravy;

29. zdůrazňuje, že výzkum a inovace mají zásadní význam pro globální reakci na COVID-19, neboť umožňují vývoj naléhavě potřebných léčebných postupů, očkovacích látek a diagnostiky; zdůrazňuje, že činnosti v oblasti výzkumu a vývoje je třeba směřovat k nástrojům, které fungují v prostředí s nízkými zdroji, aby bylo možné reagovat skutečně globálně; zdůrazňuje, že podobné úsilí k řešení stávajících mezer v oblasti výzkumu a produktů je třeba vyvíjet i v boji proti dalším epidemiím, zejména pokud jde o nemoci související s chudobou a opomíjené nemoci, které postihují miliardy lidí na celém světě, ale poskytují omezené tržní pobídky pro investice soukromého sektoru, a s cílem ukončit závislost na bohatších zemích, pokud jde o jejich výzkum nemocí, které se jich nemusí přímo dotýkat; vyzývá proto EU a její členské státy, aby rozšířily možnosti navazování nadnárodní spolupráce mezi výzkumnými pracovníky a podpořily rozvoj lidského výzkumného potenciálu v partnerských zemích se zvláštním zaměřením na ženy;

30. podporuje důležitou činnost organizace WHO a poukazuje na její ústřední úlohu vedoucího a koordinačního orgánu v reakci na pandemii COVID-19, přičemž uznává, že po zažehnání akutní krize ji bude nutné reformovat, a to nejen pokud jde o Mezinárodní zdravotnické předpisy;

31.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout naléhavá opatření, zvýšit financování a zlepšit koordinaci reakcí na hygienické chování a postupy jako jedno z nejdůležitějších obranných opatření pro prevenci, omezení a léčbu onemocnění COVID-19; zdůrazňuje, že je třeba zajistit spolehlivé dodávky čisté vody, aby byly domácnosti, školy a zdravotnická zařízení udržovány v čistotě, a zdůrazňuje význam přístupu k nezávadné vodě, sanitačním zařízením a hygienické infrastruktuře, službám a komoditám, neboť jsou klíčové pro budování odolnosti vůči budoucím epidemiím; vyzývá EU a její členské státy, aby v rámci své reakce na COVID-19 výrazně zvýšily financování projektů zaměřených na vodu, sanitární a hygienická zařízení (WASH) a aby posílily celosvětovou odolnost vůči budoucím krizím;

32. zdůrazňuje zásadní úlohu komunitně vedených organizací a organizací občanské společnosti při poskytování zdravotnických služeb nejvíce marginalizovaným komunitám s nedostatečnou dostupností péče; vyzývá Komisi, aby zajistila politickou, finanční a technickou podporu organizacím občanské společnosti, které poskytují komunitní služby, s cílem zajistit, aby ti, kteří se nemohou obrátit na zdravotnické kliniky, měli přístup k odpovídajícím službám uzpůsobeným na míru;

33. zdůrazňuje, že spravedlivější distribuce očkovacích látek na celém světě má zásadní význam pro účinný boj proti šíření onemocnění COVID-19 a jeho mutacím; připomíná rovněž, že lékařské prostředky používané v boji proti onemocnění COVID-19 by měly být cenově dostupné, bezpečné, účinné, snadno aplikovatelné a všeobecně dostupné a měly by být považovány za globální veřejný statek;

Lidská práva, správa věcí veřejných a demokracie

34. je znepokojen tím, že od počátku krize COVID-19 využilo mnoho vlád této mimořádné situace k tomu, aby ospravedlnilo omezení demokratických procesů a občanského prostoru, včetně omezení přístupu k humanitární pomoci, a k utlačování menšin; odsuzuje zejména cenzuru, zatýkání a zastrašování novinářů, členů opozice, zdravotníků a dalších osob kvůli tomu, že kritizují vládu včetně jejího krizového řízení; obecněji upozorňuje na rostoucí negativní dopad onemocnění COVID-19 na všechna lidská práva, demokracii a právní stát, a vyzývá proto k posílení pomoci, politického dialogu a podpory občanské společnosti a budování institucí ve všech těchto oblastech se zvláštním důrazem na obránce lidských práv a aktivisty z řad občanské společnosti;

