ZPRÁVA o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2021

20.12.2021 - (2021/2182(INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: David McAllister

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2021

(2021/2182(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU), a zejména na článek 21 a 36 této smlouvy,

– s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 16. června 2021 s názvem „Zpráva o SZBP – naše priority na rok 2021“ (HR(2021)0094),

– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) ze dne 31. října 2000 o ženách, míru a bezpečnosti,

– s ohledem na svá předchozí usnesení o Hongkongu, zejména ze dne 8. července 2021 o Hongkongu, konkrétně případu deníku Apple Daily[1] a ze dne 19. června 2020 o zákonu ČLR o národní bezpečnosti pro Hongkong a potřebě, aby EU bránila vysokou úroveň autonomie Hongkongu [2],

– s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A9-0354/2021),

A. vzhledem k tomu, že úkolem a povinností Parlamentu je vykonávat svůj demokratický dohled nad společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP) a společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP), a proto by měl nezbytné informace dostávat transparentním způsobem a včas a zároveň mít k dispozici účinné prostředky k řádnému a účinnému plnění této úlohy;

B. vzhledem k tomu, že nedávný mezinárodní vývoj a vícerozměrné výzvy a rychle se měnící geopolitické prostředí urychlily stávající trendy, jež mají dopad na klíčové aspekty SZBP EU, odhalily zranitelnost EU vůči vnějším událostem a tlakům, zdůraznily potřebu silnějších, ambicióznějších, věrohodnějších, strategičtějších a jednotnějších opatření EU na světové scéně a zdůraznily, že je nezbytné, aby EU byla schopna samostatně určovat své vlastní strategické cíle a rozvíjet schopnosti k jejich plnění;

C. vzhledem k tomu, že k tomuto vývoji a výzvám patří bezprecedentní pandemie COVID-19, která se rozšířila z čínského Wu-chanu, a její důsledky; vyvíjející se úloha USA na globální scéně, hybridní útoky proti členským státům EU, jako je instrumentalizace migrantů, jejichž cílem je zpochybnit naše demokratické základy; pokračující porušování mezinárodního práva Běloruskem; rostoucí asertivita Čínské komunistické strany a dalších autoritářských a totalitních režimů; nedávné rychlé zhroucení státních struktur v Afghánistánu a následné převzetí země Tálibánem; napětí v indicko-tichomořském regionu, zejména v Jihočínském a Východočínském moři, jakož i v Tchaj-wanském průlivu; šíření zbraní hromadného ničení; zpochybňování dohod o kontrole zbraní; změna klimatu; finanční trestná činnost; zhoršování regionálních konfliktů, které vedou k vysídlování obyvatelstva; hospodářská soutěž při získávání přírodních zdrojů; nedostatek energie a vody; selhávání států; terorismus; organizovaná nadnárodní trestná činnost; kybernetické útoky; dezinformační kampaně;

D. vzhledem k tomu, že tyto trendy jsou důsledkem změn v globální rovnováze sil směrem k multipolárnímu světu, v němž se zvyšuje geopolitická konkurence, což ztěžuje globální správu a poskytování mezinárodních veřejných statků v době, kdy jsou tyto statky stále potřebnější;

E. vzhledem k tomu, že svět vstoupil do nové éry „nemíru“, do období rostoucí geopolitické nejistoty s množícími se regionálními konflikty a soupeřením velmocí, což má významné důsledky pro bezpečnost EU;

F. vzhledem k tomu, že škodlivý dopad změny klimatu na bezpečnost EU je stále zřejmější;

G. vzhledem k tomu, že se očekává, že k více než polovině celosvětového růstu populace do roku 2050 (tj. 1,3 miliardy z dalších 2,4 miliard lidí na planetě) dojde v Africe; vzhledem k tomu, že koncentrace tohoto růstu v některých nejchudších zemích spolu s dopady změny klimatu přinese řadu nových výzev, které – pokud nebudou řešeny okamžitě – budou mít extrémně problematické dopady jak na dotčené země, tak na EU; vzhledem k tomu, že zpráva Konference OSN o obchodu a rozvoji z roku 2019[3] uvádí, že aby bylo možné splnit závazky Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030, bude každoročně zapotřebí dalších 2,5 bilionu USD;

H. vzhledem k tomu, že aby mohla EU rozvíjet svou vedoucí úlohu a oživit a reformovat multilateralismus, který by byl založen na jejích demokratických hodnotách, právním státu, sociální spravedlnosti, základních právech, včetně rovnosti žen a mužů, globální podpoře svobody a na její vizi udržitelné a inkluzivní budoucnosti, musí na světové scéně hovořit jedním soudržným hlasem zakotveným ve společné strategické kultuře;

I. vzhledem k tomu, že velká většina občanů EU a autorů komentářů zveřejněných na digitální platformě Konference o budoucnosti Evropy podporuje silnější úlohu EU a společný evropský přístup v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky a přeje si, aby EU prováděla jednotnější a účinnější zahraniční a bezpečnostní politiku;

1. zdůrazňuje, že aby bylo možné dosáhnout strategického cíle, kterým je rozvoj celosvětové vedoucí úlohy, měla by EU utvářet svou SZBP na základě těchto pěti kroků:

– převzetí vedoucí úlohy při upevňování multilaterálních partnerství zaměřených na globální priority, zejména pak partnerství s OSN, a při ochraně a podpoře demokracie a lidských práv na celém světě,

– zlepšení viditelnosti a rozhodování EU a efektivní využití všech nástrojů její „tvrdé“ a „měkké“ síly, včetně zavedení hlasování kvalifikovanou většinou pro rozhodování o zahraniční politice EU,

– dosažení evropské svrchovanosti koherentním propojením vnější a vnitřní činnosti EU, kombinací schopnosti jednat v případě potřeby samostatně s připraveností usilovat o strategickou solidaritu s podobně smýšlejícími partnery,

– další rozvoj regionálních strategií, včetně diplomatické a hospodářské angažovanosti a spolupráce v oblasti bezpečnosti,

– rozšíření demokratického dohledu, kontroly a odpovědnosti a parlamentního rozměru SZBP EU;

Převzetí vedoucí úlohy při upevňování multilaterálních partnerství týkajících se celosvětových priorit, zejména pak partnerství s OSN, a při ochraně a podpoře demokracie a lidských práv na celém světě

2. vítá rostoucí ambice EU a její širší iniciativy zaměřené na převzetí vedoucí úlohy při prosazování globálních partnerství v oblasti klíčových priorit a při posilování mnohostranného pořádku založeného na pravidlech a na hodnotách prostřednictvím reformy klíčových institucí a organizací s cílem zlepšit jejich účinnost a zvýšit jejich odolnost a prostřednictvím lepšího využívání stávajících mechanismů a institucí pro mnohostrannou globální správu; konstatuje, že tyto iniciativy umožňují mezinárodnímu společenství, které se řídí mezinárodním právem, účinně řešit globální výzvy, k nimž patří změna klimatu, pandemie, energetická krize a teroristické hrozby, a bojovat proti vlivu zlovolných autoritářských aktérů; opakuje, že zahraniční a bezpečnostní politika EU musí zajistit provádění cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030;

3. zdůrazňuje, že v souvislosti s opatřeními v oblasti klimatu a lidskými právy a v kontextu řešení krizí je třeba rozvíjet skutečně strategické partnerství mezi EU a OSN; vyzývá členské státy a vlády na celém světě, aby orgánům OSN svěřily více pravomocí, zdrojů a kapacit pro intervence; lituje skutečnosti, že Čína a Rusko brání Radě bezpečnosti OSN v odsuzování represivních režimů za jejich činy, brzdí jednotnou mezinárodní reakci na různé krize a znemožňují provádění rozhodnutí G7 na úrovni OSN; znovu opakuje svou silnou podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS) a vyzývá EU a členské státy, aby poskytovaly odpovídající finanční podporu, která mu umožní plnit jeho úkoly;

4. zdůrazňuje, že je třeba, aby EU bránila a podporovala demokracii v celosvětovém měřítku tím, že půjde příkladem, včetně zajišťování přísného dodržování zásad demokracie, lidských práv a právního státu ve všech členských zemích; vyzývá EU k prosazování aliance demokratických států na celém světě; trvá na tom, že je nutné sdružovat zdroje, vyměňovat si osvědčené postupy, koordinovat společná opatření a rozvíjet sdílené strategie, pokud jde o boj proti zlovolným zásahům a dezinformacím ze strany autoritářských států a jejich zmocněnců, nepřátelských nestátních aktérů a organizací a protidemokratických aktérů v rámci demokratických společností; domnívá se, že má-li být tento přístup úspěšný, měly by EU a její členské státy – mimo jiné prostřednictvím úzké spolupráce s NATO – prosazovat v boji proti hybridním hrozbám celovládní a celospolečenský přístup ve spojení s ambiciózním programem na podporu demokracie zaměřeným na zachování a prosazování svobody projevu a nezávislosti sdělovacích prostředků; v této souvislosti vyjadřuje plnou podporu summitům pro demokracii konaným v USA, které se zaměřují na konkrétní opatření s cílem chránit všeobecná lidská práva, předcházet úpadku demokracie a bojovat proti korupci;

5. vyzývá EU k vypracování souboru nástrojů pro boj proti zahraničnímu vměšování, propagandě a ovlivňování, včetně vytvoření nových nástrojů, které umožní vymáhat náklady od pachatelů, a posílení příslušných struktur, zejména pracovních skupin Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) pro strategickou komunikaci; vítá navrhovaný přezkum Kodexu zásad boje proti dezinformacím, který vypracovala Komise; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU více zviditelňovala svou činnost prostřednictvím lepší a strategičtější komunikace o své vnější činnosti s vlastními občany i zbytkem světa;

6. je hluboce znepokojen dlouhodobým úpadkem demokracie a lidských práv ve stále větším počtu třetích zemí, včetně útoků na politická práva a integritu voleb; znovu potvrzuje, že je důležité, aby EU neustále podporovala volební procesy ve světě, mimo jiné prostřednictvím volebních pozorovatelských misí, a připomíná zásadní úlohu Parlamentu v tomto ohledu; zdůrazňuje, že je důležité zajistit co nejvyšší úroveň ochrany pro domácí volební pozorovatele; vyzývá EU, aby dále posílila spolupráci v oblasti pozorování voleb se všemi příslušnými partnery, jako jsou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a organizace, které schválily Deklaraci zásad pro mezinárodní volební pozorovatelské mise a Kodex chování pro mezinárodní volební pozorovatele;

7. vybízí EU, aby rozvíjela svou vedoucí úlohu při obraně a prosazování svobody, demokracie a lidských práv na mnohostranných fórech, zejména na půdě OSN; domnívá se, že by EU měla zajistit transparentní a účinné využívání globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv (unijní Magnitského zákon), a to i rozšířením oblasti působnosti tohoto režimu tak, aby zahrnoval trestné činy související s korupcí; připomíná, že by EU měla lépe prosazovat ustanovení o lidských právech obsažená v mezinárodních dohodách, které uzavřela; připomíná politickou povahu Globálního režimu sankcí EU v oblasti lidských práv, který je součástí integrovaného a komplexního politického přístupu;

8. trvá na plném provádění a systematickém začleňování hlediska rovnosti žen a mužů a akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů III (GAP III) do všech vnějších činností EU, na všech úrovních zapojení a do všech příslušných činností a koncepcí, a to i po skončení platnosti GAP III; vyzývá EU a členské státy, aby se ujaly vedoucí úlohy při provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000) o ženách, míru a bezpečnosti;

9. vyzývá k účinnému provádění unijní koncepce zprostředkování míru z roku 2020 s cílem upevnit pozici Evropské unie jako vlivného globálního aktéra, který investuje do předcházení konfliktů a mediace, a jako vedoucího činitele při prosazování a zajišťování míru na mezinárodní úrovni; připomíná komparativní výhodu EU v oblasti prevence konfliktů a jejich řešení ve srovnání s jednotlivými členskými státy; zdůrazňuje klíčovou roli, kterou v této oblasti hraje Evropský parlament prostřednictvím parlamentní diplomacie; uznává úlohu mládežnických organizací při budování mírové společnosti a při podpoře kultury míru, tolerance, mezikulturního a mezináboženského dialogu;

10. znovu vyzývá k větší podpoře strategie EU v oblasti námořní bezpečnosti, neboť zachování svobody plavby je stále významnější výzvou jak celosvětově, tak v sousedství EU; zdůrazňuje, že svobodu plavby je třeba vždy respektovat; vyzývá EU, aby se více zaměřovala na zajišťování svobody plavby a na opatření zaměřená na deeskalaci a prevenci ozbrojených konfliktů a vojenských incidentů na moři;

