Postup : 2021/2074(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A9-0348/2021

Předložené texty :

A9-0348/2021

Rozpravy :

PV 14/02/2022 - 26
CRE 14/02/2022 - 25
CRE 14/02/2022 - 26

Hlasování :

PV 15/02/2022 - 13
CRE 15/02/2022 - 13

Přijaté texty :

P9_TA(2022)0023

<Date>{14/12/2021}14.12.2021</Date>
<NoDocSe>A9-0348/2021</NoDocSe>
PDF 225kWORD 66k

<TitreType>ZPRÁVA</TitreType>

<Titre>o dopadu vnitrostátních daňových reforem na hospodářství EU</Titre>

<DocRef>(2021/2074(INI))</DocRef>


<Commission>{ECON}Hospodářský a měnový výbor</Commission>

Zpravodaj: <Depute>Markus Ferber</Depute>

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU
 JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o dopadu vnitrostátních daňových reforem na hospodářství EU

(2021/2074(INI))

Evropský parlament,

 s ohledem na články 110–113 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), které se týkají harmonizace právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní,

 s ohledem na články 114–118 SFEU, které se týkají daní, jež mají nepřímý vliv na vytváření jednotného trhu,

 s ohledem na výroční zprávu Komise o zdanění 2021 – přezkum daňových politik v členských státech EU,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. července 2020 o Akčním plánu pro spravedlivé a jednoduché zdanění podporující strategii oživení (COM(2020)0312),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. května 2021 s názvem „Zdanění podniků pro 21. století“ (COM(2021)0251),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. září 2020 nazvané „Unie kapitálových trhů pro občany a podniky – nový akční plán“ (COM(2020)0590),

 s ohledem na doporučení Komise pro jednotlivé země zveřejněná v rámci evropského semestru a její posouzení obsahu plánů pro oživení a odolnost předložených členskými státy jako součást Nástroje pro oživení a odolnost,

 s ohledem na průzkum Komise z roku 2020 nazvaný „Daňové politiky v Evropské unii“,

 s ohledem na závěry zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci ze dne 1. prosince 1997, jež se týkaly daňové politiky – usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 1. prosince 1997 o kodexu chování v oblasti zdaňování podniků – Zdanění úspor[1],

 s ohledem na zprávu Komise ze dne 29. září 2015 s názvem „Daňové reformy v členských státech EU v roce 2015 – Úkoly daňové politiky pro hospodářský růst a udržitelné veřejné finance,

 s ohledem na přehled preferenčních daňových režimů členských států EU, který vypracovala Skupina pro kodex chování (zdanění podniků) a který byl zkoumán od vzniku skupiny v březnu 1998,

 s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ze dne 21. dubna 2021 nazvanou „Reformy daňové politiky 2021 – zvláštní vydání o daňové politice během pandemie COVID-19“,

 s ohledem na dvoupilířové řešení daňových problémů plynoucích z digitalizace ekonomiky schválené v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 pro řešení problému eroze základu daně a přesouvání zisků,

 s ohledem na zprávu OECD ze dne 19. května 2020 nazvanou „Daňová a fiskální politika v reakci na krizi způsobenou koronavirem: posílení důvěry a odolnosti“,

 s ohledem na politický dokument Mezinárodního měnového fondu ze dne 25. května 2021 nazvaný „Zdanění nadnárodních společností v Evropě“,

 s ohledem na svoji zprávu z vlastního podnětu o reformě politiky EU v oblasti škodlivých daňových praktik (včetně reformy Skupiny pro kodex chování),

 s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2021 o reformě politiky EU v oblasti škodlivých daňových praktik (včetně reformy Skupiny pro kodex chování)[2],

 s ohledem na usnesení ze dne 16. září 2021 o uplatňování požadavků EU na výměnu daňových informací: pokrok, získané zkušenosti a zbývající překážky[3],

 s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2019 o rovnosti žen a mužů a daňových politikách v EU[4],

 s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2021 na téma „Pandora Papers: důsledky pro úsilí v boji proti praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým únikům“[5],

 s ohledem na zprávu Evropské daňové observatoře nazvanou „New forms of tax competition in the European Union: An empirical investigation“ (Nové formy daňové soutěže v Evropské unii: empirický průzkum), která byla zveřejněna v listopadu 2021,

 s ohledem na směrnici Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní (směrnice o správní spolupráci)[6],

 s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

 s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A9-0348/2021),

A. vzhledem k tomu, že otázka škodlivých daňových praktik byla projednávána a příslušné reformy byly navrženy v usnesení Parlamentu ze dne 7. října 2021 o reformě politiky EU v oblasti škodlivých daňových praktik (včetně reformy Skupiny pro kodex chování); vzhledem k tomu, že krátkodobé dopady pandemie COVID-19 a dlouhodobá strukturální transformace v důsledku demografických trendů, digitalizace a přechodu k uhlíkově neutrálnímu hospodářskému modelu ovlivnily rozhodování členských států ohledně návrhu budoucích daňových politik;

B. vzhledem k tomu, že ačkoli daňová politika zůstává z velké části v pravomoci členských států, jednotný trh vyžaduje harmonizaci a koordinaci při stanovování daňové politiky, aby se prohloubila integrace jednotného trhu a zabránilo se erozi daňového základu; vzhledem k tomu, že vnitrostátní opatření ovlivňují výběr daní v ostatních členských státech a mohou mít rušivý vliv na spravedlivou hospodářskou soutěž i investice;