35. poznamenává, že z celosvětového výzkumu vyplývá, že osoby žijící s HIV, zejména klíčové skupiny obyvatel a zranitelné skupiny, i nadále postihuje stigmatizace a diskriminace; připomíná závěry programu UNAIDS, že lidé a skupiny spojené s onemocněním COVID-19 se rovněž setkali s negativním vnímáním a jednáním; zdůrazňuje, že i nadále dochází ke stigmatizaci zranitelných a marginalizovaných skupin obyvatelstva, jako jsou lidé žijící v chudobě, bezdomovci, uprchlíci, migranti, sexuální pracovníci, lidé užívající drogy a lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby, a to mimo jiné v případech, kdy se pacienti s HIV nakazí onemocněním COVID-19;

36. zdůrazňuje, že v důsledku pandemie a celosvětové recese bude vážně oslabena schopnost rozvojových zemí, zejména těch nejméně rozvinutých, dosáhnout cílů udržitelného rozvoje; připomíná výzvu OSN, aby byl v souvislosti s onemocněním COVID-19 vytvořen krizový balíček ve výši 2,5 bilionu USD určený pro rozvojové země, které čelí nebývalým hospodářským škodám způsobeným krizí COVID-19; vyzývá k dalekosáhlé politické reakci založené na hlavní zásadě Agendy 2030, podle níž nikdo nesmí být opomenut;

37. zdůrazňuje, že nouzový stav má negativní dopad na lidská práva a základní svobody, a proto musí být vždy časově omezen, řádně odůvodněn demokratickými a právními postupy a úměrný mimořádné situaci, přičemž je nutné dodržovat ústavní pořádek a mezinárodní právo v oblasti lidských práv; trvá na tom, že mimořádné situace v oblasti zdraví by nikdy neměly být využívány jako záminka k oslabení právního státu, demokratických institucí, demokratické odpovědnosti nebo soudní kontroly;

38. je znepokojen násilnými útoky na humanitární a zdravotnický personál a zařízení a také byrokratickými překážkami, jako jsou nejasné, měnící se požadavky na přístup nebo omezení týkající se počtu zaměstnanců a vozidel v partnerských zemích; zdůrazňuje, že je důležité pokračovat v řešení těchto útoků a odstraňování překážek na diplomatické i politické úrovni;

39. vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily parlamenty, které i nadále hrají aktivní úlohu při kontrole vládních opatření k omezení pandemie COVID-19 a při posuzování dopadů opatření v oblasti veřejného zdraví na lidská práva; zdůrazňuje, že zdravotnictví je v mnoha zemích náchylné ke korupci a že je třeba posílit odpovědnost a dohled;

40. upozorňuje obzvláště na to, že omezení volného pohybu v souvislosti s onemocněním COVID-19 vážným způsobem postihlo ženy, dívky a děti, jimž nepřímo způsobilo újmu, a to zejména v souvislosti s nárůstem genderově podmíněného násilí včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, zvýšeného počtu dětských sňatků, těhotenství v raném věku a nechtěných těhotenství, a s omezeným přístupem ke zdravotnickým službám včetně služeb souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy, ale také kvůli expozici onemocnění COVID-19 v souvislosti s neúměrně vysokým zastoupením žen ve zdravotnictví; konstatuje, že v mnoha partnerských zemích jsou ženy zaměstnány ve feminizovaných odvětvích, jako je oděvní průmysl, která byla těžce zasažena; zdůrazňuje, že je třeba, aby nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa stimuloval příležitosti k zaměstnání žen po odeznění krize; vyzývá k přijetí opatření, jimiž by se ženám kompenzovala neúměrná zátěž spojená s jejich pečovatelskou činností a také případné zhoršení jejich situace, pokud jde o bezpečnost, zdraví, emancipaci, ekonomickou nezávislost a svobodu a vzdělávání, a to prostřednictvím zvláštních programů, jako je iniciativa Spotlight a akční plán pro rovnost žen a mužů III, a přeorientováním evropské podpory; vyzývá ke zvýšení úsilí o lepší předcházení domácímu násilí a jeho řešení; vyzývá ke smysluplné účasti žen na rozhodnutích, která mají dopad na jejich zdraví a pracovní život; zdůrazňuje, že je třeba začlenit do reakce EU na COVID-19 genderové hledisko, prosazovat inkluzivnost rozhodovacích orgánů a shromažďovat údaje rozčleněné podle pohlaví a věku pro účely genderové analýzy;

