Zpráva - A9-0209/2021Zpráva
A9-0209/2021
Evropský parlament

ZPRÁVA o ochraně finančních zájmů EU – boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2019

21.6.2021 - (2020/2246(INI))

Výbor pro rozpočtovou kontrolu
Zpravodajka: Caterina Chinnici


Postup : 2020/2246(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A9-0209/2021
Předložené texty :
A9-0209/2021
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :


PR_INI

OBSAH

Strana

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

 



NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o ochraně finančních zájmů EU – boj proti podvodům – výroční zpráva za rok 2019

(2020/2246(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na čl. 310 odst. 6 a čl. 325 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

– s ohledem na svá usnesení k předchozím výročním zprávám Komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

– s ohledem na zprávu Komise ze dne 3. září 2020 nazvanou „31. výroční zpráva o ochraně finančních zájmů Evropské unie – boj proti podvodům – 2019“ (COM(2020)0363) a na její doprovodné pracovní dokumenty (SWD(2020)0156, SWD(2020)0157, SWD(2020)0158, SWD(2020)0159 a SWD(2020)0160),

– s ohledem na zprávu úřadu OLAF za rok 2019 a na zprávu o činnosti dozorčího výboru tohoto úřadu za rok 2019,

– s ohledem na výroční zprávu Evropského účetního dvora o plnění unijního rozpočtu za rozpočtový rok 2019 spolu s odpověďmi orgánů[1],

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999[2] (nařízení o úřadu OLAF),

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2223 ze dne 23. prosince 2020, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům[3],

– s ohledem na rozsudek Tribunálu (první senát) ze dne 26. června 2019 ve věci T-617/17, Vialto Consulting Kft. v. Komise[4],

– s ohledem na rozsudek Tribunálu (šestý senát) ze dne 6. června 2019 ve věci T-399/17, Dalli v. Komise[5] a na rozsudek Soudního dvora (první senát) ze dne 25. února 2021 ve věci C-615/19 P, Dalli v. Komise,

– s ohledem na rozsudek Tribunálu ze dne 13. května 2020 ve věci T-290/18, Agmin Italy SpA v. Komise[6],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie[7],

– s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 01/2019 ze dne 10. ledna 2019 nazvanou „Boj proti podvodům ve výdajích prostředků EU: je nutné přijmout opatření“,

– s ohledem na zvláštní zprávu Evropského účetního dvora č. 06/2019 ze dne 16. května 2019 nazvanou „Boj proti podvodům ve výdajích EU na soudržnost: řídicí orgány musí posílit odhalování podvodů, reakci na ně a koordinaci“,

– s ohledem na zprávu Evropského účetního dvora ze dne 9. října 2018 s názvem „Stručný audit EU za rok 2017: prezentace výročních zpráv Evropského účetního dvora za rok 2017“,

– s ohledem na zprávu ze dne 10. září 2020, která byla pro Komisi vypracována skupinou odborníků a která nese název „Studie a zprávy týkající se výpadku příjmů z DPH v 28 členských státech EU: závěrečná zpráva z roku 2020“,

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie[8] (směrnice o ochraně finančních zájmů),

– s ohledem na nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce[9],

– s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1798 ze dne 23. října 2019 o jmenování evropského nejvyššího žalobce Úřadu evropského veřejného žalobce[10],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. prosince 2020 o přezkumu Evropské unie v rámci mechanismu pro přezkum provádění Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci (UNCAC) (COM(2020)0793),

– s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2017 o úloze oznamovatelů („whistleblowerů“) při ochraně finančních zájmů EU[11],

– s ohledem na rozhodnutí Rady (EU, Euratom) č. 2020/2053 ze dne 14. prosince 2020 o systému vlastních zdrojů Evropské unie a o zrušení rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom[12],

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie[13],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. dubna 2019 nazvané „Strategie Komise proti podvodům: další opatření na ochranu rozpočtu EU“ (COM(2019)0196),

– s ohledem na pokračující provádění programu Hercule III,

– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2021/785 ze dne 29. dubna 2021, kterým se zavádí Program Unie pro boj proti podvodům a zrušuje nařízení (EU) č. 250/2014[14],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. dubna 2021 o strategii EU pro boj proti organizované trestné činnosti na období 2021–2025(COM(2021)0170),

– s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A9-0209/2021),

A. vzhledem k tomu, že de iure mají členské státy a Komise sdílenou odpovědnost a musí úzce spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie a v boji proti podvodům a korupci; vzhledem k tomu, že orgány členských států spravovaly de facto přibližně 74 % výdajů EU a shromažďovaly tradiční vlastní zdroje do rozpočtu EU na rok 2019;

B. vzhledem k tomu, že Komise by měla plnit své příslušné povinnosti v rámci sdíleného řízení v oblasti dohledu, kontroly a auditu, avšak je schopna pouze sledovat přibližně 10 % všech výdajů;

C. vzhledem k tomu, že v čl. 310 odst. 6 SFEU se uvádí, že „v souladu s článkem 325 bojují Unie a členské státy proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie“; vzhledem k tomu, že v čl. 325 odst. 2 SFEU se uvádí, že „členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy“; vzhledem k tomu, že čl. 325 odst. 3 SFEU stanoví, že „členské státy koordinují svou činnost zaměřenou na ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům“ a že za tímto účelem „organizují společně s Komisí úzkou a pravidelnou spolupráci mezi příslušnými orgány“; vzhledem k tomu, že podle čl. 325 odst. 4 SFEU je nutné všechna opatření nezbytná k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie před jejich přijetím Evropským parlamentem a Radou konzultovat s Evropským účetním dvorem;

D. vzhledem k tomu, že podle článku 83 SFEU je korupce mimořádně závažnou trestnou činností s přeshraničním rozměrem;

E. vzhledem k tomu, že různorodost právních a správních systémů v členských státech je třeba odpovídajícím způsobem řešit, aby bylo možné v EU vytvořit jednotnější administrativní systémy a systémy podávání zpráv a účinně předcházet nesrovnalostem, stejně jako potírat podvody a korupci s hmatatelnějšími a uspokojivějšími výsledky;

F. vzhledem k tomu, že DPH je důležitým zdrojem příjmů pro vnitrostátní rozpočty a že vlastní zdroje na základě DPH tvořily v roce 2019 11,97 % celkových rozpočtových příjmů EU;

G. vzhledem k tomu, že systematické a institucionalizované případy korupce na vysoké úrovni a úmyslné pokusy o oslabování systému brzd a protivah a nezávislosti institucí odpovědných za sledování a kontrolu financí v některých členských státech vážně poškozují finanční zájmy Unie a zároveň představují hrozbu pro právní stát; připomíná škodlivý dopad korupce na důvěru unijních občanů v instituce;

H. vzhledem k tomu, že podle Evropského účetního dvora je povědomí Komise o rozsahu, povaze a příčinách podvodů nedostatečné, a ne všechny potenciální podvody jsou nahlašovány do systému pro řízení nesrovnalostí (IMS);

I. vzhledem k tomu, že korupce postihuje všechny členské státy a zatěžuje nejen hospodářství EU, ale také podkopává demokracii a právní stát v celé Evropě;

Obecné informace

1. vítá 31. výroční zprávu o ochraně finančních zájmů EU a o boji proti podvodům (zpráva PIF), která zdůrazňuje úspěchy, jichž bylo v roce 2019 dosaženo, pokud jde o konsolidaci institucionálního rámce pro boj proti podvodům a nesrovnalostem na úrovni EU, zejména ve vztahu ke skutečnosti, že 18 členských států do konce uvedeného roku provedlo ve svém vnitrostátním právu opatření stanovená ve směrnici o ochraně finančních zájmů („směrnice PIF“) s tím, že čtyři další členské státy tak učinily do června 2020; vyzývá všechny zbývající členské státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření a zajistily úplné a správné provedení této směrnice ve vnitrostátním právu v co nejkratší době; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala proces provádění ve vnitrostátním právu ve všech členských státech a aby v případech, kdy se členské státy nebudou řídit postupem pro provedení ve vnitrostátním právu, využila svých pravomocí a zahájila řízení o nesplnění povinnosti;

2. vyjadřuje politování nad tím, že Komise musela dne 3. prosince 2020 zaslat Irsku a Rumunsku odůvodněná stanoviska, protože neprovedly směrnici PIF ve vnitrostátním právu;

