Návrh usnesení - B6-0625/2006Návrh usnesení
B6-0625/2006
Evropský parlament

NÁVRH USNESENÍ,

24. 11. 2006

který na základě otázky k ústnímu zodpovězení B6-0428/2006
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předložil Jean-Marie Cavada
za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
o pokroku dosaženém Evropskou unií v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)

Postup : 2006/2610(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B6-0625/2006
Předložené texty :
B6-0625/2006
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

B6-0625/2006

Usnesení Evropského parlamentu o pokroku dosaženém Evropskou unií v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 2 Smlouvy o EU, který Evropské unii stanoví za cíl rozvíjet se jako prostor svobody, bezpečnosti a práva,

–  s ohledem na článek 39 téže smlouvy, který Evropský parlament pověřuje, aby každoročně uspořádal rozpravu o pokroku, jehož bylo v této oblasti dosaženo,

–  s ohledem na odpovědi Rady na otázku k ústnímu zodpovězení (B6-0428/2006), které uvedla při rozpravě dne 27. září 2006, a s ohledem na předložená sdělení Komise ohledně zavádění Haagského programu a jeho výhledů do budoucnosti,

–  s ohledem na rozpravy při parlamentním setkání ve dnech 2. a 3. října 2006, které bylo uspořádáno společně s finským parlamentem,

–  s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že ve stále globalizovanějším světě, který je svědkem neustávajících krizí a napětí, hospodářských nerovností a stále intenzivnějších migračních toků, ideologických a kulturních střetů, jež ovlivňuje stále početnější skupiny osob, a teroristických hrozeb s neodhadnutelným dopadem, je požadavek evropských občanů, aby v rámci Unie mohli požívat více svobody, bezpečnosti a práva, stále silnější,

B.  vzhledem k tomu, že sedm let po závěrech z Tampere nemá Evropská unie soudržnou přistěhovaleckou politiku a zejména postrádá politiku týkající se legální migrace,

C.  uvědomuje si, že tyto vnější tlaky

–   nemohly být zohledněny Evropskou radou v roce 1999 při přijímání prvního programu z Tampere a byly zohledněny jen nedostatečně při stanovování Haagského programu v listopadu 2004,

–   není v současnosti již možné je kontrolovat na úrovni jednotlivých členských států a že brzy bude velmi obtížné je kontrolovat na úrovni samotné Unie, pokud EU urychleně nezíská prostředky k prosazování svých představ a neprojeví se jako důvěryhodný partner při jednání o politikách týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva s ostatními mezinárodními organizacemi, jako je OSN ([1]) nebo na regionální úrovni Africká unie (pro otázky migračních nebo rozvojových politik), nebo pokud na evropském kontinentě nebude strukturovaněji spolupracovat s Radou Evropy a jejími orgány pověřenými prosazováním právního státu a ochranou základních práv ([2]),

D.  připomínaje, že pokud nebude existovat koherentní acquis a postoje sdílené jejími členskými státy, nebude EU schopna významně ovlivňovat postoje třetích zemí ohledně oblasti svobody, bezpečnosti a práva, a to ani v případě takových spojenců, jakými jsou Spojené státy, a že tato skutečnost může EU nejen nutit podrobit se politické a strategické iniciativě těchto zemí, ale také poškodit její důvěryhodnost,

E.  vzhledem k tomu, že tato strategická slabina na úrovni EU nevyplývá pouze ze skutečnosti, že tyto politiky byly převedeny na úroveň EU teprve nedávno ([3]), ale zejména z toho, že k převedení v rámci Maastrichtské a Amsterodamské smlouvy došlo s mnoha výhradami ze strany členských států a že k přechodu na běžný zákonodárný režim, který byl plánován již na rok 1993, došlo teprve postupně v letech 1999, 2001, 2004 a konečně v roce 2005 během (částečné) aktivace překlenovací doložky, uvedené v článku 67 Smlouvy o ES, spolu s Haagským programem,

F.  připomínaje, že současná situace v oblasti politik třetího pilíře je ještě dnes velmi křehká, co se týče dodržování zásad Evropskou unií, na nichž se podle svého prohlášení zakládá (článek 6 Smlouvy o EU) – důvodem je znásobení právních základů pro jeden politický cíl, stále častější střety a soudní řízení k vymezení pravomocí orgánů, pravidlo jednomyslnosti a zejména neexistující skutečná demokratická a soudní kontrola,

