Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B6-0073/2008

Předložené texty :

B6-0073/2008

Rozpravy :

PV 19/02/2008 - 11
CRE 19/02/2008 - 11

Hlasování :

PV 20/02/2008 - 4.3
CRE 20/02/2008 - 4.3
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ,
PDF 143kWORD 89k
13. 2. 2008
PE401.069v01-00
 
B6‑0073/2008
který na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládají Francis Wurtz, Ilda Figueiredo, Helmuth Markov, Gabriele Zimmer, Eva-Britt Svensson, Esko Seppänen a Roberto Musacchio
za skupinu GUE/NGL
o příspěvku pro jarní zasedání Rady v roce 2008 ohledně Lisabonské strategie

Usnesení Evropského parlamentu o příspěvku pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2008 ohledně Lisabonské strategie 
B6‑0073/2008

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2005 nazvané „Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství“ (KOM(2005)0330),

–  s ohledem na 27 národních programů lisabonské reformy, které předložily členské státy,

–  s ohledem na provádění lisabonského programu Společenství v roce 2007, který předložila Komise,

–  s ohledem na hospodářské prognózy Komise z listopadu 2007,

–  s ohledem na soubor sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 „Strategická zpráva o obnovené Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost: zahájení nového cyklu (2008–2010)“ (KOM(2007)0803) a „Návrh lisabonského programu Společenství (2008–2010)“ (KOM(2007)0804),

–  s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, zasedání Evropské rady ve Stockholmu ve dnech 23. a 24. března 2001, zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005, 15. a 16. prosince 2005, 23. a 24. března 2006 a 8. a 9. března 2007,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 9. března 2005, 15. března 2006 a 14. února 2007 o hodnocení Lisabonské strategie v polovině období,

–  s ohledem na návrh usnesení o příspěvku pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2007 ohledně Lisabonské strategie, který skupina GUE/NGL předložila v únoru 2007,

–  s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání v březnu 2000 a poté i v roce 2005 stanovila za cíl dosáhnout do roku 2010 průměrného 3% hospodářského růstu, plné zaměstnanosti, zmírnění chudoby a nerovností a dosáhnout celkových výdajů na výzkum a rozvoj ve výši 3 % HDP Společenství,

B.  vzhledem k tomu, že po osmi letech provádění Lisabonské strategie nadešel čas vypracovat seriózní a celkovou analýzu jejího dopadu na hospodářský a sociální život občanů,

Lisabonská strategie – skutečné výsledky

1.  zdůrazňuje, že na prahu svého posledního cyklu 2008–2010 se Lisabonské strategii nedaří dosahovat vytčených cílů v podobě průměrného 3% hospodářského růstu, plné zaměstnanosti, celkových výdajů na výzkum a rozvoj ve výši 3 % HDP Společenství a zmírňování chudoby směřující k jejímu úplnému odstranění;

2.  konstatuje, že průměrný hospodářský růst v EU-15 se během desetiletí zpomaloval; dále bere na vědomí, že nedávné prognózy Komise poukázaly na pravděpodobnost jeho dalšího poklesu; připomíná snižující se průměrný roční růst na výši 1,6 % v EU-27 (1,3 % v EU-15) v období 2000–2006 ve srovnání s 2,9 % (EU-27) a 2,8 % (EU-15) v období 1996–2000;

3.  konstatuje, že rozdíly mezi regiony a hospodářské a sociální nerovnosti v rámci jednotlivých členských států i mezi nimi stále přetrvávají a v některých případech se i prohlubují; poukazuje na skutečnost, že v současné době se některé země a regiony průměru EU spíše oddalují než přibližují;

4.  konstatuje, že od roku 2000 do roku 2005 se v EU zvýšil počet nezaměstnaných o jeden milion a že v roce 2006 bylo v EU více než 18 milionů nezaměstnaných; upozorňuje na pomalý průměrný růst zaměstnanosti, jenž na dosažení 70% zaměstnanosti do roku 2010 nepostačuje; upozorňuje zejména na skutečnost, že růst zaměstnanosti v posledním desetiletí vyplývá hlavně ze zvyšování počtu nejistých pracovních míst, kdy práce na částečný úvazek tvoří více než polovinu celkového nárůstu;