11. vyzývá k ambicióznímu programu EU ve spolupráci s klíčovými partnery, který bude podporovat svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení mimo EU a upozorňovat na otázku pronásledování z důvodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; konstatuje, že podpora svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přispívá k prosazování trvalého míru, a proto je důležitá při řešení mnoha výzev, kterým čelí EU a její partnerské země; vyzývá Komisi, aby co nejdříve jmenovala nového zvláštního vyslance EU pro podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení;

12. vítá úsilí EU jakožto globálního průkopníka v boji proti změně klimatu a naléhavě vyzývá Komisi a ESVČ, aby navrhly nové iniciativy, jako je internacionalizace Zelené dohody pro Evropu, a rovněž inciativy reagující na bezpečnostní rizika související s klimatem s cílem řešit dopad změny klimatu na místní úrovni, zejména na zranitelné skupiny obyvatel a těžce zasažené komunity; domnívá se, že by EU měla podporovat ambiciózní cíle v oblasti snižování emisí CO2 ve třetích zemích, a zdůrazňuje, že je třeba, aby klíčovou úlohu hrála diplomatická činnost v oblasti klimatu; očekává, že plnění Zelené dohody pro Evropu může mít rovněž významné geopolitické důsledky a ovlivní vztahy EU s některými jejími partnery, například řešením závislosti EU na dodávkách fosilních paliv z Ruska;

13. vítá přístup EU a její celosvětovou vedoucí úlohu při poskytování vakcín COVID-19 a řešení sociálních a hospodářských důsledků pandemie prostřednictvím mechanismu COVAX a globálního balíčku pro obnovu „Tým Evropa“; vyzývá EU, aby předložila spolehlivou globální strategii v oblasti zdraví, která by zahrnovala globální a unijní úsilí o zajištění lepší celosvětové připravenosti a účinné reakce na nadcházející krize a volného, spravedlivého, cenově dostupného a rovného přístupu k očkovacím látkám na celém světě; opakuje, že je třeba, aby se EU stala autonomnější, pokud jde o zdravotní otázky, a diverzifikovala své dodavatelské řetězce s cílem ukončit závislost na autoritářských a totalitních režimech; vítá partnerství EU a USA v celosvětové očkovací kampani proti onemocnění COVID-19;

14. uznává, že technologie, konektivita a datové toky jsou důležitým rozměrem vnějších vztahů a dohod o partnerství EU a mají významné geopolitické důsledky; naléhavě vyzývá EU, aby rozvíjela globální partnerství za účelem vytváření spravedlivých, otevřených a hodnotově orientovaných norem a standardů pro etické a na lidi orientované využívání technologií založené na pravidlech, které respektuje soukromí jednotlivých uživatelů, zejména pokud jde o umělou inteligenci a správu internetu, a to postavením kybernetické diplomacie do jádra její vnější činnosti; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU v tomto ohledu zajistila spolupráci a koordinaci mezi demokraciemi i dodržování mezinárodního a humanitárního práva při řešení konfliktů; zdůrazňuje konkrétní hrozbu, kterou mohou nové digitální technologie představovat pro obránce lidských práv a další osoby v důsledku kontrolování, omezování a podkopávání jejich činnosti, jak nedávno ukázala odhalení v rámci projektu Pegasus; vyzývá EU, aby se chopila iniciativy na zavedení moratoria na vývoz technologie spyware pro účely represe a přijetí pevného mezinárodního regulačního rámce v této oblasti; vyzývá EU a členské státy, aby v souladu s nařízením o dvojím užití zajistily náležitou péči v oblasti lidských práv a řádné prověřování vývozu evropských technologií pro sledování a technické pomoci[4]; požaduje, aby EU a členské státy spolupracovaly s vládami třetích zemí na ukončení represivních postupů a právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti a boje proti terorismu; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU chránila práva jednotlivců; zdůrazňuje proto, že systémy sociálních kreditů nejsou v souladu se základními hodnotami EU; zdůrazňuje, že tyto politiky a nástroje dohledu by v EU neměly být za žádných okolností zaváděny a používány; zdůrazňuje proto, že EU musí usilovat o omezení nadnárodního dosahu digitálních represí a bojovat proti tomuto jevu; konstatuje, že vývoz obranných technologií a zbraní spadá do pravomoci členských států;

15. znovu opakuje, že by EU měla vypracovat a uplatňovat strategii globální konektivity, která by byla rozšířením stávající strategie pro propojení EU-Asie a strategickou reakcí s cílem posílit její vliv v mnoha regionech světa, jako jsou Latinská Amerika, Afrika a Asie; vítá proto ambiciózní a mnohotvárnou iniciativu „globální brána“, kterou Komise představila dne 1. prosince 2021 a jejímž cílem je spravedlivě a udržitelně investovat mimo jiné do digitálních sítí a kvalitní infrastruktury s partnery po celém světě a která slibuje silnější partnerství, aniž by vytvářela závislost; zdůrazňuje, že Komise by měla projekty v oblasti konektivity se třetími zeměmi podmínit dodržováním přísných sociálních a pracovních práv, transparentnosti, lidských práv, náležité péče, interoperability, řádné správy věcí veřejných a demokratických norem a etickým používáním technologií jak v těchto zemích, tak v zahraničí; v této souvislosti konstatuje, že by Komise měla vypracovat strategii pro zlepšení přístupu svých partnerů ke spolehlivým a bezpečným technologiím; zdůrazňuje, že investice do konektivity musí podporovat ekonomickou odolnost a dekarbonizaci hospodářství, která je v souladu s Pařížskou dohodou; žádá o zvýšené úsilí při provádění partnerství EU v oblasti konektivity a vybízí Komisi, aby tyto projekty v oblasti konektivity rozvíjela ve spojení a spolupráci s podobně smýšlejícími partnery; uvítal by navázání partnerství v oblasti konektivity s Africkou unií (AU) na příštím summitu AU-EU;

16. vítá globální iniciativu skupiny G7 „Build Back Better World“ a naléhavě vyzývá EU, aby se aktivně podílela na jejím dalším rozvoji, a to i prostřednictvím hledání propojení s „Globální bránou“ a vzájemným posilováním těchto dvou iniciativ;

Zlepšení viditelnosti a rozhodování EU a efektivní využití všech nástrojů její „tvrdé“ a „měkké“ síly, včetně zavedení hlasování kvalifikovanou většinou pro rozhodování o zahraniční politice EU

17. opakuje, že EU potřebuje především jednotu a silnější a opravdovější politickou vůli svých členských států společně dohodnout a prosazovat cíle společné zahraniční politiky EU a spolupráci EU v oblasti bezpečnosti a obrany za účelem provádění cílů, hodnot, zásad a norem článku 21 SEU; zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit bezpečnostní a obrannou unii, která by sloužila jako výchozí bod pro provádění společné evropské politiky v oblasti obrany v souladu s ustanovením čl. 42 odst. 2 Smlouvy o EU;

18. zdůrazňuje, že zahraniční politika EU potřebuje mít vlastní nástroje v oblasti zahraničních věcí, lidských práv, bezpečnosti a obrany; připomíná, že stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) byla zakotvena v Lisabonské smlouvě, ale k jejímu zřízení došlo až v roce 2017; vyzývá proto členské státy a Radu, aby měly odvahu k co nejúčinnějšímu využívání všech nástrojů zahraniční politiky, které jsou ve Smlouvách k dispozici;

19. zdůrazňuje, že je třeba, aby EU ve spolupráci s členskými státy posílila svou schopnost jednat efektivně, včas, proaktivně a nezávisle a utvářet svou reakci na stávající i nadcházející výzvy; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby EU zavedla mechanismus automatické výměny informací a zpravodajských informací mezi členskými státy a EU o zahraničních záležitostech a bezpečnostních otázkách, jež se vyskytují mimo Unii, a to včetně informací o terorismu, který i nadále představuje hrozbu pro evropské hodnoty a bezpečnost a vyžaduje vícerozměrný přístup; vítá probíhající proces Strategického kompasu jako výchozí bod pro pokrok směrem k evropské bezpečnostní a obranné unii a pro strategickou svrchovanost EU v oblasti bezpečnosti a obrany, a rovněž pro vznik společné evropské strategické kultury v oblasti bezpečnosti a obrany založené na našich společných hodnotách a cílech a společném chápání hrozeb i uznávání specifických bezpečnostních a obranných politik členských států; očekává, že Strategický kompas pomůže utvářet společnou vizi bezpečnosti a obrany EU zaměřenou na dosažení strategické autonomie; poukazuje na to, že jeho výsledek by se měl odrazit v reformované verzi globální strategie EU z roku 2016, která zohlední klíčové hrozby, výzvy a příležitosti a nabídne EU cesty, jak hrát proaktivnější globální úlohu; dále zdůrazňuje, že tato zjištění by měla představovat základ pro revizi dalších dokumentů, jako je plán rozvoje schopností z roku 2018;

20. zdůrazňuje význam lidských práv jako nedílného prvku souboru nástrojů EU v oblasti zahraničních věcí a zdůrazňuje jeho doplňkovost; vybízí EU, aby s partnerskými zeměmi koordinovala obranu lidských práv a uplatňování sankcí, a zvýšila tak jejich dopad; připomíná, že důsledné a jednotné uplatňování omezujících opatření ve všech členských státech je předpokladem důvěryhodnosti a účinnosti zahraniční politiky EU; naléhavě žádá Komisi jako strážkyni Smluv a Radu a vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jako aktéry odpovědné za jednotu, soudržnost a účinnost zahraniční politiky EU, aby zajistili, že reakce členských států na porušování omezujících opatření přijatých EU budou účinné, přiměřené a odrazující; naléhavě vyzývá EU, aby zachovala úzkou koordinaci a spolupráci s USA při uplatňování sankcí za účelem dosažení společných cílů zahraniční a bezpečnostní politiky a aby se zároveň vyhnula možným nezamýšleným důsledkům pro zájmy obou zemí;

21. dále zdůrazňuje, že po dokončení musí mít Strategický kompas významnou přidanou hodnotu pro SZBP EU a solidaritu mezi členskými státy a neměl by být pouhým výčtem hrozeb a výzev, kterým EU a její členské státy čelí; trvá na tom, že konečný návrh Strategického kompasu by měl identifikovat současné a budoucí nedostatky v kapacitách – jak z hlediska institucí, tak aktiv – a poskytnout jasný plán, jak tyto mezery zaplnit; opakovaně vyslovuje úmysl Parlamentu plně se do tohoto procesu zapojit; očekává, že konečný návrh Strategického kompasu a strategické koncepce NATO budou vzájemně soudržné a budou odrážet jasnější rozdělení úkolů mezi EU a NATO s cílem zajistit lepší spolupráci a sdílení zátěže a určit způsoby, jak posílit spolupráci mezi EU a NATO; vybízí tyto členské státy, aby v plném rozsahu využívaly kapacit, které jim členství v NATO poskytuje; zavazuje členské státy, aby po dokončení Strategického kompasu dospěly k ambiciózní společné shodě ohledně čl. 42 odst. 7 SEU a článku 222 SFEU a jejich vztahu k článku 5 Severoatlantické smlouvy;

22. připomíná, že Smlouvy umožňují zlepšit rozhodovací postupy v oblasti SZBP; připomíná čl. 31 odst. 2 SEU, který Radě umožňuje přijímat určitá rozhodnutí o otázkách SZBP hlasováním kvalifikovanou většinou, a „překlenovací ustanovení“ uvedené v čl. 31 odst. 3 SEU, které stanoví možnost postupného přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v případě rozhodnutí v oblasti SZBP, která nemají souvislost s vojenstvím nebo obranou, ale posilují solidaritu a vzájemnou pomoc EU v období krizí; zdůrazňuje, že jednomyslnost omezuje schopnost EU jednat, a proto členské státy naléhavě vyzývá, aby při rozhodování v souvislosti se SZBP používaly hlasování kvalifikovanou většinou; opakuje zejména svou výzvu k zavedení hlasování kvalifikovanou většinou při přijímání prohlášení o mezinárodních otázkách lidských práv a rozhodnutí souvisejících s lidskými právy, při zavádění a uplatňování sankcí v rámci režimu sankcí EU v oblasti lidských práv a při přijímání všech rozhodnutí týkajících se civilních misí společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP); poukazuje na to, že použití článků 31 a 44 SEU by mohlo zajistit větší flexibilitu a kapacitu EU jednat v široké oblasti otázek zahraniční politiky;