G.  varuje před nebezpečím rozvíjení témat nad rámec evropských smluv, která jsou již předmětem návrhů předložených institucemi EU; rád by zahájil otevřenou diskusi o začlenění dohody z Prümu do Smlouvy o ES, založenou na spravedlivé spolupráci mezi institucemi EU navzájem a s parlamenty členských států, aby Parlament mohl vykonávat demokratickou kontrolu,

H.  bera na vědomí skutečnost, že členské státy si tuto situaci, která je nevyhovující z hlediska demokratického, soudního a dokonce i funkčního, uvědomují nejvíce, a tím, že podepsaly Ústavní smlouvu se zavázaly, že od listopadu 2006 bude povinné to, co do té doby bylo v Maastrichtské smlouvě uvedeno pouze jako možnost poskytnutá Radě,

I.  jsa přesvědčen o tom, že aktivace překlenovacích doložek uvedených v článku 67 Smlouvy o ES a článku 42 Smlouvy o EU je nejen v souladu se současnou ústavní situací, ale je také slučitelná s ústavní situací v budoucnu, a Rada by je tedy měla aktivovat také podle článku 18 Vídeňské úmluvy, která strany zavazuje k loajální spolupráci, aby byly vytvořeny co nejpříhodnější podmínky pro budoucí ratifikaci,

J.  vyjadřuje souhlas s návrhem EK aktivovat během roku 2007 překlenovací doložky uvedené v článku 67 Smlouvy o ES (a zároveň odstranit omezení jurisdikce Soudního dvora v záležitostech hlavy IV Smlouvy o ES) a v článku 42 Smlouvy o EU, jak to doporučil Evropský parlament Evropské radě dne 14. 10. 2004 ([4]),

K.  připomínaje, že aktivace překlenovací doložky ponechává Radě možnost rozhodnout o svých podmínkách hlasování a že v tomto kontextu by mohlo být nalezeno několik řešení k zachování jednomyslnosti pro některé případy a/nebo pro stanovená období, pokud se vždy a ve všech oblastech týkajících se práv evropských občanů bude používat postup spolurozhodování s EP, protože není možné považovat EP za méně důležitý než nejmenší z členských států,

L.  vzhledem k tomu, že překlenovací doložky aktivované na základě stávajících smluv jsou již v souladu s rámcem uloženým Ústavní smlouvou a nemají jej přesahovat (například v oblasti kvót pro migrační politiku),

M.  vzhledem k tomu, že je také nutné určit, kam by překlenovací doložky měly směřovat, a protože ke stávajícím smlouvám nelze přidat nové cíle, bylo by vhodnější naplánovat do dvou let konsolidaci / zjednodušení acquis Unie v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva, které se vytvářelo postupně během spolupráce mezi členskými státy a zejména od Maastrichtské smlouvy; taková konsolidace a zjednodušení by měly vést k odstranění různých nesrovnalostí a pokud možno ke zevšeobecnění acquis pro posílenou spolupráci (viz Schengen),

N.  vzhledem k vysoké poptávce po zlepšení praktické spolupráce, která již existuje v rámci současných smluv, ze strany občanů a praktických pracovníků a také ze strany Rady, v jejímž rámci dosud chyběla dohoda umožňující skutečný postup této spolupráce,

O.  vzhledem k tomu, že nové členské státy, které splňují Schengenská kritéria a jsou schopny začlenit se do systému, nesmějí být nespravedlivě pokutovány kvůli výraznému zpoždění s prováděním SIS II (Schengenského informačního systému druhé generace),

P.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament projevil nevšední rychlost a pozoruhodného ducha kompromisu, když v prvním čtení zajistil schválení tří legislativních textů, které představují balíček k právním základům SIS II,

1.  žádá Komisi, aby Radě v roce 2007 předložila návrh rozhodnutí, které aktivuje článek 42 Smlouvy o EU a přesune do rámce Společenství (hlava IV Smlouvy o EU) ustanovení o policejní (včetně jednotky EUROPOL) a soudní (včetně jednotky EUROJUST) spolupráci v trestních věcech;

2.  žádá Radu:

  • –aby neprodleně v souladu se stanoviskem Parlamentu přijala návrh rozhodnutí na základě čl. 67 odst. 2 Smlouvy o ES, pokud jde o zrušení omezení soutěží Soudního dvora v rámci hlavy IV Smlouvy o ES, a aby provedla vše pro urychlení zpracování v rámci odvolacích soudů v oblastech spadajících pod oblast svobody, bezpečnosti a práva;
  • –aby stanovila rozšíření spolurozhodování s Parlamentem a kvalifikované většiny v Radě na všechny případy, kde je to v souladu s platnými smlouvami možné; jako je například legální imigrace nebo začlenění občanů třetích zemí, jak v roce 2004 stanovilo nizozemské předsednictví Rady;