5.  se znepokojením konstatuje, že rozdíly mezi muži a ženami na pracovním trhu jsou nadále závažné, jelikož míra nezaměstnanosti je u žen stále nepřijatelně vyšší ve srovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti a mírou nezaměstnanosti mužů; považuje za nepřijatelné, že od roku 2003 nedošlo k žádnému snížení rozdílů v odměňování mužů a žen a že průměrný plat žen je i nadále v průměru o 15 % nižší než plat mužů (o 25 % nižší v soukromém sektoru a o 30 % v průmyslových odvětvích) a že rovnost mužů a žen se v tomto ohledu zatím nepodařilo prosadit;

6.  zdůrazňuje, že hlavním problémem zůstává nezaměstnanost mládeže, která dnes dosahuje přibližně 18 %, a že se ji za posledních 25 let nepodařilo výrazněji snížit; bere na vědomí dokument, v němž Komise hodnotí 10 let evropské strategie zaměstnanosti a ve kterém uvádí, že „u mladých lidí je více než dvakrát vyšší pravděpodobnost nezaměstnanosti než u lidí středního věku“;

7.  poukazuje na to, že nerovnosti v příjmech se od roku 2000 zvyšují, přičemž poměr mezi 20 % nejbohatších a 20 % nejchudších obyvatel se v roce 2006 zvýšil ze 4,5:1 na 4,8:1, což odráží podstatné zvýšení koncentrace bohatství v EU;

8.  pokládá za nepřijatelné, že v EU dochází k zvyšování sociálních nerovností a chudoby a že zde 78 milionů lidí žije v chudobě nebo na její hranici, a to zejména ženy a děti; zdůrazňuje, že chudí pracující tvoří více než třetinu všech občanů EU vystavených riziku chudoby;

9.  poukazuje na to, že investice do výzkumu a vývoje v letech 2000–2005 z hlediska podílu HDP stagnovaly, přičemž v roce 2005 tvořily v EU-15 1,9 % HDP a v EU-25 1,4 % HDP, což ani zdaleka nedosahuje cíle 3% HDP, který si EU stanovila do roku 2010;

Lisabonská strategie – rozpor mezi proklamovanými cíli a neoliberální politikou

10.  upozorňuje na rozpor mezi tzv. lisabonskými cíli, jež mají z EU vytvořit „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku na světě založenou na znalostech, která je schopna trvalého hospodářského růstu doprovázeného zvyšováním počtu a kvality pracovních míst a větší sociální soudržností“, a uplatňováním neoliberální politiky;

11.  vyjadřuje politování nad skutečností, že se Komise ve svém sdělení pro jarní zasedání Rady 2008 nevěnovala hlubokým sociálním a hospodářským dopadům osmi let Lisabonské strategie;

12.  vyjadřuje politování nad tím, že Komise naopak prosazuje prohlubování svého neoliberálního programu s další liberalizací, která zvýší nejistotu, a podporuje „externalizaci“ lisabonské agendy;

13.  konstatuje, že EU se od roku 2000 potýká s pomalým růstem ekonomiky a zaměstnanosti, přesunem zisků z produktivity z pracujících na akcionáře a trvale vysokou mírou nezaměstnanosti, chudoby, sociálního vyloučení, nejistého zaměstnání a nerovných příjmů;

14.  znovu zdůrazňuje, že Lisabonská strategie, kterou definovala Evropská rada na zasedáních v březnu roku 2000 a 2005 a jež měla jasnou podporu hlavních evropských organizací zaměstnavatelů, byla v rámci EU hlavním nástrojem na podporu liberalizace a privatizace veřejných služeb, flexibility a adaptability pracovních trhů, umírněných mzdových požadavků a na otevření velké části sektoru sociálního zabezpečení, včetně důchodového a zdravotního pojištění, soukromým poskytovatelům;

15.  vyjadřuje politování na tím, že takzvané oživení Lisabonské strategie v roce 2005 ještě více zdůraznilo její neoliberální obsah, a připomíná, že tento obsah byl převeden všemi členskými státy do konkrétních vnitrostátních reformních programů, což ohrožuje sociální hlediska a nezohledňuje ekonomické, sociální a environmentální problémy, které musí řešit jednotlivé členské státy EU;

16.  zdůrazňuje, že lisabonský program Společenství a národní reformní programy v rámci revidované Lisabonské strategie jsou nástrojem, který má ve všech členských státech odůvodnit a prosadit stejné strukturální reformy zaměřené zejména na pracovní trhy a oblast sociálního zabezpečení, které budou mít závažné hospodářské a sociální důsledky, jež budou posíleny integrovanými obecnými směry a Paktem stability a růstu; domnívá se, že tyto reformy ohrozí práva zaměstnanců, důchodců, uživatelů veřejných služeb a spotřebitelů;