23. opakuje svou výzvu k vytvoření nových forem spolupráce, jako je Evropská bezpečnostní rada, s cílem vytvořit integrovaný přístup ke konfliktům a krizím; zdůrazňuje, že je třeba zvážit složení a možnou oblast působnosti této spolupráce; připomíná, že probíhající Konference o budoucnosti Evropy nabízí relevantní rámec pro formování inovativních návrhů v tomto ohledu; vyzývá k tomu, aby byla konference ambicióznější, pokud jde o vnější rozměr politik EU, včetně politik v oblasti bezpečnosti a obrany, například vytvořením stálých mnohonárodních vojenských jednotek EU a zavedením hlasování kvalifikovanou většinou při rozhodování o zahraniční politice EU; upozorňuje však, že nové institucionální rámce samy o sobě nevyřeší strukturální a politické výzvy, kterým SBOP čelí; opakuje svou výzvu ke zřízení Rady ministrů obrany;

24. zdůrazňuje, že mezi vlastní nástroje EU by mělo patřit vytvoření Evropské diplomatické akademie, kde by se diplomaté EU od samého počátku připravovali na svou dráhu a sbližovali své postoje se společnými hodnotami a zájmy EU a směřovali ke skutečné sounáležitosti určené společnou diplomatickou kulturou z evropské perspektivy; vyzývá k úplnému provedení pilotního projektu „Na cestě k vytvoření Evropské diplomatické akademie“, který by mohl připravit půdu pro zřízení výše uvedené akademie a který by měl zahrnovat zavedení výběrového řízení pro vstup do ESVČ a delegací EU; zdůrazňuje, že je důležité posílit diplomatické zastoupení EU ve třetích zemích a usilovat o plnohodnotné diplomatické zastoupení EU v mnohostranných organizacích obecně, a zejména v OSN; zdůrazňuje, že silnější zastoupení EU ve třetích zemích a mnohostranných organizacích by významně podpořilo tolik potřebnou jednotu mezi institucemi EU a členskými státy při řešení globálních výzev v oblasti SZBP;

25. zdůrazňuje, že ucelený přístup k SZBP vyžaduje součinnost všech dostupných prostředků EU v oblasti vnější činnosti; poukazuje v tomto ohledu na klíčovou úlohu a komparativní výhodu Evropského parlamentu v diplomacii EU, zejména prostřednictvím meziparlamentních vztahů a rozsáhlého zapojení Parlamentu do programů podpory demokracie s třetími stranami; vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby Parlament uznaly jako nedílnou součást programu „Tým Evropa“ a aby tuto skutečnost zohlednily v příslušných operačních strukturách; zdůrazňuje, že kultura se stala užitečným diplomatickým nástrojem a základní součástí „měkké síly“ EU; zdůrazňuje, že kultura má velký potenciál prosazovat hodnoty EU;

26. vyzývá ESVČ a Radu k přijetí kroků k přezkumu rozsahu působnosti a mandátu zvláštních zástupců a zvláštních vyslanců EU a k zajištění transparentního komplexního posouzení efektivnosti a přidané hodnoty těchto pozic, jak požadoval Parlament ve svém doporučení ze dne 13. března 2019[5]; naléhavě vyzývá ESVČ a Radu, aby podnikly všechny nezbytné kroky k dosažení souladu s doporučením Parlamentu v co nejkratší době;

27. vítá úsilí Komise o rozšíření prognostických kapacit EU, a to i pokud jde o SZBP, jak dokládá druhá výroční zpráva o strategickém předvídání s názvem „Schopnost a svoboda EU jednat“; navrhuje, aby se s cílem začlenit prognózy do tvorby politiky a zlepšit připravenost EU na nadcházející výzvy, jako jsou krize a konflikty z důvodu změny klimatu, a posílit její schopnost utvářet regionální a globální vývoj prováděla interinstitucionální prognostická činnost na politické úrovni;

28. zdůrazňuje, že vnější rozměr rozpočtu EU musí být náležitě financován a připraven neprodleně reagovat na současné, vznikající i budoucí výzvy; trvá na tom, že rozpočet na vnější činnost by se měl zaměřit na prioritní oblasti, a to jak geograficky, tak tematicky, a na oblasti, v nichž může činnost EU přinést největší přidanou hodnotu;

Dosažení evropské suverenity soudržnou vnější a vnitřní činností EU a spojením schopnosti jednat v případě potřeby samostatně s připraveností usilovat o strategickou solidaritu s podobně smýšlejícími partnery

29. vyzývá EU, aby v konkrétních oblastech, které mají pro zachování předního postavení Unie na světové scéně zásadní význam, jako je prosazování hodnot EU, základní práva, spravedlivý obchod, ekonomika, bezpečnost a technologie, sociální spravedlnost, ekologická a digitální transformace, energie a její úloha při řešení asertivity autoritářských a totalitních režimů, zvyšovala svou strategickou autonomii; zdůrazňuje, že je třeba soudržně propojit vnější činnost EU s interními politikami EU; opakuje svou výzvu k vytvoření evropské bezpečnostní a obranné unie, která by sloužila jako výchozí bod pro provádění společné evropské obrany v souladu s ustanovením čl. 42 odst. 2 SEU a která by EU umožnila, aby v případě potřeby jednala samostatně a chránila své bezpečnostní zájmy, a přispěla by k tomu, aby se EU stala schopnějším a důvěryhodnějším strategickým partnerem pro své spojence, včetně NATO a USA; vyzývá k posílení a zefektivnění spolupráce v oblasti obrany, například v otázkách týkajících se obranného vybavení;

30. zdůrazňuje, že autonomie EU v oblasti bezpečnosti a obrany znamená rozvoj, koordinaci a rychlé nasazení spolehlivých a interoperabilních strategických kapacit nezbytných pro účinné řešení krizí; ochranu EU a jejích občanů; výcvik klíčových partnerů; účinnou spolupráci, rozhodování a dělbu práce, vývojových a výrobních kapacit mezi členskými státy při plném uplatňování solidarity, a to na úrovni EU i dalších mezinárodních organizací, jako je OSN a NATO; a schopnost rozhodovat a jednat v případě potřeby samostatně a nezávisle a v souladu se svými vlastními zájmy, zásadami a hodnotami stanovenými v článku 21 SEU, zejména tím, že se stane skutečným globálním aktérem a bude plně dodržovat mezinárodní právo; poukazuje na to, že prioritou by mělo být budování silných a spolehlivých aliancí, partnerství a mnohostranných ujednání a budování strategické solidarity se stejně smýšlejícími zeměmi; zdůrazňuje, že tento přístup by měl dále prohlubovat spolupráci s partnery, zejména v rámci NATO; konstatuje, že tyto posílené evropské strategické kapacity a struktury by měly být slučitelné a vzájemně se doplňovat s NATO; vítá v tomto ohledu oznámení předsedsedkyně Komise o uspořádání summitu o evropské obraně za francouzského předsednictví Rady; poukazuje na to, že EU a NATO předloží do konce roku 2021 společné prohlášení o spolupráci; vyzývá k vytvoření „sil rychlého nasazení“, jak je představil místopředseda Komise, vysoký představitel, jako první krok k vytvoření stálých mnohonárodnostních vojenských jednotek EU; zdůrazňuje, že takové síly by musely představovat přidanou hodnotu ve srovnání s bojovým uskupením EU, které nikdy nebylo nasazeno; vyzývá proto Radu a Komisi, aby posoudily a vypracovaly možnosti zřízení stálých mnohonárodnostních vojenských jednotek EU financovaných z Evropského mírového nástroje i z rozpočtu Unie, a to s plným využitím současných možností, které nabízejí smlouvy EU;

31. uznává NATO jako trvalý základ kolektivní evropské bezpečnosti a obrany a vyzývá spojence na obou stranách Atlantiku, aby znovu potvrdili svůj závazek vůči NATO jako hlavní instituci pro obranu euroatlantického prostoru; znovu vyzývá spojence, aby zachovali a plnili dohodnuté požadavky na sdílení zátěže, včetně výdajů na obranu, které mají dosáhnout 2 % HDP, jak bylo dohodnuto na summitu NATO v Newportu v roce 2014;

32. vyzývá členské státy, aby uvedly svou politiku vývozu zbraní do souladu s ustanoveními společného postoje Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu[6], a aby důsledně uplatňovaly všechna kritéria; znovu vyzývá místopředsedu, vysokého představitele, aby považoval oblast nešíření zbraní, odzbrojení a kontroly zbrojení za prioritní, neboť některé kontrolní režimy jsou napadány nepřátelskými státními subjekty, jiné jsou z velké části ignorovány, přičemž jsou vyvíjeny a nasazovány nové technologie, které lze označit nejen za přelom, ale i za revoluci ve vojenské oblasti;

33. zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie dále rozvíjela a posilovala svou technologickou, provozní a digitální suverenitu a odborné znalosti prosazováním silného evropského obranného průmyslu a trhu, rozvoje evropské technologické a průmyslové základny obrany, intenzivnějšího společného vojenského výzkumu a vývoje, zadávání veřejných zakázek, odborné přípravy, údržby, společného přístupu k zabezpečení dodávek a ambicióznější spolupráce s demokratickými spojenci; zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost vznikajícím přelomovým technologiím, opatřením v oblasti kybernetické bezpečnosti a kybernetické obraně, ochraně a odolnosti kritických infrastruktur a zabezpečení dodávek klíčových technologických složek, jako jsou mikrovodiče; připomíná příležitosti, které nabízejí stávající nástroje a mechanismy, jako je stálá strukturovaná spolupráce, Evropský obranný fond a koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany; vyzývá členské státy, aby tyto nástroje a mechanismy využívaly v plném rozsahu; vítá první výzvy k předkládání návrhů v rámci Evropského obranného fondu, který je zásadním nástrojem pro posílení evropské bezpečnosti a obrany, jakož i strategické autonomie EU;

34. obává se technologické závislosti EU na poskytovatelích ze zemí mimo EU, zejména pokud se jedná o nedemokratické státy; je znepokojen tím, že Evropa je při zajišťování své kybernetické bezpečnosti závislá na zahraničních nástrojích; vyzývá orgány EU, aby usilovaly o dosažení celoevropského konsensu ohledně potřeby zachovat nezávislost Evropy v různých klíčových technologických oblastech a aby navrhly pragmatický a autonomní přístup, který by zabránil závislostem a geopolitickému nátlaku v kritických technologických odvětvích; zdůrazňuje zejména strategický význam infrastruktury 5G a podmořských kabelů;

35 zdůrazňuje, že základními prvky pro rozvoj prohloubené a posílené evropské bezepčnostní a obranné unie jsou společná politika a rozsáhlé schopnosti v oblasti kybernetické obrany; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné rozvíjet a posilovat společné vojenské schopnosti kybernetické obrany i schopnosti vojenské obrany členských států; zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny orgány EU a členské státy spolupracovaly na všech úrovních s cílem vytvořit strategii kybernetické bezpečnosti; vyzývá ESVČ, aby zajistila odpovídající úroveň kybernetické bezpečnosti svých aktiv, prostor a činností, včetně svého sídla a delegací EU;

36. poukazuje na to, že klíčovým faktorem pro dosažení autonomie EU na globální úrovni a pro prosperitu a bezpečnost naší společnosti je evropské kosmické odvětví; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že kosmický prostor se rychle stává politickou arénou, která odráží geopolitickou konkurenci na Zemi, a novou technologickou hranicí, a může se rychle změnit ve vojenskou arénu, pokud nebudou zavedeny správné mezinárodní právní nástroje; podporuje iniciativy zaměřené na posílení politiky EU v oblasti vesmíru, včetně ambiciózního nového kosmického programu EU, který musí usilovat o ochranu současných i budoucích evropských kosmických prostředků; trvá na tom, že EU by měla sladit politické a finanční závazky se svými ambicemi v oblasti vesmíru; vyzývá k větší angažovanosti EU při vypracovávání komplexní mezinárodní regulace vesmíru s cílem zabránit zbrojení ve vesmíru; podporuje Satelitní středisko Evropské unie, které poskytuje orgánům s rozhodovací pravomocí včasné varování před možnými krizemi a globální situační přehled;

Další rozvoj regionálních strategií, včetně strategií týkajících se diplomatické a hospodářské angažovanosti a spolupráce v oblasti bezpečnosti

