NÁVRH USNESENÍ,
25. 9. 2006
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předložili Ewa Klamt a Patrick Gaubert
za skupinu PPE-DE
o společné přistěhovalecké politice
B6‑0507/2006
Usnesení Evropského parlamentu o společné přistěhovalecké politice
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 6 Smlouvy o EU a článek 63 Smlouvy o ES,
– s ohledem na program z Tamperez roku 1999 a z Haagu z roku 2004 o prostoru svobody, bezpečnosti a práva,
– s ohledem na zasedání Rady ve složení spravedlnost a vnitřní věci v Tampere ve dnech 20.–22. září 2006,
– s ohledem na své usnesení v souvislosti s usnesením o situaci v uprchlických táborech na Maltě ze dne 6. dubna 2006 (P6_TA(2006)0136),
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že střednědobá revize Haagského programu bude provedena do konce tohoto roku;
B. vzhledem k tomu, že počet přistěhovalců, kteří se snaží vstoupit na území EU neregulérním způsobem, za poslední dva roky exponenciálně vzrostl, což ohrožuje bezpečnost a zdraví těchto neregulérních přistěhovalců a je na úkor veřejné politiky v členských státech EU;
1. je pevně přesvědčen, že členské státy EU musí v souladu s mezinárodním právem plnit své povinnosti týkající se uchazečů o azyl a nelegálních přistěhovalců;
2. je si vědom obtíží, kterým v posledních letech čelí řada členských států EU, zejména Malta, Itálie a Španělsko, při zvládání velkých migračních toků; bere na vědomí zejména problémy spojené se znepokojivě vysokým počtem nezletilých přistěhovalců, kteří se v poslední době nacházejí mezi příchozími;
3. je přesvědčen, že masová regulace nelegálního přistěhovalectví není řešením, naopak že problém s nelegálním přistěhovalectvím spíše zhoršuje, neboť se prokázalo, že taková opatření působí jako „hnací motor“;
4. znovu opakuje, že jakékoli rozhodnutí jednoho členského státu o uvolnění pravidel týkajících se přistěhovalectví ovlivní situaci v dalších členských státech, a že členské státy mají v duchu loajální spolupráce povinnost konzultovat další členské státy a informovat je o opatřeních, která zřejmě budou mít dopad na situaci týkající se přistěhovalectví, jak se uvádí ve zprávě přijaté EP týkající se rozhodnutí o zavedení postupu vzájemného předávání informací o opatřeních členských států v oblasti azylu a přistěhovalectví;
5. je přesvědčen, že veškeré evropské strategie pro řešení přistěhovalectví by měly zahrnovat tyto čtyři aspekty: rozvoj partnerství se zeměmi původu a v rámci těchto zemí, a to se zvláštním důrazem kladeným na úlohu evropských delegací a ambasád v zemích původu; zabezpečení vnějších hranic a boj proti obchodování s lidmi; masivní politiku navracení přistěhovalců; začlenění přistěhovalců do společnosti přijímající země;
6. zdůrazňuje, že je třeba urychlit vytvoření odpovídajících nástrojů, např. vízového informačního systému (VIS);
7. je přesvědčen, že do evropského přístupu musí být zahrnuto sdílení odpovědností a finanční zátěže mezi členskými státy;
8. je proto přesvědčen, že země by měly získat přístup k technické pomoci a finančním prostředkům, které jsou k dispozici v rámci programu ARGO, Evropského fondu pro uprchlíky, Evropského fondu pro vnější hranice, Evropského fondu pro integraci a Evropského fondu pro navracení státních příslušníků třetích zemí do země původu na období 2007–2013;
9. naléhavě žádá členské státy, aby stanovily pravidla azylového řízení, aby důsledně a pečlivě uplatňovaly ustanovení směrnice o minimálních normách pro postup členských států při přiznávání a odnímání postavení uprchlíka a aby zajistily, že žádosti o azyl budou zpracovávány rychle a účinně; je přesvědčen, že je důležité přijmout společný seznam bezpečných zemí původu;
10. je si vědom naléhavé potřeby přijmout směrnici EU o navracení přistěhovalců a vyzývá Radu, aby zvýšila své úsilí k jejímu rychlému přijetí;
11. vyzývá členské státy, aby pro agenturu Frontex (Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie) vyčlenily více zdrojů, čímž jí umožní rozšířit působnost uskutečněných misí a zvýšit jejich účinnost;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.