C. vzhledem k tomu, že roztříštěnost daňové politiky vytváří v rámci jednotného trhu různé překážky pro občany a podniky, zejména malé a střední podniky (MSP), včetně právní nejistoty, byrokracie, rizika dvojího zdanění a potíží se žádostmi o vrácení daně; vzhledem k tomu, že tyto překážky odrazují od přeshraniční obchodní činnosti a mohou narušit jednotný trh; vzhledem k tomu, že roztříštěnost politiky vytváří rovněž rizika pro daňové orgány, jako jsou dvojí nezdanění a arbitráž (např. daňové plánování a agresivní praktiky vyhýbání se daňovým povinnostem); vzhledem k tomu, že členské státy stále ztrácejí daňové příjmy kvůli škodlivým daňovým praktikám v důsledku mezer mezi daňovými předpisy členských států nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi a že příjmy ušlé následkem toho, že se právnické osoby vyhýbají daňovým povinnostem, se podle odhadů pohybují každoročně v rozmezí od 36–37 miliard EUR po 160–190 miliard EUR; vzhledem k tomu, že roztříštěnost politiky zvyšuje náklady daňových orgánů na vymáhání;

D. vzhledem k tomu, že v rámci sociálně tržního hospodářství EU by odpovídající úrovně daní a jednoduché a jasné daňové právní předpisy měly usilovat o to, aby byly co nejméně zkreslující; vzhledem k tomu, že zdravé daňové politiky by měly podporovat plnění politických cílů uvedených v článku 3 Smlouvy o Evropské unii, které vedou ke spravedlivější a udržitelnější společnosti a ke zlepšení konkurenceschopnosti EU a jejích členských států; vzhledem k tomu, že hospodářské oživení a výzvy spojené s klimatickou krizí, ekologickou transformací a digitalizací ekonomiky vyžadují hluboké změny a přehodnocení stávajících daňových politik; vzhledem k tomu, že fiskální opatření by neměla bránit soukromým iniciativám, které vytvářejí hospodářský růst, oživují ekonomiky zemí a podporují vytváření pracovních míst v EU;

E. vzhledem k tomu, že efektivní daňové systémy jsou transparentní, snadno se dodržují a generují stálé daňové příjmy; vzhledem k tomu, že prorůstově orientované daňové reformy přesouvají daňové zatížení na daně ze spotřeby a majetku a jejich cílem je rozšířit daňový základ;

F. vzhledem k tomu, že důvody pro reformy daňové politiky jednotlivých států se liší případ od případu a odrážejí strukturální charakteristiky ekonomik členských států a mohou zahrnovat motivy, jako je zvýšení spolehlivosti a jistoty zdanění, umožnění hospodářského růstu, zvýšení příjmů, zlepšení distribuce, nastavení pobídek pro chování a udržení kroku se strukturálními změnami v ekonomice;

G. vzhledem k tomu, že celková úroveň zdanění (chápáno jako daně a povinné sociální příspěvky) se mezi členskými státy značně liší, což dokazuje skutečnost, že poměr daní k HDP se v roce 2019 pohyboval mezi 22,1 % (Irsko) a 46,1 % (Dánsko); vzhledem k tomu, že obecně je daňová zátěž v EU (40,1 %) vyšší než v některých jiných vyspělých ekonomikách (průměr OECD v roce 2018 činil 34,3 %); vzhledem k tomu, že vážený průměr zákonné sazby daně z příjmů právnických osob v zemích OECD klesl ze 46,52 % v roce 1980 na 25,85 % v roce 2020, což představuje snížení o 44 % za posledních 40 let;

H. vzhledem k tomu, že skladba daňového mixu v EU zůstala v období 2004–2019 v podstatě stabilní, zatímco celková úroveň daňových příjmů se mírně zvýšila; vzhledem k tomu, že složení daňového mixu (relativní podíl daní z práce, spotřeby, kapitálu, životního prostředí a ostatních daní) se v EU značně liší, přičemž některé členské státy mají daňový mix příznivější pro růst než jiné;

I. vzhledem k tomu, že podle MMF se zdá, že silná daňová soutěž v Evropě je hlavní hnací silou prudkého poklesu sazeb daně z příjmu právnických osob, který snížil průměrnou evropskou sazbu daně z příjmu právnických osob pod průměrnou sazbu v zemích OECD;

J. vzhledem k tomu, že během pandemie řada zemí využila daňových reforem k tomu, aby podpořila hospodářství, přičemž pouze část z těchto opatření byla dočasná; vzhledem k tomu, že tyto daňové reformy zahrnovaly opatření pro poskytnutí okamžité úlevy podnikům a domácnostem, jako jsou odklady plateb, posílené převody daňových ztrát a zrychlené vracení daně, a stimulační opatření zaměřená na oživení;

K. vzhledem k tomu, že inkluzivní rámec OECD/G20 pro řešení eroze základu daně a přesouvání zisku se shodl na dvoupilířové reformě mezinárodního daňového systému s cílem řešit výzvy vyplývající z digitalizace hospodářství, včetně minimální efektivní sazby daně z příjmu právnických osob ve výši 15 %;

Obecné poznámky

1. připomíná, že členské státy mohou samy rozhodovat o vlastní hospodářské politice, zejména pak o své daňové politice v mezích smluv EU a v rozsahu, v jakém je právo EU prováděno a řádně vymáháno, ačkoli by to mohlo vést k politické roztříštěnosti a nerovným podmínkám v EU; připomíná, že to umožňuje spravedlivou hospodářskou soutěž a omezuje narušení jednotného trhu EU;