41. připomíná, že hospodářské a sociální dopady pandemie neúměrně postihují ženy a hrozí, že se zvrátí pokrok, jehož bylo v oblasti rovnosti žen a mužů a posílení postavení žen dosaženo v průběhu několika desetiletí; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby v zájmu řešení tohoto problému a zajištění trvalé obnovy zvýšily svou vnější podporu opatřením, jejichž cílem je posílit hlas a účast žen v rozhodovacích procesech, zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu žen, odstranit diskriminaci v přístupu k úvěrům a přijmout právní předpisy proti násilí na základě pohlaví;

Dluhová služba a zdravé rozpočty

42.  vítá dočasné pozastavení plateb dluhové služby pro nejchudší země, které oznámila skupina G20, a připojuje se k výzvě adresované soukromým věřitelům a státem vlastněným komerčním bankám, aby se k této iniciativě připojili; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly plné provedení iniciativy na pozastavení dluhové služby (DSSI) skupiny G20 a nový společný rámec skupiny G20 pro dluhové režimy nad rámec DSSI; zdůrazňuje, že rozsah hospodářské a sociální krize v rozvojovém světě vyžaduje důkladnější a rozsáhlejší opatření, a vybízí Komisi, aby v tomto ohledu podporovala mezinárodní úsilí; domnívá se, že úroky ušetřené díky pozastavení splátek by se měly investovat do zdravotnictví, které je v rozvojových zemích často výrazně podfinancováno; vyzývá v tomto ohledu Komisi a členské státy, aby také podporovaly iniciativy na mezinárodní úrovni, které navrhují flexibilní mechanismy pro snižování dluhu spojené s vytvářením doplňkových fondů v místní měně na podporu investic zaměřených na dosažení cílů udržitelného rozvoje;

43. poukazuje na to, že mnoho rozvojových zemí mělo již před pandemií značně vysoký dluh, což znemožňovalo odpovídající investice do předcházení krizím, systémů zdravotní péče a sociální ochrany; zdůrazňuje, že je důležité prioritně řešit udržitelnost dluhu v partnerských zemích; vyzývá Komisi, aby přijala nové iniciativy k řešení problémů nezákonných finančních toků, daňových úniků a daňových podvodů s cílem zlepšit daňové základny rozvojových zemí; naléhavě proto žádá EU, aby zajistila, aby její dohody o obchodu, dvojím zdanění a investicích byly v souladu s cílem mobilizace domácích zdrojů zemí AKT a přinesly hmatatelné a udržitelné výsledky rozvoje v souladu se zásadou soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, která je zakotvena v článku 208 Lisabonské smlouvy; obecněji vyzývá k vytvoření celosvětového daňového orgánu na úrovni OSN, který by pomohl koordinovat daňové politiky; dále žádá, aby byla rozpočtová podpora zaměřena na univerzální základní služby, zejména přístup k základním službám v oblasti zdraví, vody a hygieny, a odolnost;  vyzývá Komisi, aby počítala s větší podporou pro nejvíce zranitelné země v boji proti pandemii COVID-19 a poskytla jim přístup ke zdravotní péči, a přitom nezanedbávala stávající problémy, jako je extrémní chudoba, bezpečnost, přístup ke kvalitnímu vzdělávání a pracovním místům, demokracie, rovné příležitosti a změna klimatu;