37. vítá závěry summitu o západním Balkánu pořádaného slovinským předsednictvím Rady v Brdu pri Kranju; znovu opakuje, že podporuje evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, a znovu proto vyzývá k urychlení procesu rozšíření a k poskytnutí jasného směru pro země usilující o vstup do EU; naléhavě vyzývá členské státy, aby konečně splnily své sliby, a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné okamžitě uspořádat první mezivládní konference s Albánií a Severní Makedonií a uvolnit vízový režim pro Kosovo; zdůrazňuje, že proces rozšíření je i nadále jednoznačně podmíněn tím, že kandidátské země splní všechna příslušná kritéria stanovená Evropskou radou, přičemž hlavní důraz je kladen na posílení demokracie, právního státu, lidských práv a práv menšin a na podporu usmíření a hospodářského pokroku na západním Balkáně, což jsou předpoklady k dosažení trvalého míru, stability a prosperity; zdůrazňuje potřebu posílené spolupráce při řešení společných výzev; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se v rámci politiky rozšíření vyhodnocovaly získané zkušenosti a aby se zvýšila viditelnost a další investice v regionu s cílem zlepšit informovanost veřejnosti, a tím i zvýšit důvěryhodnost a angažovanost EU; žádá, aby EU spolupracovala se zeměmi západního Balkánu při hledání řešení problémů, které brání dalším reformám, a to i pokud jde o provádění 14 klíčových priorit v Bosně a Hercegovině, které zajistí provádění Daytonské mírové dohody; zdůrazňuje význam evropské integrace těchto partnerských států pro stabilitu a bezpečnost celého kontinentu; vyzývá EU, aby podporovala občanskou společnost na západním Balkáně při prosazování a šíření evropských hodnot; oceňuje činnost vykonávanou v rámci operace EUFOR Althea, která přispívá k míru, stabilizaci a evropské integraci Bosny a Hercegoviny; připomíná, že tato mise hraje i nadále klíčovou roli při zajišťování bezpečnosti a stability Bosny a Hercegoviny a celého regionu; s ohledem na možné budoucí rozšíření zdůrazňuje potřebu účinnějšího rozhodování na úrovni EU;

38. zdůrazňuje, že nově přijatý nástroj předvstupní pomoci na období 2021–2027 (NPP III) by měl podporovat dlouhodobé investice do evropské budoucnosti tohoto regionu a že k dosažení konkrétních výsledků by měla být účinně využívána jeho větší podmíněnost; vítá přísnější podmíněnost týkající se demokracie, lidských práv a právního státu v rámci modernizovaného NPP III; vítá hospodářský a investiční plán pro západní Balkán a vyzývá k jeho okamžitému provádění, aby se usnadnilo dlouhodobé oživení a hospodářský růst této oblasti a její udržitelné propojení, které přiblíží západní Balkán k jednotnému trhu EU;

39. znovu potvrzuje svou neochvějnou podporu zemím Východního partnerství, zejména pokud jde o jejich nezávislost, svrchovanost a územní celistvost v rámci jejich mezinárodně uznaných hranic, jakož i respektování vůle lidu; vyzývá k plnému provádění dohod o přidružení s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou a Dohody o komplexním posílení partnerství mezi EU a Arménií; zdůrazňuje, že je třeba pokračovat v jednáních o Dohodě o komplexním a posíleném partnerství mezi EU a Ázerbájdžánem; naléhavě vyzývá země Východního partnerství, zejména ty, které se rozhodly nastoupit cestu demokracie a pokračovat v evropské integraci, aby zajistily dodržování základních svobod, lidských práv a zásad právního státu a pokračovaly v provádění nezbytných sociálních, hospodářských a politických reforem; Vítá společné sdělení Komise ze dne 18. března 2020 nazvané „Politika Východního partnerství po roce 2020 – Posilování odolnosti – Východní partnerství, které je přínosné pro všechny“ (JOIN(2020)0007); opakuje, že podmínkou k tomu, aby EU podpořila další integraci, je dosažení konkrétního pokroku, pokud jde o tyto reformy; podporuje uplatňování zásad diferenciace a podmíněnosti ze strany EU, včetně pobídek; zdůrazňuje, že úspěch zemí Východního partnerství může být prokázán a upevněn pouze prostřednictvím procesu integrace do EU a může také ruskému lidu ukázat, jaké socioekonomické výhody mohou přinést reformy evropského typu; vyzývá Komisi a Radu, aby využily nadcházejícího summitu Východního partnerství k tomu, aby našim partnerům vyslaly jasný signál o podpoře; vyzývá vedoucí představitele EU, aby zajistili, že pět dlouhodobých cílů a deset nových cílů pro rok 2025 s finančními prostředky poskytnutými v rámci hospodářského a investičního plánu navrženého v červnu 2021 skutečně přispěje k sociální a hospodářské obnově po pandemii COVID-19, posílí hospodářské vazby a vytvoří obchodní cesty mezi EU a partnerskými zeměmi;

40. odsuzuje přímé i nepřímé zapojení Ruska a dalších vnějších aktérů do ozbrojených konfliktů a hybridních útoků v tomto regionu, jeho okupace a posilování vojenské přítomnosti v tomto regionu nebo na jeho hranicích; zdůrazňuje, že neustálá hrozba v naší blízkosti vyžaduje fyzickou přítomnost EU i NATO v regionu; podporuje posílení spolupráce mezi EU a zeměmi Východního partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany, zejména pokud jde o podporu mírového řešení regionálních konfliktů, řešení hybridních hrozeb, kybernetických útoků, dezinformačních a propagandistických kampaní, ukončení zasahování třetích stran do demokratických procesů a zvyšování odolnosti společnosti; bere na vědomí sbližování tří přidružených partnerů se SZBP a podporuje posílenou spolupráci v oblasti SBOP, včetně účasti na stálé strukturované spolupráci, pokud jsou splněny podmínky;

41. je hluboce znepokojen situací v Bělorusku; co nejdůrazněji odsuzuje násilné činy proti pokojným demonstrantům a vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů zadržených před tzv. prezidentskými volbami konanými dne 9. srpna 2020 i po nich a zrušení všech obvinění proti těmto osobám; znovu opakuje, že neuznává Alexandra Lukašenka jako prezidenta Běloruska; vyzývá Radu, aby bezodkladně a v úzké spolupráci s mezinárodními partnery zavedla co nejpřísnější a co nejširší sankce proti všem běloruským pachatelům volebních podvodů, násilí a represí v Bělorusku i proti jednotlivcům a subjektům, které organizují činnosti usnadňující nezákonné překračování vnějších hranic EU nebo k nim přispívají; vyzývá Radu, aby pokračovala v mezinárodní koordinaci zaměřené na větší izolaci tohoto diktátora a jeho režimu; důrazně odsuzuje hybridní útoky Lukašenkova režimu namířené proti EU, včetně využívání nelegálních migrantů na vnějších hranicích EU a zneužívání lidských bytostí k politickým účelům v rozporu s mezinárodními normami; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby pohotově reagovaly na vznikající hrozby v souladu s právem EU a mezinárodními závazky a aby přizpůsobily svou SZBP a migrační a azylovou politiku novým výzvám; vyjadřuje solidaritu s členskými státy, které těmto hrozbám čelí; zdůrazňuje svou neochvějnou podporu demokratickému Bělorusku a upozorňuje na to, že je důležité posílit spolupráci se zástupci běloruské občanské společnosti a demokratické opozice; zdůrazňuje význam platformy Parlamentu pro boj proti beztrestnosti v Bělorusku a vyzývá k využití všech dostupných právních prostředků s cílem postavit Lukašenka a představitele jeho režimu před soud;

42. zdůrazňuje, že je třeba, aby se EU a členské státy více angažovaly na jižním Kavkaze v zájmu stability a prosperity regionu a také v zájmu potírání vlivu a vměšování regionálních mocností; vítá zapojení předsedy Evropské rady do snah o zmírnění politické krize v Gruzii; považuje to za projev vůdčího postavení EU a vyzývá k podobnému přístupu ke krizovým a konfliktním situacím v regionu Východního partnerství i mimo něj; podporuje územní celistvost Gruzie a odsuzuje ruskou okupaci gruzínských území, včetně Abcházie a Jižní Osetie; připomíná Rusku jeho mezinárodní závazky vyplývající z dohody o příměří z roku 2008, kterou zprostředkovala EU za francouzského předsednictví; vyzývá Rusko, aby jednalo konstruktivně a umožnilo pokrok v rámci ženevských mezinárodních rozhovorů; vyzývá Rusko, aby přestalo porušovat lidská práva na okupovaných územích Gruzie, a připomíná Ruské federaci její právní povinnost jakožto mocnosti vykonávající „faktickou kontrolu“, jak je uvedeno v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gruzie v. Rusko (II)[7]; odsuzuje provokace ze strany okupačních sil, včetně únosů gruzínských občanů, zabíjení, nezákonného zadržování a soustavného posouvání administrativních hranic; vyzývá EU, její členské státy a místopředu Komise, vysokého představitele, aby aktivně usilovali o nalezení trvalého řešení sporů mezi Arménií a Ázerbájdžánem ohledně Náhorního Karabachu a zabránily další eskalaci napětí v regionu, zejména tím, že budou na Ázerbájdžán a Arménii naléhat, aby řešily poválečné otázky, včetně vymezení hranic a propuštění všech zbývajících válečných zajatců; konstatuje, že Minská skupina OBSE je i nadále jediným mezinárodně uznávaným formátem pro řešení tohoto konfliktu na základě zásad územní celistvosti, nepoužití síly, sebeurčení, rovných práv a mírového řešení konfliktů; vyzývá k rychlému návratu této skupiny k úloze prostředníka;

43. znovu odsuzuje agresivní politiku Ruska vůči Ukrajině, zejména neustálou finanční a vojenskou podporu ozbrojených formací v Donbasu, nezákonnou okupaci Autonomní republiky Krym a města Sevastopol, blokádu Azovského moře a posilování vojenské přítomnosti na východní hranici Ukrajiny a na Krymském poloostrově; vítá zřízení Mezinárodní krymské platformy a vyzývá orgány EU, členské státy a všechny podobně smýšlející partnery, aby se aktivně zapojili do této iniciativy zaměřené na obnovení územní celistvosti Ukrajiny; znovu vyjadřuje podporu Medžlisu krymských Tatarů jako jedinému mezinárodně uznávanému zastupitelskému orgánu krymských Tatarů a oceňuje nezlomný postoj ukrajinských občanů na okupovaném Krymu, zejména krymských Tatarů; naléhavě vyzývá k obnovení minského procesu s cílem ukončit vojenský konflikt na východě Ukrajiny; podporuje trvalou pomoc Ukrajině v oblasti bezpečnostních a vojenských reforem a zvažuje možnost poskytování vojenského výcviku ukrajinským důstojníkům; bere na vědomí první zasedání kybernetického dialogu mezi EU a Ukrajinou; vítá diskusi o vojenské poradní a výcvikové misi EU na Ukrajině a vyjadřuje jí podporu;

44. vítá společné sdělení Komise a místopředsedy Komise, vysokého představitele ze dne 9. února 2021 o obnoveném partnerství se zeměmi jižního sousedství[8] a podporuje mír, stabilitu a prosperitu a demokratické zásady v regionu; vyzývá Komisi, aby plně provedla iniciativy nastíněné v tomto společném sdělení; vyjadřuje politování nad skutečností, že 25 let od zahájení tzv. barcelonského procesu stále ještě nebyl vytvořen prostor sdílené prosperity, stability a svobody se středomořskými zeměmi jižního sousedství; opakuje však svou výzvu k důkladnému přezkumu celé evropské politiky sousedství z hlediska financování a pomoci poskytované zahraničním zemím sousedícím s EU s cílem zajistit, aby partneři ze sousedství pokročili v reformách a zavázali se k úzkému dialogu a spolupráci s EU, přičemž je třeba zaručit, že politiky budou přizpůsobeny konkrétním potřebám;

45. připomíná závazek EU týkající se mírového procesu na Blízkém východě a uzavření dohody mezi oběma stranami, a to i pokud jde o otázky konečného statusu, přičemž je především třeba zachovat podmínky na místě umožňující mírové řešení v podobě existence dvou států na základě hranic z roku 1967, kdy by hlavním městem obou států byl Jeruzalém a kdy by vedle sebe v míru a bezpečí existoval bezpečný Stát Izrael a nezávislý, demokratický, ucelený a životaschopný Palestinský stát, a to na základě práva na sebeurčení a plného dodržování mezinárodního práva; v tomto duchu vyzývá k obnovení skutečného mírového úsilí zaměřeného na dosažení hmatatelných výsledků mezi oběma stranami s podporou mezinárodního společenství; vyzývá EU, aby se více angažovala v oživení mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci, mimo jiné prostřednictvím opatření na budování důvěry, regionálního dialogu a intenzivnější transatlantické spolupráce v regionu a lepším využitím svého vlivu na obě strany;