2. konstatuje, že jednotný trh s volným pohybem výrobních faktorů a úzké hospodářské vztahy se sousedními zeměmi mimo EU vytvářejí velké obchodní, investiční a finanční toky mezi členskými státy; konstatuje, že tato hluboká vzájemná závislost výšila citlivost daňových základů a sazeb jednotlivých zemí vůči daňovým základům a sazbám ostatních zemí, což zvyšuje zejména přelévání účinků daně z příjmů právnických osob;

Dopad na malé a střední podniky

3. konstatuje, že odhadované náklady velkých nadnárodních společností na dodržování daňových předpisů představují přibližně 2 % zaplacených daní, zatímco u MSP tento odhad představuje přibližně 30 % zaplacených daní; připomíná, že evropské podniky, zejména MSP, jsou hlavními tahouny hospodářského růstu a tvorby pracovních míst; připomíná, že některé členské státy vytvořily systémy zdaňující zisky dosažené v mezinárodním kontextu na základě nižší sazby, než je vnitrostátní nominální sazba, čímž znevýhodňují malé a střední podniky v hospodářské soutěži[7]; dále konstatuje, že empirické důkazy naznačují, že zisky nadnárodních společností jsou obvykle zdaněny méně než zisky domácích podobných podniků, což odráží přesun zisků z přidružených společností s vysokým zdaněním na nízkodaňové společnosti;

4. vzhledem k tomu, že rozdíly mezi vnitrostátními daňovými režimy mohou představovat překážky pro malé a střední podniky, které usilují o přeshraniční činnost; zdůrazňuje, že v porovnání s nadnárodními společnostmi mají malé a střední podniky k dispozici méně prostředků na dodržování daňových předpisů a daňovou optimalizaci; poukazuje na to, že podíl výdajů na dodržování daňových předpisů je pro malé a střední podniky vyšší než pro nadnárodní společnosti;

5. konstatuje, že harmonizace základu daně, jako je společný základ daně z příjmů právnických osob nebo „Podnikání v Evropě: rámec pro zdanění příjmů“ (BEFIT), by mohla snížit výdaje na dodržování daňových předpisů malých a středních podniků, které působí ve více než jednom členském státě; vítá proto sdělení Komise o zdanění podniků pro 21. století, v němž se uvádí, že „neexistence společného systému daně z příjmů právnických osob na jednotném trhu brzdí konkurenceschopnost“ a [...] v porovnání s trhy ve třetích zemích vytváří konkurenční nevýhodu“; znovu opakuje, že zdanění zisků v místě, kde se uskutečňuje hospodářská činnost, umožní vládám nabídnout jejich MSP rovné podmínky; zdůrazňuje, že je třeba zdanit společnosti na základě spravedlivého a účinného vzorce pro rozdělení práv zdanění mezi jednotlivými zeměmi, jež zohlední faktory, jako je pracovní síla a existence hmotného majetku; poukazuje na to, že zveřejnění návrhu Komise o BEFIT se očekává až v roce 2023; vyzývá Komisi, aby urychlila proces přijímání, a vyzývá členské státy, aby se urychleně dohodly na ambiciózním návrhu jednotného souboru pravidel EU v oblasti daně z příjmů právnických osob;

6. konstatuje, že Parlament přispěje na základě dialogu s odborníky, vnitrostátními parlamenty a občany k vypracování hlavních zásad před návrhem rámce BEFIT, který předloží Evropská komise v roce 2023;

7. konstatuje, že řada členských států, jakož i EU zavedla zvláštní režimy vstřícné pro malé a střední podniky, jako jsou zvláštní pravidla pro DPH, které mají za cíl vyvážit vyšší efektivní daňovou sazbu a vyšší náklady na dodržování daňových předpisů pro tyto podniky; zdůrazňuje, že takové specifické zacházení by v případě rozšířeného používání, ačkoli je z obecného hlediska pozitivní, mohlo vést dalšímu narušování trhu, k dalším možnostem agresivního daňového plánování a mohlo by dále zvyšovat celkovou složitost systému; vyzývá členské státy, aby navrhly daňové úlevy pro malé a střední podniky tak, aby byly v souladu s celkovým daňovým režimem a nepodněcovaly malé a střední podniky k tomu, aby zůstávaly malé;

8. bere na vědomí, že malé a střední podniky jsou často méně schopné absorbovat nebo financovat ztráty než větší společnosti, protože mají omezenější peněžní toky; vítá v této souvislosti doporučení Komise ze dne 18. května 2021 o daňovém zacházení se ztrátami během krize COVID-19[8] a vyzývá členské státy, aby tato doporučení zohlednily;

Harmonizace a koordinace daňové politiky

9. zdůrazňuje, že roztříštěnost vnitrostátních daňových politik může mít rušivý vliv na jednotný trh EU a být škodlivá pro hospodářství Unie; vítá, že EU vyvinula koordinační mechanismy, jako jsou postupy vzájemného hodnocení v rámci Skupiny pro kodex chování (CoC) a doporučení pro jednotlivé země v kontextu evropského semestru; domnívá se, že oba tyto mechanismy je třeba dále zdokonalit; zdůrazňuje, že členské státy Skupiny pro kodex chování by měly přezkoumat, změnit nebo zrušit svá stávající daňová opatření, která představují škodlivou daňovou konkurenci, a v budoucnu se zdržet zavádění nových opatření; připomíná v této souvislosti postoj Evropského parlamentu z října 2021, který vyzývá k reformě kritérií, oblasti působnosti a řízení kodexu chování s cílem zajistit spravedlivé zdanění v EU;