3. zdůrazňuje, že dodržování zásad právního státu je jedním z předpokladů řádného finančního řízení včetně účinného a účelného přidělování a správy unijních finančních prostředků i boje proti korupci a nesprávnému hospodaření; vřele v tomto ohledu vítá přijetí nařízení 2020/2092 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie;

4. vítá skutečnost, že Komise okamžitě zahájila práci na jasné metodice a analýze možných případů; bere na vědomí, že Komise při několika příležitostech jasně uvedla, že bude plnit svou úlohu „strážkyně Smluv“ a bude uplatňovat nařízení 2020/2092 ode dne jeho vstupu v platnost bez zbytečného odkladu, aby tak během nezbytné přípravné práce v první polovině roku 2021 nebyl opomenut žádný případ; připomíná, že nařízení 2020/2092 se vztahuje na všechny závazky a platby od 1. ledna 2021 a zároveň poskytuje záruky pro konečné příjemce;

Odhalené nesrovnalosti podvodného i nepodvodného charakteru

5. konstatuje, že celkový počet nesrovnalostí podvodného a nepodvodného charakteru, které byly oznámeny v roce 2019, činil 11 726 případů (o 2 % méně než v roce 2018) v hodnotě přibližně 1,6 miliardy EUR, což v porovnání s rokem 2018 představuje pokles o 34 %; v této souvislosti konstatuje, že údaje o počtu případů a jejich příslušné hodnotě jsou za každý rok průběžně vyhodnocovány a aktualizovány a že je třeba na ně nahlížet z dlouhodobé perspektivy;

6. konstatuje, že počet zjištěných nesrovnalostí, u nichž byl nahlášen podvodný charakter, ukazuje na rozsah odhalování a schopnost členských států a Unie zachycovat potenciální podvody, avšak nejedná se o přímý ukazatel míry podvodů poškozujících rozpočet Unie nebo konkrétního členského státu; konstatuje, že není jasné, kolik nesrovnalostí podvodného charakteru zůstává každoročně neoznámeno, což velmi ztěžuje hodnocení účinnosti opatření v oblasti boje proti podvodům; připomíná, že v roce 2019 Evropský účetní dvůr ve svých dvou zvláštních zprávách zdůraznil nedostatky Komise, pokud jde o její přehled o rozsahu, povaze a příčinách podvodů, a pojmenoval nedostatky v jejím strategickém přístupu k řízení rizik podvodů, přičemž Komisi vyzval, aby přijala proaktivnější opatření k řešení těchto problémů; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala metodiku pro zvýšení spolehlivosti a zavedla opatření pro přesnější odhady rozsahu podvodů v EU; konstatuje, že odhalení a oznámení nesrovnalostí znamená, že byla přijata nápravná opatření na ochranu finančních zájmů Unie a že bylo v případě nutnosti zahájeno trestní řízení;

7. konstatuje, že počet nesrovnalostí podvodného charakteru nahlášených v roce 2019 (939 případů – 8 % všech nesrovnalostí) a s nimi spojených finančních částek (přibližně 461,4 milionu EUR – 28 % všech finančních částek dotčených nesrovnalostmi) se ve srovnání s rokem 2018 výrazně snížil; konstatuje, že v roce 2019 byl počet oznámených nesrovnalostí podvodného charakteru o 40 % nižší než v roce 2015 a o 25 % nižší než pětiletý průměr za období 2015–2019; konstatuje, že 514 nesrovnalostí souvisejících s výdaji, u nichž byl nahlášen podvodný charakter, představovalo v roce 2019 0,3 % plateb, zatímco 425 nesrovnalostí souvisejících s příjmy, u nichž byl nahlášen podvodný charakter, představovalo 0,3 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných za rok 2019;

8. bere na vědomí skutečnost, že počet nesrovnalostí nepodvodného charakteru, které byly registrovány v roce 2019 (10 787 případů) zůstává ve srovnání s rokem 2018 stabilní, zatímco související finanční částky se snížily o 8 % na přibližně 1,2 miliardy EUR; konstatuje, že 6550 nesrovnalostí souvisejících s výdaji, u nichž byl nahlášen nepodvodný charakter, představovalo v roce 2019 0,5 % plateb a že 4237 nesrovnalostí souvisejících s příjmy, u nich byl nahlášen nepodvodný charakter, představovalo 1,5 % hrubých tradičních vlastních zdrojů vybraných v roce 2019;

9. zdůrazňuje, že změna v počtu odhalených podvodných nebo nepodvodných nesrovnalostí představuje momentální stav, který je třeba vnímat v kontextu dalších relevantních faktorů; zdůrazňuje, že oznámené snížení celkového počtu případů nesrovnalostí podvodného i nepodvodného charakteru může být známkou pozitivního vývoje v podobě celkového poklesu podvodné činnosti nebo negativního vývoje v podobě snížení míry odhalování podvodné činnosti;

10. zdůrazňuje, že zejména v případě podvodných nesrovnalostí se odhalení soustředila v několika členských státech, což naznačuje různé přístupy k uplatňování trestního práva při ochraně rozpočtu EU; s politováním zdůrazňuje, že mnohé členské státy postrádají zvláštní právní předpisy proti trestné činnosti mafiánského formátu, která se stále více přelévá do přeshraničních činností a do oblastí, které mají vliv na finanční zájmy Unie; vyzývá Komisi, aby se těmito rozdíly mezi členskými státy zabývala a zvážila nová harmonizační opatření;

11. připomíná, že nedostatky v platnosti a srovnatelnosti údajů a technologií podávání zpráv s různou mírou digitalizace v členských státech i nadále vážně narušují kvalitu a spolehlivost informací, které má Komise k dispozici v systému pro řízení nesrovnalostí a systému OWNRES; vyjadřuje politování nad tím, že odhalování zneužití, podvodů a zpronevěry finančních prostředků EU se většinou omezuje na příležitostná zjištění Komise a Účetního dvora během auditů vybraných vzorků nebo na vyšetřování prováděných úřadem OLAF; je znepokojen opakovanými zjištěními Účetního dvora, podle nichž je práce některých vnitrostátních orgánů považována za příliš náchylnou k chybám, a tudíž za nespolehlivou; zdůrazňuje, že tyto nedostatky mají dopad na kvalitu údajů poskytovaných členskými státy Komisi, pokud jde o počet odhalených nesrovnalostí podvodného i nepodvodného charakteru; konstatuje, že tři členské státy v roce 2019 neoznámily žádné nesrovnalosti podvodného charakteru[15]; je obzvláště znepokojen nedostatečným počtem zaměstnanců, kvalifikací některých vnitrostátních orgánů a nedostatkem interních auditů;

12. upozorňuje na vyšší míru ohrožení provádění rozpočtu EU v důsledku koronavirové krize;  se znepokojením konstatuje, že více než polovinu nesrovnalostí podvodného charakteru nahlásily dva členské státy a že některé členské státy pravidelně nevykazují jediný případ podvodu; vyzývá Komisi, aby těmto případům věnovala zvláštní pozornost, a to tím, že je bude monitorovat a podnikat kroky k zajištění plné ochrany rozpočtu EU, a aby prováděla namátkové místní kontroly, zejména za mimořádných krizových situací; sdílí názor Komise, že boj proti podvodům a nesrovnalostem má zásadní význam zejména v období krize[16];

13. naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby více vzájemně spolupracovaly v oblasti výměny informací, lepšího shromažďování dat a posílení účinnosti kontrol; v této souvislosti vyzývá členské státy, aby zveřejňovaly údaje o konečných příjemcích v jednotném strojově čitelném formátu a zajistily interoperabilitu s monitorovacími nástroji Komise; důrazně Komisi vyzývá, aby provedla důkladnou analýzu základních důvodů a potenciálních strukturálních problémů, které vedou k přetrvávajícím systémovým nedostatkům ve spolehlivosti činnosti některých vnitrostátních orgánů, a aby věnovala zvláštní pozornost všem potenciálním rozdílům mezi systémy jednotlivých zemích; vyzývá Komisi, aby vnitrostátním orgánům adresovala jasná doporučení pro jednotlivé země; žádá Komisi, aby zahájila strukturovaný dialog s vnitrostátními orgány a Účetním dvorem s cílem průběžně pracovat na budování kapacit a výměně osvědčených postupů s cílem zvýšit spolehlivost činnosti vnitrostátních orgánů a průběžně Parlament informovat o dosaženém pokroku; vyzývá Komisi, aby nabídla další podporu pro zefektivnění spolupráce v rámci sítě Eurofisc;