17.  zdůrazňuje, že probíhající proces liberalizace trhů a privatizace veřejných služeb nemají žádný viditelný přínos, pokud jde o ceny, kvalitu služeb či snížení veřejných výdajů; naopak podotýká, že sdružení spotřebitelů a uživatelů veřejných služeb informovala o růstu cen, poklesu kvality služeb a zvyšování nákladů na jejich poskytování; dále konstatuje, že liberalizace přispěla ke zrušení pracovních míst v dotčených odvětvích a k vytváření soukromých monopolů, které ohrožují práva pracujících, uživatelů veřejných služeb a spotřebitelů;

18.  odmítá proto liberalizaci systémů veřejné dopravy, energetiky a spojů, zejména nedávné dohody o liberalizaci mezinárodní osobní železniční dopravy a poštovních služeb;

19.  zdůrazňuje význam veřejných služeb pro podporu sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; zdůrazňuje, že veřejná strukturální odvětví by neměla být otevřena hospodářské soutěži, ale měla by být spíše vlastněna a spravována veřejnými orgány, což je jediný způsob, jak zajistit kvalitu a cenovou dostupnost poskytovaných služeb, a zajišťovat tak práva uživatelů;

20.  zdůrazňuje, že evropská strategie pro zaměstnanost poskytla nástroje pro deregulaci pracovních trhů, přechod ze stabilních na nejistá pracovní místa a oslabení práv zaměstnanců a kolektivního vyjednávání, ale zároveň podporuje zaměstnatelnost a adaptabilitu pracujících;

21.  domnívá se, že nedávná rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) v případech Vaxholm-Laval a Viking Line svědčí o tom, k čemu vede orientace stávajících Smluv, jež je zachována i v Lisabonské smlouvě; vyjadřuje hluboké politování nad způsobem, jakým ESD upřednostnil pravidla hospodářské soutěže v EU, která legitimují sociální dumping a oslabují práva zaměstnanců;

22.  vyjadřuje zásadní nesouhlas s novou koncepcí „flexikurity“ a snahami učinit z ní obecný přístup pro další tříletý cyklus evropské strategie pro zaměstnanost a integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost;

23.  domnívá se, že tato koncepce podporuje liberalizaci propouštění, přizpůsobování pracovní síly (a mezd) hospodářskému cyklu, přičemž veřejné služby zaměstnanosti v členských státech přebírají náklady na opětovné zaměstnání a rotaci pracovních sil a deregulaci pracovních smluv, které ohrožují sociální soudržnost a kvalitu práce; varuje, že záměrem této strategie je též revidovat systémy podpory v nezaměstnanosti tak, aby došlo ke snížení podpory a omezení jejího trvání;

24.  upozorňuje na to, že zejména v některých členských státech existuje stále vysoký počet osob, jež předčasně ukončily školní docházku;

25.  domnívá se, že má-li se EU stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě založenou na znalostech“, je třeba se rozloučit se současnou politikou v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, jež přizpůsobuje investice do výzkumu a rozvoje a vzdělávání vývoji volného trhu a odůvodňuje tak i komodifikaci znalostí, vzdělání a výzkumu (Boloňský proces);

26.  domnívá se, že měnová a rozpočtová politika EU je restriktivní a jejím prvořadým cílem je cenová stabilita a konsolidace rozpočtu v souladu s Paktem stability a růstu; zdůrazňuje, že proces nominální konvergence k euru a následná opatření měly negativní dopad na růst ekonomiky a zaměstnanosti, na sociální a hospodářskou soudržnost, skutečné sbližování mezi členskými státy a na veřejné investice, čímž ohrozil současné mírné hospodářské oživení a boj proti nezaměstnanosti;

27.  upozorňuje na nedávnou krizi finančních trhů, jež má výrazný a stále větší dopad nejen na USA, ale také na EU a ostatní ekonomiky; upozorňuje na vyšší riziko finančních krizí v důsledku deregulace kapitálových trhů, jejichž nestálost se celosvětově zvyšuje, a na množící se „kasinové“ ekonomiky, které ustavičně ohrožují reálnou ekonomiku; odmítá deregulaci, s níž počítá akční plán pro finanční služby v rámci Lisabonské strategie;