46. vyzývá k ukončení činností, které by mohly ohrozit životaschopnost řešení dvou států na místě a k nimž patří výstavba izraelských osad a demolice palestinských domů a infrastruktury na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma; vyzývá k politickému řešení, které by ukončilo blokádu a zmírnilo humanitární krizi v pásmu Gazy, včetně poskytnutí nezbytných bezpečnostních záruk, které by zabránily násilí vůči Izraeli; důrazně odsuzuje terorismus; zdůrazňuje význam palestinských voleb pro obnovení demokratické legitimity podpory politických institucí v Palestině ze strany obyvatelstva;

47. připomíná první výročí Abrahámovských dohod a zdůrazňuje jejich význam pro mír, stabilitu a spolupráci v regionu; vyzývá Komisi a Radu, aby podpořily normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy prováděním a rozšířením Abrahámovských dohod jako důležitého příspěvku k dosažení trvalého míru na Blízkém východě; uznává důležitou úlohu, kterou v tomto ohledu sehrály Spojené státy;

48. vyjadřuje vážné znepokojení nad situací v Libanonu a důrazně vyzývá libanonskou vládu, aby jednala způsobem, který jí umožní plnit své úkoly a zachovat si důvěryhodnost a odpovědnost, a nepodléhala zahraničnímu vlivu; zdůrazňuje zvláštní odpovědnost Hizballáhu a dalších frakcí za potlačení libanonského lidového hnutí v roce 2019 a za politickou a hospodářskou krizi v Libanonu; vyzývá Írán, aby se zdržel vměšování do vnitřních záležitostí Libanonu, a požaduje, aby byla respektována svrchovanost a politická nezávislost Libanonu; důrazně odsuzuje odpalování raket Hizballáhem z jižního Libanonu směrem na civilní oblasti v Izraeli; odmítá jakoukoli roli prezidenta Bašára Asada v poválečné Sýrii s odkazem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2254 (2015); vítá a podporuje trestní vyšetřování, které je namířeno proti Asadovi a jeho spolupracovníkům v souvislosti s použitím chemických zbraní a které je činí odpovědnými za četné válečné zločiny; doporučuje, aby členské státy rozšířily seznam osob, na které se vztahují cílené sankce, a zahrnuly do něj civilní a vojenské představitele Asadova režimu, o nichž se lze domnívat, že byli zapleteni do válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dalších závažných porušení práv; opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila akční plán EU proti beztrestnosti se zvláštní kapitolou o Sýrii; zdůrazňuje, že tento akční plán by měl usilovat o lepší koordinaci a harmonizaci zdrojů a úsilí členských států při stíhání válečných zločinců v EU;

49. je i nadále hluboce znepokojen stále asertivnější zahraniční politikou turecké vlády, která vede k opakovanému napětí mezi touto zemí a EU jako celkem, jejími jednotlivými členskými státy a zeměmi v sousedství; konstatuje, že podle zprávy Komise o Turecku ze dne 19. října 2021[9]mělo Turecko v srpnu 2021 velmi nízkou míru sladění se SZBP, která činila přibližně 14 %; znovu poukazuje na dlouho se zhoršující situací v oblasti lidských práv a demokracie v Turecku; konstatuje, že financování Turecka ze strany EU bude podléhat pravidlům podmíněnosti, včetně dodržování zásad Charty OSN, mezinárodního práva a evropských hodnot a zásad; vyzývá k obnovení diplomatického dialogu za účelem nalezení udržitelného řešení sporů ve východním Středomoří; uznává, že Turecko bude pro EU stále zemí klíčového strategického zájmu a že je třeba se více angažovat v oblastech společného zájmu, se zvláštním zaměřením na určité oblasti politiky, jako je změna klimatu, boj proti terorismu, migrace, bezpečnost a hospodářství; v této souvislosti vítá vůbec první dialog na vysoké úrovni o migraci a bezpečnosti, který byl nedávno zahájen; dochází k závěru, že vyhlídky na vstup Turecka do EU jsou v tuto chvíli nereálné; důrazně proto trvá na tom, aby v případě, že se stávající negativní trend okamžitě a konzistentně nezvrátí, Komise v souladu s rámcem pro jednání z října 2005 doporučila formální pozastavení přístupových jednání s Tureckem, aby obě strany mohly prostřednictvím strukturovaného dialogu na vysoké úrovni realisticky přezkoumat vhodnost stávajícího rámce a jeho funkčnost a prozkoumat možnosti zavedení nových, alternativních komplexních modelů budoucích vztahů; připomíná, že EU je připravena použít všechny nástroje, které má k dispozici, včetně sankcí, aby hájila své zájmy a zájmy svých členských států a udržovala regionální stabilitu;

50. poukazuje na význam uplatňování veškerých ustanovení dohody o vystoupení z EU uzavřené mezi EU a Velkou Británií, včetně protokolu o Irsku a Severním Irsku a dohody o obchodu a spolupráci; zdůrazňuje význam protokolu pro zachování míru a stability a pro integritu a řádné fungování jednotného evropského trhu; vítá kroky k vytvoření Parlamentního shromáždění pro partnerství poslanců Evropského parlamentu a britského parlamentu, jak je stanoveno v dohodě; je i nadále otevřen dalšímu rozvoji a posílení rámce spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím, což by mohlo vést k dohodě o zahraniční bezpečnostní a obranné politice a otázkách společného zájmu; v této souvislosti zdůrazňuje význam úzké spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím na mezinárodních fórech, zejména v OSN, s ohledem na mnoho společných hodnot a zájmů a na zeměpisnou blízkost;

51. zdůrazňuje, že je třeba prohloubit transatlantickou spolupráci mezi EU a USA na základě rovnocenného partnerství založeného na společných hodnotách a cílech a na zásadě partnerství ve vedení a odpovědnosti, přičemž je třeba respektovat autonomii, zájmy a ambice druhé strany; vítá v této souvislosti prohlášení nazvané „Směrem k obnovenému transatlantickému partnerství“ ze summitu mezi EU a USA konaného v roce 2021, které je dobrým základem pro ambiciózní transatlantickou agendu; plně podporuje součinnost a společné zahraniční a bezpečnostní cíle a zavazuje se usilovat o jejich dosažení, a to dalším prohloubením spolupráce v rámci transatlantického dialogu mezi EU a USA, s cílem řešit mnoho klíčových globálních výzev, jako je změna klimatu a hrozba, kterou představují autoritářské a totalitní režimy; vítá zahájení činnosti Transatlantické rady pro obchod a technologie; doporučuje, aby se vrcholné schůzky EU a USA konaly pravidelně, a poskytovaly tak trvalý impuls nezbytné transatlantické spolupráci na nejvyšší úrovni; opakuje, že podporuje zřízení Transatlantické politické rady pod vedením nejvyšších zahraničněpolitických činitelů obou stran; zdůrazňuje, že silné transatlantické vztahy vyžadují, aby EU dále rozvíjela svou schopnost jednat; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se EU rychle přizpůsobila měnící se úloze USA na globální scéně s cílem chránit své životně důležité zájmy a sledovat své cíle v oblasti zahraniční politiky; zdůrazňuje, že EU a USA musí koordinovat své úsilí v boji proti terorismu a radikalizaci a zajistit, aby vynaložené úsilí bylo podpořeno potřebnými zdroji; vyzývá EU a USA, aby se společně zabývaly setrvalými a rostoucími hrozbami pro ochranu a zachování kulturního dědictví, zejména v oblastech konfliktu;

52. zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a Afrikou jsou nanejvýš důležité pro to, aby bylo možné reagovat na potřeby partnerských zemí, rozvíjet jejich značný potenciál a sledovat společné zájmy; zdůrazňuje, že vztah EU s jejím sousedním kontinentem by měl odrážet jejich společný úděl a měl by se zaměřovat na vytvoření důvěryhodné perspektivy, zejména pro nejmladší generace; vítá společné sdělení Komise a vysokého představitele, místopředsedy Komise s názvem „Na cestě ke komplexní strategii pro Afriku“ ze dne 9. března 2020[10] a znovu vyzývá k tomu, aby byl překročen rámec vztahu dárce a příjemce a aby bylo upřednostněno skutečné partnerství, v jehož jádru stojí lidský rozvoj a ochrana přírodních zdrojů; v této souvislosti trvá na tom, že je třeba vyzvat Komisi a vysokého představitele, místopředsedu Komise, aby prohloubili diskuse s africkými partnery EU, a to na úrovni jednotlivých zemí i regionálních organizací, jako je regionální hospodářský mechanismus a regionální hospodářská společenství tvořící Africkou unii (AU); zdůrazňuje, že je důležité podporovat Africkou unii a její regionální složky v jejich úsilí o vytvoření účinné bezpečnostní architektury pro předcházení konfliktům a jejich řešení, a to mimo jiné prostřednictvím komplexní podpory zahájení činnosti afrických pohotovostních sil a jejich regionálních složek; vyzývá k důslednému provádění cílů udržitelného rozvoje ve všech oblastech vztahů mezi EU a Afrikou; vítá skutečnost, že v dubnu 2021 byla uzavřena dohoda navazující na dohodu z Cotonou, a vítá posílení vazeb EU se zeměmi Organizace afrických, karibských a tichomořských států a intenzivnější spolupráci na mnohostranných fórech v oblasti agendy pro udržitelný rozvoj a opatření v oblasti klimatu; vyjadřuje znepokojení nad zpožděním, k němuž došlo v souvislosti s podpisem dohody navazující na dohodu z Cotonou; bere na vědomí dohody o zpětném přebírání osob uzavřené s africkými zeměmi;

53. je vážně znepokojen prudce rostoucí nejistotou v oblasti Sahelu, která ovlivňuje bezpečnost a životní podmínky nesčetných civilistů, a prudkým nárůstem počtu útoků islamistických militantů, které mají vážný dopad na stabilitu regionu, zejména v Mali a Burkině Faso; vyzývá EU a skupinu G5 Sahel, aby zasáhly, a zabránily tak bezpečnostnímu kolapsu v širším regionu; v této souvislosti vítá obnovené partnerství NATO a Mauritánie, která je hlavním regionálním spojencem EU a jejíž síly stojí v první linii boje proti terorismu v regionu; odsuzuje přítomnost soukromých vojenských a bezpečnostních společností v Africe, zejména Wagnerovy skupiny, která se dopustila rozsáhlého porušování lidských práv a zároveň podporovala zájmy nedemokratických států; trvá na tom, že je třeba aktualizovat strategii EU-Afrika na základě integrovaného přístupu, který může zajistit bezpečnost a rozvoj v zájmu stabilizace znepokojivé situace v oblasti Sahelu, a to s ohledem na vývoj zaznamenaný v roce 2021 a vzhledem k rostoucí nestabilitě v této oblasti a zásadnímu dopadu, který mají události v tomto regionu nejen na Afriku, ale i na EU a její členské státy; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba spolupracovat na strategii v oblastech obrany, rozvoje a budování míru s cílem čelit vzestupu džihádistů v oblasti Sahelu a v dalších částech Afriky;