10. poukazuje na to, že Komise v rámci doporučení pro jednotlivé země na rok 2020 doporučila šesti členským státům, aby omezily agresivní daňové plánování; uznává pozitivní dopad doporučení pro jednotlivé země na podporu potřebných daňových reforem v těch členských státech, které obdržely doporučení týkající se agresivního daňového plánování, a vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy se ještě musí doporučeními pro jednotlivé země týkajícími se agresivního daňového plánování zabývat;

11. připomíná, že Nástroj pro oživení a odolnost a doporučení pro jednotlivé země, včetně těch, jež se týkají zdanění, jsou úzce propojeny, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost[9];

12. poukazuje na to, že od roku 2011 stanoví směrnice o správní spolupráci pravidla pro spolupráci mezi daňovými orgány členských států s cílem zajistit řádné fungování jednotného trhu; vítá skutečnost, že od roku 2011 se působnost směrnice o správní spolupráci neustále rozšiřuje na nové oblasti s cílem omezit daňové podvody a vyhýbání se daňovým povinnostem a že v posledních desetiletích bylo dosaženo značného pokroku; připomíná zprávu Evropského parlamentu o provádění přijatou v září 2021, v níž jsou uvedeny nedostatky v účinném provádění směrnice o správní spolupráci členskými státy a zdůrazněna potřeba posílit výměnu informací mezi vnitrostátními daňovými orgány;

13. konstatuje, že současný rozhodovací proces v Radě má své limity, pokud jde o reakci na legislativní potřeby podpořit koordinaci mezi členskými státy a bojovat proti škodlivým daňovým praktikám; vyzývá k prozkoumání všech možností, které nabízí SFEU; připomíná, že postup stanovený v článku 116 SFEU lze použít v případě, kdy škodlivé daňové praktiky narušují hospodářskou soutěž na jednotném trhu;

14. zdůrazňuje, že koordinace daňové politiky by ideálně měla probíhat na mezinárodní úrovni prostřednictvím G20/OECD za účelem maximalizace dopadu; zdůrazňuje však, že rozvojové země by měly být plně zapojeny do procesu jednání; konstatuje, že z historického hlediska je u daňových návrhů EU založených na mezinárodních dohodách větší pravděpodobnost, že je Rada přijme;

15. uznává však, že mezinárodní jednání v daňové oblasti se často potýkají s obtížemi při dosahování konsensu, a proto se nedostatky mezinárodního daňového systému řeší pomalu; v těchto případech doporučuje, aby EU šla příkladem, aniž by tím byla dotčena probíhající mezinárodní jednání;

16. vítá historickou dohodu dosaženou v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 o reformě mezinárodního daňového systému založeného na dvou pilířích, jejímž cílem je zajistit spravedlivější rozdělení zisků a práv zdanění mezi zeměmi s ohledem na největší a nejziskovější nadnárodní společnosti a jež navrhuje, aby nadnárodní podniky podléhaly 15% efektivní daňové sazbě; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vzájemně spolupracovaly a zajistily provedení inkluzivní rámcové dohody OECD/G20 o dvou pilířích do práva EU, jak oznámila předsedkyně Komise ve svém dopise o stavu Unie za rok 2021; vyzývá Radu, aby tyto návrhy urychleně přijala, aby byly účinné od roku 2023; vyzývá členské státy, aby zvážily prosazování podobných mezinárodních dohod pro jiné typy vhodných daní;

Doporučení a oblasti reformy

17. poukazuje na to, že je zapotřebí další harmonizace v oblastech, které jsou velmi důležité pro fungování jednotného trhu, jako je zdanění a unie kapitálových trhů, a to prostřednictvím lepší koordinace mezi členskými státy nebo za pomoci opatření EU;

18. zdůrazňuje, že členské státy stále používají různá kritéria pro určení statusu daňové rezidence, což vytváří riziko dvojího zdanění nebo dvojího nezdanění; v této souvislosti připomíná iniciativy uvedené v akčním plánu Komise z července 2020, jehož cílem je předložit do roku 2022 nebo 2023 legislativní návrh, který by vyjasnil, kde mají být daňoví poplatníci působící přeshraničně v EU považováni za rezidenty pro daňové účely; očekává tento návrh, jehož cílem by mělo být zajištění důslednějšího určování daňové rezidence v rámci jednotného trhu;

19. konstatuje, že digitalizace a výrazné spoléhání se na nehmotná aktiva, které jsou výzvou pro stávající daňový systém, vyžaduje vysoký stupeň koordinace a harmonizace politických opatření pro vytváření rovných podmínek a zajištění toho, aby digitální podniky spravedlivě přispívaly společnosti, v níž podnikají; konstatuje, že některé členské státy vyvíjejí úsilí o zavedení vnitrostátních digitálních daní navzdory tomu, že na úrovni EU a OECD stále probíhají jednání; konstatuje, že to mělo na mezinárodní diskusi pozitivní dopad; zdůrazňuje, že tato vnitrostátní opatření by měla být postupně zrušena, jakmile bude zavedeno účinné mezinárodní řešení;

20. připomíná, že EU souhlasila se zavedením nového vlastního zdroje založeného na digitálním poplatku jako způsobu financování nástroje Next Generation EU pro oživení, a vyzývá Komisi, aby předložila alternativní návrhy, které budou v souladu s mezinárodními závazky;