45. zdůrazňuje, že menší příliv remitencí v rozvojových zemích zhorší životní podmínky domácností, které spoléhají na tento zdroj příjmu pro financování spotřeby zboží a služeb, jako jsou potraviny, zdravotní péče a vzdělávání; naléhavě tudíž žádá EU a dárcovskou komunitu, aby přijaly rozhodná opatření ke splnění svého slibu, že přispějí ke snížení poplatků spojených s remitencemi téměř na nulu, nebo alespoň na 3 %, jak požaduje cíl udržitelného rozvoje č. 10;

Vzdělávání a digitalizace

46. zdůrazňuje, že kvůli pandemii COVID-19 přišlo nebývalé množství žáků na několik měsíců o školní docházku, což zásadním způsobem komplikuje snahy v oblasti vzdělávání, zejména vzdělávání žen, dívek a vysídlených osob; naléhavě vyzývá vlády, aby v boji proti pandemii přistupovaly k uzavírání škol pouze v situaci krajní nouze; podporuje další investice do vzdělávání v naléhavých a jiných humanitárních situacích a jejich upřednostňování; důrazně požaduje, aby výdaje na vzdělávání zůstaly v rámci rozvojové politiky EU prioritní a aby byla věnována náležitá pozornost sociální a kulturní funkci škol; v této souvislosti naléhavě vyzývá vlády, aby přednostně podporovaly nejvíce marginalizované děti a jejich rodiny, jelikož ekonomické a sociální nerovnosti jsou hluboce spojené s předčasným odchodem ze vzdělávání a špatnými výsledky od raného dětství, které ohrožují šance na zaměstnání v dospělosti; zdůrazňuje, že nejvíce ohrožené děti, zejména děti se zdravotním postižením a děti žijící v oblastech postižených konfliktem, jsou touto pandemií postiženy nejvíce; doporučuje, aby EU podpořila činnost UNICEF a aby se členské státy EU podělily o své přístupy k udržení výuky i v dobách krize, a žádá EU a její členské státy, aby ve svých mezinárodních programech podpory využívaly potenciál dálkového (offline aplikace, rádio, TV, tištěné materiály) a digitálního studia, aby se všem dětem dostalo vzdělání; podporuje tudíž otevřený, bezpečný a cenově dostupný přístup k internetu (včetně mobilních dat) a rovný přístup k digitálním technologiím, jejich využívání a vytváření, s cílem překonat digitální rozdíly, včetně rozdílů v digitálních dovednostech mezi ženami a muži a mezi věkovými kategoriemi, a začlenit osoby, které jsou digitální transformací znevýhodněné nebo marginalizované;

47. požaduje, aby byla kultura díky své vnitřní hodnotě považována společně se sociálním, ekonomickým a environmentálním rozměrem za čtvrtý, samostatný a průřezový pilíř udržitelného rozvoje; vyzývá EU, aby integrovala kulturní udržitelnost na všech úrovních rozvojové spolupráce a aby systematicky zahrnovala kulturní rozměr do jednání o dohodách o přidružení a do celého souboru svých nástrojů v oblasti vnějších vztahů a zahraniční politiky;

48. zdůrazňuje význam celoživotního učení a rekvalifikace, a to i z dlouhodobého hlediska po pandemii COVID-19, jelikož se to stane nejen běžnou praxí, ale dokonce nezbytným požadavkem pro pracující občany, vzhledem k tomu, jak rychle se vyvíjí technologie;