14. v tomto ohledu opětovně vyzývá Komisi, aby zavedla jednotný systém pro shromažďování porovnatelných údajů o nesrovnalostech a případech podvodů od členských států s cílem standardizovat proces podávání zpráv a zajistit kvalitu a porovnatelnost poskytovaných údajů;

Příjmy – podvody týkající se vlastních zdrojů

15. konstatuje, že v roce 2019 bylo oznámeno 425 nesrovnalostí souvisejících s příjmy, což je o 21 % méně než v pětiletém průměru za roky 2015–2019, kdy docházelo v průměru k 541 nesrovnalosti ročně; dále konstatuje, že objem odhadovaných a zjištěných tradičních vlastních příjmů, které byly v roce 2019 těmito nesrovnalostmi dotčeny (80 milionů EUR), je o 19 % nižší než pětiletý průměr ve výši 98 milionů EUR; konstatuje, že nejúspěšnější metodou pro odhalování podvodů jsou inspekce prováděné útvary pro boj proti podvodům;

16. konstatuje, že v roce 2019 bylo za daný rok zjištěno a nahlášeno 4237 nesrovnalostí nepodvodného charakteru, což je o 6 % méně než v pětiletém průměru, a že objem odhadovaných a zjištěných tradičních vlastních příjmů, které byly těmito nesrovnalostmi dotčeny, činil v roce 2019 397 milionů EUR, což je o 3 % méně, než kolik činí pětiletý průměr; dále konstatuje, že nesrovnalosti nepodvodného charakteru byly odhaleny především prostřednictvím kontrol po propuštění zboží;

17. zdůrazňuje závažnost současné situace, pokud jde o podvody týkající se neplacení DPH, zejména tzv. kolotočových podvodů; vyzývá všechny členské státy, aby se podílely na práci platformy Eurofisc ve všech oblastech její činnosti, aby se tak usnadnila výměna informací s cílem napomoci boji proti podvodům;

18. na základě závěrečné zprávy o výpadcích příjmů z DPH z roku 2020 konstatuje, že v roce 2018 se výpadek příjmů z DPH snížil na 140 miliard EUR a že by v roce 2019 mohl být nižší než 130 miliard EUR; je však znepokojen tím, že výpadek příjmů z DPH může v roce 2020 dosáhnout 164 miliard EUR, a žádá Komisi o podrobné vysvětlení, zda tento nárůst nějakým způsobem nesouvisel s pandemií COVID-19;

19. je hluboce znepokojen rozsáhlým dopadem podvodů v oblasti DPH na rozpočet EU i na vnitrostátní rozpočty; považuje za velmi důležité zintenzivnit boj proti největšímu druhu podvodů v oblasti DPH, tzv. podvodům na bázi chybějícího obchodníka uvnitř Společenství (MTIC), které každoročně podle odhadů stojí za náklady ve výši 40–60 miliard EUR; vyzývá Komisi, aby posoudila silné a slabé stránky různých možných řešení podvodů na bázi MTIC, zejména zavedení digitálního systému podávání zpráv založeného na transakcích v reálném čase, který vyvinuli výzkumní pracovníci (TX++), nebo kombinaci konečného systému DPH s digitálním podáváním zpráv založeného na transakcích v reálném čase;

20. konstatuje, že členské státy v roce 2019 nahlásily 16 opatření proti podvodům ve vztahu k příjmům, z nichž osm se týkalo celních podvodů, pět daňových podvodů a tři opatření byla zaměřena jak na celní, tak na daňové podvody; konstatuje, že v roce 2019 Komise zahájila proces hodnocení s cílem určit, jak užitečné je nařízení (ES) č. 515/97[17] pro předcházení celním podvodům;

21. bere na vědomí, že mezi roky 2017 a 2019 uskutečnila Komise kontroly na místě týkající se kontrolní strategie v oblasti celních hodnot ve všech členských státech a zjistila, že finanční zájmy Unie nejsou účinně chráněny, což vede k významným ztrátám tradičních vlastních zdrojů na straně rozpočtu EU; bere na vědomí, že úřad OLAF vydal zprávy o vyšetřování, které obsahovaly doporučení pro šest členských států, které dosud plně neprovedly nezbytná opatření k ucelenému řešení podvodů v souvislosti s podhodnocováním zboží; vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o členských státech, které by mohly posloužit jako dobrý příklad osvědčených postupů vhodných následování, a o členských státech, v nichž přetrvávají významné problémy;

22. konstatuje, že nejvíce zatíženy podvody a nesrovnalostmi byly v peněžním vyjádření solární panely nejen v letech 2017 a 2018, ale i v roce 2019; vyzývá Komisi, aby uznala systémový charakter těchto podvodů, a naléhavě vyzývá Radu a členské státy, aby v tomto směru učinily rozhodné kroky;

23. konstatuje, že existují závažné pochybnosti o přesnosti částek tradičních vlastních zdrojů (cel) převedených do rozpočtu EU Spojeným královstvím v důsledku šetření provedených úřadem OLAF v souvislosti s podvodem, který se týká podhodnocování textilního zboží a obuvi dovážených z Číny přes Spojené království a šetření provedených Komisí v rámci správy vlastních zdrojů; důrazně nesouhlasí s tím, že Spojené království stále odmítá poskytnout do rozpočtu EU chybějící částku z tradičních vlastních zdrojů za období 2011–2017 (v hrubé výši 2 679 miliard EUR); vítá skutečnost, že v březnu 2019 podala Komise u Soudního dvora žalobu proti Spojenému království pro nesplnění povinnosti týkající se ztrát tradičních vlastních zdrojů způsobených podhodnoceným dovozem; žádá Komisi, aby informovala o veškerém vývoji v této souvislosti;

24. je hluboce znepokojen nekvantifikovatelnou výhradou, kterou pro rok 2019 vzneslo Generálního ředitelství pro rozpočet (GŘ BUDG) Evropské komise, v níž se uvádí, že podvody s podhodnocováním se částečně přesunuly do jiných členských států, což do určité míry ovlivnilo výběr tradičních vlastních zdrojů do doby konečné kvantifikace; konstatuje, že Komise provedla inspekce podhodnocování ve všech členských státech a provedla kontrolu toho, jak jsou členské státy organizovány pro účely řešení otázek podhodnocení, zejména co se týče textilu a obuvi z Číny; konstatuje, že podvody v oblasti podhodnocování zboží dováženého do EU jsou a zůstanou pro příjmy hrozbou a představují také významnou výzvu, kterou bude třeba v nadcházejících letech řešit; konstatuje, že Komise bude sledovat a pohánět členské státy k finanční odpovědnosti za jakékoli případné ztráty tradičních vlastních zdrojů; je znepokojen tím, že podle předběžných výpočtů dosáhly v roce 2019 ztráty tradičních vlastních zdrojů 1 % z celkových tradičních vlastních zdrojů za tentýž rok; žádá Komisi, aby neprodleně informovala Parlament o zjištěních a důsledcích svých inspekcí a o svých kvantifikačních výpočtech, jakmile budou dokončeny;

25. opětovně připomíná, že pro odhalování podvodů je nejúčinnější kombinace různých metod detekce (kontroly při propouštění zboží, kontroly po jeho propuštění, inspekce prováděné útvary pro boj proti podvodům a další opatření) a že účinnost každé metody závisí na daném členském státě, na jeho účinné administrativní koordinaci a schopnosti příslušných orgánů jednotlivých členských států navzájem komunikovat; vyzývá Komisi, aby informovala Radu o tom, které členské státy by mohly posloužit jako dobrý příklad osvědčených postupů vhodných následování, a o členských státech, v nichž přetrvávají překážky na cestě ke zlepšení;

26. konstatuje, že v posledních pěti letech roční míra zpětného získání tradičních vlastních zdrojů oscilovala mezi 52 % a 66 % a že míra zpětného získání prostředků v případech oznámených v roce 2019 činí v současnosti přibližně 57 %; bere na vědomí, že rozdíly ve výsledcích členských států při zpětném získávání prostředků mohou vyplývat z faktorů, jako je typ podvodu nebo nesrovnalosti či kategorie dlužníka; konstatuje, že v březnu 2020 činila celková míra zpětného získání prostředků za všechny roky v období 1989–2019 61 %; opakovaně Komisi žádá, aby každoročně podávala zprávu o výši vlastních zdrojů EU zpětně získaných na základě doporučení úřadu OLAF a aby orgán příslušný pro udělení absolutoria informovala o částkách, které je ještě třeba získat zpět;