21. vyjadřuje politování nad tím, že rozdíly v postupech pro srážkovou daň a její úhradu zůstávají významnou překážkou další integrace unie kapitálových trhů; vítá oznámení Komise, že navrhne legislativní iniciativu na zavedení společného, standardizovaného systému pro celou EU pro úlevy na dani vybírané srážkou u zdroje;

22. odsuzuje zvýhodnění dluhu ve zdanění právnických osob, které umožňuje značné daňové odpočty z úrokových plateb, zatímco náklady na financování vlastním kapitálem podobným způsobem odečíst nelze; zdůrazňuje strukturální nevýhody, kterým čelí společnosti závislé na financování vlastním kapitálem, zejména pokud jde o mladé a malé podniky s omezeným přístupem k úvěrům; konstatuje, že zvýhodnění dluhu ve zdanění právnických osob může být pobídkou pro společnosti, aby se nadměrně zadlužovaly;

23. konstatuje, že zvýhodnění dluhu ve zdanění právnických osob se mezi členskými státy značně liší; bere na vědomí skutečnost, že některé členské státy zavedly za účelem řešení tohoto problému příspěvky na získávání podílů v podnicích; připomíná, že se ukázalo, že část těchto příspěvků na vlastní kapitál podniků je zneužívána jako daňové mezery, které umožňují nadnárodním společnostem uměle odečítat vnitrostátní úroky; zdůrazňuje, že by bylo vhodné přijmout společný evropský přístup, aby se zabránilo narušování jednotného trhu;

24. připomíná, že toto zkreslení lze řešit buď povolením nového odpočtu nákladů spojených s financováním vlastním kapitálem, nebo omezením možnosti odpočtu úroků; Připomíná, že Parlament navrhl omezení odpočtu nadměrných výpůjčních nákladů až na 20 % zisku daňového poplatníka před úroky, zdaněním a odpisy, zatímco Rada přijala vyšší hranici, a to až 30 %[10]; připomíná, že podle OECD může být poměr 30 % příliš vysoký na to, aby účinně zabránil erozi základu daně a přesouvání zisku[11];

25. s potěšením očekává návrh Komise na vytvoření úlevy ke snížení zvýhodnění dluhu oproti kapitálu; naléhavě vyzývá Komisi, aby přistoupila k pečlivému posouzení dopadů a začlenila účinná ustanovení proti vyhýbání se daňovým povinnostem, aby se zabránilo tomu, že by se úleva na vlastní kapitál používala jako nový nástroj k erozi základu daně;

26. konstatuje, že efektivní mezní sazba daně (EMTR) může být rozhodujícím faktorem pro společnosti přijímající investiční rozhodnutí, stejně jako kvalita infrastruktury, dostupnost vzdělané a zdravé pracovní síly a národní stabilita[12]; konstatuje, že se efektivní mezní sazba daně mezi členskými státy značně liší; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda některé členské státy nenarušují hospodářskou soutěž tím, že uměle snižují efektivní mezní sazbu daně, např. prostřednictvím zrychlených plánů odpisů nebo úpravy daňové odpočitatelnosti některých položek, a výsledky sdělila Parlamentu;

27. upozorňuje, že daňová rozhodnutí mohou pro společnosti vytvořit právní jasnost, ale mohou být také zneužívána poskytováním preferenčního daňového zacházení; poukazuje však na to, že pro nastolení právní jistoty je vhodnější jednoduchý daňový systém;

28. vítá, že Komise je ochotna uplatnit svou ústavní úlohu v boji proti narušování hospodářské soutěže s využitím práva hospodářské soutěže; lituje, že několik nedávných rozhodnutí Komise ve významných případech hospodářské soutěže v oblasti daní bylo zrušeno vnitrostátními soudy a Soudním dvorem Evropské unie;

29. zdůrazňuje, že daňové pobídky uplatňované fiskálně odpovědným způsobem pro soukromý výzkum a vývoj (např. prostřednictvím daňových dobropisů, vyšších příspěvků nebo upravených plánů odpisů) mohou napomoci zvýšit celkové výdaje hospodářství na výzkum a vývoj, které s sebou často nesou pozitivní externality; je však znepokojen tím, že některé druhy daňových pobídek, jako jsou daňové režimy pro příjmy z patentů nebo z duševního vlastnictví, výdaje na výzkum a vývoj příliš nenavyšují a ve skutečnosti mohou narušovat jednotný trh a podněcovat přesouvání zisku a agresivní daňové plánování; poznamenává, že daňové pobídky by měly být zaměřeny na přilákání investic do reálné ekonomiky, a proto by měly být založeny na výdajích, nikoli na zisku, aby se tak lépe zaměřovaly na vstup inovací; vyzývá Komisi, aby navrhla pokyny pro daňové pobídky, které nenarušují jednotný trh, zejména tím, že upřednostní pobídky založené na nákladech, časově omezené, pravidelně vyhodnocované a zrušené v případě, že nemají pozitivní dopad, mají omezenou zeměpisnou působnost a poskytují spíše částečné než úplné osvobození od daně;

30. zdůrazňuje, že může být zapotřebí další harmonizace daňových pobídek pro výzkum a vývoj; konstatuje, že tato harmonizace byla součástí původního návrhu Komise na společný základ daně z příjmů právnických osob; vyjadřuje politování nad tím, že toto téma nebylo zohledněno v nedávném sdělení o zdanění podniků pro 21. století;