49. poukazuje na to, že je třeba poskytnout podporu a uznání učitelům, na jejichž zásadní roli ve vzdělávání a budování aktivního občanství pandemie ještě více upozornila; zdůrazňuje, že je třeba investovat do vzdělávání učitelů, aby byli odpovídajícím způsobem připraveni na nové modely učení, jako elektronické učení a smíšené učení, jako požadavek k zajištění pokračování vzdělávání v případě, kdy prezenční výuka není možná;

50. zdůrazňuje roli nezávislých sdělovacích prostředků při podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturních kompetencí a nutnost tyto sdělovací prostředky posílit jako zdroj důvěryhodných informací, zejména v čase krize a nejistoty;

51. upozorňuje na hluboké dopady, které měla pandemie na kulturní a kreativní odvětví, památky světového dědictví, nehmotné kulturní dědictví a cestovní ruch spojený s těmito památkami na celém světě, zejména v nejméně rozvinutých zemích, kde jsou tato odvětví obzvláště křehká; vyzývá EU a její členské státy, aby těmto odvětvím poskytly finanční pomoc v rámci rozvojové spolupráce, prostřednictvím zvláštních fondů s tematickými a zeměpisnými prioritami, a také technickou pomoc, včetně digitálních podpůrných iniciativ ke zmírnění negativních dopadů opatření omezujících volný pohyb obyvatel, a aby využily synergie mezi místními vládami, kulturními organizacemi a nevládními organizacemi na jedné straně a delegacemi EU a zámořskými pobočkami kulturních institutů členských států na straně druhé;

52. připomíná, že podíl vzdělávání na celkové rozvojové pomoci se v posledním desetiletí stále snižuje; vyzývá členské státy, aby do roku 2024 investovaly 10 % své oficiální rozvojové pomoci do vzdělávání a do roku 2030 tyto investice zvýšily na 15 %, včetně investic do digitálního vzdělávání, infrastruktury a propojenosti, s cílem řešit digitální rozdíly, které ještě posilují sociálně-ekonomické znevýhodnění;

Odolnost

53.  zdůrazňuje, že je důležité pomáhat partnerským zemím (včetně budování kapacit jejich místních a regionálních úřadů) a sdílet s nimi osvědčené postupy a pomáhat místním organizacím občanské společnosti při odhalování slabých míst, vytváření mechanismů prevence a reakce na krize a při ochraně kritické infrastruktury s cílem lépe čelit budoucím systémovým otřesům všeho druhu; dále zdůrazňuje, že je důležité přijmout přístup „jedno zdraví“, a to od ústřední vlády až po místní úroveň, s cílem předcházet zoonózám nebo proti nim bojovat;  je znepokojen tím, že v důsledku změn, které přinesla změna klimatu, se k potížím způsobeným krizí COVID-19 přidají i katastrofy způsobené extrémními výkyvy počasí, což ještě zvýší tlak na ekonomiky, fungování států a poskytování humanitární pomoci; požaduje tudíž, aby strategie oživení sledovala cíle Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody o změně klimatu; dále se domnívá, že opatření na podporu ekonomiky by měla připravit půdu pro budoucnost s nulovými emisemi uhlíku a odolnou vůči změně klimatu, a vyzývá k podpoře uchování odrůd osiva v souladu s Mezinárodní smlouvou o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, což by komunitám pomohlo obnovit odrůdy po katastrofách způsobených změnou klimatu;

55. domnívá se, že pandemie je příležitostí pro obnovu k lepšímu a že humanitární a rozvojové politiky EU by měly podpořit tento cíl v partnerských zemích; zdůrazňuje zejména, že je třeba podpořit rozvojové země v tom, aby učinily pokrok v digitální ekonomice v oblastech, jako je zdraví, vzdělávání a jiné veřejné služby; vítá spuštění centra pro rozvoj Digital4Development v prosinci 2020 a vybízí EU, aby dále investovala do digitalizačního úsilí v partnerských zemích, a to i zvyšováním investic soukromého sektoru;