Podvody týkající se výdajů

27. konstatuje, že v roce 2019 bylo zaznamenáno 514 případů nesrovnalostí souvisejících s výdaji, u nichž byl nahlášen podvodný charakter, přičemž se jednalo o částku v celkové výši 381,4 milionu EUR (0,3 % plateb v roce 2019);

28. konstatuje, že počet nesrovnalostí souvisejících s výdaji, u nich byl nahlášen nepodvodný charakter, dosáhl v roce 2019 6550 případů, což představovalo 0,5 % plateb za tentýž rok;

29. konstatuje, že pokud jde o společnou zemědělskou politiku (SZP), koncentrovaly se odhalené nesrovnalosti do několika členských států, a to zejména pokud jde o nesrovnalosti podvodného charakteru, což poukazuje na to, že významnými faktory vedoucími k rozdílům mezi členskými státy by mohly být různé přístupy k uplatňování trestního práva na ochranu rozpočtu EU nebo způsoby oznamování podezření na podvod; konstatuje, že zatímco v roce 2019 byly celkové finanční částky relativně stabilní, částky týkající se přímé podpory vzrostly a částky týkající se rozvoje venkova poklesly; konstatuje zejména, že v oblasti přímé podpory zahrnovala většina odhalení použití zfalšovaných dokumentů nebo žádostí o podporu, zatímco v oblasti rozvoje venkova se řada odhalení týkala použití prostředků; je znepokojen tím, že vytváření umělých podmínek pro získání finanční podpory je běžným typem podvodů v oblasti přímé podpory, což svědčí o způsobu fungování podvodných nesrovnalostí, který se dotýká etiky a bezúhonnosti; konstatuje, že došlo k významnému poklesu v počtu nesrovnalostí podvodného charakteru v oblasti rozvoje venkova v důsledku poklesu míry odhalení souvisejících s programovým obdobím 2007–2013 kvůli příslušné fázi programového cyklu a pomalému odhalování v souvislosti s programovým obdobím 2014–2020, a že je stále odhalováno více nesrovnalostí podvodného i nepodvodného charakteru v oblasti rozvoje venkova než v oblasti přímé podpory; upozorňuje na to, že nejvyšší míru odhalení podvodů (0,87 %) však zaznamenala tržní opatření, tj. více než čtyřnásobek než v oblasti rozvoje venkova, pokud jde o nesrovnalosti podvodného charakteru, a že nesrovnalosti nepodvodného charakteru představují téměř dvojnásobnou míru odhalení nesrovnalostí oproti oblasti rozvoje venkova; na základě výroční zprávy Účetního dvora za rok 2017[18] bere dále na vědomí, že dopad na riziko chyb má způsob, jakým jsou výdaje vypláceny, a že k chybám docházelo především v souvislosti s proplácením nákladů, zatímco míra chyb v oblasti platebních nároků se pohybovala pod 2% prahem významnosti;

30. opakuje svou výzvu k zavedení maximálních částek plateb, které může určitá fyzická osoba obdržet z prvního a druhého pilíře SZP a z Fondu soudržnosti; je toho názoru, že maximální částky, které jsou stanoveny pro fyzické osoby, je mnohem obtížnější obcházet; připomíná, že příjemci mohou uměle rozdělit své společnosti nebo vytvářet další společnosti, které mohou obdržet maximální částku finančních prostředků, aby obešli strop stanovený pro každou právnickou osobu; vítá záměr návrhu, aby pro účely SZP byly všechny společnosti patřící do téže skupiny považovány za stejného příjemce: považuje toto úsilí nicméně za nedostatečné, neboť neprůhledné a vysoce složité struktury společností, které často zahrnují subjekty v několika členských státech nebo třetích zemích, vedou k tomu, že je velmi obtížné zajistit, aby všechny společnosti patřící do téže skupiny byly jako takové označeny a skutečně s nimi bylo zacházeno jako s jedním příjemcem, čímž se vytvářejí další příležitosti k obcházení těchto omezení; vyzývá Komisi, aby do svého návrhu revize finančního nařízení zahrnula návrhy stropů na fyzickou osobu pro SZP a Fond soudržnosti[19];

31. opakuje své znepokojení nad tím, že dotace ze SZP i nadále motivují k zabírání půdy zločineckými a oligarchickými strukturami; opakuje svou naléhavou výzvu Komisi, aby zavedla mechanismus pro podávání stížností pro zemědělce a malé a střední podniky, kteří se potýkají se zabíráním půdy, závažným pochybením ze strany vnitrostátních orgánů, neoprávněným nebo předpojatým zacházením ve veřejných zakázkách nebo při rozdělování dotací, nátlakem nebo zastrašováním ze strany zločineckých struktur, organizovanou trestnou činností nebo oligarchickými strukturami či jiným závažným porušováním základních práv, aby tak mohli podat stížnost přímo Komisi; vítá skutečnost, že takový mechanismus vyřizování stížností byl navržen pro nové nařízení o SZP;

32. bere na vědomí komplexnost analýzy údajů souvisejících s politikou soudržnosti a různých fází programového období 2007–2013; konstatuje, že oznámené finanční částky jsou výrazně nižší než v mimořádném roce 2018, ale v průměru mají v oblasti politiky soudržnosti vzestupný trend; zdůrazňuje, že je důležité spolupracovat se soudními orgány a že je třeba pozorně sledovat neočekávaný pokles nesrovnalostí podvodného i nepodvodného charakteru – s vyloučením „mimořádných“ případů – v programovém období 2014–2020, pokud jde o finanční částky, které byly v roce 2019 dotčeny podvodnými nesrovnalostmi v souvislosti se všemi fondy a zejména v souvislosti s Evropským fondem pro regionální rozvoj; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby Komise, úřad OLAF a Úřad evropského veřejného žalobce plně vyšetřily, zda se různé způsoby podávání zpráv v členských státech, pokud jde o jejich tendenci odhalovat podvodné nesrovnalosti s vysokými finančními částkami, nějakým způsobem netýkají možných střetů zájmů zúčastněných stran z členských států nebo dokonce trestné činnosti;

33. je velmi znepokojen zprávami sdělovacích prostředků o investicích do infrastruktury spolufinancovaných ze zdrojů EU, jejichž účelové určení bylo po uplynutí minimálního požadovaného období tří nebo pěti let změněno; vyjadřuje politování nad nařčeními z podvodu a osobního obohacení z této změny účelového určení; vyjadřuje politování nad tím, že Komise nebyla schopna poskytnout dodatečné informace, které by rozptýlily přetrvávající pochybnosti; vítá záměr Komise náležitě reagovat na tato obvinění a vyzývá Komisi, aby o svých zjištěních informovala Parlament; vyzývá dále Komisi, aby analyzovala, které členské státy mají vážné problémy týkající se změn účelového určení infrastrukturních projektů spolufinancovaných EU;

34. domnívá se, že vzhledem k významným částkám spolufinancování a dlouhému trvání takových projektů je požadavek na minimální délku trvání tří až pěti let příliš krátký; vyjadřuje politování nad tím, že se spolunormotvůrci během revize nařízení o společných ustanoveních[20] nerozhodli zavést požadavky na delší dobu trvání; konstatuje, že pokud jde o vnitrostátní pravidla týkající se délky trvání investic do infrastruktury a předčasné změny účelového určení, existují mezi členskými státy značné rozdíly;

35. vyzývá Komisi, aby provedla důkladnou analýzu různých vnitrostátních pravidel týkajících se trvání požadavků na určení účelu prostředků u spolufinancovaných investic a předčasné změny účelového určení prostředků jak na infrastrukturu, tak na vybavení, se zvláštním důrazem na to, zda vnitrostátní předpisy překračují minimální požadavky EU; vyzývá Komisi, aby svá zjištění předložila Parlamentu;

36. připomíná požadavky na transparentnost v rámci SZP a politiky soudržnosti, které odpovědným orgánům členských států ukládají povinnost vést veřejně přístupný seznam konečných příjemců; důrazně vyzývá členské státy, aby tyto údaje zveřejňovaly v jednotném strojově čitelném formátu a aby zajistily interoperabilitu informací; žádá, aby Komise tyto údaje shromažďovala a agregovala a aby zveřejňovala seznamy největších příjemců z každého fondu v každém členském státě;

37. konstatuje, že mezi nesrovnalostmi podvodného charakteru zjištěnými v roce 2019 se u opatření souvisejících se zdravotnickou infrastrukturou vyskytly případy porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, přičemž se zjištěné problémy nejčastěji týkaly podpůrných dokumentů; 15 členských států nahlásilo nesrovnalosti v opatřeních týkajících se zdravotnické infrastruktury a sedm z nich rovněž odhalilo podvody; konstatuje, že skutečnost, že ostatní členské státy nesrovnalosti v této oblasti neoznámily, neznamená, že by se jich tato rizika netýkala, a vyzývá Komisi, úřad OLAF a Úřad evropského veřejného žalobce, aby podvodné činnosti, zejména ty, které souvisejí s bojem proti pandemii COVID-19, nezůstaly nevyřešeny;