31. konstatuje, že významná část rozpočtové kapacity je poskytována prostřednictvím daňových pobídek ve formě osvobození, odpočtů, úvěrů, odkladů a snížených daňových sazeb; vyzývá Komisi, aby předložila posouzení všech neúčinných daňových pobídek a dotací, zejména těch, které poškozují životní prostředí a vedou k negativním hospodářským deformacím; vyzývá Komisi, aby vytvořila rámec pro prověřování daňových pobídek v EU a uložila členským státům povinnost zveřejňovat fiskální náklady na daňové pobídky; vyzývá členské státy, aby u každého daňového ustanovení prováděly každoroční, podrobné a veřejné analýzy nákladů a přínosů; domnívá se, že jistota v oblasti daní by byla posílena, kdyby členské státy měly jednotné chápání toho, jaké daňové pobídky nenarušují hospodářskou soutěž; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny pro daňové pobídky, které nenarušují jednotný trh;

32. vyzývá členské státy, aby se dohodly na důrazné, srozumitelné a ambiciózní reformě nepřímých daní, zejména DPH; zdůrazňuje, že snížení složitosti a byrokracie a řádné řešení daňových podvodů a úniků v oblasti DPH má zásadní význam pro zachování integrity jednotného trhu;

33. vyzývá členské státy, aby pokračovaly v reformě daňových orgánů, urychlily digitalizaci a začaly uplatňovat strategické přístupy na podporu malých a středních podniků při dodržování daňových předpisů a aby identifikovaly příležitosti ke snížení daňové zátěže; vyzývá členské státy, aby provedly důkladné a důrazné reformy složitých daňových systémů s cílem snížit byrokracii, administrativní zátěž a náklady na dodržování předpisů; připomíná, že evropská spolupráce v této oblasti a výměna osvědčených postupů mezi daňovými orgány má vysokou přidanou hodnotu;

34. vyzývá členské státy, aby lépe využívaly program EU Fiscalis s cílem zlepšit spolupráci mezi daňovými orgány v jejich reformním úsilí; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby zavedla výměnný program Erasmus pro daňové úředníky s cílem podpořit přijímání osvědčených postupů;

35. žádá Komisi, aby sledovala a monitorovala nové vnitrostátní daňové reformy nebo opatření zavedené v důsledku pandemie COVID-19 s cílem chránit ekonomiku, zejména ta opatření, která nebyla dočasná; vyzývá členské státy, aby provedly reformy daňových systémů a využily příležitostí, které nabízejí evropské nástroje zaměřené na podporu hospodářského oživení; zdůrazňuje, že tyto reformy musí zohledňovat evropský fiskální rámec; připomíná, že tyto reformy by měly být prováděny při plném respektování vnitrostátních pravomocí v daňové oblasti, ale zdůrazňuje, že důkladná koordinace mezi členskými státy přinese významnou přidanou hodnotu;

36. podporuje vysoké standardy dodržování práv daňových poplatníků, zejména v oblasti ochrany soukromí a údajů, zvláště fyzických osob, v jakémkoli politickém a legislativním procesu týkajícím se daní;

37. konstatuje, že většina zadávacích řízení v členských státech používá jako jediné kritérium pro zadání veřejné zakázky nejnižší cenu; připomíná Komisi výzvu Rady, aby zvážila, jak řešit deformační účinky způsobené účastí uchazečů o zakázku, kteří vyvíjejí činnost v jurisdikcích zařazených na unijní seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti; vyzývá Komisi, aby přehodnotila svou strategii pro zadávání veřejných zakázek v tomto ohledu;

Srovnávací přehled zdanění v EU

38. bere na vědomí probíhající práci Komise na srovnávacím přehledu zdanění v EU; doporučuje použít ekonomické ukazatele, které umožní identifikovat narušení jednotného trhu, jako je úroveň přímých zahraničních investic, licenčních poplatků a úroků; zdůrazňuje, že tento srovnávací přehled musí přispět k boji proti škodlivé daňové soutěži; vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila značné ztráty veřejných příjmů způsobené vnitrostátními daňovými politikami, které usnadňují vyhýbání se daňovým povinnostem; chápe, že tento srovnávací přehled zdanění musí být vytvořen jako nástroj, který členským státům pomůže při provádění řádných a důkladných reforem v daňové oblasti; varuje před používáním tohoto srovnávací přehledu k napadání konkrétních členských států, ale věří, že může posílit diskusi o potřebných reformách; vybízí k úzké spolupráci se současnými evropskými platformami při vytváření tohoto přehledu; chápe, že tento nový nástroj by mohl být užitečný pro proces evropského semestru, konkrétně pro doporučení pro jednotlivé země;

°

° °

39. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.


 

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) dává členským státům svrchované právo rozhodovat o vlastní daňové politice, zavazuje je však dodržování norem EU. Rozhodnutí členských států v oblasti daňové politiky zároveň mají zjevné důsledky pro fungování jednotného trhu. Určitá míra koordinace politických opatření je proto žádoucí, aby se zabránilo problémům, jako je právní nejistota, byrokracie, riziko dvojího zdanění a potíže se žádostmi o vrácení daně, což jsou faktory, které mohou v konečném důsledku odradit podniky a občany od toho, aby se angažovali v přeshraniční obchodní činnosti. Roztříštěnost daňové politiky v kombinaci s nedostatečnou spoluprací daňových orgánů může současně poskytnout příležitosti k arbitráži a agresivnímu daňovému plánování.