3.  žádá Evropskou radu, aby Radě a Komisi dala pokyn:

a)  upravit evropský legislativní rámec tak, aby se odvíjel od základního požadavku zaručit vysokou úroveň ochrany základních práv v rámci Unie a aby se v případě lidských práv neomezoval pouze na otázky přeshraniční povahy; v této souvislosti by měl mít EP možnost využít zkušeností a podpory budoucí Agentury pro základní práva;

b)   být aktivní s cílem posílit ochranu zásad, na nichž je EU založena (článek 6 Smlouvy o EU), stejně jako pohotovostních mechanismů a sankcí uvedených v článku 7 Smlouvy o EU; judikatura evropských soudů, ústavních soudů a vyšetřování zahájená jak na úrovni Rady Evropy, tak Evropského parlamentu dokazují, že dodržování těchto zásad musí být stálou starostí členských států a orgánů EU a že oni by si měly určit veřejná odkazovací kritéria s cílem zlepšit kvalitu soudnictví a policejní spolupráce, v této souvislosti by se aktivace poplašného procesu podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o ES měla zařadit mezi běžná opatření vzájemné pomoci potřebných s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany zásad uvedených v článku 6 Smlouvy o EU;

c)   reagovat na požadavek efektivního zlepšení praktické spolupráce prostřednictvím harmonizace pravomocí, jimiž v současnosti disponuje Eurojust a jeho vnitrostátní členové, zejména poskytnutím efektivní koordinační pravomoci při výzkumu a pokračování, pravomoci zahájit pronásledování a přispívat k řešení kompetenčních sporů a také prostřednictvím Europolu pořádat a koordinovat výzkumy a operační akce společně s odpovědnými orgány členských států v rámci společných výzkumných týmů; Vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament by měly každoročně projednávat pokrok a problémy, s nimiž se u tohoto druhu činnosti setkávají, a ověřovat, zda jsou nezbytné změny na úrovni vnitrostátních a evropských právních předpisů;

d)   ujistit se prostřednictvím evropských právních předpisů, že se nevytváří stav dozoru a že vměšování veřejných orgánů do výkonu individuálních svobod jsou přísně omezena a podléhají pravidelné revizi s tím, že se spojuje Evropský parlament s národními parlamenty.

e)   vyřešit současné nedostatky na úrovni evropských právních předpisů v oblasti zpracovávání důvěrných údajů, které mají k dispozici orgány EU, předpokládat následně revizi článku 9 nařízení č. 1049/01 a vytvoření výboru v rámci EP na kontrolu důvěrných činností;

f)  podpořit přijetím doporučení Rady uplatňování zásad /doporučení generálního tajemníka Evropské rady v členských státech EU použitím článku 52 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, co se týká parlamentní kontroly tajných služeb (viz zejména budoucí doporučení parlamentního výboru, který je pověřen projednáním dokumentace o letech CIA);

4.  vyzývá Radu, aby bez zbytečného prodlení předložila Parlamentu pokyny, které v současnosti vypracovává k návrhu rámcového rozhodnutí o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; varuje před rizikem, že tento návrh bude zbaven své podstaty, a připomíná záruky ze strany Rady ohledně politické účasti Parlamentu na přijetí tohoto rámcového rozhodnutí;

5.  vyzývá národní parlamenty, aby bez zbytečného prodlení ověřily dopad nových prováděcích ustanovení na národní úrovni plánovaných Radou o ochraně osobních údajů, provádění zásady dostupnosti a propojení databází údajů zpracovávaných v zájmu bezpečnosti; a už nyní prohlašuje, že bude zajímavé zapracovat výsledky tohoto projednávání do stanovisek, které předloží Radě k těmto tématům;

6.  naléhavě žádá Komisi, aby každoročně zveřejňovala zprávu činnosti skupiny komisařů pověřených základními právy; rovněž naléhavě žádá Komisi, aby co nejrychleji poskytla přehled činností a rozhodnutí přijatých výše zmíněnou skupinou během posledních dvou a půl let;