28.  upozorňuje na následky měnové orientace Evropské centrální banky a jejího neústupného upřednostňování cenové stability v době, kdy federální systém rezerv snižuje úrokové sazby a kdy před touto situací varuje dokonce i Mezinárodní měnový fond;

29.  upozorňuje na program zahraniční politiky EU, který se vyznačuje stále agresivnější politikou v oblasti zahraničního obchodu a investic a neoliberálním přetvářením vztahů s méně rozvinutými zeměmi;

30.  je zásadně proti tomu, aby EU v zájmu překlenutí váznoucích jednání v Dohá prosazovala tzv. dohody o hospodářském partnerství se třetími zeměmi, jejichž uzavření vyžaduje liberalizaci veřejných služeb a podniků v těchto zemích a zaručuje otevření jejich trhu evropským podnikům;

31.  vyjadřuje politování nad tím, že EU schválila rozpočet na rok 2008, jenž je založen na prioritách stanovených neratifikovanou „evropskou ústavou“ a obsažených v návrhu Lisabonské smlouvy, tj.na konkurenci/konkurenceschopnosti, bezpečnosti a militarizaci, místo toho, aby řešil problémy rozšířené EU v sociální, ekonomické a environmentální oblasti a podporoval její soudržnost;

Čas na změnu – nová „strategie pro solidaritu a trvalý rozvoj“

32.  žádá Radu, aby se zavázala ke skutečné změně a své úsilí směřovala na zajištění spokojenosti a životní úrovně občanů, potírání chudoby, rozvoj sociální a hospodářské soudržnosti a udržitelné využívání zdrojů;

33.  zdůrazňuje, že je zapotřebí nové strategie, která Evropě určí novou cestu – cestu, která přinese plnou zaměstnanost, důstojnou práci s právy zaměstnanců, lepší platové ohodnocení, sociální a hospodářskou soudržnost a sociální ochranu všech občanů, což zajistí tu nejvyšší životní úroveň, cestu, která bude brát ohled na rozvojové potřeby všech členských států, zvláště těch méně rozvinutých, bude prosazovat skutečnou konvergenci a která přispěje ke zmírnění rozdílů v úrovni rozvinutosti jednotlivých členských států a stávajících hospodářských, sociálních a regionálních nerovností;

34.  žádá proto, aby byla Lisabonská strategie nahrazena „Evropskou strategií pro solidaritu a trvalý rozvoj“, která bude založena na výše uvedených zásadách a v hospodářské, sociální a environmentální oblasti nabídne nový soubor politik na podporu investic:

   (i)do kvality práce po všech stránkách (mzdy, stabilita, pracovní podmínky a vzdělávání) a do zlepšování kvalifikace v zájmu získání vysoce kvalifikované a vzdělané pracovní síly,
   (ii)do základní infrastruktury a podpůrné infrastruktury pro průmysl,

   (iii)   do veřejných služeb v zájmu zvýšení jejich kvality,

   (iv)do silné politiky soudržnosti s cílem podporovat sociální a hospodářskou soudržnost,
   (v)do ochrany životního prostředí a ekologických technologií,
   (vi)do zlepšování pracovních, sociálních a bezpečnostních norem a norem v oblasti životního prostředí v zájmu harmonizace, která umožní dosáhnout standardy nejvyšší úrovně,

   (vii)   do sociální ekonomiky,

   (viii)   do sociální ochrany s cílem vymýtit chudobu a bojovat proti sociálnímu vyloučení,

   (ix)do (veřejného) výzkumu a inovací, aby z nich měli prospěch všichni občané,
   (x)do podpory kultury, sportu a zapojení veřejnosti,
   (xi)do postupné „dematerializace“ hospodářství;

35.  trvá na zrušení Paktu stability a růstu souběžně se založením Paktu zaměstnanosti a růstu, který bude podporovat veřejné investice, zvýší efektivitu a stanoví konkrétní hospodářská, sociální a environmentální kritéria, která budou vyhovovat zvláštním potřebám jednotlivých členských států, zejména svým zaměřením na snížení nezaměstnanosti,

36.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat rozvoj znevýhodněných regionů, oblastí, jež trpí trvalým strukturálním znevýhodněním, nejvzdálenějších regionů a územních celků, které byly zasaženy nedávnou deindustrializací nebo průmyslovou restrukturalizací, za účelem posílení hospodářské soudržnosti a sociálního začlenění žen v těchto oblastech a regionech;