Dopad na malé a střední podniky

Škody způsobené roztříštěností daňové politiky a potenciální přínosy lepší koordinace vnitrostátních daňových opatření jsou nerovnoměrně rozděleny mezi různé hospodářské subjekty, přičemž nejvíce trpí malé a střední podniky. Náklady na dodržování daňových předpisů plně neodpovídají celkovému růstu podniků, a proto je menší podniky pociťují mnohem více. Některé členské státy se snaží nabídnout malým a středním podnikům náhradu za vyšší náklady na dodržování daňových předpisů tím, že pro menší podniky stanoví příznivé daňové režimy. Přestože je podpora malých a středních podniků obecně vítána, existuje riziko, že taková opatření povedou k dalšímu narušení trhu, neboť budou společnosti odrazovat od růstu. Výhody těchto preferenčních režimů je proto třeba pečlivě zvážit, aby se zajistilo, že nemají žádné potenciální stinné stránky. Dalším ze způsobů podpory přeshraniční obchodní činnosti by bylo harmonizovat základ daně, jak zamýšlela Komise ve svém návrhu společného (konsolidovaného) základu daně z příjmů právnických osob a rovněž v budoucí iniciativě „BEFIT – Podnikání v Evropě: Rámec pro zdanění příjmů“.

Koordinace daňové politiky

Ačkoli je třeba daňovou politiku koordinovat v celé EU, Evropská unie má pro koordinaci daňové politiky k dispozici především nástroje „měkkého“ práva, z nichž nejdůležitější jsou Skupina pro kodex chování (zdanění podniků), doporučení pro jednotlivé země v kontextu evropského semestru a rovněž legislativní postup, který podléhá jednomyslnému hlasování v Radě. I když je soubor nástrojů Evropské unie poněkud omezený, koordinace daňové politiky by měla v ideálním případě probíhat na globální úrovni. Pokud nám bude historie vodítkem, politické návrhy vyplývající z diskusí OECD mají často vyšší pravděpodobnost, že je nakonec Rada přijme, a mají tu výhodu, že snižují roztříštěnost daňové politiky i nad rámec jednotného trhu. To je na druhou stranu zvláště výhodné pro malé a střední podniky, které usilují o rozšíření svého potenciálního trhu i za evropské hranice.

Doporučení a oblasti reformy

Ačkoli v souvislosti s efektivnější koordinací daňové politiky EU existuje značný prostor pro zlepšení, zpráva se zaměřuje na několik klíčových oblastí, kde je provedení reforem nezbytné a zároveň uskutečnitelné.


Zvýhodnění dluhu ve zdanění právnických osob

Systémy daně z příjmů právnických osob jsou ve většině členských států nastaveny tak, že umožňují značné daňové odpočty z nákladů na dluhové služby, přičemž pro odpočet nákladů na kapitálové financování neexistuje žádný podobný mechanismus, a tak je dluhové financování mnohem atraktivnější než kapitálové financování. Rozdílné daňové zacházení s různými způsoby financování může podniky motivovat k nadměrnému zadlužení, které sníží jejich odolnost v nepříznivých hospodářských situacích. Toto zvýhodnění dluhu ve zdanění právnických osob dále představuje strukturální nevýhodu pro mladé a malé společnosti, které se musí mnohem více spoléhat na financování vlastním kapitálem. V zájmu řešení tohoto problému zavedly některé členské státy příspěvky na získávání podílů v podnicích, ačkoli evropský přístup by byl smysluplnější, pokud jde o zabránění narušování jednotného trhu.

Konkurence v oblasti efektivní mezní sazby daně

Efektivní mezní sazba daně z příjmů právnických osob je faktor, který může významným způsobem ovlivnit investiční rozhodování podniků, např. při výběru místa k zahájení nové činnosti. Členské státy proto někdy prostřednictvím snížení této sazby daně o podniky soutěží. Z toho důvodu jsou rozdíly v efektivních mezních sazbách daně z příjmů právnických osob v jednotlivých členských státech výrazně větší než rozdíly v nominálních sazbách daně, přičemž výhledová sazba efektivní mezní sazby daně byla v některých členských státech v roce 2020 dokonce záporná.[13] Proto by bylo vhodné, aby se Evropská komise touto metrikou zabývala a určila, zda některé členské státy nenarušují hospodářskou soutěž tím, že uměle snižují mezní sazby, např. zavedením zrychlených plánů odpisů nebo poskytováním příliš velkorysých možností odpočtu.

Daňové pobídky pro výzkum a vývoj

Výdaje na výzkum a vývoj mají zřejmý přínos pro společnost a hospodářství, neboť podporují inovace a v konečném důsledku vedou k poklesu cen a k silnější hospodářské soutěži. Celkové výdaje na výzkum a vývoj vyjádřené jako podíl hrubého domácího produktu jsou však v EU výrazně nižší než v jiných vyspělých ekonomikách. S cílem čelit tomuto trendu se řada členských států snaží motivovat k dalším investicím do výzkumu a vývoje poskytováním daňových pobídek. Existují však pochybnosti, zda jsou všechny daňové pobídky v této oblasti stejně účinné. Zvláště daňové režimy pro příjmy z patentů nebo z duševního vlastnictví v minulosti příliš nepřispěly ke zvýšení dodatečných výdajů na výzkum a vývoj, ale naopak vedly k dalšímu narušení jednotného trhu. Mělo by proto smysl, aby členské státy společně porozuměly tomu, jak nakládat s daňovými pobídkami pro výzkum a vývoj. Za tímto účelem by měl být přezkoumán pokus Komise o zavedení společného rámce pro výdaje na výzkum a vývoj, který by byl součástí společného základu daně z příjmů právnických osob.

