NÁVRH USNESENÍ,
23. 1. 2008
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládají Tobias Pflüger a Vittorio Agnoletto
za skupinu GUE/NGL
o Íránu
B6‑0054/2008
Usnesení Evropského parlamentu o Íránu
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o vztazích EU a Iránu a o porušování lidských práv v této zemi,
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,
A. zdůrazňuje závažnost vojenské a politické stránky konfliktu, který se v současné době rozpoutal okolo řešení jaderné otázky v Íránu; je znepokojen tím, že existuje reálná možnost nové války, jež by zanedlouho mohla zpustošit Blízký a Střední východ a ohrozit mír a stabilitu ve světě,
B. oceňuje úsilí Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni, zejména pak snahu jejího generálního tajemníka M. El-Baradeje, nositele Nobelovy ceny za mír, dospět na základě jednání k politickému řešení tohoto konfliktu, které by se opíralo o stávající mezinárodní smlouvy, jež na jedné straně uznávají právo každé svrchované země na financování jaderné energie pro mírové účely, a na druhé straně vyžadují, aby MAAE prováděla účinné kontroly s cílem zabránit veškerému využívání obohaceného uranu a/nebo plutonia pro vojenské účely,
1. vyzývá ke zvýšení úsilí při jednání o nalezení konečného a spravedlivého řešení íránské jaderné otázky na základě toho, že bude uznáno právo Íránu na mírové jaderné aktivity a že Írán poskytne skutečné záruky, pokud jde o mírový charakter jeho jaderného programu; vyzývá členské státy Evropské unie, které zasedají v Radě bezpečnosti, aby se snažily o to, aby Rada bezpečnosti předala íránskou otázku k projednání v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (TNP);
2. je pevně přesvědčen o tom, že přesvědčivého a dlouhodobého řešení íránské otázky lze dosáhnout díky dialogu a jednání diplomatů, a to zejména v multilaterálním rámci pod vedením vídeňské (MAAE);
3. zdůrazňuje význam návrhů, které opakovaně pronesl generální tajemník MAAE a nositel Nobelovy ceny za mír, M. El-Baradej, na normalizaci politických, hospodářských a obchodních vztahů mezi Íránem a mezinárodním společenstvím, včetně Spojených států, výměnou za dlouhodobé řešení íránské jaderné otázky; znepokojuje jej skutečnost, že reakce Washingtonu a Londýna byly doposud vedeny spíše snahou o to, aby se vojenská konfrontace ukázala jako nezbytná, než hledáním politického řešení probíhajícího konfliktu;
4. odmítá považovat válku za prostředek k řešení „íránské jaderné otázky“ a v důsledku toho odmítá veškeré snahy, zejména pak snahy Bushovy vlády, o vytvoření mezinárodní koalice podle iráckého vzoru, která by byla připravena zasáhnout v Íránu vojensky;
5. bere na vědomí „společnou zprávu“ všech agentur a bezpečnostních služeb Spojených států včetně CIA uveřejněnou v nedávné době, v níž se naprosto jednoznačně tvrdí, že íránské orgány již v roce 2003 ukončily veškeré vojenské jaderné programy, a proto Írán nepředstavuje „jasné a bezprostřední nebezpečí“, které by podle prezidenta USA G. Bushe ospravedlnilo vojenský zásah v Íránu;
6. je velmi vážně znepokojen reakcemi prezidenta G. Bushe, který popírá obsah této zprávy a překrucuje doporučení, jež jsou v ní obsažena, a to s jediným úmyslem – řešit íránskou otázku vojensky, zejména pak s ohledem na prezidentské volby v USA koncem roku 2008;
7. domnívá se naopak, že tato zpráva 17 amerických agentur nabízí novou a svého druhu zcela jistě jedinečnou a věrohodnou příležitost řešit íránskou jadernou problematiku v jediném možném politicko-institucionálním rámci, tj. v rámci MAAE a OSN; žádá Evropskou unii a jejího vysokého představitele pro zahraniční politiku J. Solanu, aby v rámci MAAE a společně s Ligou arabských států okamžitě vyvinul politickou a diplomatickou iniciativu vedoucí k novému projednání íránské jaderné problematiky ve Vídni v multilaterálním rámci posíleném zárukami, jež nabízejí stávající mezinárodní smlouvy v této oblasti;