38. je znepokojen pokračujícími zprávami Účetního dvora a Komise o přetrvávajících nedostatcích v oblasti zadávání veřejných zakázek v několika členských státech; vyzývá Komisi, aby provedla důkladnou analýzu členských států se znatelnými nedostatky týkající se základních příčin této situace a aby konkrétně upřesnila, do jaké míry jsou tyto nedostatky způsobeny formálními chybami nebo systémovými podvody a korupcí; je toho názoru, že s menšími formálními chybami je třeba zacházet odlišně a že by se Komise měla více zaměřovat na závažnější otázky, jako jsou úmyslná manipulace s kritérii nabídkového řízení s cílem podpořit žádost konkrétních nebo jednotlivých uchazečů, korupce v souvislosti s výběrem uchazečů, střety zájmů a jiné podvodné zneužití;

39. zdůrazňuje, že při vykazování výdajů je důležité uplatňovat naprostou transparentnost, zejména pokud jde o činnosti v oblasti infrastruktury, jež jsou přímo financovány z prostředků EU nebo prostřednictvím finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby u spolufinancovaných projektů zajistila plný přístup evropských občanů k informacím;

40. zdůrazňuje potřebu naprosté transparentnosti při účtování převodů a půjček poskytovaných v rámci nástroje na podporu oživení a odolnosti (RRF) a vyzývá Komisi, aby zajistila, že Parlament bude mít plný přístup k informacím;

41. vyzývá Komisi, aby zintenzivnila svou činnost v oblasti prevence a odhalování podvodů s cílem zajistit, aby se peníze EU i nadále dostávaly k zamýšleným příjemcům a představovaly účinný a měřitelný prospěch pro životy občanů;

Digitalizace jako prostředek ochrany finančních zájmů EU

42. zdůrazňuje, že je již opožděná a nezbytná větší úroveň digitalizace, interoperability a harmonizace podávání zpráv, monitorování a auditu na úrovni EU vzhledem k přeshraniční povaze nesprávného využívání prostředků, podvodů, zneužívání veřejných prostředků, střetů zájmů, dvojího financování a dalších systémových problémů; je mimoto znepokojen kontrolami finančních nástrojů řízených prostředníky a prokázanými nedostatky v kontrole sídla příjemců; opakuje, že je třeba podmínit vyplácení přímých a nepřímých finančních prostředků zveřejněním údajů o skutečném vlastnictví ze strany příjemců a finančních zprostředkovatelů;

43. vyjadřuje politování nad skutečností, že nedostatek informací o vlastnických strukturách a skutečných majitelích společností a skupin společností v rámci stávajících pravidel významně přispívá k neprůhlednosti způsobu, jakým jsou v současnosti rozdělovány finanční prostředky, a zároveň brání účinnějšímu odhalování nesrovnalostí; opětovně zdůrazňuje zásadní význam komplexních, spolehlivých a srovnatelných údajů pro účinnou, účelnou a včasnou kontrolu výdajů EU a pro ochranu finančních prostředků evropských daňových poplatníků;

44. opakuje svou naléhavou výzvu k tomu, aby Komise ve finančním nařízení navrhla právní základ pro vytvoření interoperabilního digitálního systému pro podávání zpráv a monitorování, který by orgánům členských států umožnil včasné, jednotné a standardizované podávání zpráv v oblasti sdíleného řízení; vybízí k povinnému využívání stávajících nástrojů pro získávání údajů a hodnocení rizik, například nástroje Arachne, jako jednoho z prvků plánovaného systému podávání zpráv a monitorování; zdůrazňuje, že takovýto interoperabilní systém pro podávání zpráv a monitorování by umožnil nejen včasnější a účinnější odhalování nesprávného použití, podvodů, zneužití veřejných prostředků, střetů zájmů, dvojího financování a dalších systémových problémů, ale také komplexní přehled o tom, jak jsou finanční prostředky EU skutečně rozdělovány mezi konečné příjemce a o jejich případném nezamýšleném soustředění v rukou několika oligarchů či dokonce pachatelů trestné činnosti;

45. připomíná, že by tento systém neměl vést k přílišnému přetížení vnitrostátních orgánů byrokracií, ani vytvářet přetížení daty; vyzývá Komisi, aby určila, které ukazatele a údaje jsou skutečně relevantní, nezbytné a přiměřené pro účely auditu a kontroly a dosažení zamýšlených programových cílů, a aby snížila počet ukazatelů a milníků, které je třeba do systému zadat;

46. konstatuje, že systém včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů (EDES) zřízený článkem 135 finančního nařízení by měl zajistit účinné sankce vůči nespolehlivým osobám nebo subjektům, a to jejich vyloučením z udělovacího řízení a zadávání veřejných zakázek financovaných z rozpočtu EU a ukládáním finančních sankcí; s politováním konstatuje, že databáze uvádí pouze velmi málo hospodářských subjektů – v květnu 2021 pouze šest; vyzývá Komisi, aby přezkoumala kritéria s cílem je zjednodušit a zajistit, aby byl systém EDES více použitelný v praxi;

47. žádá Komisi, aby ve svém návrhu revize finančního nařízení zvážila rozšíření systému EDES na uplatňování u fondů ve sdíleném řízení, a to s ohledem na zásady proporcionality a vhodnosti; naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily větší interoperabilitu stávajících evropských a vnitrostátních databází a nástrojů pro získávání údajů; bere na vědomí, že podle evropského inspektora ochrany údajů nevyvstávají v souvislosti se zavedením takovéto interoperability žádné otázky obecné ochrany údajů, pokud pro tuto činnost existuje jasný právní základ;

48. vítá současná pravidla pro elektronické zadávání veřejných zakázek, která stanoví, že nabídková řízení musí být zveřejňována v databázi Tenders Electronic Daily (TED), zadávací dokumentace musí být přístupná elektronicky a v oznámeních TED musí být uvedeny příslušné hyperlinky, hospodářské subjekty musí podávat nabídky elektronicky a veřejní zadavatelé musí přijímat elektronické faktury;

49. konstatuje, že zadávání veřejných zakázek prochází digitální transformací; vítá proces přehodnocování zadávání veřejných zakázek s ohledem na digitální technologie; je toho názoru, že by tato reforma měla postoupit za rámec pouhého přechodu na elektronické nástroje a měla by zahrnovat různé fáze před zadáním a po udělení zakázky; trvá na tom, že by tyto reformy měly rovněž umožnit, aby přístupy založené na údajích byly integrovány v různých fázích procesu zadávání veřejných zakázek; vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost rámcovým dohodám uzavřeným prostřednictvím zadávacího řízení vzhledem k tomu, že související podvody a korupce představují zvýšené riziko pro finanční zájmy Unie;

50. konstatuje, že rostoucí digitalizace veřejných služeb a posílená pravidla transparentnosti znamenají, že je více informací o veřejných financích EU dostupných v elektronických formátech; konstatuje dále, že výpočetní kapacita a aktuálně dostupný softwar umožňují zpracování velkého objemu složitých dat v relativně krátké době, což vytváří nový potenciál pro odhalování podvodů pomocí specializovaných technik analýzy dat, jako jsou data velkého objemu, vytěžování dat a technologie umělé inteligence v oblasti otevřených dat; je přesvědčen, že množství veřejně přístupných dat představuje příležitost podpořit vytvoření spolehlivých „systémů dobré pověsti“, které mohou pomoci předcházet trestné činnosti; žádá Komisi, aby provedla systémovou analýzu s cílem zjistit, jak jsou nové technologie využívány v oblasti odhalování a prevence podvodů, aby posoudila jejich omezení a předložila návrhy, jak zlepšit jejich využívání;

Nová strategie Komise pro boj proti podvodům

51. vítá přijetí nové strategie Komise pro boj proti podvodům dne 29. dubna 2019; vítá politiku nulové tolerance vůči podvodům; vítá opětovné zavedení institucionálního dohledu Komise nad bojem proti podvodům tím, že úřadu OLAF poskytla silnější poradní a dozorčí úlohu; připomíná, že se ve strategii předpokládá závazný akční plán pouze pro útvary Komise a výkonné agentury, ačkoli většinu odpovědnosti nesou členské státy; vyzývá k jednotnému přístupu, který by měl zahrnovat i členské státy;