Srovnávací přehled zdanění v EU

Evropská komise vyjádřila svůj záměr vypracovat srovnávací přehled zdanění v EU s cílem lépe odhalovat daňová opatření členských států, která by mohla usnadňovat agresivní daňové plánování a ohrozit jednotný trh. Evropská komise se vyzývá, aby informovala Evropský parlament o aktuálním stavu svého plánování a vzala v úvahu příspěvek Evropského parlamentu k této záležitosti.


INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí

6.12.2021

 

 

 

Výsledek konečného hlasování

+:

–:

0:

36

9

13

Členové přítomní při konečném hlasování

Gerolf Annemans, Gunnar Beck, Marek Belka, Isabel Benjumea Benjumea, Stefan Berger, Gilles Boyer, Carlo Calenda, Engin Eroglu, Markus Ferber, Jonás Fernández, Raffaele Fitto, Frances Fitzgerald, Luis Garicano, Sven Giegold, Valentino Grant, Claude Gruffat, Enikő Győri, Eero Heinäluoma, Michiel Hoogeveen, Danuta Maria Hübner, Stasys Jakeliūnas, France Jamet, Othmar Karas, Billy Kelleher, Ondřej Kovařík, Georgios Kyrtsos, Aurore Lalucq, Aušra Maldeikienė, Pedro Marques, Costas Mavrides, Jörg Meuthen, Csaba Molnár, Siegfried Mureşan, Luděk Niedermayer, Dimitrios Papadimoulis, Piernicola Pedicini, Lídia Pereira, Kira Marie Peter-Hansen, Sirpa Pietikäinen, Evelyn Regner, Antonio Maria Rinaldi, Alfred Sant, Martin Schirdewan, Joachim Schuster, Ralf Seekatz, Paul Tang, Irene Tinagli, Ernest Urtasun, Inese Vaidere, Johan Van Overtveldt, Stéphanie Yon-Courtin, Marco Zanni, Roberts Zīle

Náhradníci přítomní při konečném hlasování

Agnès Evren, Henrike Hahn, Eugen Jurzyca, Monica Semedo, Mick Wallace

 


 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

36

+

PPE

Isabel Benjumea Benjumea, Stefan Berger, Agnès Evren, Markus Ferber, Danuta Maria Hübner, Othmar Karas, Georgios Kyrtsos, Aušra Maldeikienė, Siegfried Mureşan, Luděk Niedermayer, Lídia Pereira, Sirpa Pietikäinen, Ralf Seekatz, Inese Vaidere

Renew

Gilles Boyer, Carlo Calenda, Engin Eroglu, Luis Garicano, Stéphanie Yon-Courtin

S&D

Marek Belka, Jonás Fernández, Eero Heinäluoma, Aurore Lalucq, Pedro Marques, Csaba Molnár, Evelyn Regner, Joachim Schuster, Paul Tang, Irene Tinagli

Verts/ALE

Sven Giegold, Claude Gruffat, Henrike Hahn, Stasys Jakeliūnas, Piernicola Pedicini, Kira Marie Peter-Hansen, Ernest Urtasun

 

9

-

ECR

Michiel Hoogeveen, Eugen Jurzyca

ID

Gerolf Annemans, Gunnar Beck, Jörg Meuthen

NI

Enikő Győri

The Left

Dimitrios Papadimoulis, Martin Schirdewan, Mick Wallace

 

13

0

ECR

Raffaele Fitto, Johan Van Overtveldt, Roberts Zīle

ID

Valentino Grant, France Jamet, Antonio Maria Rinaldi, Marco Zanni

PPE

Frances Fitzgerald

Renew

Billy Kelleher, Ondřej Kovařík, Monica Semedo

S&D

Costas Mavrides, Alfred Sant

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

[1] Úř. Věst. C 2, 6.1.1998, s. 1.

[2] Přijaté texty, P9_TA(2021)0416.

[3] Přijaté texty, P9_TA(2021)0392.

[4] Úř. Věst. C 411, 27.11.2020, s. 38.

[5] Přijaté texty, P9_TA(2021)0438.

[6] Úř. Věst. L 64, 11.3.2011, s. 1.

[7] Tiskové sdělení Komiseze dne 16. září 2019 s názvem  „State aid: Commission opens in-depth investigation into individual “excess profit” tax rulings granted by Belgium to 39 multinational companies“ („Státní podpora: Komise zahájila hloubkové šetření jednotlivých daňových rozhodnutí vydaných Belgií 39 nadnárodním společnostem a týkajících se nadměrného zisku“ ).

[8]Úř. věst. L 179, 9.7.2021, s. 10.

[9]Úř. věst. L 57, 18.2.2021, s. 17.

[10]Postoj Evropského parlamentu ze dne 8. června 2016 k návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které přímo ovlivňují fungování vnitřního trhu, Úř. věst. C 86, 6.3.2018, s. 176.

[11]OECD, Návrh veřejné diskuse k BEPS Krok 4: Odpočty úroků a jiné finanční platby, 2014.

[12]Světové ekonomické fórum, Zpráva o globální konkurenceschopnosti 2019.

[13] Viz též Evropská komise (2021). Výroční zpráva o zdanění v roce 2021, s. 36.

Poslední aktualizace: 10. ledna 2022Právní upozornění - Ochrana soukromí