8. v této souvislosti žádá íránskou vládu, aby mezinárodnímu společenství poskytla věrohodný a okamžitý důkaz o tom, že se bude skutečně snažit o nalezení dlouhodobého politického řešení „jaderné problematiky“, zejména tak, že povolí okamžitý a bezpodmínečný návrat inspektorů MAAE na své území podle zásady, že každá země má právo na jadernou energii pro mírové účely, musí však podléhat nezávislé kontrole, pokud jde o možné využití obohaceného uranu a plutonia pro vojenské účely;
9. odsuzuje veškeré využívání jaderné otázky k ideologické propagandě nebo k ohrožování stability v této oblasti, zejména íránským prezidentem Ahmadínežádem, jak dokazují jeho nepřijatelná prohlášení o existenci izraelského státu nebo o možnosti íránského útoku na Afghánistán a jiné země této oblasti; zdůrazňuje, že pokud jde o veřejné mínění v Íránu, je manipulování s jadernou otázkou, kterého se dopouští íránský prezident, určitým způsobem přímo úměrné jeho rostoucí politické izolaci, protože se za tímto manipulováním skrývá jeho neschopnost poskytnout svému lidu vyhlídky na demokratický a ekonomický rozvoj;
10. vyjadřuje podporu všem demokratickým politickým silám i občanské společnosti, zejména sdružením žen a studentů, která v Íránu i přes rostoucí represálie nenásilně bojují za demokracii a lidská práva; při této příležitosti připomíná a potvrzuje svá četná usnesení;
11. bere na vědomí rozsudky Evropského soudního dvora a londýnského soudu z nedávné doby, jež ostře kritizují způsob, jakým příslušné orgány Evropské unie sestavují „černou listinu teroristických organizací a teroristů“, a jež konkrétně požadují, aby byly z této listiny vyškrtnuty íránské opoziční organizace; připomíná, že v tomto smyslu se vyjádřilo i parlamentní shromáždění Rady Evropy; žádá Radu, aby provedla příslušná opatření k plnění těchto rozsudků, které zjevně zpochybňují politickou a právní opodstatněnost této „černé listiny“; žádá, aby byla tato „černá listina“ uzavřena;
12. rozhodl se vyzvat M. El-Baradeje, aby v Evropském parlamentu přednesl svůj globální návrh na dlouhodobé řešení íránské jaderné problematiky; vyzývá slovinské předsednictví Evropské unie, aby Parlament formálně podpořilo v úsilí zabránit použití zbraní a konfrontaci, které prosazují Spojené státy;
13. opakuje svou žádost o důsledné uplatňování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (TNP); žádá všechny země, aby smlouvu podepsaly a ukončily vojenské jaderné aktivity; připomíná, že podporuje myšlenku vytvoření středomořského regionu, v němž by nebyly žádné jaderné zbraně, což lze uskutečnit, pokud TNP podepíšou všechny země Blízkého východu;
14. je přesvědčen o tom, že s otázkou politického a nevojenského řešení íránské krize souvisí rovněž důvěryhodnost Evropské unie v současnosti i v budoucnosti, stejně jako tomu bylo během anglicko-americké války proti Iráku; proto vyžaduje, aby se vysoký představitel Javier Solana stal mluvčím skutečně evropských iniciativ, které by nepodléhaly strategickým zájmům Spojených států a přihlížely k tomu, že EU a její členské státy mají v případě potřeby hospodářské a obchodní prostředky k tomu, aby při řešení této otázky zazněl skutečný evropský hlas;
15. odvolává se na pravomoci a úkoly členských států EU v oblasti zahraniční politiky, politiky obrany a energetiky, a žádá je, aby k íránské otázce zaujaly společný postoj v souladu s postojem vysokého představitele EU;
16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, parlamentu a vládě Íránské islámské republiky a generálním tajemníkům OSN, MAAE a Arabské ligy.