37.   upozorňuje na významnou úlohu státu při podpoře hospodářského rozvoje a produktivních investic, vytváření pracovních míst s právy zaměstnanců, stimulaci vývozu, podpoře drobných či malých a středních podniků, vzájemně spolupracujících odvětví nebo rodin;

38.  trvá na posílení úlohy státu při regulaci trhu, účasti a zásazích na něm a na vytvoření lepšího regulačního rámce, zejména pro kapitálové trhy;

39.  vzhledem ke stále se zvyšující volatilitě a nestálosti finančních trhů, vzhledem k nebezpečí, které pro reálnou ekonomiku představuje spekulace, a vzhledem k potřebě získat nové zdroje daňových příjmů s cílem obnovit daňovou rovnováhu mezi prací a kapitálem vyzývá k zavedení daně z pohybu kapitálu v celé EU;

40.  je si vědom problému daňových úniků a daňové eroze a jejich negativních důsledků pro státní příjmy a rozpočtové ztráty; vyzývá členské státy, aby se pevně zavázaly, že do roku 2010 v rámci EU skoncují s daňovými ráji a činnostmi „offshore“, a obrací se na Radu, Komisi a členské státy s žádostí, aby se rozhodně zasadily o celosvětové vymýcení zmíněných praktik;

41.  upozorňuje na rostoucí závislost EU na vnějších zdrojích, jež je v přímé souvislosti s pokračující deindustrializací a politikou přesouvání výrobních činností do třetích zemí;

42.  vyzývá k uplatňování nové investiční politiky do průmyslu, která bude zvýhodňovat využívání přírodních zdrojů a výrobních kapacit jednotlivých členských států;

43.  znovu žádá o zřízení regulačního rámce na úrovni EU, jenž bude penalizovat přesidlování firem v rámci EU a mimo její území; zastává názor, že by veřejná podpora podniků na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU měla být podmíněna jejich dlouhodobými závazky v oblasti regionálního rozvoje a podpory zaměstnanosti, a neměla by být udělována v případě, že by mohla být využita na přesídlování podniků;

44.  bere na vědomí záměr revidovat směrnici o zřízení evropské rady zaměstnanců (94/45/ES); vyzývá Komisi a Radu, aby náležitě zohlednily usnesení Parlamentu ze dne 17. ledna 2007, v němž trvá na ochraně práv pracovníků v procesu restrukturalizace průmyslových podniků a na tom, aby jim byl po celou dobu tohoto procesu zabezpečen neomezený přístup k informacím a možnost zasáhnout do rozhodování, včetně hlasovacího práva, a aby byla vymezena kritéria pro odškodnění pracovníků v případě, že podnik neplní své smluvní závazky;

45.  zdůrazňuje, že revize evropské strategie zaměstnanosti a integrovaných hlavních směrů pro další období 2008–2010 nesmí vycházet z koncepce flexikurity sledované Komisí, nýbrž z podpory míst, která zaručují práva pracovníků; vyzývá členské státy, Komisi a Radu, aby přijaly účinná opatření, s jejichž pomocí splní sociální standardy a zajistí důstojné pracovní podmínky a současně i mzdy zaměstnanců, zejména žen, dále právo na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti, sociální ochranu a svobodu odborových svazů; dále je vyzývá, aby s pomocí těchto opatření odstranily všechny formy diskriminace v zaměstnání mezi muži a ženami a aby usilovaly o splnění ambiciózního cíle snížit počet chudých pracovníků v Evropě;

46.  zdůrazňuje, že jsou zapotřebí politiky k dosažení rovnosti žen a mužů (např. rovné odměňování, rodičovská dovolená, přístup ke kvalitnímu zaměstnání), k vytvoření lepších podmínek pro sladění zaměstnání a soukromého života, čímž se zajistí ekonomická nezávislost žen; bere na vědomí potřebu posílit vzdělávací a sociální infrastruktury pro mladé i starší lidi, včetně většího počtu (lepších) vzdělávacích zařízení, (cenově dostupné) péče o děti, ošetřovatelské péče a péče o staré lidi; připomíná členským státům závazek, který přijaly na summitu v Barceloně v roce 2002;

47.  vyzývá EU, aby se rozhodně zasazovala o zkrácení pracovní doby při zachování mezd s cílem vytvořit nová pracovní místa a zvýšit produktivitu; vyzývá proto Komisi, aby stáhla svůj návrh týkající se revize směrnice o pracovní době; vyzývá členské státy, aby sjednotily své úsilí o postupné zkracování pracovní doby do roku 2010, a zdůrazňuje krátkodobý cíl 35hodinového pracovního týdne; domnívá se, že by zkrácení pracovní doby při zachování výše mezd mělo být vnímáno jako cíl sám o sobě a měřítko blahobytu společnosti;