52. vyzývá Komisi, aby zvážila přezkum své nové strategie pro boj proti podvodům tak, aby plně odrážela zprovoznění Úřadu evropského veřejného žalobce a jeho úlohu v boji proti podvodům;

53. zdůrazňuje, že je důležité, aby rozvoj a zavádění vnitrostátních strategií boje proti podvodům představovaly pro všechny členské státy prioritu, mimo jiné s ohledem na nové výzvy, které představuje krize COVID-19 a plány pro oživení a odolnost; je velmi znepokojen tím, že podle navazujících opatření za rok 2018 pouze deset členských států oznámilo, že přijalo nebo aktualizovalo vnitrostátní strategii boje proti podvodům, a sdělilo ji úřadu OLAF, zatímco 17 členských států dosud žádnou nepřijalo[21] a pouze čtyři z nich hodlají přijmout nebo vypracovat novou strategii[22]; vyzývá ty členské státy, které vnitrostátní strategii boje proti podvodům dosud nepřijaly, aby tak učinily bez dalšího zbytečného prodlení; vyzývá Komisi, aby posoudila vnitrostátní strategie boje proti podvodům, které byly přijaty, aby přezkoumala, proč členské státy zaostávají v jejich přijímání, a aby vyvinula tlak na zbývající členské státy, aby pokročily s jejich přijímáním;

Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF)

54. vítá skutečnost, že v roce 2019 bylo zahájeno jednání o revizi nařízení o úřadu OLAF, pokud jde o spolupráci s úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování OLAF; vítá skutečnost, že v lednu 2021 vstoupilo v platnost revidované nařízení (2020/2223), které výrazně posiluje úlohu úřadu OLAF a otevírá cestu pro bezproblémovou spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce; konstatuje, že nová pravidla zahrnují jasnou definici vzájemně se doplňujících úloh obou úřadů a jasná pravidla pro způsob podávání zpráv o jednotlivých případech a zlepšují způsob, jakým může úřad OLAF provádět svá vlastní vyšetřování; uznává, že nový právní rámec zvyšuje účinnost úřadu OLAF tím, že zefektivňuje pravidla pro kontroly a inspekce na místě, umožňuje úřadu OLAF přístup k informacím o bankovních účtech prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů, posiluje pravidla, jimiž se řídí činnost koordinačních služeb pro boj proti podvodům v členských státech, a díky zavedení kontrolora poskytuje osobám dotčeným vyšetřováním úřadu OLAF lepší záruky;

55. domnívá se, že posílení pravomocí úřadu OLAF, zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a koordinace činnosti v rámci celé struktury EU pro boj proti podvodům s cílem identifikovat, vyšetřovat a stíhat podvodníky představují významný krok vpřed při ochraně finančních zájmů EU; vítá v tomto ohledu uzavření pracovních ujednání mezi Úřadem evropského veřejného žalobce, Eurojustem a Europolem, která stanoví pravidla spolupráce a způsoby, jak budou orgány EU společně postupovat v boji proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropské unie;

56. opakuje své hodnocení, pokud jde o význam vyšetřování úřadu OLAF a jeho úlohu při úsilí o koordinaci s cílem chránit finanční zájmy EU a bojovat proti podvodům;

57. připomíná, že úřad OLAF byl vytvořen nejen pro vnitřní vyšetřování, ale také pro podporu členských států při vnějších vyšetřováních; poukazuje na to, že v návaznosti na vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce zůstane úřad OLAF jediným orgánem odpovědným za ochranu finančních zájmů EU v členských státech, které se rozhodly, že se k tomuto úřadu nepřipojí; připomíná, že ačkoli zásada subsidiarity brání úřadu OLAF v zahájení vyšetřování v případech, kdy je vhodnější, aby jednaly členské státy, nevylučuje se, aby úřad OLAF prováděl analýzy opakujících se případů, trendů a vzorců i způsobu, jakým jeho schopnost odhalovat tyto jevy vedla k posílené spolupráci a úspěšným opatřením;

58. je pevně přesvědčen, že úřad OLAF je třeba posílit rozpočtovými prostředky a zaměstnanci, aby mohl v plném rozsahu plnit své povinnosti v oblasti prevence a vyšetřování, zejména v členských státech, které se nepřipojily k Úřadu evropského veřejného žalobce; poukazuje na to, že je důležité zajistit, aby úřad OLAF zůstal silným a plně funkčním partnerem Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO); zdůrazňuje, že budoucí spolupráce mezi úřadem OLAF a úřadem EPPO by měla být založena na úzké spolupráci, účinné výměně informací a doplňkovosti a zároveň by se mělo zabránit zdvojování činnosti a kompetenčním sporům;

59. opakuje, že působnost úřadu OLAF napomáhá k vytváření a rozvoji metod s cílem zajistit prevenci a bojovat proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie; připomíná, že jedním z klíčových prvků mandátu úřadu OLAF je podporovat a koordinovat s členskými státy a mezi nimi sdílení operativních zkušeností a osvědčených postupů týkajících se ochrany finančních zájmů Unie; vyjadřuje proto politování nad skutečností, že ve zprávě o ochraně finančních zájmů není výslovně uvedeno žádné posouzení výsledků vyšetřování úřadu OLAF v oblasti výdajů; vyzývá úřad OLAF, aby členským státům a Komisi poskytl konkrétní pokyny a poradenství, které budou vycházet z analýzy jeho zkušeností z vyšetřování;

60. bere na vědomí správní ujednání pro výměnu informací a spolupráci mezi úřadem OLAF a Evropským účetním dvorem podepsané v roce 2019 a vítá strukturovanější spolupráci mezi těmito dvěma subjekty;

61. vítá dohodu mezi úřadem OLAF a spolunormotvůrci v úzké spolupráci s útvary Komise směřující k začlenění standardních ustanovení o ochraně finančních zájmů Unie do všech právních předpisů týkajících se výdajových programů po roce 2020, které jsou harmonizovány podle oblastí;

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO)

62. vítá jmenování paní Laury Codruțové Kövesiové evropskou nejvyšší žalobkyní v roce 2019 a zahájení provozu úřadu evropského veřejného žalobce dne 1. června 2021; vyjadřuje politování nad tím, že datum, kdy měl Úřad evropského veřejného žalobce zahájit činnost, muselo být několikrát odloženo kvůli nedostatku finančních a lidských zdrojů a kvůli značnému zpoždění při jmenování evropských a pověřených žalobců v několika členských státech; žádá Komisi, aby zvýšila finanční a personální zdroje Úřadu evropského veřejného žalobce s cílem umožnit mu řešit problémy, které vyplynou z výdajů mimořádně rozsáhlého fondu na podporu oživení;

63. konstatuje, že v roce 2019 byl zahájen a v roce 2020 ukončen proces jmenování evropských pověřených žalobců a že 22 evropských žalobců složilo dne 28. září 2020 svou přísahu před Soudním dvorem; vyjadřuje politování nad nedostatkem nominací evropských pověřených žalobců zejména ze strany Slovinska, které proces jmenování zrušilo, a také nad značným zpožděním v mnoha dalších členských státech; konstatuje, že nejvyšší žalobkyně Laura Kövesi je hluboce znepokojená ohledně „zjevného nedostatku loajální spolupráce“ Slovinska v důsledku zpoždění při náboru pověřených žalobců; naléhavě vyzývá Komisi, aby přísně sledovala členské státy, které své evropské pověřené žalobce dosud nejmenovaly nebo nepřizpůsobily své vnitrostátní právní předpisy tak, aby Úřad evropského veřejného žalobce mohl začít fungovat, a to v případě potřeby pozastavením jejich financování na základě čl. 63 odst. 2 a 8 finančního nařízení a odvětvových pravidel a/nebo zahájením řízení o nesplnění povinnosti; konstatuje mimoto, že 18 členských států do konce roku 2019 informovalo Komisi, že začlenily směrnici o ochraně finančních zájmů do vnitrostátního práva; vyzývá Komisi, aby učinila, co je v jejích silách, a pobídla všechny členské státy k tomu, aby se k Úřadu evropského veřejného žalobce připojily, a naléhavě vyzývá pět členských států, které se k Úřadu evropského veřejného žalobce dosud nepřipojily, aby tak učinily bez zbytečného odkladu;