56. připomíná, že odolnost v konečném důsledku znamená jak obecnou připravenost, tak schopnost přizpůsobit se novým okolnostem; připomíná v této souvislosti, že komunity, které prosadily vlastní řešení ušitá na míru svým podmínkám, jsou po celý proces oživení angažovanější a v konečném důsledku silnější; zdůrazňuje, že pokud tuto krizi překonáme v duchu solidarity s našimi partnery, budou vztahy mezi EU a rozvojovými zeměmi silnější a odolnější;

57. připomíná, že investice soukromého sektoru by mohly hrát důležitou roli jako příspěvek k ekonomickému oživení a dosažení cílů udržitelného rozvoje, vzhledem ke zvýšeným potřebám v důsledku pandemie; vyzývá k dalšímu zvážení role soukromého sektoru a kombinovaného financování v rámci snah o oživení a budování odolnosti;

58.  poukazuje na to, že pandemie jsou často zoonotického původu; vyzdvihuje proto potřebu podporovat vzdělávací programy týkající se nebezpečí lovu volně žijících zvířat a obchodu s nimi a přísnější ochrany a obnovy ekosystémů a stanovišť a řešit výzvy, které přináší průmyslová zemědělská výroba; požaduje větší podporu partnerských zemí v oblasti prevence pytláctví a nedovoleného obchodování s volně žijícími živočichy, zejména zajištění toho, aby byly do ochrany volně žijících živočichů zapojeny místní komunity; domnívá se, že je třeba přidělit více finančních prostředků EU na výzkum vztahů mezi lidským zdravím, zdravím zvířat a ekosystémy, aby se zvýšila připravenost a schopnost reakce na budoucí zdravotní krize způsobené mutacemi virů zoonotického původu;

59.  je toho názoru, že odolnost vůči budoucím krizím v oblasti veřejného zdraví musí být postavena také na výzkumu nemocí, které pravidelně způsobují smrtelné epidemie v rozvojových zemích; vyjadřuje politování nad tím, že se v současné době neprovádí dostatečný výzkum v oblasti vývoje vakcín, které by účinně předcházely nemocem běžným v rozvojových zemích, např. malárie nebo zika; vyzývá EU a její členské státy, aby financovaly více výzkumu s cílem vyvinout vakcíny, které předejdou dalším epidemiím těchto nemocí;

60. zdůrazňuje, že i v dobách krize musí být výroba a distribuce potravin absolutní prioritou; domnívá se, že je třeba snížit závislost na vnějších zdrojích potravin, rostlin, osiva a hnojiv, přičemž je třeba zvýšit místní a diverzifikovanou zemědělskou produkci; vítá v tomto ohledu podporu EU poskytovanou agroekologii, kterou je třeba dále zvýšit; vyzývá k podpoře při sdílení znalostí o nových, starých a odolnějších agroekologických osivech;

61. připomíná, že rozvojové země jsou historicky citlivé na vnější otřesy vzhledem k tomu, že mají úzké vývozní základny a méně diverzifikované ekonomiky; zdůrazňuje tudíž, že jednou z hlavních výzev pro rozvojové země je vyšplhat po globálním hodnotovém řetězci prostřednictvím ekonomické diverzifikace a odklonit se od výrobního modelu orientovaného na vývoz směrem k rozvoji založenému na domácích a regionálních trzích; pro tento účel zdůrazňuje klíčovou roli regionální ekonomické spolupráce, domácí průmyslové politiky a podpory investic ke zvýšení národní nebo regionální autonomie ve výrobě základního zboží a služeb; v této souvislosti považuje za zásadně důležité shromažďovat zkušenosti v oblasti financí a obchodu s cílem podpořit začlenění standardů udržitelnosti do celého investičního řetězce; znovu opakuje, že povinná náležitá péče podniků v oblasti lidských práv a ochrany životního prostředí je nezbytným předpokladem prevence a zmírňování budoucích krizí a zajištění udržitelných hodnotových řetězců;