48.  zdůrazňuje, že je důležité zvýšit celkovou úroveň vzdělanosti a kvalifikace obyvatel; připomíná, že kvalitní veřejný vzdělávací systém je základem pro rozvoj; zastává názor, že je nutno zvýšit kvalitu vzdělávacích systémů a systémů odborné výchovy určených pro různá období života občanů, dále do nich investovat a všem obyvatelům usnadnit přístup k vyššímu vzdělání;

49.  vyzývá členské státy, aby se zaměřily především na problém předčasně ukončené školní docházky na základních a středních školách; domnívá se, že míra nedokončené školní docházky je nepřijatelně vysoká; vyzývá Evropskou radu, aby na svém jarním zasedání přehodnotila svůj předchozí závazek a do roku 2010 tento poměr snížila na polovinu;

50.  zdůrazňuje, že veřejně financovaný základní a aplikovaný výzkum je významný pro podporu inovací či výzkumu a vývoje s cílem vytvořit obecnou politiku udržitelného rozvoje a přispět ke zvýšení životní úrovně a k vytváření pracovních míst; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí při tvorbě politiky podporující inovace a výzkum a vývoj v malých a středních podnicích;

51.  zdůrazňuje, že se programy EU a členských států v oblasti veřejných investic musí zaměřit na ekologickou a sociální udržitelnost; domnívá se, že by se větší důraz měl klást na zlepšení opatření, která mají za cíl zvýšit energetickou účinnost, na využívání obnovitelných zdrojů energie a podporu technologií pro kombinovanou výrobu energie; vyzývá, aby byl vypracován program Společenství, který podpoří opatření na zlepšení energetické účinnosti v členských státech, díky nimž se sníží spotřeba energie;

52.  vyjadřuje politování nad tím, že reakce EU na změnu klimatu a nedostatek energie se většinou omezuje na to, zda členské státy „dostatečně“ otevřely své trhy s energií;

53.  vyzývá, aby byla vypracována politika investic do vybudování efektivních sítí veřejné dopravy, jež podpoří její využívání v zájmu větších úspor energie a kvalitnějšího životního prostředí;

54.  upozorňuje na to, že je naléhavě třeba vypracovat účinná dopravní opatření v souladu se zásadou udržitelnosti a podporovat investice do druhů dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí;

55.  trvá na tom, že zahraniční vztahy by měly vycházet ze zásady nevměšování a podporovat další kroky k povzbuzení hospodářského rozvoje ve spolupráci se všemi zeměmi;

56.  zdůrazňuje, že EU by měla podrobit svou agresivní neoliberální strategii světového obchodu zevrubné revizi a že by se měla spíše přiklonit k solidární obchodní politice, která respektuje zvláštnosti jednotlivých zemí, nezbytnou komplementaritu a suverenitu ve výrobě; upozorňuje na to, že EU by měla sladit neslučitelné cíle svého zahraničního obchodu a rozvojových politik tím, že jasně zohlední dopady obchodních politik na rozvojové země, pokud jde o ekologii, sociální oblast a rovné postavení mužů a žen;

57.  domnívá se, že stávající hodnocení efektivity nákladů či hodnocení „konkurenceschopnosti“, která jsou navrhována v rámci iniciativy „lepší právní předpisy“, se zaměřují na obchodní zájmy a jejich hlavním cílem je odstranění veškerých právních předpisů, které ohrožují hospodářskou soutěž a rentabilitu podnikání, a podpora deregulace; domnívá se, že hodnocení dopadu by neměla zpochybňovat původní cíle navrhovaných nebo již platných právních předpisů, zejména v oblasti ochrany práce, sociálních a environmentálních práv a práv spotřebitelů;

58.  vyzývá Komisi, aby využila příležitosti, kterou na základě interinstitucionální dohody nabízí revize rozpočtu na rozpočtový rok 2008/2009, k významnému navýšení částek pro politiku soudržnosti, jež budou vynaloženy na zmírnění rozdílů mezi regiony, podporu hospodářské a sociální soudržnosti a  skutečné konvergence, čímž posílí rozpočet Společenství založený na přerozdělování prostředků;

*

*  *

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a národním parlamentům.

Právní upozornění - Ochrana soukromí