7.  považuje za zásadní, aby se v tak citlivých politikách, jako jsou politiky týkající se základních práv, přistěhovalectví a posilování bezpečnosti, nesnažily orgány EU členské státy nahradit, ale aby zasahovaly doplňkově; bylo by také vhodné zajistit, aby převedení policejní a soudní spolupráce v trestních věcech do pravomocí Společenství bylo doprovázeno určitým právem dohledu, což se týká:

a)   jak současného práva zákonodárné iniciativy členských států (Rada by se mohla zavázat, že v souladu s článkem 208 Smlouvy o ES Komisi požádá, aby předkládala legislativní návrhy v oblastech uvedených čtvrtinou členských států),

b)   tak skutečnosti, že by národní parlamenty měly mít možnost zaujmout stanovisko k příslušným návrhům v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva; v současné době mají národní parlamenty šestitýdenní lhůtu, než Rada o určitém návrhu rozhodne; Evropský parlament by se mohl zavázat, že při prvním čtení nedosáhne dohody s Radou před uplynutím této lhůty;

8.  připomíná požadavek, že je třeba zachovat určitou soudržnost zákonodárných pravomocí na úrovni EU tím, že například právní předpisy v oblasti přistěhovalectví se neomezí pouze na nelegální přistěhovalectví, ale budou se týkat také legálního přistěhovalectví;

9.  pokud jde o prozatímní dohodu o předávání údajů o cestujících (PNR = Passenger Name Record) s USA, vyjadřuje hluboké znepokojení nad dopisem o výkladu dohody ze strany USA, který ukazuje, že úřady USA vykládají dohodu způsobem přesahujícím její obsah, zejména pokud jde o její účel, přístup agentur a orgánů USA k údajům o cestujících a počet oblastí, které mohou být konzultovány;

10.  naléhavě žádá Radu, aby bezodkladně přijala návrh rámcového rozhodnutí o určitých procesních právech při trestním řízení v celé Evropské unii (KOM(2004)0328) s přihlédnutím ke stanovisku přijatému Evropským parlamentem dne 12. dubna 2005 (P6_TA(2005)0091);

11.  znovu opakuje, že je třeba, jak bylo dohodnuto v Tampere v roce 1999:

  • –zevšeobecnit zásadu vzájemného uznávání, aby se stala základním kamenem právních předpisů EU;
  • –následně posilovat přístup ke spravedlnosti, jak to předpokládají návrhy zprostředkování v občanských záležitostech, v „drobných pohledávkách“ a platebních rozkazech;
  • –stanovit opatření pro legislativní harmonizaci pouze po ohodnocení dopadu v oblasti základních práv a přidružit k tomu národní parlamenty;

12.  potvrzuje, že i v případě převedení třetího pilíře do pravomocí Společenství a aniž by byly dotčeny pravomoci Evropské komise, je třeba zachovat právo členských států na vzájemnou pomoc a kontrolu, jak je tomu již v případě schengenské spolupráce a boje proti terorismu;

13.  podporuje nedávné sdělení Evropské komise, jež má za cíl vytvořit systém hodnocení politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a připomíná, že by toto hodnocení mělo:

a)   být předmětem výročního sdělení Evropskému parlamentu, aby jej mohl projednat v souladu se smlouvami a ve spolupráci s národními parlamenty;

b)   více zapojit zástupce občanské společnosti a akademické obce do hodnocení dopadu politik a opatření týkajících se společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

14.  konečně se domnívá, že i nejušlechtilejší cíle zůstanou pouhými úmysly, pokud nejsou doprovázeny přiměřenými lidskými a finančními zdroji, které umožní

a)   uplatňovat zásadu solidarity a loajální i finanční spolupráce na úrovni EU mezi členskými státy,

b)   upravit pravomoci evropských agentur (Europol, Eurojust, Frontex, Olaf, CEPOL...) tak, aby měly možnost uskutečňovat strategické priority stanovené členskými státy na úrovni EU,

c)   předcházet a čelit civilním krizím s mezinárodním dosahem; v této oblasti mají Komise i generální sekretariát Rady již určité zkušenosti a dokáží ve velmi krátkém časovém období zajistit lidské, technické i finanční zdroje;

15.  vyzývá Komisi, aby se snažila urychlit postup provádění Schengenského informačního systému druhé generace, aby informovala Evropský parlament o vývoji tohoto postupu a odůvodnila zpoždění, k němuž již došlo, stejně jako veškeré další zpoždění, jež by v budoucnu nastalo;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

Právní upozornění - Ochrana soukromí