54. je vážně znepokojen vývojem v Rusku a opakuje, že EU má zájem na zachování svobody, stability a míru na evropském kontinentu i mimo něj; domnívá se, že EU by měla pracovat v úzké spolupráci a koordinaci s NATO a dalšími partnery s cílem odradit Rusko od provádění destabilizujících a podvratných akcí v Evropě, zejména v pobaltských zemích a ve východní Evropě, včetně vměšování se do voleb, dezinformačních kampaní a podpory krajně pravicových stran; zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby represe proti vlastním občanům představovaly pro ruské orgány vyšší náklady; lituje, že ruské vojenské síly nadále v rozporu s mezinárodním právem okupují části Ukrajiny a Gruzie, že jsou stále přítomny v Moldavské republice a že Rusko nadále destabilizuje mír a bezpečnost v regionu a aktivně používá hybridní opatření proti demokraciím v Evropě; je znepokojen ruským zasahováním v regionu západního Balkánu, které je prováděno prostřednictvím hybridních taktik zahrnujících dezinformační kampaně, jejichž cílem je podkopat roli EU a závazek evropské budoucnosti jednotlivých zemí; zdůrazňuje, že pokud jde o politiku EU v této souvislosti, je třeba vystupovat jednotně, a to i při prosazování sankcí; vyzývá proto Komisi, aby svou strategii vůči Rusku blíže koordinovala s členskými státy, aby EU tváří v tvář ruským hrozbám vystupovala jednotně; zdůrazňuje, že Parlament doporučil, aby EU společně s členskými státy přezkoumala politiku EU vůči Rusku a vypracovala komplexní strategii EU vůči Rusku; naléhavě vyzývá EU, aby vypracovala strategii pro budoucí vztahy EU s demokratickým Ruskem, která by ruským občanům jasně ukázala, jaké výhody by tyto vztahy mohly přinést; zdůrazňuje, že dokud Rusko uplatňuje agresivní politiky vůči EU a jejím sousedům, nemohou se vztahy s touto zemí podstatně změnit; opakuje, že EU musí dát jasně najevo, že bude-li Rusko pokračovat ve své současné politice vůči Bělorusku, bude EU nucena zavést vůči Rusku další omezující a odrazující opatření; je znepokojen skutečností, že Rusko opakovaně porušuje dohody o kontrole zbraní a normy v této oblasti, což vedlo k neúspěchu smlouvy o likvidaci raket středního doletu a kratšího doletu (INF), a je znepokojen porušováním Úmluvy o chemických zbraních tím, že Rusko na svém území i na území EU používá vojenské nervově paralytické látky; zdůrazňuje, že je nutné vyvíjet na Ruskou federaci tlak, aby dodržovala mezinárodní právo a smlouvy; vyjadřuje politování nad tím, že Rusko využívá zdroje energie jako geopolitický nástroj nátlaku, zejména dodávky plynu členským státům EU přes Ukrajinu, a žádá, aby byla energetická závislost na Rusku minimalizována podporou diverzifikace energetických zdrojů a tras; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily evropskou energetickou bezpečnost, zejména s ohledem na současný prudký nárůst cen plynu a elektřiny; naléhavě vyzývá EU, aby více spolupracovala s ruským obyvatelstvem, mimo jiné tím, že vytvoří jasně definovaný cíl „angažovanosti“, který by se neměl zaměřovat jen na tradiční selektivní spolupráci s Kremlem, ale také na „strategickou“ a dynamičtější spolupráci s ruskou opozicí a občanskou společností;

55. zdůrazňuje, že Arktida má pro EU strategický geopolitický význam, a poukazuje na závazek EU být odpovědným aktérem, který usiluje o dlouhodobý udržitelný mírový rozvoj této oblasti; zdůrazňuje jedinečnou složitost výzev, kterým arktický region čelí a které vyžadují větší zapojení a řešení ze strany EU, a to i s ohledem na znalosti a vůli obyvatel Arktidy, včetně původních obyvatel; v tomto ohledu vítá společné sdělení Komise a vysokého představitele, místopředsedy Komise ze dne 13. října 2021 o silnějším zapojení EU pro mírovou, udržitelnou a prosperující Arktidu[11]; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby reagovaly na velmi znepokojivé dopady a důsledky změny klimatu v Arktidě; zdůrazňuje, že perspektiva militarizace Arktidy s sebou nese značná bezpečnostní rizika v tomto regionu i mimo něj, a je znepokojen možným přenesením globálních bezpečnostních výzev do Arktidy a postupným a výrazným posilováním ruské vojenské přítomnosti v Arktidě, jakož i dopadem rozsáhlých čínských iniciativ a ambicí v oblasti rozvoje a infrastruktury v tomto regionu; konstatuje, že Arktida hraje klíčovou úlohu pro bezpečnost celé Evropy; zdůrazňuje, že EU musí mít kromě dobré spolupráce s NATO jasnou představu o své roli v oblasti bezpečnostních otázek v Arktidě; zdůrazňuje, že je důležité dodržovat mezinárodní právní předpisy a dohody, aby Arktida zůstala oblastí s nízkým napětím; žádá, aby se větší pozornost zaměřila na první arktický optický kabel, který je součástí nervové soustavy internetu a stále častěji se stává předmětem mezinárodních zpravodajských operací; vybízí členy Arktické rady, aby se zabývali zvýšenou militarizací a hledali platformy pro odpovídající řešení těchto otázek jak s členy, tak s nečleny Arktické rady; zasazuje se o to, aby EU v zájmu většího geopolitického vlivu zvýšila své úsilí o získání statusu pozorovatele v Arktické radě;

56. zdůrazňuje, že Čína je pro EU partnerem pro spolupráci a vyjednávání, ale také konkurentem ve stále větším počtu oblastí a systémovým soupeřem; opakuje svou výzvu, kterou zdůraznil ve svém usnesení ze dne 16. září 2021 o nové strategii EU-Čína[12], totiž aby EU vypracovala asertivnější, komplexnější a ucelenější strategii EU-Čína, která bude sjednocovat všechny členské státy a formovat vztahy se stále asertivnější a více intervencionistickou Čínou v zájmu EU jako celku; zdůrazňuje, že tato strategie by měla podporovat mnohostranný řád založený na pravidlech, jejím jádrem by měla být obrana hodnot a zájmů EU a měla by být založena na třech zásadách, a to na zásadě spolupráce v rámci možností, konkurence v případě potřeby a konfrontace v případě nutnosti; vyzývá k větší spolupráci mezi demokratickými zeměmi s cílem řešit rostoucí asertivitu a represivnost Komunistické strany Číny;

57. důrazně podporuje smysluplnou účast Tchaj-wanu jako pozorovatele v na zasedáních a v rámci mechanismů a činností mezinárodních organizací a prohloubenou spolupráci EU a Tchaj-wanu včetně dvoustranných investičních dohod; vyzývá vysokého představitele, místopředsedu Komise a Komisi, aby v rámci příprav na jednání o prohloubení dvoustranných hospodářských vazeb urychleně zahájili posouzení dopadů, veřejné konzultace a stanovení rozsahu dvoustranné dohody o investicích s tchajwanskými orgány; s vážným znepokojením bere na vědomí nedávné projevy síly a eskalaci napětí v regionálních ohniscích neklidu, jako je Jihočínské moře, Východočínské moře a Tchajwanský průliv; vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračujícími vojenskými manévry Číny v Tchajwanském průlivu, včetně těch, které jsou zaměřeny na Tchaj-wan nebo se odehrávají v tchajwanském identifikačním pásmu protivzdušné obrany; vyzývá Čínskou lidovou republiku, aby zanechala tohoto vyhrožování vojenskou silou, které vážně ohrožuje mír a stabilitu v Tchajwanském průlivu a v indicko-tichomořském regionu; opakuje, že vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem by měly být rozvíjeny konstruktivně prostřednictvím dialogu; zdůrazňuje svůj nesouhlas s veškerými jednostrannými kroky, které by mohly ohrozit status quo v Tchaj-wanu; zdůrazňuje, že žádné změny ve vztazích mezi Tchaj-wanem a Čínou nesmí být prováděny proti vůli tchajwanských občanů; naléhavě vyzývá EU a členské státy, aby se aktivně zapojily do spolupráce s podobně smýšlejícími mezinárodními partnery v zájmu zachování míru a stability na obou stranách Tchajwanského průlivu a aby navázaly partnerství s demokratickou vládou Tchaj-wanu;

58. důrazně odsuzuje pokračující porušování lidských práv v Číně, zejména zásahy proti etnickým a náboženským menšinám, které jsou většinou namířené proti muslimským Ujgurům, křesťanům a Tibeťanům, a odsuzuje rovněž tvrdé potlačení demokracie a svobod v Macau a Hongkongu mimo jiné zavedením drakonického zákona o národní bezpečnosti v roce 2020; odsuzuje agresivní chování Číny v Jihočínském a Východočínském moři, které má dopad na svobodu plavby, a také revizionistický postoj Číny ve východní Asii, který vyústil v řadu hraničních střetů s jejími sousedy;

59. znovu důrazně odsuzuje neopodstatněné a svévolné sankce uvalené čínskými orgány na několik evropských jednotlivců a subjektů, včetně pěti poslanců Evropského parlamentu; opakuje svou výzvu čínské vládě, aby tato zcela neoprávněná omezující opatření zrušila;

60. odsuzuje kroky ČLR v Hongkongu a zdůrazňuje, že pokračující narušování autonomie Hongkongu je nejen v rozporu se závazky Číny vyplývajícími z dvoustranných smluv a mezinárodního práva, ale zpochybňuje i roli Pekingu jako důvěryhodného partnera; potvrzuje svůj závazek k cíleným sankcím v rámci Globálního sankčního režimu EU v oblasti lidských práv proti čínským úředníkům, kteří se podílejí na porušování lidských práv v Hongkongu a Sin-ťiangu, a dále naléhavě vyzývá Radu, aby přijala cílené sankce, včetně zákazu cestování a zmrazení majetku, proti jednotlivcům a subjektům v Hongkongu a ČLR za závažné porušování lidských práv a mezinárodního práva v Hongkongu; žádá členské státy, které dosud mají uzavřené smlouvy o vydávání s Čínou a Hongkongem, aby zastavily jednotlivé extradice v případě, že daným osobám hrozí mučení nebo kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo tresty, v případě, že by dotčená osoba čelila politicky motivovanému obvinění, v dalších situacích, kdy by etnické menšiny, představitelé prodemokratické opozice v Hongkongu a disidenti obecně byli předmětem cílených akcí, a ve všech případech, kdy by vydání bylo v rozporu s povinnostmi EU vyplývajícími z Evropské úmluvy o lidských právech;

61. zdůrazňuje, že je důležité, aby se EU připojila ke svým transatlantickým partnerům a pokračovala v nezávislém externím vyšetřování původu viru COVID-19, který pochází z čínského Wu-chanu, s cílem hledat velmi potřebné odpovědi a poznatky pro možné předcházení budoucím globálním katastrofám, které mají přímý dopad na zahraniční a bezpečnostní politiku;

62. odsuzuje nátlak Komunistické strany Číny vyvíjený na Litvu a další členské státy a partnery EU a vyzývá k větší solidaritě se zeměmi, které jsou pod jejím tlakem, včetně spolupráce s našimi demokratickými spojenci při otevírání našich trhů ekonomikám, které trpí v důsledku hospodářského tlaku Komunistické strany Číny;

63. vítá oznámení předsedkyně Komise o plánech na předložení nového společného prohlášení o partnerství v oblasti Perského zálivu; vyzývá EU, aby předložila ucelenou strategii pro zajištění vyvážené angažovanosti EU v tomto regionu, přičemž jejím klíčovým strategickým cílem by měla být podpora regionální bezpečnosti a spolupráce; konstatuje, že tato angažovanost by měla usilovat o součinnost s regionálními aktéry, například prostřednictvím Bagdádské konference o spolupráci a partnerství a větší podpory EU iniciativám neformálního dialogu, do nichž jsou zapojeni akademici, občanská společnost, náboženští představitelé a další aktéři; je povzbuzen snížením napětí mezi Íránem a Saúdskou Arábií a vyzývá obě země, aby urychleně dokončily proces obnovení úplných diplomatických vztahů; znovu opakuje, že prioritou EU je oživit společný komplexní akční plán (JCPOA) coby otázku bezpečnosti Evropy a daného regionu; připomíná, že společný komplexní akční plán zůstává jediným způsobem, jak zastavit znepokojivé jaderné činnosti Íránu; oceňuje úlohu vysokého představitele, místopředsedy Komise a ESVČ při mediaci mezi USA a Íránem v úsilí o oživení akčního plánu JCPOA; vyzývá Spojené státy a Írán, aby pokračovaly ve smysluplných jednáních s cílem vrátit se k dodržování JCPOA; trvá na tom, že cesta k obnovení akčního plánu JCPOA zahrnuje úplný návrat Íránu k závazkům vyplývajícím z JCPOA a zrušení všech amerických sankcí souvisejících s tímto akčním plánem; upozorňuje, že je třeba řešit širší škodlivé a destabilizující aktivity Íránu na Blízkém východě i mimo něj, včetně území členských států EU, a čelit jim; zdůrazňuje, že jakákoli dohoda s Íránem musí obsahovat dostatečné záruky, aby Írán nemohl získat jaderné zbraně; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) údajně nemá přístup ke svému monitorovacímu a sledovacímu vybavení v jaderných zařízeních a lokalitách v Íránu, což značně omezuje její schopnost ověřovat a monitorovat jaderné aktivity Íránu, a nad tím, že v posledních dvou letech nebyly vyřešeny otázky týkající se ochranných opatření; odsuzuje porušování lidských práv ze strany Íránu vůči vlastnímu obyvatelstvu, program balistických raket a teroristické aktivity v regionu;