62. zdůrazňuje, že investice do opatření na podporu oživení musí být odpovědné, v souladu s dobrovolnými pokyny Výboru pro celosvětové zajišťování potravin (CFS) pro odpovědnou správu půdy, lesů a rybolovu v souvislosti se zajišťováním potravin v jednotlivých zemích a jeho zásadami týkajícími se odpovědného investování do zemědělských a potravinových systémů, aby se zmírnily změny klimatu a podpořila odolnost zranitelných populací;

63. vyzývá EU, aby lépe začlenila práva dětí do boje proti změně klimatu a do svých opatření na podporu odolnosti a připravenosti na katastrofy přímo ve společenských odvětvích, jako je vzdělávání, zdraví, voda, sanitární a hygienická zařízení, výživa, sociální ochrana a ochrana dětí;

Propojení humanitární pomoci, rozvoje a míru

64. zdůrazňuje, že při plánování rozpočtu nástroje NDICI – Globální Evropa v nestabilních zemích musí být prioritou propojování humanitární pomoci, rozvoje a míru; vyzývá generální ředitelství Komise ECHO, INTPA a NEAR, aby pokud možno prováděla doplňkové programy přizpůsobené místním podmínkám a možnostem, aby se docílilo toho, že se jednotlivé aspekty tohoto propojení vzájemně posílí;

65. zdůrazňuje, že při definování a provádění opatření v reakci na krizi COVID-19 je třeba pracovat společně s místními komunitami a organizacemi občanské společnosti; zdůrazňuje roli Evropského sboru solidarity při podpoře organizací občanské společnosti na místě, kde tyto organizace poskytují pomoc potřebným lidem;

66. vyzývá k posílení postavení místních komunit a k jejich zapojení do humanitárních a rozvojových opatření, společně s organizacemi občanské společnosti, včetně církví, náboženských společností a jiných místních zástupců;

⸰

⸰ ⸰

67. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal předsedům Evropské rady, Rady a Komise, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládám a parlamentům zemí Africké unie, generálnímu tajemníkovi OSN a Světové zdravotnické organizaci.

 

 

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	19.4.2021
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	16 2 8
Členové přítomní při konečném hlasování	Anna-Michelle Asimakopoulou, Hildegard Bentele, Dominique Bilde, Catherine Chabaud, Antoni Comín i Oliveres, Ryszard Czarnecki, Gianna Gancia, Charles Goerens, Mónica Silvana González, Pierrette Herzberger-Fofana, György Hölvényi, Rasa Juknevičienė, Beata Kempa, Pierfrancesco Majorino, Erik Marquardt, Norbert Neuser, Janina Ochojska, Christian Sagartz, Marc Tarabella, Tomas Tobé, Miguel Urbán Crespo, Chrysoula Zacharopoulou, Bernhard Zimniok
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Barry Andrews, Caroline Roose, Patrizia Toia

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

16	+
PPE	Anna‑Michelle Asimakopoulou, Hildegard Bentele, György Hölvényi, Rasa Juknevičienė, Janina Ochojska, Christian Sagartz, Tomas Tobé
S&D	Mónica Silvana González, Pierfrancesco Majorino, Norbert Neuser, Marc Tarabella, Patrizia Toia
RENEW	Barry Andrews, Catherine Chabaud, Charles Goerens, Chrysoula Zacharopoulou

 

2	-
ID	Dominique Bilde, Bernhard Zimniok

 

8	0
Verts/ALE	Pierrette Herzberger‑Fofana, Erik Marquardt, Caroline Roose
ECR	Ryszard Czarnecki, Beata Kempa
The Left	Miguel Urbán Crespo
N.I.	Antoni Comín i Oliveres
ID	Gianna Gancia

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

• [1] Úř. věst. C 355, 20.10.2017, s. 2.
• [2] Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.