64. připomíná, že podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2018/1696 kandidáty hodnotí výběrová komise pro jmenování evropských žalobců a předává Radě žebříček, který Rada musí zohlednit; připomíná, že v případě kandidátů nominovaných Belgií, Bulharskem a Portugalskem se Rada pořadím preferencí výběrové komise neřídila; připomíná, že dne 27. července 2020 zveřejnilo Rakousko, Estonsko, Lucembursko a Nizozemsko prohlášení uvádějící, že „je třeba se vyhnout soutěži mezi žebříčky vnitrostátních výběrových komisí a žebříčkem evropské výběrové komise, což by mohlo ohrozit evropskou složku postupu jmenování“;

65. poukazuje s velkým znepokojením na to, že Malta nenavrhla do kolegia evropských žalobců tři vhodné kandidáty, čímž došlo při dokončování kolegia evropských žalobců ke zpoždění; vyjadřuje mimoto zvláštní znepokojení nad zprávami sdělovacích prostředků o tom, že portugalská vláda poskytla Radě nesprávné informace o titulu a zkušenostech uchazeče, kterého evropská výběrová komise zařadila v žebříčku na druhé místo a který byl nakonec jmenován portugalským evropským žalobcem; vyjadřuje dále znepokojení nad skutečností, že jeden z neúspěšných belgických uchazečů podal stížnost na výběrové řízení u Soudního dvora Evropské unie; vyjadřuje politování nad tím, že tyto otázky zastínily vytvoření kolegia evropských žalobců, a vyzývá zúčastněné členské státy, aby Parlamentu poskytly veškeré nezbytné informace a dokumentaci, aby bylo možné plně posoudit správnost výběrového řízení;

66. připomíná, že evropští a pověření žalobci musí být nezávislí a že jakékoli podezření na zásah vnitrostátní vlády ve prospěch uchazeče v rozporu s doporučením evropské výběrové komise by mělo závažné a negativní dopady na pověst, integritu a nezávislost Úřadu evropského veřejného žalobce jako instituce;

Boj proti korupci

67. vítá přijetí směrnice (EU) 2019/1937 (směrnice o whistleblowingu) a připomíná, že lhůta pro její provedení ve vnitrostátním právu je 17. prosince 2021; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala členské státy a pomáhala jim při zajišťování úplného, správného a včasného provedení směrnice ve vnitrostátním právu a aby provádění členskými státy začala posuzovat, jakmile uplyne lhůta;

68. zdůrazňuje význam nezávislých sdělovacích prostředků a investigativních novinářů a opakuje, že je třeba je chránit; vyzývá Komisi, aby zajistila seriózní právní ochranu podobnou ochraně whistleblowerů a aby vypracovala komplexní opatření zaměřená na ochranu a financování investigativní žurnalistiky, včetně mechanismu rychlé reakce pro novináře v ohrožení a účinné právní úpravy s cílem bojovat proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti;

69. zdůrazňuje význam pokroku legislativních a politických iniciativ Komise zaměřených na prevenci korupce a boj proti tomuto jevu i pravidelného monitorování a hodnocení právního rámce členských států prostřednictvím nově zavedené zprávy o právním státu; opakovaně vyjadřuje politování nad tím, že Komise již nepovažuje za nutné zveřejňovat zvláštní zprávu o boji proti korupci, avšak připomíná, že nově zavedená zpráva o právním státu poskytuje podrobný popis; vyzývá Komisi, aby tyto zprávy posílila tím, že vydá doporučení v případech, kdy jsou zjištěny nedostatky;

70. je velmi znepokojen zjištěními uvedenými ve zprávě o právním státu za rok 2020, v níž jsou zdůrazněny obavy ohledně účinnosti vyšetřování, stíhání a rozhodování v případech korupce, včetně případů korupce na vysoké úrovni v několika členských státech, například v Bulharsku, Chorvatsku, České republice, Maďarsku, na Maltě a na Slovensku; trvá na tom, že korupci na vysoké úrovni je třeba systematicky řešit důslednými a rozhodnými kroky k zahájení trestního vyšetřování a stíhání případů korupce, do nichž jsou zapojeni vysoce postavení úředníci nebo jejich bezprostřední okruh, pokud vyvstanou závažná obvinění;

71. zdůrazňuje, že orgány pověřené prosazováním trestního práva musí fungovat účinným a nestranným způsobem a aby mohly plnit své úkoly, měly by mít k dispozici odpovídající finanční prostředky, lidské zdroje, technickou kapacitu a specializované odborné znalosti;

72. upozorňuje, že souvislost mezi korupcí a podvody v EU může mít nepříznivý dopad na rozpočet EU; vyzývá Komisi, aby zvážila zřízení sítě orgánů pro předcházení korupci v Evropské unii;

73. vítá skutečnost, že Unie zastává úlohu pozorovatele ve Skupině států proti korupci (GRECO), a zároveň opakuje své doporučení, že by se EU měla stát členem této skupiny; plně podporuje stockholmské prohlášení z prosince 2019, které evropské subjekty s rozhodovací pravomocí vyzývá k posílení boje proti korupci;

74. konstatuje, že vhodným právním základem pro to, aby se EU stala řádným členem skupiny GRECO, je článek 83 SFEU ve spojení s článkem 218 SFEU; konstatuje, že plné členství EU ve skupině GRECO by vyžadovalo pozvání Výboru ministrů Rady Evropy a uzavření dohody mezi Radou Evropy a EU o podmínkách členství; konstatuje, že platný postup rozhodování, pokud jde o uzavírání mezinárodních dohod, je stanoven v článku 218 SFEU, přičemž bude nezbytné, aby Rada jednající na doporučení Komise udělila Komisi povolení k jednání o podmínkách členství ve skupině GRECO s Radou Evropy a požádala Parlament o souhlas, po jehož získání může Rada přijmout konečné rozhodnutí o uzavření dohody;

75. konstatuje, že v případě plného členství EU ve skupině GRECO bude tato skupina států moci monitorovat a hodnotit orgány EU; zdůrazňuje, že systém hodnocení skupiny GRECO by měl zohledňovat specifickou povahu EU jakožto unie založené na zásadě svěřených pravomocí, a jejích orgánů, i zvláštní rysy práva EU; zdůrazňuje, že práva a povinnosti EU ve skupině GRECO a praktická opatření pro její členství jakožto samostatného právního subjektu by spolu se všemi jejími členskými státy měly být předem objasněny v dohodě o podmínkách členství;

76. konstatuje, že členské státy v roce 2019 oznámily osm opatření legislativní, organizační a administrativní povahy v oblasti zvyšování transparentnosti, boje proti korupci a předcházení střetům zájmů při zadávání veřejných zakázek;

77. znovu vyzývá Komisi, aby vytvořila interní mechanismus pro hodnocení korupce v orgánech EU;

78. je znepokojen tím, že nejvyšší státní zástupce České republiky uvedl jako důvod svého nedávného odstoupení dlouhodobý tlak ministryně spravedlnosti; žádá Komisi, aby prozkoumala slabiny české justice a pečlivě posoudila, zda byly po nátlaku či neodůvodněných zásazích staženy nebo předčasně uzavřeny ještě nějaké další případy týkající se členů české vlády; vyzývá Komisi, aby tuto analýzu provedla i pro všechny ostatní členské státy a aby Parlament průběžně informovala o svých zjištěních a závěrech;

Doporučení

79. znovu vyzývá Komisi, aby zavedla jednotný digitální a interoperabilní systém pro shromažďování porovnatelných údajů o nesrovnalostech a případech podvodů od členských států s cílem standardizovat proces podávání zpráv a zajistit kvalitu a porovnatelnost poskytovaných údajů; zdůrazňuje význam harmonizace definic pro získávání srovnatelných údajů v celé EU;

80. vyzývá Komisi, aby zajistila úplnou transparentnost a kvalitu údajů hlášených členskými státy do systému pro řízení nesrovnalostí (IMS); naléhavě žádá členské státy, aby včas hlásily úplné údaje; vyzývá Komisi a členské státy, aby propojily systém pro řízení nesrovnalostí se systémy EDES a Arachne a aby poskytly přístup všem členským státům a Komisi;

81. považuje za vhodné, aby členské státy navázaly užší spolupráci v souvislosti s výměnou informací, a zlepšily tak sběr údajů a zvýšily účinnost kontrol;