64. zdůrazňuje, že situace v Afghánistánu je varovným signálem pro EU, aby přehodnotila mezinárodní přístup k budování státu v zahraničí a strategicky přepracovala integrovaný přístup svých vnějších politik, zvýšila svůj podíl odpovědnosti za globální bezpečnost a usilovala o větší svrchovanost ve své zahraniční a bezpečnostní politice; je znepokojen dramatickou humanitární, politickou, hospodářskou a bezpečnostní situací v Afghánistánu, zejména proto, že každý třetí Afghánec trpí extrémním hladem; vyzývá Komisi a ESVČ, aby posílily humanitární pomoc a využily všechny dostupné nástroje k zajištění přístupu ohrožených Afghánců k ochraně; poukazuje na to, že je třeba, aby tálibánský režim nesl odpovědnost za ochranu lidských životů a majetku a za obnovení bezpečnosti, veřejného pořádku a veřejných služeb; opakuje, že afghánské ženy a dívky, lidé v profesích spojených s afghánskou občanskou společností, obránci lidských práv, političtí aktivisté, novináři, akademičtí pracovníci, umělci a příslušníci náboženských a národnostních menšin a dalších ohrožených skupin si stejně jako všichni obyvatelé Afghánistánu zaslouží žít v bezpečí, pod ochranou a důstojně a zaslouží si i plný přístup ke vzdělávání a veřejnému životu, a vítá širokou mezinárodní podporu jejich práv a svobod; vyzývá k další evakuaci ohrožených Afghánců, zejména soudkyň, obhájců lidských práv, novinářů, místních zaměstnanců a dalších osob, které jsou ohroženy kvůli své činnosti při prosazování demokracie a základních svobod; vyzývá EU, aby nedopustila zmaření úspěchů dosažených v posledních 20 letech a zajistila, aby se z Afghánistánu opět nestalo bezpečné útočiště pro teroristické skupiny; vyzývá EU, aby důkladně přezkoumala své dvacetileté působení v Afghánistánu a poučila se z něj a aby bezodkladně vypracovala komplexní strategii EU pro Afghánistán a okolní země založenou na zkušenostech; poukazuje na význam spolupráce se sousedními a regionálními zeměmi v zájmu zajištění celosvětové bezpečnosti a regionální stability, přičemž je třeba mít na paměti, že ne všechny země sousedící s Afghánistánem a regionální mocnosti sdílejí stejné cíle jako koalice vedená USA; v této souvislosti zdůrazňuje významnou úlohu, kterou některé země sehrály při repatriaci evropských občanů a evakuaci afghánských občanů v tísni, zejména díky značnému diplomatickému tlaku, který tyto země vyvinuly na jednotky Talibánu;

65. vítá obnovený závazek EU vůči indicko-tichomořskému regionu a uznání jeho rostoucího významu z hlediska zájmů EU, jak je uvedeno ve společném sdělení vysokého představitele, místopředsedy Komise a Komise ze dne 16. září 2021 o strategii EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu[13] i v závěrech Rady ze dne 19. dubna o stejném tématu; zasazuje se o posílení spolupráce se zeměmi v tomto regionu, zejména s Japonskem, Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Austrálií, Novým Zélandem a Koreou; uznává, že v regionu dochází k intenzivnímu geopolitickému soupeření a územním sporům, které jsou z velké části podněcovány rostoucí asertivitou Číny vůči jejím sousedům; vyzývá všechny strany, aby dodržovaly zásady mezinárodního práva, zejména Úmluvu OSN o mořském právu; poukazuje na to, že je nutné zajistit dlouhodobou strategickou angažovanost v indicko-tichomořském regionu a vytvořit komplexní a strategické mechanismy dvoustranného a mnohostranného dialogu s indicko-tichomořskými zeměmi a jejich společnostmi, zejména s podobně smýšlejícími zeměmi, jako jsou mimo jiné Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland; zdůrazňuje význam bezpečnosti a stability v indicko-tichomořském regionu pro prosperitu a bezpečnost v EU; bere na vědomí nově vznikající partnerství v regionu, jako je vytvoření třístranné vojenské aliance mezi Austrálií, Spojeným královstvím a USA (AUKUS), a vyjadřuje politování nad nedostatečnou koordinací při vytváření tohoto partnerství;

66. upozorňuje na rostoucí regionální a geopolitický vliv Indie; zdůrazňuje, že k prohloubení partnerství mezi EU a Indií a k využití plného potenciálu jejich dvoustranných vztahů je zapotřebí větší politické angažovanosti; znovu opakuje, že je zapotřebí dosáhnout hlubšího partnerství, které by mělo být založeno na společných hodnotách a plném dodržování lidských práv; uznává, že Indie je pro EU klíčovým partnerem vzhledem k jejímu postavení a vedoucí úloze v zásadních oblastech;

67. vyzývá k tomu, aby byla posílena a prohloubena spolupráce s našimi partnery v Latinské Americe; je přesvědčen, že upevnění vztahů s Latinskou Amerikou a Karibikem má obrovský význam z hlediska geopolitické strategie EU ve světě; zdůrazňuje, že je třeba, aby Unie upevnila vazby, které spojují EU se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku, zejména při ochraně mnohostranného řádu založeného na pravidlech; vyzývá EU, aby využila všech dostupných nástrojů k prohloubení spolupráce s partnery z Latinské Ameriky a Karibiku; naléhavě vyzývá EU, aby znovu získala své postavení přednostního partnera latinskoamerických zemí s ohledem na další geopolitické aktéry, kteří v regionu zaujímají stále větší prostor, zejména v důsledku pandemie onemocnění COVID-19 a vakcinační diplomacie; vyzývá EU a členské státy, aby vedly asertivnější politiku vůči autoritářským režimům, které těží ze svých vztahů s EU a omezují, porušují nebo přímo potlačují práva a svobody svých občanů;

Rozšíření demokratického dohledu, kontroly a odpovědnosti a parlamentního rozměru SZBP EU

68. poukazuje na konkrétní přínos Evropského parlamentu v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky EU díky jeho prostředkům parlamentní diplomacie, jako jsou zprávy a usnesení, hustá síť stálých meziparlamentních orgánů, politický dialog s osobami zastávajícími veřejné funkce na celém světě a jeho podpora demokracie, mediace a činnosti zaměřené na pozorování voleb; potvrzuje, že Parlament by měl při rozhodování Unie na mezinárodní scéně plně využívat svých pravomocí v oblasti dohledu a rozpočtu; zdůrazňuje význam programů Parlamentu na podporu demokracie, které mají velký potenciál posílit úlohu EU ve světě tím, že zapojují klíčové politické subjekty a umožňují udržitelnou demokratickou správu v zemích mimo EU;

69. zdůrazňuje, že politický a odborný dialog mezi parlamenty má zásadní význam a musí být dobře koordinován s činností výkonné moci; poukazuje proto na význam bezproblémové výměny všech relevantních informací mezi orgány v oblasti SZBP, včetně výměny příslušných důvěrných informací, v zájmu zajištění účinnosti vnější činnosti EU jako celku a větší odpovědnosti v rámci SZBP;

70. vyzývá Komisi a členské státy, aby umožnily a posílily parlamentní dohled nad vnější činností EU, a to i tím, že budou pokračovat pravidelné konzultace s vysokým představitelem, místopředsedou Komise a s Komisí; zdůrazňuje, že tento dohled má značný význam pro zajištění řádného fungování evropské demokracie a důvěry veřejnosti; zdůrazňuje, že tento dohled může být výchozím bodem pro dosažení silnější institucionální úlohy Parlamentu v rámci SZBP; vyzývá k rychlému uzavření jednání o nahrazení interinstitucionální dohody z roku 2002 o přístupu Parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky[14]; žádá koordinaci bezpečnostních a informačních služeb členských států;

71. zdůrazňuje význam parlamentních shromáždění jako prostoru pro spolupráci a institucionální dialog a jejich cenný přínos pro evropskou zahraniční činnost v otázkách bezpečnosti, jakož i potřebu podporovat jejich činnost a zajistit jejich správné fungování a rozvoj; vyzývá k posílení dohledu Parlamentu nad prací delegací EU, pokud jde o zastupování hodnot a zásad EU v zahraničí a snahu o naplňování zájmů EU, aniž by byl opomíjen přístup založený na lidských právech; zdůrazňuje, že je třeba, aby delegace EU měly k dispozici všechny nezbytné a vhodné zdroje a schopnosti, aby mohly při plnění těchto úkolů účinně jednat;

72. žádá, aby se v plné míře využilo většího zapojení Evropského parlamentu do plánování programu Globální Evropa a NPP III; vítá zavedení dvakrát ročně konaného geopolitického dialogu na vysoké úrovni pro nástroje financování vnější činnosti, který je klíčovým nástrojem nejen pro kontrolu, ale i pro aktivní utváření priorit zahraniční politiky EU; zdůrazňuje, že cílem těchto geopolitických dialogů je umožnit Parlamentu poskytnout obecné směry, strategické řízení a pokyny pro programování a provádění v rámci tematických a zeměpisných priorit iniciativy Globální Evropa a NPP III; trvá však na tom, že Parlament by měl obdržet příslušné přípravné dokumenty s dostatečným předstihem a s dostatečnou mírou podrobností, aby mohl provést smysluplnou kontrolu; vyzývá ke zvýšení transparentnosti při využívání finančních nástrojů, a to vytvořením jednotné společné transparentní veřejné databáze projektů a akcí;

73. připomíná Radě právo Parlamentu být informován o všech fázích postupů souvisejících s vyjednáváním a uzavíráním mezinárodních dohod a jeho výsadní právo udělit nebo odepřít souhlas s těmito dohodami; je odhodlán využít těchto pravomocí, jak jsou vymezeny ve Smlouvách, k zajištění transparentnosti a demokratického dohledu nad mezinárodními dohodami sjednanými jménem EU, jakož i nad uplatňováním evropského mírového nástroje, jak je uvedeno v jeho doporučení ze dne 28. března 2019[15], a to i pokud jde o jeho doplňkovost s dalšími nástroji EU v oblasti vnější činnosti;

74. opakuje svůj názor, že je nejvyšší čas přepracovat prohlášení o politické odpovědnosti z roku 2010, které tvoří základ vztahů mezi Parlamentem a vysokým představitelem, místopředsedou Komise, a zdokonalit jej;

°

° °

75. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládám a parlamentům členských států.

 

STANOVISKO VÝBORU PRO ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI (11.11.2021)

pro Výbor pro zahraniční věci

o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – výroční zpráva za rok 2021

(2021/2182(INI))

Zpravodaj: Gerolf Annemans

 

 

NÁVRHY

Výbor pro ústavní záležitosti vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do návrhu usnesení, který přijme, začlenil tyto návrhy:

1. konstatuje, že geopolitický dopad pandemie COVID-19 a rychle se zhoršující bezpečnostní prostředí představují pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie bezprecedentní výzvy; zdůrazňuje, že tváří v tvář těmto výzvám musí Unie zvýšit svou odolnost a od základu zhodnotit a zrychlit své reakce na rychle se měnící globální prostředí;

2. vyzývá všechny odpovědné činitele EU s rozhodovací pravomocí, aby výrazně zvýšili vliv EU na geopolitické úrovni; vyzývá Komisi a členské státy, aby mezitím využily všech stávajících právních a politických nástrojů k posílení úlohy EU ve světě; připomíná, že jádrem společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) by měl i nadále být boj za lidská práva a demokracii; připomíná ustanovení Smluv, jež svěřují  místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku pravomoc provádět SZBP Unie, vyzývá členské státy, aby uznávaly úlohu vysokého představitele, místopředsedy Komise při mezinárodních jednáních; v této souvislosti konstatuje, že často se se zapojením místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku do mezinárodních jednání nepočítá; zdůrazňuje, že silné vnímání úlohy místopředsedy Komise, vysokého představitele by se mohlo promítnout do zvýšeného geopolitického dopadu společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP);

3. připomíná čl. 31 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), který Radě umožňuje přijímat určitá rozhodnutí o otázkách SZBP hlasováním kvalifikovanou většinou, a „překlenovací ustanovení“ uvedené v čl. 31 odst. 3 SEU, které stanoví postupný přechod na hlasování kvalifikovanou většinou v případě rozhodnutí v oblasti SZBP, která nemají souvislost s vojenstvím nebo obranou, ale posilují solidaritu a vzájemnou pomoc EU v době krize; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU reagovala na rychle se měnící globální prostředí, a připomíná, že jen zřídka vysílá důrazné signály třetím zemím, zejména těm zemím, jejichž agresivní zahraniční politiku řídí autokraté;

