NÁVRH USNESENÍ,
28. 6. 2007
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládá Jan Andersson
za Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
o sdělení Komise nazvaném „Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb: maximalizovat jeho výhody a potenciál při zajištění ochrany pracovníků“
B6‑0266/2007
Usnesení Evropského parlamentu o sdělení Komise nazvaném „Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb: maximalizovat jeho výhody a potenciál při zajištění ochrany pracovníků“
Evropský parlament,
– s ohledem na směrnici 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. června 2006 nazvané „Pokyny pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb“,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. června 2007 nazvané „Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb: maximalizovat jeho výhody a potenciál při zajištění ochrany pracovníků“,
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o vysílání pracovníků,
– s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení B6-0132/2007, která byla Komisi položena ohledně jejího sdělení nazvaného „Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb: maximalizovat jeho výhody a potenciál při zajištění ochrany pracovníků“
– s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že úplné a konzistentní uplatňování směrnice 96/71/ES se ukázalo problematickým z důvodu jejího nesprávného provedení v členských státech a nedostatečné koordinace mezi jejich příslušnými orgány,
B. vzhledem k tomu, že předchozí sdělení Komise k tomuto tématu byla Parlamentem považována za nedostatečná a nevyřešila problémy, s nimiž se směrnice potýká; vzhledem k tomu, že Komise a Parlament zastávají i nadále rozdílná stanoviska s ohledem na otázky týkající se např. přítomnosti zákonného zástupce společnosti vysílající pracovníky v hostitelské zemi, či uchovávání dokumentů na pracovišti za účelem umožnění kontroly dodržování směrnice,
C. vzhledem k tomu, že ochrana vyslaných pracovníků má zásadní význam pro zajištění volného pohybu pracovníků a pro zachování pracovních podmínek v souladu s ustanoveními Smlouvy, a že by tudíž měla být považována za naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu,
D. vzhledem k tomu, že judikatura Evropského soudního dvora, jakož i stanovisko generálního advokáta ve věci Laval jednoznačně uvádějí, že opatření, která spadají do oblasti působnosti směrnice o vysílání pracovníků – a tudíž i příslušného sdělení Komise – mohou být opodstatněná, jsou-li motivována důvody veřejného zájmu, jakým je např. ochrana pracovníků,
1. je přesvědčen, že úplné uplatňování směrnice 96/71/ES je předpokladem k dosažení správné rovnováhy mezi volným pohybem služeb a ochranou pracovníků, zejména před tzv. sociálním dumpingem;
2. domnívá se, že Komise ve svých pokynech a ve své právní interpretaci v některých případech překračuje stávající rámec vytvořený judikaturou Evropského soudního dvora;
3. vyzývá Komisi, aby při přijímání opatření týkajících se vysílání pracovníků plně zohledňovala různorodost modelů trhů práce existujících v Evropské unii; vyzývá Komisi, aby respektovala skutečnost, že některé členské státy za účelem řádného provádění směrnice a jeho kontroly požadují, aby byl v hostitelské zemi přítomen zmocněný zástupce; domnívá se, že by se mohlo jednat o jakoukoli osobu (včetně jednoho z pracovníků), která byla společností jednoznačně zmocněna;
4. domnívá se, že spolupráce a výměna informací mezi členskými státy byly doposud nedostatečné a že pro úspěšné provádění směrnice je vyřešení tohoto problému nutným předpokladem; zastává stanovisko, že by Komise měla být přesnější při poskytování pokynů členským státům týkajících se kontrolních opatření, jež směrnice umožňuje za účelem ochrany vyslaných pracovníků;
5. domnívá se, že dohled a kontrola, které na základě směrnice provádí hostitelská země – obzvláště povinnost uchovávat určité dokumenty v hostitelské zemi – musí být považovány za významný nástroj, který zaručuje ochranu práv vyslaných pracovníků; domnívá se nicméně, že by tato opatření měla být přísně přiměřená a že nesmí sloužit jako prostředky zastřeného omezování výkonu práva na volný pohyb;
6. zdůrazňuje, že stávající judikatura uznává právo hostitelského členského státu požadovat určité dokumenty za účelem ověření dodržování pracovních podmínek, které stanoví směrnice o vysílání pracovníků;
7. vybízí Komisi, aby předložila vhodnou skladbu pokynů určených jak společnostem, tak členským státům, která jim umožní lépe pochopit, co jim směrnice a příslušná judikatura umožňují; požaduje, aby Komise aktivně podporovala úzkou spolupráci mezi inspekčními orgány členských států prostřednictvím vytvoření stálé evropské platformy pro přeshraniční spolupráci; v tomto ohledu vítá, že Komise v budoucnu vytvoří skupinu na vysoké úrovni s cílem podporovat členské státy a pomáhat jim při identifikaci a výměně osvědčených postupů a formálně a pravidelně zapojovat sociální partnery;
8. domnívá se, že by bylo přiměřené poskytnout sociálním partnerům v těch členských státech, které směrnici provádějí prostřednictvím kolektivních smluv, přímý přístup k informacím týkajícím se vysílajících společností, což jim umožní vykonávat dozor, který je v jiných členských státech odpovědností orgánů, které takový přístup k informacím o společnostech mají;
9. podporuje závěry Komise, dle kterých by hostitelský členský stát měl mít možnost požadovat od poskytovatele služeb předchozí prohlášení, které státu umožní ověřit dodržování pracovních podmínek;
10. pověřuje svého předsedu , aby předal toto usnesení Komisi a Radě.