82. zdůrazňuje, že systém EDES, který je černou listinou EU, má obrovský potenciál označovat osoby a společnosti, které zneužívají finanční prostředky EU; připomíná dále rozsudek Tribunálu ze dne 13. května 2020 ve věci T-290/18 (Agmin Italy SpA v. Komise), v němž Soudní dvůr potvrdil platnost příslušných úloh panelu a schvalujících osob a skutečnost, že kontradiktorní řízení vedené panelem plně respektovalo právo dotyčného subjektu být vyslechnut; vyzývá Komisi, aby do svého návrhu revize finančního nařízení zahrnula rozšíření systému EDES na fondy ve sdíleném řízení; žádá Komisi, aby tento systému vybavila nezbytnými finančními a personálními zdroji s cílem umožnit jeho provoz na plný úvazek;

83. vyjadřuje politování nad tím, že pro SZP a fondy soudržnosti existuje více než 290 systémů monitorování a podávání zpráv, což znemožňuje ověřit konečné příjemce těchto prostředků, předcházet podvodům a korupci a účinně je vyšetřovat; vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem napravit tuto situaci zavedly harmonizovaný nebo jednotný systém podávání zpráv s včasnými a přesnými údaji;

84. připomíná, že je zapotřebí důraznější a účinnější reakce a koordinace na úrovni EU i členských států v boji proti korupci a organizované trestné činnosti, včetně trestné činnosti mafiánského typu, se zvláštním zaměřením na nadnárodní a přeshraniční aspekty, aby bylo možné čelit neutuchající schopnosti podvodníků přizpůsobovat se novým technologiím a situacím; zdůrazňuje, že by toho bylo možné dosáhnout využíváním nástrojů umělé inteligence, vytěžováním údajů a dalšími příslušnými digitalizovanými nástroji s tím, že by byla dodržována ochrana osobních údajů;

85. v souvislosti s navýšením zdrojů EU prostřednictvím nástroje na podporu oživení a odolnosti zdůrazňuje zvláštní význam orgánů a institucí EU a členských států pro boj proti podvodům; připomíná, že je důležité podporovat a posilovat spolupráci mezi orgány EU, Úřadem evropského veřejného žalobce, úřadem OLAF, agenturami EU – zejména Europolem a Eurojustem – a vnitrostátním orgány, s cílem účinněji odhalovat a řešit podvody a korupci, a zároveň zajistit, aby se nepřekrývaly úlohy a podpořit výměnu informací; připomíná, že je nezbytné v budoucích rozpočtech zajistit pro úřady EPPO a OLAF a příslušné agentury EU větší a vhodnější zdroje; opakuje svůj požadavek, aby EPPO mohlo finanční prostředky v rozpočtu na rok 2021 využívat na další přijímání zaměstnanců, mimo jiné s ohledem na zvýšenou pracovní zátěž vyplývající z přijímání nového dlouhodobého rozpočtu EU, programu NextGenerationEU a dalších projektů řízených náklady;

86. zdůrazňuje význam strukturované výměny informací mezi příslušnými orgány pro křížovou kontrolu účetních záznamů týkajících se transakcí mezi dvěma nebo více členskými státy, s cílem předcházet přeshraničním podvodům v souvislosti se strukturálními a investičními fondy; opět žádá Komisi, aby do svého pracovního programu začlenila legislativní návrh na horizontální nařízení o vzájemné správní pomoci v oblasti výdajů EU; zdůrazňuje, že by tato výměna informací měla probíhat v digitálním formátu a prostřednictvím interoperabilních nebo sdílených informačních systémů a nástrojů, aby se usnadnila včasnější a účinnější spolupráce;

87. vyjadřuje politování nad tím, že pouze 13 členských států použilo během své analýzy rizik systém Arachne; připomíná význam tohoto nástroje i interoperability systémů a databází IT pro analýzu rizika podvodů a jejich odhalování; opětovně vyzývá Komisi a zejména členské státy v Radě, aby se přiklonily k postoji Parlamentu, podle nějž by používání systému Arachne mělo být povinné; vyzývá členské státy, aby zajistily, že do tohoto systému budou vkládat včasné a spolehlivé údaje; zastává názor, že k těmto údajům musí mít přístup Komise, Účetní dvůr, EPPO a OLAF;

88. konstatuje, že 16 členských států posílilo analýzu rizik s cílem odhalit podvody a nesrovnalosti pomocí využívání nástrojů IT; vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi těmito zeměmi a členskými státy bez zkušeností;

89. se znepokojením konstatuje, že ve zprávě o ochraně finančních zájmů (zpráva PIF) nebyly poskytnuty žádné informace o analýze případů střetů zájmů, navzdory relevanci nového ustanovení přijatého v roce 2018 ve finančním nařízení a přestože jsou uznány dopady i význam tohoto jevu; vyzývá Komisi, aby tento nedostatek napravila v příští zprávě PIF a aby věnovala větší pozornost podvodům týkajícím se veřejných zakázek;

90. zdůrazňuje, že s cílem účinně bojovat proti korupci a chránit finanční zájmy EU by Komise měla zaujmout holistický, soudržný a systematický přístup tím, že vyvine dokonalejší pravidla týkající se transparentnosti, neslučitelnosti a střetů zájmů, mechanismů vnitřní kontroly, nezákonného lobbování a efektu otáčivých dveří, které mohou poškozovat vztahy mezi orgány a zástupci zájmových skupin;

91. vyzývá Komisi, aby vyzkoušela nové možnosti pro sdílení a analýzu zprávy PIF spolu s dalšími zdroji informací a výročními zprávami, jako je zpráva o právním státu, mimo jiné prostřednictvím posíleného dialogu mezi agenturami Europol a Eurojust a Úřadem evropského veřejného žalobce, a aby tak pomohla zjišťovat trendy týkající se nesrovnalostí podvodného i nepodvodného charakteru, odhalovat slabosti a poskytovat užitečné poznatky s cílem zlepšit přijímání opatření pro prevenci podvodů všemi zúčastněnými stranami;

92. vítá akce pořádané úřadem OLAF v roce 2019 určené konkrétně na podporu zemím mimo EU; důrazně vybízí Komisi, úřad OLAF a všechny další orgány a instituce EU, které jsou pověřeny ochranou finančních zájmů Unie, aby aktivně a ve spolupráci s partnerskými orgány v kandidátských zemích, potenciálních kandidátských zemích a zemích Východního partnerství prosazovaly opatření k účinnému řešení možných případů podvodu; vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní a pravidelné mechanismy, které budou účinně předcházet podvodům týkajícím se finančních prostředků EU v těchto státech a budou proti nim bojovat;

93. vyjadřuje politování nad tím, že Parlament musí některá doporučení vydávat opakovaně, aniž by od Komise obdržel jasnou odpověď; s politováním konstatuje, že pokud jde o některé připomínky a doporučení, nepřijala Komise žádné konkrétní kroky ani opatření; žádá Komisi, aby Parlamentu poskytla jasné vysvětlení, kdykoli se rozhodne se některým z jeho doporučení neřídit;

°

° °

94. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

14.6.2021

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

24

1

4

Členové přítomní při konečném hlasování

Matteo Adinolfi, Olivier Chastel, Caterina Chinnici, Lefteris Christoforou, Corina Crețu, Ryszard Czarnecki, José Manuel Fernandes, Luke Ming Flanagan, Daniel Freund, Isabel García Muñoz, Monika Hohlmeier, Jean-François Jalkh, Pierre Karleskind, Joachim Kuhs, Claudiu Manda, Alin Mituța, Younous Omarjee, Tsvetelina Penkova, Markus Pieper, Sabrina Pignedoli, Petri Sarvamaa, Vincenzo Sofo, Michal Wiezik, Angelika Winzig, Lara Wolters, Tomáš Zdechovský

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Katalin Cseh, Bas Eickhout, Mikuláš Peksa

 


JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

24

+

NI

Sabrina Pignedoli

PPE

Lefteris Christoforou, José Manuel Fernandes, Monika Hohlmeier, Markus Pieper, Petri Sarvamaa, Michal Wiezik, Angelika Winzig, Tomáš Zdechovský

Renew

Olivier Chastel, Katalin Cseh, Pierre Karleskind, Alin Mituța

S&D

Caterina Chinnici, Corina Crețu, Isabel García Muñoz, Claudiu Manda, Tsvetelina Penkova, Lara Wolters

The Left

Luke Ming Flanagan, Younous Omarjee

Verts/ALE

Bas Eickhout, Daniel Freund, Mikuláš Peksa

 

1

-

ID

Jean-François Jalkh

 

4

0

ECR

Ryszard Czarnecki, Vincenzo Sofo

ID

Matteo Adinolfi, Joachim Kuhs

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

Poslední aktualizace: 5. července 2021
Právní upozornění - Ochrana soukromí