4. je i nadále pevně odhodlaný prosazovat partnerství Unie s NATO, jež má i nadále pro bezpečnostní politiku EU zásadní význam; zdůrazňuje, že je důležité posílit strategické partnerství mezi EU a NATO; vítá v tomto ohledu probíhající přípravy nového společného prohlášení EU a NATO, které má být vydáno do konce roku; vyzývá místopředsedu Komise, vysokého představitele a členské státy, aby využili této příležitosti k prohloubení mnohostranné bezpečnostní spolupráce s důvěryhodnými partnery a zajistili soudržnost s vnitřními politikami; poukazuje však na to, že EU musí převzít odpovědnost a posílit svou bezpečnostní politiku prostřednictvím příslušných vnitřních politických rámců;

5. vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje strukturovaná spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky; vyzývá k plnému a účinnému provádění dohody o obchodu a spolupráci a dohody o vystoupení, a zejména jejich ustanovení týkajících se spolupráce v globálních otázkách na mnohostranných fórech, podpory demokracie, právního státu a lidských práv, změny klimatu, sankčních režimů, nešíření zbraní a odzbrojení, boje proti terorismu a kybernetické bezpečnosti; vítá zřízení Parlamentního shromáždění pro partnerství EU–Spojené království a vyzývá k jeho urychlenému ustavení a zahájení jeho činnosti;

6. připomíná, že dne 16. června 2020 se ministři obrany EU rozhodli vypracovat Strategický kompas pro bezpečnost a obranu; konstatuje, že na začátku roku 2022 by měla být uzavřena právně-politická dohoda[16]; bere na vědomí potenciál Strategického kompasu, jenž by mohl tvořit jádro nové evropské obranné strategie a vylepšit stávající nástroje; konstatuje dále, že cílem Kompasu je pěstovat společnou evropskou „strategickou kulturu“ a přimět členské státy ke společnému chápání klíčových hrozeb pro Evropu a způsobu, jakým může EU zajišťovat bezpečnost;

7. vyzývá všechny rozhodovací orgány EU ke zvýšení úsilí v boji proti zásahům, manipulativním dezinformacím a dalším hybridním hrozbám ze strany zahraničních třetích aktérů, které negativně ohrožují schopnost Unie rozvíjet a účinně provádět své vnitřní i zahraniční politiky; poukazuje na nárůst dezinformačních kampaní souvisejících s pandemií COVID-19 a na negativní úlohu některých aktérů při šíření těchto kampaní; vyzývá k lepší a hlubší koordinaci s cílem včas a účinně odhalovat kybernetické útoky, které by mohly ohrozit vnitřní stabilitu EU, i hybridní hrozby, které zneužívají migraci a dodávky energie, a tím ohrožují vnitřní a energetickou bezpečnost EU, a od takových útoků a hrozeb účinně odrazovat; vyzývá všechny orgány EU a členské státy, aby modernizovaly své reakce na tyto hrozby, mimo jiné prostřednictvím nového souboru hybridních nástrojů EU, který by měl zahrnovat důsledná kolektivní protiopatření proti zahraničním agresorům;

8. vyzývá Komisi a členské státy, aby umožnily a posílily parlamentní dohled nad vnější činností EU, a to i tím, že budou pokračovat jeho pravidelné konzultace s vysokým představitelem, místopředsedou Komise a Komisí; zdůrazňuje, že tento dohled má značný význam pro zajištění řádného fungování evropské demokracie a důvěru veřejnosti; zdůrazňuje, že tento dohled může být výchozím bodem pro dosažení silnější institucionální úlohy Parlamentu v rámci SZBP; vyzývá k rychlému uzavření jednání o nahrazení interinstitucionální dohody z roku 2002 o přístupu Parlamentu k citlivým informacím Rady v oblasti bezpečnostní a obranné politiky; vyzývá k zavedení koordinace bezpečnostních a informačních služeb členských států;

9. vyzývá k aktivnímu zapojení nástrojů Parlamentu do SZBP; zdůrazňuje význam a jedinečnou povahu souboru demokratizačních programů Parlamentu, jako je „dialog Jeana Monneta“, jejichž cílem je podpořit a posílit činnost parlamentů; připomíná, že všechny orgány EU by se měly podílet na činnostech zaměřených na boj proti globálnímu zhoršování situace v oblasti demokracie, a to i prostřednictvím volebních pozorovatelských misí, mediace a dialogu, předcházení konfliktům, udělování Sacharovovy ceny, networkingu a parlamentní diplomacie, s tím, že by si měl Parlament udržet přední úlohu;

10. připomíná, že ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2020 postoji Evropského parlamentu ke konferenci o budoucnosti Evropy[17] uvedl Parlament „bezpečnost a úlohu EU ve světě“ jako jednu z politických priorit; vítá skutečnost, že se to mimo jiné promítlo do konkrétních kroků v podobě plenární pracovní skupiny o „EU ve světě“; konstatuje, že značný počet příspěvků na platformě konference navrhuje úlohu EU ve světě posílit; připomíná, že Konference o budoucnosti Evropy nabízí příležitost přehodnotit institucionální status quo a dát evropské demokracii nový impuls; vyzývá účastníky konference, aby zvážili všechny možné cesty k dosažení tohoto cíle.

INFORMACE O PŘIJETÍ VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

Datum přijetí	9.11.2021
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	17 2 5
Členové přítomní při konečném hlasování	Gerolf Annemans, Damian Boeselager, Fabio Massimo Castaldo, Włodzimierz Cimoszewicz, Gwendoline Delbos-Corfield, Pascal Durand, Daniel Freund, Esteban González Pons, Giuliano Pisapia, Antonio Maria Rinaldi, Domènec Ruiz Devesa, Jacek Saryusz-Wolski, Helmut Scholz, Pedro Silva Pereira, Sven Simon, Antonio Tajani, Guy Verhofstadt, Loránt Vincze, Rainer Wieland
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Gunnar Beck, Angel Dzhambazki, Alin Mituța
Náhradníci (čl. 209 odst. 7) přítomní při konečném hlasování	Stelios Kympouropoulos, Ljudmila Novak

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ
VE VÝBORU POŽÁDANÉM O STANOVISKO

17	+
ID	Gerolf Annemans, Antonio Maria Rinaldi
NI	Fabio Massimo Castaldo
PPE	Esteban González Pons, Stelios Kympouropoulos, Ljudmila Novak, Sven Simon, Antonio Tajani, Loránt Vincze, Rainer Wieland
S&D	Włodzimierz Cimoszewicz, Giuliano Pisapia, Domènec Ruiz Devesa, Pedro Silva Pereira
VERTS/ALE	Damian Boeselager, Gwendoline Delbos-Corfield, Daniel Freund

 

2	-
ID	Gunnar Beck
THE LEFT	Helmut Scholz

 

5	0
ECR	Angel Dzhambazki, Jacek Saryusz-Wolski
RENEW	Pascal Durand, Alin Mituța, Guy Verhofstadt

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

 

INFORMACE O PŘIJETÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

Datum přijetí	10.12.2021
Výsledek konečného hlasování	+: –: 0:	46 9 11
Členové přítomní při konečném hlasování	Alviina Alametsä, Alexander Alexandrov Yordanov, Maria Arena, Petras Auštrevičius, Traian Băsescu, Anna Bonfrisco, Reinhard Bütikofer, Fabio Massimo Castaldo, Susanna Ceccardi, Włodzimierz Cimoszewicz, Katalin Cseh, Tanja Fajon, Anna Fotyga, Michael Gahler, Sunčana Glavak, Raphaël Glucksmann, Klemen Grošelj, Bernard Guetta, Márton Gyöngyösi, Sandra Kalniete, Maximilian Krah, Andrius Kubilius, David Lega, Miriam Lexmann, Nathalie Loiseau, Antonio López-Istúriz White, Lukas Mandl, Thierry Mariani, David McAllister, Vangelis Meimarakis, Francisco José Millán Mon, Gheorghe-Vlad Nistor, Urmas Paet, Demetris Papadakis, Kostas Papadakis, Tonino Picula, Manu Pineda, Giuliano Pisapia, Thijs Reuten, Jérôme Rivière, María Soraya Rodríguez Ramos, Nacho Sánchez Amor, Isabel Santos, Jacek Saryusz-Wolski, Andreas Schieder, Radosław Sikorski, Jordi Solé, Sergei Stanishev, Tineke Strik, Hermann Tertsch, Hilde Vautmans, Harald Vilimsky, Idoia Villanueva Ruiz, Witold Jan Waszczykowski, Charlie Weimers, Isabel Wiseler-Lima, Salima Yenbou, Željana Zovko
Náhradníci přítomní při konečném hlasování	Özlem Demirel, Assita Kanko, Michal Šimečka, Mick Wallace
Náhradníci (čl. 209 odst. 7) přítomní při konečném hlasování	Deirdre Clune, Charles Goerens, Maria Noichl, Bettina Vollath

 

JMENOVITÉ KONEČNÉ HLASOVÁNÍ V PŘÍSLUŠNÉM VÝBORU

46	+
NI	Fabio Massimo Castaldo, Márton Gyöngyösi
PPE	Alexander Alexandrov Yordanov, Traian Băsescu, Michael Gahler, Sunčana Glavak, Sandra Kalniete, Andrius Kubilius, David Lega, Miriam Lexmann, Antonio López-Istúriz White, David McAllister, Lukas Mandl, Vangelis Meimarakis, Francisco José Millán Mon, Gheorghe-Vlad Nistor, Radosław Sikorski, Isabel Wiseler-Lima, Željana Zovko
Renew	Petras Auštrevičius, Katalin Cseh, Charles Goerens, Klemen Grošelj, Bernard Guetta, Nathalie Loiseau, Urmas Paet, María Soraya Rodríguez Ramos, Hilde Vautmans
S&D	Maria Arena, Włodzimierz Cimoszewicz, Tanja Fajon, Raphaël Glucksmann, Demetris Papadakis, Tonino Picula, Giuliano Pisapia, Thijs Reuten, Nacho Sánchez Amor, Isabel Santos, Andreas Schieder, Bettina Vollath
Verts/ALE	Alviina Alametsä, Reinhard Bütikofer, Mounir Satouri, Jordi Solé, Tineke Strik, Salima Yenbou

 

9	-
ID	Maximilian Krah, Thierry Mariani, Jérôme Rivière, Harald Vilimsky
NI	Kostas Papadakis
The Left	Özlem Demirel, Manu Pineda, Idoia Villanueva Ruiz, Mick Wallace

 

11	0
ECR	Anna Fotyga, Assita Kanko, Jacek Saryusz-Wolski, Hermann Tertsch, Witold Jan Waszczykowski, Charlie Weimers
ID	Anna Bonfrisco, Susanna Ceccardi
PPE	Deirdre Clune
S&D	Maria Noichl, Sergei Stanishev

 

Význam zkratek:

+ : pro

- : proti

0 : zdrželi se

 

 

• [1] Přijaté texty, P9_TA(2021)0356.
• [2] Úř. věst. C 362, 8.9.2021, s. 71.
• [3] Konference OSN o obchodu a rozvoji, zpráva o obchodu a rozvoji za rok 2019 – Financování globální Zelené dohody, 2019.
• [4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (Úř. věst. L 206, 11.6.2021, s. 1).
• [5] Doporučení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ohledně rozsahu působnosti a mandátu zvláštních zástupců EU, OJ, 21.1. 2021, s. 146.
• [6] Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99.
• [7] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. ledna 2021, Gruzie v. Rusko (II).
• [8] JOIN(2021)0002.
• [9] SWD(2021)0290.
• [10] JOIN(2020)0004.
• [11] JOIN/2021/0027.
• [12] Přijaté texty, P9_TA(2021)0382.
• [13] JOIN/2021/0024.
• [14] Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1.
• [15] Doporučení Evropského parlamentu ze dne 28. března 2019 Radě a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku týkající se návrhu předloženého Radě vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s podporou Komise „Rozhodnutí Rady o zřízení evropského mírového nástroje“, Úř. věst. C 108, 26.3.2021, s. 141.
• [16]Viz briefing Evropského parlamentu: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2021/698057/EPRS_BRI(2021)698057_EN.pdf
• [17] Úř. věst. C 270, 7.7.2021, s. 71.